Lekce 3 Druhá deklinace. Člen. Přívlastkové a doplňkové postavení adjektiv Člen 8. Člen má tyto tvary, analogické v m vé deklinace (kromě tvarů ô a tó): koncovkám o-kmeno- SG. m. f. n. PL. m. f. n. nom. ô TI TÓ oi aí tó gen. TOU TTJS TOŮ TCÔV TČÔV TČÔV dat. TCO TÍi TCO toTs TaTs toTs ak. TÓV TÓ,V TÓ toú5 tŠ5 tó 9. Členu se užívá víceméně podobně jako určitého členu v angličtině. Oproti angličtině má však též funkci zobecňovací (ó äv6pcoTros člověk jako bytost odlišná od zvířat) a lze jej užívat též s vlastními jmény (např. ô IcotcpÓTris). Důležitá je schopnost členu substantivizovat adjektiva, participia, adverbia, infinitivy apod. Např. £évos cizí - ó £évo$ cizinec; 91X05 milý - ô cpíAos přítel; ctyaĎóg dobrý - to áya0óv dobro, dosl. to dobré. Přívlastkové a doplňkové postavení adjektiv 10. Adjektiva či jiné slovní druhy mohou mít ve větě dvě různá postavení: a) Přívlastkové postavení se pozná podle toho, že před adjektivem či jiným slovním druhem stojí často člen. Přívlastkové postavení má tři možné podoby: 1) ó áyocôôs ávôpcoTTos (ten) dobrý člověk, 2) ó ávôpcoTfos ó áya6ó$ (ten) člověk, (totiž ten) dobrý, 3) äv8pcoTro5 ó ôya9Ó5 člověk, (totiž ten) dobrý. Na místě adjektiva přitom může stát v přívlastkovém postavení také přivlastňovací genitiv nějakého substantiva (ó tou 6ou.ou «úpio<; či ó KÚpio$ ó tou Sóuou pán domu), adverbia (např. TráXai dávno ve spojení oí TráXai äv0-pcoTTOi či oi avBpcoTroi oi TráAai dávní lidé) nebo předložková vazba (oí Ěv Tep TroTociicp íttttoi či oi í'ttttoi oi kv tčô TroTaucô koně v řece). b) Doplňkové postavení, v němž adjektivum (či opět jiný slovní druh) zaujímá funkci jmenného prísudku (doplňku), se pozná podle toho, že adjektivum nenásleduje bezprostředně za členem: 1) ó ävBpcoTTos äya0ó<;. Ten člověk je dobrý. 2) áya0ój ó äv0pcoiTo<;. Ten člověk je dobrý. V takovýchto větách není třeba užívat sponového slovesa „být". Podmět v nich od doplňku poznáme podle toho, že mívá člen. V jedné větě se lze samozřejmě běžně setkat s adjektivy jak v postavení přívlastkovém, tak v postavení doplňkovém, např. ó £évo$ iocTpós 00905 nebo 00905 ó f;évos TaTpós ten cizí lékař je moudrý. Není-li ve větě žádný člen, je třeba přívlastek od doplňku rozlišit dle kontextu. [i] uÉTpov čtpioTov. - Kleobúlos u Stobaia 3.1.172. [2] xaXETra Ta KaXá.' - Přísloví. [3] to: xaAeira KaXá. [4] ó ävBpcoTros uTKpôs KÓauo$. - podle Démokrita, zl. B 34-" t5l MíKpôs ó KÓ0M05. [6] Tčp oocpcp £ěvov oúBév (nic). - Antisthenés, zl. 8i. [7] Xóyos ěpyou OKiá (stín). - Přísloví. [8] EÍScoXov Ipycov ěotiv ávGpcÓTrou Xóyog. [9] eí (jestliže) Xóyo$ uěv Ěpyou, Xóyou 5Ě uOBoj eíScoXóv ěoti. - Plútarchos De gloria Ath. 348b [10] 0eoO KaXôv É'pyov ó áyaôôs ävôpcoTrog. - Sextos Sent. 395.* [n] Kal ó (piXóuuôos 91X00090$ ttcós (jaksi) ěotiv. - Aristoteles Met. 982b. [12] xotXETrôv2 ó (3ío$. - Xenofón Mem. 2.9.1. [13] XuTm.s3 fôTpós ěotiv áv0pcÓTrois Xóyo$. - Menandros, zl. 559. [14] ůttvos xa ultcpä tou Gavčnrou puaTipta.4 - Men. Sent. Byz. 784. [15] koivô tcx5 tčôv 9ÍXcov. - Přísloví. [16] AioyévTis ó kuvikôj Ě'