POLVBIOB s Kyrrhésty, kteří se proti královi vzbouřili, A rychle se zmocni vlády v království. Proro se vypravil n vcškcrýin vojskem z Lýdie. /V Kdy/dorazil do Láodikeie ve Frygii, prohlásil sc králem a poprvé se odvážil použit tohoto titulu v dopisech, kterč poslal městům. K tomuto kroku lio podnítil vyhnanec ťiarsyéris, féf Když stále postupoval a dostal se téméř do Lykáonle, začali se vojáci bouřit, protoíe byli nespokojeni Mim. /<■ ptidlf j t" 11 c 11 niiiiLTU ji- ki/ciki r i .u 111 [i' r i (i pluli jiju h přirozenému panujícímu králi, P/ Jakmile Achaios jejich |i( >h< nnVni postřehl, upustil od svehn zamění, mužíI M.-vojak> přesvědčit, že od počátku nemel v úmyslu uhnout do Sýrie, ubrátd se a plenil Pisldii. 18/ Opatřil vojákům velkou kořist, získal si jejich nakloň nos l a důvěru a vrátil se opět domů. 5H. Král to všechno přesné, věděl a, jak jsem výše uvedl, neustále vysílal k .Uhaiovi posly s výhružkami, jinak se však naprosto zaměřil na přípravy tažení proti Ptolemaiovi. 12/ Když nastalo jaro, shromáždil proto vojsko do Apamcic a svolal své přátele k porade, jak postupovat v útoku na Koile Sýrii, /3/ Mnoho se v tomto smíru hovořilo o povaze krajiny, o výzbroji i o spolupráci s loďstvem, ale všechny přednášené úvahy ukončil Apollofanés, o němž jsem se zmínil již dříve a jenž pocházel ze Sclcukeic. ./-!/ Prohlásil, že je zpozdilé toužit po Kollě Sýrii a táhnout proti ni a přitom přehlížet, že Ptolemaios ovládá Seleukeiu, hlavní město a téměř lze říci posvátny krb jejieh vlastni říše, /V Kromě hanby, krerá padá na království, protože je v ni posádka egyptských králů, poskytuje také nejvétší a nejcennejší výhody pro vojenské o pěnice, /ó/ Pokud je v rukou nepřítele, představuje totiž, jak uvedl, nejvŕtäí překážku pro všechny jejich zámery, p/ Ať sc rozhodnou pro jakýkoli smer útoku, musejí přijmou! nemala u panvu i 11 ;i ochranu svého vlastní hti úze mi. protože z tohoto města jim hrozí nebezpečí a ohrožuje t jejich přípravy proti nepříteli. /8,Jesilize sc ho však zmocni, budou nejen spolehlivé chránit svou zemi, ale jeho výhodná poloha jim může prokázat vynikající služby pro jejich úmysly ~7- UÉJltlV v a plány jak na pevnině, tak i na moři. /ty Svým vy stou pc ni 111 je všechny presvedčil, takže se rozhodli město dobýt, / II)/ V Seleukei byla totiž tehdy posádka egyptských králů, a co od doby Ptolemaia Euergcla, /ll/ jenž se tenkrát z hněvu nad zkázou, která postihla Bereniku, vypravil do Sýrie a zmocnil se tohoto města. VJ. Když se takto rozhodli, přikázal Antiochos veliteli Imístva [>iognétoviř aby plul k Seleukei a sam sv vypravil s vojskem z Apameie a utábořil se ve vzdálenosti asi pěti stadií, nedaleko hippodromu. IV l heodota Hémiolia pak vyslal s potřebným vojskem do Koilč Sýrie, ahy obsadil soutčsku a zajišťoval tak jeho tažení, /.V Poloha Seleukeie i povaha okolních míst je následující. /4/ Leží na mořském pobřeží mezi Kilikn a I nimkii a nad niéni mohutná hora zvaná Koryfaion, ,■'5/ kterou na západě omývá záliv moře oddélujieiho Kypr od Foinikie a na západě spadá na území Antiocheie a Seleukeie 161 Seleukeia leží při jejím jižním úboči a je od ní oddělena hlubokou a nesnadno přístupnou roklinou, Mesto sc svažuje a táhne se podél more a je na četných místech obklopeno strmými .srázy a skaliskj /'7- \;j sírane spadající k moři \k na rovině přístav a předměstí, které je znamenite opevněno. 18/ Právě tak i celé město je zajištěno velkolepými hradbami a nádherné ho zdobí chrámy a ji ně .skvělé stavby. /9/Qd moře je k němu jen jediný přistup, jejž tvoří uměle vybudované schndy, přerušované na mnoha místech rampami a zákruty. /IQ/ Nedaleko mésta je ústí řeky zvané Orontés, která prameni v oblastí Líbánu a Antilibanu, protéká planinou zvanou Amykě a dostává se až k samotné Antiochci,.' 11/ odkud silou svi-ho toku přináší všelijakou lidmi způsobenou nečistotu a nedaleko Seleukeie se vlévá do moře. ňl). Antiochos nejprve vyslal posly k velitelům měst. nabízel jim peníze a sliboval jim četné dary, jestliže mu vydají Seleukeiu bez boje. 12/ Když nemohl přemluvit nejvyšst velitele, podplatil některé velitele menších jednotek a spolehl sc na jejich podporu, Svč vojenské síly připravil tak, že na straně polybios K2, Královč setrvali pčl dni v táborech umístěných navzájem proti sobé a pak se rozhodli vyřcSit svůj spor v hirvč /2/ Když Ptolemaios načal vyvádět vojsko z tábora, začal své vojáky radit také Antiochos. Obu postavili doprostred proti snhr falangy a elitní jednotky s makedonskou vyzbrojí, fhi Ptolemaios sestavil obě svá křidla následujícím způsohem. Polykriués zaujal se svými jezdci levé křidlo, 4/ Mezi nim a ralan^ou byli Kréťané přímo vedle jezdců, na ně navazovala královská narda, dále pcllaslé pod velením Sokrata a vedle nich Afričané vyzbrojeni makedonským způsobem. /$/ Na pravém křídle byl Kchekratés z Nicssalle se svými jezdci. Pu jeho ievém buku stáli Galalové a Thrakové. .■■'6/ Po nit h následoval ť'oxidás s žoldnéri z Řecka a vedle ni e h egyptští léÄkiHHlenci. fli Na levém křidle, klére mel vest do hoje osobné Ptolemaios, bylo čtyřicet slonů a třiatřicet jich umístili před pravé křídlo, kde stali žoldnéřStí jezdci. /H/ Antiochos postavil před své pravé křidlo, na kterém hodlal vést osoh ne boj proti Ptolemaiovi, čtyřicet slonťí pod velením Htlipa, jenž s ním by] společné vychován, /9/ Za ní postavil dva tisíce jezdců, kterým velei Antipatros a dva tisíce dalších v lomeném úhlu./Ul/ Vedle jezdců postavil dopředu Kréťany, vedle nich zařadil žoldnéře z Řecka adale pět tisíc mužů vyzbrojených makedonským způsobem poii velením Byltaka / Makedonie. /II/ Na okraj levého křidla umístil dva tisíce jezdců, jimž velel Themlson, a vedle nich Kardaky a lýdské oštěpaře a pak asi tři tisíce lehkoodenců pyl jedním z královských pažal. 83, Když se vojska takto seřadila k hitvé, nha králové přejížděli s veliteli a s přátelí před řadami svých vojáků a povzbuzovali je k boji. ,,■ 2/ Oba dva skládali nejvěisi nadéje do težkoodenců. a proto tyto oddíly zvlášť horlivě povzbuzovali, /'i/ Spolu s ľmlitnauni se na povzbuzováni podíleli Z DĚJINY V Andromachos, Sdsihios a králova sestra Arsinoé a spolu s Antiochem Thcodotos a Níkarchos, protože pravé oni veleli na obou stranách těžkoodencům /4f Podstata jejích projevů byla rta jedné i na druhé strane podobná, jelikož teprve ne-dávno nastoupili na trůn, /V a tak připomínali slavné éiny svých předků a snažili se dodat těžkoodčneúm odvahu, /ó/ Nejvíce poukazovali na odměny, které od nich mohou v budoucnu očekával a oceňovali a povzbuzovali jak jednotlivé velitele, tak všechny s|*o|ecné, aby si poéinali v nastávajícím boji mužné a statečné, p i Taková a podohná slova pronášeli přítmí i prostřednictvím tlumočníků a projizclčli na koni tli poděl jejich řad. M. Když Ptolemaios a jeho sestra dojeli na levé křidlo celé své bitevní linie a Antiochos se svým královským oddílem na své pravé křidlo, dali znamení k bitvé a zahájili ji střetnutím slonů./2/Jen nékolik málo Ptolemaiových slonů se s nepřítelem utkalo, Vojáci, klen na nich sedéli ve věžích, udatné bojovali, polykali se zblízka sarisami a vzájemné se zasahovali, ale jesle udatneji si počínali sloni, kteří zápolili ze viech sil a čelné na selx- naráželi, ih- Boj těchto tvoru probíhá následujíctm způsobeni,Jakmile se střetnou, zaklimse vzájemně Mými kly, vší silou sc přetlačuji a zápasí , na nčmž stoji, ar jeden druhého přemůže A odstrčí jeho ch< íbot na stranu. /4/ Když ho donutí ustoupil a do.stane.se k němuž holců, probodne ho kly, jak to dělají býci svými rohy. /V Většina Plolemaii ívyeh slonu se však boji vyhnula, coŕ sc u afrických slonů obvykle stává. /(),•' Nesnášejí miiž paeh a zvuky indických slonů a myslím, že jsou také vyděšení jejich velikostí a silou, a proto se před nimi ji ŕ zdaleka dávají na útěk. A to sc tehdy právě stalo, P f Když mezi nimi vypukl zmatek a narazili na řady vlastního vojska, začala Ptolemaiova garda před náporem skinů couvat /H/ a Antiochova jízda postupující z vnčjšku kolem slonů zaútočila na jezdec pod l\ilykrálovým velením. /'9/ Současně na opačné stranč slonů napadli žoldnéři z Řecka, kteří stáli vedle tězkoodénců, Ptolemaiovy peltasty a zatlačili je, jelikož I _ —2_ PQLVBIOB__ jejích řady již předtím skini narušili, ./lo/ Ptolemaiovo ievé křidlo začalo por a soustředit t ani ty, co uprchli ve skupinách, Jelikož sc vsak většina uprchlíků uchýlila do města, byl nucen tam sám také vstoupil. /4/ Za svítání sc s ŕásti vojska, která sc zachránila, vypravil ke (iazc, kde se utábořil, a požádal o dovoleni, aby mohl sebrat své padlé vojáky a v dohě příméří jim pak prokázat poslctl ni poctu. /V Z Antlothova vojska zahynulo téměř deset tisíc pěšáku a více než tří sta jezdců a pres ětyři tisíce vojáků padly do zajetí. /6/Tři sloni zahynuli na mistr, dva na utrpěná zranení. Z Ptolemaiova vojska zahynulo asi patnáct sel pěíáků a asi sedm set jezdců, Dále hylo zabito šcsinari slonu a většina jích padla do zajetí. 7 lak ledy skonéila bitva u Haťie. kterou oba králové svedli o Koilé Sýrii. /»/ Antiochos se po pohřbu padlých vojáků odebral do své země. Ptolemaios pak obsadil bez boje Rafii i ostatní města a všechny obce mezi sebou zápolily, která z nich dříve než ty druhé přejde na jeho stranu a opět ,se mu podrobí. /<). Za takových okolnosti se patrně vždycky všichni nějak přizpůsobují stávajícím poměrům. < obyvatelé těchto oblasti vsak s mimořádnou ochotou prokazuji okamžite potřebnou oddanost / KV A teď to bylo zcela přirozené, protože již dříve prokazovali králům v Alexandrii svou náklonnost. K této dynastii maji totiZ lidé v Koilé Sýrii neustále vřelý vztah./' 11/ Neopomenuli proto žádný projev úslužnostl a uctívali Ptolemaia vénei, oběťmi, oltári a všemožným dalším způsobem. 87. Když Antiochos dorazil do mesta, které má jeho jméno, poslal ihned synovce Anlipatra a Tlieuduia Jléniiolia, aby jednali s Ptolemaiem o mírové .smlouvě, protože sc obával nepřátelského útoku. /!