Karel Mul y a kolektiv DEJINY ČESKÉHO A ČESKOSLOVENSKÉHO PRÁVA DO ROKU 1945 2. upravené vydání Linde Praha a. s. - Právnické .1 ekonomické nakladatelství a knihkupectví Boluinulv Horníkové a Jana Tulácka. Opletalova 35. 115 51 Praha I |9<)0 ........II .......13 .......Ift ......23 ......23 ......26 ......26 .....28 ...28 .....29 ......30 — 30 ... II ...31 ..*»* 33 .....JS .... .1« .....39 •JI ...42 — 43 ...44 ...52 .52 53 n DftllH\ 5TÄFU n I'HAVA/a KAIMTAiKSMU uk',i:i!i! CetkdhopAvodu Národní výbcn sqjiftŕoval udaj nejmiléhttvcjJli hospodárske potfeb) eemi, napi dovoz potravín Poie. CO delegace Národního výboru > čele > K Kramaře m přivezla 5, listopadu 1 '> IS zo Švýcarska kladné sianovisko dohodových stáluk republikánske lormé Mátu. začalo byt připravováno vytvořeni nei s v HflM zákonodarného orgánu. Nejsnadnéjší cestou bylo rozšířeni pléna Národního výboru na Národní shromáždění. I v jeho složení mulo byI zachováno zastoupeni politických stran podle výsledků voleb do ríšske rady i |')| | Dohodnuty poměr zastoupeni českých politických stran byl dodižcn i při sestaveni vltídy. K právnímu /ukotveni těchto záměrů do-H6 -eliválením prozatímní ústavy Stručný zákon o prozatímní ústav*, který spolu s recepční normou tvořil provizorní ústavní základy nového státu, schválil Národní vyhoř na svém posledním plenárním zasedaní dne 13. listopadu 191N ízák.C. 37/1918 Sb. z. a n i .?. Prozatítmi í ústa va Zákon o prozatímní ústave byl vydán dne N listopadu pod číslem 37 ve Sbírce zákonu (podepsali |ej AI. Rašin. Ir Soukup, J Stíibmy. Ant Švehla a \ Šrob.u i Ma pouhých jedenadvacet paragrafů rozdelených do Čtyř oddílu: O národním shromážděni, o prezidentu republiky, o tom. Jak se vyhlašují rozsudky a o moci výkonné a nanzovuci. l'o.str.idá v ústavách obvykle samostatné prohlášeni, což odpovídá jeho provizorní povuze. Národní shromáždění vzniklo rozvířením pléna Národního výboru na celkových 256 členů stejným způsobem, jakým byl sestaven Náiodni výbor. Politické strany získaly V Národním výboru zastoupeni'pudle výsledku posledních voleb do vídenské říšské tady. které u nás probílily v t [911 Plipadiic doplnení uvolnených míst v parlamentu mčlo byt provedeno stejným způsobem, ľro/alimní ústava uprav o vala dále ztrátu poslaneckého mandátu. Řešila |i odka/em na rakouské predpisy, napr. o zbaveni svéprávnosti. Nepočítala však s eventualitou odvolaní poslanec politickou stninou. k níž. náleží. Podmínkou pro jednaní a usnášeni se ve snemovne byla přítomnost alcspoíi jedné třetiny poslanců, přičemž ke schváleni běžných Otázek stačily hlasy nadpoloviční většiny přítomných Kvalifikované.dvímtfctiAO" ve většiny hlasu za plitomiuisli uciuienč dvou nelili poslanců bylo třeba ke změně prozatimiu ústavy, ke zvoleni prezidenta, k vypovězeni války 272 C VZNIK ŕSK a k lozhndiiiiii několika dalsn.li m.izck Činnost zákonodarného sboru, pravá a povinnosti |oho členu byly uplaveny jednacím řadem, kteiy vypracoval a schválil na své předposlední schůzi dne »ž, listopadu Národní výbor. Pro prozatímní ústavu je typické řešeni vztahu mezi Národním shromáž-dčním a dalšími nejvyššími orgány státu jednoznačné ve prospech zákonodárného sboru. Parlament vedle své zákonodárné činnosti volil prezidenta a vládu. Vůči vládé mu příslušela kontrolní pravomoc ..až. do doby. kdy podle ústavy konečne se sejde a ustaví snemovňa vyšlá z voleb" 1$ A) Členové vlády po svém zvoleni skladali slib ve snémovné. které se vláda take odpovídala ze své činnosti. K vyslovení neduvéry vládd stačila při hlasování v parlamente prostá většinu hlusů. Teoreticky tedy bylo odvolání snadné. Koncepce postaveni Národního shromáždění jako formální i takticky nejvyššího orgánu ve státe byla výsledkem radikálních, demokratických tendencí revolučních nálad části obyvatelstva. Převaha Národního shromáždění nad dalšími orgány státu sc projevila i v úpravě pravomocí hlavy st.itu. prezidenta Byl volen kvalifikovanou dvoutřetinovou většinou přítomných za účasti nejméně dvou třetin poslanců Měl taxatívne a velnu úzce v v mezenou pravottUH . do níž pal-fily převážné reprezentativní a méné závažné úkoly hlavy státu, Jeho úkony mél potvrzoval příslušný ministr. Ve vztahu k parlamentu mél právo vratu k novému projednání schválený zákon do osmi dnů. K jeho potvrzení vc sněmovně potom stačila prostá většina hlasů. V prozatímní ústav* není výslovné upravena otázka formy státu. Republikánská forma vyplývá z nadpisu oddílu ustanovení ..o presidentu republiky" u/. § 13. podle kteiehose vyhlašuji rozsudky „jménem republiky'". Všeobecné bylo republikánske smyšleni spo|ovanos protihabsburským postojem u vybudování samostatné republiky bylo převážné považováno za přirozené a samozřejmé. U části politiků však republikánska lomia stálil nebyla |edn.iznačny m řešením a prozatímní ústava naznačila její dočasnost. § 7 totiž mimo jiné uváděl „Úřad presidenta trvá až do doby. kdy podle ústavy konečné nová hlava státu bude zvolena" Smyšlení stoupenců monarchie se pak projevilo zanedlouho po schválení prozatímní ústavy, počátkem prosince l°ls. při projednáváni návrhu zákona u zrušeni šlechtictví. Následující den po přijetí prozatímní usiavy. M. listopadu I91K. z v o-lilo Národní shromážděni na sve prve schůzi prezidentem iv |cho nepři- 273 V IH-IINY STATI \ l'K WAZ\ KAľll \l ISMI tomnoslii I ti Mas.uyk.i Volhu měla mamlcsinčm iaz Vláda, závisia způsobem svého vzniku iní Národním shromážděni, kleré volilo HM0V8AJI pOfel 17 tnmislm \četné plcdscdy. byli v |x>sl;i vcni výkonného orgánu parlamentu. Ze svých členů vulil.i náměstka pred-sedy vlády a přidělovala ministrům jcdnoilivc resorty. Prezident neměl žádná Ústavní oprávnění ovlivňovat její činnost Prozatímní ústava zakazovala ministrům Členství ve správních u dozorcích radách akcio\ wii společností 11 společnosti s ručením omezeným, čímž se mčla zalistoval objektivnost ministru při řešení hospodářských problémů. Pro rozhodování vlády o návr/ich Národnímu shiomáždčni, o všech otázkách poli tlekč povahy u o jmenování příslušných státních úředníků (vyšší úředníky jmenoval prezident) byla stanovena nčast nejméně desíti ministrů Kolektivnost rozhodování vlády, i když byla v konkrétních případech vykládána zúženě, mčla čelu konkurečním zájmům politických stran, jejichž zástupci obsadili jednotlivé ministerské lunkce. Prozatímní ústavou byly vytvořeny nejvyšší státní orgány Ohlasy na přijetí prozatímní ústavy upozorňovaly na nevyřešenou otázku pomčni Cechů a Nómců v novém státě. Početné silná národnostní menšina německého obyvatelstva nebyla zastoupena v jeho ncjvyšftích orgánech Poukazovali na to hlavně čeští sociální demokrate Politika německých stran z českého pohraničí, snaha o odtrženi pohraničních oblasti historického území Čech a Moravy a ozbrojeny odpor vůči československým orgánům nejméně do konce roku 1918 pak neumožňovala jejich spolupráci s Československou republikou. V prvé polovine r. 1919 byly provedeny dvě změny prozatímní ústaw Nejdříve byl rozšířen počet členů Národního shromáždění na 270 zástup cň. Návrh zákona o této novelizaci prozatímní ústavy poduli slovenšti po slanci, sdružení v parlamentě do společného klubu, už 20. listopadu 191H Projednán a schválen byl ve sněmovně dne 11 března 1919 (publika.m pod č. 138/1919 Sb. z a n.). Čtrnáct nových poslaneckých mandátů bylo přiděleno Slovákům I obsazeno jmenováním. Návrh byl zdůvodňován prak tickymi potřebami a obtížemi v práci slovenských poslanců. Z dosavadních 40 slovenských členu parlamentu se někteří prace ve sněmovně nemohli účastnit, [xniev.nl/ působili jako poradci V Wbáta ministra spinou moci pro správu Slovenska I další museli velmi často /.is.ihov.ii \ komplikované politické situaci přímo na Slovensku a nemohli proto soustavně pracovat \ parlamentě Důvodová /pi.i\a;i v vstoupeni zpra- < vznik r.sK Hjodajfl poukazovalodák na chaos \ právní praví na Slovensku a na nevy-l.iMiene otázky platnosti Etaftfeh právních noiein V některých ohlaslech Slovenska byly používam siare uherské i reeipovane rakouské pícdpisv Zvyšcnv počet poslanců měl pečoval o odstraněni nedostatků právní |>ra-xe. Problémem ještě závažnějším však na Slovensku byly rozpory mezi jednodivými politicky mi siranami, soupeřeni s promadjrskymi kruhy a hospodářská zaostalost celého území. PoditatOU druhé změny piozalímní ústavy bylo omezení kompetence parlamentu a posíleni výkonných organu slaiu Navili na úpravu vztahu prezidenta vůči parlamentu a vládě předložili sociálně demokratičtí po slanci u vláda k němu připopla svůj doplněk Zakonč. 