a způsobilo mu smrt, vlastník dobytčete zaplatí 2/3 miny stříbra; (Cl. 55) jestliže potrkalo otroka a způsobilo (mu) smrt, zaplatí 15 šekelů stříbra. {ČI. 56) Jestliže pes (byl) zlý a městský obvod to dal jeho majiteli na vědomí, avšak on svého psa neohlídal a ten pokousal plnoprávného občana a způsobil (mu) smrt, vlastník psa zaplatí 2/3 miny stříbra; (ČI. 57) jestliže pokousal otroka a způsobil mu smrt, zaplatí 15 šekelů stříbra, (čl. 58) Jestliže zeď hrozila spadnutím a městský obvod to dal na vědomí majiteli zdi, on však svou zeď nezpevnil a zed spadla a způsobila smrt synovi plnoprávného občana, jde o hrdelní případ, (podléhá) rozhodnutí panovníka. (ČI. 59) Jestliže někdo opustil svou manželku poté, co s ní zplodil děti, a vzal si jinou (ženu), tento člověk bude zbaven svého domu a všeho, co tam je, a půjde (za ženou), s níž se v budoucnu ožení (do jejího domu); jeho (první) manželka dědí dům. (Čl. 60) Je[stliž]e hlídač [při hlíjdání [doma] je nedbalý a lupič se [vloupal do domu], hlídače domu, v němž došlo k vloupání, [. .. usmrtí], aniž mu vykopají hrob a pohřbí jej [před místem vl]oupání. 7. Zákony Chammurapiho Prolog (I 1—V 25) (I) Když Anum, vznešený, král Anunnaků, (a) Enlil, pán nebes a země, jenž určuje osudy země, Mardukovi, prvorozeňci Eovu, přiřkli nej vyšší moc nad veškerým lidstvem, nad Igigi jej povýšili, jeho vznešené jméno Babylon vyřkli, na všech stranách světa je učinili všemocným, trvalé panství v něm mu vybudovali, jehož základy jsou pevně zakotveny jako nebesa a země — za oněch dnů mě, Chammurapiho, vladaře pozorného, bohům oddaného, abych spravedlnosti dal v zemi zazářit, abych zničil ničemy a zlosyny, abych zabránil silnému utiskovati slabého, abych jako Šamaš vyšel nad černohlavci a zemi ozářil, Anum a Enlil pro blahobyt lidu mé jméno vyslovili. Chammurapi, pastýř, povolaný Enlilem (jsem) já, jenž rozmnožil hojnost a blahobyt, jenž splnil vše, co má své jméno pro Nippur — svazek nebes a země, pozorný pečovatel o chrám Ekuru. Král zdatný, jenž obnovil Eridu, jenž udržel očistné obřady (II) 119 v Abzu-. Orkán čtyř stran světa, jenž učinil velikým jméno Babylónu, jenž těší srdce Marduka, svého pána, jenž denně stojí ve službě pro Esagilu. Sémě království, jež Sin vytvořil, jenž obohatil Ur, prosebník, pokorný, jenž přináší nadbytek pro Ekišnugal. Král rozvážný, poslušný Šamaše, silný, jenž upevnil základy Sip-paru, jenž oděl zelení svatyni Ajinu, jenž načrtl (plán) Ebabbaru, který je jako příbytek nebes. Hrdina, jenž dal milost Larse, jenž obnovil Ebabbar pro Šamaše, svého pomocníka. Pán, jenž dal život Uruku, jenž připravil vodstva hojnosti svému lidu, jenž pozvedl témě Eanny, jenž navršil bohatství pro Ana a Ištaru. Záštita země, jenž shromáždil rozptýlené obyvatelstvo Isinu, jenž zahrnul hojností Egalmach. Drak králů, milý brat Zababy, jenž pevně vybudoval obydlí Kiše, jenž obklopil svatozáří Emete'ursag, jenž upravil veliké obřady Išta-,řiny, jenž se stará o správu Chursagkalammy. Síť na nepřátele, jemuž Erra, jeho společník, (III) dal splnit jeho tužby, jenž pozvedl město Kutu, jenž rozmnožil vše, co má své jméno, pro Meslam. Nezkrotný býk, jenž na rohy nabírá nepřátele, miláček Utua, jenž rozradostnil Barsippu, pozorný, jenž neustává v péči o Ezidu. Vybraný král, jenž oplývá moudrostí, jenž rozšířil obdělávanou půdu Dilbatu, jenž naplnil sýpky pro statečného Uraše. Pán, ozdoba žezla a koruny, jejž učinila dokonalým moudrá bohyně Mama, jenž pevně načrtl plány Keše, jenž rozhojnil čisté pokrmy pro Nintu. Rozvážný, dokonalý, jenž založil pastviska a napajedla pro Lagaš a Girsu, jenž zabezpečuje veliké oběti pro Eninnu. Jenž chytá nepřátele, oblíbenec ,,Vznešené", jenž plní příkazy Zabalamy, jenž rozradostňuje srdce Ištařino. \ Kníže jasný, jehož modlitbu zná Adad, jenž uklidňuje srdce Adada, hrdiny v Bít-karkaru, jenž neustává zařizovat potřebné pro Eud-galgal. Král, jenž daroval život Adabu, jenž bdí nad chrámem Emách. 120 Bůh králů*, bojovník, jenž nemá sobě rovna, (IV) jenž daroval život Maškan-šápiru, jenž napojil hojností Meslam. Rozvážný, prozíravý, jenž dosáhl veškeré moudrosti, jenž zavedl lid z Malgúmu v úkryt před nebezpečím, jenž pro něj zřídil dostatek příbytků, jenž pro Eu a Damgalnunnu, kteří rozšířili jeho království, určil navěky čisté obětní pokrmy. První mezi králi, jenž podrobil sídliště při Eufratu na rozkaz Da-gana, svého stvořitele, jenž ušetřil lidi z Mari a ž Tuttulu. Vladař pozorný, jenž dává rozzářit tvář Tišpaka, jenž chystá čisté pokrmy pro Ninasua, jenž zachránil svůj lid ve svízelích, jenž upevnil v míru jeho základy v Babylónu. Pastýř lidí, jehož činy se líbí Ištaře, jenž nastolil Ištaru v chrámu Ulmaši, v Akkadu, městě tržišť. Jenž dává vzejít spravedlnosti, jenž vede národy podle práva, jenž vrátil Aššuru jeho božskou oehránkyni. Jenž umlčel vzbouřence, král, jenž v Ninive, v Emesmes, dal vyhlásit nařízení Istařina. Pozorný, horlivý prosebník velikých bohů, potomek Sumula'ela, mocný dědic Sínmuballita, (V) z věčného rodu královského, král silný, Slunce Babylónu, jenž dává vzcházet záři nad zemí Šumem a Akkadu, král jenž si zjednává poslušnost čtyř stran světa, oblíbenec Ištařin — (jsem) já. Když Marduk mě pověřil, abych lidem správně vládl, dal zemi vedení, vložil jsem do úst země řád a právo, blahobyt lidí jsem naplnil. Tehdy: zákony (§1) Jestliže někdo někoho obvinil a udal jej z vraždy, avšak neprokázal mu to, ten kdo jej obvinil, bude potrestán smrtí. (§ 2) Jestliže * Podle Von Sodena, AHw 372b, vyplývá překlad „Vynikající mezi králi"; běžně užívaný překlad ,,bůh králů" zdůvodňuje nyní Borger, BiOr 28, 1971, 22$, zejména proti názoru E. Reinerové, RA 64, 1970, 73, jež za výrazem Emách předpokládá mezeru v textu, vzniklou opomenutím písaře, a vyplňuje ji slovem „příbytkem" s navázáním „boha králů". Srv. též Seux, Epithětes royales, 109'4. 121 někdo někoho obvinil z čarodějtví, avšak neprokázal mu to, ten kdo byl obviněn z ěarodějství, půjde k Řece, v Řeku se ponoří a jestliže Řeka jej zdolá, ten, kdo jej obvinil, si vezme jeho majetek; jestliže Řeka tohoto člověka očistí a on vyjde neporušen, bude ten, kdo jej obvinil z ěarodějství, potrestán smrtí; ten, kdo se ponořil v Řeku, odnese si majetek toho, kdo jej obvinil. (§ 3) Jestliže někdo vystoupil u soudu s křivým svědectvím a výpověď, kterou učinil, neprokázal, bude, jestliže jde o hrdelní spor, potrestán smrtí; (§ 4) jestliže vystoupil se svědectvím (ve sporu) o obilí nebo o peníze, ponese trest v hodnotě tohoto sporu. (§ 5) Jestliže soudce rozsoudil spor, vydal usnesení, sepsal doklad opatřený pečetí, potom však své usnesení změnil, tohoto soudce usvědčí, že změnil usnesení, jež vydal, (a) on zaplatí dvanáctinásobek hodnoty sporného nároku, také jej odstraní z jeho soudcovské stolice ve sboru, nevrátí se a se soudci na soudu nebude zasedat. {§ 6) Jestliže někdo ukradl majetek boží nebo paláce, tento člověk^bydejp^ojtrestán smrtí; také ten, kdo z jeho rukou přijal ulaaTlenbu "věc, bude potrestán smrtí. (§7) Jestliže někdo koupil nebo vzal v úschovu od (nedospělého) syna plnoprávné osoby bud stříbro, buď zlato, buď otroka, buď otrokyni, buď dobytče, buď ovci nebo cokoliv bez svědků a(nebo) bez smluvního dokladu, ten člověk je zlodějem, bude potrestán smrtí. (§ 8) Jestliže někdo ukradl dobytče, buď ovci, buď osla, buď vepře nebo loď, jestliže (jsou tyto věci) boha (nebo) jestliže (jsou) paláce, zaplatí třicateronásobek; jestliže (jsou) muškéna, zaplatí desateronásobek; jestliže zloděj nemá, co dát, bude potrestán smrtí. (§ 9) Jestliže někdo, komu se ztratila věc, dopadl svou ztracenou věc v rukách někoho, člověk, v jehož rukách byla ztracená věc dopadena, řekne: „prodatel mi ji prodal, koupil jsem ji před svědky", a vlastník ztracené věci řekne: ,,chci přivést