/ Pro porážku, kterou utrpel, totiž nedůvěřoval svým vojákům a měl strach, že ho za této situace nyní objevují na západe, dolehnou na území Řecka, polom, jak řekl, Je nutno se velice obávat, že příměří, vilky a vůbec hry, které nyní mezi KbOU provozujeme, budou nám všem vyrvány z rukou,/ t) / takže budeme vzýval bohy, aby nám dopřáli válčit mezi sebou a uzavíral mír, kdykoli si to přejeme, zkrátka rozhodovat samí o svých sporech, 105. tímto projevem podnítiJ Ageláns všechny spojence k uzavřeni míru, zejména lilipa, protože použil argumentů, které byly v .souladu s jeho odhodláním vyvolaným již předtím Démétrlovými výzvami. f1( Když tedy projednali dílčí otázky a potvrdili mírovou smlouvu, rozešli se a každý K nich přinesl do svého domova mír místo války. /3/To všechno se stalo v třetím roce ste čtyřicáté' olympiády, mám na mysli bitm Rímami v Ľtrurii, Autiochovu bitvu V Koilé Sýrii a mírovou smlouvu Achá j ů a Filipa s Altdly. ■1/ /a teto situace a na Uimu» jednáni se poprvé propojily události v ficeku, v Itálii a také v Africe. /V Filip a přední reci i politici již nevedli mezi sebou války a neuzavirali mír s ohledem na poměry v Řecku, nýbrž všichni upírali své /raky na to. co se děje v Itálii. /G/ A záhy sí stejně počínali ohyvatclc ostrovů i Asie. 11 í Tí, kdo hýli nespokojeni s Filipem, a někteří odpůrci AU ala se od le doby již neobraceli na jih ani na v ýc li od, nýbrž na západ. J cd ni vysílali posly ke Ka rtági ňa n u m a druzí k Římanům, /ti/ Podobně si počínali i Římané vůči Řekům. Měli strach ?. ľ I lípový odvahy a obávali se, ze by mohl využit jejich tehdejší svízelně, situace k útoku, /9/ Když jsem, myslím, jasne ukázal, podle svého úvodního slibu, kdy, jak a z jakých přičiň se události v ftecku propojily s tíhni, k nimž docházelo v Itálii a v Africe, /10/ budu pokračovat ve výkladu o událostech v Řecku už do doby, kdy Římané utrpeli porážku v bitvé u (Janrt, kde jsem uzavřel výklad o událostech v Itálii, a až dojdu k uvedenému datu, tuto knihu ukončím. 106. Jakmile se Achajové zbavili války, zvolili si za stratéga Tňnoxena a vrátili se k svým obyčejům a zvykům. /'!/ Spolu s nimi obnovovali také obyvatelé ostatních peloponnéských mést svůj osobni majetek, obdělávali půdu a oživovali starobyle oběti a slav nosu 1 rozlične náboženské zvyklosti. /3/ Tyto včel upadly totiž téměř všude v důsledku nepřetržitých válek takřka v zapomnrní. /4i Nevím, Čím to je, že Pelopon-nésané. kteří mají ze vsedl lidí ncjvětAí sklony ke klidnému a družnému způsobu života, ho v dřívější době nejméně ve viech užili a byli spise, jak uvádí Euripides, „vždy vystaveni zápasu a kopí třímali". /*>/ A myslitn, že to je pochopitelné, neboř všichni chtějí vládnom a louž.i po svobodě, a proto mezi sebou neustále bojuji a nejsou zvyklí ustoupit z předního místa. f€f AthéfianÉ se víak tehdy zbavili srrachu z Makedoňanů a soudili, že jejich svoboda je již spolehlivě zajištěna. /?/ Pod vedením Euryklcida a Mikiona se nijak nepodíleli na záležitostech ostatního Kecka, nýbrž přijímali postoj svých představitelů, sdíleli jejich lichocení všem králům, zejména Ptolemaiovu /Hi přijímali vScmožná usneseni a prohlas m a pru nedostaLek soudnosti svých vůdců nebrali vůbec ohled na to, co se sluší. 107. Ptolemaios musel hned po těchto událostech vést válku proti Egypťanům, /%/ Když tenio král vyzbrojil Egypťany do války proti Antiochovi, bylo to v té dobr výhodné rozhodnuti, ale v budoucnu sc ukázalo, že to byla chyha. /.V Vítězství u Rafie jim totiž dodalo sebevědomí, takže již nechtěli poslouchat příkazy, nýbrž hledali vůdce a nejakou osobnost, protože soudili, že jsou schopni si sami pomoci. A to také zanedlouho učinili. . i/ Atniochos konal v zimě velké přípravy a na počátku léta překročil Tauros, uzavřel spojenectví s králem Attalem a zahájil válku proti Achal ovi, , S. A i to love byli /| můstku .spokojeni s uzavře nim míru s Achají, jelikož válka se nevyvíjela pt>dle jejich očekávání. Proto si také zvolili za stratéga Agcláa z Naupaktu, jenž podle jejich míněni nejvíce přispěl k uzavřeni míru. /ó/Zanedlouho roi yrios let a přitom si udržel veškeré schopnosti a žádná část jeho tela nebyla postižena, /S/ což po mém soudu svědčí o tom, žť vedl rozumný život, 19/ (ľolybios uvádí,) že Gelón, jenž žil déle než padesát let, sledoval po celý svůj život uejkrásnéjší cíl. Poslouchal svého otce a necenil si bohatství, královskou moc ani nic jiného víc než. lásku a věrnost k rodičům. Udalosti v Řecku 9. Přísaha, ktemu dožili velitel Hanníbal, Magón, Myrka-nos, Barmokaros, všichni kartáginští senátoři, kteří Hannibala provázejí, a všichni Kartágiňané, kteří jsou v jeho výpravě, do rukou Xenofana, syna Kieomarcha z Athén, vyslance, její k nám poslal král Filip, syn Démětria, svým jménem i jménem Makedoňanů a jejich spojenců Í2t pred Diem, Hérou a Apollóncm, před ochranným bohem Kartáginanů i Hérakleem a IoJáem, před Arccm, Tritonem, Poseidonem, před bohy provázejícími naši výpravu, před Sluncem, Měsícem a Zemí, před řekami, jezery a vodami, /3/ před všemi bohy sídlit hni v Kanálu, ptvd všemi bohy sídlícími v Makedonii a v ostatním Rocku, před všemi bohy, kteří řídí tuto výpravu. IAÍ Velitel Hannibal prohlásil se všemi kartáginskými senátory, kteří ho provázejí, se všemi Kurtágiňany, kteří jsou v jeho výprave, íc, jelikož se to nám i vám zdá dobré, skládáme přísahu o upřímném přátelství a oddanosti, abychom se stali přáteli, spojenci a bratry /5/ za následujících podmínek: Král lilip i Makedoňané a ostatní Rekové, kteří jsou jejich spojenci, budou chránit svrchované Kartigiňany, jejich velil de I Liniibala, ty, lo ho provázejí, ty kartápnske poddané, kteří podléhají týmž zákonům, obyvatele Utiky, všechna mésra a kmeny, které jsou podřízeny Kartágu, naše vojáky a naše spojence, /6/ veškerá města a kmeny, které jsou našimi přáteli v ItáJii, v Galii a v Ligurii, a všechny, s kterými nfjiNV vil bychom v té zemi uzavřeli přátelství a spojenectví, lil Král Filip, Makedoňané a ti z Reků. kteří jsou jejich spojenci, budou chránčni a střeženi Kartágiňany, kteří se účastní této výpravy, obyvateli Utiky a všemi městy a kmeny, které jsou podřízeny Kartigiňanům, i spojenci a vojáky a všemi kmeny a městy v Itálii, v Galii a v Ligurii i ostatními, kteří by se stali našimi spojem, i v lét hii> olih.siei ii Icálie. fHř Nepovedeme jedni proti druhým nepřátelské akce ani sí nebudeme vzájemné strojit úklady. S naprostou náklonností .1 oddaností, bet uskoků a postranních zámérů budeme nepřáteli těch, kdo vedou válku protí Kartágiňanům, s výjimkou králů, měst a kmenů, s nimiž nás spojují přísahy a přátelské svazky. /97 nudenie také nepřáteli léch, kdo vedmi válku pinii králi I i-lipovi, s výjimkou králů, měst a kmenů, s nimiž nás spojují přísahy a přáteJské svazky, 710/ Budete také spolu s námi vc válec, kterou vedeme proti Římanům, dokud nám i vám nedají bohové vítězství, / II/ Budete nám pomáhat, jak to bude zapotřebí a jak se dohodneme, /121 Jestliže nám bohové dopřejí vítězství ve válce pnu i Římanům a jejich spojencům a Římané nás požádají, abychom s nimi uzavřeli smlouvu o přátelství, uzavřeme ji tak, aby se stejné přátelství vztahovalo i na vás, /13/ a to /.a následujících podmínek: Římané nesmějí proti váni nikdy rozpoutat válku a musejí se vzdát Korkýry, Apoliónic, Epidamnu, Faru, Dimaly, území Parthínů a Atintánů. /lj'i/ Odevzdají také Démétriovi z Faru všechny jeho přátele, kteří jsou pod římskou nadvládou, /15/ Kdyby někdy ftimané proti vám nebo proti nám rozpoutali válku, budeme si v téro válce vzájemně pomáhat, jak bude každá z obou stran potřebovat. /16/ Právě tak, jestliže to učiní někdo jiný, s výjimkou králii, mést a kmeníi. s nimiž nás spojují přísahy a přátelské svazky, /171 Jestliže se rozhodneme z textu této přísahy něco vypustit nebo do něho něco doplnit, vypustíme 10 nelit) doplníme ve vzájemné dohodě. zaprvé jeho příbuzný, jemuž přišel na pomoc, nebyl obětí, nýbrž že potúžil závazky VŮČI svým sousedům, t$i že zadru-hé /působil řeckem li městu velké strasti a potvrdil tak běžné mínění, že nachází kruté se svými přáteli a že obě tato provinění posílí v Řecku povést o jeho bezbožném chování 141 a že zatretí hanebně zacházel s vyslanci měsi, kteří se dostavili, aby zbavili občany Kiu hrozícího nebezpečí, byli však denně vystavováni jeho výsměchu á museli přihlížet k tomu, CO si ani zdaleka neprali spatřit, /V Rhoďané nakonec vůči němu pojali takovou nenávist, že nechtěli již o Filipovi ani slyšet. 23. Zřejmě k Lamu přispěl;! také náhoda. lil Když totiž Filipův vyslanec hovoril v divadle na Rhodu a zdůrazňoval jeho velkomyslnost, že když již to město nějak ovládl, prokáže jeho lidu svou přízeň, aby tak vyvrátil pomluvy svých protivníku a prokázal také dobrý vztah k jejich městu, /3/ zakotvil tam právě v té době nejaký muž a přišel do prytaneia, kde oznámil, že občané Kiu jsou odváděni do otroctví a že Filip s nimi krutě zachází. 14/ Když Rbodané ješiě naslouchali vyslancovu projevu, dostavil í e tam p ryta n is a sdělil jim, jakou zprávu dosial, nemohli tak nesmírné proradnosti uvěřit. /V Touto zradou Filip více než občany Kiu postihl sebe, Popustil se Lakového pochybení a mravního poklesku, že by se byl měl za to, čím se tak honosil a vychloubal, hluboce stydět. /(>/ Od toho dne považovali Rhodané Filipa za nepřítele, a proto se připravovali k bojí, I7f Tímto činem si také zasloužil nenávist Aitólů. /8/ Ačkoli s nimi nedávno uzavřel mír a podával jim ruku, nyní bez jakékoli záminky, když králce předtím AitóJovč uzavřeli přátelství a spojenectví s Lýsimacheí, Kalchédonem a Kíem, 19! zaprvé ovládl Lýsimachciu a odtrhl ji od přátelství s A i tály, zadruhé ovládl Kalchédón a zatretí zotročil občany Kiu, kde pobýval stratégom dosazený Aitóly, aby spravoval záležitosti obce. /10/ Prúsia sice velmi potěšilo, že dosáhl svého cíle, jelikož si však odměnu za to odnesl někdo jiný a on sám obdržel jen prázdné sídliště, byl rozezlen, ale nemohl nic dělat. 24. (Polybios uvádí,) že Filip se při svém návraru dopouštěl jedné proradnosti /.a druhou. Uprostřed dne se zastavil u města Triasu, a přestože tamější občané byli jeho přáteli, zotročil je... III i )bč;mé'lbasu sdělili veliteli Filipova vojska Mctrodó-rovi, že mu město vydají, jestliže je ponechá bez posádky, nebudou muset platit daně a budou se moci řídit svými vlastními zákony... f3t Když král souhlasil s tím, aby občané 'Fhasu nedostali posádku, nemuseli platit daně ani ubytovávat vojáky a mohli se řídit svými vlasrními zákony, uvítali všichni tato slova hlasitým souhlasem a přijali Filipa do svého města,,, 141 Na počátku své vlády snad ví ich n i králové hovoří 0 svobodě pro všechny, kteří se s nimi podíleli na společném boji, a označují je za své přátele a spojence. Jakmile však dosáhnou svého cíle, zacházejí s nimi, jako by byli jejich pány a nikoli spojenci. 