Řecká alfabeta. Čtení a výslovnost
Lekce i
Řecká alfabeta. Čtení a výslovnost
i.  Řecká alfabeta má dvacet čtyři písmen:
Velké písmeno	Malé písmeno	Přepis (a výslovnost)	Jméno
A	a	a	alfa
B	P	b	beta
r	y	g	gamma
A	s	d	delta
E	e	e	e psílon
Z	C	z	zéta
H	n	é	éta
e	e/9	th	théta
i	i	i	ióta3
K	k	k	kappa
A	A	1	la(m)bda
M	M	m	mý
N	v	n	ný
I/H	%	x	ksí
O	o	0	o mikron
n	7T	P	P'
p	P	r	ró
i	o, sb	s	sigma
T	t	t	tau
Y	u	y [u]	ý psílon
O	9	f	fí
X	X	ch	chí
		ps	psí
CO/Q	00	ó	ó mega
Následuje-li za i nebo u samohláska, vyslovujte [ij]: ígóto: = [ijóta].
2. Velká písmena se v novodobých edicích používají na začátku jmen. Na začátku vět se používají v případě, že větou začíná odstavec; často stojí i na začátku citací. Běžné věty začínají zpravidla malým písmenem.
3. Řečtina má velmi jednoduchý, fonetický způsob zápisu, který se víceméně kryje s výslovností klasické doby,c a je tak pravým opakem krajně komplikované angličtiny či francouzštiny. Výjimkou je pouze dvojhláska ou, která se čte jako [ú], a písmeno y, které se před k, y, x a % vyslovuje [rj]: áyyeAos [arjgelos], éyxécpaAog [erjkefalos], i'Aeyxos [eleqchos], Zcpíyí; [Sfirjks].
4. Souhlásky x, 6 a <p byly aspirované a vyslovovaly se [kh], [th] a [ph] (odtud latinský přepis dodnes užívaný ve většině západních jazyků).d Dnes takto vyslovujeme pouze théta (abychom je odlišili od tau), fí vyslovujeme jako [f] a chí jako naše [ch]. Zéta se četlo jako [zd] nebo [dz], později jako [z], dnes je zpravidla čteme jako [z] či [dz].
5. V řečtině jsou následující dvojhlásky neboli difthongy, zakončené na 1 či u:
ou   =   [aj] au   =   [au] ei   = [ej]
eu   =   [eu] T)u   =   [éu] 01   = [oj]
ou   =   [ú] cou =   [óu] ui   = [yj]
Pozor: ou se čte vždy jako [ú], krátké [u] řečtina nemá. u vyslovujte jako [u].
Nechce-li pisatel, aby se dvě samohlásky četly jako dvojhláska, rozdělí je na dvě slabiky pomocí tzv. diairese ("). Např. 'E(3pa'íKÓs čtěte [hebra-ikos], bez diairese by se četlo jako [hebrajkos], srov. českou výslovnost v na-uka.
6. Písmeno ióta se často píše pod a, n a co. Nazývá se pak iôta subscríptum: AnoTr)5 [léjstés]. Řekové je původně slabě vyslovovali, během klasické doby je však vyslovovat přestali. Dnes se také často nevyslovuje, nicméně jeho vyslovování je didakticky výhodné, neboť pomáhá rozlišit různé tvary. Pojí-li se takovéto ióta s velkým písmenem, píše se vedle něho: např. 'Ai8r)$ [Hájdés] nebo [Hádés]. Alfa s podepsaným ióta je dlouhé.*5
7. Začíná-li slovo samohláskou, je nad ní přídech. Rozlišujeme dva druhy přídechů: jemný ('), který se nečte, a ostrý ('), který se čte jako [h] na začátku slova:
1 Naše učebnice ovšem podává výslovnost školní české varianty ne zcela správné renesanční rekonstrukce, tzv. erasmiany, kvůli její vžitosti; i tak se však liší od vědecké rekonstrukce klasické attičtiny jen v několika bodech.
d Latinský přepis „ch" je ve skutečnosti [kh] - latina pro zápis [k] používala „c".
c Někteří editoři ióta subscríptum netisknou, ale používají plnou formu této hlásky, tzv. ióta