»vi ■ üpUB D E H E a PDAfiUE EN r í O D 92. Le sculpteur Josef Vůclav Myslbek approuve lea statues neuves mais se prgnonce centre la participation des étrangens au eor.cůure. Son attitude- fait penser á cells ďun nationalists qui de surcroii cherche 3 cbtenir Id commande et a élimlner aux maximum la concurrence, 93. Latere de Vincenc Kramář á MllnS Jlrának, sansdata, AjcMv Národní galeíia, Prague, fond Miloi Jiránek z pozůstalosti JiFřho KotaFlfca, traduction K. F. : i ...anketa je jistě zajímavá růzností zaujatých stanovisek, ale pochybuji, že je tato rozmanitost na prospěch jejího účelu |..,| moderní pokrokový list jako V. S. mil so obrátit pouze na pokrokově cítíc: a mystici Udí. Ovšem ukázalo se tu, Že i tito, jako Itíeier-Grasfe a Bcurdelfe, nejsou úplně spolehliví. Nejlépe se mi fíbi odpověď Pissarrova, zajímavá je též Bílkova {mál jsem instinkt!), ubohá je za to Hostinského a trapný dojem 6in> odpověď Myslbekova... s 04. Hermann 6ahrP Albert Bartnofc-rné, Samuel Levy Bensusan, František ftilek. Hans Dietř* (historien ďart á TUniversité de Vlen-ne), Theodor V. Frimrnel, (protabiement) Wolfgang Gurlitt, Frani lourdaln [President du Salon d'Automne, president du Syndlcat de la Presse Artietique), Otakar Hosdnsřtý, Vincenc Kramář, Gabriel Mourey, Camille Mauclalr, Lu-clen Pissarro, Frenz Servaes, Ladled Saloun, František Táborský, Otto Wagner. 95, Dědina avalt cínq arfants et de nombreuses deites, měrné envers Bourdelle. Le 30 décembre '913 II luí adresse cena leť tra : k Nůus avons pause par les dures épreuves. Las affaires (te rnarchaient pas, nous averts fait des dettes, nous avons vécu, mais souffert [.,.]. Tons met projets et iouias mes espéranoes ont uchová at je řut hattu cvmoiíi un chtěn abandonné etaffamé, qui court eveo ses potits á lovers un pays hostile et troid, et sans misericords... s Lettre da Jan DSdina 3 Emile Antc-ine Bourdelle, Prague, te 30 décembre 1913, Archives du Musée Bourdelle, Paris, 96, Jan Dědina {cat.), Nymourk, František Hrncir, edition češti mistři a malíři, 1909, nan paglné. 97, Lettre de Miloš Jiránek a Emile Antoine BouTdelle, op, cit. note 88. 96- Dans I'une de ses lettres, Bourdelle a probablement tenté de faire savoir aux smis de Mánes qu'il avait éerit ta preface du oetalngue de Dědina pour 1'alder financiěrement, 99. Lettre de MiJuš Jiránek á Emile Antoine Bcurdelte, op, cit. note 88. "fOO. Lettre de Miloš Jiránek a Emile Antoine Bourdelle, Prague, le 19 aoút 1909, Archives du Musée Bourdelle, Paris. 101, L'inFluence de I'oeuvre de Bourdelle sur les artistes iche-ques aprés son exposition a Prague est étudiée par Petr Wlttlich, g E. A, Bourdelle a jeho výstava r. 1909 v Prs^e *, Umění IK, 1941, p. 47Ů-494. 102. En 1919 Štursa éerit ů Bourdefle ; i ,„j'u$e la belle occasion, qui me donne le dépsrt du Mr, řranz poor Park, afin que je puisse vous declarer mes les plus profonds ssnVm$nts d'eríim$r que j'ai pour vous ainsi que me$ mittes retmrciements pour wj salutations par quelles j'etats hoooré de ivtre pert. Vws save2 bien mon trěs oher Maitre, comment jtůus Tchecoshvequbs Simons la France, et comme tous les artkfás tchěques vous adorent. ff je prie, mon cner Maitre, de me permatire s vous dire comme ; 'admire vos oeuvres, sur l&squeilss je trouve S'mspiration pour mon trawl Vivezbien pour votre grandů oeuvra .'a Lettre de Jan Srursa á Emile Antoine Bourdelle, Prague, le 7 octobre 1919, Archives du Mgsée Bourdelle, Paris, 103. Voir Petr Wittlich, k E. A. BourdeIIe a jeho výstava r. 1909 v Praie Of. cit. note 101, p. 482, 104. D'apres jne lettrE que Otto Gutfreund adressa á Booumil Kafka il semhle qua cedemierai éíé l'lncerrnédlaire entre les deux artistes : k Lors noire derniére conversation, vov$ m'aviez sentiment premis de me preparer eu mains ie brouWon de in lettre par laquelleJB pourrais annonzer mon arrives á Paris H Svi. äourdelíe. Je voudrais annoncér ä M. Bourdelle qv$ j'arrtverai ä la fin du mois de sepismbre i Paríš et qu'eu vourant tiu mais d'úctobrm, jq pourrais cornmencer mon sppreniiszage chei iui dans fes conditions qu'il jugera souhaitables. d Lettre ď Otto Gutfreund ä Bohumil Kafka, Králův Dvůr, le 27 aout 1909, Archiv Närodnt galerie, Prague, fond Bohumil Kafka, korespondence pfijatá od jednotlivců, traduction K. F. : k Při naši poslední rozmluvě slíbil jste mi laskavě, že mi sestavíte aiespoři koncept dopisu, kterým bych oznámit SvJ. Bourdaltovi svůj přfj&d do Pař/že. Chci oznámili M. Bourdetiovi, že přijedu koncem tä'ŕí do Paříže a že bych hěbe-m říjne u něho za udw/ch jím podmínek nastoupit. * 105. Citá par Emiře-Francois Julia, Antoine BourdeHe-Maitra ďoeuvra, op. cit. nota 51, p. 157. 10ů. II est difficite de determiner dans quelle mesure tetfe sculpture de Picasso, qui faisait partie děs. I911 de la collection de Kramář, avait influence Gutfreund dans la voie du cubisms, 107. Groupe artlattque ďawuit-garde, une scission du group? Osrna. 108. Lettre de Josef Mařatka ä Emile Antdine BourdeJlí, Prague, le 3 novamhre 1919, Archives du Musee Bourdeile, Paris, 109. Mánes écrit é Bourdelle ; « Nous nous amprassons done á Vous donner, cher Maitre, eprés des annáss de separation, un signe de vie et u/ie marque dg la pfus wVe reconnaissance, ä VtitíS qui, a tant de reprises, nous aviaz rendu acs services multiples, qui nous Bviez donne la haute lacon de votre art ef qui aviez de suite reconnu fe peuple (cheque dans t'effroyable měiée des nations blanches et rias nations souilíées, adoptant généreusement notre cause en danger et soulignani de I 'éclat de voire nom les efforts ere nos com-pairiotas en France... n Lettre de Mánes a Emile Antoine Bourdelle, Prague, le 15 leVier 1919, Archives du Musée Bourdelle, Paris, 110. Ministře des Affaires étrangěres Edvard Bereš a remercie BcUfdeUe : i Comment vous remercisr do le nouvelie preuve ďaml-tié que vous dormez á notre nation ? Vous pouvez ětre assure que le pevpte tchácoslovaque, si fervent de voire art sera hauravx da possáderdans celte mědaiile un gage tangibte d$ ľattvchement que vous luí portez. Dans sa reconnaissance, íl asscrclera au souvenir du grand artiste que vous étes, toute la France nobis et géněreuse dont il voit en vous une pure emanation... * Lettre d'EcVard BeneĚ a Ěmíle Antoine BourdeNe, Paris, te 27 novembre 1919, Archives du Míjsíľ Bůurdafte, Paris. 111. Voir Pstr Wittlich, o E. A. Bourdelle a Jeho- výstarvs r. 1909 v Pfaze a, op, cit. nots 101, p. 482. HZ* Cite par Václav Vilém Štech, u Veporrfzilca na E. A. Bůur-aeJia f, op. cit, note 11, p. 176. H3. Jňsef Čapek, k Za E. A. Bourdeliem p, dans Moderní výtvarný výraz, Praha, Československý spisovatel. 1958, p. tis, traduc-tipn K. F-: a 7erřtf>, vdobě, kdy Mánes nám přinesl skvělý prahfod BourdelÍQva díla po velikém Rodinovi, o něrtž daí tuk velkolepě zaznft svůj hlas, stával se on, Bourdelle, učitetem moderního evropského socrr/sM Vendy ji se rozvinovala cele jeho evropská i světová síéva moderního tvůrce... < 3G4 SI lil C íl I 1_V JI / 20 Q 9 archiv a r c n i v e s Hadí rituál: Warburgova kreuzlingenská přednáška" WarhuTgňv strach 'í. chaosu a jeho kont;eiH:e tJyiJUaCť jako prute s u osvobo/ování rti/Ľoiu i otroctví (léraonic-kýth sil iircaillí jeho osobní zkušenost. U í Mi] tnládí trpíl úzkoMíiiI, kleré se postupně ehorSovajy. Gnaús l>rvní svŕinvé války mel katastrofální vliv na jfiho ílušenf wlraví. Po porážce Néniěcka SB nervově zhroutil a musel l)ýt hospitalizován- Trpěl melancholickými depresemi a paranoidnínii r»nl«xi*mi, které se nave-jiek projevovaly lim, íe po nohu několika hodin rozmlouval s mouchami.1 ťo dvou letech (1021-1923) strávených v sanatoriu v kreuzlingemi ve Švýcarsku sc jeho stav natolik zlepšil, že byl opět schopen soustředit se na vědeckou íinnost a připravil přednášku o svém dávném pobytu ineii Indiány (1895-Rozpomněl se na ilolju, kdy se de li niti vně odvrátil od strohého formalismu a esteti-zujících dějin uhiéni. během několikaměsíčního pobytu v oblasti Coloradské plošiny sřálolúm.i íejí texl byl poprvé uverejnéa - v anglickém překladu W. F. Hainlanda - deset lei po VVarljurgově smrli a nesl název A Lectu.ro on Serpenl Kilual.5Český jireklad vycháíí'/. prvního německěho vydání." Tereza Martlnkovičová — Z. Siegined Weigel, Aby warbu^g't Schlangen ritual; Retarlina Culturö and Reading WrillHii Taxiz, Now Gewati Okique, 1*05. i, 65, s. 14Z. 3. Přednesl ji 2t. ledna ",B97 v Hambu'ku s názyerti Eine fleise durch das Gentet der Pueblo-lndia*i6' in ilea Mexiko und Arizoně a o několik rneaíDú později [16. brsvria hö?7) v Berlině: Bilder der Pueblo-lndinner in Wordamerika. K tomu více Claudia Nsber, Pompeji in Neu-Mexico: Aby Waráurga ftineí.kanische Re,se, Freibeuter, 190S, c. 3&t e. 88-nz. 4. ledním z nico byl i filosof Ernst Caasirer, který právě psal druhý dfl své Filosofie syrnboliůtycn fotem. 