15/Ti jsou sice tímto přístupem zklamáni, obvykle vsak neztrácejí okamžitě svůj vztah k němu. 161 Kdo by však nepovažoval za zcela nerozumné a zpozdilé chování vládce, který má v úmyslu ovládnout celý svět a má ještě velkou naději na úspěch a přitom při první a nepodstatné příležitosti dává najevo svou věrolomnost a nespolehlivosti1 Události v Egyptě 25. I\l (3). Pb třech čí čtyřech dnech postavili v nejvetií sloupově síni paláce řečniitě, svolali zbrojnoše a královskou gardu a rovněž velitele pěchoty a jízdy 121 (4) Když se shromáždili, vystoupilí Agathoklěs a Sósibios na řečniště, nejprve oznámili úmrtí krále i královny a vyzvali lidi k obvyklému smutku, lil (5) Potom vložili chlapci na čelo diadém, prohlásili ho králem a přečetli jakousi fingovanou závěť, v níž bylo POLYBIOS napsáno, že král stanoví za poručníky svého syna Agathoklea ■a Sósibia, i AI (6} Vyzvali také velitele, aby chlape i pn ijevili .svou oddanost a zachovalí jeho vládu, Pak přinesli dvě stříbrné umy a tvrdili, že v jedné / nich jsou uloženy ostatky králi: :i v druhé ostatky Arsinoy. /5/ (7) V jedné ume byly skutečné královy ostatky, druhá via k byla naplnená vonnými látkami. Potom uspořádali pohřební obrady V té dobe bylo všem zřejmé, co se Malo s Arsinoou. /G/ (8) Jakmile bylo totiž oznámeno její úmrtí, kladli si všichni otázku, jakým způsobem zahynula, jelikož neexistovala žádná příčina, začal se šířit ptavdivý výklad, i když nejasnosti ještě přetrvávaly. Lidem se vrylo do mysli, co se skutečné stalo* a vzbudilo to mezi nimi velké pobouření. 17 i (9) Nikdo vůbec nehovořil o králi, nýbrž o Arsinoi, někteří si připomínali její osiřelost a jiní urážky a /.lé zacházení, jemuž byla po celý svůj život vystavena, a také její neblahý skon. Lidí opadli do lakového rozpoloženi a do takové skleslosti, že mesto bylo plné lkaní, slzí a bědování, /8/ (10) Podle bedlivých pozorovatelů nebyl tento stav ani tak svědectvím o oddanosti vůči Arsinoi, jako spise o nenávisti vůči Agathokleovi, I*-)! (1) (Ptolemaiův falešný poručník Sósibios) byl zřejmě prohnaný chlap, jemuž se dlouho dařilo udržovat svou moc a jenž napáchal v království mnoho zla, /10/ (2) Zaprvé zosnoval zavraždění Lysí m ach a, syna íýsi machový dcery Arsinoy a Ptolemaia, zadruhč zavraždení Maga, syna Ptolemaia a Mágovy dcery Bereníky* zatřetí zavraždění Bereníky, macky Ptolemaia ľilopatora, začtvrté zavraždení Spartana Kleomena a zapáté zavraždení Bereníčiuy dcery Arsinoy. /I M letno muž uložil umy do královské hrobky a vyhlásil konce smutku. Nejprve vyplatil vojákům dvouměsíční žold v přesvědčení, ie nenávist, která se vůči němu mezi vojáky Sířila, bude jejích lakotou potlačena, a pak je zavázal přísahou obvyklou při nastolování nových králů. I\2I Odeslal také Filammóna, jenž řídil zavraždení Arsinoy, DEJINY XV jako libyarcha do Kyrénaiky a chlapce svčŕil péči Oinan-thy a Agarhoklcie. l\ 3/ Potom vyslal Pelopova syna Pelopa do Asie k Antiochovi s výzvou, aby nadále zachoval svůj přátelský vztah a neporušil smlouvu uzavřenou s chlapcovým otcem, a rovněž Sósibiova syna Ptolemaia k Filipovi, aby s tlím uzavřel dohodu o budoucím sňatku a požádal ho o pomoc- v případe* že by se Aniiochos pokusil nějak vážně smlouvu porušit, i\Al Jmenoval také Agésarchova syna Ptolemaia vyslancem v Římě. NeměJ vjíak spěchat na místo určení* nýbrž přistát v Řecku a navázat za tamčjsího pobytu styky se svým i přáteli a příbuznými, /ľ}/ Sósibiovým cílem bylo odstranit všechny významné muže z Egypta. /I6/ Nakonec vyslal také Aitóla Skopa do Řecka, aby najímal žoldnéře, a svčŕil mu mnohí) peněz na placení záloh, i\7i Tímto záměrem sledoval dva cíle. Jednak chtél staré žoldnére, které již měl k dispozici, rozeslat do pevností v zemi i do vojenských osad a nové získanými muži doplnit a obnovit královskou gardu i stráže umístěné v paláci a na dalších místech ve méscě. /1tí/ Soudil, že žoldnéři, které sám tiskal a odměňoval, nemají žádný vztah k minulým událostem, jelikož o nich nic nevědí, a že své nadeje na zajištění a na další postup hudou vkládat jen do něho a ochotné plnit každý j eho pokyn. /19/ To všech no se sta la před rozhovorem na Filipové dvoře, o němž jsem hovořil výše. Jelikož jsem se tím podle uspořádání svého výkladu již zabýval, musel jsem vylíčit toto jednáni a rozhovory vyslanců dříve, než jsem uvedl okolnosti, za nichž byli jmenováni a odesláni. /20/ (24a) Jelikož uvádím veškeré události, k nimž docházelo na celém svétě, rok po roce, je jasné* že jsem v ně-krerých případech nucen pojednat dříve o jejich vyúscéni než o jejich počátku, jelikož podle celkového uspořádání se místo, kde se událost skončila, musí objevit dříve než to, kde vznikla a kde se rozvíjela. L'OI.YftlOS Panovala tu všemožná vrava a krik, protože k mužům se pripoj ily i ženy a děti. flOl V Kartágu a rovněž v Alexandrii hrají za takových zmatků děd nemenší loli než muži. 31, Již sc rozedni vala a stále zazníval neuspořádaný křik, v němž převládalo volání po králi. 121 Nejdříve se vypravili Makedoňane, obsadili jednací síň královského paláce f 3/ a zanedlouho, když. zjisiili. kde. v paláci pobývá král, vyvrátili i první bránu kryté chodby, přiblížili se k druhé a hlasitým křikem se dožadovali chlapce. /4/ Agathoklés míl zájem již jen o svou vlasmi záchranu, a požádal proto osobní strážce, aby o tom šli s Makedoňany vyjednávat. Tvrdil, že se vzdává poručn icivi i ostatní své mocí, svých hodností a rovněž všech svých příjmů Í5f a požaduje jen holý život a nejnutnější obživu, aby se mohl vrátit do svého původního soukromého postavení, v nem/, by n ľ moli i, í kdyby chtěl, nikomu ublížit. f&f Z osobních strážcu ho nikdo nevyslysel kromě Aristomena, jenž se tohoto úkolu u jak Po nějaké době stanul v čele státní správy, 17} len to muž podíá/cjtcŕ / A ka mánie, když byl pak ve svém zralém věku pověřen správou státních záležitostí, se projevil jako skvělý a důstojný rádce krále a královny, právě tak jako p rod tím I idiotii Agathokleovi v dobr jeho moci. /8/ Jako pivní totiž na hostině, na kterou Agathokiea podval, mu jako jedinému vložil na hlavu zlatý věnec, poctu příslušející tradičné pouze králům, /9/ jako první se od vážil nosit prsten s jeho portrétem, a když se mu narodila dcera, dal jí jméno Aj^irhokleia. Hí)/ Ale to, co jsem o něm ted uvedl, snad stačí. Kdy* tedy výse uvedený úkol přijal, vyšel jakousi postranní brankou a dostal se k Makedoňanům. /II/ Jakmile k nim krátce promluvil a vyložil jímř s Čím přišek chystali se ho Makedoňané hned probodnout. Někteří Ho však chránili a žádali ostatní, aby ho ušetřili, a tak mohl odejít s příkazem, aby buď přivedl krále, anebo aby nevycházet, f 12/ Arisromena tedy s tčmito slovy propustili, sami se pak "Z_ PÍJÍ N Y XV přiblížili k druhé bráně a tu také vyvrátili. /13/ Když Agathoklés a jeho lidé viděli násilné chování Makedoňanů projevující se v jejidt činech i v jejich odpovědi, nejprve k ním mřížemi v bráně vztahovali ruce a Agathokleia i své prsy, jimiž, jak pravila, krále kojila, a snažili .se je presvedčil, žc chtějí pouze, aby je nechali žít, 32. Jelikož hlasitým naříkáním nad svým osudem ničeho nedosáhli, nakonec krále s telesnými strážci propustili, }2j Makedoňané krále prijal i, rychle ho posadil i na kone a vedli ho na stadion. 131 Jakmile se král objevil, strhl se jásot a potlesk, Zastavili koně, chlapce sundali, přivedli lio dopředu a posadili ho na královské sedadlo. I AI Radost davu byla vsak provázena smutkem. Byli velíce potěšeni, že byl chlapec přiveden, ale současné nespokojeni í tím, že nebyli polapení viníci a nestihl je zasloužený trest, /5/ Neustále proto volali a dožadovali se, aby byli viníci vešl^rého zla předvedeni a příkladně potrestáni /ň/ Den již pokročil a lidé neměli nikoho, na kom by dali průchod svému hněvu. Sosibiův syn Sósibios, jenž byl tehdy členem tělesné stráže a víc než kdo jiný měl starost o krále a o to, k čemu dál dojde, 17 í vidělt že naléhání lidu nelze potlačit a žc chlapec se necítí dobře, jelikož není zvyklý na cizí lidi a je obklopen v*rušeným davem, a tak se krále otázal, zda odevzdává lidu ty, kteří se na něm a na jeho matce provinili. /8/ Když přikývl, požádal Sósibios několik strážců, aby královo rozhodmirí vyhlásili, a pak chlapce postavil a odvedl ho do svého domu, aby si odpočinul, /97 Kdyi strážci královu vůli oznámili, vypukl v celém stadionu jásot a potlesk. /10/ Agathoklés a Agathokleia se mezitím rozešli a odebrali se každý do svého vlastního příbytku. Někteří vojáci se záhy, jedni z vlastního popudu a druzí přinuceni davem, vydali je hledat, 33. Ke krvavému vraždění, k němuž pak došlo, přispěla následující náhodná událost. 121 Filón, jeden z Agaťhokle- ových služebníku a pochlebu íku, zamířil totiž v opilosti na siadinn. !M Když videl vzrušení iLivli, ívkl lom. co stáli vedle něho, že až se Agathoklés objeví, budou toho tak jako dříve litovat, i AI Když to uslyšeli, začali mu jedni spílat a druzí do něj strkat, a protože se bránil, strhli mu jedni rychle svrchní šat a druzí ho svými oštěpy probodli. 151 Porom ho, zatímco se ješté zmítal, odtáhli doprostřed. Lide ucítili krev a čekali, .i/ sc objeví další, f (ti Zanedlouho lul jako pivní přiveden V poutech Agathoklés a hned, jak vstoupil, se někteří na něj vrhli a probodli ho. Byly to spíše rány z milosti než z nepřátelství, neboť tak zabránili tomu, že nevytrpěl trest, který zasluhoval. 17! Po něm byl přiveden Nikon, pak nahá Aga-thokleia se svými sestrami a porom celá rodina. tHl Nakonec vytáhli /, "lliesnioforeia Oinanthu a přivedli ji na stadion nahou na koni. /9/ Všichni se dostali do rukou davu, jedni je kousali, din/i bodali a další jim vypichovali oči. Když nékdo 7. nich padl, utínali mu jeden úd po druhém, až je všechny zohavili, /Wf Krutost obyvatel Egypta, když vzplane jejich hněv, je hrozná, f lit V té dobé se nějaké ženy, které byly v mládí vychovány společně s Arsinoou, dozvěděly, že Fi-lammón, jenž byl zodpovedný za zavraždení královny, se předevčírem vrátil z Kyreny, a ro/.bchly se k jeho domu. I\2t Vyrazily dveře, kameny a holemi ubily Filammóna, zardousily jeho syna, jenž vyrůstal z chlapeckého veku, vytáhli Fi-lammónovu manželku na hlavní ulici a tam ji zabily. /13/ Tak skončil Agathoklés, Agarhoklcia a celá jejich rodina, 34. Já dobře vím, že někteří autoři si při výkladu o těchto událostech leccos vymýšlejí a přidávají, aby na čtenáře zapůsobili* a daleko překračují nezbytnou míru pro vylíčení toho, co se stalo, f21 Jedni přisuzují všechno osudu a poukazují na to, jak je nestálý a nevypočitatelný, druzí hovoří o paradoxním vývoji toho, oo se tehdy přihodilo, a snaží se zjistil, čím to bylo způsobeno a co k tomu pravděpodobné vedlo. ^3/ Já vsak takový způsob výkladu uvedených událostí odmítám, jelikož Agathoklés neprokázal odvahu ve válce ani vojenské schopnosti ;q ani náleíiré a úspešne řízení veřejných záležitostí. 