210 • ZÁJMENO ON
On y parle francais.
On voit que c'est juste.
On a tout termine á temps.
On se retrouvera demain.
On regarde et on voit: rien
n'a change.
On ne lui a rien dit.
Mluví se tam francouzsky.
Je vidět, že je to správně.
Všechno bylo dokončeno včas.
Zítra se zase sejdeme.
Díváš se a vidíš: nic se nezměnilo.
Nic mu (jí) neřekli.
Pozn. 1. Zájmeno on je skladebně obdobné zájmenu il: On a chanté. A-t-on chanté? Chante-t-on encore? Que chantera-t-on? On n'a pas chanté. Cette chanson, on ne ľa pas chantée.
2. V knižním stylu se užívá tvaru ľon, a to zejména po spojkách si, et, que a po vztažném que a oú, např.: Si 1'on pouvait faire cela! Kdyby se to mohlo udělat! Nous voudrions visiter ce quartier ä ľheure oú ľon va au travail. Chtěli bychom navštívit tuto čtvrť v době, kdy lidé chodí do práce.
Někdy se vyskytuje ľon i na začátku věty: Ľon ne saura jamais tout. Člověk nebude nikdy vědět všechno. — Avšak: On ne le saura jamais. On ne lira pas cela. (Z důvodu libozvučnosti, aby se neopakovala souhláska I.)
3. V lidové řeči i v běžném hovoru se stále častěji užívá on místo osobního zájmena nous, např.: On n'en a pas parlé. My jsme o tom nemluvili. Nous, on y va tout de suite. My tam jdeme hned.
4. Jestliže on označuje zcela jasně ženu nebo několik osob, nastává shoda příčestí minulého nebo přídavného jména, např.: Quand on est jeune et belle... Když jsi mladá a krásná ... On est sortis ensemble. Šlo se společně ven. Nous, on est tous [tus] préts. My jsme všichni hotovi.
5. Podmětnému zájmenu on odpovídá předmětné vous nebo nous: Cela vous fácherait. To by člověka (tě) rozzlobilo. On ira ensemble; ils nous attendront. Půjdeme tam spolu; budou nás čekat.
Po předložkách se užívá zvratného soi: On aime souvent parler de soi.
Člověk často rád mluví o sobě. (Viz 168) Frazeologické obraty:
On dit que vous avez gagné. On dirait qu'ils vont partir.
On dirait un fou. Qu'en dira-t-on? On y va! On est bien ici.
Prý jste vyhrál.
Člověk by řekl (myslel), že odjedou.
Řekli byste, že je blázen. Co tomu řeknou lidé? Jde se! Jdeme na to. Tady je nám dobře.
Pozn. 6. Místo neurč. zájmena on se někdy užívá j iných obratů: II se vend beaucoup de journaux. Prodává se mnoho novin. II est publié bien des manuels de langues étrangěres.
Je vydáváno mnoho učebnic cizích jazyků.
SLOVESA • SLOVESNE TVARY . 211 . 212
211 Slovesa
Rozlišujeme plnovýznamová slovesa, např. travailler, rester, a pomocná slovesa avoir a étre, která jsou součástí složených slovesných tvarů (j'ai travaillé, nous sommes restés, ils ont été attendus). — S infinitivem se pojí tzv. polopomocná slovesa, např. aller (je vais travailler), faire (je fais réparer), jakož i způsobová (modálni) slovesa jako devoir, pouvoir, vouloir (je dois, je peux, je veux travailler).
Plnovýznamová slovesa dělíme na předmětová (např. faire un tra-vail, obéir á la loi) a bezpředmětová (např. venir, exister). Předmětová slovesa jsou buď přechodná (mají přímý předmět, tj. bez předložky, např. faire qc, attendre q) nebo nepřechodná (mají nepřímý předmět, předložkovou vazbu, např. obéir á q, parler de qc).
Mezi plnovýznamová slovesa patří též slovesa z v r a t n á (např. se réveiller) a neosobní (např. il faut, il pleut).
U přechodných sloves rozeznáváme rod činný (j'ai attendu) a rod trpný (j'ai été attendu).
Slovesné tvary jsou jednak určité (vyjadřující osobu, číslo a čas, slovesné způsoby oznamovací, rozkazovací, podmiňovací a konjunktiv), jednak neurčité (infinitivy a příčestí).
Přehled slovesných tvarů viz 212.
Z hlediska tvaroslovného dělíme slovesa na pravidelná a nepravidelná.