svědky, kteří znají mou věc", (jestliže) kupec přivede prodatele, jenž mu (věc) prodal, a svědky, před nimiž (ji) koupil, a vlastník ztracené věci přivede svědky, kteří znají jeho ztracenou věc, soudci přezkoumají jejich prohlášení, a svědci, před nimiž byla koupě uzavřena, i svědci, kteří znají ztracenou věc, vypovědí své znalosti před bohem, pak je prodatel zlodějem, bude potrestán smrtí; vlastník ztracené věci si vezme svou ztracenou věc, kupec si vezme peníze, jež zaplatil; (§ 10) jestliže kupec nepřivedl prodatele, jenž mu (věc) prodal, a svědky, 122 před nimiž (ji) koupil, vlastník ztracené věci však přivedl svědky, kteří znají jeho ztracenou věc, kupec je zlodějem, bude potrestán smrtí; (§ 11) jestliže vlastník ztracené věci nepřivedl svědky, kteří znají jeho ztracenou věc, je podvodníkem, rozšiřoval pomluvu, bude potrestán smrtí; (§ 12) jestliže prodatel odešel za osudem, kupec si vezme z majetku prodatele pětinásobek žalobního nároku tohoto sporu; (§13) jestliže svědkové tohoto člověka nejsou po ruce, soudce mu stanoví lhůtu do 6 měsíců; jestliže nepřivede své svědky do šestého měsíce, tento člověk je podvodníkem, ponese trest tohoto sporu.* (§ 14) Jestliže někdo ukradl dítě plnoprávné osoby, bude potrestán smrtí. (§15) Jestliže někdo nechal projít městskou branou bud otroka nebo otrokyni paláce, bud otroka nebo otrokyni muškéna, bude potrestán smrtí. (§ 16) Jestliže někdo ukryl ve svém domě bud otroka, bud otrokyni paláce nebo muškéna, kteří uprchli, a nevydal je na výzvu hlasatele, bude potrestán smrtí. (§17) Jestliže někdo dopadl uprchlého otroka nebo otrokyni ve volné krajině a přivedl jej k jeho pánovi, pán otroka mu dá 2 šekely stříbra; (§18) jestliže tento otrok neoznačil svého pána, dovedou jej do paláce, jeho případ bude vyšetřen a vrátí jej jeho pánovi; (§ 19) jestliže si (někdo) zadržel tohoto otroka ve svém domě, otrok byl potom dopaden v jeho rukách, tento člověk bude potrestán smrtí; (§ 20) jestliže otrok uprchl z rukou toho, kdo jej zadržel, tento člověk pánovi otroka odpřisáhne při bohu a bude prost viny. (§21) Jestliže se někdo proboural do domu, bude před touto dírou potrestán smrtí ápovesT jějr(^22y^ěstliže"šé_hek3o^ dopustil loupeže a byl dopaden, tento člověk bude poírěitán smrtí; (§ 23) jestliže lupič nebyl dopaden, oloupený oznámí vše, oč byl oloupen, před bohem, a obec i představený, na jejichž půdě a úředním obvodu došlo k loupeži, mu nahradí vše, oč byl oloupen; (§ 24) jestliže šlo o život (oloupeného), obec a představený zaplatí členům jeho rodiny 1 minu stříbra. (§ 25) Jestliže v domě někoho vypukl požár a někdo, kdo přišel k hašení, upřel pohled na věci vlastníka domu a věci vlastníka domu si vzal, tento člověk bude hozen do * Nejnovější (anglický) překlad §§ 6—13 CH (s komentářem) podávají Westbrook—Wilcke, AfO 26, 1974—1977, 11 lna. 123 tohoto ohně. (§ 26) Jestliže voják rědum nebo voják bä'irum, jenž dosFaTTftJzkttz^aby šel na královu výpravu, nešel, avšak zjednal si námezdníka a poslal jej jako svého zástupce, tento Voják rědumTnebo voják bä'irum bude potrestán smrtí; ten, kdo jej udal, si vezme jeho majetek. (§ 27) Jestliže buď voják rědum nebo voják bä'irum, který byl vzat do zajetí při službě v králově pevnosti, potom dali jeho pole a jeho zahradu jinému a ten vykonával jeho službu, jestliže se (zajatec) vrátil a dosáhl své obce, vrátí mu jeho pole a jeho zahradu a bude konat svou službu. (§ 28) Jestliže bud voják rědum nebo voják bä'irum, který byl vzat do zajetí při službě v králově pevnosti, a (jestliže) jeho syn může konat službu svého otce, bude mu dáno pole a zahrada, a bude konat službu svého otce; (§ 29) jestliže jeho syn je nedospělý a nemůže konat službu svého otce, bude dána třetina pole a zahrady jeho matce a jeho matka ho bude vychovávat. (§ 30) Jestliže bud voják rědum nebo voják bä'irum, pro (tvrdost) služby opustil své pole, svou zahradu a svůj dům a vzdálil se, potom si jiný vzal jeho pole, jeho zahradu a jeho dům a po tři roky vykonával jeho službu, jestliže (první) se vrátil a požaduje své pole, svou zahradu a svůj dům, nevydají mu je; kdo si je vzal a konal jeho službu, ten ji bude konat (nadále); (§31) jestliže se vzdálil jen na jeden rok a vrátil se, vydají mu jeho pole, jeho zahradu a jeho dům, a on sám bude konat nadále svou službu; (§32) Jestliže obchodník vykoupil vojáka rědum nebo vojáka bä'irum, který byl při králově výpravě vzat do zajetí, a dal jej dopravit do jeho obce, jestliže v jeho domě je (majetek) na jeho výkupné, on sám se vykoupí (z vlastních prostředků); není-li v jeho domě (nic) na jeho výkupné, bude vykoupen v chrámu boha své obce; jestliže v chrámu boha jeho obce není (nic) na jeho výkupné, vykoupí jej palác; jeho pole, jeho zahrada a jeho dům nebudou dány na jeho výkupné. (§ 33) Jestliže buď kapitán nebo četař měl zběhy (ve svém kontingentu), nebo přijal na královu výpravu námezdného náhradníka a použil (jej), bude tento kapitán nebo četař potrestán smrtí. (§ 34) Jestliže buď kapitán nebo četař si prisvojil věci vojáka rědum, ukřivdil vojáku rědum, dal vojáka rědum v nájem, přenechal vojáka rědum ve sporu mocnějšímu, vzal si dar, který dal vojáku rědum král, bude tento kapitán nebo četař potrestán smrtí. (§ 35) Jestliže někdo koupil brav nebo skot od vojáka rědum, které 124 dal vojáku rědum král, přijde o své peníze. (§ 36) Pole, zahradu a dům voják rědum, voják bďirum a plátce dávek nemohou prodat; (§ 37) jestliže někdo koupil pole, zahradu a dům od vojáka rědum, od vojáka bďirum nebo od plátce dávek, jeho tabulka bude rozbita a on přijde o své peníze; pole, zahrada a dům se vrátí jejich majiteli; (§ 38) voják rědum, voják bďirum nebo plátce dávek nepřipíše pole, zahradu a dům, spojené s jeho službou, své manželce nebo své dceři, a nedá je k zajištění svého dluhu; (§ 39) z pole, zahrady a domu, které nabude koupí, může připsat své manželce nebo dceři nebo dát k zajištění svého dluhu; (§40) kněžka naďitum, obchodník nebo osoba obdělávající přidělenou půdu za jiného, může své pole, svou zahradu nebo svůj dům prodat; kupec bude konat službu, spjatou s polem, zahradou nebo domem, které koupil; (§41) jestliže někdo směnil pole, zahradu nebo dům vojáka rědum, vojáka bďirum nebo plátce dávek a dal doplatek, voják rědum, voják bďirum nebo plátce dávek se vrátí k svému poli, své zahradě nebo k svému domu a vezme si doplatek, který mu byl dán. (§42) Jestliže si někdo propachtoval pole k obdělání, avšak na poli nevypestoval obilí, prokáží mu, že na poli (patřičnou) práci nevykonal; majiteli pole dá obilí (poměrně) podle (výtěžku) svého souseda; (§ 43) jestliže pole neobdělal a zanedbal, dá majiteli pole obilí (poměrně) podle (výtěžku) svého souseda, a pole, které zanedbal, protáhne rádlem, zvláčí a vrátí je majiteli pole. (§ 44) Jestliže si někdo propachtoval neobdělané pole na tři roky, aby je obdělal a jestliže byl netečný a pole neobdělával, ve čtvrtém roce protáhne pole rádlem, překope a zvláčí a vrátí je majiteli pole; také naměří na 1 bur plochy 10 gurů obilí (§ 45) Jestliže někdo dal své pole za pachtovné a přijal pachtovné za své pole, potom bůh Adad na pole seslal průtrž nebo (je) splavila povodeň, škodu nese pachtýř; (§ 46) jestliže nepřijal pachtovné za své pole nebo pole dal (v pacht) bud za polovinu nebo třetinu úrody, obilí, jež se urodí na poli, si pachtýř a majitel pole rozdělí podle určeného poměru; (§ 47) jestliže pachtýř, poněvadž si neuhradil náklady za svou práci v předešlém roce, prohlásil „pole obdělám", majitel pole nebude odporovat a pachtýř jeho pole obdělá a při žních si vezme obilí podle své smlouvy. (§ 48) Jestliže na někom vázne úročný dluh a Adad na jeho pole seslal průtrž nebo (je) odplaví povodeň nebo se z nedostatku vody 125 na poli obilí neurodí, v tomto roce věřiteli