5. Aby Warburg, A Lecture or. Serpent Ritual, Jwrrot of tito Warburg /njí/wíe II, 193S-s. 277-292. 6. Uliich ftaulff (ed.f, SctriärgeitritUBf - Sin ReuebaricrM, BdiNii lyga. Přednáška je také dostupná v novém anglickém překladu s komentářem; Michael P. Steinberg (ed.J, Images fforv the tfegion of ttte Pueblo imflatt of North America, Ithaca nebo in; Donald Prezi05i |ed.l, The History of Art History: A Critical Anthology. OKfo/d 1998, s. 177-200. Aby Warburg, Hadí rituál - zpráva z jedné cesty*' Ss istein trltes ííuch zu bíuttvnt, Alfttm-Omibi, altes Veírtrn," Dnes večer vám ukážJ a okomentuji obrázky, kleté jsem vyfotografoval převážně sám liehom jedné ctsstý před dvaceti sedmi tety. Uvědomuji si, že tento pokus vyžaduje vysvětleni. V několika týdnech, které jsem měl k dispozici, jsem nebyl s to oživit si » zpracovat staré vzpomínky tak, abych vás dokázal solidné uvést do duševního života Indiánů. Ani letikrál jsem ostatně neuměl vysvětlit beze zbytku získané dojmy, protože jsem neovládal jazyk indiánů. Prácí s těmito Puebtaity ztěžuje to. že irdu- ryf. & '■■y- itytrpL* ,;j;í^v*i*.' Poznámky ' Ďeský preklad byl Siiuŕasti diplomové práce; Tereza Martinko viccvá, Aby Warburg a symbol hada jako archiv lidské paměti, vede-rié Lubomírem Konečným a obhájené v lednu 2006 v Ústavu pro dejiny umění FFUK, Praha. f. Pnilippe-Alain Michaud, Aby Warburg and the image in Motion. New York 2Ů04. s. 14. 1 / Cieo Juríno, kosmologické vyobrazeni s Warbtirgottýml poznámkami, Santa Fe 1896 i'liľ MnJřJdrj,' insliltm; hmdí/n í'ŕjrrJu in VW WiwtÄty bl^ttíMlt:, l.'VV.lílíf LVIl/2 009 U iU C I! 3B5 r c h i v a r c h i v e s a r c n 1 v .ý ľ r; n í v e g vi tolika Jazyky. Ač žiji blízko sebe, hovorí jazyky tak odlišnými, že i američtí vědci pronikají jen s největší-tní fflbtížeiiil alespoň do některého z nich. Mimoto je jasné, že cesia, omezená na několik týdnu, nemohla poskytnout vyčerpávající poznatky, A po-iiévtíclž ještě ztráceji .s odstupem času na zřetelnosti, nemohu vám nyní slíbil více, než že vám přednesu mySlenky o y2dáÍBflýčh vzpomínkách, y budu pritom doufat. Je vám snímky zprostředkují dejom o světě, jehož kultura vymírá. Snad vám priblížim i problém, který je rozhodující pre knihirrií historii. Tkví v otázce, voem lze spatřoval podstatné rysy primitivního pohanského Iklství, Pueblané odvozuji své jméno od usedlého života ve vesnicích (španělsky puebíos). Liší so tím od kuíujŕ-ijioh loveckých kmenu, které s nimi žily v těže oblasti Nového Mexiku a Arizony a ještě před několika desetiletími yeúly bojovný život lovce. íako kulturního historika mě zaujalo. že .se uprostřed země, která učinila z technologické kultury obdivuhodní! precizní zbraň v ruce intelektuálů, udržela enkláva primitivního pohanského lidství, ktorá provozuje, ač je zaujato střízlivým bojem o existenci, s neotřesitelnou urputností masické praktiky, spojené se zemědělským a loveckým účelem, praktiky, které Jsme si zvykli odsuzovat jako symptom zaostalosti, /de ale jdou tyto t z v. pověry ruku v ruce s životní aktivitou, Spočívají v náboženském uctívání přírodních jevň, zvířat a rostlin, jimž Indiáni připisují aktivní duši. a věří, že ji mohou ovlivňovat prostřednictvím tanců v maskách. Toto .soužili fantazijní magie a věcné účelnosti se nám jeví jako příznak rozpohieiiosr.1. Pro Indiány však není sohizoidnim, nýbrž osvobodivým zážitkem neomezeného vztahu lidí k okolnímu světu, Z jednoho důvodu je při nábožescsko-psyrbolo-(jlckéňi posuzování ľueblaiiú potřeba nej vyšší obezřetnosti. Materiál je kontaminován, tj dvoj násobíte převrstven. Původní americkou vrstvu překrývala od z j Paní Stevensonová, vnitrní prostor podzemní hlvy s posvätnými blesky na stěně, Sla ISPé Tfrí' Wxrbíírg Institute, Lanrinn í'twtv í;? Vltt tťfl/VirjJX InxMittt, Lí/litlnn konce 16. století španělská katolická církevní výchova, která zažila na konci 17. století násilné přerušení. Později byla sice obnovena, ale nepronikla už oficiálně do vesnic Mokiů.1 Na tělo vrství se usadila třetí vrstva severoamerické výchovy. Bližším studiem pohanského náboženství Puebla-nů lze poznat alespoň jeden objektivní faktor, který je typický pro tule z.emi a který má vliv na iormovaní náboženství, le jíní nedostatek vody. Dokud železnice nedosahovala do indiánských usedlostí, vedla nouze a touha po vodě k magickým praktikám, jaké se vyskytují u primitivních, předteehniekých kultur aa celém světě. Nedostatek vody učí kouzlům a prosbám, pomocí nichž se dají ovládal vzpurné sily přírody. Hrnčířské ornamenty nás přímo uvádějí do vlastni problematiky náboženské symboliky. Kresba, kterou jsem osobně přijal od jednoho Indiána, dokládá, že ornamenty, které vypadají Čistě dekorativně, lze ve skutečnnsli vykládal symbolicky a kosmologicky. Mwl-le základního prvku, kosmologické predslovy, vesmíru uchopeného ve formě domu, se na kresbě také objevuje iracionální zviře, had, záhadný a obávaný démon. Nejdraftličtéjši formou indiánského animistického kultu, Ij. kultu uduševňujícího přírodu, je tanec v maskách,' Chci ho doložit v čisté zvířecí formě, jako tanec kultu .stromu a nakonec jako tanec s živými hady. Pohled ua podobné Jevy, obvyklé v pohanské hvro-pě, tlás nakonec dovede k otázce: do jaké míry poskytuje pohanský pohled na svět, tak jak přežívá o Puehlanů, měřítko vývoje probíhajícího od primitivního pohana přes klasicky pohanského až k modernímu čluVěku? Je to přírodou jen nuzné vybavený kus země, který si prehistoričtí a historičtí obyvatelé on* krajiny vybrali za svůj domov. Odhlédneuie-li od úzkého údolí na severov ý chodě, kterým teče řeka Rio Grande del Norte do Mexického zálivu, jedná se hlavné o krajinu planili; Vytvářejí ji doširoka se rozprostírající, horizontálně položené skalní masy (křída a bercier), které jsnu formovány tu vyššími planinami, ukončenými str- mými okraji (španělština je srovnává sc stoly, meso), tu zářezy vodních toků, vytvářejícími na tisíc a více stop hluboké rokle, kaňony, jejichž svislé stěny jsou jako oslte vyřezány pilou. Héliem větší části roku zcela chybějí v oblasti platilo atmosférické srážky. Velká většina kaňonů je vyschlá; pouze v období tání sněhu a během krátkých období dešťů se holými stržemi proženou ohromné vodní masy. v léto oblasti Coloradské plošiny v Skalnatých horách, kde se stýkají státy Colorado, Ltah, lvové Mexiko a Arizona, leží vedle rozvalin prehistorických obydlí vesnice dnešních Indiánů. V severozápadní části plošiny se ve stém Colore-du nacházejí opuštěné skalní vesnice s dom)' veslavě-nými do skalních írhlln. .Na východě se jejich skupina skládá asi z osmnácti vesnic, kteié jsou poměrné lehce dostupná ze Santa l-'e a Alhu(|uenjue. Obzvláště důležité jsou vesnice Zutrtů, kleté leží viee na jihozápad. Z Fini Wingale se latu lze dostat za jeden den. Šest vesnic Muklú, které jsou uejoblížněji dostupné, si uchovalo nejvěmější osobitost. Rozkládají se na třech paralelně probíhajících skalních hřebenech. Uprostřed planiny leží tne*ieká usedlost Santa hé, hlavni město Nového Mexika. Teprve po těžkých bojích, které trvaly do minulého slolelí, se dostalo pod nad- vládu Spojených států. Odsud a ze sousedního města Albinpfenpje jsou bez vétšéh ohlíží dostupné východní vesnice Pueblanů, lilí/ko Albuquerrjue loži věstili.e Lagunu. 1 když není položena -vysoko iakn ostatní, poskytuje velmi dobrý příklad uspořádání usedlostí P neb lanu. Vlastni vesnice leží tni druhé sírane Irali, vedomá z AiohisnoLi pros iopekti dri .Santa ř'e. hvropská usedlost přiléhá na dolní planině k nádraží. Vesnice domorodců se skládá z dvoupatrových doni ti, které dole nemají dveří;. Vchází se do nich nahoře, kam se imisí vylézt po žebříku. Tento typ domů vyplynul z polřeíiy obrany před nepřátelským útokem. Puchlaiié líni vytvořili spojovací článek mezi obytnou a pevnoslni stavbou. Tu je .typické pm jejich civilizaci u souvisí to geneticky s americkou prehistorií. Máme Lu co činit s terasovitým domem, na jehož přízemi stoji další důru a na němžmúž.e sbit dám třeli. Domovní jednotky jsou konglomerátem čtverců výcli obytných jjrostor. 