271/1919 Sb. z. I n ze dne 23. května 1919 přinášel změny v činnosti Národního shromáždění, které odpovídaly rozšířeným a výslovně uvedeným novým kompetencím prezidenta a vlády. Nejzávažnější změnou v pravomoci prezidenta vůči parlamentu byla jeho povinnost podávat „občas" ústní nebo písemné zprávy o stavu republiky a doporučoval sněmovně opatření, která pokládal za účelná. I.húta pro vráceni zákonů k opětovnému projednání Národním slnomážděním byla prodloužena na 14 dnu Významným posílením pravomoci prezidenta ve vztahu k vládě bylo Jeho právo jmenovat a propouštět ji. určovat, kteří členové vlády budou řídit jednotlivé rezorty, předsedat schůzím vlády a účastnit se jich, a lake vyžadovat zprávy od jednotlivých ministrů, zvát si je. nebo celou vládu, k poradám. Tímto rozšířením svých pravomocí se prezident Stal fakticky hlavou vládní a výkonné moci. Osobní autorita T (í. Masaryka jako představitele státu byla doplněna mocenskými oprávněními, kterými mohl samostatné disponoval. Podle květnové novely u? vláda neměla pevné stanovený počet členu. Z dřívější závislosti vlády na parlamentě zůstalo jen hlasování o nedůvěře vládě, ovšem už za ztížených podmínek Návrh na vyslovení nedůvěry musel byt podepsán nejméně jedním stem poslanců a do osmi dnů proiednán v ústavním výboru Vláda sama však mohla podat sněmovně návrh na vyslovení důvěry, který projednání ve výboru nepodléhal Po vysloveni nedůvěry nebo zamítnutí důvěry vláda podávala dcniM puvi- Prozalimni ústava platila do konce února 1920 V prvních dnech po vyhlášeni samostatnosti Československa ihyvatel- 274 275 \ Df-JIMN MAII \ l'KWA/A KAHTAI lss'1 I). Ústava Z ItOKt 192(1 A z \m)t\ BNl ANSKVíU PRÁV /. Ústavní listina ( S U Pod číslem 121 byl ve Sbírce /akcím .1 n.iíi/cm státu československého publikován „Zákon ze dne 29 února 1920. ktery:m se uvozuje ústavní listina Československé republiky" Z formálního hlediska mři neohvvk Inu slavnostní úpravu pfcd nadpisem byla /ai.i/ena pieamluile. /duta/ mim. 1. Ke Československý národ přijal ve svém Národním sluomáždéiii Oslavu, klcrá spolu s ostatními zákony má být prováděna v duchu našich dějin a zásady scbcurčení. Ústava vycházela z klasicko teorie dělby moci Zákonodárnou moc představoval dvoukomorový parlament, moc vládní a výkonná byla rozdělena mezi prezidenta a vládu. Soudní moc reprezentovala soustava nezávislých soudů Autoři návrhu Ústavy, jedním z nich byl profesor Právnické fakulty UK Dr. J. Hoelzcl, vycházeli z cizích vzorů. Preambuli převzali z americké usiav\ z. roku I7K7. Oprava postaveni prezidenta pripomínala články ústavy třetí francouzské republiky a pro katalog občanských práv byla vzorem rakous* ká prosincová ústava / roku 1K67. Použili částečně I předlohy anglické. sv\ • carské a nemecké. Uvo7ovací zákon obsahoval 10 článku. První prohlašoval neplatnosi zákonů odporujících ústave a pro její zrněny stanovil formu ústavních zákonů. Dva základní články pojednávaly o ústavním soudu Mil sedm členů - dva vysílal Rejvyšší soud. další dva nejvyšší soud správní, dva zbývající a předsedu jmenoval prezident republiky Zakotveni ústavního soudu na čelném mistr tohoto dokumentu vyjadřovalo jeho uumořádm vy/nam \ zákonodárství republiky. Jeho posláním bylo rozhodoval, zda zákony jsou v souladu s Oslavou. Další články uvozovacího zákona mely charakter přechodných opatření pro činnost dosavadního Národního dffl1 máždění a prezidenta do doby zvolení nových ústavních orgánů. Účinnost uvo/ovacího zákona i ústavní listiny nastala dnem vyhlášení, tj. 6. března 1920 Zvláštní význam mél take článek devčt UYOZOVacr ho /.ikona Podle ného dnem Očinnosii ústavní listiny pozbývaly platnosti vsednu dřívější ústavní zákony (tj. reelpované rakouské a uherské 1 a dále Ustanovení odporující' Oslavní listino a lepublikánske founě vlálu 282 H l si \\ \ / H* iKI I'J:(I\ZAK(II\l-M DUCANSKYCM PRAV Nasledoval text iisiaviu lisilm Jejích l.U p.ttaťi.ilu bylo i"/ lei, zvolen mohl byt občan, který dosáhl věku alespoň 45 let. Volby se měly konal vždy V neděli. Podrobnou Opravu obsahovaly volební řády. Platnost voleb pu.su/o-val volební soud, zřízený zákonem č. 125/1920 Sb. 1. a n. Žádný občan nemohl být současně členem obou sněmoven. Poslancem ani senátorem nemohl být člen župního (zemského) zastupitelstva ani člen ústavního nebo volebního soudu. Svůj mandát vykonávali členové parlamentu osobně, po složení slibu věrnosti republice, zachovávaní zákonu a podle svého nejlepšiho vědomí a svědomí. Nesměli od nikoho prijímal příkazy Pro své hlasováni v orgánech purlamentu nemohli byt stihaní, za výroky lam pronesené podléhali pouze disciplinárnímu řízeni. Parlamentní imunita jun zajišťovala ochranu 1 ve všech ostatních jednáních, pro které by mohli být trestně nebo disciplinárně stihaní pouze po souhlasu příslušné sněmovny. Výjimkou zde však byla plná trestní odpovědnost odpovědného redaktora. Pokud byl člen siiémovnv přistižen a zatčen při trestném činu. musela s jeho trestní vazbou rovněž souhlasu sněmovna Sialv plat členu obou sněmoven byl r ll>20 stanoven na 2 1)00 Ks. sdíahotnim přídavkem I 000 Kč měsíčné, od I ledna 1921 dosiavali 283 V OfillNY STVTI \ l'HAVA ZA KAľlTAl ISMľ O ÚSTAVA Z KOK t ľ>;ii V/VK<>IV| \|ii|«\\SKY< lll'RAV mesftnč 3 (H)D K*;, která nepodléhal) cltml. Zamestnanci ve nátnfch slitá bach. vcetná vysokoškolských profes ord zvolení do parlamentu, vedlo plitu fileni incmovny pobírali dále tvou dosavadní mzdu OUtnejnovnypadanwatu te scházely dvakrát točné na |antím(v březnu).i podzimním (V říjnu)řádném zasedaní, klére svolával .1 prolila-.... za ukončené prezident republiky Upraveny byly take podmínky pio /.i sedaní mimořádné a způsobilost sněmoven k usnášeni. Kvalifikovaná většina nejméně lít pětin všech členu k.i/de ze sněmoven byla miiii.i k vypovězení války .1 ke /mině Ustavní listiny. Schůze obou sněmoven byly s zásadě veřejné, bylo počilátiol v jejich společnými *chiizeiui. Jed naci fády sněmoven podrobní POZvádél) XpOtOb 1 loimy piáee uvedené v textu Ustavní listiny jen v nejdulcžiiéjšich bodech Zakontxlámy prtiees ve dvoukomorovém parlamentu predpokladal, ze návrhy zákonu bude předkiádat vláda nebo nekleni ze sněmoven. Osnovy zákonu, které jako první projednala poslanecká sněmovna, byl povinen senát projednat, mimo výjimky rozpočtového a branného zákona, do sesli radě! Návrhy zákonů přijaté iwjdíívc senátem byla dolní sněmovnu povinna piojednnl do in měsíců. Pokud senát kvalitikovanou většinou neschválil osnovu pniaiou po slaneckoti sněmovnou, mohla nabyt platnosti zákona, když poslanecká sněmovna potvrdila své původní usneseni kvalifikovanou většinou. Pil opačném postupu, když. byla osnova zákona nejprve projednaná a schválena v senátě a sněmovna poslancuji zamítla, mohl senát trvat na svém původním usnesení a návrh opět předložit dolní sněmovně. Pokud jej kvalifikovanou většinou hlasu dolní sněmovna zatnula podruhé, nemohl se stál zákonem a nemohl byt nelmeiié po ilohu lednoho roku předložen znovu Vélši politickou váhu v zákonodárném procesu měla létly z hlediska právni Úpravy poslanecká snemovňa. UStavnl lltUttl předvídala lake možnost pri|eti návrhu zákona prfej zamítavé stanovisko parlamentu lurmou referenda. Jednomyslným usnesením členu vlády mohl byl takový návrh (s výjimkou ústavních zákonu) postoupen k lidovému hlasováni, jehož by se mohli ličaMint občane oprávnění volit do poslanecké sněmovny. Podrobnosti měl upravil zvláštní zákon, který však nebyl nikdy vydán. .1 zailne referendum se za účinnosti ustavní listiny ani později v CSU nekonalo, Zákon) píi|.ite Národním Shromážděním mu mohl ve lhůtě |edno ho měsíce - připomínkami Vrátit |>ieziJeni lepubliky. Jetích vyhlášení se pak 2W huii po/di/ei.i, pokud jej potvrdil) snfimovn) kvaliftkovanou v&Jinou i»ri hlasováni podle jmění nebo nenabyl platnosti 1 k lebo vyhlásení nedošlo ho vyhlášeni schváleného zákonu byla ustav. >u určena iiusinialui ilmi.i 1 .siní všedních dnu tni jeho předáni vladé. Podepisoval |ej prezideni republiky, předseda vlády a příslušný minisir pověřeny jeho vedením Druhá hlava Ustavní listiny upravovala dale ještě interpelace na členy vlády a plnění Úkolu parlamentu, kdy sněmovny nepracovaly. Podle 5-i činil neodkladná opatřeni, k nimž by bylo třeba Katona, 24členuy výbor parlamentu. Zákone 111 ě. 327/1920 Sb. z. a n, byl vydán jednací lad tohoto organu a použito nad rámec ustavní listiny vystižného označeni „stály výbor" Každá sněmovnu do něj volila ze svého stfedu členy a náhradníky nádobu jednoho roku, |>tičcinž poslanců bylo ve stalém výboru Id. senátoru S Vyboi měl m.j. kontrolní pravomoci vuu vládě, ministři se proto nemohli stál jeho členy. Z kompetencí parlamentu nepřecházelo na stály výbor právo volit prezidenta republiky, měnit Ustavní zákony, dávat souhlas k vyhlásení války a nařizovat občanům nové trvalé finanční povinnosti, stanovu nove trvalé výdaje ze státního rozpočtu a zcizovut siáml majetek Neodkladná opatřeni s moci zákona mohl stály výbor vydal pouze na návrh vlády a za souhlasu prezidenta. Měla pak dočasnou platnost a musela být vyhlášena ve Sbírce zákonu. Současně jc vláda předkládala k posouzení Ústavnímu soudu, z.da výboi takovým opatřením nepřekročil svojí ptavOTOOC. Na nejbližsí schůzi poslanecké sněmovny a senátu musel předseda stalého výboru předložit zprávu o přijatých opatřeních. Pokud je obě sněmovny do dvou měsíců poté. kdy se sešly, neschválily, pozbývala další platnost. Vládni a výkonnou moc představovali prezident republiky, vláda, ministerstva a mzsi správní uřatly. \ lomto pořadí o nich po|cdnav.ila hlava třeli ustavní listiny, která ve svém prvém ustanovení zdůraznila, že nanze ni mohou byt vydávána pouze v nie/ich /.ikona a k ieho provedeni Takto mělo byl zajištěno, že výkonná iikk; nepřekročí tvi kompetence a normotvornou činnost bude realizoval jen na základě zákonného /mocném. Ustanoveni o prezidentu byla uspořádaná do dvou oddílů. První upravoval zejména jeho volbu u nástup do funkce. Zvolen mohl byt statni občan ČSR od J5 let věku, klety splňoval podmínky volitelttOJtl do poslanecké sněmovny Obě sněmovny parlamentu jej volily kvallflkova nou. ilipéliiiovou vcmiioii hlasu VÍCC nez poloviny svých členu, kteří museli bvl pn volbě pniomni Volební období prezidenta bylo poměrné 285 \ DHľ.v Slvll \ 1'KAVA ZA KAItTAl I.SMI1 dlouhé sedmileté, což upevňovalo stabilitu tohoto nejvyilího ocgánu st.ilu Tentýž občan mohl byl /volen prezidentem pouze ih.iki.it po sobe V\umka bylé výslovné Uvedena pru prvého prezidenta ('SK. kléry měl mbncMéteé zásluhy o vznik našeho siátu. Za přesul ttanovenych okol nosu, napi podobu nemoci, zastupovala piezidenta vláda. lesp. její pred-seda a mohl byt případně zvolen náměstek prezidenta. Funkce prezidenta byla neslučitelná s Členstvím v Národním shromáždění. Vc druhem oddíle byly celkem v jedenácti bodech taxativně uvedeny kompetence pfMlMftnlIi Patřilo k nim zejména zastupoval stát navenek, přijímat a pověřovat vyslance, siednávat a ratifikoval mezinárodní smlouvy, většinu z meh se souhlasem parlamentu, stejně jako vypovídat válku a sjednávat mir. llyl vrchním velitelem branné moci. V rámci své DAVC moci vůči Miěuiovnám Národnmo shromáždění svolával, odrocoval, a rozpouštěl, prohlašoval za ukončené jejich zasedáni, podával jim zprávu o siavu republiky, podepisoval zákony a měl právo vrátit je s připomínkami Ve vztahu k vládě jmenoval a propouštěl ministry, určoval jejich počet. Jmenoval také vysokoškolské profesory, soudce a vyšší statni úředníky a důstojníky. K pravomocem prezidenta patřilo také uděloval milost. Prezident nebyl odpovědny za výkon sve funkce. Zcela mimořádná byla úprava jeho trestní odpovědnosti. Trestné stíhán mohl byt pouze pro vele/radu podle trestního zákonu z roku 1852. po roce 1923 pak pro zločiny úkladů o republiku a ohrožení její bezpečnosti dle zákonu na ochrunu republiky. Potrestán mohl byl pouze ztrátou svého úřadu. Úkony prezidenta spolupodepisoval příslušný člen vlády. Nejrozsáhlcjší podíl na moci vládní a výkonné měla vláda Její členy i předsedu jmenoval I propouštěl prezident, který též určoval ministrům leucli lesoity Žádny muiisii nesměl byt členem řídících orgánů výdělečných obchodních společností (akciové a s ničením omezcmmi Závislost vlády na parlamentě vyjadřovala její odpovědnost posla-necke sněmovně, která ji mohla prostou většinou nadpoloviční většiny přítomných vyslovit nedůvěru Návrh tohoto opatřeni musel však byt podepsán nejméně sto poslanci. Vláda sama mohla navrhnout poslanecké sněmovně, aby jí vyslovila dúvěni. Pokud sněmovna zaujala uiči vládě zápomV postoj, musela vláda odstoupit Demisi podávala do rukou pie/identa (lenové vlády byli trestné odpovědni za připadne porušení ustavv i jiných zákonu Projednáni lakového pítpadu náleželo senátu. D ÚSTAVA Z KOK t.1 I92IIA / AMH\!