Otázky:
1. Vysvětlete rozdíl mezi archeologií a paleontologií, co studují a uveďte tři příklady specializace v
archeologii. Případně dle čeho se specializace rozlišují?
2. Archeologický terénní výzkum a dokumentace: co je to terénní výzkum, co je nutné dodržet při
dokumentaci nálezové situace?
3. Jak se chováme k artefaktům, které nalezneme při výzkumu? Proč je důležitá konzervace nálezů?
Proč v dnešní době při ošetření artefaktů přistupujeme k nálezům opatrněji? (proč nepoužíváme tak
často vodu a kartáček?).
4. Které dvě populace (rodu homo) se setkávali v Evropě na počátku a v průběhu mladého paleolitu
(kolem 40 000 před dneškem). Ovlivnily se vzájemně tyto dvě populace, případně jak?
5. Ve kterém období mladého paleolitu se setkáváme s prvními regulérními pohřby? Proč je v témže
období fenomenální používání keramiky?
6. Jaké výtvarné památky/artefakty známe z paleolitu případně mezolitu? Známe nějaké doklady
pravěkého umění i z našeho území?
7. K jakým změnám došlo v období neolitu? Popište hlavní změny, kterými se neolit liší od paleolitu.
8. Jaká úprava keramiky je specifické pro období lengyelské kultury? Jaké nemovité památky, které
můžeme označit za megalitické stavby, se z tohoto období zachovaly? Jaké mohly být jejich funkce?
9. K jakým změnám došlo v průběhu eneolitu? Začali lidé pracovat s novými technologiemi, nebo
materiály? Jakými?
10. Co obecně charakterizuje dobu bronzovou, uveďte alespoň tři příklady? K jakému společenskému
či technologickému vývoji dochází?
11. Co je to bronz? Proč byl jeho objev důležitý? Jakým způsobem lze tento materiál získat a
zpracovat (popište alespoň základní sérii kroků nutných k vyrobení bronzového artefaktu, od získání
suroviny po finální zpracování).
12. Jedna z nejdůležitějších archeologických kultur se nazývá Únětická. Rámcově ji datujte (starší,
střední, mladší, pozdní doba bronzová?). Uveďte několik charakteristik pohřbívání v této kultuře
(způsob pohřbu, poloha těla, milodary, konstrukce hrobů).
13. Popište specifické pohřbívání ve střední době bronzové. Jak byste postupovali při odkryvu
takovéto památky?
14. Který nový materiál se objevuje na počátku doby halštatské? Jak/odkud bylo možné tento
materiál získat? Které předměty se z něj vyráběli?
15. Během přítomnosti kterého „etnika“ tradičně spojujeme první ražbu mincí na našem území? O
kterém období pravěku či protohistorie mluvíme? Kde mohli brát pro ražbu mincí inspiraci, odkud
pocházela znalost ražby mincí?
16. Jak nazýváme konflikt, který vypukl ve druhé polovině 2. století n. l. mezi Římskou říší, jíž v té
době vládl Marcus Aurelius a Germány a Sarmaty ze střední Evropy? Jak konflikt skončil? Kde, na
našem území, nalezneme největší doklady římské přítomnosti? Co bylo na této lokalitě objeveno?
17. Jaké jsou povinnosti stavebníků (ať soukromých či fyzických osob), při zahájení stavby? Které
instituce spravují archeologické artefakty? Co je považováno za archeologický nález (jak starý
artefakt)?
18. Kdo a za jakých okolností může provádět archeologický výzkum? Co musí splňovat a kdo uděluje
povolení?
19. K čemu slouží a na jakém principu funguje disciplína zvaná traseologie? Na jaké materiály a
artefakty můžeme tuto metodu aplikovat? Který přístroj je pro tuto metodu nezbytný?
20. Co jsou povrchové sběry? K čemu slouží? Jaké zásady při ní musíme dodržet?
21. Jaký je základní rozdíl mezi destruktivním a nedestruktivním výzkumem? Stručně popište jednu
metodu nedestruktivního výzkumu, a destruktivní výzkum. V jakých případech dochází
k destruktivnímu výzkumu?
22. Popište, k čemu slouží geofyzikální prospekce, jaké oblasti/území/památky/budovy můžeme
pomocí této metody zkoumat. Uveďte výhody a nevýhody této metody. Vyjmenujte dva základní typy
geofyzikální prospekce. Jaký je mezi nimi rozdíl?
23. Co je a k čemu slouží experimentální archeologie? Dokážete uvést nějaké příklady těchto
experimentů?
24. Srovnejte výhody a nevýhody fotografické dokumentace, kresebné dokumentace a 3D skenování
(artefaktů, či nálezových situací). Proč stále využíváme všechny tyto metody?
25. Vysvětlete stručně princip leteckého laserového skenování. V jakém období je vhodné skenování
provádět? Jaké archeologické památky jsme obvykle pomocí této metody zachytit?
26. Co uděláte v případě nálezu archeologického artefaktu? Proč s ním v ideálním případě nemáte
manipulovat?