obilí neodvede, navlhčí svou tabulku a úrok za tento rok nezaplatí. (§ 49) Jestliže si někdo vzal od obchodníka peníze a dal obchodníkovi pole na zasetí obilí nebo sezamu a řekl mu „obdělej pole a vezmi si obilí nebo sezam, které se urodí", jestliže pachtýř (zjednaný obchodníkem) vypěstoval na poli obilí nebo sezam, v době žní si majitel pole vezme obilí nebo sezam, jež se na poli urodily, a dá obchodníkovi obilí místo peněz a úroků, jež si vzal od obchodníka a nahradí obchodníkovi náklady za obdělání; (§ 50) jestliže dal (jak záruku) obdělané pole nebo pole oseté sezamem, majitel pole si vezme obilí nebo sezam, jež se na poli urodily, a vrátí obchodníkovi peníze s jejich úrokem; (§51) nemá-li peníze k vrácení, dá obchodníkovi obilí nebo sezam podle jejich právě platného kursu místo peněz s úrokem, které vzal od obchodníka, podle královské vyhlášky; (§ 52) jestliže pachtýř nevypestoval na poli obilí nebo sezam, (věřitel) jeho závazky nezmění. ('§ 53) Jestliže někdo při zpevňování hráze svého pole byl nedbalý a svou hráz ne-zpevnil, v jeho hrázi se provalil otvor a on nechal vodou odplavit půdu občiny, člověk, v jehož hrázi.se provalil otvor, nahradí obilí, jehož ztrátu způsobil; (§ 54) jestliže nemůže obilí nahradit, prodají ho i jeho majetek; příslušníci občiny, jejichž obilí bylo odplaveno, se podělí (o výtěžek). (§ 55) Jestliže někdo si otevřel svůj zavodňovací kanál, byl nedbalý a nechal pole svého souseda odplavit vodou, naměří obilí podle (výtěžku) souseda (nad ním); (§ 56) jestliže někdo vpustil vodu a nechal odplavit setbu z pole svého souseda, naměří na 1 bur (plochy) 10 gurů obilí. (§ 57) Jestliže se pastýř nedohodl s majitelem pole o spásání trávy bravem, a nechal pole bravem spásat bez souhlasu majitele, majitel pole své pole sklidí; pastýř, který bez souhlasu majitele nechal pole spásat bravem, naměří nad to (za) 1 bur plochy 20 gurů obilí. (§ 58) Jestliže poté, co brav vyšel z pastvin občiny (a) po uzávěru (pastvy) při městské bráně „byly zřízeny ohrady*", pastýř vyhnal brav na pole a nechal brav spásat pole, pastýř obdělá pole, jež nechal spásat, a v době žní naměří majiteli pole na 1 bur 60 gurů obilí. (§ 59) Jestliže někdo bez (svolení) majitele zahrady v něčí zahradě pokáceT~štrom7 zaplatí -půl, miny * nebo též: „byly vyvěšeny věehty." 126 stříbra. (§ 60) Jestliže někdo dal pole sadaři k osazení na ovocný sad, sadär~sad osázel, po čtyři roky bude sad pěstovat, v pátém roce se majitel sadu a sadař rovnoměrně rozdělí; majitel sadu si vybere svůj díl a vezme si (jej); (§ 61) jestliže sadař nedokončil osázení pole a nechá část neosázenou, přičtou neosázenou část k jeho dílu; (§ 62) jestliže pole, které mu bylo dáno, neosázel na ovocný sad, šlo-li o kultivované (pole), naměří sadař majiteli pole výtěžek pole za léta, po něž nebylo obděláváno, podle souseda, pole obdělá a vrátí majiteli pole; (§ 63) jestliže pole (jež převzal) bylo úhorem, náležitě pole obdělá a vrátí majiteli (toho) pole; na 1 bur (plochy) naměří 10 gurů obilí. (§ 64) Jestliže někdo dal sadaři svůj ovocný sad, aby obstaral opylení, sadař, pokud má sad (v držení), dá majiteli sadu z výtěžku dvě třetiny, třetinu si vezme sám. (§ 65) Jestliže sadař neobstaral opylení ovocného sadu a zavinil (tak) snížení výtěžku, sadař naměří výtěžek podle souseda a vrátí sad majiteli sadu... Následuje mezera v rozsahu 7 posledních sloupců přední strany stély. V našem vydání se v další části přidržujeme úpravy BL II, 34ns. a A. Fineta, vypouštíme však příliš fragmentárni úryvky, kde se již nelze dobrat smyslu příslušného předpisu. V novém překladu CH od Szlechtera jsou některé články mezery očíslovány 66 — 70, 89—100; jiné jsou označeny A, B, C, D, E (neshodují se s označením našeho překladu). ...(§A) Jestliže někdo přijal od obchodníka peníze a (jestliže) obchodník je na něm vymáhal a on nemá nic k zaplacení, potom co odevzdal po opylení obchodníkovi svůj sad a řekl mu „vezmi si místo svých peněz všechny datle, které se urodí v mém sadu", obchodník s tím nesmí souhlasit, (naopak) datle, které se v sadu urodí, majitel sadu si vezme sám a nahradí obchodníkovi (dlužné) peníze i s úrokem podle tabulky (dlužního úpisu). Zbývající datle, jež se urodí v ovocném sadu, si vezme majitel sadu. (§ B) Jestliže někdo chce postavit dům [a jestliže] jeho soused [....] (§ C) [. ..] za cenu [...] mu nedá; jestliže dá obilí, peníze nebo zboží za dům souseda, a dům, jejž hodlal koupit, je spojen s konáním služby, ztratí vše, co dal, dům se vrátí k svému majiteli;-jestliže tento dům není spojen s konáním služby, může jej koupit, za tento dům dá obilí, pemze nebo zboží. (§ D) Jestliže někdo po[stavil na] úhoru bez souhlasu [svého] souseda [dům], při[jde] o dům, [který postavil a vrátí úhor] je [ho majiteli]. (§ E) [Jestliže někdo pronajal svůj dům a] nájemník zapla[til] majiteli [domu] 127 celé roční nájemné, [jestliže] majitel domu řekl nájem[níkovi], aby se vystěhoval, třebaže dny jeho [nájmu] nebyly naplněny, majitel domu, poněv[adž] dal vystěhovat nájemní[ka] ze svého domu, třebaže dny [nájmu], [přijde o] peníze, jež mu nájem[ník] [zaplatil. (§ H) Jestliže někdo, jehož souseda dům se zbořjil nebo jehož souseda pole zpustlo, [řekl] maji[teli z]bořeniště" oprav zbořený dům, z tvého domu se lze ke mně vloupat", [nebo řekl] majiteli zpustlého pole „obdělej své zpustlé pole, z tvého [zpustlého pole] se lze vloupat do mého domu", a [jestliže] na to upozornil, mafjitel z]bořeného domu nebo zpustlého pole dá mu náhrad[u za to, co bylo z jeho majjetku ztraceno kvůli zbořenému domu nebo kvůli zpustlému poli. (§ L) Jestliže ob[chodník] dal jako [úročnou] půjčku obilí, na 1 gur vezme jako úrok 100 qa obilí; jestliže dal jako půjčku peníze, na 1 šekel stříbra vezme jako úrok 1/6 šekelu a 6 zrnek. (§ M) Jestliže někdo, kdo se zadlužil, nemá peníze na za[placení], má však obilí, obchodník vezme jako svůj úrok obilí podle královské vyhlášky; jestliže vzal úrok [na]d Í00 qa z 1 guru obilí [nebo] nad 1/6 šekeli a 6 zrnek z [1 šekelu] stříbra a přijal jej, jpřijde o. všechno, co dal jako půjčku. {§ N) Jestliže obchodník [dal] obilí nebo [peníze] jako úročnou půjčku a přijal úrok [...] z obilí [a] peněz a[...], obilí nebo peníze [...] ne[...]. (§ O) [Jestliže obchodník dal jako úročnou půjčku obilí nebo peníze a přijal úrok z obilí nebo z peněz,] neodečtl vše, co [přijal] v obilí nebo penězích, nenapsal novou tabulku nebo připočetl úrok ke kapitálu, tento obchodník vrátí dvojnásobek obilí, jež přijal. (§P) Jestliže obchodník dal jako (úročnou) půjčku obilí nebo peníze a při poskytnutí půjčky dal stříbro v menší váze nebo obilí v menší míře, kdežto při příjmu [vrácené půjčky] přijal stříbro ve [velké] váze nebo obilí [ve velké míře, tento obchodník ztratí vše, co dal]. (§Q) Jestliže [obchodník] dal jako (úročnou) půjčku [obilí nebo peníze] bez svědků nebo bez [smlou]vy, ztratí vše, co dal. (§ R) Jestliže někdo přijal od obchodníka obilí nebo peníze a nemá obilí nebo peníze na zaplacení, má však zboží, vše, co má ve svých rukách, dá svému obchodníku před svědky; kdykoliv je přinese, obchodník je neodmítne*, přijme je. (§ U) Jestliže někdo dal někomu peníze do společenství, budou se dělit před bohem * Doslovně „nebude délat potíže" (tj, s přijetím). 