-\| MIK AWKX H l'H W l*iaktičté|m byla ustanoveni o xpftsobu uinášcnl m vlády Ke- sboro vému rozhodovaní byla nulna pritomnost pfedlted) nebo n.iinesikii a nadpoloviční většiny ministru Projednávala zeimena vládni predlohy pro Národní sliromužděm. vládni nařízeni, dále věci politické povahy a (menovaní soudců, vyšších úředníku a důstojníku Prezident republiky měl právo účastnil se a předsedat schůzím vlády, požadoval zprávy o věcech náležejících do teji kompetence a zv.íi m vľ du jako celek nebo některé členy k poradám. Mimo rámec ústavy i pne právní úpravy ve dvacátých letech (do ruku 1925) rozhodujícím způsobem ovlivňovala puilamcnt i v ladu zvláštní politická Instituce tzv. „parlamentní pětka" složena z protlaku ne|vlivnějších stran • agrární, lidové, národnodemokratické, sociální demokracie a n.i-nxlněsoeialisticke. S podporou prezidenta vystupovala jako článek sjednocující politiku parlamentních klubů uvedených stran a zajišťovala řežu projednávaní návrhů zákonů v Národním shromáždění, určovala politiku vlády a fakticky eliminovala vliv opozice na řízení státu. Zbývající část třetí hlavy ústavy stanovila obecné zásady fungováni výkonné moci. Nazvána byla ministerstva a nižší správní úřady Rámcové zakotvovala účast „občanského živlu" v nižších správních úřadech n ochranu práv a zájmíi občanů před správními úřady cestou správního soudnictví. Výslovné uváděla nejvy.šši správní soud jako vrcholnou instanci soudní ochrany proti správním úřadům. Dále odkazovala v několika směrech na prováděcí zákony. Moc soudcovská byla upravena v hlavě čtvrté ústavní listiny. Obsahovala demokratické zásady nezávislosti výstavby a činnosti státních soudů. Na čelném miste byla prohlášena zásada, že nikdo nesmi byt odňat svému zákonnému soudci. Soudy rozlišovala na radne, mimořádné a rozhodčí pio civilněprávni věci. pro trestněprávní věci určovala občanské trestní KHldy, vojenské trestní soudy a případné soudy výjimečné, zavedene dočasně podle zvláštních zákonů, určovala Jeden nejvyšši soud pro celé území státu. Příslušnost a působnost porot, včetně tejich dočasného zastavení, ponechávala na zvláštní zákon. Ústava dále zakotvovala pro všechny soudní instance odděleni soudnictví od spiavy. nez.iv islosi soudců, kteří byli jmenováni natrvalo a nesměli zastávat žádné jiné placené lunkec Soudní jednáni bylo ustm a w feiue. v iresinim uzeni platila zásada obzalovaci. rozsudky měly byt vyhlasovaný ..Jménem lepubliky" Koncuic zde bylo podiohne|i upia- ■ \ DhlINV STAH a PRAVÁ /A KAHTAI IVMI D ÚSTAVA Z KOKU 1920 V ZAKOTVI NI OBČANSKÝCH 1'uav veno právo nraddenta udílel milost ľt.ivii .1 svntxuly, i;iki>/1 povinnosti občanská pbwhoviMi nlavn pittd s.i prvtfm miste zakotvila n>\ nou všech bez ohledu na púvodi státní pi i slušnost. iaz.\k. rasu nebo náboženství Neuznávala vjtoady pohlaví, rodu a p<>\tilúni Tituly, s výjimkou akademických hodnosti, mohly OKDfl&M 0 pouze úřad nebo povolání. Dalo se zaručovala svohoda osobni zahrnující mn/niKi, aby se každ\ občan mohl usadil, nabýval ncmovitosll a byl výdělečné činný na kle remkoli místé republiky Soukromé vlastnictví l/c omcz.iti jen zákonem, vyvlastnení je možne pou/e na zaklade /ukona a /a náhradu, pokud není zákonem stanoveno vyvlastnení Iv/ náhrady, takto /nelil další ustanou-ní Rovne/ dane a veřejné dávky mohly byl uloženyJen zákonem Stejně tak byla /akolvena svoboda domovní s konstatováním, te právo domovní je neporušitelné. Svobodu lísku, právo shromaž.dovací a spolkové zaručovala další ustanovení telo hlavy ústavní listiny Jepch podrobný vyklad včetné prováděcích předpisů je uveden /.vlaši Následovalo právo petiční Ipřísluší každcmui I.islovui tajemství, svoboda učení a svedomí .i svoboda projevu mínění \ ine/ich zákona byla zaručena. Včdecke bádáni bylo prohlášeni' za svobodné. Svoboda svedomí u vyznáni se zaručovala Pod /vlastní ochranu zákona brala ústava manželství, rodinu a mateřství. Povinností každého způsobilého občana republiky bylo podrobil >c vojenskému výcviku a uposlechnout výzvy k obrané vlasti. Poslední. šestá hlava ustavní listiny upravila ochranu menšin národních, náboženských a rasových. Na počátku opako\ala a rozváděla zasa-du rovnosti před zákonem všech statuích občanu republiky, zahrnutou \ předchozí hluvé Rozdíl v náboženství nebo lazyce nemůže být na za vadu v přístupu do verejne služby, k hodnostem, při výkonu povoláni jpod Občane mohou používal v mezích zákonu (akehokolijaz.yka v soukromých a obchodních jednáních Zásady jazykového práva určoval z\ lašim lazykovy zákon, tvořící součást ústavy, který ]e vyložen zvlášť Ten také vymezil pojem značného zlomku státních občanu jiného než československého inzyka |e|ii hž délcm bylo zaručeno vyučování ve % l.isi m icči. Iin.ituováni v\chov\, výkonu náboženství a charitativní péta Jako doplnky ústavní listiny byly vydány oslavní zákon č, 293/1920 Sb z u n. o oclu.iné SVObod) osobni, domovin a i.i|emslvi listovního aúsiavm zákon č 21>4/|920Sh z ,ui opodpisov.nu /.ikonu a nařízeni K provedeni l'stavy byla prijala řada /.ikonu, napr o volhč prezidenta republiky, o složeni a pravomoci scnálil. o volebním soudu a o zákonne OCtaončČeskoslovenské republiky Důležitou součásti lisiuvy v širším slova smyslu byly zejména jazykový zákon č. 122/1920 Sb. z. a n. a ustavní zákon č. 236/1920 Sb. z. a n., o pozbývají! Státního občanství a práva domovského. Stiitní znak Československí republiky Po v/niku Československa v nice 1918, kdy bylo nezbytné vyřešil I otázku nového Mátního znaku, shromažďoval Národní výbor návrhy na jeho Opravu. Prezídium ministerské rady ustavilo odbornou komisi, která melu návrhy posoudit. Členy komise byli napr. historik prof. G Friedrich. Dr. V. Vojtíšek - pracovník městského archivu v Praze a J. Kursa - heraldik v Archivu ministerstva vnitra. Z povčřcní komise vytvořil J. Kursa návrh prozatímního znaku ČSR. který se skládal ze stříbrného dvotiocasého Iva na červeném poli, Český lev přitom reprezentoval I Slovensko v duchu tehdejší teorie jednotného československého národa. Právne byl lento znak zakotven vládním nařízením č. 300/1919 Sb. Konečná úprava státního znaku byla připravena až počátkem roku 1920 a právne zakotvena zákonem č. 252/1920 Sb. z. a n. Tento zákon počítal s velkým, středním a malým znakem. Upravoval také státní pečeť a standartu prezidenta republiky. Tři formy státního znaku Československé republiky ztvárnil podle Kursových návrhu prof, Fr. Kysela. V praxi byl nejčastěji užíván malý znak. tvořený českým Ivem. na jeho/ hnid byl položen malý štuek se znakem Slovenska. Z heraldického hlediska zde došlo k vážnému omylu Podto heraldických pravidel totiž, nesou náprsní {střední) štítky nejčestnejšf nebo nejsiarší erbovní znamení. Střední znak se skládal ze dvou šiíui. předního a zadního. V předním byl znak českého Iva (bez štítku se znakem Slovenska), zadní byl rozčtvr-cený a v jeho horním pravém poli byl znak Slovenska, v horním levém poli znak Podkarpatské Rusi.v pravém spodním poli byl znak Moravy a v levém spodním poli znak Slezska Znaky Čech. Moravy a Slezsku byly přejaty z dávne minulosti (Jde m o historickou kontinuitu české státnosti i Podkarpatská Rus doslala novy znak. protože nikdy nebyla samostatným u/emím u nemela pn i(0 vlastni znak len byl tvořen štítem kolmo rozpule- 289 S IH-JIM STATÍM t'KAV V Z \ KAI'ITAI INMľ I) USl \\ \ / «. ikl l'Ul \/\Ki>lVI Vh.li; wakv il l'kw veno pravo prezidenta udílel milost ľi.u.i .i svobody, [kkoJ i po\limoMl občanskd obsahovala Máva púid \.i prvém místi gakotvUi rovnou viech bes ohledu ni pôvod, starni pri slušnost, i.i/yk. r.isii nebu náboženství Neuznávala s ysady pi«hl.ivi. rod .1 povoláni. Tituly, s Výjimkou akademických hodností, mohly OXnaOOVM pouze úrad nehu povoláni Dále se zaručovala svobixla osobní zalunii|ici ffloinOSf, aby M každý občan mohl usadil, nabýval nemovitosti a byt výdělečně cmiiy na kle icmkoli místé republiky. Sotikromc vlastnictví lze omezili jen /akoneni vyvlastnení je možné pouze na zaklade /akona a /a náhradu, pokud nem /akonem stanoveno \y vlastnení bez náhrady, takto znela daKi ustanovc m Hovne/ dane a verejne dávky mohly být uloženy jen zákonem. Ste|iu tak byla zakotvena svoboda domovní s konstatováním, že právo domov ni Je neporu.