27. Problematika hledání nálezů s detektory kovů. Je legální hledat archeologické nálezy pomocí
detektoru kovů? Smí se nálezce dožadovat odměny? Vysvětlete proč?
28. Co je letecká povrchová prospekce? Na jakém principu funguje? Jaké jsou její výhody/nevýhody
oproti jiným metodám výzkumu, například pozemní prospekci, příp. dalším?
29. Co je archeobotanika? Co jsme díky ní schopní zjistit o naší minulosti?
30. Čemu se věnuje archeozoologie? Co jsme schopní analýzou těchto nálezů zjistit? V čem může být
užitečná genetická analýza?
Období pravěku a jejich stručné charakteristiky:
Zkratky
B.P. – before present
př. n. l. – před naším letopočtem
n. l. – našeho letopočtu
Starý paleolit (asi 1 mil – 250 000 B.P.)
Na jeho přelomu s nejstarším paleotitem se lidská společnost rozšířila z Afriky do Asie a Evropy,
včetně území dnešní ČR - Bečov, Přezletice, Beroun, Stránská skála. Nositelem této kultury byl v
tomto období člověk vzpřímený a Homo heidelbergensis. Starý paleolit v geologické datování spadá
do epochy pleistocénu, respektive do středního pleistocénu - do stupňů Günz/Mindel, Mindel,
Mindel/Riss. V jeho mladší fázi došlo k ochlazení v důsledku ledové doby mindel (500 000/340 000 př.
n. l.), v tomto období sahal Skandinávský ledovec až do střední Evropy. V jeho morénách se nacházel
pazourek na výrobu nástrojů. Lidské pozůstatky z tohoto období jsou nacházeny v celé Evropě.
Přítomnost člověka vzpřímeného je v České republice doložena nálezy nástrojů v Praze-Sedlci, v
Přezleticích u Prahy, v obci Braškov (u Kladna) a na Stránské skále (u Brna). Nálezy nástrojů jsou v
tomto období hojnější.
(definice převzata a upravena podle wikipedie.cz).
Střední paleolit (250 000 – 40 000 B.P.)
Na počátku středního paleolitu ještě dožíval archaický člověk rozumný (Homo sapiens). V Africe na
něho přímo navázal moderní člověk rozumný, který se objevil v letech 170 000/135 000 př. n. l.
Pozůstatky archaického člověka rozumného byly nalezeny po celém Starém světě a poprvé také na
Předním východě. Tento archaický člověk je zastoupen např. člověkem steinheimským (Homo
steiheimensis, 300 000/150 000 př. n. l.) a člověkem neandertálským (Homo neanderthalensis) v
Evropě nebo člověkem palestinským (Homo palestinus) na Předním východě.
Mladý paleolit (40 000 – 12 000/10 000 B.P.)
Začíná se rozvíjet v počínajícím interpleniglaciálu (teplém výkyvu) poslední doby ledové, kdy jsou
domorodé populace středopaleolitických neandertálců vytlačovány lidmi moderní anatomické
stavby, zcela už podobnými až shodnými s člověkem dnešním (výška 170–180 cm, váha 80 kg). Kolem
roku 50 000 př. n. l. byl tak vývoj moderního člověka dokončen (behaviorální modernita). Nový typ
člověka rozumného bývá také označován jako kromaňonec. S nimi je spojen rozvoj čepelové techniky
a jí odpovídajících jemnějších typů nástrojů. Na našem území se v tomto období setkáváme např.
s tzv. lovci mamutů, správně označovanými jako gravettské populace (gravettien). V mladší fázi pak
nastupuje magdalenien.
Pozdní paleolit (10 000 – 8 000 př. n. l.)
Krátké období mezi paleolitem a mezolitem.
Mezolit (na našem území cca 8 000 – 5 500 př. n. l.)
Mezolit (z řeckého mesos, μεσος = střední a lithos, λιθος = kámen) nebo také střední doba kamenná
označuje období mezi pozdním paleolitem a končí začátkem neolitizace Evropy. Mezolit je
pokračováním paleolitu za změněných přírodních podmínek a spíše jen tradičně uznáván za
samostatné období.
Neolit (na našem území 5 500 – 4 300 př. n. l.)
Neolit nebo také mladší doba kamenná je pravěké období, ve kterém se namísto dosavadního lovu a
sběru stává hlavním zdrojem obživy zemědělství (obdělávání polí i pastevectví/chov dobytka).
Samotný výraz neolit pochází z řeckého neos = nový a lithos = kámen a odráží v názvu jeden z
typických prvků tohoto období. Tato tzv. neolitická revoluce začíná na Blízkém východě a ukončuje
tak období mladého mezolitu. Neolit na různých územích začíná odlišně, podle toho, jak rychle či
pomalu se sem šířila znalost prvotního zemědělství, které je rozhodujícím znakem období. Lidé
začínají používat kromě štípané industrie rovněž broušenou kamennou industrii, což je další
technologický posun. Důležitou inovací je schopnost vyrábět keramické předměty.
