Lekce 4 První deklinace. Osobní zájmeno. Zájmeno cxůtój, -ŕ], -ó 3. Maskulina a-kmenové deklinace obsahují v ko inguláru ve všech pádech buďa nebo ri (s výjimkou genitivu, který u obou t>, ,. nončí na -ou).f Koncovky plurálu jsou stejné jako u feminin. SG. mladík básník pl. mladíci básnici nom. vEäví-äs Troir|T-ŕ)t; veaví-ai TToiriT-aí gen. VEäVÍ-oug Trotr|T-oů8 vEävi-čôv Troir|T-čôv dat. VEävt-a TTOiriT-fj vEčtví-ais Troir)T-aT5 ak. VEäví-äv TTOir|T-ŕ|V v£äví-äs TToiriT-ás vok. VEäví-ä TrornT-ah uEäví-ai Troir|T-aí Adjektiva první a druhé deklinace 4. Adjektiva první a druhé deklinace mají v maskulinu a neutru koncovky o-kme-nové deklinace, ve femininu koncovky deklinace a-kmenové, tj. -r| nebo -äf v nominativu. špatný špatná špatné hoden hodna hodno sc. nom. KCtK-ós KaK-ŕ| KOCK-óv á§i-os á^í-ä Ot^l-OV gen. kcck-ou KaK-řJs KaK-OU á§í-ou á^í-ou dat. KCťK-Cp KaK-fj kok-ČO á^í-cp á^í-a á§í-cp ak. KOCK-ÓV KaK-ŕ)v KaK-óv äčji-ov á^í-äv á^i-ov vok. KCtK-é kock-ŕ] KaK-óv &E.I-E á^í-á ä^i-ov pl. nom. KOIK-oí KaK-aí KaK-á á^i-01 ot^i-aľ á§i-a gen. KaK-côv kok-côv KaK-ôbv á^í-cov á^í-cov1 ä^í-cov dat. kock-oTs KaK-aTg KaK-015 á^í-ois á^í-ai5 á^í-015 ak. KaK-oúg KaK-ás KaK-á á£í-ous áf;í-ä<; ä^i-a vok. kqk-oí KaK-aí KaK-á á£i-oi ä^i-ať ä^i-a 5. Adjektiva z bodu 4 nazýváme trojvýchodná, neboť mají samostatnou koncovku pro každý gramatický rod. Některá adjektiva mají pro maskulinum i femininum ' Koncovka obsahuje ä, stojí-li před ní hlásky e, i nebo p. g Koncovku pro gen. sg. přebírají maskulina a-kmenové deklinace od deklinace o-kmenové. h Vokativ končí na -ä, stojí-li před koncovkou souhláska -t. Ve všech ostatních případech končí na -r). Např. KpovíBris, Kronovec (tj. Kronův syn), má vokativ Kpoví5r|. ' Kladení prízvuku adjektiv v ženském rodě se řídí podle prízvuku maskulin. Kvůli tomu u vzoru ô^íä v nom., gen. a vok. pl. zdánlivě poloha prízvuku neodpovídá pravidlu 8b z lekce 2, společnou koncovku maskulin. Taková adjektiva nazýváme dvojvýchodná. jsou to především jména složená (á-Sávaros nesmrtelný, -ná, áSávaTov nesmrtelné), ale i řada dalších (např. cppóviuos, -ov rozumný).' Osobní zájmena a zájmeno aů-rós, -ťj, -ó 6. Osobní zájmena první a druhé osoby mají tyto tvary: SG. já ty pl. my vy nom. éycó oú tÍueTs úmeTs gen. ěliou, nou oou, aou ŕllióóv ÓMČbv dat. EUOÍ, UOl aoí, aoi tímTv ůmTv ak. ÉU.e, MS aé, oe rjuäs ÓMás Tvary zájmen uvedené na prvním místě se užívají pro mírný důraz a po předložkách, tvary na druhém místě jsou nedůrazové. Tvary řeckých sloves rozeznávají osobu, proto se nominativu osobních zájmen užívá podobně jako v češtině jen pro vyjádření důrazu (na rozdíl např. od angličtiny). 7. Pro třetí osobu užívá řečtina ve všech pádech zájmen ukazovacích (lekce 13)rk v pádech mimo nominativ pak vedle toho také tvarů zájmena aúxóc, aÚTrj, aÚTÓ: nom. SG. aŮTÓj aÚTT] aÚTÓ pl. aúroí aÚTaí aÚTÓ gen. aÚTOu aůrrjs aÚTOu aÚTČov aÚTÓJV aÚTČov dat. aŮTcp aÚTfj aÚTco aŮTOts aůxaTc aÚToTs ak. aÚTÓv aÚTTJv aÚTÓ aÚToÚ5 aÚTäg aůxá Má tři základní funkce: a) V pádech mimo nominativ nahrazuje chybějící tvary osobního zájmena pro 3. osobu v singuláru i v plurálu. Např.: oúSěv aÚTčp £évov nic mu není cizí. b) Za členem má aúrós, -ŕ), -ó význam ztotožňovací (týž, ten samý). Např.: oí aÚToi Aóyoi tatáž slova. c) Mimo člen má aúxós, -ŕ), -ó význam vytýkací ([on] sám, sama, samo). Např.: aúxaTs xaís 0eaTs či raís 6eaís aÚTaTs bohyním samým. * Tatáž adjektiva mohou někdy vystupovat jako dvojvýchodná, jindy jako trojvýchodná. k I pro 3. osobu sice existují tvary osobních zájmen (sg. -, ou/oú, oT/oi, é'/é, pl. acpeís, aepcôv, a