šuelné. Svobodu tisku, právo shromaždovaci a spolkové zaručovala další ustanoveni léto hlavy Ustavní listiny Jejich podrobný vyklad včetně prováděcích předpisů jc uveden zvlášť Nasledovalo právo peliční (přísluší každému l. Listovní tajemství. s\>> bodu uOení a svedomí a svoboda projevu mínění % mezích zákona byla zaručena Vědecké badaní bylo prohlášeno /a svobodné. Svoboda svedomí a vyznání se zaručovala. Pod zvláštní ochranu zákona hrala ust.i\.i manželství, rodinu a mateřství. Povinnosti každého způsobilého občana republiky bylo podrobit se \o|enskému výcviku a uposlechnout výzvy k ohrané vlasti. Poslední, šestá hlava ustavní listiny upravila ochranu menšin národních, náboženských a rasových Na počátku opakovala a rozváděla zas.t du rOVlKMti před zákonem všech siatmch ok .mu republiky, zahrnutou % pfedcho/í hlavé. Rozdíl v náboženství nebo jazyce nemůže byt na závadu v přístupu do verejne služby, k hodnostem, při výkonu povolaní apod. Občané mohou používal v mezích zákonu Jakéhokoli ju/yka V sou kromych a obchodních tednanich Zásady jazykového pravá určoval zvláštní jazykový /.ikon. ivořicí součást ústavy, kléry je vyložen zvlaží Ten také vymezil pojem značného zlomku státních občanů jiného než československého iuzvka, lejichž.détem bylo zaručeno vyučovaní ve v l.isi iii uvi, ftnancovánl vyebovy, výkonu nábotenství a charitativní pé& Jako doplňky ustavní listiny by Iv vydány ustavní zákon c 293/1920 Sb. z a n o ochianc svobody OSObflC domovní a laienistvi listovního B Ultavnl z.ikon č 294/1920 Sb z U n o podpisovaní zákonu a nařízeni K provedeni l stavy byla přijata ladu zaki mu. napi o volbÄ prezidenta republiky. O složeni .i pravomoci senátu, o volebním soudu a o zákonne ochrane Československé republiky Důležitou součásti ústavy v slrŇím slov a smyslu byly zejména jazykový zákon 0. 122/1920 Sb. z. a n. a ústavní zákon č. 236/1920 Sb. z. a n., o pozbývání státního občanství a práva domovského. Státní znak Československé republiky Po vzniku Československa V roce 1° IK. kdy bylo nezbytné vyřcSlt I otázku nového státního znaku, shromažďoval Národní výbor návrhy na jeho Úpravu. Prezídium ministerské rady ustavilo odbornou komisi, která mela návrhy posoudit. Členy komise byli např. historik prof. G. Friedrich. Dr. V. Vojtíšek - pracovník mestského archivu v Praze a J. Kursa - heraldik v Archívu ministerstva vnitra. Z pověření komise vytvořil J. Kursa návrh prozatímního znaku ČSR. který se skládal ze stříbrného dvouocasého Iva na červeném poli. Česky lev přitom tepie/entoval i Slovensko v duchu tehdejší teorie jednotného československého národa Právnč byl tento znak zakotven vládním nařízením č. 300/1919 Sb. Konečná Upravn státního znaku byla připravena až počátkem roku 1920 a právné zakotvena zákonem č 252/1920 Sb. z. a n. Tento zákon počítal s velkým, středním a malým znakem. Upravoval také státní pečeť a standartu prezidenta republiky. Tri formy státního znaku Československé republiky ztvárnil podle Kursových návrhů prof. Fr. Kysela. V praxi byl nejčastéji užíván malý znak. tvořeny českým Ivem. nn jehož hrud byl poloz.cn malý Štítek se znakem Slovenska. Z heraldického hlediska zde došlo k vážnemu omylu Podle heraldických pravidel totiž, nesou náprsní (střední! Štítky nejčestnčjSÍ nebo nejsiarší erbovní znamení. Střední znak se skládal ze dvou štítů, předního a zadního. V předním byl znak českého Iva lbez. štítku se znakem Slovenska), zadní byl rozčtvr-ceny a v jeho horním pravém poli byl znak Slovenska, v horním levém poli znak Podkarpatské Rusi.v pravém spodním poli byl znak Moravy a v levém spodním poli znak Slezska Znaky Cech. Moravy a Slezska byly přejaty E dávné minulosti (jde tu ©historickou kontinuitu české státnosti i Podkarpatská Rus dostala novy znak, protože nikdy nebyla samostatným územím a nemela proto vlastni znak Ten lul tvořen sinem kolmo rozpule- 289 V DŕJINV VT/VTi \ i'h Vt \ ZA KÁPI I M ISMI nym. v jehož pravo polovinu hyl.i tři vodorovná /lat.i břevnu v niodíť pinie .1 \ levé polov mé Cci veny vzpřímeny medvěd vpravo hledící v bilo pinie Volky1 /nuk so skládul z přodnllio ;i zadního šinu. Na předním šum byl znak Cech. n.i /..lilium sutu rozděleném na sedm poli byly uiiusieiiy historičke zemsko znaky a znaky připojených il/emi. Zadní štít drželi po obou stranách /.latí korunovaní lvi jako štítonoši na lipových ratolestech a pod Štítem se vinula stuha s heslom Pravda víte/i Slovensko, které a* do roku 1918 bylo součástí Uher. začalo nži\.ii starého, byť pozměněného uherského symbolu, v Červeném štítu vyrůstá z uuHJrého (místo uhoiskeho zeleného) Uo|vrSi l l.itra. Matra a Patra) stříbrný patriarSÍ kříž (neboli patriarchální • s dvěma pfíénymi břevny, z nichž dolní je dol.ší). ovšem bez. zlatého korunovaní uherského středního vrchu Tento znak vyhlásil dne 18. září 1848 Ľudovít Štúr a od roku 1861 - tedy ixl svého vzniku, jej užívala Matice slovenská Podrobnější pravidla o používání jednotlivých variant státního znaku ohlásená zákonem é. 292/1920 Sb. z. a n.. byla obsažena v nařízení vlády Republiky Československo ze dne 30. 3. 1920 0. 512 k provedení zákona C. 252/1920 Sb /.. a n. I i/ivant státního znaku upravoval také zákon č. 2b(>' 1936 Sb.z. a n. CXI roku 1945 se ve státní reprezentaci osvobozeného Československa nadále užíval malý státní znak. jak byl stanoven zákonem é. 252/1920 Sb z. a n. Pouze v prezidentské standarto so po roce 1945 udržel volky znak Státní vlajka V minulosti Českého státu byly praporce so znaky zemi České korum od/.nukcm hodností panovníka a byvuly neseny na panovníkových válečných výpravách, slavnostních jízdách a posléze i na jeho pohřbu. V zemských praporech došlo od 16 století ke z.inénř - místu fabo aby měly barvu slitu erbovního a nesly znamení erbovní, byly složem /. barev, odvozených od znaku zemé. Tak vznikl český praporec červenobílý, kterého se zprvu používalo jako odznaku ceremoniálního a pozděj: vojenského. Červenobílá barva so postupné stala barvou roprezentující českou zemi (semslul vlajka). Po vzniku samostatne ČSR zákon č 252/1920 Sb. k ■ D< obsaho\al ustanovení o státním znaku i o staiui vlajce < > barvách vlajky bylo 10/ bodnuto již listavou i roku 1920. d nsi v\ v / i{. iki 1920 K ZAKOTVENI OBČANSKÝCH 1'hav St.iim vlajka se skladala ze gpodnfllO pole veiveneho. vrchního hile ho. mo/.i nčž byl vsunul modry klín od terdl do itfedu vlajky Pomer šířky k dolce vlajk> byl 1 < (civěna a bila barva vla|ky naznačovala historickou koniinuiiu, nebol tyto barvy byly |iž v minulosti barvami českého království. K těmto dvéma barvám byla přidána modrá barva (červeno-bilo-modrá byla l/v slovanská trikolóra, datující se od roku 1848. modrá byla také ve znaku Moravv i Modrý klín (klín byl starou figurou české heraldiky) vyznačoval ideové 3 pahorky na slovenském znaku. Volba barev a jejich uspořádání a poměr šuky k dolce vlajky byly určovány i estetickými hledisky. V neposlední řade zde hrála roli i snaha odlišit výtvarné naši vlajku od vlajek cizích státu K provedení zákona č 252/1920 Sb. z. a n. byly vydány mj. Smernice pro používání státní vlajky, praporů a státních znaků v oboru civilní správy - Vestník MV roč XIV strana 105 a další předpisy, týkající se vlajky vojenských plavidel, vládní nařízení 123/1930 Sb. z. a n.. zákon č. 316/1920 Sb. z. a n. o vlajce a rejstříku lodi námořních atp. 2. Jazykové právo a ochrana národnostních menšin Vlastní jazykové právo jo nutné odlišovat od právních předpisů, zaručujících ochninu národnostních mcnSin. Právní normy / obou oblasti se ovšem prolínají. Jazykové právo se především zabývá vymezením a způsoby užívání státního Jazyka nebo užíváním jazyka národnostních menšin. Zákoně. 139/1919 Sb. z. an. o vyhlašováni zákonů a nařízeni stanovil, že zákony se pořizuji v českém znění a do slovenského jazyka se vyhotovuje Qředm překlad. Ale již. zákon č. 500/1921 Sb. z. a n. vycházel z pojetí československého la/yka (souhrnné označeni pro češtinu a slovenštinu) v duchu koncepce čochoslovakismu a zaváděl vyhlašování zákonů v fcCi československé, přičemž česko a slovenské zněni bylo sobě rovné Jazykový zákon č. 122/192(1 Sb z a n prohlásil v duchu menšinové Samt-Gomiamské smlouvy za st.itni a oficiální ja/vk československy jazyk. Podle důvodové zprávy se počítalo s paritním užíváním českého a slovenského jazyka. Zákon č. 347/1920 Sb. z a n o akciové cedulové bance předpokládal existenci českého, slovenského, nukélio. nemeckého, polského a maliarskeho jazyka s ohlodem na menšiny, které \ ( MkOfll Wentkd •■■y \-U W Byla zde poniSeua zásada československého jazyka státního, neboť h tu mluví očeskein leviu bankovek a sloveiiskv |a/yk ve kladl na roven 290 2^1 v díjim siati A ľKWA/A KAI'IIM ISMU uvili, v jehož pRlVé polovině hv l.i lli vodoiovua zlaia Iuvmiii v modle |iiiilt .i v [évé polovině čcivcnv wphiui-m medvéd vpiavo hledící v Niť |»u.