Eneolit (na našem území 4 300 – 2300/2200 př. n. l.)
Z neolitu se postupně vyvíjí eneolit. Liší se změnou a vývojem hiearchie společnosti, novými
technologiemi i materiály. Do zemědělství je zaveden dokonalejší způsob orby, objevuje se použití
kola a vozu = efektivnější převoz a distribuce nákladů. Využití zvířat pro práci, používání kovů - mědi
případně stříbra a zlata. Na pohřebištích je možné sledovat sociální rozdíly, vymezuje se elitnější
vrstva. Dochází k zmenšování obydlí, pravděpodobně se upevňuje sociální postavení mužů.
Doba bronzová (2300/2200 př. n. l. – 800 př. n. l.)
Doba bronzová je historické období, pro které je charakteristické dominantní využívání bronzu –
slitiny mědi a cínu – pro výrobu důležitých potřeb. To bylo možné díky rozvoji metalurgie a vynálezu
dřevěného uhlí. Epocha se též vyznačovala rychlejší sociální diferenciací než v předchozích obdobích:
rozvoj států na Blízkém východě nebo vznik elitní vrstvy ve střední Evropě. V zárodcích se rozvíjely
dálkový obchod, sociální diferenciace, písmo a první města. Byla domestikována nová zvířata. Pojem
doba bronzová v rámci své třídobé periodizace pravěkých dějin navrhl dánský archeolog Christian
Jürgensen Thomsen v roce 1836. Dobu bronzovou dělíme na starší, střední, mladší a pozdní.
Starší doba železná/doba halštatská (800 – 480 př. n. l.)
Doba halštatská označuje období, během kterého se ve střední začalo zpracovávat železo. Svůj název
dostalo podle hornorakouského města Hallstattu v Solné komoře. V polovině 19. století tam bylo
objeveno přes tisíc hrobů. Nálezy z hrobů se s převahou daly zařadit do nejstarší doby železné. Doba
halštatská navazuje ve svém vývoji na předchozí pozdní dobu bronzovou. V průběhu halštatu dochází
k vrcholu sociální stratifikace. Evropa je propojená sítí elitních (vládců?), kteří společně obchodují a
dochází k výměně idejí, můžeme hovořit o malé „globalizaci“.
Mladší doba železná/doba laténská (480 – 40/30 př. n. l.)
Laténská kultura odvozuje svůj název od archeologického naleziště La Tène na severním břehu
Neuchâtelského jezera ve Švýcarsku, kde bylo roku 1857 objeveno množství artefaktů. Tato kultura,
jejímiž nositeli byli historičtí „Keltové“ (ve skutečnosti se daleko pravděpodobněji rozšířila „keltská
kultura“ než samotné etnikum, které je daleko spíše konstruktem římských historiků, kteří nám o
něm referují), se rozvíjela během mladší doby železné, tj. asi od poloviny 5. století před n. l. až do
přelomu letopočtu, kdy podlehla tlaku římské expanze a útokům germánských kmenů ze severu.
Vznikla plynulým přechodem z halštatské kultury starší doby železné; v tomto procesu dominuje vliv
středomořských oblastí, zejména Řecka a etruské civilizace. Laténská kulturní centra vzkvétala
zejména na území dnešní východní Francie, Švýcarska, Rakouska, jihozápadního Německa, Česka,
Maďarska a na Slovenska.
Doba římská (40/30 př. n. l. – 380. n. l.)
Doba římská se v české archeologii vymezuje období let 40 nebo 30 př. n. l. až do roku 350 nebo 380
n. l., kdy bylo území Česka obýváno především germánskými kmeny. Počátek doby římské je určeno
odchodem Keltů a zároveň počátkem pronikání prvních Germánů na české území. O konci doby
římské se uvažuje někdy v 2. polovině 4. století, kdy začaly etnické pohyby, které se charakterizují
jako doba stěhování národů. Pro celé období doby římské je charakteristickým prvkem interakce,
konflikty a vzájemné ovlivňování mezi germánskými kmeny na území Germánie a Římany na území
římského impéria. Po celé trvání doby římské na českém území žily kmeny Markomanů, na Moravě
společně s Kvády. V mladší době římské přišlo ze středního Polabí nové obyvatelstvo, které proniklo
až na severní Moravu.
Doba stěhování národů (380 n. l. – 568. n. l.)
Pojmem stěhování národů se označují rozsáhlé migrace obyvatelstva (tzv. barbarských kmenů a jejich
skupin), které probíhaly koncem starověku a počátkem středověku. Jejich příčinou byly demografické
změny, především růst počtu obyvatelstva, způsobený přechodem od pastevectví k zemědělství, to
znamená k usedlému způsobu života, i sociální důvody. Kromě toho primitivní způsob obdělávání
půdy vedl k jejímu rychlému vyčerpání, což bylo dalším důvodem ke stěhování. Nicméně jak naznačují
archeologické důkazy, nemuselo jít o stěhování celých národů, ale jen vládnoucích elit.
Raný středověk (586-1200 n. l.)