14/ Postrádal také obrarnnst a úskočnosr, s níž si Sósibios i mnozí dalAÍ po celý život udržovali svůj vliv, i když působili na jednoho krále za druhým. Zcela jinak tomu bylo a Agathokleem. t5t V důsledku Filo pato rovy vladařské neschopnosti získal totiž pozoruhodné postavení. /6/ Po králově smrti však za velmi příznivých okolností svou zbabělostí a netečnosrí svou moc neudržel, přišel o vládu i o život. Za velmi krátkou dobu se ocitl v obecném opovržení. 35. Takovým lidem není proto třeba věnovat, jak jsem řekl, neúměrný výklad. Jinak tomu je v případe Dionýsia a Agathoklea na Sicílii i jiných mužů, kteří se svou činností proslavili, !2i lén první byl lidového a nízkého původu a Agathoklés byl, jak o ném s posměchem poznamenává Tímaios, hrnčíř, který se zbavil hrnčířského kruhu, hlíny a pece a ještě v mladém veku přišel do Syráktis. f3f Oba byli, každý ve své dobe, zpočátku tyrany v Syrákúsách, mésté, které tehdy proslulo velkou vážností a velkým bohatstvím. i AI Potom přijali titul krále celé Sicílie .l ovládali i částí Itálie. /5/ Agathoklés se dokonce pokusil vylodit v Africe a své významné postavení si udržel až do smrti. ÍGf Když se Pub-lia Scipiona, prvního víté/.e nad Kar tágem, dotazovali, které muže považuje za nejvýznamnější politiky schopné skloubit odvahu s rozvahou, prý odpověděl, že Agathoklea a Dioný-sía na Sicílii, ti t Na takové muže je vhodné čtenáře upozornit, připomenout také osud a nejistotu lidského konání a nakonec dodat názorné poučení. To však vůbec neplatí o muži, kterým jsem se výše zabýval, 36. Z toho důvodu jsem odmítl svůj výklad o A^atlioklco-vi rozšířit, 12! v neposlední řadě také proto, že všechny překva- 25. Když se obe vojska, s plnou silem /a ohlušujícího křiku střetla, zazníval válečný pokřik z obou stran a současně také volali na bojující vojáky ti, co nebyli do bitvy zapojeni. Bylo to hrozivé a děsivé zápolení, f 2/ Vojáci ľilipova pravého křídla si v boji počínali skvěle, protože útočili z vyisího postavení, měli převahu silou svého šiku i výzbrojí, která byla v současné situaci výhod n ('[Ír. /.v Zbývaj Íl i č.isi vojska byl;i vsak jesle daleko od nepřítele a levé křídlo se teprve dostávalo nahoru a vzhlíželo k vrcholkům. /4/ Když Titus vidět, že jeho muži nemohou ŕalangu zdolat, že vojáci na levém křídle jsou za-fLuováni, někteří již zahynuli a ostatní pomalu ustupuj í, a že jeho jedinou nadějí na záchranu jsou jeho vojáci na pravém křídle, rychle se k nim přesunul f5f Když také zpozoroval, že je jen část nepřátelského vojska zapojena do boje, že někteří sestupují l vrcholků a jiní tam ještě zůstávají, umístil dopředu slony a vedl své manipuly do boje. f dl Makedoňané nemel i nikoho, kdo by jim velel, a nebyli schopni vytvořit řádnou formaci falangy, jednak pro obtížný terén, jednak proto, žc vojáci, kteří byli vzadu, byli ještě v pochodovém útvaru a nikoli v bitevním postavení, lil A tak, ještě dříve neŽ se mohli s Římany utkal, byli napadáni slony a dávali sc ve zmatku na ústup. 26. ňámané většinou prchající vojáky pronásledovali a zabíjeli, ill Jeden i tribunů, který tam byl s nimi a měl k dispozici nc více nei dvacet manipulů, pochopil, co je třeba v tomto okamžiku učinit, a přispěl tak značnou merou k celkovému úspěchu, f 3/ Když totiž vidél, že Makedoňané pod velením ľilipa postoupili kupředu, vzdálili se od ostatních a zatlačovali svou vahou levé křídlo Římanů, obrátil se k zápolícím vojákům, dostal se za Makedoňany a vpadl jim do zad. I4f Jelikož vojáci falangy se nemohou otočit a vést boj muže proti muži, útočil na nŕ a vojáky, na které narazil, pobíjel, protože se nemohli bránit, f 5/ Makedoňané byli nakonec nuceni odhodit zbraně a dát se na útěk. protože je nyní současné napadali i ti, co před nimi dosud ustupovali a nyní se proti nim obrátili, Sdl Filip byl zpočátku, jak jsem uvedl, na základě postupu mužů, které vedl, přesvědčen, že dosáhl naprostého vítězství. 171 Nyní však náhle spatřil, že Makedoňané odhazují zbrané a že jim nepřátelé vpadli do zad, a tak se ,s několika jezdci a pěšáky stáhl z boje a v nevelké vzdá len os r i sledoval celý průběh bitvy i 8/ Když si uvědomil, že Římané pronásledující jeho levé křídlo již dospěli na vrcholky, rozhodl se pro útěk a spěšné shromáždil co největší počet Thráků a Makedoňanů. /9/ Titus se při pronásledování prchajících dostal na hřeben horského pásma, a když. zjistil, že Makedoňané na levém křídle se dostali na vrcholky, nejprve se zastavil. Nepřátelé nyní vztyčili své sarísy, HQf jak mají Makedoňané ve zvyku, když se vzdávají nebo přebíhají k nepříteli, / ll / Když se dozvěděl, co to znamená, zadržoval své muže, jelikož chtěl poražené nepřátele ušetřit, /12/ Zatímco Titus takto uvažoval, někteří postupující římští vojáci na ně shora zaútočili, většinu z nich pobili a jen málokterým se podařilo odhodit zbrane a uprchnout. 27. Bitva byla u konce, všude zvítězili Římané a Filip ustupoval směrem k údolí Tempe. 121 První noc strávil u takzvané Alexandrovy věže, příštího dne se dostal do mésta zvaného Gonnoi při vstupu do údolí Tempé a tam setrval, protoic chtěl shromáždit ty, kteří se útěkem zachránili, 151 (jímané do jisté vzdálenosti prchající vojáky pronásledovali, potom víak začali někteří z nich odnímat zbroj mrtvým vojákům, jiní shrnmažťlbvali zajatce, ale většinou spěchali vyplenit nepřátelský tábor, t AI Tam ale zjistili, že je Aitólové předstihli) a jelikož soudili, žc byli oloupeni o kořist, která jim náležela, začali odsuzovat Aitóly a vytýkat svému veliteli, že je vystavil nebezpečí, ale kořist přenechal jiným. I'M Pak se odebrali do svého tábora, kde přenocovali, a dalšího dne shromáždili zajatec a zbytky kořisti a vydali se na pochod směrem k Larise. Kil ľOLYMOS V bitvě padlo asi sedm set Římanů, Makedoňanů /uhynulo asi osm tisíc a neměně než pŕt tisíc sc dostalo do zajetí. ili Tak skončila bitva, kterou svedli Římané a Filip u Ky-noskefal v ThessaliL 28. Já jsem v žesté knize přislíbí L že při vhodné příležitostí porovnám výzbroj Římanů a Makedoňanů, i ipfoob, jakým se obé vojska radí do bitvy, a že poukáži na jejich vzájemné nevýhody a přednosti. Nyní, když jsme je spatřili v praxi s vynasnažím se svůj slib splnit, I2f V dHvčjší době totiž prokázala makedonská vojenská formace, že je lepší než ty používané v Africe a u všech národů západní Evropy, i M Jestliže se v nynější dobé ryto formace a jejich vojáci niko Jí jednou, nýbrž nékoli krát spolu stferli, i4Í je užitečné a potřebné prozkoumat, v čem se odlisují a proč mel i Římané ve válečných stretnutí ch převahu a dosáhlí vítězství. PSÍ Abychom netvrdili jako pošetilí lidé, že to je jen náhoda a nevelebili ví téze neoprávnene, nýbrž aby-chom poznali skutečné příčiny jejich úspechu a mohli se jim právem obdivovat, /6/ O bojích, jež sváděli Římané s Han n i bálem, -a o jejich tehdejších porážkách neru již nutno hovořit. Příčinou těchto porážek nebyla jejich výzbroj ani jejích vojenská formace, nýbrž dovednost a obezřetnost Hannibala. Í7Í lb jsem při výkladu o téchto bojích vysvetlil, f Si O pravdivosti mého tvrzení svědčí především to, jak váJka skončila. Když totiž Římané získali velitele, krerý měl stejné schopnosti jako Han n i bal, dosáhli rychle vítězství, /9/ Dále to pak dosvědčuje sám Hannibal, jenž zavrhl svou původní výzbroj a zvítězil hned v první bitvě, když vyzbrojil své vojáky římskými zbraněmi a používal je až do konec /10/ Pyrrhos pak měl nejen vojáky z Itálie, nýbrž v bojích proti Římanům používal střídavě manipuly a útvary falangy f\ 1/ Ani tak viak nebyl schopen zvítězit, nýbrž jeho bitvy končily vždy néjak nerozhodne, nŕlINY KVMI i\2i To jsem tedy byl nucen úvodem poznamenat, aby má [vržení nemohla být zpochybněna, a nyní přistupuji k onomu .srovnání. 29. Proti uspořádání a údernosti falangy se nemůže nic přímo postavit ani jejímu útoku odolat, což lze z mnoha důvodů snadno zjistit, ili Když je v tísném bojovém postavení, zaujímá každý muž se svou výzbrojí Šířku tří stop a délka jsarís byla drive Šestnáct loket, ale běžné se používají o délce čtrnácti loket, i3/ Musíme však odečíst vzdálenost mezi oběma rukama muže, jenž sarísu drží, a vyváženou zadní částí. Í4i Z toho vysvítá, íe před tělem každého Ležkooděnce, když zbraň obéma rukama třímá proti nepřátelům, musí mít s;n is.i délku deseti loket, i 51 Jelikož tedy sarísy druhé, třetí a čtvrré řady vyčnívají dále než ty páté řady a přitom sarísy páté řady vyčnívají dva lokte před muže stojící v první řadě, je falarix svým uspořádáním a svou sevřeností do hloubky i do šířky taková, / 6/ jak to vyjádřil Homéros v téchto verších: Sít vedie štítu a u přilby přilba a muž vedle muže, přilba se srákela s přilbou a chocholy z žíní tam vidly při každém pohybu. Všichni tak těmi u íťŕť ítdli. Hl Tento popis je pravdivý a přesný. Je zřejmé, že před kaklým muirm stojícím v první řadě vyčnívalo pér sarís a hrot každé z nich byl vzdálen dva lokte od hrotu ré následující. 30. Z toho si můžeme snadno představit, jakou údernost má útok celé uspořádané Falangy, kterou tvoří šestnáct řad vojáku, ili Ti> kdo stojí až za pátou řadou, nemohou svými sarísami nijak do boje zasáhnout. f3f Nenapřahují proto své zbraně do vodorovné polohy, nýbri vztycují je nad ramena těch, kdo pochodují vpředu. Chrání tak formaci shora a hustotou sarís odrážejí střely, které mohou proniknout nad hlavami mužů předních řad a zasáhnout ty, co jsou za nimi J4Í Tito muži pouhou vahou svých těl tlačí ty, co jsou vpředu, dodávají útoku údernost a zabraňují vojákům v prvních řadách otočit se nazpět. FOLYBIOS hl Jak je v triku i ve svých času tli tal.mx uspořádána. Nyní musím pojednal o Lom, jak je vyzbrojeno římské vojsko, jaké má bojová uspořádání a čím se oba systémy od sebe liší. /6/ 1 u Římanů zaujímá každý voják se svou výzbrojí šířku tří stop, 17 f Při jejich způsobu boje se každý muž pohybuje samostatné, aby kryl své tělo štítem, jímž musí včas zachytit úder, a aby mohl sekat a bodat svým mečem, /fi/ Je- zřejmé, že pokud má ti obře bojovat, potřebuje mít od mužů, kteří stojí vedle něho i pred nim a za ním, odstup alespoň tří stop, /9 Z toho vyplývá, že jeden římský voják stojí proti dvěma mužům přední řady řalangy, takže má celit deseti sarísám a bojovat proti nim, /107 Jeden muž se s nimi nemůže rychle vypořádat, protože jsou v sevřeném šiku a není snadné je zdolat, jelikož vojáci zadních řad nemohou mužům vpředu přijít nápomoc, přemoci je silou a zasáhnout je mečem. / LI / Je tedy zcela zrejmé, jak jsem uvedl na počátku, že útoku falangy, pokud zachová své uspořádání a svou údernost, není možno přímo čelit. 