3 / Aby Wäľbutg. antilopí tanec, San lldefonso IS9Ó l'l\t: Ui/rrju^ ti\^tit\in\ ismilut; ťtuni) 1'. iiw HvnCi;ríí rn.tfílirfr, l.in\'t"n 386 i! i!l f II I ľ LVI 1/ 2 009 L V11 / 2 0 O 9 11 f j i - til ľ c k a r c h s v e s Uvnitř takového (lomu visí ze sirupu panenky, ale nejsou na hraní, připomínají postavy svéiui, které visí-vuly v katolických selských dvorech Isou to pahehky, Kv. kačiny, které vystupuji |ifi periodických slavnostech, doprovázejících roční kolobeh zemědělských údo-l)i jakí) démonický prostředník mezi člověkem a přírodou, fsou věrnou nápodobou tanečníků v miskách a patri k n ej pozoru hodnějším n najvzácnejším projevům religiozity těchto zemědělců ĺi lovců. Jako jejich protiklad visí na stěně koště, symbol pronikající americké kultury, Ale neisvébytnéjším dilem dekoralivního umění, jehož úiei je praktický i náboženský, je hlinená nádoba, v niž jo přinášena nezbytná ä vzácná voda. Charakteristické pro slyl kreseb na těchto hrnčířských nádobách je in, Je výjevy heraldicky zjednodušují do kosterní podoby. Rozloží například ptáka na jeho podstatné časti tak, že se stane heraldicky zformo-vanou abstrakci. Stane se hieroglyfem, který už nemá být pouze pi ohlížen, ale i tten. Setkáváme se tu s mezistupněm mezi /ohrazením skutečnosti a znakem, niezí realistickým zrcadlovým obrazem a písmem. Z tobolo ornamentálního zpracování zvířat je patrné, jak může tenlo způsob v.íiélií a myšlení vést k symbolickému obrázkovému písmu. Pták hraje v mýtických přcct.slávách Indiánu velkou roli, která \ě důvěrné známá z vyprávění o Kožené punčoše, Nehledě na úctu, jíž se těší jako každé jiná zvíře vii smyslu imaginárního rodového, tj, totemového zvířete, dostává se mu zvláštní pozornosti v pohreb ním kultu. Zdá se dokonce, že v prehistorické vrstve SikymM patří jako loupežný pták duši k základním představám mytické fantazie Bohoslužebnému kultu náleží kvůli peří. Indiáni mají zvláštního zprostřed kovatele modlitby v malých tyřkách, tzv. bahos, které stavi, svázané s peřím, před oltáře z fetišů a vsazují j« na hroby. Podle důvěryhodných vysvětleni Indiánů přenášejí ozdoby z peří jakc okřídlené bytosti přáni a prosby Indiánů na démony přírody. Není pochyb o tom, že v dnešním hrncířslvl Pue-blanů musíme hledal vliv španělské středověké techniky, jak jl jezuité domorodcům vštípili v 1S. století. Na drníte sírane potvrzují Fewkesovy vykopávky nezvratně, že existovala starší, na Spanělecli nezávislá hrnčířská lechnika. Zachycuje heraldické ptačí motivy a také hada, který požívá u Indiánů Mokiě - jako v každém pohanském nábožeuslví - kubické úcty nejbytostněj-šibo symbolu života. Tento had sc objevuje přesně v podobě, v jaké ho našel na prehistorických nádobách Pevvkes: s opeřenou hlavou a svinutý na dně moderních nádob. Ctyfl terasovitě zformované doplnky na okrajích nesou malá zvířecí zobrazení. Z pojednání o indiánských mystériích víme, že tato zvířata, například žába a pavouk, zpři-trjmňují nebeské směry a žo tyto nádoby byly stavěny před fetiše do kivy, podzemního posvátného prostotu Slěiejní bod úcty, liad, symbolizuje ve svatyni blesk. V hotelu Ran r a Fe jsem dostol od indiána Clea turína a jeho syna Auacleta lurina originální kresby, které pro mne po určitém přemlouvání zhotovili pastelkami. Poskytli mi lim skicu svého kosmologického obrazu světa, Clea byl jedním z kiiéžl a malířem kivy v Cochi-li. Kresbu ukazovala hada jako boha počasí. Dyl sice neopeřený, ale byl jinak nakreslen přesile lak, jako je zachycen na nádobě, s šípovilě zašpičatělým jazykem. .Střecha kosmického domu nese štít ve tvaru schodiště. Nad zdmi se pne duba a z kupovllých mraků se řinc déšf, znázorněný krátkými lahy. Uprostřed stojí, jako 4 / Aby Warburg, Wafpí, 1896 fliľ Iľu.'^ŕiľj; ftlsrtítift!, /.(WicfcMÍ ťlluhi íiV llwfŕíij.'y /ŕi.*n'ii,ŕľ, tľnttľo a r c h i v a r n t v s s pán kostnického domu bouřek, feliš, Yaya nebo Yerrick, který nenese zadnou hadí postavu. [1 j Na lakových obrazech vymáha zbožný Indián hla hodáruou bourkn pomoci magických praktik, z nlchž je pro pás uvipodivuhodnéjší zacházení s živými hody. lak jsme viděli na Jurinově kresbě, je had ve tvaru blesku iiiaKJckd-kaiizálně spojen s bleskem. Kostnický dúm, ktorý iná střechou ve tvaru schodiště, a šípovi tě zašpičatily jazyk i sám had jsou konstituujícími prvky symbolického obrazného jazyka Indiánu. Mohu zde jen naznačil, že ve schodišti tkví celoamerický, možná celosvětový symbol kosmu. Fotografie podzemní kivy v Sia, jak ji pořídila paní Slevensonová, ukazuje strukturu vyřezaného oltáře ve Ivaru blesku, kléry tvoři centrum občlišté a nese hada v podobě blesku vedle symbolů nebeských stran, le to oltář, určený pro blesky ze všech světových stran, indiáni, sedící před nim na bobku, postavili oběti před oltář a v ruce drželi pírko jako symbol zprostředkující prosby, |2j Přál Jsem si, abych mohl pozorovat Indiány, ovlivněně oficiálním katolictvím. Okolnost tomu napomohla a mohl jsem doprovázel na inspekční cestě katolického faráře, otce lulllardíi, jehož jsem [mrkal no Nový rok líléa při sledováni mexického tance zvaného Matachiua. (Je s to val do romanticky situované vesničky Acoma. Jeli jsme pustinou zarostlou kručlnkou asi šest hodin, až jsme uviděli vesnici, která se vynořovala z moře skal jako Helgoland z mořské mělčiny. Mez Jsme dojeli k úpatí skal, začaly k farářově poctě vyzvánět zvony. Houf pestře oděných ruduchů seběhl blcs kurychle pěšinou, aby nám vynesl zavazadla. Vůz zůstal dole, coí se ukázalo fatálním. Indiáni ukradli sud vína, který farář doslal darem od jeptišek z Ber-nalillu. Nejdříve nás nahoře přijal se všemi poctami guvernér - stéle se lil ješiě používají pro představitele vesnice španělská jména. Zvedl farářovu raku ke rtům a se srkavým zvukem nasál dech zdravené osoby jako projev uctivého pozdraveni, Společné s vozky jsme byli ubytováni v jeho velkém hlavním pokoji, Faráři jsem na jeho přání slíbil, žc niti budu příštího rána asistovat při mši. Indián! stáli před dveřmi do koslela. Nebylo lehké je dostal dovnilř. Ve třech paralelních ulicích vesnice bylo třeba, aby je náčelník hlasjle svolal, ľak sc teprve shromáždili v chrámu. Zabaleni byli do malebných, vlněných látek, které pod širým nebem lkají nomádské navažskc ženy/ Ala jsou i dílem samých Pucblanii, Zdobí je bílý, červený nebo modrý ornament a působí velmi malebným dojmem. Interiér kostela měl malý barokní oltář s vyobrazeními světců, Farář, kíerý nerozuměj ani slovo Indiánsky, si musel posloužit tlumočníkem, který během mše překládal každou větu, a tak mohl říkat, co se mu zlíbí lo. Dohenr bohoslužby jsem si všiml, že zeď byla pokryta pohanskými kosmologickými symboly úplně ve stylu, jimž kreslil Cha) lurinn. Lagunský koslel je pokryl podobnými malbami. Představuji vesmír se stupňovitou střechou, Žubovjtý ornament symbolizuje schody, a to nikoli zděné a pravoúhlé, nýbrž muce hem původnější, vyřezané z kmene stromu, jaké ještě u ľueblamí existuji Schody a žebřík patří k prazktišenostern lidslva pro každého, kdo chce znázornit zrání a jeho vzestupný a sestupný směr v přírodě. Symbolizuji dosažený vze- a / Aby Warburg. taneinfei v maskách, Oraibi 139ú f ŕ,.