128 rovným dílem o zisk i ztrátu, jež vznikne. (§ V)** Jestliže obchodník dal zmocněnci peníze na nákup a prodej a poslal jej na (obchodní) cestu, zmocněnec na cestě vynaloží peníze, jež mu byly svěřeny, (na obchodování), jestliže tam, kam přišel, se shledal se ziskem, výnoB peněz, tak jak jej nabyl, si zapíše a vyúčtuje své (cestovní) dny a vyrovná (čistý zisk) svého obchodníka; (§ 101) jestliže se tam, kam přišel, neshledal se ziskem, zmocněnec vrátí obchodníkovi dvojnásobek peněz, jež si vzal. (§ 102) Jestliže obchodník dal zmocněnci bezúročně peníze a on tam, kam přišel, se setkal se ztrátou, vrátí obchodníkovi celou hotovost peněz. (§ 103) Jestliže, když konal svou cestu, jej nepřítel připravil o vše, co vezl, zmocněnec při bohu odpřisáhne a bude prost odpovědnosti. (§ 104) Jestliže obchodník dal zmocněnci k prodeji obilí, vlnu, olej nebo nějaké jiné zboží, zmocněnec si zapíše peníze a vyplatí obchodníkovi; zmocněnec si vezme tabulku opatřenou pečetí o penězích, které dává obchodníkovi; (§ 105) jestliže zmocněnec byl nedbalý a nevzal si tabulku opatřenou pečetí o penězích, jež dal obchodníkovi, peníze nezapsané na tabulce opatřené pečetí, nebudou vzaty v počet. (§ 106) Jestliže zmocněnec přijal penke»od obchodník* a popřel je svému obchodníku, tento obchodník při bohu a před svědky odpřisáhne, zmocněnce usvědčí, že přijal peníze, a zmocněnec vrátí obchodníkovi trojnásobek peněz, jež přijal. (§ 107) Jestliže obchodník dal zmocněnci úvěr, a zmocněnec vrátil svému obchodníku vše, co mu obchodník dal, obchodník popře vše, co mu zmocněnec dal (zpátky), tento zmocněnec odpřisáhne při bohu a před svědky, a obchodník, poněvadž popřel svému zmocněnci, dá vše, co přijal, zmocněnci šesteronásobně. (§ 108) Jestliže krčmárka nepřijala obilí k zaplacení piva, (avšak) přijala peníze podle velké váhy, nebo snížila množství piva ve vztahu k množství obilí, tuto krčmárku usvědčí a hodí do vody. (§ 109) Jestliže krčmárka, v jejímž domě se spolčovali pod vrátnici, a (jestliže) ôna tyto podvratilíky neuchopila a nepřivedla do~plňScBt%ú^:^íô~^r1Sfflár%ä' pó^él^áhá^smrflľ't^l'lO)" Jestliže kněžka nadltum nebokněžká iigbábtumjěniurn, jež nebydlí v klášteře, ** Závěr § V je zachován již na zadní straně stély {Ir 1—7), kde text již bez porušení pokračuje §§ lOlns. 129 otevřela krčmu ajrgjboupila do krčmy pro pivo, tuto ženu upálí. (§ líl) JesťužěTírčmářka dala""ná Tivěr"Jeäé^SóUdek'r^v^t'ežme si v době žní 50 qa obilí. (§ 112) Jestliže někdo prodléval na (obchodní) cestě a dal někomu stříbro, zlato, (drahé) kamení nebo zboží, jež měl u sebe, aby mu je přepravil jako náklad, (jestliže) tento člověk nedodal vše, co (mu) bylo (odevzdáno) k přepravě tam, kam mělo být přepraveno, a dal (svěřené věci) stranou, majitel nákladu usvědčí tohoto člověka o čemkoliv, co mělo být přepraveno a co neodevzdal, a tento člověk odevzdá majiteli nákladu pětinásobek čehokoliv, co mu bylo dáno (k přepravě). (§ 113) Jestliže někdo má vůči někomu pohledávku pro obilí nebo peníze a bez (souhlasu) majitele obilí si vzal obilí ze špýcharu nebo z mlatu, tohoto člověka usvědčí, že vzal bez (souhlasu) majitele obilí ze špýcharu nebo z mlatu, a on vrátí všechno obilí, jež vzal, a ztratí vše, co dal (jako půjčku). (§ 114) Jestliže někdo nemá vůči někomu (pohledávku) pro obilí nebo peníze, avšak (přesto) si vzal rukojmí, zaplatí za každé rukojmí jednu třetinu miny stříbra (§115) Jestliže někdo má vůči někomu (pohledávku) pro obilí nebo peníze a vezme si rukojmí a rukojmí v domě svého věřitele zemře podle svého osudu (přirozeně), tento případ nezakládá žalovatelný nárok. {§ 116) Jestliže rukojmí zemře v domě svého věřitele na bití nebo týrání, majitel rukojmí usvědčí svého^cWdníká (tj.*v^ jde o áytet- pliioprá^eTO^Č^na-, -aemrtí ýhe-eyga; jestliže jde o otroka pmopřávnT^"abctrn»r mimo to ztratí vše, eokoliv dal~t}akó pujčku)ľ'{§ 117) Jestliže někoho svíral dluh a on prodal svou manželku, svého syna nebo^BvTFCr dUeTU, iitľl>o je daTjako rukojmí^pro dbah,Jbudoú 'jjo tři roky pracovat v domě jejich kupce nebo jejich věřitele; ve čtvrtém rqcV"bůdě uskutečněno jejich propnšteM; XOT^T^stMe^'býTdan'v zástavu pro "dluh otrok nebo otrokyne, (jestliže dlužník) nechá obchodníka (čekat), takže uplynula (lhůta), (pak) obchodník je může prodat; (otrok nebo otrokyne) nemůže být vymáhán zpět. (§ 119) Jestliže někoho svíral dluh a on prodal svou otrokyni, jež mu porodila děti, pán otrokyne naváží stříbro, které obchodník odvážil, a vykoupí svou otrokyni. (§ 120) Jestliže někdo uložil své obilí do domu někoho k uskladnění, a v sýpce nastal úbytek nebo majitel domu otevřel skladiště a vzal si obilí nebo zcela popřel, že obilí bylo uskladněno v jeho domě, majitel obilí 130 učiní při bohu oznámení o obilí; majitel domu dá obilí, které přijal (k uskladnění), dvojnásobkem. (§ 121) Jestliže někdo uložil obilí, do domu někoho, dá ročně za jeden gur obilí 5 qa obilí jako skladné. {§ 122) Jestliže někdo hodlá dát někomu do úschovy stříbro, zlato nebo cokoliv jiného, vše, co hodlá dát (do úschovy), ukáže svědkům, vyhotoví smlouvu a odevzdá do úschovy; (§ 123) jestliže někdo odevzdal do úschovy beze svědků a smlouvy, a poté tam, kam odevzdal, mu to popřou, tento případ nezakládá žalovatelný nárok. (§ 124) Jestliže někdo odevzdal někomu do úschovy stříbro, zlato nebo cokoliv jiného před svědky, a pak mu to popřou, tohoto člověka usvědčí, a on vše, co popřel, odevzdá dvojnásobkem. (§ 125) Jestliže někdo odevzdal do úschovy svou věc, a tam, kde ji odevzdal, jeho věc se ztratila při vloupání do domu nebo probourání (zdi) spolu s věcí majitele domu, majitel domu, který byl nedbalý, nahradí majiteli (ztracené) věci vše, co mu bylo dáno v úschovu a čeho dopustil ztrátu; majitel domu bude pátrat po všem, co mu bylo ukradeno a odejme (to) zloději těchto věcí. (§ 126) Jestliže někdo, komu se jeho věc neztratila, prohlásil „moje věc se ztratila", a (jestliže) u svého městského obvodu (bábtum) podal stížnost, jeho obvod jej před bohem usvědčí, že se jeho věc neztratila; tu on vrátí svému obvodu věc, které se domáhal, dvakrát. (§ 127) Jestliže někdo ukázal prstem po kněžce éntumjugbabtum nebo po manželce plnoprávného občana, a neusvědčil ji, tohoto člověka před soudci zbijí a oholí polovinu jeho hlavy. (§ 128) Jestliže někdo si vzal manželku, avšak nevyhotovil (o tom) svou smlouvu, tato žena se nestane manželkou. (§ 129) Jestliže něčí manželka byla dopadena, když souložila s jiným mužem, sváží je a hodí do vody; jestliže pán manželky nechá svou manželku na živu, také král nechá na živu svého služebníka. (§ 130) Jestliže někdo zacpal ústa něčí manželce, jež (dosud) nepoznala muže a bydlela v domě svého otce, a vyspal se v jejím klíně, a dopadli jej, tento člověk bude potrestán smrtí; tato žena bude bez viny. (§131) Jestliže něčí manželku nařkl její manžel, avšak ona nebyla dopadena, když spala s jiným mužem, odpřisáhne (tato žena) při bohu a vrátí se do svého domu. (§ 132) Jestliže na něčí manželku bylo ukázáno prstem kvůli jinému muži, ona však nebyla s jiným mužem přistižena, když u něj spala, ponoří se kvůli svému muži do Řeky. (§ 133) Jestliže 131 někdo byl odveden jako (válečný) zajatec a v jeho domě je z čeho žít, jeho manželka bude udržovat jeho dům a dbát o sebe, nevstoupí do domu jiného muže; (jestliže) tato žena o sebe nedbala a jestliže vstoupila do domu jiného muže, tuto ženu usvědčí a hodí ji do vody. (§ 134) Jestliže někdo byl odveden jako (válečný) zajatec a v jeho domě není z čeho žít, jeho manželka může vstoupit do domu jiného muže; tato žena nemá viny. (§ 135) Jestliže někdo byl odveden jako (válečný) zajatec a v jeho domě není z čeho žít, (jestliže) jeho manželka před jeho návratem vstoupila do domu jiného muže a porodila (mu) děti, (jestliže) manžel se potom vrátil a dostal do své obce, tato žena se vrátí k svému manželu; děti půjdou (každé) za svým otcem. (§ 136) Jestliže někdo opustil svou obec a uprchl, a (jestliže) jeho žena po jeho odchodu vstoupila do domu jiného muže, jestliže se onen člověk vrátil a chtěl si opět vzít svou manželku, poněvadž opovrhl svou obcí a uprchl, manželka uprchlíka se nevrátí k svému manželu. (§ 137) Jestliže si někdo předsevzal vypudit kněžku šugítum, jež mu porodila děti, nebo kněžku nadítum, jež mu obstarala děti, této ženě se vrátí