Kulturní dějiny (kinematografie) uRobert C. Allen – Douglas Gomery: Film History. Theory and Practice. McGraw.Hill, 1985 uEstetické, technologické, ekonomické a sociální dějiny uSociální dějiny kinematografie: u- Kdo natáčel filmy – a proč? Sociální dějiny produkce u- Kdo se díval na filmy – a proč? Dějiny chození do kina u- Co film zachytil, jak a proč? Dějiny filmu jako kulturního dokumentu u- Co bylo o filmu řečeno – kým a proč? -Jaký byl vztah kinematografie coby sociální instituce k ostatním institucím? ØMichéle Lagnyová: Staveniště nové filmové historie: sociálně-kulturní praxe. In: Petr Szczepanik (ed.), Nová filmová historie.Praha: Herrmann a synové 2004, 45-86 (orig. 1992) u „kulturní dějiny se snaží umístit myšlenky, díla a chování zpět do sociálních podmínek, v nichž se objevily“ u Tradiční kulturní historie uJacob Burckhardt – Kultur der Renaissance in Italien (1860) uJohan Huizinga – Podzim středověku (1919) uNámitky vůči tradiční kulturní historii: u- Ignorování společnosti – ekonomické infrastruktury, politické a sociální struktury u- Předpoklad kulturní jednoty, „ducha doby“ u- zjednodušující pojetí tradice a jejího předávání beze změny u- úzké pojetí kultury jako „vysoké kultury“ u- „kultura“ kulturních dějin nemá být jen kulturou čtenářů těchto dějin u u u uSociální dějiny: 40. a 50. léta 20. století: škola Annales; Fernand Braudel – dlouhé trvání (longue durée) u1929: časopis Annales; Marc Bloch uFernand Braudel: Středomoří za vlády Filipa II. (1949) uBraudelovo pojetí času v knize Středomoří: utéměř nehybný čas Středomoří jako zeměpisného prostoru (long durée); upomalý čas změn vve společenských a hospodářských strukturách (conjonctures - trendy),; urychlý čas politických událostí (évenements) u u60. léta - okouzlení kvantifikací; snaha o zvědečtění historie; historické ústavy - "laboratoře"; kvantitativní metody, demografický výzkum, cíl: totální dějiny (histoire totale) určitého regionu učasto statistické analýzy dat upostupně přechod k dějinám mentalit (třetí generace Annales) - Jacques Le Goff, George Duby; Michel Vovelle - rekonstrukce mentalit na základě hromadné analýzy dat - např. závěti (doklad o pohledu na smrt nebo na náboženství). Le Goff a středověká imaginace: kniha Zrození očistce (představa očistce souvisí se sociálními změnami, proměnou feudálního křesťanstva) uTato třetí generace v 60. letech nadšeně přijímala kvantifikující metody, v 70. letech se ale přiklonila k dějinám všedního dne a k historické antropologii. u uCo jsou sociální dějiny (německé Gesellschaftsgeschichte) pro historiky? u„Sociální dějiny se zabývají veškerým společenským vývojem v jeho komplexitě, zkoumají všechny sociální vrstvy společnosti, jejich strukturu, mobilitu a životní styl včetně hodnotových, mentálních a výkladových vzorů. Snaží se postihnout sociální změny v delší časové perspektivě, sledují vztahy mezi tak zvanou vyšší kulturou a kulturou lidovou a zkoumají reakce jednotlivých sociálních skupin na modernizační trendy ve společnosti.“ u(Jan Horský, Historická antropologie a /nová/ kulturní historie) u„socio-kulturní dějiny kinematografie“ (New Cinema History, Richard Maltby) u u Sociální dějiny uStudium procesů a struktur; uzájem o společenský vývoj v jeho celistvosti – dějiny společnosti – Gesellschaftsgeschichte; uzájem o všechny sociální vrstvy společnosti, jejich strukturu, mobilitu, životní styl uZájem o sociální změny, o důsledky modernizačních procesů v dlouhé časové perspektivě, téma nacionalismu u 60. léta – marxistická kulturní historie uJe potřeba rozšířit pojem kultury (ne jen vysoká kultura); je nutné vzít v úvahu význam hospodářských, politických a sociálních struktur. u uRaymond Williams – culture and society, 1958; the long revolution, 1961 uEdward Palmer Thompson: the making of the English working class, 1963 uReferenční zdroje pro „kulturální studia“ Antropologická kulturní historie Nová (antropologická) kulturní historie: minulost jako cizí země, úkol – interpretace jazyka „jejich“ kultury -kultura je „symbolická dimenze sociálního jednání“ (Clifford Geertz) – zahrnuje i materiální kulturu, ústně předávanou kulturu, rituály, způsoby myšlení obyčejných lidí Peter Burke: „Kultura je systém sdílených významů, postojů a hodnot a symbolických forem (chování, předmětů), jimiž jsou vyjádřeny nebo ztělesněny.