- tVlTrííiíri' InitHulr. Umďm pitom i Thi1 UtoíitfQt InstlHM, tWJřŮM 388 U !il ť- II I LVII/ZOiJv L V 11 / 2 O O V II 1)1 ľ 11 i 3B0 archiv a r c fi a í c h ú / Aby Warbtirg, žony atedujicí tanec fcačin Hemis, Oraibť I69Ů ľ/je mir'iiiifi VnyrŇJŕrfv, kirt/lrm ťiiľdi '.O VJtc FliľflĽrrq d^tiiníť, tMItí'iii stup a sestu|) v prostotu, lak jakn symbolizuje kruh svinulý h;«l - rytmus času. Člověk, lufty se už nepohybuje po člyŕecli, nýbrž v2jiíírticiiS, íi putfebuje |irnto pomůcku, aliy přemo-hl gravitací, ktlyí Medi vzburu, vynalez-l v schodišti nástroj, jíniž. je s to zušlechtil vůči zvířatům .své menši nadání: Qn, jenž se ve dvou leleeb naučil napřirnít, pociťuje šíčsli stupňovitého stoupání podobně, (ako si bytost, která se nejdřfvfí učila chodit, uvčdk>muje milost vztyčené hlavy. Výsluji vzhůru je vrcholem tvora, litery lihne od zemé k nebi, líto symbolický akt, klety mu dávájakn kráčejícímu ušlriehtilusi zření vzhůru. Pozorování oblohy je milosti a prokletím lidstvu. Indián tedy vnáší racionální prvek de lutsmcjlngle tím, ŽU dUllI VOSU lilii VZtáhlIC til' SVélltU SlU|lÚOVÍ1émU lirjllHl. do něhož vchází pí) žebříku, Střežme se však pohlížel ta tento vesmírný dun jako na jednoduchý otisk uspokojené kosmologie. Neboř, pánem v lomtp vesmírném domě mstivá nejhrozivčjši m všech zvířai: had. Pueblan je kromě rol n íh a lovcem, i když ne v téže míře Jako divoké kmeny, které zde žily dřívá, Potřebu k k obživě vedle kukuřice i musn. Tance v muškách, kleré zprvu považujeme za sváteční doprovodné prvky všedního íivnta, fungují ve skutečnosti jako magické praktiky v sociálně zásobovacím smyslu. )i>, t.o jsme sí zvykli pokládat m biu, je ve své píidstatí vážné, ba válečné opatření v boji o přežili. Vyloučení krvavého zvyku trýznění lidi je od základu odlišuje od válečných tanců kočujících Indiánů, kteří byli ncjvělšími nepřáteli Piteblami. Ale iiezapoiiiinchrie, že i přesto louce zůstávají původem a vnitřním směrováním kořístiiýnil a obětními rituály. Tin, že si lovec nebo zemědělci: bere masku, ij. zástupně vstupuje de lovené kořisti, aí je to zvíře nebo zrno, věří, f* si tajemnou mimicktai proměnou předem vytími lo, co se současní snaží získal každodenní prací jako lovéi: a zemědělec. Sociální péče ii získání ijolravy tu tedy íunguje seliizniilnS: magie a technika se spolu střetávají. Soužili logické civilizace a magického vyvoláváni dokládá svérázní přechodný stav, v němž tito 1'ue-hlaíié reálné žijí. Nejsou už primitivními pudovými lidmi, pro než neexistuje činnost vzlažená k vzdálo nějsí budoucnosti, ale nejsou ještě ani technologicky zklidněnými Lyřopany, kletí očekávají budoucí výsledek jako organicky nebo mechanicky se naplňující zákonitost, .Slojí ve středu mezi magii a logem, a nástrojem, díky němuž se orientují, je symbol. Mezi pudovým a myslícím člověkem stoji symbolicky z.pro-slředkující tvor. A pro tento stupen symbolického myšlení a chování poskytují tance Putehlanů rázně příklady. Když jsem se dostal do San lldelonso a spatřil tam anlilopi lunte, udělal na mě nejdříve neškodný a léměř kniuieký dojem. Prd íolkloristu, který thee biologicky vyzkoumal kořeny lidských kulturních projevu, neexistuje nebezpečnější okamžik, tiež když se při lidových zvycích, působících komicky, směje, len, kdo se směje komičrtu v etnológii, nemá nikdy pravdu. /"alenuinje si tím vhled do tragického prvku. [:i| Indiáni v Sen IMeíonso, které leží blízko Santa Pe a už dfoulto podléhá americkému vlivu, se shromažďují k tanci. Nejdříve se připravila hudba, vyzbrojená velkým bubnem. Vidíte jí stát vpředu před Mexičany na kotd. Pak se seskupili do dvou paralelních řad tanec niet a nasadili si masky a zaujali posluje, představující antilopy. Pohybuji se dvěma odlišnými způsoby. Puď imituji způsob chůze zvířete, nebo se ojMrají o před ní nohy, tzn. o malé tyčky, které Jsou omotané peřím, a dělají s nimi pohyby na místě. V čele každé řady slojí renská postava a lovec. O ženské poslav? jsem se pouze dozvěděl, že se Imenuje Matka všech zvířat. Na ni se obracel se /ttříkáváním zvířecí tnlm. sklouznutím do zvířecí masky je zvíře při lovec kém tanci symbolicky přivlastněno, paralelné" l; loveckému útoku, le to itmoliem víc než hra. V proce su spojení s nadosobním principem znamenají lanu; v maskách pro primitivního člověka iiejdalekosáhlejši jjodrebeEii vůči cizí hylosti. Neboť tím, že indián v kostýmu napodobuje průjevy a pohybem zvíře, névkluuzá vá do jeho identity pro pobaveni; nýbrž ehce-si protité-nou osobtiosti magicky vyiooi.í něco oa přírodo. N"éefi, co neočekává, že by vzhledem ke své nedostatečnosti a mmrorněněnosti dokázal získat Napodobování v panumárnickéni zvířecím táncl je ledy kiilllcjtym aktem nejzliužnějšTho schevzdání ve prospěch cizí bytosti. Tanec v maskách dokumentuje u Izv. primitivních národa sociální zbožnost v rtejjni-vodnější podstato. Indián pociťuje ke zvířeti úplně jiný vzluh než Evropan.. Pokládá zvíře za vyšší bytosT, než je sám, neboť sinu slabší přirozenost konfrontuje s vyšším nadáním zvířete při jednoto, již; dbá tvoři. ilříve než jsem se vydal na cestu, získal jsem |>ře-vratně nové poznatky z oblasti psychologie vůle k zvířecí proměno od V. II. Custdnga, průzkumníka a veterána zápasu o poznání indiánské duše. -leňte neštovicemi zjizveuý muž, s prořídlými narezlými vlasy, jehož věk se nedal odhadnout, mi s cigaretou v úster.b vyprávěl, že mu jednou jeden Indián řekl: „Proč. má člověk stál výše než zvíře? Podívej se na antilopu, klerá j« celá v pohybu a běží o tolik lépe než člověk; nebo na medvěda, který je tak silný, lidé dokážou jen část, čeho ie schopno v úplnosti zvíře," Tento pohádkový způsob myšleni je přcdstu|měm, jakkoli podivně to zní, k našemu přírodovědně genetickému vysvětleni svita. Neboť indiánští pohané vstupují stejně jako pohané na celém světě v uctivém strachu nebo v duchu toho. 7 ! Aby WarbUfĚt tanec ksčin Hemt&. Oraibi IS96 Ihr \l'ittn>i/: In.tn'jefíi. I.nrifluri ľltuiľ VViŕ- HviO/ink ťistítute. toiuUm 390 11 j S! ľ lř I LV 11/2 00 5 LVII/20QO n |)| e II í 391 r c h a r c h i v e co se nazýva tule m ismus, do spojení se světem zvířat a Bal tak 5 vírou ve zvířata jako mýtické předky .svých kmenů. Vysvětlují si svět ua základe anorganické spojitosti ., která se velmi neliší od darwinístiru, Neboť tam. kdo my vkladáme zákon do neovlivniielněhn průběhu vývoje přírody, tam *e Jej pohaně pokoušejí nalézt vc S^éVtrifiéiii špyjéiTÍ s« zvfracím. světem. Tä* co určuje život (zv. primitivních lidí, lze nazvat darwinlsmem jako výběrem na půdě mýtické podobnosti. fe zfejmé, že v San Ildefcns-a prežíva forma loveckého tance- Mě poněvadž tu aniHopa vynifáfa az pred více než cŕerni ^tmeracemi, l/e. se domnívat že se anri-lopí tanec pretvoril v cistě démonický tanec; kačln.Jňho hlavním úkolem je přímluva za dar stuhy. V Oraibj existuje jestednes antilopí klan, jemuž připadá hlavní úkoí při magickém ovlivňování počasí, a / Aby Wsrburg, tanečnici v Qtsibi 1996 Vrti? f-lvrriniirif iu.siati.Ui, i.wmhn PU-íHa ár hnědých nohuu, následovaných celým tělem, po žebříku do svalyně. Chlapci byli zaneprázdněni malováním masek pro následující den. Stále používají velké kožené helmy, protože pořízení nových Ity bylo příliš nákladné. -M;didee. i'atrii y k němu dvě skupiny dětí. Vztah Indiánu k dětem [e mlmiíŕádne: poutavý* Vycliuvávóny Js^rti mnně, ale spdMd.aně, a když ší získáte jejich důvěru, jsou velnu přičinlivé. Ve váítiém napětí se teď shromáždily na tržišti, leden muž s umělou hlavou jim nahnal strach, který umocňovala znalost masek, odvozena z nehybných a děsivých výrazu panenek. Kdo ví, zda maše panenky eiké nepocházejí z lakových démonů? Tanut předvádělo asi dvacet až třicet mužů a kolem deseti ženských tanečníků, tj. mužů, představujících ženské postavy, Pěr mužů tvořilo přední část dvuu-řadé taneční figury. Ačkoli se taneční hra obehrával u na tríiísti, měli tanečníci aidritsktonické ohnisko v kamenné Stavbe, prial níž byla zasaaena rmiä trpaslici borovice, ověšená peřím. Byl la malý chrám, u něhož se přednášely prosí řednictvíni tance pros)>y a u nÓhnž zaznívaly žpévy provázejíc] tanec. Z toholu r.hrántku vyzařoval knír ve zcela názorné podobě. Maska tanečníka byla zelená a červená, diagonálne ureíuutá bílým pruhem■ na němž byly tři tečky. Představovaly, jak mi bylo řečeno, dešťové kapky, také cela symbolika na helmě znázorňovala v první řadě" stupňovitý vesmír s dárcem deští; vyznačen byl půl kruhovitými onaký a čanuui, které vycházely t mraků. Stejnou symboliku lze nalezl nn tkaných pruzích látky, klci'é si Indiáni vážou kolem těle. Mají červeně a ze teoé ornamenty na bílém podkladu, které jsou velmi jeuině vel kány. Tuneiidd insji v nice cbiestítko, jež se skládá z duté dýně, naplněné kameny. Okulo kolen mají želví krunýře, ověšené kumeny. Ty také vydávají od kolen t htVstivé zvuky, [ó-fí] Shov |]irn;éiiél dvě (h.hišné litery- lirať dívky swJě-jy přod muři a hudebně j« íloprovázely llukotcm dřívka na řehtačky; taneční figura mužů se skládala z ulači vých pohybů, které prováděli okolo své osy jeden |>o druhém. Nebo zuny vstaly a doruvizcly v I use ním ntá-čeiiim otáčivé pohyby inužů. Héliem týnce posypávali dva knězi svěcenou moukou tanečníky. Taneční kostým zen se .skládal z laiky, která ůpl ně zakrývala postavu už proto, aby nevyšlu na jevo, že běží u muže. Maska nesla nahoře po stranách onu podivnou ozdobu z vlasů na zpíisob svinutých květů, která je (specifickým šperkem puehulskýoh dívek. \9\ Načerveno obarvené žíně, jež visely z masek, symbolizovaly déíť. Dešťově ornamenty se nacházely i na šálách a pruzích látky. Knězf posypávali během