|. Velký znak se skládul / předního a zadního šinu. Nu předním štítu byl znak Čech. na zadním štítu rozděleném na sedm poli byl) umístin) historické zemské znaky a znaky připojených Území. Zadní štít držel, po obou stranách zlatí korunovaní lvi jako štítonoši na lipových ratolestech a pod štítem se vinula sluha s heslem Pravda vítézí. Slovensko, které až do roku I9IX bylo součásti l/her, začalo uziv.r starého, byť pozmeneného uherského symbolu, v Červeném štítu vyrůstá z modrého (místo uherského zeleného) irojvršj i ľalia. Matra a laira) sin brný patriarší kříž. I neboli patriarchálni s dvéma příčnými břevny, z nichž dolní je delší), ovšem bez. zlatého korunováni uherského středního vrchu Tento znak vyhlásil dne IX. zan 1S4S Ľudovít Stiír a od roku 1X61 - tedy od svého vzniku, jej užívala Matice slovenská Podrobnejší pravidla o používáni jednotlivých variant státního znaku, ohlášená zákonem č 252/1920 Sb. z a n.. byla obsažena v nařízení vladv Republiky Československé ze dne Mi. 3 1920 č. 512 k provedení zákona č. 252/1920 Sb. /.. a n. Užívání státního znaku upravoval také zákon č. 269/ 1936SbA an. Od roku 1945 se ve státní reprezentaci osvobozeného Československa nadále užíval malý státní znak. jak byl stanoven zákonem č. 252/1920 Sb z. a n. Pouze v prezidentské standartě se po roce 1945 udržel velký mak Státní vlajka V minulosti českého státu byly praporce se znaky zemí České koruny odznakem hodnosti panovníka a bývaly neseny na panovníkových válečných výpravách, slavnostních jízdách a posléze i na jeho pohřbu. V zemských piaporech došlo od 16. století ke změně - místo toho. aby měly han-u šlítu erbovního a nesly znamení erbovní, byly slo/env z. barev, odvozených t»d znaku země. Tak vznikl česky praporec červenobílý, kterého se zprvu používalo jako odznaku ceremoniálního a později vojenského. Červenobílá barva se postupné stala hanou reprezentující českou zemi (zemská vlajka) Po vzniku samostatne ČSR zákon č, 252/1920 Sb /. a n obsahoval ustanovení 0 statním znaku i o Matni v laicc. () barvách vlajky bylo rozhodnulo již Ústavou / roku 1920. I> ÚSTAVA/ROKU l«0A ZAKOTVI NI OUČ ANSKVCII PfcAV Statni vlajka se skladala M spodního pole seiveiielio. vrchního bílé-lio. mezi něz byl vsunul modry klín od /eidi do středu vla|ky Poměr Sífky k délce vlajky byl 2: v (civěna a bila haiva vlajky naznačovala historickou kontinuitu, nebol tyto barvy byly u/ v minulosti barvami CesWho království K těmto dvěma barvám byla přidánu modrá barva (červeno-bílo-modrá byla izv. slovanská trikolóra, datující se od roku I84X. modrá byla také ve znaku Moravy). Modry klín (klín byl starou figurou české heraldiky i vyznačoval ideově 1 pahorky na slovenskem znaku. Volha barev a lejuh uspořádání a poměr šířky k délce vlajky byly určovány i estetickými hledisky. V neposlední radě zde hrála roli i snaha odlišil výtvarné naši vlajku od vlajek cizích států. K provedení zákona č 252/1920 Sb. z a n In lv vydány mj. Směrnice pro používání státní vlajky, praporu a státních znaků v oboru civilní správy - Věstník MV roč XIV strana 105 a další předpisy, týkající se vlajky vojenských plavidel, vládní nařízení 123/1930 Sb. z. a n., zákon č. 31671920 Sb. z. a n. o vlajce a rejstříku lodí námořních atp. 2. Jazykové právo a ochrana národnostních mvniin Vlastní jazykové pi.ivo je nutné odlišovat od právních předpisů, zaručujících ochranu národnostních menšin. Právní normy z obou oblasti se ovšem prolínají. Jazykové [navo se především zabývá vymezením a způsoby užívání státního ja/vka nebo užíváním jazyka národnostních menšin Zákone. 139/1919 Sb. z. a n. o vyhlašovaní zákonů a nařízení stanovil, že zákony se pořizují v českem znění a do slovenského jazyka se vyhoto-vuje úřední překlad. Ale již zákoně. 500/1921 Sb. z.an. vycházel / pojetí československého jazyka (souhrnné označeni pro češtinu a slovenštinu) v duchu konccjice čechoslovaklstnu a zaváděl vyhlašování zákonů v leči československé, přičemž české a slovenské zněm bylo sobě rovne Jazykový zákon č. 122/1920 Sb. z. a n. prohlásil v duchu menšinové Salni-Gcrmainskc smlouvy za státní a oficiální jazyk československy jazyk. Podle důvodové zprávy se počítalo s paritním užíváním českého a slovenského jazyka Zákoně. 347/1920 S b / a n o akciové cedulové bance předpokládal existenci českého slovenského, ruského, německého, polského a maďarského juzyka s ohledem na menšiny, které žily v Československé rcpubli-cc. Byla zde porušena zásadu československého jazyka státního, neboť h-tu mluví o českém textu bankovek a slovenskv |a/vk se kladl na i.nni 290 291 V Dř.HNV STATI A ľ HAV A /A K \ľl I VI ISMI MK-nMiit>\ ym |.i/> kum lobylo napraveno zákonem č M)2/l925Sb z .111 klei y již stanovil, /e toxl bankovek in.í byl zásadně \e sl.ilnun olu i.ilnnn jazyku, to znamená \ |a/yku československém. Ja/ykovy zákon phjalo Národní shromážděni Vt slejný den <2lž. uuo-ra 1920) jako Československou Ústavu, a to na základe § 129 USttV) Podle tohoto zákona se užíváním státního jazyka rozumělo I. úřadovaní všech soudit, úřadíl. ústavů, podniku a orgánů republiky, jejich vyhlášky I zevní označení. 2. text bankovek a státovek, }. velicí jazyk v armádě K provedení ústavního jazykového zákona bylo vydáno vládni nařízení i. 17/1926 Sb. z. a n.. které podrobněji upravovalo používaní státního oficiálního jazyka. Díl první se tyká soudů, úřadů, ústavů, podniku a oiga-nů republiky a jednám před těmito orgány. Vládní nařízení stanovilo pra vidla styku veřejnosti s těmito orgány, pokud se tyká jazykové slunky Upravoval se zde jazyk, používaný při zkouškách všeho druhu Několik ustanovení bylo věnováno jazykovým menšinám, zejména právu těchto menšin používal ve vymezených případech menšinový jazyk. Dnihy díl vládního nařízení se tykal samosprávnych úřadů, zastupitelských sborů a veřejných korporací Ve třetím se upravovaly otázky dohledu nad udržováním jazykových předpisů a pravidla, jak postupovat ph sporech o užívaní jazyka. Poslední Ctvny díl obsahoval závěrcéná ustanovení. Mimo pne sítu uvádělo, že pro Podkarpatskou Rus platí ustanovení jazykového nařízeni, pokud neupraví jazykovou otázku sněm pro Podkarpatskou Rus. Jazyková ustanovení obsahovaly i další právní předpisy, např. vládní nařízení 0. 229/1928 Sb. z. a n.. kterým se upravovalo užívání jazyků pro zemská a okresní zastupitelstva a zemské a okresní výbory zřízené pixlle z.ikonazcl-1 července 19271 L1<; Sb / a n. o organizaci |*>lilicke správy Právní úprava národnostních menšin vycházela především z menši-nove Saint-tictmainskc smlouvy z 10. září 1919. Ta potvrdila uznaní Československé republiky a ieji svrchované mou nad územím Čech, Moravy, éásti Slezska. Slovenska a Podkarpatské Rusi. Současné zavázala Československo k dodržování základních ustanovení o menšinách, která byla obsažena v dalších článcích dohody. Československá republika byla povinna zajistit všem svým obyvatelům ochranu jejich života a svobody bez ohledu na jejich původ, -t.r.iu občanství, jazyk, rasu nebo náboženství Ve svém právním řádu mela Československa republika respektovat rasovou, náboženskou. lazykOVOU a národnostní rovnost Etnické, náboženské a jazykové menšiny mohly M l'S|\V\ZKOKI ľi.'li \/AMnVFNlnilŕANSKYaiPR.\V zakládat SVJrm vlastním nakladeni napi sociálni ustav v, školy a charita-11 v 111 zařízeni s tmi. že lam mohou používat s\u| |azyk a svobodně vyko nával sve náb »žeuskc úkony Československa vláda se dále zavázala zajistil přiměřenou výuku děli příslušníku menšin v jejich mateřském jazyku při současné povinne výuce české řeči Podle Ústavy z roku 1920 byla v hlavé šesté upravena i ochrana národních, náboženských a rasových menšin. Bylo tu stanoveno, že všichni občané Českoslovcnskě republiky jsou si před zákonem rovni bez ohledu na rasu. jazyk nebo náboženství Rozdíl v náboženství, víte. vyznaní a jazyku neměl byt nikomu na újmu, zejména pokud šlo o zastávání veřejných funkcí, v získávání hodnosti a vykonávaní jakékoli živnosti nebo povolám. Do i.i/v koveho pravá patřilo ustanovení, že státní občane Československé republiky mohou volné užívat jakéhokoli jazyka „ve stycích soukromých a obchodních, ve věcech tykajících se náboženství, v tisku a jakýchkoli publikacích a ve veřejných shromážděních lidu". O národních a jazykových menšinách s odvoláním se na St. Ger-mainskou smlouvu platilo ustanoveni lazykoveho zákona, že soudy, úřady a organy republiky, jejichž působnost se vztahovala na soudní okres, který obývalo alespoň 20 procení stainich občanů jiného jazyka než. československého, byly povinny přijmout podáni v tomto menšinovém jazyce. V temže jazyku (vedle československého jazyka) musely vydat I vyřízení a odpovéd na podání Za stejných podmínek byl veřejný žalobce povinen vznést trestní žalobu v příslušném menšinovém jazyku Samosprávné úřady, zastupitelské sbory a všechny veřejné korporace ve státu byly zásadně povinny přijímal ústní a písemná podání v česki*-slovcnskeui jazyku. Na Slovensku se zpravidla úřadovalo slovensky S ohledem na zvláštní poměry na území Podkarpatské Rusi měl byl rovněž použiviin jazykov v zákon. Mimořádné důležitý byl § 5 jazykového zákona, který stanovil, že v y -uéování na školách pio národní menšiny má probíhat v příslušném menšinovém jazyku a rovněž kulturní instituce zřízené pro menšiny měly v souladu s jazykovým zákonem používat odpovídánu menšinový jazyk. 3. Domovské právo Domovské pravo nebo jinak též. domov ská příslušnost (vznik v histo-nckych zemích r 1X49 | na slovenském území a v Podk.upatske Rusi 2»>2 291 \ UMIS-. SIAH N l'k VV v Z \ k M'll M IsMI I) ľSTAVA/ KuM l'Ct)A/\K(HVř\|(l|U ASSKYrill'KAV nemeckými Itátnfmi obČAny i nadále. Osohy, kleic se narodily u.i uzeni ( cskosioveuska. získávaly siatiu plislušnosi icn tehdy, pokttd neměly IM zaklade svého původu |inuu statni příslušnost S výjimkou Hlubčtcku a Hlučmska byla potvrzena německá slálni příslušnost tém osobám, ku ré v dobé nabytí platnosti versailleské smlouvy bydlely v Německu. V roce 1938 byla v listopadu, tedy po Mnichovu, sjednaná mezi Cesto • - Slovenskou republikou a Německou ŕiší smlouva (ě. 300/1938 Sb » o otázkách státního občanství a opce. kteia vycházela z „připojení sude-lonémeckych uzenu k Německé íiši'. Podle leto smlouvy nabývali čcs koslovenštl stanu občane, kleti měli II) lijna 1938 své bydliště v některé obci na „sudeionémeckem" území, s úélnností od 10. fijua 193S němec kou slátnť příslušnost a zároveň pozbývali za určitých podmínek česko slovenské státní občanství. To bylo např. tehdy. když. pozbyli dnem 10 ledna 1920 německou státní příslušnost. Českoslovenští státní občane německé národnosti, kteří měli 10. října 1938 své bydliště mimo bývalé československé státní území, nabývali s ilčinkem od M) října I9.3X ně meckou státní příslušnost Zároveň pozbývali československé státní občanství, jestliže měli 10. října ll>3K domovské právo v některé obci „připojené" k Německé hsi Československá vláda mohla do 10. července 1939 žádat, aby osobv německé národností, které byly československými státními občany a od 1. ledna 1910 se přestěhovaly „na nynější území Československé' a Jejich potomci opustili ve lhůtě tří měsíců Československou republiku. Tyto osoby pozbývaly československé státní občanství. Německá vláda se zavazovala je přijmout „na své území". Německá vláda mohla žádat, aby osoby německé národnosti, klére podle ustanoveni smlouvy zůstaly československými státními občany a od I ledna 1910 se přestěhovaly na území „připojené' k Ŕíšl i jejich potomci, kteří byli československými státními občany, opustth v tříměsíční lhůtě Německou říši. Československá vláda se zavazovala je přijmout na svém území Smlouva dávala osobám neněmecké národnosti, které nabyly podle smluvních ustanovení německou státní příslušnost, možnost optoval pro československé slátní občanství Příslušníci německé národnosti, kteří zůstávali československými státními občany, pak mohli optoval proněmeckou státní příslušnost K provedení smlouvy s Německou říši bylo vydano vládni nařízeni č 301/1938 Sb. 5. Spolčovací'a \hromaitl ovaci právo l slavní gaf&flCfl obou piav byla sice deíinillvm ústavou r 1920 celo státně nové upravena, ale jadro prováděcích zákonu a nařízeni k ni pocházelo nadále z právního řadu rakouského a uherského Jejich základní směrnice byly pozdějším československým zákonodárstv im pouze doplnený, v některých směrech pak částečně korigovány. V parlamentě se několikrát zvažovalo přijetí nového spolkového a shromažďova-cího zákona, ale tyto představy nebyly posléze uskutečněny. S jejich realizaci z.