“ Historický aktér uPro historickou antropologii je typické: uzájem o popis konkrétních sociálních praktik a každodenní zkušenosti a o porozumění těmto praktikám; uo rekonstrukci pohledu samotných jednajících; „zhuštěný popis“, tj. takový přístup k cizí (nebo minulé) kultuře, při kterém se díky podrobnému popisu průběhu sociálních jednání vyvarujeme toho, abychom do studované kultury vnášeli měřítka kultury naší (tj. např. vnášení našeho hodnocení důležitosti a podružnosti). uSociální historikové varují před rizikem tohoto přístupu: tj. před popřením determinujících faktorů (technologie, ekonomika, společnost) a společného horizontu zkušenosti (sdílené hodnoty, solidarita). u u literatura uGeorg G. Iggers: Dějepisectví ve 20. století. Praha: NLN 2002 uPeter Burke: francouzská revoluce v dějepisectví. Praha: NLN 2004 uPeter Burke: Variety kulturních dějin. Brno: CDK 2006 uPeter Burke: Co je kulturní historie? Praha: Dokořán 2011 u u u William Hoghart, Four stages of Cruelty. 1751 uNicolas Contat, tiskařský dělník: „Dal jí pěknou ránu přes záda a Jerome ji dorazil. Pak nacpal zdechlinu do okapu, aby nebyli prozrazeni; byla to vražda a ta musí zůstat utajena. Muži šíří po střechách děs. Vyděšené kočky padají do nastražených pytlů. Některé zemřou na místě. Jiné jsou odsouzeny k smrti pověšením pro pobavení celé dílny.“ u (30. léta 18. st.) Robert Darnton a velký masakr koček Robert Darnton: „Přestože se nám to může zdát zvláštní, a přestože to milovníci koček mezi námi prohlásí za odporné, byl masakr koček tou nejzábavnější příhodou, jakou kdy dělníci z Rue Saint-Séverin zažili. Pokud tomuto žertíku porozumíme, dokážeme odhodit něco ze svého moderního světonázoru a vstoupit do cizího, do duchovního světa prostých lidí před dvěma stoletími.“ 13-15; 75, 226 Richard Maltby: New Cinema Histories. In: Richard Maltby, Daniel Biltereyst a Philippe Meers (eds.). Explorations in New Cinema History. Approaches and Case Studies. Malden – Oxford: Wiley-Blackwell, 2011 Jaké pojetí dějin kinematografie? uadvocating the development of histories of cinema that place audiences, rather than films, at their centre, and integrate the quantitative methods of social history with the concrete and particular conditions of experience that are the predominant concern of microhistory u Film: příčina? Důsledek? symptom? uLeopold von Ranke in 1824 uacademic film history, which scarcely existed before the mid-1970s uToo often, explanation takes the form of textual interpretation, allowing the writer to juxtapose a movie and ‘an array of social facts (...) about the concurrent social environment (...) as though media texts have some obvious direct relation to their social context’, in a Zeitgeist account of film as cultural history. u To argue, as Michele Lagny does, that films should be seen ‘socially and historically (...) as symptoms’, advances us no further than the questionable methodology of ideological inference by allusion elaborated by Siegfried Kracauer in the late 1940s. Borrowing such methodologies, social and political historians have incorporated back into their accounts of broader historical phenomena the genre-based, mythological and ahistorical assumptions about the relationship of movies to the culture of which they are a part. Film a kulturní infrastruktura? uThe history of the American cinema is not exclusively the history of its products any more than the history of railroads is the history of locomotives. The development of locomotive design forms part of the history of railroads, but so, far more substantially, do government land policies and patterns of agricultural settlement. A history of cinema that will address the proposition ‘that films, by improving the general quality and availability of entertainment at a low admission cost, contributed positively to the stock of social well-being, in the same way that low cost electric street lighting