tance tanečníky svěcenou moukou, zatímco tanečnici spojovali každou tanec' ní figuru s malým chrámkem. Tanec trval od rána do večera. V mezidobí vycházeli Indiáni z veshku mi skalní výběžek, aby si chvíli odpočinuli. Kdo spatřil tanečníka bez masky, byl odsouzen zemřít. Malý chrámek byl vlastním ohimkum směřování tanečních figur. Hoželo o siru melt., ozdobený peřím, izv. iiakwakwocis: Překvapilo mA. jali malý stromek to byl. Sol fseril za starým náčelníkem, který seděl na konci prosliaosiví, a zeptal jsem se h<í, nroč je ten strůmek tak malý. „Dříve jsme měli velký strom, ale teď jsme si vzali malý, prutože duše dítěte je malá," odpovědět. Ocitáme se zde v oblasti vyhraněného kultu stromů a duší, jak ho známe t dél von Mannhardnc V evrop ském pohanství přetrval do současných zvyká běžných při sklizni a zároveň jej lze ptivuřovat za vfieobocné lidskou náboženskou ideu pranárodú. Sptulívú vé vytvoření svazku mezi přírodními silami a člověkem, tj. ve vytvoření spcíj-tijícího syndailu. Musický rituál vysílá prostředníka, v tomto případě strom, klerý je svnu zakořeoěitostí blíže zemi než Slůvek. Strom je vyvolen, aby jako prostředník vedl člověka k nitru země. Nazil-ří |e peří odneseno dolů do ťiilolí k určitému prameni, lam je bud zasazeno, nebo zavěšeno jako posvátný dar. Má způsobit, aby byla vyslyšena modlitba za bohatnu úrodu kukuřice. Později odpoledne se Innoínícl svá/nou slavnostností opět seskupili a přcdváděíi jednotvárné taneční pohyby. Kdyí. se slunce nathylilo k západu, zažili jsme úž-asňé přétlsiavení, klerí s ohromující zřetelností ukázalo, jak slavnostní a tichá marnost čerpá musické kultovní fůřnty z prazákladu rjlementáruííio lidství, v souvislosti s lim jsme si uvědomili sklon k jud nestraň nést i. s riiraž v těchto cerenumlich spatřujeme pouhý prvek zduchovněni. Náhlé nám to připadalo jako dost chudičká interpretační metoda. Objevilo se šest postav. TFi téměř úplně inzi muži .s vlasy ovázanýjjii ve lýaru róbu meli tělo pomazané žlutým [flern. Oděni hýli jen do bederních rouSeJt. Ualši [N muži do ženských krojů. Zatímco sbor s kaéžími prováděl i? pokojné a iieruaeně zbožnosti taneční poJiy-hy, předváděly týlo postavy nadmíru hrubou persifláž pohybu sboru. Nikdo sf nesmál. Tuh) hrubou perstfláž. nikdo nepovažoval za výšinech. Spíš v ní bylo viděl pokus o podporu při zachováni úrodného roku ze strany vyvržených. Každý, kilo něco vi o aitiii.ké tragedii, rozpozná v tomto dění dualilu tragického sboru á saiyrské hry. 392 n in ŕ rs i LV 11/2 00 9 LVII/ 2009 tl S5\ V \\ i 393 v e arch 3 \ t h i v & s htHľá je „naroubována na jedmi vérev", Kujůstání a hynutí prírody sc koncentruj*? do unlropomormíJio symbolu, ftJkoH v iiukľeslenŔŕn, nýbrí v opravdu dramaticky pntžikbn magickém lunet. Povahu mUglckélm vniknutí do (>odsLaty božství, na [trnož nadlidské sile s e chce človek podílet, ukázala ť děsivě dhinialické p^ddhě nmxická bohoslužba. Pi:i jediné slavnosti se tu úctivú žena, která vykupuje uo í^tyľii:-el dní jako kukuřičná bohyne m |>9k j-u obětována. A iju Kňže tohoto ubohého stvoření yslupuje kběz< Upnuti tomuto iK'j elementárnějším u ŽÔôttatt^ pokusu tí sbíížťnf a božstvím pripomína vše; to u Pueblanú pozorujeme, vzáiemrič podobný n zjemněle nepuvod-ní projev, i když nikde není psáno, že nemůže náhle ski y i-ŕ povstat í krvavých kořenů kultu ve své pravosti. Nakonec přece byla stejná půda, která nese Puoblany, svědkem divokých válečných tanců a krutostí kočovných Indiánů, kleté d oscilovaly vrcholu v mučednické smrti nepí-hele. NejVySšI stupeň magického sblíženi s prírodou lze v zvířecím svete pozorovat u Mokiú v Oraibj a ve Walpi bĚherň (anee s živými hady. Já sám jsem tento taHec nevidě), ale několik fotografií dává představu o této héjpohatálejši v.v. všech ceremonií i Walpi. Tento tanec je současně zvířecím i kultovním tancem, spjatým s ročními Obdobími. Ve vystupňovaním výrazu se V něm setkávý to. ce vidíme Izolované ve z.vueoím tanci V Síi n Jldefonso a v tanci plodnosti kaňln Heinis v Oraí-hi. V srpnu nastává krizový okamžik zemědělství, kdy je výsledek žní závislý na bouřkovém dešti- Príchod této spásonosná houfe je vzýván n přivolav á n tancem s živými hady. Střídavě se koná v Oiaibl a vts WalpL Zatímco jc v Sán Hdefonso k videní pouze - alespoň pro nezasvěcené - napodobená antilopí), kdežto kukuřičný tanec naznačuje démonický charakter tanečníků jakož tu kukuřičných démonů pouze maskami, lze spatřit ve Walpi mnohem původnější stupen magického tance. Zde totiž tvoří tanečníci a živé zvíře ještě magickou jednotu. |r překvapivé, že se Indiáni naučilí při těchto tanečních, ceremoniích tak obratní zacházet s nej nebezpečnějším ze všoeh zvířat, s chřestýšem, a že ho bez použití sily akrotí. Tvor se ochotne - nebo alespoň, aniž by použil své dravosti, pokud není drážděn - účastni celodenních ceremonii, které by Mstě v rukou Evropanů vedly kŕ katastrofě. Spoluúčinkujíri při slavnosti hada pocházejí ve vesnicích Indiánů Moki ze dvou bratrstev, z bratrstva antilopy a bratrstva hada, která jsou s oběma zvířaty lote mističky provázána pověstmi. Vychází tu najevo, že totcinismus může být brán vážně jesle dnes. Člověk, představujíc/ rituální ceremonii, nevystupuje pouze v masce zvířete, nýbrž s n ej nebezpečnějším živým xvfľtítťm, hadem Hadi ceromonin ve Walpi stojí nw.vi ndmlcky napodob tvým vcítění m u krvavou obětí. Člověk při nich zvířata nenapodobuje, nýbrž nechává Je v nejdrusličtější formě vstoupit do kultu jako spolu tí-ča s tulky. A zvířata aeóbĚlufe, nýbrž je využívá - j a ku baho - v roli přímluvců za déšť. Hadi laiiec ve Walpi W- Folií způsobem, jak prostřednictvím, hadů vynutit přímluvu, během šesmát-tidenní ceremonie v srpnu, kdy má přijít houfe, jsou živí hadi pochyiáni v poušti a putom jsou představiteli Iv-idfhn a íuitilopíhiř klanu střeženi v pixtzpinni svatyní, v kivě. ľJľíeaň jsou /a Kvjáširfíeh ron-nomii, / nich? nejvýznamnějsí a pro bělocha nejjmzoruhodnéjšf je umývaní hadů. s hadem se zachází jako s novicem v mystériích. Přestože se brání, ponoří mu hlavu clo svijcene" vady, v níž j.sou ro/.né léčivé [iřiměsi. Pohnu je hud lín/en na obruzec, který je na pod luze kivy vytvořen * písku. Obražen znázorňuje čtyři blesky v hadí podobě- Uprostřed je Čtyřnohé zvíře. V jiuě svatyni je do pisku nakreslena hmota ntračen, y. níž vycházejí čtyři různobarevné blesky hadího, tvaru, které odpovídají čtyřem světovým stranám. Na první písečnou malbu jsou hadí vší sílou hozeni. Znící krc-is-bu tím, že se promísí s piskein. Zdá se mi nesporné, že tímto magickým hozením má být had donucen, aby zapůsobil jako vyvolávač blesku nebo strůjce deště. To je jistě smysl celé ceremonie, Následující obra dy dokazují, že jsíhi tito posvátní hadi v nejdrsněji formě stvořeni k tomu, oby ve spojení s Indiány účin kovali jako vyvolávači a přímluvci za déšť, IspU živými hadími světci deště ve zvířecí podo(>ě_ fsnu chováni v kivě. Nepochybně je mezi stovkou z ni<;h několik pravých jedovatých chřestýšů, kteří maji, jak byle prokázáno, neporušené jedové zuby. Poslední den svátku jsou držetd v křoví, kolem neboí Je omotána páska. Ceremicniei kuJmtmtje následovně: Indiáni se přiblíží kfi křoví, uchopí živého baria, nesou a vyílou ho do planiny Jako posla. Americií vědci popisují ctiyc&ní liatia jako neuvěřitelně víruaujíi.