Pravidelná slovesa 1. třídy jsou v infinitivu zakončena na -er (vzor trouver), pravidelná slovesa 2. třídy mají infinitiv na -ir (vzor finir).
Nepravidelná slovesa mají infinitivní koncovky -re (vendre, croire), -oir (voir, avoir); ze sloves na -er jsou nepravidelná pouze aller a envoyer, ze sloves na -ir např. partir, venir (viz přehled nepr. sloves 235-236).
212 SLOVESNÉ TVARY
Francouzština má šest slovesných způsobů; ty se dále dělí na jednotlivé časy. Stručný přehled jednoduchých tvarů slovesných a příslušných tvarů složených:
324
325
213 • PŘEHLED ČASOVÁNÍ PRAVIDELNÝCH SLOVES
PŘEHLED ČASOVÁNÍ PRAVIDELNÝCH SLOVES • 213
Přehled nepravidelných sloves viz 235.
Složené perfektum
Infinitiv:	přítomný ~» minulý
Oznamovací způsob:	přítomný čas —> složené perfektum —> dvojitě složené perfektum
	imperfektum -* předminulý čas
	jednoduché perfektum -> passé antérieur
	budoucí čas —> předbudoucí čas
Rozkazovací způsob:	přítomný -» (minulý)
Příčestí:	přítomné -» minulé složené
	minulé —► minulé složené
Podmiňovací způsob:	přítomný -» minulý
Konjunktiv:	přítomný -» konj. perfekta
	imperfekta -> konj. plusquamperfekta
Pozn. 1. Přítomný čas se vyskytuje u všech způsobů. Některé časy (popř. dvojice času jednoduchého a příslušného času složeného) se u jednotlivých způsobů opakují. Nejbohatší na časy je oznamovací způsob.
2. Pří čestí minulé je odvozeno od jiného základu než příčestí přítomné (viz 216).
213 PŘEHLED ČASOVÁNÍ PRAVIDELNÝCH SLOVES
V přehledu všech slovesných tvarů, který následuje, uvádíme jako vzor sloves 1. třídy arriver; je to zároveň příklad slovesa, jehož složené tvary se tvoří s pomocným slovesem etre. Velká většina sloves 1. třídy má pomocné sloveso avoir (viz 215, vzor trouver). - Jako vzor sloves 2. třídy slouží finir, jehož složené tvary se tvoří s pomocným slovesem avoir.
Infinitiv přítomný
arriver	finir
Infinitiv minulý	
étre arrivé(e)(s)	avoir fini
Oznamovací způsob	
Přítomný čas	
j'arrive	je finis
tu arrives	tu finis
il (elle) arrive	il (elle) finit
nous arrivons	nous finissons
vous arrivez	vous finissez
ils (elles) arrivent	ils (elles) finissent
326
je suis arrivé(e) tu es arrivé(e) il (eile) est arrivé(e) nous sommes arrivé(e)s vous étes arrivé(e)(s) ils (elles) sont arrivé(e)s	j'ai fini tu as fini il (elle) a fini nous avons fini vous avez fini ils (elles) ont fini
Imperfektum	
j'arrivais tu arrivais il (elle) arrivait nous arrivions vous arriviez ils (elles) arrivaient	je finissais tu finissais il (elle) finissait nous finissions vous finissiez ils (elles) finissaient
Předminulý čas	
j'étais arrivé(e) tu étais arrivé{e) il (elle) était arrivé(e) nous étions arrivé(e)s vous étiez arrivé(e)(s) ils (elles) étaient arrivé(e)s	j'avais fini tu avais fini il (elle) avait fini nous avions fini vous aviez fini ils (elles) avaient fini
Jednoduché perfektum	
j'arrivai tu arrivas il (elle) arriva nous arrivämes vous arrivätes ils (elles) arrivěrent	je finis tu finis il (elle) finit nous finimes vous finites ils (elles) finirent
Passé antérieur	
je fus arrivé(e) tu fus arrivé(e) il (elle) fut arrivé(e) nous fúmes arrivé(e)s vous fútes arrivé(e)(s) ils (elles) furent arrivé(e)s	j'eus fini tu eus fini il (elle) eut fini nous eúmes fini vous eíites fini ils (elles) eurent fini
327	
213 • přehled časování pravidelných sloves
Budoucí čas
j'arriverai tu arriveras il (eile) arrivera nous arriverons vous arriverez ils (elles) arriveront	je finirai tu finiras il (eile) fínira nous finirons vous ťinirez ils (elles) finiront
Předbudoucí čas	
je serai arrivé(e) tu seras arrivé(e) il (eile) sera arrivé(e) nous serons arrivé(e)s vous serez arrivé(e)(s) ils (elles) seront arrivé(e)s	j'aurai fini tu auras fini il (elle) aura fini nous aurons fini vous aurez fini ils (elles) auront fini
Rozkazovací způsob přítomný	
arrive! arrivons! arrivez!	finis! finissons! finissez!
