Lekce 5
Prézens a futurum aktiva thematických sloves. Zvratná zájmena
b) Medium vyjadřuje, že podmět věty vyvíjí činnost, kterou působí
a) sám na sebe („připravuji se" - medium reflexivní),
(3) ve svůj prospěch („získávám si" - medium prospěchové),
y) spolu s někým („rozmlouvat spolu", „dělit si vespolek"-med. reciproční),
8) ze své vlastní síly („dokážu", „chci" - medium úsilné).
c) Pasivum vyjadřuje děje nebo stavy, jež podmět věty zakouší zvnějšku („jsem ovládán", „věří se mi"). Pasivum má zvláštní tvary jen pro futurum a aorist, v ostatních časech má tvary shodné s mediem.b
4. Základem řeckého slovesa je jeho kmen; např. TraiSeú-co vychovávám, kmen -rraiSeu-. K němu se v některých časech může přidávat časový příznak, např. -o- ve futuru: Trai8eú-o-co budu vychovávat. Kmen společně s časovým příznakem tvoří tzv. časový kmen (např. futurální kmen iraiSEu-a-). U řady sloves se časové kmeny liší nejen časovým příznakem, ale i celkovou podobou kmene. Např. uinvťiaKco připomínám, fut. uvr|-a-co (fut. kmen nvií-a-).
Mezi časovým kmenem a osobní příponou stojí u většiny sloves tzv. thematická samohláska -e- nebo -o- (např. -o-vi. os. pl. ind. préz. akt. ttociSeú-o-liev vychováváme). Takováto slovesa nazýváme thematická; ve slovníkovém tvaru (1. os. sg. indikativu prézentu aktiva) končí na -co. Menší množina tzv. athematických sloves thematickou hlásku nemá a přípony připojuje přímo ke kmeni; ve slovníkovém tvaru končí na -ut (lekce 25). Athematická slovesa se od thematických liší svými osobními příponami, avšak pouze v prézentu, imperfektu a aoristu.
Zakončení slovesného tvaru, které se při časování mění, nazýváme koncovka; může obsahovat osobní příponu, thematickou hlásku, časový příznak nebo koncovou samohlásku kmene. Někdy lze v koncovce mezi jejími částmi jasně rozlišit (šev mezi nimi pak značíme rozdělovníkem), jindy však neoddělitelně splývají.
Prézens a futurum aktiva thematických sloves (indikativ, infinitiv a imperativ)
5. Indikativ prézentu a futura mají v aktivu tytéž koncovky. Tvary obou časů se liší pouze tím, že ve futuru před koncovkou stojí časový příznak -a-.
SC. I.OS.	-co	pl. l.OS.	-O-HEV
2. OS.	-EIS	2. OS.	-E-TE
3. OS.	-El	3. OS.	-ouoi(v)c
b Kde má pasivum tvary shodné s mediem, hovoříme z morfologického hlediska o tvarech „mediopasivních".
c Následuje-li za příponou -oi slovo začínající samohláskou nebo stojí-li tato přípona na konci větv. přidává se k ní tzv. přísuvné v (nnv 71, sm
Např. sloveso TrmSEÚco vychovávám má v prézentu a futuru aktiva tyto tvary:
	sc.                  indikativ prézentu		pl.
1. os. 2. os. 3. os.	TratSEÚ-co vychovávám ttcciBeú-eis; vychováváš TraiSEÚ-Ei vychovává	ttcciSeu-o-uev Trat8EÚ-E-TE TraiS£Ú-ouai(v)c	vychováváme vychováváte vychovávají
	sc.                    indikativ futura		pl.
1. os. 2. os. 3. os.	ttcciSeú-cí-co vychovám/ budu vychovávat -rraiSEÚ-a-Eis vychováš/budeš... TraiSEÚ-a-Ei vychová/bude...	Trai8EÚ-a-o-n£v Trai8EÚ-0-E-te Trai8EÚ-o-ouoi(v)	vychováme/ budeme vychovávat vychováte/budete... vychovají/budou...
6. Prízvuk je u sloves obecně ostrý a stojí co nejdále od konce, tj. na třetí slabice od konce, je-li poslední slabika krátká (např. ttcu8eúete), nebo na předposlední slabice, je-li poslední dlouhá (např. Trai8EÚco).d
7. Výše uvedeným způsobem se časují slovesa, jejichž kmen končí na samohlásku (tzv. samohlásková). Mírně odlišná je situace u sloves končících na souhlásku (tzv. souhláskových).6 Končí-li kmen slovesa na souhlásku raženou, dochází v kombinaci se o ve futuru ke grafickým změnám (nnv 274-6, sm 621-3):
a) o v kombinaci se zadopatrovými hláskami k, y, x vytváří £: čxyco vedu, fut. á^co. Totéž z historických důvodů platí pro prézentní kmeny zakončené na -00 či -tt: TTpotTTco činím, fut. Trpá^co.
b) o v kombinaci s retnými hláskami tt, (3,9 vytváří y: TrÉuTrcoposi'fóm, fut. ttéu^co. Totéž platí pro slovesa zakončená v prézentním kmeni na -ttt: (3AáTrrco škodím, fut. fiAávfco.
c) Zubné hlásky t, 8, 9 v kombinaci se o mizejí: tteí6co přemlouvám, fut. tteíoco. Totéž z historických důvodů platí pro třenou zubnou hlásku £: ávayKá^co nutím, fut. ávayKáaco.
d I zde nicméně platí omezující pravidla z lekce 2.7, byť na rozdíl od jmen přicházejí ke slovu jen velmi zřídka. Tak např. u TrpaTTco dělám se musí ve 2. os. sg. imperativu préz. ttpotte dělej dle pravidla 7b z lekce 2 přízvuk změnit na průtažný, neboť poslední slabika je krátká a předposlední dlouhá. Podrobněji k prízvuku u sloves viz sm 424-7.
e Souhlásková slovesa se dělí do dvou typů podle toho, zda jejich kmen končí na souhlásku raženou, nebo plynnou/nosovou (A, p, [i, v). K plynným/nosovým slovesům viz lekce 6.6 a 14.8.