did by markedly improving the quality of illumination’, will have significantly different concerns from film studies’ preoccupation with the textuality of films, acts of interpretation of textual meaning and theoretical approaches to these acts of interpretation. Dějiny recepce + distribuce + uvádění? Musí to být? uA history of cinema that is not a history of textual relations among films must, however, be concerned with the history of reception, which must itself include histories of distribution and exhibition. One crucial feature of the history of the reception of American cinema is that for most audiences for most of the history of cinema, their primary relationship with ‘the cinema’ has not been with individual movies-as-artefacts or as texts, but with the social experience of cinema. uAn historical examination of the ways in which the cinema has provided a site and an occasion for particular forms of social behaviour … is an enquiry into the production of meaning, but that meaning is social, not textual. Mediální specifičnost?? uSo long as cinema history remains solipsistically committed to medium-specificity, starting and ending with the film text, then the history of entertainment will remain no more than an entertaining diversion occupying the illustrative margins of other histories. Nobody expects the inquisition in Cinema History… udetailed quantitative information is vital if we are to progress beyond our current broad-brush knowledge based on trade figures, diplomatic accounts and grand theories of classical cinema as vernacular modernism. As vital, however, is the inclusion of experience that will ground quantitative generalisations in the concrete particulars of microhistorical studies of local situations, effects and infrastructure, based perhaps around the records of individual cinemas or small chains. The heroes of these microhistories – the Menocchios of the cinema – will be the small businessmen who acted as cultural brokers, navigators and translators of the middle ground constructing a creolised culture out of their community’s encounters with the mediated external world. One of these microhistories may become the Montaillou of cinema history, through what it may reveal about how its citizen consumers explained themselves and their place in the world through their encounters with the forces of global and globalising culture. Such histories, self-consciously acknowledging their own constructions and mediations, may also form part of comparative local histories, and, finally, may underpin attempts to consider the cultural function and performance of individual movies in more secure social and cultural detail than we can presently achieve. uCinematic Brno | Documentation of movie exhibition history and cinema-goers’ preferences in Brno, 1918-1945 (muni.cz) uZlín (posp.cz) u Prosopografie uDějiny náboženství uPolitické dějiny a dějiny institucí uAdministrativní struktury uSociální dějiny a dějiny mentalit (patronáž, klientelismus, sociální sítě…) uDemografie uDějiny profesních skupin uIntelektuální dějiny a dějiny idejí uHospodářské dějiny u u Prosopografie uKombinace biografické a statistické metody uanalyticko-komparativní přístup, spočívající ve vytvoření vzorku reprezentujícího určitou společenskou skupinu a odvození podstatných kvalitativních znaků s nejvyšší možnou frekvencí, jež lze pokládat za specifickém signum celku. Přitom počet znaků zjišťovaných u jedinců vzorku je omezen, aby jejich zjišťování bylo heuristicky zvládnutelné. Musí to však být znaky podstatné, umožňující diferencovat od jiných sociálních skupin, ale zároveň uvnitř skupiny mají přispět k poznání vnitřní stratifikace skupiny.