věno a dá se jí polovina pole, zahrady a zařízení; a ona bude vychovávat své děti; až vychová své děti, ze všeho, co (jí) bylo dáno pro děti, dají pro ni podíl jako jednotlivému dědici a ona si bude moci vzít manžela svého srdce. (§ 138) Jestliže někdo chce vypudit svou první manželku, která mu neporodila děti, dá jí peníze ve výši obvě-nění, mimoto jí vrátí věno, které přinesla z domu svého otce; a (poté) ji může vypudit; (■§ 139) chybí-li obvěnění, dá jí jednu minu stříbra jako rozlučné; (§ 140) jestliže jde o muškéna, dá jí 1/3 miny stříbra. (§ 141) Jestliže manželka někoho, jež u něho v domě bydlí, si předsevzala, že odejde, a (jestliže) hospodaří pro svou kapsu, promrhává rodinný majetek, uráží svého manžela, usvědčí ji; a jestliže se její manžel vyslovil pro její vypuzení, vypudí ji; na její cestu a na její rozlučné nebude jí nic dáno; jestliže se její manžel vyslovil, že ji nevypudí, vezme si jinou ženu (jako manželku); ona (první) žena bude V domě svého manžela pobývat jako otrokyne. (§ 142^ Jestliže žena pojala nenávist k svému manželu a řekla mu „nebude! mě objímať1^ její prípad bude prozkcjmián~v~jějím městském obvodu; tu, dbá-li o svou počestnost a je-li bez chyby, (jestliže) však její manžel odchází (z domu) a velmi ji ponižuje, tato žena nemá viny; vezme si 132 své věno a odejde do domu svého otce; (§ 143) jestliže nedbá o svou počestnost a ochází (z domu), promrhává rodinný iňáje^ek, uráží svého manžela, tuto ženu hodí do vody. (§144) Jestliže někdo si vzal (za-'manželku) kněžku nadílum' a tato kněžka naditum dala svému manželu otrokyni a obstarala mu děti, (jestliže) tento člověk si předsevzal vzít si (za manželku) kněžku šugitum, tomuto člověku se to nedovolí; nevezme si kněžku šugttum (za manželku). (§ 145) Jestliže někdo si vzal (za manželku) kněžku naďitum a ona mu neobsta-rala děti, a (jestliže) si předsevzal, vzít si (za manželku) kněžku šugitum, tento člověk si vezme (za manželku) kněžku šugitum, nechá ji vstoupit do svého domu; tato kněžka šugttum sebe nebude klást na rovno s kněžkou naditum. (§ 146) Jestliže někdo si vzal (za manželku) kněžku naditum a ona dala svému manželu otrokyni a (otrokyne) porodila děti, potě se otrokyne kladla na rovno se svou paní, poněvadž porodila děti, její paní ji neprodá; vtiskne jí otrockou značku a přičte mezi otroky; (§ 147) Jestliže neporodila děti, její paní ji může prodat. (§ 148) Jestliže někdo si vzal manželku a (jestliže) se jí zmocnila nemoc Iďbum, (jestliže) si předsevzal vzít si jinou (manželku), může si ji vzít; svou manželku, jíž se zmocnila nemoc la'bum, nevypudí; v domě, který postavil, bude pobývat; pokud bude žít, bude jí poskytovat výživu; (§ 149) jestliže tato žena nesouhlasila s bydlením v domě svého manžela, nahradí jí její věno, které přinesla z domu svého otce, a odejde. (§ 150) Jestliže někdo daroval své manželce pole, zahradu, dům nebo zařízení, (jestliže) jí vyhotovil tabulku s pečetí, po smrti jejího manžela její děti nevznesou proti ní nároky; matka dá své dědictví dítěti, jež má v oblibě, nemusí je dát jinému. (§ 151) Jestliže žena, jež bydlí v dome někoho, zavázala svého manžela k vyhotovení tabulky, aby věřitelé jejího manžela se jí nezmocnili, jestliže na tomto člověku (manželu) vázl dluh [z doby], než si vzal tuto ženu (za manželku), jeho věřitelé se jeho manželky nezmocní; a jestliže na ženě vázl dluh (z doby), než vešla do domu někoho, její věřitelé se nezmocní jejího manžela; (§ 152) jestliže poté, co tato žena vešla do domu někoho, uvázl na nich dluh, vyrovnají oba dva (pohledávku) obchodníka. (§ 153) Jestliže něčí manželka dala usmrtit svého manžela kvůli jinému muži, tuto ženu narazí na kůl. (§ 154) Jestliže někdo měl styk se svou dcerou, tohoto člověka vyloučí 133 z obce. (§ 155) Jestliže někdo vybral pro svého syna nevěstu a syn s ní měl styk, on sám se poté vyspal v jejím klíně a dopadli jej, tohoto muže sváží a hodí do -vody; (§ 156) jestliže někdo vybral pro svého syna nevěstu a syn s ní nemel styk, avšak on sám se vyspal v jejím klíne, zaplatí jí půl miny stříbra a nadto jí nahradí vše, co si přinesla z otcovského domu a muž jejího srdce si ji může vzít (za manželku). (§ 157) Jestliže někdo se po (smrti) svého otce vyspal v klíně své matky, upálí je oba. (§ 158) Jestliže někdo po (smrti) svého otce byl dopaden v klíně své nevlastní matky, jež porodila děti, tohoto člověka vypudí z otcovského domu. (§ 159) Jestliže někdo, kdo dal přinést do domu svého tchána zásnubní dar, dal obvěnění, (poté) se dal obrátit k jiné ženě a řekl svému tchánovi „nevezmu si tvou dceru", otec dcery podrží vše, co mu bylo přineseno; (§ 160) jestliže někdo dal přinést do domu svého tchána zásnubní dar, dal obvěnění a otec dcery řekl „nedám ti dceru", (otec dcery) vrátí dvojnásobek všeho, co mu bylo přineseno; (§161) jestliže někdo dal přinést do domu tchána zásnubní dar, dal obvěnění a jeho druh jej pomluvil, jeho tchán řekl (nastávajícímu) pánovi manželky „nevezmeš si mou dceru", vrátí dvojnásobek všeho, co mu bylo přineseno; také jeho druh si nevezme jeho manželku. (§ 162) Jestliže někdo si vzal manželku, (ta) mu porodila děti, poté tato žena odešla za osudem, její otec se nebude domáhat věna, její věno patří jejím dětem; (§ 163) jestliže někdo si vzal manželku, (ta) mu neopatřila děti, (jestliže) tato žena odešla za osudem, jestliže obvěnění, které tento člověk přinesl do domu svého tchána, jeho tchán mu vrátil, její manžel se nebude domáhat věna této ženy; její věno patří domu jejího otce; (§ 164) jestliže jeho tchán mu nevrátil obvěnění, odečte od jejího věna celé obvěnění a vrátí její věno domu jejího otce. (§ 165) Jestliže někdo svému (synu) dědici, v němž se jeho oku zalíbilo, daroval pole, zahradu a dům, vyhotovil pro něj tabulku, opatřenou pečetí, poté otec odejde za osudem, když se bratří dělí, dar, který mu otec dal, si vezme, a nadto si rovnoměrně rozdělí majetek otcovského domu. (§166) Jestliže někdo vybral manželky synům, které měl, (avšak) nedospělému synu manželku nevybral, poté, co otec odešel za osudem, když se bratří dělí, přidají z pozůstalosti otcovského domu svému nedospělému bratru, který si j eště nevzal manželku, nad j eho podíl peníze na obvěnění a zařídí 134 mu, aby si vzal manželku. (§ 167) Jestliže někdo si vzal manželku a ona mu porodila děti, (jestliže) tato žena odešla za osudem, po ní si vzal jinou ženu a ta mu porodila děti, když poté otec odejde za osudem, děti si nedělí (pozůstalost) podle svých matek; (každé) si vezme věno po své matce a majetek otcovského domu si rozdělí rovnoměrně. (§168) Jestliže někdo si předsevzal vypudit svého syna, řekl před soudem „vypudím svého syna"; soudci přezkoumají jeho případ; a jestliže syn se nedopustil těžkého provinění, jež vede k vypuzení, otec svého syna nevypudí; (§169) jestliže se dopustil vůči otci těžkého provinění, po prvé se mu odpustí; jestliže se dopustil těžkého provinění po druhé, otec může svého syna vypudit z dědictví. (§ 170) Jestliže někdo, jehož rovnorodá manželka (mu) porodila děti a jehož otrokyne (mu) porodila děti, (jestliže) otec za svého života řekl dětem, jež mu porodila otrokyne „(jste) moje děti" (a) přičti je k dětem rovnorodé manželky, poté, když otec odejde za osudem, děti rovnorodé manželky a děti otrokyne se rozdělí rovným dílem o majetek otcovského domu; dědic, syn rovnorodé manželky, si vybere mezi podíly a vezme si (díl); (§ 171) jestliže však otec neřekl za svého života dětem, jež mu porodila otrokyne „(jste) moje děti", poté, když otec odejde za osudem, děti otrokyne se nedělí s dětmi rovnorodé manželky o majetek otcovského domu; bude provedeno osvobození otrokyne a jejích dětí; děti rovnorodé manželky nebudou uplatňovat nároky vůči dětem otrokyne kvůli otroctví; rovnorodá manželka si vezme věno a