Podstatná jména - mužský a ženský rod, jednotné a množné číslo - vždy se členem (nebo přivlastňovacím, či ukazovacím zájmenem) člen určitý: le – mužský, la – ženský, les – množné mužský i ženský čen neurčitý: un – mužský, une – ženský, des – množné mužský i ženský le a la se před samohláskou zkracují na l‘ - množné číslo se tvoří přidáním -s (a ve výjimečných případech -x) un frère – des frères la botte – les bottes un bateau – des bateaux (-s ani -x označující množné číslo nijak nemění výslovnost) - Pády jsou čtyři, tvoří se pomocí předložek, popřípadě pomocí vazby se slovesem, tvar podstatného jména se nemění: 1. mon frère 2. les bottes de mon frère 3. avec mon frère 4. je vois mon frère Předložky de – (od, z, o) de + le → du le train – sortir du train (vlak – vystoupit z vlaku) de + les → des les trains – sortir des trains (vlaky – vystoupit z vlaků) à – (k, v, u, do, při) à + le → au le magasin – aller au magasin (obchod – jít do obchodu) à + les → aux les toilettes – aller aux toilettes (toalety – jít na toalety) Přídavná jména 1. Značný počet přídavných jmen má pro mužský i ženský rod stejný tvar. Jedná se o všechna přídavná jména zakončená na němé -e např. moderne, difficile, théorique 2. U většiny přídavných jmen se však tvar mužského a ženského rodu liší: Ženský rod se tvoří přidáním -e petit – petite malý – malá placé – placée umístěný – umístěná Množné číslo se tvoří přidáním -s petits – petites malí – malé placés – placées umístění – umístěné modernes, difficiles, théoriques Přídavná jména se (ve většině případů) stupňují přidáním slov: plus (více), le plus (nejvíce) petit, plus petit, le plus petit malý, menší, nejmenší Příslovce se tvoří většinou přidáním koncovky -ment k přídavnému jménu ve tvaru rodu ženského. (sûr) sûre – sûrement grave – gravement (jistý) jistá, samozřejmá – jistě, samozřejmě závažný/závažná – závažně Příslovce, stejně jako přídavná jména, stupňují přidáním slov: „plus“ (více), „le plus“ (nejvíce). Ve francouzštině se přídavné jméno často vyskytuje za podstatným jménem une table ronde (kulatý stůl) la littérature française (francouzská literatura) Před podstatným jménem stojí zpravidla krátká přídavná jména označující vlastnost, kterou mluvčí přisuzuje subjektivně, např. petit (malý), grand (velký), court (krátký), long (dlouhý), bon (dobrý), mauvais (špatný) un petit garçon (malý chlapec) un grand œuvre (velké dílo) une bonne occasion (dobrá příležitost) Zájména Přivlastňovací (často se používají místo členu) můj, tvůj, jeho, náš, váš, jejich (bratr) moje, tvoje, jeho, naše, vaše, jejich (sestra) mon, ton, son, notre, votre, leur (frère) ma, ta, sa, notre, votre, leur (sœur) moji, tvoji, jeho, naši, vaši, jejich (bratři)/moje, tvoje, jeho, naše, vaše, jejich (sestry) mes, tes, ses, nos, vos, leurs (frères/sœurs) Slovesa Francouzština má slovesa pravidelná a nepravidelná Pravidelná spadají především do dvou tříd : -er (arriver, parler, trouver) -ir (finir) arriver (přijít, přijet) finir (skončit) j’arrive nous arrivons je finis nous finissons tu arrives vous arrivez tu finis vous finissez il/elle arrive ils/elles arrivent il/elle finit ils/elles finissent *Výrazy s on on je zájmeno nesamostatné vždy spojené se slovesem ve 3. os. jednotného čísla. Ve větě má funkci podmětu (podobně jako zájmeno il). On je téhož původu jako homme a představuje výhradně lidské bytosti. V češtině odpovídají zájmenu on různé výrazy: On parle de Paris. – Mluví se o Paříži. / Mluvíme o Paříži. On finit. – Končíme. / Končí se. On frappe à la porte. – Někdo klepe na dveře. / Klepeme na dveře. Zápor se tvoří tak, že se sloveso „obloží“ zápornými částicemi ne a pas. Je suis. Je ne suis pas. Je parle. Je ne parle pas. Já jsem. Já nejsem. Já mluvím. Já nemluvím. Slovesa zvratná já se umývám je me lave je m’appelle ty se umýváš tu te laves tu t’appelles on/ona se umývá il/elle se lave il/elle s’appelle my se umýváme nous nous lavons nous nous appelons vy se umýváte vous vous lavez vous vous appelez oni/ony se umývají ils/elles se lavent ils/elles s’appellent Zápor u zvratných sloves: Je ne me lave pas. Sloveso být a mít être – být avoir – mít je suis nous sommes j’ai nous avons tu es vous êtes tu as vous avez il/elle est ils/elles sont il/elle a ils/elles ont Oznamovací způsob: Tu parles. (Ty mluvíš.) Otázka se tvoří: inverzí pomocí výrazu est-ce que (jestlipak, „je-to že“) intonací Parles-tu ? Est-ce que tu parles ? Tu parles ? Minulý čas sloves Složené perfektum vyjadřuje jednorázový ukončený děj. Tvoří podobně jako v češtině pomocí pomocného slovesa a příčestí, ale jako pomocné sloveso se používá nejen sloveso „být“, ale i „mít“. (Jako např. v němčině: Ich bin gekommen. Ich habe gesprochen; nebo v italštině: sono arrivato, ho parlato…) Pomocné sloveso být se používá u některých sloves vyjadřujících pohyb či změnu stavu a u zvratných sloves. U všech ostatních se používá sloveso mít. Příčestí se u pravidelných sloves nahrazením infinitivní koncovky: parler – parlé finir – fini Já jsem přišel. Je suis arrivé. (Je ne suis pas arrivé.) Já jsem mluvil. J’ai parlé. (Je n’ai pas parlé.) Já jsem skončil. J’ai fini. (Je n’ai pas fini.) Imperfektum vyjadřuje neohraničený nebo opakovaný děj nebo okolnosti jiného děje. Tvoří přidáním koncovek -ais, ais, ait, ions, iez, aient k základu 1. os. mn. č. přít. času. je parlais nous parlions tu parlais vous parliez il/elle parlait ils/elles parlaient être j’étais nous étions tu étais vous étiez il/elle était ils/elles étaient avoir j’avais nous avions tu avais vous aviez il/elle avait ils/elles avaient