“ (Milan Myška, Problémy a metody hospodářských dějin, ostrava 1995) u u Peter Burke unar. 1937, působil na University of Sussex a University of Cambridge uČesky vyšlo: uItalská renesance. Kultura a společnost v Itálii (poprvé 1872; inovace; prosopografie – kolektivní biografie) – sociální dějiny italské renesance uFrancouzská revoluce v dějepisectví. Škola Annales 1929-1989; uCo je kulturní historie? uJazyky a společenství v raně novověké Evropě uSpolečnost a vědění: od Encyklopedie k Wikipedii uŽebráci, šarlatáni, papežové: historická antropologie raně novověké Itálie u Zobrazit zdrojový obrázek Peter Burke: Italská renesance uKulturní + sociální dějiny (vztah kultury a společnosti) uškola Annales uKomunikační model kultury (kultura vzdělanců, lidová kultura) – kdo, co, komu, jak, kdy „říká“ pomocí kulturní „komunikativní události“? – díla, rituály, zpěvy… uKvantitativní metody uKolektivní biografie - prosopografie umikro + makrosociální přístup u Prosopografie tvůrčí elity u600 osob uSpecifičnost skupiny: gender, geografické rozložení, velikost komunity původu, dostupnost suroviny u„cizinci“ – geograficky a společensky uSociální původ (podle otce); řemeslníci a živnostníci; sociologické vs. biologické vysvětlení uKoncentrace řemeslníků – město uDílna / univerzita uDílna – spolupráce, koordinace – konvence uDílny – zvyklosti spolupráce, potlačení stylového individualismu uArchitekti: spolupráce, řemeslníci vychovávají řemeslníky – tendence k normalizaci při realizování zadání u„výstřednost“ v pracovních návycích uGeografičtí a společenští „cizinci“ a kulturní inovace uRodinné prostředí – řemeslnické a živnostenské rodiny + umělecké rodiny (výtvarné umění vs. Literatura ---- sociologické, ne biologické vysvětlení) u „francouzská“ prosopografie uvýzkum společných charakteristik skupiny jednotlivců. Shromáždění dat o zvolených indikátorech, které se týkají sociálních vlastností osob; cíl – porozumět sociálním mechanismům uvnitř dané skupiny. Aplikace v oblasti výzkumu polí (Pierre Bourdieu) - výzkum dějin a struktury pole. Porozumění dispozicím jednotlivců. (Rossier: Prosopography, Networks, …) uJde o studium pole – pole existuje tam, kde se projevuje soupeření o něco sdíleného více lidmi (např. v poli literárním – jak psát a hodnotit literaturu), kde je vyžadován nějaký vklad pro vstup do pole, kde se uplatňují specifická (tj. v jiných polích neuplatňovaná) pravidla „hry“, specifická ocenění a znaky autority; založeno na velkém souboru dat o jednotlivcích; cílem výzkumu jsou dějiny a struktura pole; např. literární pole – v něm se pohybují autoři, kritici, editoři, badatelé, novináři. Musí být pro pole vybaveni dispozicemi. u uPole existuje za podmínky jeho autonomie – tj. jeho charakteristiky jsou specifické právě a jen pro toto pole; je tedy potřeba nejprve shromáždit velký soubor dat o aktérech a institucích, abychom mohli rozhodnout, zda se vůbec jedná o pole, zda jde o pole členěné na další subpole, zda je samo součástí jiného pole. uRelativní autonomie pole: příznakem autonomie je existence specifických posvěcujících instancí; pokud mohou o hodnotě např. literárního díla vynášet soudy např. politici nebo manažeři společností nebo účastníci talk show, jde o pole, které autonomii postrádá. upříklad: výzkum pole pařížských akademiků – Pierre Bourdieu, Homo academicus. Paříž. Minuit, 1988 uGisele Sapiro: 140 autorů, 40. léta a poč. 50. let, Francie. Data o 128 proměnných. (Donald Broady, French prosopograhy: Definition and suggested readings. Poetics 30, 2002) u Ukončení uTermín: 24.11.: uvybrat si n základě knihy Jana Bendy Týrlová, Zeman a ti druzí skupinu tvůrců, najít nějaké interpretační motivy (vzdělání, sociální vrstva a zázemí, příbuzenské vztahy…). Zpracovat za pomoci dat v databázi filmového Zlína a vlastních rešerší uVypracovat a odeslat mailem prezentaci (úkol 1) + tezi k prezentaci v délce 2 normostrany (úkol 2) + téma a stručnou anotaci zamýšleného závěrečného projektu uTermín 26.11.: uSetkání online v 16.00 – 5 min. prezentace k úkolům 1 a 2 a debata nad vybraným tématem projektu uTermín podle zapsaného termínu zkoušky v IS: uÚkol 3: během zkouškového do termínu zadaného v IS (přihlášení ke zkoušce): vypracovat projekt – viz struktura níže (úkol 3) uÚkol 1: 20 bodů uÚkol 2: 20 bodů uÚkol 3: 60 bodů u Projekt uSoučasný stav poznání v dané oblasti, bibliografie - 25 bodů (3 normostrany) uZákladní charakteristika výzkumu, jeho cíle a metodologie - 30 bodů (3 normostrany) uČasová náročnost projektu – harmonogram řešení – 5 bodů (1 normostrana) u