svatební dar, jež jí její manžel dal a připsal na tabulce, a bude pobývat v příbytku svého manžela; po dobu (svého) života má požívací právo; nebude moci jej prodat; její pozůstalost (patří) jejím dětem; (§ 172) jestliže její manžel jí nedal svatební dar, vyplatí se jí věno a z majetku svého manžela si vezme podíl jako jednotlivý dědic; jestliže její děti s ní špatně nakládají, aby ji vyhnaly z domu, soudci vyšetří její případ a dětem uloží trest; tato žena neopustí dům svého manžela; jestliže se tato žena rozhodne, že odejde, nechá svým dětem svatební dar, jejž jí dal její manžel, vezme si věno svého otcovského domu; manžel jejího srdce si ji může vzít; (§ 173) jestliže tato žena tam, kam vstoupila, porodila svému druhému manželu děti, poté tato žena zemřela, její věno si rozdělí její dřívější i pozdější děti; (§ 174) jestliže svému pozdějšímu manželu neporodila děti, její věno si 135 vezmou děti jejího dřívějšího manžela. (§175) Jestliže otrok paláce nebo otrok muškéna si vzal (za manželku) dceru plnoprávného občana a ona porodila děti, pán otroka nebude mít nároky na děti plnoprávného občana kvůli otroctví; (§176) jestliže však otrok paláce nebo otrok muškéna si vzal (za manželku) dceru plnoprávného občana a ona, poté co si ji vzal, vstoupila do domu otroka paláce nebo otroka muškéna s věnem z domu svého otce, poté co společně žili, založili si dům a nabyli zařízení, poté otrok paláce nebo otrok muškéna odešel za osudem, dcera plnoprávného občana si vezme věno; všechno, čeho její manžel a ona nabyli poté, co společně žili, rozdělí na dva díly, polovinu si vezme pán otroka, polovinu si vezme dcera plnoprávného občana pro své děti; jestliže dcera plnoprávného občana neměla věna, vše, čeho její manžel a ona, poté co společně žili, nabyli, rozdělí na dva díly, polovinu si vezme pán otroka, polovinu si vezme dcera plnoprávného občana pro Bvé děti. (§ 177) Jestliže vdova, jejíž děti jsou nedospělé, si předsevzala, že vstoupí do domu jiného (muže), bez (svolení) soudců nesmí vstoupit; když bude chtít vstoupit do domu jiného (muže), soudci zřídí soupis majetku jejího dřívějšího manžela a svěří majetek jejího dřívějšího manžela jejímu pozdějšímu manželu a této ženě; také dají jim vyhotovit tabulku; oni budou pečovat o majetek a vychovají nedospělé děti; nemohou prodat zařízení; kupec, jenž koupí zařízení vdovy, přijde o peníze, majetek se vrátí jeho pánu. (§ 178) Jestliže kněžka ěntumjugbábtum, kněžka nadítum nebo kněžka zikrum, jíž její otec daroval věno, napsal (o tom) tabulku, na tabulce, kterou jí napsal , jí nenapsal, že může dát svou pozůstalost, kam jí libo, a nevyhradil jí plné (rozhodováni) podle jejího srdce, potom co otec odejde za osudem, její bratří si vezmou její pole a její zahradu, a dají jí úměrně k výši jejího podílu potraviny, olej a oděv a uspokojí její srdce; jestliže (však) její bratří jí nedají úměrně k jejímu podílu potraviny, olej a oděv, dá pole a zahradu pachtýři, který jí bude vhod, a její pachtýř ji bude živit; po dobu života bude požívat pole, zahrady a všeho, co jí dal její otec; nic nemůže prodat; (ani) jiného neustanoví dědicem; její pozůstalost je jejích bratří. (§ 179) Jestliže kněžka ěntumjugbabtum, kněžka nadítum nebo kněžka zikrum, jíž její otec daroval věno, napsal (o tom) tabulku s pečetí, na tabulce, kterou pro ni napsal, napsal jí, že může dát svou 136 pozůstalost, komu jí libo a vyhradil jí plné (rozhodování) podle jejího srdce; poté, co otec odejde za osudem, může dát pozůstalost, kam jí libo; její bratří neuplatní k ní právní nárok. (§ 180) Jestliže otec nedaroval věno své dceři, klášterní kněžce nadítum nebo kněžce zikrum, poté co odejde otec za osudem, dělí se (dcera) o majetek otcovského domu jako jednotlivý dědic a po dobu života (jej) bude užívat; její pozůstalost patří jejím bratřím. (§ 181) Jestliže otec zasvětil bohu (svou dceru jako kněžku) nadítum, qadiětum nebo kulmašítum a nedaroval jí věno, poté, co otec odejde za osudem, dělí se (dcera) o majetek otcovského domu jednou třetinou svého dědického podílu a po dobu života (jej) bude užívat; její pozůstalost patří jejím bratřím. (§ 182) Jestliže otec nedaroval věno své dceři, kněžce nadítum boha Marduka v Babylóně a nevyhotovil jí tabulku s pečetí, poté, co otec odejde za osudem, dělí se do majetku otcovského domu jednou třetinou svého dědického podílu; nebude konat službu (na něm váznoucí); kněžka nadítum boha Marduka dá svou pozůstalost, kam jí libo. (§ 183) Jestliže otec daroval věno své dceři šugítum, dal ji manželovi, vyhotovil tabulku s pečetí, poté, co odejde za osudem, nedělí se do majetku otcovského domu; (§ 184) jestliže někdo nedaroval věno své dceři šugítum, nedal ji manželovi, poté, co otec odejde za osudem, její bratří úměrně k rozsahu otcovského majetku, darují jí věno a dají manželovi. (§ 185) Jestliže někdo si vzal jako syna nemluvně od jeho zrození* a vychoval jej, tento osvojenec nemůže být vymáhán zpět. (§ 186) Jestliže někdo si vzal za syna nedospělce a poté, co si jej vzal, tento vypátrá svého otce a svou matku, tento osvojenec se vrátí do domu svého otce; (§ 187) syn palácového zaměstnance girseqqúa nebo syn kněžky zikrum nemohou být vymáhání zpět. (§ 188) Jestliže řemeslník si vzal dítě k vychování a vyučil je svému řemeslu, nemůže být vymáháno zpět; (§ 189) jestliže je nevyučil svému řemeslu, tento osvojenec se vrátí do svého otcovského domu. (§ 190) Jestliže někdo nepřipočtl ke svým dětem nedospělce, kterého si vzal za syna a vychoval jej, tento osvojenec se vrátí do domu svého otce. (§ 191) Jestliže někdo si vzal nedospělce * Doslovně „v jeho vodě" (tj. plodové); srv. Finet, 1. c. 107 (a další literaturou). Nyní Szlechter, 1. c, 144: ,,les eaux amniotiques". 137 za syna a vychoval jej, poté si založil rodinu, měl své děti a předsevzal si vypudit osvojence, toto dítě neodejde s prázdnou; otec, který je vychoval, dá mu ze svého zařízení třetinu dědického podílu a (dítě) odejde; z pole, zahrady a domu nemusí mu dát nie. (§ 192) Jestliže syn palácového zaměstnance girseqqúa nebo syn kněžky zikrum řekl svému pěstounu nebo své pěstounce „nejsi mým otcem, nejsi mou matkou", uříznou mu jazyk; (§193) jestliže syn palácového zaměstnance girseqqila nebo kněžky zikrum vypátral dům svého otce a pohrdl svým pěstounem nebo svou pěstounkou a vrátil se do domu svého otce, vyloupnou mu oko. (§ 194) Jestliže někdo dal své dítě kojné a toto dítě zemřelo v rukou kojné, (jestliže) kojná bez vědomí otce a jeho matky si přiložila (k prsu) jiné dítě, bude usvědčena, a protože si přiložila (k prsu) jiné dítě, uříznou jí prs. (§ 195) Jestliže dítě udeřilo svého otce, utnou mu ruku. (§ 196)|Jestliže plnoprávný občan vyrazil" oko*plnoprávnému občanu, vyrakí mu oko; (§ 197) jestliže zlomil kost plnoprávného občana, zlomí mu kost; (§ 198) jestliže vyrazil oko nrošké^vf"néTSo zlomil kost muškéna, zaplatí jednu minu stříbra; (§ 199) jestliže vyrazil oko otroku někoho nebo zlomil kost otroka někoho, zaplatí polovinu jeho kupní ceny. (§ 200) Jestliže plnoprávný občan vyrazil zub plnoprávného občana, sobě rovného, vyrazí mu zub; (§201) jestliže vyrazil zub muškéna, zaplatí třetinu miny stříbra. (§ 202) Jestliže plnoprávný občan udeřil ve tvář plnoprávného občana, jenž je výše postaven než on, bude před shromážděním potrestán šedesáti ranami volskou oháňkou; (§203) jestliže plnoprávný občan udeřil ve tvář plnoprávného občana, jenž je mu roven, zaplatí 1 minu stříbra; (§ 204) jestliže muškén udeřil ve tvář muškéna, zaplatí deset šekelů stříbra; (§ 205) jestliže něčí otrok udeřil ve tvář plnoprávného občana, uříznou mu ucho. (§ 206) Jestliže plnoprávný občan Udeřil plnoprávného občana v šarvátce a způsobil mu zranění, tento plnoprávný občan odpřisáhne „neudeřil jsem jej úmyslně", a vyrovná (účet) lékaře; (§207) jestliže na jeho rány zemře, a jestliže jde o někoho z plnoprávných občanů, odpřisáhne (a) zaplatí půl miny stříbra; (§ 208) jestliže jde o někoho z muš-kénů, zaplatí třetinu miny stříbra. (§ 209) Jestliže plnoprávný občan udeřil dceru plnoprávného občana a způsobil, že potratila plod, zaplatí deset šekelů stříbra za její plod; (§210) jestliže tato žena 138 zemřela, usmrtí jeho dceru; (§211) jestliže způsobil, že dcera muškéna potratila pro bití svůj plod, zaplatí pět šekelů stříbra; (§212) jestliže tato žena zemřela, zaplatí půl miny stříbra; (§213) jestliže udeřil něčí otrokyni a způsobil, že potratila svůj plod, zaplatí dva šekely stříbra; (§ 214) jestliže tato žena zemřela, zaplatí třetinu miny stříbra. (§215) Jestliže lékař provedl na plnoprávném občanu bronzovým nožem těžkou operaci a plnoprávného občana vyléčil, nebo bronzovým nožem otevřel oboční nádor plnoprávného občana a vyléčil oko plnoprávného občana, vezme deset šekelů stříbra (jako honorář); (§216) jestliže jde o syna (příslušníka) vrstvy muškénů, vezme pět šekehi stříbra (jako honorář); (§ 217) jestliže je to otrok plnoprávného občana, zaplatí pán otroka lékaři dva šekely stříbra. (§218) Jestliže lékař provedl na plnoprávném občanu bronzovým nožem těžkou "Speraci a Tpľ^f>ľÍ'mWT^ňbi>ľé.vi^~yt¥čf níá ve zvyká nabírat na rohy, avšak on (tj. majitel) jeho roh nezajistil a své dobytče neohlídal, á (jestliže) toto dobytče nabralo na rohy dítě plnoprávné osobv a způsobilo jeho smrt, zaplatí polovinu miny stříbrafX§ 252) jestliže je to něčí otrok, zaplatí třetinu miny stříbra. (§253) Jestliže někdo si najal někoho, aby pečoval o jeho pole a svěřil mu osivo a dal mu na starost brav (a) zavázal jej smluvně k obdělávání pole, jestliže tento člověk zpronevěřil zrní nebo krmeni a (toto) bylo zadrženo v jeho ruce, uříznou mu jeho ruku; (§ 254) jestliže zpronevěřil zrní a nechal zeslábnout brav, nahradí dvojnásobek obilí, jež si vzal; (§ 255) jestliže dal něčí brav za mzdu nebo zpronevěřil obilí a na poli nic nevypestoval, tohoto člověka usvědčí a (on) ve žních naměří na jeden bur (polní plochy) šedesát gurů obilí; (§ 256) jestliže nebyl schopen splnit svůj závazek, na tomto poli jej usmýkají dobytkem. (§ 257) Jestliže někdo si najal oráče, dá mu za jeden rok osm gurů obilí. (§ 258) Jestliže někdo si najal poháněče dobytka, dá mu za jeden rok šest gurů obilí. (§ 259) Jestliže někdo ukradl v občine pluh, zaplatí majiteli pluhu pět šekelů stříbra; (§ 260) jestliže ukradl secí pluh nebo brány, zaplatí tři šekely stříbra. (§261) Jestliže někdo si najal hlídače, aby pásl brav nebo skot, dá mu za jeden rok osm gurů obilí. (§ 262) Jestliže někdo dobytče nebo 141 ovci k...*; (§ 263) jestliže nechal zahynout dobytče nebo ovci, které mu byly svěřeny, nahradí jejich majiteli dobytče za dobytče, ovci za ovci. (§264) Jestliže pastýř, jemuž byl svěřen (k pastvě) brav nebo skot, přijal mzdu v plné výší a jeho srdce bylo uspokojeno, (potom) zmenšil počet bravu nebo skotu, zmenšil přírůstek, dá přírůstek a výtěžek podle znění smlouvy. (§ 265) Jestliže pastýř, jemuž byl svěřen k pastvě brav nebo skot, se dopustil nepoctivosti, vyměnil známku majitele a prodal jej, usvědčí ho, on poté nahradí jeho majiteli desetinásobek toho, co zpronevěřil na bravu nebo skotu. (§ 266) Jestliže se v ohradě projevil zásah boha nebo lev usmrtil dobytče, pastýř se očistí přísahou před bohem a škodu v ohradě ponese pouze majitel ohrady. (§267) Jestliže pastýř byl nedbalý a dopustil, že se v ohradě rozšířila prašivina, pastýř ponese sám škodu z prašiviny, kterou nechal v ohradě rozšířit; nahradí brav i skot a dá [je] jejich majiteli. (§ 268) Jestliže někdo si najal dobytče k vyšlapávání obilí, jeho nájemné (bude) dvacet qa obilí; (§269) jestliže někdo si najal osla k vyšlapávání obilí, jeho nájemné (bude) deset qa obilí; (§270) jestliže někdo si najal kozlíka k vyšlapávání obilí, jeho nájemné (bude) jeden qa obilí. (§ 271) Jestliže někdo si najal dobytčata, vůz a vozku k němu, za den dá stoosmdesát qa obilí; (§ 272) jestliže někdo si najal pouze vůz, dá za den čtyřicet qa obilí. (§ 273) Jestliže někdo si najal nádeníka, od počátku roku do pátého měsíce dá mu denně šest zrnek stříbra, od šestého měsíce do konce roku dá mu denně pět zrnek stříbra. (§ 274) Jestliže někdo si najímá řemeslníka, jako mzdu [.. .] pět zrnek stříbra, jako mzdu [zpraco]vatele cihel [?] pčfc [zrnek stříjbra, [jako mzdu z]pracovatele plátna [?] [x zrnek] stříbra, [jako mzdu z]pracovatele pečetítek [?] [x zrnek stří]bra, [jako mzdu zpracovatele kamene [?] [x zrnek stří]bra, [jako mzdu z]pracovatele kovu [?] [x zrnek stří]bra, [jako mzdu zjpracovatele dřeva [?] pět [?] zrnek stříbra, jako mzdu zpracovatele kůže [x] zrnek stříbra, [jako m]zdu zpracovatele rákosu [x] zrnek stříbra, [jako mzdu z]edníka [x] zrnek stříbra [za] jeden [den d]á. (§ 275) Jestliže někdo si najal loď plující po proudu, její denní nájemné jsou tři zrnka stříbra; (§ 276) jestliže někdo si najal lod plující proti proudu, její denní nájemné * Na stéle je zničeno téměř 7 řádek textu. 142 jsou dva a půl zrnka stříbra. (§ 277) Jestliže někdo si najal ločt o nosnosti šedesáti gurů, dá za její nájemné na jeden den 1/6 (šekelu) stříbra. (§ 278) Jestliže někdo koupil otroka (nebo) otrokyni a od jeho (koupě) není ještě plný měsíc a objevila se u něho padoucnice, vrátí (jej) prodateli a kupec si vezme peníze, které zaplatil. (§279) Jestliže někdo koupil otroka (nebo) otrokyni a došlo k (jejich soudnímu) vymáhání, jeho prodatel bude odpověden za vymáhání. (§ 280) Jestliže někdo koupil v nepřátelské zemi otroka (nebo) otrokyni od někoho, když se pak vrátil do vlastní země a (bývalý) pán otroka nebo otrokyne poznal svého otroka nebo otrokyni, jestliže tento otrok nebo otrokyne jsou dětmi (tj. příslušníky) země, bude jejich osvobození uskutečněno bez jakékoliv úplaty; (§ 281) jestliže jsou dětmi (tj. příslušníky) jiné země, kupec před bohem udá peníz, který zaplatil, a (bývalý) pán otroka nebo otrokyne dá obchodníku peníz, který zaplatil, a vykoupí svého otroka nebo otrokyni. (§ 282) Jestíiže otrok řekljoánovi ,,nejs^ mým pánem", jeho pán jej usvědčí, že^^jeí<3,,otcokem, akutně nmjicio.---—- Epilog (XXIV' 1—XXVIIIr 91): Nálezy spravedlnosti, které Chammurapi, král mocný, pevně stanovil a (jimiž) pro zemi opatřil správný chod a dobré vedení. Chammurapi, král dokonalý, (jsem) já! K černohlavcům, jež mi daroval Enlil, nad nimiž Marduk mi svěřil pastýřství, nebyl jsem nevšímavým, nesložil jsem ruce v klín, vyhledával jsem pro ně pokojná sídliště, vážné tísně jsem odvracel, světlu jsem dal nad nimi vzejít. Silnou zbraní, kterou mi Zababa a Ištar svěřili, rozhledem, který mi Ea dal údělem, mocí, již mi přiznal Marduk, vyhladil jsem nepřátele nahoře i dole, vzpoury jsem uhasil pro blahobyt země. Dal jsem obyvatelům sídlišť pobývat v žírnosti, nedopustil jsem, aby je někdo děsil. Velicí bohové mě povolali — a pastýřem, jenž přináší spásu, jehož žezlo je přímé, (jsem) já. Můj blahodárný stín se rozprostírá nad mým městem, na svém klíně chovám obyvatele Sumeru i Akkadu, s pomocí mé božské Příznivkyně se jim vedlo dobře, vládl jsem jim v míru, svou prozíravostí jsem je chránil. 