í tiket, která probíhá následujícím způsobem. Trn j Členná .skupina se blíží k hadímu křoví. Vrchní kněz hadího klanu vytáhne hada z keře, další Indián s liščí kůží na zádech a s pomalovaným a potetovaným obličejem popadne hada a vloží si ho do úst. leho druh ho vezme za ramena a rozptýlí hadovu pozornost Líni, že mává tyčkou s peřím. Třetí hlídá a dává pozor pro případ, že by se had vysmekl / úst; pak no chytí. Tanec se odehraje asi během půlhodiny na stísněném náměstí' ve Walpi. Poté co jsou hadi nošeni za zvuku chřestidcl a schránek želv, umístěných s kamínky na kolenou tanečníků, jsem hbitě odnesení na planinu, kde zmizí. Z toho, 03 víme o mytologii Mokiů v pueblu Walpi, usuzujeme, že tento akt ůety pochází z kosmologických genetických legend. Jedna povést vypráví o hrdinovi jménem Tiyo, který se vypraví do podsvětí, aby odhalil, kde se skrývá zdroj vytoužené vody. Přitom prochází různé kivy pod s větních vládců a dostane se konečně přes oba sluneční domy západu a východu do velké hadí kivy. Provází ho pavouíice, která mu neviditelně sedí na pravém uchu indiánský Vergilius, Dantův průvodce do podsvětí. V hadí kivě dostane kouzelné babu, jímž může určovat počasí. Když se 5 ním Tiyo vrátí, porodí mu podle pověsti dvě hadí vily, které si vzal s sebou z podsvětí, děti v podobě badá. Isoli tn velmi ncbnzpečná stvoření, kleni nutí kmeny, ;iby měnily místo osídlení. Ták had v myl u vystupuje juko božstvo počas! I jako kmenové A'íte, Meré způsobuje miginci klanů, Heliem lohom hadího tance není ledy had obětován, nýbľž pouze proměněn svěcením a účinnou úmorní mimikou v posla, aby návratem k duším zemřelých způsobil v podobě blesku na nebi bouřku. To nám umocňuje nahlédnout* jak se u primitivních lidí prostupuje mýtus s mačičkou praxí. Uznal elementární podobu této náboženské magie Indiami jako prapůvodní rys prirnilivnibo divnsslvi, 9 > Aby Warburg, divky s drdaiy vo tvaru sassntift, Oraíbi f8Q6 The HVirijyrji hňtíttň^ í íftť uiiríiunj íim/mtv, ior/iStuí o němž Lvropa nic rmví, nečiní nezatíženým pozorovatelům potíže. Představme si, že práve" před 2tMH> lety byly v zemi zrodu iiu^í evropské civilizace v Řecku aktuální kultovní obyčeje, které svou drsností ještě předčily to, co dnes pozorujeme u Indiánů. V DiónýSůVě orgiastlckém kultu například tancovaly menády m živými hady v rukách a měly omo-tanehó živého hada kulem hlavy na způsob diadému. V druhé ruce držely zvíře, kleré bylo k pecte boha v průběhu asketlrkélm obětního tance roztrháno. Krva vá obéť v šílenství je - v protikladu k flíieŠriím tancům Mtíjfiů- vrcholem jj ylůstřtím smyslem rLábfJíejiského ItUlCK. Spása jMoslrednictvím krvavé oběti prostupuje jako nejj niter n ějáí ideál očisty dějinný vývoj nabažen siví od východu po západ. ílad se podílí na nábožeu skám procesu sublimace. Vztah k němu lze povaze vat za měřítko proměny víry «1 feliäismu k čistému náboženství spásy. Ve Starém zákoně je duchem zla a pokušení, v Babylone prahadwn Tiámatou. V Řecku je nemilosrdným podzemním požíračem: Erinye js«u ovíjeny hady. Bohové liady vysílají jako katy, aby trestá li. lato přsdíiLava o hadovi juku ničivé mocnosti stvořila v mým a v sousoší Laokoonta nejsilnéjší tragický symbol- Pomsta bohů, vykonaná hadem škrtíčetii na knězi y jeho ahou synech, se v nejznámnčjším tttdic-kém sousoší zhmotnila do názorného vyjádření tiejvět-óíbo lidského utrpení. Věsticí kněz, který t-htěl svénnu lidu [lomoci varováním před zákeřností Reků, propadl pomstě zaujatých bohu. Tak se stala smrt u Lee a jeho synů symbolem antických pašijí; jako projev smrtelné pomsty, vykonané démony nemilosrdne a bez nadeje ve vykoupení. Tuk byl vyjádřen bezvýchodné" tragický pesimismus antik v. Hud jakn démon má v antickém pesimistickém pohledu na svět protějšek v hadím bohu antiky, v němž můžeme pozdravit projasněnou a polidštěnou krásu klasického věku. Asklepios, antický polobůh zdraví, má hada symbolicky ovinutého kolem hole a je v antickém klasickém sochařství ztvárněn jako spasitel světa. A tento nejvztiešetiějsí a nejosvícenějšíbúli odtou čeříýCli duší má kořeny v podzemní ří£i, v níž jeho had přebývá. Nalézá nejčasnéjší úctu jako had- Té- co se ovíjí kolem hole, je on séirn, totiž odloučená duše zemre-lého, která přetrvává v hadí formě a v ní se zjevuje. Nebol' had není pouze, jak by řekli Cushinjínvi Indiáni/ svrchovaný a ke skoku odhodlaný ničitel a vykonavatel smrtelného uštknuli, nýbrž i ozřejmíte! věčného 1 rváni, kleté naplňuje svlékáním kůže a odkládáním tělesné schránky. Protone se vrací ze země, kde spočívají zemřeli, a poněvadž je schopen obnovil svou schránu, plaií za nejpřirozonějsí symbol ne&mnelnostl a znovuzrození, z nemoci) ze smrtelného ohrožení. V Askleplově chrámu V maloasijském Kosu doslal bůh lidsky zjasněnou podobu plastické božské postavy. V ruce držel hůl, koleni níž se ovíjel had. Ale jeho opravdovější a mocnější podstata nebyla v tomto chrámu přítomna v kamenné masce bez života, nýbrž žila jako hadí tvor v nitru svatyně a požívala péče a výživy v rámci kultické služby. Tak se umí o hady slaral jen Mokiové. Testě na lislu ze španělského kalendáře w 13. století, který jsem nalezl ve vatikánském rukopisu a na němž je zobrazen Asklepios [akt) viadce iněsiee ve znamení štíra, se projevují drsné i jemné Lendopce k přiblížení kultu Asklcpinvii hadu. Ve iřiceli políčkách s prvky koskébo kultu v id hne kubické akty, znázorněné hieroglyfy, které jsou identické s drasticky matiic- 394 II m V U I I V 11 / 7 O O 9 LVII/20CJ9 IĚ i H <'* ti I 395 f C R i. v « í* c n i v -í arch í) i v kými pokusy Indiánů priblížil se hadovi. Nalézáme tu znázornění chrámového spánku, hada neseného 3ídwk>-ma rukama a uctívaného jakú húh pramenů. Tento středověký rukopis ju astrologický, tedy nepředkládá kullovni íormy jako návody k cvičením zhuŽnoíti, jako tomu dříve určitě bylo, nýlirž činí z nich hieroglyfy pro ty, kilo sc narodili pod Asktt-lilovým nebeským znamením. Asklepios se sial imä-stvem v podobe souhvězdí a aktem koSrtiotogteke imaginace byl zbaven pouta s ovlivnitelnou realitou a se vším podzemským a nízkym, [ako pevná planeta stojí ve zverokruhu naii Štírem, Jc ovinul tiudy a nyní je považ-ován pouze za hvězdu, pod jejímž vlivem se rodí proroci a lékaři. Tímto vyzvednutím mezi hvězdy se hadí bůh povznáší mezi zjasněné totemy. Stává sc kostnickým otcem těch. kteří se narodí v měsíci, kdy jc jeho viditelnost nejvyšší. V antické astrologii se stýká matematika s magií. Hadí postava na nebi, která se nachází v konstelaci Hadonoše, se používá k matematickému záměru. Zářící body se propojí du podoby pozemského obrazu, aby bylo vůber. možné pochopil nekonečnost, Jíž neumíme porozumět jinak než jako objemu. Tak je Asklepios matematickým symbolem i nositelem fetiše. Vývoj kultury směrem k věku rozumu tkví do značné miry v tom, jak sc odhmotuuje hmatatelná a drsná náplň plného života do matematického znaku. Asi před dvaceti lety jsem nalezl u nás na severu na Labi podivný příklad elementární neznicítelnosll hadí reminiscence, zdárné čelící všem pokusom o náboženskou osvětu. Dokládá spojnici s minulostí, po níž se ubírá pohanský had. Při jednom výletu tlo oblasti Vierlande jsem nalezl na tzv. letnýri protestantského kostela v Ludingworthu biblické ilustrace, kleté se lam zrejmé zatoulaly pod rukama potulného malíře z Italské ilustrované Bible. A zde jsem najednou spatřil I.aokoonla sc dvěmi syny, nanejvýš ohroženého hadem. lak se dostal do kostela? Dospíval zde ke spáse. Čím? feliknž se před ním tyčila Asklepiova hůl s posvátným hadem, což odpovídalo tomu, to čteme ve 4. knize Mojžíšově. Mojžiš přikázal Izraelitům v poušti, aby vztyčili hada k uctívání a tím se léčili z hadího uštknuti. .Stojíme zde před Částí modloslužby, která přežilá ve Starém zákoně, Zajisté víme, že může jíl o dudaleč-nou vsuvku, která měla v leruzalémě zpětně vysvětlit existenci podobného idolu. Ale hlavni věc zůstává. 1'uvodui idol hada byl zničen králem Ezechiášem, ovlivněným prorokem Izajášem. Modloslužba, při níž byli obětováni lidé a uctívána zvířata, byla nepřátelskou silou, proti níž proroci nejrozhořčeněji bojovali. A tento Ijoj tvořil jádro orientálních a křesťanských reforma1 cí, jaké probíhaly až tlo nejnovéjší doby. Je jasné, že vyzdvižení hada bylo v nejostřejším rozporu s Deseti přikázáními a s nevraživosti vůči obrazům, která byla podstatou smýšlení reformujících proroků. A pro znalce Bible neexistuje z dalšího důvodu vyzývavější symbol, než je had- Na rajském sitoinii přece had ovládá běh biblického uspořádání světa a je "i příčinou zla a hříchu, Ve Starém 1 Novcni zákoně lpí na rajském .stromě satanská síla, která vyvolala tragedii hříšného lidstva, doufajícího ve spásu. Rané křesťanství neznalo vůči hadímu ktillu a pohanskému modlářství kompromisy. V oěich pohanů byl Pavel zdatným poslem, když zmiji, která ho uštkla, odmrštil do ohně, aniž na následky uštknutí zemřel, fedovatá zmije patří do ohně. A dojeli) z Pavlovy tiezra-nitelnosti přežíval na Maltě tlo lé míry, že se tam do lú. století objevovali na slavnostech a jarmarcích šarlatáni, kteří byli ovinuti hady, označovali se za lidi z domu svatého Pavla a prodávali maltskou půdu jako protilátku na hadí uštknuti, Zde opět vyústila imunita silných ve víře v pověrčivé praktiky magie. Ve středověké teologii se kupodivu uchováva zázrak mosazného hada jako součást legitimní kultické úcty. Sotva může něco vío doložil nezničitelnost zvířecího kultu než to, jak se promítá zázrak mosazného hada do středověkého křesťanského světového