31, C a) tedy býk* příčinou vítézsrví Římanů a co činí potíže tem, kdo používají rálangu? /2/ Je to tím, že ve válce nejsou doba a místo střetnutí stanoveny a že pro íalangu je třeba mít k dispozici jen určitou dobu a místo, kde se může prosadil. /3/ Jestliže tedy nepřítel, když má dojít k rozhodné bitvě, musí přijmout dobu a místo falangy, je - podle toho, co jsem uvedl - pravděpodobné, že bude mít ten, kdo používá ťalangu, vždy nad nepřítelem převahu. /4/ Můžeme-li však učinit úhybný manévr, nemusíme sc této formace obávat, /5/ ľalanx přece, jak známo, potřebuje mít rovné místo bez překážek, jako jsou příkopy, rokle, strže a příkré břehy i k myt a rek. /6/ To všechno stačí takovou formaci narušit a rozbít. 171 Každý jisté uzná, že nalézt mistn dlouhé dvacet sratlií nebo i více, kde nic takového není, je takřka nemožné nebo alespoň velmi výjimečné, /8/ 1 když takovou možnost připustíme, pokud protivník odmítne se na takovém místě s námi utkat, vyhne se mu a bude DÍjlNY XVIII pustošit města a území našich spojenců, jaký budeme mít z lakové itniTi.ite prospěch? /97 Jcsdižesetrvá na místě, které jí vyhovuje, nemůže svým přátelům prospět ani zajistit svou vlastni bezpečnost. /10/ Nepřítel totiž snadno odřízne přísun potravin, jelikož liez potíží ovládá volnou krajinu. / II/ Jestliže ľalanx vc snaze podniknout nějakou akci příhodné místo opusu, nepřítel ji snadno zdolá. /12/1 když sc však rozhodne vstoupit na rovinu a nezapojiv určité dobé do boje s fklangou celé své vojsko, nýbrž ponechá jeho část stranou, můžeme si podle toho, jak to dělají Římané, představit, jak to dopadne. 32* To, o čem nyní hovořím, není nutno dokazovat na základě mé úvahy, nýbrž na základe toho, co se již skutečně déje. 12/ Římané totiž nestavějí proti ralangám připraveným k boji všechny své legie, nýbrž jen jednu Část a druhou ponechávají v záloze. ÍM Když pakfalanx tu část, která proti ní nastoupila, zatlačí nebo je sama nepřítelem zatlačena, f4/ je její uspořádání rozbito. Její vojáci totiž buď pronásledují ustupující nepřátele, anebo sami před nimi ustupují, a vzdalují se tak od ostatních částí svého vojska, /5/ Nepřítelova záloha má pak na místě, které i.ilans zaujímala, dostatek prostoru k tomu, aby na falaiv £li neútočila frontálně, nýbrž napadla ji v buku nebo-zezadu. /6/ Jestliže je snadné vyvarovat se místu, které je výhodné pro íalangu, ale ta nemůže nepříteli zabránit, aby využil vhodného okamžiku k útoku proti ní, není zcela zřejmé, jak velkou převahu má tato formace nad ralangou: lil Ti, kdo používají falangu, jsou přece nuceni pochodovat a tábořit na všelijakých místech. Musejí předem zaujmou r výhodné postavení, některá místa obléhat, jindy se proti obléhání bránit a vypořádat se s nečekaným útokem nepřítele, /S/ Kc všem takovým událostem a zvratům ve válce dochází a na nich někdy zcela a jindy do značné míry závisí vítězství. lK)l Při těchto příležitostech není možno falangu téměř vůbee |>oužít, protože voják zařazený do falangy nemůže bojovat ve skupině nebo zcela samostatně, POLYBIOS kdežto římský způsob boje je všestranný. /1Q7 Každý Říman* když je vyzbrojen, může bojovat, jak je zapotřebí. Přizpůsobí se každému místu i době a každému útoku. / U f Je stejné dobře přípraven, má-li bojovat v celém vojsku, v jeho části, vm:mi-pulu, anebo v osobním souboji. I\2! Jelikož Římané jsou pro všechny případy mnohem lépe připraveni, prosazují své zámery lépe než ti ostatní, f IV IVivažoval jsem za nezbytné o této věci podrobněji pojednat, protože mnozí Řekové při jednotlivých střetnutích, v nichž Makedoňané utrpěli porážku, to pokládali ia neuvěřitelné a i nadále se mnozí pozastavují nad tím, proč a jak byla falanx římskou výzbrojí poražena. 33. Filip v bitvě bojoval ze všech sil, utrpěl víak rozhodnou porážku, a když shromáždil co nejvíce vojáků, kteří se z bitvy zachránili, sám se rychle stáhl údolím Tempé do Makedonie. 12/ Jednoho ze svých zbrojnošů poslaJ ještě během předchozí noci do Larisy a uložil mu, aby zničU a spáril královskou korespondenci. Zachoval se jako král, který přes utrpěnou pohromu nezapomíná splnit svou povinnost f3/ Dobře věděl, že kdyby se Římané těch písemností zmocnili, mohli by je výhodne použít proti němu i proti jeho přátelům. 14/ Podobně se co již stalo jiným lidem, že v době svých úspěchů se nebyli schopni chovat, jak se na člověka sluší, když je však postihla pohroma, počínali si opatrné a rozumně. Í5f Plnou měrou to platí o Filipovi, jak vysvitne z dalšího výkladu. 16! Jako jsem podrobně pojednal o tom, jak se zpočátku snažil jednat správně a jak se později změnil k horjtfmu i jak a p nič k tomu došlo, a uvedl jsem konkrétní doklady o jeho činech, lil musím stejným způsobem vysvětlit jeho proměnu a jeho schopnost, s níž se vyrovnal s neblahými zvraty osudu, které na něj dolehly. /8/ Titus učinil po bitvě potřebná opatření týkající se zajatců a kořisti a odebral se do Lárísy. 34. Byl značně znechucen chamtivostí Aitólú po kořisti a také nechtěl, aby po zlomení Filipovy moci ovládli Řecko děIInv xvTTr Aitolové. /2/Kdyi viděl jejich domýšlivost, s níž si přisvojovali vítězství a rozhlašovali po celém Řecku svou statečnost, těžce to nesl. /$/ Při setkáních sek nim choval odměřeně, nehovořil s nimi o veřejných záležitostech a opatření prováděl b uď sám, anebo prostřednictvím svých přátel. S AI Zatímco obě strany projevovaly svou nespokojenost, dostavili se po několika dnech Filipovi vyslanci Démosthenés, Kykliadás a Limnaios. ľSl Titus s nimi za příromnosti svých vojenských tribunů delíí dobu rozmlouval, ihned vyhlásil patnáctídenní příměří a rozhodl, že se s nimi vydá na cestu, aby během téro doby jednal s Filipem o současně situaci. Í6f Jelikož toto setkání probíhalo přátelsky, nedůvěra Aitólů vůči 'II rov i vzplála dvojnásobnou měrou, lil V té době převládala v Řecku korupce, panovala představa^ že Ihv úplatků n ikdo ni e neudělá a u Aitólú to bylo zcela běžné. Nebyli schopní uvěřit, že Titův vztah k Filipovi se mohl změnit bez úplatků, /ři/ Neznali římské zásady a zvyklosti v těchto věcech, nýbrž soudili podle sebe a dospěli k názoru, že Filip vzhledem k současné situaci nabídl Titovi mnoho peněz a že ten nebyl schopen tomu odolat. 35- Kdybych pojednával o dřívějších časech, mohl bych o všech Římanech tvrdil, že se ničím takovým neprovinili. Mám na mysli dobu, než začali vésr války za mořem a zachovávali své vlastní zásady a zvyklosti. 12/ V nynější době bych se to tvrdit neodvážil, mohl bych to vsak bezpečně tvrdit o mnohých mužích v Římě, kteří byli schopni zachovat si důvěryhodnost, f 31 Důkazem toho jsou dvě jména, o nichž nelze pochybovat. IAI Když se Lucius Aemilius, vítěz nad Perseem, zmocnil makrdonskeho království, v němí byly kromě skvelého movitého majetku a dalšího bohatství pokladnice naplněné více než šesti tisíci talentů stříbra a zlata, /V nejenže po ničem takovém nezatoužil, nýbrž ani to nechtěl vidět a svěřil správu toho bohatství jiným, ačkoli jeho vlastní jmění nebylo velké, nýbrž naopak spíše nedostatečné. }di Vždyť kd>ž.7ancdlouho lak jako Karystos. I\2í Pleurátovi dali Lychnidu a Parthos, ležící v llýrii, ale podrobené Filipem, /13/ a Amýnandrovi postoupili pevnosti, které za války ukoristili Filipovi. 48. Když to takto uspořádali, rozdělili se. Í2Í Publius Ijentulijs odplul do Bargylií a osvobodil jc, Lucius Steni-nius se za týmž cílem odebral do Héfaístie, na Thasos a do mést v ThrákiL IV K Antiochovi se vypravili Publius Villius a Lucius "lěrentius a (inaeiis Cornelius ke králi Filipovi, 141 Kdyi se s ním blízko údolí Tempé sešel, projednal s ním to, co mu bylo uloženo, a poradil mu, aby poslal do Říma vyslance s žádostí o spojenectví, aby nevzbudil dojem, že bledá svou příležitost a čeká na příchod Antíocha. /V Král jeho doporučení přijal a on od něho rychle odcestoval a odebral se na aitólský sněm do Thermu, 161 Po svém příchodu vyzval v delším projevu Aiióly, aby zachovali svou dřívější náklonnost k Římanům a udržovali s nimi přátelství, IK Mnozí řečníci si jen mírnou a diplomatickou formou stěžovali, že Římane pci vítězství nepostupují ve spojeneckém duchu a nejednají podle původní smlouvy, IR/ někteří je však ostře napadali a tvrdili, že bez pomoci Aitólů by Římané nikdy nepronikli do Řecka a nezvítězili by nad Filipem. /"/ Cnaeus na všechny tyto výtky neodpověděl, nýbrž vyzval jc, aby poslali své vyslance do Říma, kde jim senát ve všem spravedlivě vyhoví, /1 0/ 'laková byla situace po skončeni války s Filipem Události v Asii 49. Když hrozí, jak se říká, krajní nebezpečí, budou hledat útočiště u Římanů a svěří sebe i své mésto pod jejich ochranu... 121 (Polybios uvádí,) že Antiochovi jeho záměr vycházel, jak si představoval, a když byl v Thrákii, připlul Lucius t !onu.-]his do Sélybiie. / M Byl to vyslanec senám, jenž měl zprostředkovat mír mezi Antiochcm a Ptolemaiem 50. V téže době přišlí tři členové komise, Publius Lentulus z Bargylií a LuciusTcrcntius a Pubbus Villius z Thasu. lil Král se o jejich příchodu záhy dozvěděl a všichni se po několika dnech sesli v Lýsimachei. I'M Tehdy se také vrátili f légésiás a Lýstas, kteří byli vysláni kTítovi. 141 Soukromé rozhovory krále s Římany probíhaly zcela klidně a přátelsky. Když se vsak konalo oficiální jednání o celkové situaci, byl jeho průběh odlišný. Lucius Cornelius totiž Antiocha vyzval, aby opustil města, jež byla předtím podřízena Ptolemaiovi, a požadoval, aby urychleně vyklidil města dříve podřízená Filipovi. iGI Je přece směsné, uvedl, aby král přišel a vzal si to, co Římané získali jako odměnu ve válce proti Filipovi, 17f Doporučoval mu také, aby neobsazoval autonomní města, f&í Prohlásil, že se vůbec diví, pod jakou záminkou se s tak velkým pozemním a námořním vojskem přepravil do Kvropy. 19/ Každý, kdo rozumně uvažuje, musí totiž dospět k závěru, že se chystá napadnout Římany. Po těchto slovech se Římané odmlčeli. 