Rozkazovací způsob minulý	
sois arrivé(e)! soyons arrivé(e)s! soyez arrivé(e)(s)!	aie fini! ayons fini! ayez fini!
Příčestí přítomné	
arrivant	fmissant
Příčestí minulé	
arrivé(e)(s)	fini(e)(s)
Příčestí minulé složené	
étant arrivé(e)(s)	ayant fini(e)(s)
328
přehled časování pravidelných sloves • 213
Podmiňovací způsob
přítomný
j'arriverais	je finirais
tu arriverais	tu finirais
il (elle) arriverait	il (elle) finirait
nous arriverions	nous finirions
vous arriveriez	vous finiriez
ils (elles) arriveraient	ils (elles) finiraient
Podmiňovací způsob	
minulý	
je serais arrivé(e)	j'aurais fini
tu serais arrivéfe)	tu aurais fini
il (elle) serait arrivéfe)	il (elle) aurait fini
nous serions arrivé(e)s	nous aurions fini
vous seriez arrivé(e)(s)	vous auriez fini
ils (elles) seraient arrivé(e)s	ils (elles) auraient fini
Konjunktiv přítomný	
que j'arrive	que je finisse
que tu arrives	que tu finisses
qu'il (elle) arrive	qu'il (elle) finisse
que nous arrivions	que nous finissions
que vous arriviez	que vous finissiez
qu'ils (elles) arrivent	qu'ils (elles) finissent
Konjunktiv perfekta	
que je sois arrivé(e)	que j'aie fini
que tu sois arrivé(e)	que tu aies fini
qu'il (elle) soit arrívéfe)	qu'il (elle) ait fini
que nous soyons arrivé(e)s	que nous ayons fini
que vous soyez arrivé(e)(s)	que vous ayez fini
qu'ils (elles) soient arrivé(e)s	qu'ils (elles) aient fini
t
329
213 • přehled časování pravidelných sloves
přehled Časování pravidelných sloves • 213
Konjunktiv imperfekta
que j'arrivasse que tu arrivasses qu'il (eile) arrivät que nous arrivassions que vous arrivassiez qu'ils (elles) arrivassent	que je finisse que tu finisses qu'il (elle) finít que nous finissions que vous finissiez qu'ils (elles) finissent
Konjunktiv plusquamperfekta	
que je fusse arrivefe) que tu fusses arriveYe) qu'il (elle) fut arrive(e) que nous fussions arrive(e)s que vous fussiez arrive(e)(s) qu'ils (elles) fussent arrive(e)s	que j'eusse fini que tu eusses fini qu'il (elle) eůt fini que nous eussions fini que vous eussiez fini qu'ils (elles) eussent fini
Nepravidelná slovesa viz 235, 236. Tázací tvary přítomného řasu pravidelných sloves trouver a finir	
1. třída	2. třída
(trouvé-je?) trouvons-nous? trouves-tu? trouvez-vous? trouve-t-il? trouvent-ils?	___ finissons-nous? finis-tu? finissez-vous? finit-il? finissent-ils?
Inverze v 1. os. jedn. čísla (kde dochází ke změně koncovky -e v -é u sloves 1. třídy) je zastaralá a knižní; u sloves 2. třídy tázací tvar inverzí v 1. osobě jedn. č. vůbec neexistuj e.
Ve 3. os. jedn. čísla se u sloves 1. třídy vkládá mezi sloveso a zájmeno (il, elle, on) souhláska -t-, např.; trouve-t-il? trouve-t-elle? trouve-t-on?
Tázací tvary záporné	
ne trouves-tu pas?	ne finis-tu pas?
ne trouve-t-il pas?	ne finit-il pas?
ne trouvons-nous pas?	ne finissons-nous pas?
ne trouvez-vous pas?	ne finissez-vous pas?
ne trouvent-ils pas?	ne finissent-ils pas?
Tázací tvary ostatních časů (viz 219, 222, 223) a způsobů (viz 220) v inverzi mají obdobnou podobu kladnou i zápornou. Pro stručnost jsou dále uvedeny jen tvary 3. osoby jedn. a množ. čísla sloves 1. a 2. třídy některých časů a způsobů:
trouvera-t-il? ne trouvera-t-il pas? trouveront-ils? ne trouveront-ils pas?	finira-t-il? ne finira-t-il pas? finiront-ils? ne finiront-ils pas?
trouva-t-il? trouvěrent-ils?	finit-il? finirent-ils?
trouvait-il? trouvaient-ils?	finissait-il? finissaient-ils?
trouverait-il? trouveraient-ils?	finirait-il? finiraient-ils?