řeimě poěit.ď, zněm § 113 ústavy, v riéuiž je úprava obou prav obsažena Připouštělo ui/n.i omezení spolkového a shromaždo-vacího práva cestou běžného zákona, z nichž především omezení shromáždění na místech sloužících veřejné dopravě mohlo být zavedeno bez dalších mimořádných podmínek, ostatní restrikce pak byly vázány na objektivní existenci mimořádného stavu (válka, ohrožení republiky apod.). Smysl těchto potenciálních omezení obou práv už v ústave samé měl nemálo problematický charakter. Tak např. nebylo z této normy možno dovodit, že by snad shromáždění na místech sloužících veřejné dopiavě nemohlo být zakázáno podle .\? dosud platného shromnž.dovacího zákona apod. Na tato ustanovení Ústavy však reagovaly Jednací rády obou sněmoven parlamentu, v nichž bylo stanoveno, že v době jejich zasedání a za«.cdání výborů nejsou V obvodu jednoho kilometru od zasedací budovy dovoleny na místech sloužících veřejné dopravě žádné schůze ani jakékoli průvody. Nositelem zvláštní trestněprávní ochrany svobody shromaždovací se mělo stát ustanovení $ 4 a § 5 zákona proti útisku a na ochranu svobody ve shromážděních (č. 31 W/l 921 Sb. /.. a n.). Už projednávání celého předpisu, který slučoval nevhodně ve svém obsahu rů/norodou právní problematiku, vyostrilo postoj levice a pravice do krajních politických stanovisek. Ty se přenášely i do aplikace normy, zvláště když schvalovací procedura proběhla na hranici formální legality. Za jednání trestné se tu označovalo každé úmyslné mařeni a rušení shromáždění zákonně svolaného, ale i neoprávněná účast nepovolaných osob na takovém shromáždění. Sazby za tyto skutkové podstaty se pohybovaly od jednoho týdne dob měsíců vězeni Ve skutečnosti vstupovaly tou dobou do shrom.i/do v.Kiho pravá u/ jeho nove aspekty a dimenze původnímu chápani tohoto oprávněni neznáme Piohlubující se závislost postaveni individua na 298 299 \ IH UM STMI \ l'RAVA/A KAľlľAl ISStl jeho politické orientaci u proměn) \ chápáni účelu tohoto práva nemoh i\ lni hi/doiiy iluinúičmiK'sii fioudO, |ej(2 výsledky neuspokojovalytmi leákonodArce, ml soudce, o dotčených občanech nemluvě, u nich pak nutíte pi-Kpiv.iiy k vyis.iíeni předsíni o represivní ilfielovostl těchto ne* rcm u o jejich jednostranném používáni ve prospech momentálne vládnoucí koulice. tedy k výsledku, který byl v příkrém rozporu S původním smyslem uzákonení tohoto pravá. Jcsillžc Ustavní úpravu shroinaždovacího ptává nereagovala adekvál ně nu mimořádný n.inist shroinaždování občanu k uspokojení iiejru/néi ších cílu, kleiy iiast.il /uvedením demokratické slatin lot my. pak přece jen spolěovací právo bralo zřetel na /měněné pouiéiy ptostředi. v němž se uskuteěnovalo. vy i a/něj i. Právní existence dosavadních spolku nebyla v ..historických zemích" nijak zpochybněna, ale ve skutečnosti došlo k jejich selektivní revizi na základě z. ě. 267/1920 Sb. z. a n. Z jeho ustanovení vyplývalo, že není pfípustno označovat spolky názvy, které by upoininaly na státoprávní pomery před 28. říjnem 1918. nebo by odporovaly směru a duchu zahraničních vztahů ("\SR. nebo by připomínaly osoby. jež. projevily nepřátelské smyšlení proti čs| národu. Dále nebyly dovoleny takové názvy spolku, jimiž se zneužívalo označení ..československy" nebo se zneužívalo jmen osob zasloužilých o čsl, národ a spoje-necké státy. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi Ještě před přijetím ústavy a stejně i po jejím schválení podrobila vláda stanovy mnohých spolku utvořených v období uherského státu revizi, zastavila činnost fakticky fungujících s|X)lkú nepovolených a výjimečné nepovolila činnost několika spolků otevřené nepřátelských nové stálili moci (např. 32/1919 ÚN. 35/1920 ÚN. 16/1922 ON). K objektivnímu rozšířeni spolčovacího pravá došlo v ť'SR tím. že po \ yd.ini volebních řádů v i lupi přestala praxe aplikovat dosavadní ustanoveni spolčovacích předpisu omezující činnost žen v politických spolcích. Na novém ústav neprav mm základě docházelo k rozpouštěni spolku Rozpuštěni mohlo nastat tehdy, když byl činností spolku porušen trestní zákon nebo veřejný pokoj a řád Pojem veřejného pokoje a řádu byl vymezen pouze judikaturou. Dostačovalo, aby i.ikukoliv činnost objektivně v v volala uvedene následky, aniž bylo tíeba dokazovat subjektivní zavinění spolku nebo |eho lunkciou.ifu líni se podmínky k vyslovení rOZpOUltecfitO rozhodnuti příslušným splavním úřadem zjednodušovaly Na druhé struní rozi&ilfl ÚStQVfl iš> 114. odst 2i rOXStth KM II I STAVA/kOKI !'>:•• A zamjtvlni (l|l('.\VSKY( U l'K YV SpOlCOVNCiho piava o spolčovaní k OChflUSB a podpofe piucoviucll. z.imčst-jutneckych I hospodářských poměru Vyznám tohoto kioku z v■yt.iznovj-|g zvláštní iistniioveni zakazuiu i Všechny siny jednotlivca nebo sdíuzc-ní. úmyslné nimišujici lOtO pfflVO I nu se pod pojem spolčovacího |u.is.i zahrnuly podstutnnu měrou i provitj |M»méry dřívějších koalic, tedy v praxi, mimo jiné. problemulika práv tuho postavem odborových organizaci a dále se k spolčovacímu právu přiblížily komplikovane utá/ky faktického i právního postavení politických síran. Právní řád neobsahoval definici odborové organizace a ani se nezabýval |eji piávni povahou. Literatura vymezovala odborovou organizaci jako trvalé sdružení osob sociálně shodné postavených, jehož předním úkolem je ochranu a podpora pracovních a hospodářských poměrů členů. V praxi taková koalice většinou přijímala formu spolku, případné společnosti dle občanského práva, aby nabyla způsobilosti k právnímu jednání. Odborových organizací se nejvíce dotykal z. č. 267/1921 Sb. z. a n. o podpofe v nezaměstnanosti ve znění z. č. 74/1930 Sb. z. a n. I když. byl každodenní život v letech tzv. první republiky hluboce poznamenán a ovlivňován politickým stranictvím. právní řád nepřestával politické stiany ignorovat. Politická strana byla považována za faktický útvar, z. jehož projevu měly právní lelevanci jen ty. o nichž to právní předpis výslovné stanovil. Politické sírany .se proto pravidelné neustavovaly jako spolky, přestože je spolkový zákon výslovné ze svého působení nevyjímal. I když. odborná literatura tu stála v ostrém protikladu naz.on.un judikatury, neustoupila lato ze svého stanoviska, totiž, že politické strany nemají charakter právnických osob. Neexistoval pioio také žádný předpis, kterým by byl upraven vznik politické strany, atak jedinou normou, která se zabývala politickými stranami, byl z. č. 201/1933 Sb z a u o zastavovaní činnosti a o lozpoušlém politických stran, později dvakrát novelizovaný Poslední novelou tz. č. 132/ 1936 Sb. z. a n.) zůstala v platnosti ustanovení jen o rozpouštěni politických stran, Platnost zákona se prodlužovala až do 1.1. 1938. I když. jeho existence byla vyvolána především nacionálne socialistickým směrem, působícím iiv niti některých stran sdružujících německé obyvatelstvo, nebylo |c| nakonec využito proti Sudetendeuische lleiiiiatsfiont. v ni/ se koncetrovaly moky ohntfujtci samostatnost, ústavní jednotu, cebstvosi a bezpečnost republiky. Zakiok\ exekutivy inapi ustanoveni dozorií. zastaveni činnosti) se 301 V|líll\> STÁTÍ M'K \V.\ / \ KM'IIAI |s\|| u Ostáva /. roku I'»k»a zakotvení ouCanskycii i»rav n.i zaklade tohoto zákona ncinusilv dotykal jen vlasmi Stranická >,,l|k tury. ale modly mm byi msa2en) i ipotkya obchodní společnosti a hospo daŕska družstva, kieré navenek vystupovaly jako složky politické sírany Mnoh.i ustanovení předpisu vlastně přehlížela, že politická strana nem právnickou osobou a zasahovala do vnitrostranických záležitostí na hranici legality napf. zabavováním majetku, vyslovováním zákazu vydávat tiskem periodika ald. Tím se vlastne bez soudu zasahovalo do sféry individuálních občanských prav u svobod pro pouhou příslušnost k zastavené nebo rozpustené strane. Aplikace zákona mohla rovněž ohrozit, icsp narušil mechanismus parlamentní demokracie. Rozpuštěním strany se zbavov.ili mandátu členové všech zastupitelských sborů, kteří byli zvoleni na Její kandidátní listině, aniž by za ně mohli nastoupil náhradníci Takto zůstával až. do příslích voleb určitý okruh voličů bez zastoupeni Zákon o zastavování činnosti a rozpouštění politických stran omezoval nebo komplikoval využívání svobody spolčovací relativně velkým skupinám občanů. V dtuhe polovině třicátých let sílily hlasy žádající zásadní změnu v režimu politických stran Navrhována byla povinná icglstrace politických stran u ministerstva vnitra, Parlamentních a dalších voleb by se mohly zúčastnit jen sírany registrované. Rozhodnutí o registraci, resp zrušení registrace by prováděla vláda. Tyto představy nakonec realizovány nebyly. Nu rozdíl od spolků, které se vlastní činností shodnou se stanovami projevovaly navenek, tedy veřejně, nevšímaly si předpisy spolčovacího práva tajných organizací. Tajné spolčovaní bylo postihováno zvláštní trestní normou v zákoně na ochranu republiky (§ 17 z. č. 50/ 1923 Sb, z. an.l za předpokladu, že podvracelo samostatnost, ustavní jednotu nebo demokralicko-republikánskou formu státu /a lajnou byla považována nejen organizace, která se skrývala pfed veřejností, ale l ta. kletá se sice veřejně projevovala, ale předstírala tím jiný účel. než ke kterému M ve skutečnosti seskupila. Trestáni ;iž dvouletým vězením byli zakladatele a členové těchto organizací a dále (i. kteří je hmotné i jiným způsobem podporovali. 