143 Aby silný neubližoval slabému, aby sirotě a vdově se dostalo práva, aby v Babylóně — městě, jehož témě vyzdvihli Anum a Enlil, v Esa-gile — chrámu, jehož základy jsou zajištěny jako nebesa a země, se soudilo podle práva země, aby se rozhodovalo podle rozhodnutí země, aby se dostalo ukřivděnému práva, vryl jsem svá vzácná slova na svou stélu a postavil před svou sochu „Krále spravedlnosti". Já — král, který má převahu mezi králi, moje slova jsou vybraná, moje síla nemá sobě rovné. Na rozkaz Šamaše, velikého soudce nebes i země, nechť moje spravedlnost zazáří na zemi! Na slovo Mar-duka, mého pána, nechť moje vryté dílo nenajde nikoho, kdo by je zneuctil! V Esagile, (chrámu), jejž zbožňuji, nechť moje jméno je v dobrém vyslovováno na věky! Ukřivděný, jenž se dostal do sporu, nechť přijde před mou sochu „Krále spravedlnosti", nechť si dá přečíst slova vrytá na mé stéle, nechť vyslechne má vzácná slova, nechť moje stéla osvětlí mu jeho případ, nechť najde rozhodnutí, nechť dá svému srdci oddychnout, nechť řekne „Chammurapi, zajisté, pán, jenž jako vlastní otec jest k lidem, jemuž záleželo na slovu Mardukově, jeho pána, pro Marduka zajistil vítězství nahoře i dole, potěšil Brdce Marduka, Bvého pána, provždy zajistil blahobyt lidu a-zemi po právu vládl", nechť z plna srdce vzdává mně díky před Mardukem, mým pánem, a Sarpanitou, mou paní! Nechť božský ochránce, nechť božská ochrankyne, nechť bozi vstupující do Esagily, nechť božská Cihla Esagily, denně před Mardukem, mým pánem, a Sarpanitou, mou paní, pronášejí dobrořečení! Nechť v příštích dnech, ve všech dobách, král, který bude v zemi, uchrání výroky spravedlnosti, vryté na mou stélu, nechť nemění právo země, které jsem dal, rozhodnutí země, která jsem stanovil, nechť nenarušuje mé vryté nápisy! Jestliže je tento člověk rozumný a dokáže spravedlivě vládnout své zemi, nechť dbá slov, jež jsem vryl na svou stélu! Nechť tato stéla ukáže mu správnou cestu: právo země, jež jsem vyhlásil, rozhodnutí země, jež jsem vydal; nechť své černohlavce vede ve spravedlnosti, nechť pro ně vyhlásí právo, nechť vydá pro ně rozhodnutí, nechť ze své země vymýtí zločince a zvrhlíky, nechť svému lidu zajistí blahobyt! 144 Já — Chammurapi, král spravedlnosti, jemuž Šamaš daroval právní řád! Má slova jsou vybraná, moje činy nemají sobě" rovné, jen pro nerozumného jsou prázdná, avšak pro moudrého ukazují k slávě. Jestliže tento člověk bude etít má slova, jež jsem vryl na svou stélu, a neodstraní má rozhodnutí, má slova nezmění, a nebude jednat proti mému (vrytému) dílu, tento člověk nechť se stane králem spravedlnosti jako já! Nechť Šamaš jeho žezlo prodlouží, nechť svůj lid vede ve spravedlnosti] Jestliže tento člověk nebude ctít má slova, jež jsem vryl na svou stélu, a bude podceňovat mé kletby, a bude brát v pochyby kletby bohů, právo, jež jsem vyhlásil, zruší, slova má potlačí, dílo, mnou vryté, odstraní, mé vryté jméno vyhladí, aby vryl své jméno, kvůli těmto kletbám nastrčí jiného, nechť tomuto člověku, ať je to král, ať je to ,,pán", ať místodržící, ať kdokoliv z lidí s jakýmkoliv označením, veliký Anum, otec bohů, jenž ohlásil mé panování, odejme , lesk kralování, zlomí jeho žezlo, prokleje jeho osud! - Nechť Enlil, pán, jenž určuje osudy, jenž nemění svůj příkaz, jenž zvelebil mé kralování, vznítí proti němu nepotlačitelnou vzpouru, odpor, jenž se zahnízdí v jeho sídle, nechť mu dá údělem úzkostné panování, léta hladomoru, temnotu bez záblesku světla, smrt v mžiku,* nechť vysloví svými vznešenými ústy vyvrácení jeho města, odvlečení jeho lidu, svržení z kralování, vymýcení jeho jména a památky v zemi! Nechť Ninjil, veliká matka, jejíž příkaz má váhu v Ekuru, paní, jež o mně dá příznivou zprávu, přednese nepříznivě jeho případ před Enlilem, na místě soudu a rozhodování, nechť zkázu jeho země, zánik jeho lidu, výdech jeho života jako vody vloží do úst Enlila, krále! Nechť Ea, mocný vládce, jehož určování osudu jdou napřed,** mudrc boží, všeho znalý, jenž prodlužuje dny mého života, zbaví jej smyslů a rozumu, nechť jej stále vodí v pomatení, nechť ucpe jeho řeky u pramene, nechť nedá, aby se v jeho zemi urodil chléb — život lidí! * Tj podle našeho „bez slůvka rozloučení". ** Ve významu: „jehož rozhodnutí mají přednost" nebo „předcházejí vlastní události". 145 Nechť Šamaš, veliký soudce nebes a země, jenž spravedlivě vede živé bytosti, pán, moje důvěra, rozvrátí jeho království, nechť v jeho prospěch nerozhoduje, nechť ho svede z cesty, nechť uvede kázeň jeho vojska v zmar, nechť do svých věšteb vloží neblahé znamení, že základy jeho království budou vyvráceny a jeho země přijde vniveč, nechť zlověstný výrok Šamaše jej bez prodlení zasáhne, nechť jej vyrve zde na zemi ze středu živých, v podsvětí pak nechť dá jeho duchu žíznit po vodě! Nechť Sin, pán nebes, bůh — můj stvořitel, jehož trest je mezi (tresty) bohů nejcitelnější, odejme mu korunu a královský trůn, nechť naň uvalí těžké provinění, veliký trest, který nesejde z jeho těla, nechť mu končí dny, měsíce a roky jeho panování v bezmocnosti a úpění, nechť mu dá spatřit rivala jeho trůnu, nechť mu přisoudí žití, jež je rovno umírání! Nechť Adad, pán hojnosti, jenž řídí zavlažování nebes i země, můj spojenec, odejme mu déšť z nebes a závlahu z pramenů, nechť nechá jeho zemi zajít hladem a bídou, nechť bouřlivě zaburácí nad jeho městem, nechť jeho zem převrátí v pozůstatky po potopě! — Nechť Zababa; veliký bojovník, prvorozenec Ekuru, jenž kráčí po mé pravici, zlomí jeho zbraně na místě boje, nechť mu den promění v noc a nechť dá stanout nepříteli nad ním! — Nechť Ištar, paní vojny a bitvy, jež tasí moje zbraně, má vzácná ochrankyne, která má ráda mé vladaření, prokleje jeho království svým rozhněvaným srdcem, svým mocným rozhorlením, nechť obrátí jeho dobrý úděl ve zlý, nechť zlomí jeho zbraně na místě vojny a bitvy, nechť mu vnese zmatek a vzpouru, nechť srazí jeho bojovníky, nechť napojí půdu jejich krví, nechť navrší kupy mrtvol jeho vojáků v širém kraji, nechť se neslituje nad jeho vojskem, nechť jej samotného vydá v ruce jeho nepřítele a nechť jej dovede v řetězech do země jemu nepřátelské! — Nechť Nergal, silný mezi bohy, nepřekonatelný bojovník, jenž posílá mi vítězství, sžehne svou božskou zbraní jeho lid jako oheň rozpoutaný v rákosí, nechť jej ubije svou mocnou zbraní, nechť jeho údy rozdrtí jako sochu z hlíny! — Nechť Nintu, urozená vládkyně zemí, má rodná matka, odejme mu dědice, nezaopatří mu jméno, nechť mezi svými lidmi nezplodí lidské sémě. — Nechť Nkikarak, dcera Anua, jež mluví za mé dobro v Ekuru, dá 146 vypuknout v jeho údech těžké chorobě, mučivé bolesti, zanícené ráně, jež se nedá zmírnit, jejíž podstatu lékař nepozná, jíž nelze ulevit obvazy, jež jako smrtelné kousnutí nemůže být vymýcena, a pokud jeho život neuhasne, nechť nepřestane naříkat nad svým mužstvím! — Nechť velicí bohové nebes a země, všichni Anunnakové společně, ochranný duch domu, Cihla Ebabbaru, proklejí jej samotného, jeho sémě, jeho zemi, jeho lid, jeho vojsko, zhoubnou kletbou! — Nechť Enlil svým výrokem jenž je nezměnitelný, podle těchto kleteb jej prokleje a nechť jej tyto kletby neprodleně postihnou! 8. Edikty nástupců Chammurapiho Fragment ediktu Samsuiluny (i. 11'—17'): Nedoplatky iššakkuů, pastýřů, krčmárky na venkově a pachtýřů jsou prominuty, poněvadž král nastolil spravedlnost. Vymáhající věřitel nezakročí proti majetku pachtýřovu. (R. ľ—7', zadní strana): Jestliže otrokyne nebo otrok nebo v domě zrozený otrok z Numchie . .. byli prodáni nebo dáni jako rukojmí nebo do zástavy, jejich osvobození nemůže být uskutečněno. Edikt Ammisaduqy (= E A ) (Cl. 1) Tabulka [s vládním ediktem, který byl zemi uložen] k slyšení v době, [kdy král] zavedl v zemi spravedlnost. (ČI. 2) Nedoplatky iššakkuů, pastýřů, šusikkuů na letních pastvištích a (jiných) poplatníků paláce podle jejich [... ] a jejich dokladů, opatřených pečetí, se promíjejí. Výběrčí nesmí je vymáhat na domu (tj. majetku) žádného z poplatníků paláce. (ČI. 3) Karu Babylónu, všechna káru v zemi, rďibänum, v [...] tabulky [...], které jsou [.. .] výběrčí, jejich nedoplatky z „Roku, kdy král Ammiditana prominul dluhy, které v zemi vznikly" až do měsíce Nisanu v „Roce, kdy král Ammi-saduqa — poté, co Enlil zvelebil jeho vznešené panování — pevně vzešel jako slunce nad svou zemí a nastolil spravedlnost pro zemi, 147