názoru. Středověká teologie uchovala hadí kult jako projev překonáni tak silně v paměti, že jej na základě izolovaného m (sta, Odporujícího duchu starozákonní teologie, typologický dovedla až k Ukřižování. Vyzvednutí obrazu zvlhle a zbožštěni lidu, klečícího před Askkpiovoti holí, lze považoval za (třeba překonaný) předstupeň lidstva hledajícího spásu. Za ještě dřívější předstupeň pak platí - při pokusu o trojčlenné schéma vývuje a věků, tj. přírody, starého práva a milosti - zamezená oběť Izáka, vnímaná jako analogie k Ukřižování, lej í trojité schéma je stále patrné v sochařském vyjádření, jímž je vyzdoben salemský munster. Táž vývojová myšlenka vedla v kostele v Kreuz-llngenu k fascinující paralele, jejíž smysl není teologickým nezasvěconeúm snadno dostupný. Na stropě slavné kaple Olivetské hory, hnětl nad Ukřižováním, lze pozorovat adoraci nej pohan S lěj sítin idolu s patosem, který v ničem nezaostává za .sousošími Laokoonla. Mojžíš, který podle Bible zničil kvůli uctívání zlatého telete desky zákona, zde musí posloužit jako nositel štítu chřestýše. Tvorí paralelu k obrázkům z každodenního a svátečního života Pueblanů, které vám ukázaly, že tance v maskách nejsou pouhou hrou, nýbrž primární pohanskou odpovědí na velkou trýznivou otázku po původu věci. Proti nepostižitelnosti jevil v přírodě staví Indián svou vůli osobně se proměnil v příčinu věci. Pudově klade za nevysvětlený následek příčinu a činí lak v nejvyšší možné uchopitelnosti a názornosti. Tanec v maskách je z tohoto hlediska tancovanou kauzalitou. lestližc náboženství znamená svazek, pak symptomem vývoje z prastavu je spi rituál i zac c tohoto svazku mezi člověkem a cizí podstatou. Člověk se už neztotožňuje s maskovaným symbolem, nýbrž toto „zapři-činěuí" provádí čislě v myšlenkách. To znamená, že postupuje k systematické jazykové mytologii, Vůle ke zhnžné oddanosti je zušlechtěnou podobou maskováni. S pokrokem v kultuře ztrácí oddanost stále více na své úděsné uchopitclnosti a promenuje se v neviditelný duchovní symbol. To znamená, že v říši mytologie nefunguje zákon nejmenší jednotky a že v ní nehledáme nejmenšího původce zákonitosti v přírodním procesu, nýbrž dosazujeme do ní podstatu, co možná nejnasycenějSi démonickou silou, abychom odkalili příčinu záhadných jevů. to, co jsme dnes večer poznali z problematiky hadí symboliky, doloží nám alespoň v náznaku proměnu tělesně opravdové symboliky, kterou si lze hmatatelně osvojil, v symboliku pomyslnou. Indiáni opravdu chytají hada a zmocňují se ho jako živé příčiny a zástup- ce blesku. Indián vezme hada do úst, čímž dochází kc skutečnému spojeni mezi hadem a člověkem v masce nobo alespoň mezi hadem a člověkem, pomalovaným hadími ornamenty, V Bibli je had příčinou všeho zla a je jako lakový potrestán vyhnáním z ráje. Presto vklouzne Jako nezničitelný pohanský symbol, tj. Jako bůh zdraví, tlo jedné kapitoly Bible. V antice je had rovněž prototypem nejhluhšího utrpení, soustředěným du smrti Laokonnta. Antika však zároveň utni přeměnil nepochopitelnou plodnost hadího božstva tím, že zobrazí Asklepia Jako hadiho vládce-vykupiiele a povýší ho jako souhvězdí do nebe. hadího boha s přemoženým hadem v rukách. Ve středověké teologii se had smí na základě onoho biblického tuista znovu ob|evit jako symbol osudu, leho vyzdvižení jej staví - i když výslovně jen jako překonaný vývojový předstupeň - vedle Ukřižováni. Had je mezinárodní symbol, odpovídající na otázku: odkud přichází elementární zničeni, smrt a utrpení do světa? V l.utlingworthu jsme viděli, jak si kris-lologická idea vypomáhá pohanskou hadi obrazností, aby vyjádřila, prototyp utrpení a spásy. Lze to vyjádřit takto: kde hledá bezradné lidské utrpení spásu, je had jako vysvětlující obrazná příčina nahllzku. Hadu náleží vlastní kapitola ve filosofii představ, onoho „jako by". lak se lidstvo osvobodilo z této nucené spjatosti s jedovatým plazem jako příčinou? Náš technologický věk nepotřebuje hada k tomu, aby vysvětlil a postihl blesk. Hlesli už neděsí obyvatele měst a lidé sl už nevy-pi-ošujl plodnou bouřku jako jediný zdroj vody. Mají vodovod a hadovitý blesk svádějí hromosvodem přímo do země. Vědecká osvěta zapuzuje mytologické „zpřičhiéití reality". Víme, že had je zvíře, které musí podlehnout naší systematické ofenzívě, pokud si to Člověk bude přát, Nahrazení mytologického „zpříčině-ní" technologickým odnímá hadovi hrúzuslra.šnost, jíž děsil primitivního lidského tvora. Otázka je, zda loto osvobození od mytologického pohledu pomůže člověku rozluštit také záhady bytí. O tom si dovolíme pochybovat. Americká vláda vnesla s obdivuhodnou energií mezi Indiány, podobně jako dříve katolická církev, osvětové školství, A její intelektuální optimismus, zdá se, způsobil, že indiánské děti dnes chodí tlo školy ve způsobných oblocích a školních zástěrkách u že už nevěří na pohanské démony. Platí to také pro většinu výchovných předmětů. Určitě je to pokrok. Ale zda se při tom uplatni i obrazně myslící, respektive pnethky a mytologický ukotvená duše, nedovoluji si bez pochybnosti tvrdit. jednou jsem nechal děti z místní školy ilustroval nemeckou pohádku ,Honzo, pohled do vzduchu", již předtím neznalí. .Šlo mi o to, že se v ni vyskyluje bouř ka, a chtěl jsem si ověřit, zda nakreslí blesk realisticky nebo v podobě hada. Ze čtrnácti velmi živých kreseb, poznamenaných vlivem americké školy, bylo dvanáct nakresleno realisticky. Ale tlvě ještě nesly nezničitelný symbol hada s jazykem jako šíp, jak se vyskytuje ve svatyni kiva. Samozřejmě, že nechceme zanechat lidskou lan-lazii napospas tlaku hadího obrazu, jenž vede k podzemním primitivům. Chceme vystoupat na střechu světového domu, nasměroval hlavu vzhůru a myslet, jak prohlásil Goetlie: „A kdyby oko nebylo sourodé se sluncem, slunce by nikdy nespařilo," Při uctívání slunce se setkává celé lidstvo. A považovat je za symbol, klerý nás vyvádí z hlubin noci vzhůru, je právem divochů i vzdělanců. Děti tedy stojí před jeskyní. Pozvednout je ke světlu je úkolem nejen americké školy, ale lidstva vůbec. Vztah hledačů spásy k hadovi se pohybuje v okruhu 10 / Aby Warhurg, „styček Sam", 53/1 řrancisep Í69ó }'tiv a-ijWjfijp Ijistini/i; liiiídtm ťtvmi ti It.r Mjnriííiy Ivftltlllr, Umdtm 39b II Hi í* i) i LVI 1/2 01)9 LVU/2009 II til ■'• it p r a v y s h o r (er notices zprávy s h u i t e í n o i ices Kultická úcty nd ntjdrsnŕjšího smyslového přiblíženi až k překonání. JJai3 by] a je ! líji-bs, jak vidinu.' na kultech Puebtanů, smčiwíainvm měřítkem pro vývoj insriiiktivně-magirilsélio přibíraní k zdwihuvriujíí.ímu odstupu, Jedovatý plaz pflicnn predstavuje symboJ ľjhc, co má člověk z déjnanickýtľh přírodních sli vnejskuvé i vnilfní pfň konat. D rias "večer jsem vám mohl pouze na itiatcin pozostatku raágicKétio fiadihó kuku, u nadto zběžní1, uká/íir prastav, klerý moderní kultura postupně zjemňuje, prekonáva a zeda odstraňuje. Fotografií kou momentkou jsem ř.achyíii na uliti San Praiiusica pře moži tete hadí-ho kultu a srraLhu z blesku, déílfoe pftvodnŕcti ohyvalel a ztalykopa, který yytlači] Indiány, ]ľ to srcýček Shiti v (.ylindru, ktorý hrde kráčí po ulici kolení napodobeniny antir.ké kruhové stavby. Nad jeho cylindrem vedou elektrické dráty, V tomto BdlsonovS mfolčném tiEidovi odňal přírodě blesk, 110] V; (fnešňíra Američanovi už chřestýš nevzbuzuje strach. Zabíjí ho a iieptxiŕijjó k nŕímu zbožňuj k; í úctu. Hada ceká vyhubení. Blesk lapený v drátu, lato chytená elektřina, vytvorila kulturu, která se vypořádala 5 pohanstvím. Čím je nahradila? Přírodní síly dnes už nikdo nevnímá v yntropomorlním a bluiuorfním 1i souznění, Neznamenají víc než nekonočné vlny, které následují stisk lidských rukou. Človek pomocí nich ničí v epoše strojů (o, čeho přírodní věda, vyrůstající 7. mýtů, úporným ú&Jlira dosájtfa. Nití posvátný prostor, který se, proměnil v prostor myStonkový. Moderní Prométheus a moderní Ikarus, Franklin ;t bratři Wrighlové, vynalezli řiditelnou vzducholoď. Stali se osudovými ničiteli intuitivní citlivosti a ohrožuji nás timř le. vrhnou zeměkouli znovu do chaosu, telegram a telefon nití kosmos. Mytické a symbolické myslení vytváří v zápase o /duchovnění vztahu mezi člověkem a okolím posvátný nebo myšlenkový proslut", který pod náporem chvilkových elektrických spojů hyne, Poznámky ** Redakce děkuje Kačeři ně K.iápšťové z N V sikova murea asijských, alrifikých a amerických kultur za cenní rady k temňnohgu Lýkčjicl se severoairiRííckych Indiánů. 