6. Tiskově pravo Tisk sehrál významnou politickou roli při úspěšném snažení 0 získám naši statni samostatnosti. V roce IlM S byly recipovány poměrné pokrokové rakouské a uherské předpisy lískového práva Obsahovaly o viem rozsáhle uioznosll organu státního dohledu tak podle ukuiahn SltttHCC s vy ■ ulitím cenzury, počemych tiskových deliktů, různých forem konfiskace tiskovin a dalších lusiilutu omezil zejména opoziční tisk. Proto už v listopadu 191K byly podaný parlameiuu první návrhy na /měny nscipovs ných tiskov ých předpisů a odslraném některých překážek svobody tisku Jeden návrh se týkal zrušení zákazů tiskovin, které byly vydány za monarchie. Jeho myšlenka byla realizována v roce 1919. Druhý návrh po žadoval zrušení ustanoveni rakouského lískového zákona z roku IKf>2 o cenzuře tisku a o kolportáži Podle rakouské úpravy platila i v ČSR snu-běžna cenzura periodických tiskovin a kolportáž časopisů byla vázána na povoleni správního orgánu. V únoru 1919byla parlamentu předložena osnova zákona o tisku, která měla uskutečnit celkovou reformu tiskového práva Podle ní všechny instituty důležité pro existenci periodických tiskovin byly upraveny velmi liberálně v duchu proklamovaných demokratických ideálů. Osnova se projednáni v parlamentě nedočkala. Ustavní listina zakotvila v| 117 svobodu projevu tiskem v zákonných mezích. $113 výslovně uváděl svobodu lišku, za kterou se podle důvodové zprávy považovalo právo tisknout i rozšiřovat tiskoviny. Naproti lomu reclpovaný Živnostensky lad tiskové živnosti prohlašoval za koncesované, podobné jako knihkupectví, půjčovny a čítárny knih a byl tedy v tomto směru protiústavní. Uvedené ustanovení o svobodě tisku v zásadě nedovolovalo pouze předběžnou cenzuru. Připomeňme také. že podle § 24 odst. 2 ústavní listiny se nevztahovala imunita člena Národního shromáždění na případný trestní postih odpovědného redaktora. V dubnu 1920 byl vydán zákon 0 mimořádných opatřeních, který opravňoval vládu, aby v zájmu ochrany státu za mimořádných okolností omezila svobody občanu, mezi mm! i svobodu tisku. V březnu 1921 byl předložen parlamentu nový komplexní návrh tiskového zákona, který vypracovalo ministerstvo spravedlnosti Byl laděn výrazné demokraticky, měl být dokonalým prostředkem k zajištěni svobody tisku zakotvené ústavou a představoval kodifikaci lískového zákonodárství, nahrazoval totiž dosavadní roztříštěné předpisy Právnicky dokonala osnova nebyla v parlamente projednána z politických důvodů V dalším vývoji lískového zákonodárství nalézáme jen dílčí změny vedoucí v souvislosti s politickými pomery k omezovaní svobody lísku KM 303 \ DfiMNVSTATľ AI'KAVA/A KAI'tlAl |s\|l I) l STÁVA / Ki 4 ■ \ ZAKOTVRNl < IHCANSKYCH l'RAV i.tk zákon iiaociH.imi republiky / roku 1923, závnzná trestněprávní noi hli, pfinesl M durUcovych podstal deliktu, která bylo možno rpáchtu obsahem tiskopisu vfcsmés se jednalo o uveřejněni závadných icxui. ktcic mohly byt pudle konkrétni povahy posuzovány napi jako úklady o N publiku nebo ohroženi bezpečnosti republiky Obsahem tiskopisu, tedy publikovaním zakázaných údajů, mohl byt spáchán také dofiffl /rady státního tajemství nebo prečin nedovoleného zpravodajství. Rovné/ preč m rušení obecného mím. podněcovaní k trestné činnosti a další mohly byt naplnený publikaci závadných výroků. Pokud cenzor zpstil v textu publikovaném v novinách, že um byl spáchán trestný čin. navrhl státnímu zastupitelství zabaveni tiskoviny, které preventivné provedla siátni policie nebo četnictvo. Pozdéjší rozhodnuti soudu loto opatření /pravidla potvrdilo. Při opětovném spáchání dcliklu hrozilo časopisu zastaveni, o kterém rozhodl zemsky úřad. Časopis pak nesmél vycházet po stanovenou dobu. např. jeden mésíc. Za zverejnení zpráv a informací nesl odpovědnost odpovědny redaktor, který mohl být stíhán pro zanedbání povinne péče. Tiskové delikty, na než. se vztahoval zákon na ochranu republiky, projednávaly krajské soudy. Zmenu tiskového zákonodárství přinesl v následujícím roce 1924 /.ikon o zinéiié příslušnosti trestních soudu a odpovčdnosli /.i obsah tiskopisu ve věcech křivého obvinení, utrháni a urážek nu cti. zkrácené zvaný ..tisková novela". Jeho dlouhý název charakterizuje obsah, kterým byly procesní otázky. Projednáváni tiskových urážek dosud náleželo porot-nim soudům, které však často osvobozovaly odpovědné redaktory a kritizovane vládni strany se cílily bezbrannými. Podle tiskové novely pro-Jednáv.ih zločiny křivého obvinení / vymyšleného zločinu a prečiny urážky na cli spáchané obsahem tiskopisu sborové soudy prve stolice, tl kraiske soudy, u nichž byly pro tyto včel zřízeny zvláštní pétičlennne senáty, béžné označované jako kmetské soudy Tiskové zločiny a pleči-ny náležely před senáty složené ze Iři soudců z povolaní i v četné předsedy i a ze dvou přísedících - kmetů. Kmetskou funkci mohli vykonávat občane zapsaní v seznamu porotcu u obecních úřadů. Tiskové přestupky projednávaly tříčlenné senáty soudců z. povoláni Stihaný odpovědny redakloi mohl nabídnout soudu důkaz pravdivosti uveťeinčne inkriminovane zprávy Pokud pii dokazovaní uspčl. byl osvobozen Hyl-ll odpovědny tedakloi a další osoby uznaný vinnými, hrozil um trest na svobodě, penčžlle tresty. povinnost uveřejnit bezplat- ne Odsuzujte! rozsudek, odškodné poškozenému urážkou na cti az do výše 10000 Kč a ztiata ZpOfObilOSU pro tunkci odpovédneho redaktora Koncem dvacátých lei si hlavně novinaiske knihy vynutily prípravu další osnovy tiskového zákona Návrh pripravila komise působící u presidia ministerské rady ..Novinářská osnova" m. j upravovala take pracovní pomer redaktorů a opatřeni o nemravném tisku. Ministerstvo spravedlnosti k ní připojilo svůj návrh zákona o ochrane cti. Předpisy o tisku mely být novinářskou osnovou modernizovány v duchu volného pojetí tiskové svobody V dobé sílící hospodářské a pozdéji i politické krize nedošlo ke schválení této osnovy stejné jako podobné ladených návrhů dříve. Byla pouze s připomínkami piojednánu v dslavnéprávnim vybom poslanecká sněmovny. Namísto komplexní úpravy byl pak v roce 1933 schválen pouze Izv. „malý tiskový zákon" o dvaceti paragrafech. Omezení, která zaváděl, byla zdůvodňována podle hesla ..svoboda tisku nesmi býlí nevázaností lišku". Dosti volné upravoval kolportáž. iiskovin. zabýval se kontrolou u omezováním nemravných publikaci v souvislosti s mezinárodními úmluvami, upravil otázky tzv lískové opravy. Přesná stylistická úprava tiskové opravy nebyla předepsána. Spolu s malým tiskovým zákonem byl vydán v roce 1933 zákon o ochrane cli Nahrazoval původní rakouské a uherské trestněprávní normy o urážkách na cti a řadu ustanovení tiskové novely z roku 1924. Podstatné zpřísňoval stihání a trestáni ublížení na cti k némuž došlo v tisku. Mohlo jít 0 pomluvu nebo utrhání načti. Zákon o ochrane cti m.j. zavedl kumulaci trestů za jednotlivá ublížení na cti spáchaná v tisku tzv. zanedbáním povinné péče. Do lískových pomeru, restriktivně zasáhly laké další zákony, např. novely zákona na ochranu republiky z roku 1933 a 1934, zmocňovací zákon a zákon o obraně státu z toku 1^36. Tiskové zákonodárství tvořilo mozaiku recipovaných základních předpisů zdoby monarchie a množství drobných uprav pocházejících z. dvacátých a třicátých lei. 7. Sáboicuskoprávnia cirkevnoprávnipoměry ľJIS - 1938 Komplex náboženských a církevních záležitosti představoval v prvních letech po vzniku ČSR velmi citlivou oblast, |ejíž dik i m uič.isli získávaly v prostfodl parlamentní demokiacie mnohdy silný politkky podlesí Šit-5Í VefejnOSt, ale take vinné sily uvnitř" rozhodujících politických stran 304 I 505 V nfiJINY STATI' A PRAVÁ ZA KAPII MJSMU I: SPRAVŠÍ A IUSTICNI SOľSlAVA l'MX |«)| Vyber (menovaných specialistů mel vycházet /e zásady apolitičnosii, v pnuti však byli navrhovaní podle politických hledisek. Před volbami členu zemských výborů se museli příhlasu k určiie volební skupme, jinak Jim byla odepřena účasl na volbč. Funkční období bylo Šestileté. Pravo volit členy zemských zastupitelstev mel i občané starší 24 let. kteří nejméně jeden rok pobývali v zemi. Pro pasivní volební právo byl podmínkou vék alespoň 30 let a nejméné dvouletý' pobyt V zemi. Ve srovnání s úpravou volebního práva do Národního shromáždění byla lato krite-ii.i prísnejší. Jednání zastupitelstva se účastnili vedle jeho volených a jmenovaných členů také úředníci zemského úřadu, které určil zemsky president. Právo hlasovat mil jen zpravodaj. Usnesení zemského zastupitelstva podléhalo schváleni ministerstvem vnitra. Organizační zákon zemským zastupitelstvům výslovně zakazoval usnášet se o politických otázkách. Naproti tomu jim náležela hospodářská a správní kompetence, tj. správu zemského majetku, doprava, zdravotnictví, sociální péče. to vše nad rámce jednotlivých okresů. Hlavním příjmem v hospodaření zemských orgánů byly zemské přirážky k duním a siátní dotace. Zemsko zastupitelstvo lungovalo dalo jako poradní organ zemské ho prezidenta. Pokud k lomu bylo výslovně zmocněno vládou, mohlo vydat prováděcí předpisy k zákonům. Mohlo vydávat předpisy pro správu ústavů a institucí, jež mu byly podřízeny. Zemská zastupitelstva volila ze svých členů zemské výbory. S výjimkou Podkaqiatské Rusi. kicrá měla šestičlenný výbor, měly dvanáct členů. Politické strany, jejichž zástupci byli členy zastupitelstva, měly ve výboru poměrné zastoupení. Také zemskému výboru předsedal zemský prezident, který Jej rovněž svolával. Výbor připravoval návrhy pro jednání zastupitelstva a hlavně hospodařil se zemským majetkem. Dohlížel také na hospodařeni v okresech. Zemské zastupitelstvo mohlo pro jednotlivé úseky veřejného podnikání v zemi zvolit zemské komise, např. komisi živnostenskou, finanční nebo pro dozor nad konkrétním zařízením (zemskou nemocnici). Menšími územně správními celky, na které se dělily zorné, byly obvody okresních úřadů - hejtmanství Okres navenek reprezentoval a uvnitř okresu juko první úředník státu působil okresní hejtman Byl jmenován ministrem vnitra Měl dohlížet na bezpečnost, vcíeiny pořádek a mravnost v okroc. Rulil okresní ui.ul. plcd-.cd.il kolektivním organum, okresnímu zastupitelstvu | okiesnimu vyhoní Projejich ustavení, kompetenci u vztahy podřízenosti platila stepu pravidla jako pro kolektivní orgány zemské, včetně omezení volitelnosti členů a možnosti rozpuštění. 