51. Král prohlásil, že především nechápe, z jakého důvodu mu upírají nárok na města v Asii. Římané jsou ti poslední, kteří mají právo takto vystupovat, f2/ Zadruhc jim vůbec nepřísluší zabývat se městy v Asii. Ani on se přece nijak nestará o záležitosti v Itálii. I'M Do Kvropy se, jak uvedl, přepravil s vojskem, aby získal zpět Chersonésos a města v Ihrákii, Na vládu nad těmito městy má totiž právě on ze všech nejvétŠÍ nárok, 141 Byla to původně součást Lýsimachova panství, a když s ním Seleukos vedl válku a porazil hoř připadlo Lýsimachovo království jako válečná kořist Seleukovi. 151 V pozdější době se jeho předkové zaměřili jiným směrem a nejprve Ptolemaios a potom Filip tato města ovládli a přivlastnili si je. 16/ On se jich nyní nezmocňuje proto, že těží z Filipových potíží, nýbrž, získává je zpět na základě wého práva. 17i Jestliže přivádí zpět obyvatele Lýsimacheie, kteří byli nečekané vypuzeni Thráky, a opět je v městě usazuje, nedopouští se se tím žádného bez- praví vůči Římanům. /8/ Činí to nikoli prom, že l>y dněl napadnout Římany, nýbrž aby připravil sídelní místo pro Seleuka, OJ Autonomní města v Asii mohou získat svobodu nikoli podle příkazu Římanů, nýbrž na základě jeho laskavosti. /] 0/ Svůj vztah k Ptolemaiovi, jak pravil, upraví sám k jeho spokojenosti. Rozhodl se totiž uzavřít s ním nejen přátelství, nýbrž i příbuzenský vv-iah. 52, Lucius a jc:ho kolegové se pak rozhodli pozvat k rozhovorům představiteli.1 Lampsaku a Smyrny a k tomu také došlo. I2Í Z Lampsaku se dostavili Parmén ión a Pýthodóros a ze Smyrny Koiranos. /}/ Když tito muži otevřeně hovořili, byl král pobouřen představou, že by se měl proti tem, kdo proii němu vystupují, bránit pred soudem Římanů, I4í a proto Parmén ióna přerušil: „Zanech svého řečnění, Parmén ióne," prohlásil, „souhlasím s tím, aby nás spor by] předložen Kho-dánúm a ne Římanům." /5/Tím jednání skončilo a jeho účastníci sc na ničem nedohodli, Události v Egypte 53. Je mnoho těch, kdo touží po smělých a hrdinských činech, ale jen málokdo se odváží je vykonat, Í2Í A Skopás měl prcce mnohem lepší podmínky než Kleomenés. Í3f Ten totiž, když se k svému činu odhodlal, mél naději jen v podpoře svých o l roků a svých přátel, Přes m ji však mpromarnil, a pokud bylo v jeho silách, ji udržoval, protože si více cenil slavně zemřít než potupně žíl. 141 Skopás měl naproti tomu silnou podporu a vhodnou příležitost, protože král byl ještě v chlapeckém veku. Byl však zaskočen, pji.uo/c váhal I ioz-mýšlei se. 151 Aristomenés se totii dozvěděl, že ve svém domě shromažďuje své přátele a radí se s nimi, a tak k němu poslal několik zbrojnošů a předvolal ho do královské rady /o/ On /tratil do té míry rozvahu, že se neodvážil svůj zámer provést, a nej hořčí bylo, žc nebyl schopen uposlechnout, když ho král předvolal. 171 Aristomenés si jeho bezradnost uvědomil a obklíčil jeho dům vojáky a slony JS( Pak k němu poslal Ptolemaia* syna F.umcna, s příkazem, aby buď dobrovolně přisel, anebo aby byl přiveden násilím. fL)J Když se Ptolemaios dostavil do Skopova domu a oznámil mu, že ho volá král, nejprve nevěnoval jeho slovům pozornost, ale prostě na Ptolemaia dlouho hleděl, jako kdyby mu chtěl hrozit a byl překvapen jeho smělostí, /10/ Když k němu však Ptolemaios přistoupil a odvážně se chopil jeho oděvu, požádal přítomné muže. aby mu přišli na pomoc. / II / Jelikož však do domu vstoupilo mnoho vojáků a někdo mu sdělil, že je zvenčí obklíčen, podvolil se léto situaci a odešel v doprovodu svých přátel s Ptolemaiem. 54. Když se do rady dostavil, král ho krátce obvinil a po něm ho obvinil Polykratés, jenž se právě vrátil z Kypru, a nakonec Aristomenés. lil Všichni pronášeli obviněni pnd^hiiM téru, ktetá jsem právě uvedl, a k tomu přidali, že konal porady s přáteli a že neuposlechl, když ho král předvolal. /3/ Za to ho odsoudila nejen královská rada, nýbrž i přítomní cizí vyslanci. í4l Aristomenés, když ho hodlal odsoudit, přivedl kromě vážených mužů z Řecka také vyslance Aitolů, kteří se dostavili k jednání o míru a mezi nimiž byl i Dorimachos, syn Nfkostrata. /5/ Po projevech žalobců se Skopás pokusil uvést nějakou omluvu, ale nikdo mu pro jeho nerozvážné chování nevěnoval pozornost, a byl spolu se svými přáceli odveden do vězení. !6i Aristomenés dal v noci S kopa, jeho piíbti/.né a přátele otrávit jedem, (71 ale Dikaiarcha dal ještě předtím natáhnout na skřipec a zbičovat. Postihl ho tak trestem, který si od všech Řeků zasloužil. /S/ 1 >ikaiarcho$ byl totiž muž, jejž Filip, když. se chystal věrolomně přepadnout Kykladské ostrovy a mŕsta na í lelléspontu, ustavil velitelem veškeré flotily a pověřil ho řízením celé akce, W Když byl na tuto nesporně bezbožnou vyptav u poslán, počínal si, jako by nic polyhios DĚJINY XXI nic nesdělil. 14/ Žádal proto, aby mu byla poskytnuta lhůta třiceti dní, že vyšle ke králi posla, aby se ho zeptal, co má dělat. /5f Gnaeus viděl, že Antiochos ve vscm ostatním smlouvu dodržuje, a tak mu dovolil aby se na krále s tímto dorazem obrátil. Když za několik dní d os cil odpoveď, město odevzdal !GI Tehdy na počátku léta připlula desetičlenná komise i král Ľumenés do Rfesu. Dva dny si tam po své cestě odpočinuli a pak se vypravili do Apameie, lil Když se Gnaeus dozvěděl o jejich, příchodu, poslal svého bratra l.ucia se čtyřmi tisíci mužů k Oroandúm, aby je donutili zaplatit dohodnutou částku peněz. /8/ Sám se pak s vojskem vydal rychle na pochod, protože sc chtěl co nejdříve setkat s Eumenem, í9/ Po příchodu do Apameie, kde zastihl krále i deset členu komise, jednal s nimi o současně situaci. 110/ Rozhodli se především potvrdit mírovou smlouvu s Antiochem, kterou nemusím podrobně komentovat, nýbrž uvedu její písemné znění. 43 (42). Jednotlivá ustanovení smlouvy byla následující: „Uzavírá se přátelství mezi Antiochem a Římany na věčné časy za těchto podmínek: 121 Král Antiochos a jeho poddaní nesmějí dovolit průchod pres své území řádným nepřátelům, kteří by chtěli napadnout Římany a jejich spojence, ani jimjioskytnout žádné prostředky. 13/ Stejně sc zachovají Římané a jejich spojenci vůči Antiochovi a jeho poddaným, f4l Antiochos nesmí vést válku proti obyvatelům ostrovu /5/ ani proti obyvatelům Evropy. /6f Musí vyklidit města, jejich zázemí (a tvrze na této strana Tauru až k výšinám smiřujícím do lykáonie) a nesmí odtud odnést nic kromě zbraní, které nesou jeho vojáci. Jestliže již něco odnesli, musejí to do příslušných mést vrátit. 17/ Nesmí přijmout žádné vojáky ani jiné muže z Eumcnova království. fSf Jsou--li v Antiochově vojsku nějací muži pocházející z měst, která přejímají Římané, musejí je vrátit zpět do Apameie. f9f jsou-li u Římanů a jejich spojenců nějací muži (z Antiochova království), mají možnost buď tam zůstat., anebo odejít. /10/ Antiochos a jeho poddaní musejí Římanům a jejích spojencům vydat jejich otroky, ať byli zajati nebo přeběhl í, a všechny válečné zajatce. /II/' Antiochos musí, pokud to je v jeho možnostech, vydat Kartáginana Hannibala, syna Hamilkara, Akarnána Mnásilocha, Attóla (Ihoanta), Chalkiďany Kuhúlida x Filótia i Aitóly, kteří zastávali veřejné úřady. /12/ Musí také odevzdat v Apamei všechny slony a nesmí si opatřit nové. /13/ Musí odevzdat všechny válečné lodě s plachtami a výstrojí a smí si ponechat jen deset krytých lodí, Nesmí mít žádná (plavidla s více než) třiceti vesly ani loď s jednou řadou vesel pro vedení války. /14/ Jeho lodě nesmějí plout dále než ke Kalykadnu a k mysu (Sarpédoniu), pokud nepřivádějí dané, vyslance nebo rukojmí, /l5/ Antiochos nesmí najímat žoldnéře ani přijímat uprchlíky z území podřízeného Římanům. f\6t Domy, které patřily Rhoďanům a jejich spojencům na území podřízeném Antiochovi, budou nadále patřit Rhoďanům, jak tomu bylo předtím, nez začal (válku), /I7/ Smějí také vymáhat případné dluhy, a jestliže jim bylo néco zcizeno, musí to být vypátráno a vráceno. Zboží určené Rhoďanům musí být osvobozeno od cla, (jak) tomu bylo před válkou. /187 Jestliže některá města, která má Antiochos vydat, věnoval Antiochos někomu jinému, musejí z nich odejít posádky i dosavadní majitelé, A jestliže k němu později některá města I'OIYIHOS DĚJINY XXI budou chtít přejit* nesmí je přijmout, /19/ Antiochos musí Římanů m zaplatit dvanáct tisíc talentů v nejlepsí antické ménč v průběhu dvanácti let v ročních spi áčkách po tisíci talentů — talent nesmi vážit méně než osmdesát římských liber-a pet set čtyřicet tisíc měřic obílí. /207 (Králi Eumenovi) musí zaplatit tri sta padesát (talentů) v průběhu příštích pěti let v ročních splátkách (sedmdesáti talent Li), to znamená v téže době, kdy bude platit také Římanům, Í21/a místo obili, jak to král Antiochos ocenil, dalších sto dvacet sedm talentu a dvanáct set osm drachem. Eumcncs s tím vystavil souhlas a prohlásil, že mu tato platba vyhovuje, 122! Antiochos musí dát Římanům (dvacet) rukojmích, ne mladších než osmnáct a ne starších než třicet let a vždy po třech letech je vyměnit za jiné. /23/ Jestliže peníze, které zaplatí, nebudou odpovídat stanoveným podmínkám, musí to v příštím roce vyrovnat, flií Jestliže některá místa nebo některé kmeny, s nimiž nesmí Antiochos podle této smlouvy vést válku, ho vojensky napadnou, smí proti nim Antiochos hojovat, ale nesmí si je podmanit ani s nimi uzavřít spojenectví, f26/ Jejich vzájemné spory musejí býr předloženy k rozhodnutí soudu, i27f Chtcjí-li obe strany po společně dohodě něco k smlouvě připojit nebo něco vypustit, mohou tak učinit," 44 (43). Když římský velitel složil na tuto smlouvu přísahu, poslal Quiivta Minucia Jherma a svého bratra Lucia, jenž. se práve vrátil s penězi od Oroandů, do Sýrie f21 a uložil jim, aby od krále přijali přísahu a získali ujištění, že její jednotlivá ustanovení budou splněna, f 31 Pak vyslal posla s písemným příkazem veliteli loďstva Quintu Fabioví, aby odplul do Patar, převzal tam lode a spálil je. 45 (44). ProkonzuJ Manlius vymohl od Ariaratha tri sta talentu a přijal ho do římského spojenectví. 46 (45)- (Polybios uvádí,) že když členové komise deseti a římský velitel Gnaeus vyslechli v Apamei všechny, kteří se tam dostavili, se v případech, kde došlo k sporům u území, o peníze nebo o jiný majetek, mésta dohodla na opatřeních řešících jejich vzájemné spory. Obecně pak byla přijata následující rozhodnutí; f21 Autonomní města, která dříve odváděla daň Antiochovi a nyní se svěřila pod ochranu Římanu, byla od daní osvobozena. Těm, jež byla poplatná Attaiovi, uložili odvádět stejnou daň Eumenovi. f3/ Městům, která odpadla od spojenectví s Římany a připojila se ve válce k Antiochovi, nařídili, aby dane, které platila Anriochoví, odváděla Eumenovi. íAj Dále pak osvobodili od daní (Kolofóňany) sídlící v Notiu a občany Kýmy a Mylásy. (5/ Klazomeňanům darovali ostrov zvaný Drymússa a M ílétánům vrátili posvátné území, z něhož předrím v důsledku válek odešli, Kti Všestranně podpořili občany Chiu, Smyrny a Etyther a pridelili jim území, po nichž v té době toužili, a krerá jim, jak soudili, právem náležela. 