1. Ve Warburgové přednášce jíou uváděni Indiáni Moki (Mcki-otéj, pro něĚ se dnes běžně pouříyé označeni Hopi (Hopltwé), T«ímin riapi prosa-ííival antropolog Jesse Willi/im Fewfces již od devadesátých Tel 19. století. Z, Wartburg pojmenovává tanec v maskách jako velmi drastický, ale ífince kacíri drastické v žádném pripadě netiyly, běžfiíc- spiše o Ejpektakulami podívanou. 3. N Svatovi Ěiy. i pôLouseólIi ze môdŕlci ach cvatůtr dobytka f ij ic í V pevných dojnech, nikoli 'iciTiádcvé kožrjvrrfcL jak se zde mylrtS piše. 4. CuEŕiingo'jými Indiány míní Indiáni, u nichř Franft Ha-miltoo Cushrrg prováděl výzkum. Škréta, Sandrart, Oretti: poznámka ke Skřetovu působení v Itálii* Skřetův italtkf pobyl nepatří mezi dobře dokumentovaná abdobl malířovu života a bádání o [Schlo malířových letech se vždy neslo po linii termální a stylistické analýzy jeho díla, představované především studiemi lararniŕa Neumanna, který se v nedosMkit faitogra-Dckébo materiálu oprel o dochované malby a kresby a s využitím skromných Sandra nových údajů. Je pražský malíř pobyl několik let v Benátkách a následně se dostal do Bologne, Florencie a Říma. osvětlil vlivy a vytvořil obraz o Skřitových italských letech.' V rámci Italského dejepisu umění se podařilo nove najit další zmínky o Karlu Skřetovi, a rozšířit lak seznam Itistorirjítrafické literatury u tomto malíři, [de především o rukopisiý (:iniáctísvaíkový slovník Marceli* Orettihn nazvaný rtotizie de professori dcldissegno, cioé pittori, sculiurí ed orddíetti butegnesi e de' fónuii-eri dl stra samb, přechovávaný ve sbírce holognikého ArcMgirmasia.* Terno slovník predstavuje vedle pro cí ťelsina pitlrice od Carlá Césara Malvasli a Luigiho Crespiho a Accademia Qsnientina Gitmuinihn Phtra Zanottiho jeden m základních kamenů historiografie o boloanském umění-1 Marcelto Oretti (Bologna, 1714-1787), hisioríograr a sběratel uměleckých dél, po sobě zanechal mimořádně rozsáhlou sbírku rukopisů věnovanou jak uměni v Bologni a v Emilii, lak rovnli v daläfcli oblastech dnešní Itálie,1 Velmi seriózní a po desetiletí vznikající Oretti ho práce so zakládala na cestách, během kterých sbíral a uróoval materiál, procházel farní matriky a další archiválie. Mnoho informací získával rovněž pomoci korespondence a přátelských styku s významnými malíři a učenci. Po Orcttiho smrti prodali jeho dědicova všechny rukopisy Filippovi Ercolanimu, který je zprostředkoval ke studiu Luigi Lanzimu, a při rozprodeji knihovny Ľrcolani odkoupila Orelliho pozůstalost Hlb-lioteca dell'Archigliinasio. Orettího heslo věnované Skřetovi je nadepsáno „Paola Sc/vta", přesto po přečiejií obsahu je zřejmé, že se jeho aulor zmýlil v přepisu a z italské podoby Skřetova jména Carlo udělal jméno podobné znějící - Paolo. Tento omyl se naštěstí v Itálii příliš nerozšířil, poněvadž Orcttiho dilo nebyl.) nikdy vydáno tiskem a možnost studovat je měl jen úzký okruh zralcil. Mozí ty histo-rlografy, kteří Oreillbo pozusUilost použili jako jeden z pilířů jiro vlastni práci, patřili především Luigi Lan-zi a Pietro 7.aujr3 První věnoval ve své Síorirt piuorica fledíi Halit! záalijskýiii umělců ni jen malou pozornost a Řkrétu zcela pominul. Otec Zanl v Enciclupediti iklle bellu art/ však Orettiho PíwIíi Svľétu převzal, a protií v jeho díle tmleznenie Skréty hned Iři: Michala, fttolu a Karla Posledně jmenovaného však uvádí na jiné straně, a to následujícím způsobem; „Créeten Carlo, c/iíVr-mrtío tipaři™, Saula, o Seavto, «i H KaffútOlo ttetia Boemla"' leho životní data však otec Zani zaznamenal již sfirávně Podle Oieitiho se Škréta narodil v Praze a s vytrvalosti ti pílí smiloval po několik lei malířství v Be- nátkách. V Bologni prohloubil své znalosti na tamní akademii a roku 1634- se přomístil do Rímu. Jako zajímavěji,]' a zcela nová se Jeví část jmenující Skřetova díla, která měla zůstat v několika kostelech v Pra'ze (a to v kostele sv. Mikuláäe, sv. Tomáše a sv. Václava), a dále v Neapolí „Jieřfa chiesa úe laici a S. Siufnno, in S. Mariino, e dul Salmdore, nel btítleggio de drsnili, ed' in ulili luaglii"7 Tento drobný Oiettlbo záznam představuje vůbec první doklad o tom, že Karel Skřeta poznal nejen Benátky, Bolognu, Florencii a Řím, nýbrž ze pracoval také v Neapoli, bohužel však nebudeme niticl nechat ŕjteuáre v té to iluzi dlouho Na konci katalogového hesla Marceli,; Oretti uvádí zdroj svých informací, kterým mu byla „Accademia de Piiwrí di dvacehina Sundraerr. Škrétův současník loachim von Sandrart (1606-IÍÍJ8)" vétioval pražskému malíři, kterého znal osobné, a se kterým se měl seznámit během svého pobytu v Itálii, v rámci své Teuisvhe Academii', známý medailón. Toto Sandrartnvn tnon u mentální tlilo vyšlo poprvé v letech 1675-1079 ve dvou svazcích v německém jazyce," Přestože Marcelto Oretti vychází ze Sandrarla a .s výjimkou Skřetova neapolského pobytu nepřináší nikterak nové informace o jeho působení v Itálii, přesto jej řadí do ln,lognskě malířské školy mezí takřka výhradně italská umělce, kteří byli spjati s Accademií Clemenlinou, a předslavuje jeden z dokladů o existenci povědomí o Skřetově raném působeni v Bologni. Uvádí dokonce „per memoria di Paota Savla delta scuotu di Bolagna", stejně iako dosud v souvislostí se Skrétou rovněž nezmiňovaný pellegrino Antonio Orlandi, který pražského malíře zahrnul do svého malířského itbecn-diiře vydaného poprvé v roce 17U4.1" A od koho se tedy Marcello Orelti dozvěděl, že Ěkréta maloval v NeapoliZnovu se vraťme na t:hvíll k Sandrartovl. Za vším v podstatě slojí jeden prílií filologicky smýšlející prokládáte!. Marcello Oretti nevládl jako Ital jazykem Němců, a nemohl tudíž íerptu z povodní edice Sandrartovy Ttuacke Academie Ovládal však velmi dobře univerzální Jazyk vzdělaných, Na konci svého katalogového hesla o Skřetovi uvádí, že čerpal z norimberské edice Sandrartova dila vydaného'roku 1633, ze třetí knihy, sírany 323. Taková edice neexistuje. lak jsme již uvedli, Sandrartova Teutsche Atotite-mie vyšlí poprvé ruku 1675 v Norimberku v německém jazyce, a tatu edice byla vžily pokládána na základní kámen všech studií českých itisloriků uméní plšících na táhlá Škréta Většině italských zájemců o umění muselo nemecké vydání působit nemalé potíže již od dob svého vydání, něhot Sandrurtovo tlilo bylo příliš důležité, než aby jc mohli jednoduše pominout. Proto už roku 1683 byl pořízen jeho latinský překlad. Toto vydání nazvané Aáidemia nabitissimae órtfc pretortne... vyšlo v Norimberku roku 1683." Z této edice, jak se ukázalo, čerpal Marcello Oretti, který jen chybou v přepisu zaznamenal jiný rok vydání, podobné jako v prípade záměny Skřetova křestního jména.12 Srovnejme vybraně části všech tří zmíněných lexttr Satrltítrt 1675: „Seine vWť* Werke alte zu erzc-hlen wiinle. tlie beliebte Kürze dieses Werks athmlei erweitern derndititlnm melden wir nur daß seine Werke; meistens in großen Historien und Conuußten bestan- den so bey den höchsten ftitmitaten selbiger Ltindm in gmßen Ehren gelullten nvaien wie derselben sehr fiele in Prag bey S. A'icolrrr auf der kleinen Seiten bey S. i'fto-mas und S. Weneestal: In der Neustadt bey S. Stephan in der Utyvitkirchen zu ,í. Martini Satvatoda, in der fesai-ten-Closter tlesgleichen zu Königssaler äosUr in Piri/ier Uosterzu Leiters in der liischofskirchtm m S. Imirerall in Meliücli Und an andern melw Orlen zu sehen," Sanü/ai'l 1683 (latinská edice): „Froíixii omnium operám ejus enamitia stadium brevitnlis in hue opere nttniam qiiaiUUm disturbaret, untie id saltern rejerimus, fňcíaras ejus, histarias pimtmiiae fuisse megatugrnpiü-cos, & vivrntlum lames, qaae omneš apud illias Piwin-ciae primäres magni fucrunt aesllraatae, prout exemplu illoram extant plurimn fragile in tempia .5, i\'ieotnir in tatetv minori in tempto D. ľiuímac, ä S. Wencesltii: in Neapvti ad fl. Stvphani fanuin; in tempto t.nlcorum, in untie S. Martini, Saivatarh: in Collegia ptttrtim Sadeta-íŕs /esu; Sic & in crienobln Kiinigstitensi, ilent Ptassensi: nec nun Leuteritiae in templu Episcopate, nil ,S. Latuentii Melniciani, pturíbusr/ue in (oris aliis." MPMÔT£Sh-1 El mSSXGHO čitä'TltroRi scvirom Ž&McklTETTI WS'VA SCXClfi í DIVISE mri ne - mstiTvro lít ÄCÍJENZE BI SOZOOlHA VOLVME QVWTO BKIWItWtI™^ 1/ Msrcefio Oretti, Notlite de profession,,,, tituít)i strana (rukopis} /iuŕufirtrv, flK/lkm-i-ľ (ľiŕUJŕirríf ikli'.\)ttllff>iaas!u, B í 27 y\>ii<- f