Druhá deklinace. Člen. Přívlastkové a doplnkové postavení adjekti Lekce 3 Přehled skloňování jmen. Druhá deklinace. Člen. Přívlastkové a doplňkové postavení adjektiv Přehled skloňování jmen3 1. Každé jméno spadá v řečtině do jednoho ze tří skloňovacích typů (deklinací). Jména, jejichž kmen končí na -a (-ti), tvoří a-kmenovou neboli tzv. první deklinaci. Jména, jejichž kmen končí na -o, tvoří o-kmenovou neboli tzv. druhou deklinaci.b Jména, jejichž kmen končí na souhlásku či samohlásku jinou než a nebo o, tvoří deklinaci athematickou neboli tzv. třetí. 2. Řečtina rozeznává v pádě tvary pro nominativ, genitiv, dativ, akuzativ a voka-tiv. Významy jednotlivých pádů se do značné míry kryjí s českými pády. Jejich užívání se ovšem nekryje s územ češtiny zcela, proto bude na příslušných místech zmíněna vybraná pádová syntax (lekce 15-17). Významy českého 7. pádu pokrývá zpravidla dativ, významy 6. pádu genitiv. 3. V gramatickém čísle jmen (i sloves) rozeznává řečtina tvary pro singulár, plurál a duál (číslo dvojné). Duálu lze užívat u jmen, která akcentují přirozenou dvo-jitost („oči") anebo hlubší spojení dvou prvků („dva soupeři v boji"), nikoli pouhý počet dvou. V klasické řečtině se duál vyskytuje pouze v omezené míře, proto jej neuvádíme průběžně, nýbrž jen souborně v lekci 31. 4. Řečtina rozeznává v gramatickém rodě jmen tvary pro maskulinum, femini-num a neutrum. 5. Tvary vokativu plurálu jsou u všech jmen všech deklinací totožné s tvary nominativu plurálu. a Pod kategorii „jmen" spadají vedle podstatných jmen též přídavná jména, zájmena a číslovky. b Koncové -o nebo -a kmene splynulo často historickým vývojem s příponami, a proto již v řadě pádů není patrné. Toto spojení koncové hlásky jmenného kmene s příponou, které se při skloňování mění, nazýváme koncovkou (např. koncovka -cäv genitivu plurálu a-kme-nové deklinace vznikla sloučením koncového -a kmene s příponou -cov); srov. nnv 111.2. Termíny jako „koncovka" a „přípona" používáme s ohledem na pedagogické potřeby, gra- Tvary genitivu plurálu jsou u všech jmen všech deklinací zakončeny vždy na -coi (nebereme-li ohled na přízvuk). Tvary akuzativu i vokativu singuláru i plurálu jsou u neuter všech deklinací totož né s tvary nominativu (stejně jako v češtině). Druhá deklinace (o-kmenová) 6. Jako vzory jmen druhé deklinace pro maskulinum a neutrum lze použít adjek tiva áyoc8č>s dobrý a áya6óv dobré: sc. dobrý (m.) dobré (n.) pl. dobří (m.) dobrá (n.) nom. áyoc8-ó<; áya8-óv áya8-oí čtya8-á gen. áya8-ou áya6-ou áya8-čov äyaS-cov dat. áya6-čp áya8-čp áya8-oT$ äya6-cus ak. áya6-óv áya8-óv áya6-oú$ äya8-á vok. áya6-É áya6-óv áya8-oí áya8-á Jména druhé deklinace jsou maskulina a neutra, méně běžně také feminina. Feminina druhé deklinace mají tvar totožný s maskuliny (např. 0SÓ5 cesta, vfjoos ostrov), ale jsou rozpoznatelná podle členu nebo podle ženské koncovky adjektiv či jiných větných členů, s nimiž se gramaticky shodují. 7. Přízvuk se u jmen druhé deklinace snaží zůstat stále na téže slabice jako v nominativu singuláru, nicméně v závislosti na pravidlech 7a-b z lekce 2 se při prodloužení poslední slabiky posouvá, případně mění z průtažného na ostrý (viz blíže přílohu i, s. 332-3). U jmen s ostrým přízvukem na poslední slabice se přízvuk v genitivu a dativu sg. i pl. mění na průtažný. Sledujte následující příklady: člověk (m.) slovo (m.) míra (n.) dar (n.) cesta (f.) sc. nom. äv8pcoTr-os Aóy-os |iÉTp-ov 8čop-ov óB-ós gen. ávSpcÓTT-ou Aóy-ou HÉTp-ou 8cóp-ou 08-0Ö dat. áv8pcÓTT-cp Aóy-cp HÉTp-Cp 5cóp-co 08-cp ak. áv8pcoTr-ov Aóy-ov uéxp-ov 8cop-ov Ó8-óv vok. av8pcoTr-e Aóy-e HÉTp-ov Sčop-ov 08-é pl. nom. áv8pcoTr-oi Aóy-01 uÉTp-a Scop-a 08-oí gen. ávSpcÓTr-cov Aóy-cov MÉxp-cov Scáp-cov ÓS-ČOV dat. áv8pcÓTr-oi5 Aóy-015 laÉTP-015 Scóp-ois ó8-oT$ ak. áv8pcÓTT-ous Aóy-ou$ uÍTp-a 8c5p-a 08-0Ú5 vok. áv6pco"rr-oi Aóy-oi uétd-a 5coo-a 08-oí