171 Občanům Fókaie obnovili jejich starobylou ústavu a vrátili jim území, které dříve vlastnili. ÍSí Potom se zabývali požadavky R bodaní j a dali jim Lykii a Kari i až k řece MaiandruT s výjimkou Telmessu. f)í Pro krále Eumena a jeho bratry učinili náležitá opatření ve smlouvě s Antiochem a nyní mu ještč přidali v Evropě Chersonésos a Lýsimacheiu i sousední pevnosti a území, jez ovládal Antiochos. /10/ V Asii darovali Eumenovi Frygií pří Helléspontu, Velkou Frygii, cist Mýsie, kterou Eumenovi předřím odňal (Přúsiás), Lykáonii, Milya-du, Lýdii, Trally, Efesos aTelmessos, f\V O Pamťýlií, jelikož Eumenés tvrdil, íc leží na této straně Tauru, kdežto Amiochovi vyslanci, že leží na opačnŕ strane, nerozhodli a svěřili tuto věc senátu, i\2l Když zařídili téměř všechny nejdůležitější záležitosti, opustili Apamciu a vypravili se k Helléspontu, přičemž chtěli cestou ježte zabezpečit situací v Galatij, 47* (Polybios uvádí, ) že Řím anŕ na svém pochodu v Thrákii utrpěli velké ztráty římských vojáků ... ZLOMKY XXII, KNIHY 1» {Z Poly bio vy XXII. knihy je třeba vypsar,) že v dobé 148. olympiády vyslal Filip i obyvatelé sousedící s Makedonií k Římanům své vyslance. Rozhodnutí senátu o vyslancích. lil Že v Řecku byl spor mezi Filipem a lhcssaly i Perrhaiby o města, která Filip za války s Amiochem v" Thessalíi i v Perrhaibii obsadil, ťhl Jednání o této činnosti za přítomnosti Qninta CaĽciJia v údolí Tempé. Rozhodnuli Caeeilia (a jeJio druhů), 141 Jiný spor Filipa s vyslanci Eumcna a s uprchlíky z Maróncie o thráckých městech, jednání o této záležitosti v méstě Ihessaloníkč a rozhodnutí Caccilia a jeho druhú, f51 Vraždění krále Filipa v Marónei. Příchod vyslanců Z Říma a jejich příkazy v teto záležitosti. Příčiny, které vedly Římany k válce proti Perseovi. f61 Příchod vyslanců krále Ptolemaia i Eumcna a Selátka na Peloponnésos, 17f A rozhodnutí Achajů o spojenectví s Ptolemaiem a o darech, které jim tito králové nabízeli► ISf Příchod Quínta Caedlia a jeho výtka vůči jejich postupu v záležitostech Lakcdaimomu /9/ Že Areus a Alkibiadés, kteří patřili mezi staré emigranty z Lakedaimonu, přišli jako vyslanci do Říma a předložili obvinění proti Filopoimenovi a Achajům. 2. Že v době 48. olympiády přísli římští vyslanci do Kleitoru a konal se sněm Acha j ú, A projevy představitelů přednesené oběma stranami o záležitostech Lakedaimonu a stručně o rozhodnutí Achajů. 2_DĚJINY XXVI v ZLOMKY XXVI. KNIHY O Antiťxzhovi Epifancrvi la. V Poly bio ve dvacáté Šesté knize je pro své chování označován jako hpimanés místo Epifanés, Snižoval se totiž nejen k hovorům s obyčejnými lidmi, nýbrž také popíjel a nejprostšími cizinci, kteří tam prijíždéii. 121 A jestliže se dozvěděl, íc se nijací mladí muži sesli na hostine, vypravil se tam s flétnou a s dalšími hudebníky, takí e přítomní se většinou polekali a rozutekli se. Často také svlékl své královské roucho, oblékl si togu a procházel se po triižtů 1. Antiochos zvaný Epifanés byl pro své chování označován jako Epimanés... Polybios o nčm vypraví, ic někdy unikl svému dvorskému doprovodu a s jedním či se dvčma společníky se potuloval po meste, Í2Í Zastavoval se zejména u kovotepca pracujícících se stříbrem nebo se zlatem a rozmlouval s nimi o technických otázkách. f$l Snižoval se rovnéž k hovorům s obyčejnými lidmi, které potkal, a také popíjel s nejprostšími cizinci, kteří tam přijeli. 141 A jestliže se dozvedel, že se néjací mladí muži sešli na hostine, bez jakékoli okázalosti se tam vypravil s flétnou a s dalšími hudebníky, takže přítomní se většinou polekali a tozutekli se. f51 Často také svlékl své královské roucho, oblékl si togu a procházel se jako uchazeč o úřad po triisti, s néktcrými lidmi si potřásl rukou, jiné objímal a prosil je, aby mu dali svůj hlas, nékdy pro úřad aedila, jindy pro úřad POLYBIOS tribuna lidu. 161 Když byl zvolen, usedl do kurulskčho křesla ze slonoviny podle římského zvyku, naslouchal soudním sporům, které se na tržišti konaly, a s velkým zápalem a nadšením vynášel rozsudky. 171 Vážení lidé z toho bylí zmateni. Jedni ho pokládali za prosťáčka a jiní za blázna, Podobně si počínal i při rozdávání darů. f#f Někomu daroval kostky z kotníku antilopy, jinému dalle a dalšímu peníze. /W Někdy se setkal s lidmi, které nikdy předtím neviděl, a dával jim velmi nečekané dary. 710/ V obétních darech a poctách, jez prokazoval bobům, předčil všechny své předchůdce. /II/ Svédčí o tom jeho dary, které věnoval chrámu Dia Olympského v Athénách, i sochy kolem oltáře na Délu. / \2/ Koupal se také ve veřejných lázních, když v nich bylo mnoho obyčejných lidí, a mel k dispozici džbány s s nejdraho-cennějšími mastmi. /13/ Když mu kdosi řekl: „Jak jste šťastní, vy králové, když můžete takové masti používat a tak sladce vonět,1 nic mu na to neřekl, a le piíst í ho d ne, když se ten muž koupal, přistoupil k nému a a vylil mu na hlavu velký džbán najdrahocennejší masti, tak zvaného myrrhového oleje, i\Aí takže všichni koupající se seběhli, mazali se tím olejem, za velkého veselí se v nĚm společně s králem klouzali a padali k zemi. DEJINY XXVII ZLOMKY XXVII. KNIHY V; i I k;i s Perseem 1, (Polybios uvádí,), ie v té dobé přísli z lhespií vyslanci Lasés a Kalchás a také Ncónův vyslanec Isméniás, 121 Lasés a Kalchás chtéli své měsro odevzdat Římanům, kdežto Isméniás chtěl, aby se všechna boiótská města společně svéřila pod ochranu římských vyslanců. 73/ To byl vsak právč opak toho, co si Marcius a jeho kolegové přáli. Ti měli zájem, aby se boiótský spolek rozpadl na jednotlivá města. /4/ Proto také Lasa a rovněž vyslance z Chairóneie, z Lebadeie a z ostatních měst, kteří se k nim dostavili, rádi přijímali a přátelsky s nimi rozmlouvali, 151 kdežto Isméniem pohrdali, nedbali o něj a nevšímali si ho, f dl Nějací emigranti dokonce Is menia napadli a málem by ho byli ukamenovali, kdyby nenasel útočišré na tribuně římských vyslanců. 171 V téže době vypukly spory a nepokoje v Thébách. /8/ Jedni tvrdili, že je třeba svěřit město pod ochranu Římanů, kdežto občané z Koróneie a z Haliartu, kteří se do Ihéh seběhli, chtěli nadále udržet jistou nezávislost a tvrdili, že je třeba zachovat spojenectví s Perseem. /97 Po jistou dobu byly názory obou soupeřících stran vyrovnané. Když však Olympichos z Koróneie jako první svůj názor změnil a tvrdil, žc si musejí Římany usmířit, mínění lidí se zcela proměnilo. /10/ Nejprve přiměli Diketa, aby se vypravil jako vyslanec k Marciovi a omluvil se za to, žc navázali spojenec!ví s Perseem. /II/ Potom vyhnali POtYB]OS_ nebylo možno najít žádný přátelský projev vůči Achajům v království, v němž, nyní vládl Antiochos. 25. (Polybios uvádí,) že Andrónidás a Kallikratés se nějakou dobu vyslovovali pro uzavření minu a jelikož jim nikdo nevěnoval pozornost, využili vyššího zásahu. I2i Do divadla totiž právě dorazil posel s dopisem od Quinra Marcia, v němž Achaje žádal, aby se připojili k záměru Římanů dosáhnout míru mezi králi, /3/ Senát skutečně vyslal poselstvo v čele s Numisiem k uzavření míru. 14/ Výsledek se však nedostavil, Titovi se nepodařilo mír vyjednat a vrátil se do Ríma bez jakéhokoli výsledku. /5/ Polybios nechtěl z úcty k Marcíovi s žádostí obsaženou v dopise polemizovat, stáhl se z diskuse a snaha poslat králům pomoc ztroskotala. /6/ Achajové se pak usnesli poslat jako vyslance k jednání o míru Archóna z Aigeiry a Arkesiláa a Aristóna z Megalopole, Ui Ptolemaiovi vyslanci svého cíle nedosáhli. Nezískali vojenskou pomoc, odevzdali však úředníkům připravený dopis od králů s žádostí, aby jím Achajové poslali na pomoc ve válce Lykorta a Poly bit, 26, Antiochos zapomněl na všechno, co napsal a co řekl, a připravoval se k válce proti Ptolemaiovi, takže se zdají být pravdivá slova Simónidova, že „je obtížné být šlechetný11, tli Je totiž snadné počínat si dobře a pokusit se to po jistou dobu udržet, ale je obtížné sc tak za všech okolností neustále chovat v přesvědčení, že není nic důležitějšího než dobro a spravedlnost. 27* (Polybios uvádí,) že kdyi se Antiochos přiblížil k Ptolemaiovi a chystal se obsadit Pélúsion, ilt římský velitel Popíllius. její. Antiochos z dálky pozdravil a pak mu chtél podat ruku, mu pohotově odevzdal dopis s textem usnesení senátu a vyzval ho, aby si dopis přečetl. /3/ J3EJINYXXIX Podle mého mínění si rak počínal proto, ie nepokládal za vhodné projevit vůči němu obvykle přátelské gesto, dokud se nepřesvědčí, zda ten, kdo ho zdraví, smýšlí přátelsky nebo nepřátelsky. iAl Král si dopis přečetl a prohlásil, že se chce poradit se svými přátelí. Když to Popillius uslyšel, provedl hrubý a nehorázný čin, Í5f Holí z vinné révy, kterou držel v ruce, vyznačil kolem Antiocha kruh a řekl, že mu v tomto kruhu musí dát odpověď, iúf Král byl jeho opovážlivým chováním zaskočen, ale po krátkém zaváhání odpověděl, že učiní všechno, co Římané požadují. Hned nato se Popillius a členové jeho doprovodu chopili královy pravice a přátelsky ho pozdravili. UI Dopis jej vyzýval, aby válku proti Ptolemaiovi ihned ukončil. /8/ Do stanoveného počtu dní pak s nevolí a s reptáním odvedl své vojsko do Sýrie a podrobil se tehdejší situaci. /9/ Popillius uspořádal poměry v Alexandrii, vy/.val oba krále k svornosti a uložil jim, aby poslali Polyaráta do Ríma. Pak odplul na Kypr, jelikož chtěl neodkladně vyhnat syrské oddíly, které byly na ostrově. /10/ Po příjezdu zjistil, že ptolemaiovští velitele utrpěli porážku a že poměry na Kypru jsou zcela neuspořádané. Rychle vypudil syrské vojsko a počkal, dokud neodpluio do Sýrie. /II/ Římané tak zachránili ptolemaiovské království, které bylo téměř zničeno. i\2i Tak osud rozhodl o Perseovi a o Makedoňanech, a ačkoli byla situace v Alexandrii a v celém Lgyptě jiz zcela beznadějná, bylo všechno opět uvedeno do pořádku, jelikož již předtím padlo rozhodnutí o Perseovi. /13/ Kdyby tomu tak nebvlo i Antiochos se o tom nepřesvědčil, nebyl by se, podle mého mínění, příkazu podrobil. 7 DĚ)[N¥ XXXIX_j ZLOMKYXXXIX. KNIHY Události v Řecku 1. (Polybios uvidí,) že Postu min s byl člověk, jenž stojí za zmínku. 