V budoucím čase a v perfektu jednoduchém se ve 3. os. jednotného čísla vkládá mezi sloveso 1. třídy a zájmeno souhláska-t-; u sloves 2. tř. tomu tak je pouze v budoucím čase. - Příklady: trouvera-t-il? trouva-t-il? finira-t-il?	
Tázací tvary složených časů a způsobů	
a-t-il trouvé? n'a-t-il pas trouvé?	a-t-il fini? n'a-t-il pas fini?
avait-il trouvé? n'avait-il pas trouvé? aurait-il trouvé?	avaient-ils fini? n'avaient-ils pas fini? n'auraient-ils pas fini?
Složené časy a způsoby viz 232.	
U nepravidelných sloves v 1. os. jedn kolika případech:	čísla přít. času je inverze možná pouze v ně-
ai-je?        n'ai-je pas? suis-je?      ne suis-je pas? vais-je?      ne vais-je pas?	dois-je?      ne dois-je pas? puis-je?     ne puis-je pas?
Ve 3: os. jedn. čísla přít. času se vkládá -t-jen u sloves avoir (a-t-il?), aller (va-t-il?) a vaincre (vainc-t-il?).
330
331
214 • přehled časování zvratných sloves
Příklady tázacích tvarů nepravidelných sloves
sais-tu?	ne sais-tu pas?	te souviens-tu?
croit-il?	ne croit-il pas?	ne te souviens-tu pas?
voulez-vous?	ne voulez-vous pas?	ťes-tu souvenu(e)?
viendra-t-il?	ne viendra-t-il pas?	ne ťes-tu pas souvenu(e)?
pourrions-nous?	ne pourrions-nous pas?	se souviendrait-il?
a-t-elle été?	n'a-t-elle pas été?	n'aurait-elle pas été?
a-t-il eu?	n'a-t-il pas eu?	n'aurait-il pas eu?
Všechny uvedené tázací tvary patří do oblasti pečlivého vyjadřování jak ústního, tak písemného. V běžné řeči se vedle těchto tvarů užívá při tvoření otázky buď pouhé intonace beze změny slovosledu, např. vous trouvez? (viz 414) nebo opisné formy pomocí est-ce que rovněž bez změny slovosledu, např. est-ce que vous trouvez? (viz 416).
214 PŘEHLED ČASOVÁNÍ ZVRATNÝCH SLOVES
Infinitiv přítomný
se laver
Infinitiv minulý
s'étre lavé(e)(s)
Oznamovací způsob
Přítomný čas
je me lave	nous nous lavons
tu te laves	vous vous lavez
il (eile) se lave	ils (elles) se lavent
Složené perfektum	
je me suis lavé(e)	nous nous sommes lavé(e)s
tu ťes lavé(e)	vous vous étes lavé(e)(s)
il (eile) s'est lavé(e)	ils (elles) se sont lavé(e)s
přehled časování zvratných sloves • 214
I mperfektum	
je me lavais	nous nous lavions
tu te lavais	vous vous laviez
il (eile) se lavait	ils (elles) se lavaient
Předminulý čas	
je m'étais lavé(e)	nous nous étions lavé(e)s
tu ťéíais lavé(e)	vous vous étiez lavé(e)(s)
il (eile) s'était lavé(e)	ils (elles) s'étaient lavé(e)s
Jednoduché perfektum	
je me lavai	nous nous lavämes
tu te lavas	vous vous lavátes
il (eile) se lava	ils (elles) se lavěrent
Passé antérieur	
je me fus lavé(e)	nous nous fames lavé(e)s
tu te fus lavé(e)	vous vous futes lavé(e)(s)
il (eile) se fut lavé(e)	ils (elles) se furent lavé(e)s
Budoucí čas	
je me laverai	nous nous laverons
tu te laveras	vous vous laverez
il (eile) se lavera	ils (elles) se laveront
Předbudoucí čas	
je me serai lavé(e)	nous nous serons lavé(e)s
tu te seras lavé(e)	vous vous serez lavé(e)(s)
il (eile) se sera lavé(e)	ils (elles) se seront lavé(e)s
Rozkazovací způsob	
lave-toi! lavons-nous! lavez-vous!
332
333