chu za patriarchu a nazýváchu jeho Tomášem. Po němž všichni patriarchy Tomáši slovu. A tak ti lidé v Indi jsú tomu Tomášovi poddáni, jako my v těchto zemiech papežovi. V Indi jest zvláštnie řeč i abeceda; protož jsem ji tuto abecedu popsal tiemto řádem.
STÝ A SEDMÝ ROZDIEL PRAVÍ O MOŘI P I E S K EM PŘIKRYTÉM, O POTOCE, JENŽ JEST PLN DRAHÉHO KAMENIE, O STROMIECH PŘEDIVNÝCH, O LIDECH ROHATÝCH, O RÁJI DVORNÉM
V kněze Johana zemiech jest mnoho divných věcí a oby-čejóv i lidí i zvierat. Jest v jednom kraji jeho země moře plovúcím ústavně pieskem přikryté. A toho piesku jest tak mnoho, že ižádný nemóž zvěděti, jest-li která vuoda pod ním, anebo má-li dno, čili nic, neb ižádný přes to moře nemuož přejiti ani na lodí ani kterú chytrostí; neb což na ně přijde, to vše potone. A jestiť velmi široké, že ižádný nevie, pokud sahá, anebo kde jest druhý břeh.
Pak od toho moře dobře tři dni púti vzdáli na púšti jest hora veliká, z niežto teče potok, v němžto drahé kamenie roste mnoho rozličného. A s uoné strany toho potoka jest veliká a široká roveň. Z niežto, když slunce vycházé, vy-chodie stromové, a vždy jich přibývá až do polodne, a po polodni opět zase vstupují v zemi poznenáhla; a když slunce zajde, tehda všickni vstúpie v zemi, že jich neviděti, ani miesta muož poznati, kde jsú stáli. A to se děje na všaký den. A ti stromové nesúť ovoce, ale nesmie jich ižádný učesnúti, neb pravie, že jsú od kúzla, ale ne od přirozenie; a ktož by chtěl učesnúti, inhed jej cos udáví.
Také na púšti svrchuřečené jsú lidé divuocí, majíce rohy
na hlavách; a jsúť chlupatí mezi očima a neumějíť ižádné řeči, ale vyjíť anebo kvíčie jako svině. Také v tom kraji jest těch ptákóv mnoho, ješto slovu papúškové. S této strany Penthexore leží ť jeden ostrov, jenž slove Melchoante. Tu bieše jeden bohatý muž, a ten byl udělal sobě ráj, jímžto mnoho lidí zklamával, že jsú proto musili zemřieti; a protož ten muž i s tiem rájem by také upálen. A to se bylo dávno stalo přede mnú, neb sem já ty studnice viděl, jež jsú byly v tom ráji.
STÝ A OSMÝ ROZDIEL PRAVÍ O TEMNÉM ÚDOLU, O PŘEŠKAREDÉ TVÁŘI A O ZLATU A O STŘÉBRU TU NALEZENÉM, O LIDECH ZMORDOVANÝCH
S oné strany toho ostrova Melchoante jest veliký div, kterýžto mním, že jest od kúzla nežli od přirozených příčin. Neb tu teče řeka rajská, jenž slove Phison. A nedaleko odtud jest jedno údole, jenž leží mezi dvěma horama; a jest dobře čtyř mil vzdéli. A jedni jmenují to údole zakúzlené údole a druzí údole temnosti neb temné, třetí nazývají ďáblovo údole, neb jest velmi nebezpečné; a slýchají i vídají v něm hřímanie i blýskanie a rozličné búřenie a ryky a kvielenie. A protož mnozí mnie, že by to byl vchod pekelný, střed toho údole. Nebo málo tam dále stojí pod jednu temnú skalů člověčie hlava po pleci. A to jest tak přehrozná hlava, jako kdy vídána. Neb nenie ižádný muž tak udatný, by se nemusil leknuti; nebo buble, hvíždě, pach tuje sebú a mění svój zrak v rozličné obyčeje, že se dobře ďáblu přirovnává. A tu jest zlata a striebra a drahého kamenie tak mnoho, že jest nelze vypraviti. A ta tvář vyři-nuje ohnivý plamen a smrdutý dým a vrtí se jako vzteklá a řeve a skřípí a ječí a tak má rozličné hrozné oblovánie, že nenie k vieře podobné o tom praviti. Neb když já s svými