121 Pocházel z jedné z předních rodin, byl však od přírody neobyčejně upovídaný, mnohomluvný a chvástavý. /3/ Jíž v chlapeckém věku našel zalíbení v řecké kultuře a v řeckém j^/yku a prehrmí tú do té míry, že svou horlivostí pobouřil starší váženě ft.ímany. i A! Nakonec se odvážil napsat řeckou báseň a také pragmatickou historii. V úvodu tohoto díla ptosí čtenáře o shovívavost, protože jako Říman nebyl schopen zcela zvládnout řecký jazyk ani náležité uspořádání látky. IV Marcus Pardus Cato k tomu výstižně poznamenal, že se diví, proč se omlouvá. Kil Kdyby mu byla rada amřiktyonů uložila psát historii, bylo by snad namístě se omlouvat, 171 Jelikož to však nepsal z žádného pověření, nýbrž z vlastního popudu, j ľ naprosto nevhodné, aby se čtenářům za své barbar ismy omlouval /8/ Je to podobné, jako kdyby se někdo při gym nic kých závodech přihlásil do soutěže v boxu nebo v pan kra-ti u a po příchodu na stadion, kde by měl zápasit, by diváky prosil o shovívavost, jestliže nebude schopen boj podstoupit a snášet údery. /?/ lakový člověk by si nepochybné vysloužil posměch a byl by potrestán. A to si zasluhují i takoví historici, aby se neodvažovali si tak nehorázné počínat, }\0f Tento muž i ve svém dalším chování projevil nejhorsí řecké nectností. Liboval si POLY BI OS DEJINY XXXIX totiž v zábavách a vyhýbal se námahámf /H/ To je zrejmé z dal í ich událostí. Když se poprvé objevil na řecké pudŕ v době, kdy se schylovalo k bitvě ve Fókidě, předstíral, že je nemocen a odebral se do Théb, takže se boje nezúčastni L f Ml Jakmile- bil va skonči In, poslal jako první dopis senátu se zprávou o vítězství a uvedl v něm řadu podrobností, jako kdyby se byl sám na tomto střetnutí podílel, 2. Svým výkladem o pádu Korinra vzbuzuje Polybios nás voucir. Mimo jiné líčí pohrdavý postoj vojáků k uměleckým dílům a k votivním pamitkim. !2l Tvrdí, že sám viděl obtazy shozené na zem, na nichž vojáci hráli stolní hru. /3/ Byl tam i obraz Dionýsa od Aristcida, [>ínllc nějž prý vzniklo rčení „nic se vyrovná Dionýsoví", i obraz Héraklea úpícího v chítónu Déianeiry, 3, {Polybios uvádí,) že v důsledku náklonnosti kte-ri ni lidé prokazovali hilopoimenovi, nebvly iebo sochy, umístěné v několika městech, odstraněny. Myslím si, že každá upřímná činnost vzbuzuje nepomíjející náklonnost lidí, kteří z ní mají prospěch. 121 Právem proto můžeme připomenout, že nebyl odhalen u dveří, nýbrž již na ulici. /3/ V městech bylo mnoho soch í dekretů k jeho poctě a jistý Říman se v neblahé době Řecka po pádu Korínra pokusil je všechny odstranil a tak ho vypudit. Obviňoval ho, jako kdyby byl ještě živ, z nepřátelství a zlého smýšlení vůči Římanům. Když se to projednávalo á Polybios tato obvinění vyvracel, nedovolil Mu mm i us ani vyslanci, aby pocty prokázané tomuto slavnému muži byly odstraněny. /4/... (Polybios) podal, jak jsem se jí i na počátku zmínil, informaci o tomto muži. fbi Uvedl, že se často stavěl proti příkazům Římanů, avšak cílem jeho námitek bylo sdělit údaje a podat návrhy na řešení sporných otázek a Činil to vidy uvážlivé, 161 Důkazem jeho postoje bylo, jak pravil, že za války s Antiochem a s Filipem jim, jak sc říká, prokázal službu ohněm, lil Měl tehdy značné velký vliv v Řecku, svou autoritou a silou achajského spolku udržoval přátelský vz[:ih k Kíuumi'im ÍŮÍ a uklivliě Nepodílel na rozhodnutí Achajů, že ještě čtyři měsíce před vyloděním Římanů v Řecku zahájili z Achaie válku proti Antiochovi a Aírólůmt ačkoli téměř všichni ostatní kekové se v té dobé chovali nevraživě vůči Římanům. 191 Když to členové komise deseti vyslechli, vyslovili s jeho výkladem souhlas a dovolili, aby pocty prokázané Filopoimenovi zůstaly ve všech městech zachovány. 110/ Na základě tohoto rozhodnutí požádal Polybios velitele, aby sochy Achala, Arita a Hlopoimena, které byly již přemístěny z Pcloponnésu do Akarnánie, byly vráceny zpět. /II / Lid Poly bio vo chování v této záležitosti ocenil tím, že mu postavil kamennou sochu. 4, (Polybios uvádí,) ze po usravení komise deseti, jež byla zřízena v Achat, přikázali její členové quaestoroví, který měl rozprodat Diaiův majetek, aby z něj vybrali pro Poly bia, co bude chtít, jako dar a zbytek prodali v dražbě. 12! Polybios však nejen odmítl cokoli z toho přijmout, nýbrž vyzval také své přátele, aby nic z quacs-torova prodeje nepožadovali. /3/ len totiž pak navštívil jednotlivá města a prodával majetek všech Diaiových stoupenců a těch, co byli odsouzeni. Výjimku tvořili jen ti z nich, kteří míli děti nebo rodiče, 141 Někteří Polybiovi přátelé jeho výzvy neuposlechli, avšak ti, kdo se podle nf zachovali, získali od svých spoluobčanu velké uznání, POLYBIOS Dŕ)INYXXXlX 5. Kdyí členové komise splnili během šesti měsícii svůj úkol a odpluli do Itálie, podali pěkný příklad římské politiky v Řecku. 121 Při svém odchodu pověřili Polybia, aby navštívil města a prozkoumal záležitosti, s nimiž si lidé, dokud si neosvojí ústavu a zákony, nebudou vědět rady. /$/ A on během nějaké doby dosáhl toho, že lidé ústavu, která jim byla dána, přijali a že nedocházelo k žádným sporům ani v soukromých ani ve veřejných záležitostech. 141 Lidé již od počátku přijímali Polybiovu činnost se souhlasem a vážili si ho. V pozdější době schvalovali jeho uvedené zásahy a ve všech městech mu byly za jeho života i po jeho smrti udělovány nej vyšší pocty. fol Obecné se soudilo, že to bylo /cela oprávněné. Kdyby byl totiž nepřipravil a nesepsal zákony pro veřejné soudnictví, zůstaly by všechny spory bez rozhodnutí a byl by v tom velký zmatek. fiSi Musíme proto tuto Polybiovu činnost považovat /a nejskvělejší ze všech, o nichž byla řeč. 6. (Polybios uvádí,} Že když členové komise opustili Achaiu, dal římský velitel do pořádku místo ležící na Isthmu a vyzdobil chrámy v Olympii a v Delfech. V dalších dnech navštívil různá města* v nichž mu byly prokazovány pocty a projevována vděčnost, kterou si zasloužil. 12/ Právem ho veřejně i soukromě uctívali, /3/ neboť se choval umírněné a slušně a celou situaci řešil shovívavě, ačkoli měl v Řecku mnoho příležitostí a velkou moc. /4/ Pokud snad někde svou povinnost zanedbal, myslím si, že to nebylo jeho vinou, nýbrž že to zavinili přátelé, kteří ho provázeli, /5/ K nejznáměj-&ímu incidentu došlo v Cha I k id é, kde byli pobiti jezdci. Událostí v Egypte 7, (Polybios uvádí.) že Ptolemaios, král Sýrie, zemřel na zranění ve válce. Jedni ho velice vychvalovali .i považovali ho za významného panovníka, i2/ druzí však byli opačného mínění. /3/ Byl mírný a spořádaný a předčil tak předchozí krále. /4/ Na důkaz toho je možno především uvést, íe žádného ze svých přátel při žádném obvinění, které proti nim bylo vzneseno, nepotrestal smrtí. Myslím si, že ani žádný jiný obyvatel Alexandrie nebyl jeho přičiněním zahuben. /V Dále pak, ačkoli se soudilo, že byl zbaven moci z podnětu svého bratra, neoplatil mu jeho provinění, aťkoli k lomu měl v Alexandrii nepochybně příležitost. /6/ Když mu potom jeho bratr chrl vzít Kypr, zajal ho v Lapéthu a mohl ho usmrtit. Nejenže však svého protivníka nepotrestal, nýbrž dal mu dary, které překračovaly rámec toho, co již dostal dříve na základě smlouvy .i slíbil mu, /e mu dá svou dceru za manželku. 17/ V době, kdy dosáhl zda t u a úspěchu, však jeho mysl otupěla, propadl jakési egyptské prostopášnosti a netečnosti a za tohoto stavu ho postihla pohroma. Z epilogu 8, Polybios na konci svého díla uvádí: Když jsem toho dosáhl, vrátil jsem sc z Říma. ÍVlél jsem možnost uplatnit svou někdejší politickou Činnost a získat odměnu z.a svou náklonnost vůči Římanům. 121 Vzývám proto všechny bohy, aby dosažené uspořádání zůstalo po zbyrek mého života v platnosti, protože pozoruji, že osud má sklon k závisti vůči lidem a že projevuje svou moc POLYBIOS 7 POLYBIOS • DEJINY • POZNÁMKY /.pravidla tehdy, když si myslíme, že náš živni probíhá velmi šťastné a úspěšně, /3/ Tak to tedy dopadlo. Nyní, když jsem celý svůj spis dokončil, chci čtenářům připomenout plán, ktcý jsem 11 vedl v předmluvě, když jsem s ve dílo zahájil, shrnout stručne jeho obsah a uvést v soulad jeho počátek a jeho konec jak v celku, tak i v jednotlivostech. I4i Na počátku jsem tedy vyložil, že můj úvod začíná tam, kde končí Tímaios, /5/ že stručně vylíčím události v Itálii, na Sicílii a v Africe - i on se totiž zabýval jen historií těchto zemí - a že pak přejdu do doby, kdy Hannibal převzal velení krt r tágíns kého vojska, Filip, syn Démétria, se stal králem v Makedonii, Spartan Kleomenés uprchl z Řecka, Antiocbos se stal králem v Sýrii a Ptolemaios zvaný Filopatór králem v Egyptě* /67 Od té dobyv to znamená od 139. olympiády, jsem zahájil svůj výklad o všeobecných dějinách svčta a postupoval jsem podle jednotlivých olympiád a jednotlivých toků, přičemž jsem porovnával události, které se odehrávaly vždy ve stejné době až do pádu Kartága, do bitvy svedené mezi Achaji a Římany na Isthmu a do následujícího uspořádání pomeru v Řecku, tli Jak jsem uvedl, získají hloubaví Čtenáři tímto výkladem ncjlcpsl a nej užitečnější poučení a poznají, jak a na základě jakého ústav n Ĺho uspořádání se Římanům podařilo ovládnout réméř celý obydlený svět, což je zcela ojedinělý jev. iSf To všechno jsem nyní ukončil a zbývá mi pouze podat chronologický přehled událostí v jednotlivých knihách a obsah celého díla. 2: V 3, lí POZNÁMKY K XIX. KNIZE Z této knihy se zachovaly jen dva zlomky, TelltO údaj pochází z Plútarchova Životopiíu Marka Porcia Catoria (10, 3), jenž po svém zvolení konzulem na rok 195/4 potlačil povstání v severní Ibérii (Hispánii), k němuž došlo jižné od toku Ibéru (dnešního Ebra). Řeka Haitis (Baetis, dneiní Guadalquivir) je tu zřejmě uvedena omylem. Tento údaj zaznamenal Livius (XXXIV 50, 5-6), jenž ovšem převádí řecké drachmy na římské denáry. Polybios o tom zrejme pojednal ve svém výkladu o událostech v Řecku v roce 195/4. 200 talentů = 5240 kg stříbra. 3, 7: 4,2: POZNÁMKY KXX, KNIZE Citát z byzantského slovníku Sudti (10. století). Aitólští úředníci zvaní apoklétoi byli každoročně vybíráni z členů širší rady aitól.ského spolku. Jsou připomínání především v souvislosti s diplomatickým jednáním (srov. Livius XXXV 46, 2). textuje nedopatřením uveden Filip místo Ant iocha (srov. Livius XXXV 50, 5). O událostech zachycených v tomto zlomku se zmiňuje Livius (XXXVI 5, 1-8). O Charopovi viz dále XXVII 15, 2-4. Kallistratos je jinak neznámý. Euřánés byl patrně žoldnéřský velitel. C) bitvě u Lcukter (371) víz IV SI, 12,