4. Statni aparát ČSR a jeho ozbrojené složky Hlavni rysy výstavby a činnosti nejvyšších zákonodárných a výkonných orgánů stcpié jako zásady soudnictví byly zakotven;, ustavní listinou ČSR a jsou vyloženy výše. Parlamentní orgány vedle zákonodárné činnosti měly plnit také kontrolní úkoly vůči vládě a orgánům veřejné správy vůbec. Už. počátkem 20 let a pak v předmnichovské republice trvale byl kritizován obrovský rozmach úřední agendy ministerstev a dalších ústředních úřadů. Různé snahy a návrhy úsporných opatřeni vedly m.J. k vytvoření další instituce a tak opět k rozšíření státního aparátu. Roku 1932 byla jako poradní orgán zřízenu komise pro zhospodárnění veřejné správy. Působila u presidiu ministerské rady. nedospěla však k podstatnějšímu systémovému řešeni, pouze např. doporučila snížení počtu státních zaměstnanců. Parlament zřizoval také orgány pro kontrolu hospodaření vlády s cílem dosáhnout úspor ve státních výdajích. Od roku 1921 několik let existovala úsporná komise, od roku 1932 úsporná a kontrolní komise. V obou byli zástupci poslanecké sněmovny i senátu TVpickými orgány výkonné moci byla ministerstva zakotvená v ústavní listině. Jejich kompetenci měl určit zákon. Původně byla zřízenu zákonem č 2/1 '>IX Sb z. a n. vydaným Národním výborom v listopadu 1918, později jejich činnost blíže určovala v lada Vnitřní struktura ministerstev se většinou řídila rakouským vzorem Vedlo ministra fungovalo presidium (presidiální odbor) a odbory (sekce) sestávající z oddělení (departementu i a pomocne útvary - účtárny a kanceláře Zemské úřady vedené zemskými presidenty a okresní úřady řízené okresními hejtmany byly zvláště po roce 1927 organizovány centralisticky. Pracovali v nich odborní a konceptní úředníci st.ltm a autonomní zaměstnanci z postátněné samosprávy 122 323 s DEJINY STATI' A PRAVÁ ZA KAľľTAI-ISMľ f M'RAWl A rUSTIČNj S( USTÁVA |V>lŕí - Ozbrojené sloiky stalnilm apartltu a | f gtni&vo Stcjnô Jako ostainí složky státního aparátu bylo v rocc I9IK rectpováno I četnictvo. Jeho bezprostředním ŕizenim byl |>ovčíen Úřad generálního velitelství četnictva, ustaveny pražským Národním výborem. CetniOtVQ mčlo být původní podřízeno ministerstvu národní obrany, nakonec vsak bylo zařazeno pod ministerstvo vnitra. V prvních mísících nového státu působilo při obsazování území Slovenska. Postavení četnictva bylo upraveno zákonem č. 299/1920 Sb. z. a n. o četnictvu, novelizovaným v roce I92S. Bylo charakterizováno jako vojensky organizovaný strázní sbor. Generálnímu velitelství četnictva podléhala zemská velitelství, nižšími organizačními jednotkami byla četnická oddelení (sdružující nčkolik okresních četnických velitelstvo, okresní četnická velitelství a čctnické stanice, představující základní organizační článek. Ve vnitřní organizaci se uplatňovala zásada dvojí podřízenosti. Jednak státním politickým úřadům při výkonu bezpečnostní služby, tj. při udržování veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti, kterou zajišťovaly jednotlivé stanice a okresní velitelství, jednak čet-niekým velitelům ve věcech výcviku, vyučování, disciplíny, kontroly služby a ve správních a hospodářských záležitostech. Při zemském velitelství četnictva v Praze bylo v rocc 1922 zřízeno Ústřední pátrací oddelení. Jeho úkolem bylo řídit a sjednocovat četnic-kou pátrací službu. Vedlo daktyloskopickou evidenci, evidenci zločinců, potulných cikánů a neobjasnených trestných činů. Později (v roce 1928) vznikly i četnieké pátrači stanice. Po nástupu fašistické vlitdy v Nemecku byly v rocc 1933 vytvořeny čctnické pohotovostní oddíly, dislokované převážné v německém pohraničí Četnictvo stejné jako za monarchie v každodenní službé vykonávalo rozhodnutí úřadů politické správy. V zákonč z roku 1920 bylo výslovné stanoveno, že četnictvo má vydané příkazy „bezpodmínečné a bez průtahů vykonali a do jejich posuzovaní se nepouStiti" Vedle toho působily orgány četnictva při ochrané bezpečnosti státu a vykonávaly dozor nad obecní policií. Spolupracovaly též. s vyšetřujícími soudci v přípravném ii-zení V neposlední íadO je ueb.i připomenout t.ike podpůrnou funkci četnictva při poskytování asistencí úřadům politické správy. Czká spolupráce mezi četnictvem I orgány politické správy. Široká oprávnení k použiti zbiané. výrazné zvyšované početní stavy a vojenská organizace četnictva z né| na venkove vytvářely nizhodujicl mocenskou složku. Jsou doloženy čelné případy použití /braní četnickými asistenčními jednotkami prou demonstrantům, zejména v dobé hospodářské krize. b) Policie Policejní správu vykonávaly v kontinuite s rakousko-uherskou úpravou především politické úřady a v nčktcrých větších místech (Prahu. Brno. Plzeň. Ostrava. Podmokly. Cheb. Bohumín) úřady policejní (policejní ředitelství, policejní komisariáty, resp. pohraniční policejní komisan.i-ty). Vedle státních policejních úřadů fungovala i obecní stráž bezpečnosti a na Slovensku policejní kapitanáty při místských magistrátech. Síť státních policejních úřadů převzatá z habsburské monarchie byla pro potřeby nového státu příliS řídká a také početní stavy a vybavení jednotlivých úřadů nevyhovovaly. Plní personální vybavené bylo jen pražské policejní ředitelstsví. které mílo. na rozdíl od ostatních, k dispozici I uniformovanou stráž bezpečnosti. V rocc 1920 byla vláda zákonem č. 165 Sb. z. a n. /.mocnina zřizovat nové policejní úřady (pokud k tomu dul svolení přísluSný orgán) kdekoliv se k tomu naskytla potřebu. Úkoly noví zřizovaných státních policejních úřadů byly vymezeny v zákoní obecni Jako péče o veřejnou bezpečnost I vnitřní klid, starost o bezpečnost osob a mujetku. udržování veřejného řádu a vedení evidence obyvatelstva a cizinců. Odlišnosti podle místních podmínek byly postiženy ve vyhláškách, jimiž se jednotlivé úřady zřizovaly. Policejní úřady mely Široce vymezený okruh působnosti do nihož patřily dále úkoly spolkové. shromaž.Jovací. tiskové, kriminální, dopravní, divadelní u mrav-nostní policie. Dohlížely na čelední a délnické záležitosti, rozhodovaly o postrku. vyhoSliní u postavení pod policejní dozor, vykonávaly úkoly v trestním právu správním podle tzv. vVpraskového patentu (nař. i. 96/ 1854 ř /.) utd. Vnitřní byly policejní úřady uspořádány monokratieky. V čele policejních ředitelství stál policejní ředitel, v čele komisariátu správce. Jim byl podřízen úřednický a pomocný personál i sbory neun i formované a uni-formovuné stráže bezpečnosti, jejichž postavení bylo noví upraveno zákonem č. 230/1922 Sb. z u n. o zřízení Sboru stráže be/pečnoMi Příslušníci stráže bezpečnosti se dilili nu úředníky a gážisty. Úředníci vykonávali dozor a kontrolní službu, zabezpečovali i Skoleni mužstva 324 '25 \ |)Ml N V STATI \ PRAVÁ /A K \ľl I VI IsMI I SPRAVŠI A Jl'STIt'M SOUSTAVA IVIK- \9}H (i.i/islc Shotu iiiiltoiiiiovanc slráž.e liezpcčnosli hlídali na ulicích. MlcZi h .i MkOdOVlU vězné I pltllll další úkoly, podíleli íc na vyšetřovaní .1 vyhledávaní, v ykonavah dohled nad osobami a akcemi ohrožujícími veřej-nou bezpečnost, prováděli pátiani ald. Použil zbrani mohli obdobně jako příslušníci Četnictva. Další vývoj zahraniční a vnitřní situace si vynutil vytvoření specializovaných služeb. V rámci pražského policejního ředitelství v roce 1923 vznikla Zpravodajská ústřednu, kter.i vedla v evidenci všechny případy výzvedné činnosti, osoby odsouzené pro vyzvčdučstvl a / v yz.vidačst ví podezřele a sledovala i komunistické hnuti. V komplikovaných vztazích k .sousedním slatinu a ve vnitropolitickém bo|l o nu v byly zpravodajské orgány nezbytné. Organizační prvopočátek zpruvodaiske služby v ČSR je možné spatřovat ve vytvoření zvláštního oddelení na ministerstvu vnitra i oddelení N) v roce 1918. je?, se zabývalo obrannou zpravodajskou službou. Speciální zpravodajský aparát byl také budován v prezidiu všech zemských dřadů a policejních ředitelství. Orgány obranného výzvedného zpravodajství se v počátcích zamilovaly především nu boj s vyzvidačstvím a s organizovaným zločinem, brzy se však staly ilčinným nástrojem politického boje ve stáli. Po vydání zákona na ochranu republiky byla v roce 1923 zřízena Zpravodajská ústředna s odbočkami u vybraných policejních úřadů. Jejím úkolem bylo řídit a koordinovat obrannou výzvednou službu, prová-dinou politickými, státními policejními i vojenskými úřady, řídit podřízené odbočky a vykonával dozor na výkon obranné zpravodajské služby ve všech správních obvodech. Kompetence Zpravodajské ústředny byla dále rozšířena v roce 1934. Důvodem byla snaha lépe čelil narůstajícímu nebezpečí ze strany nemeckého fašismu. Od roku 1933 fungovala Jako součást Zpravodajské ústředny ..protikomunistická ústředna". V roce 1929 byla při pražském policejním ředitelství zřízena i „Všeobecná kriminální ústředna". Mílu vést evidenci a pomáhat při stihání zločinců nu celém území státu. Roztříštěnost bezpečnostní služby, kterou vedle policejních úřadů vykonávalo i četnictvo a obecni policie, vzájemná nedůvěra u rivalita mezi limito složkami ústíci nikdy až v otexiene konflikty (zejména v oblasti kriminální služby i a dccentiahzace výkonu policejní správy iSboi uni- tormovane straže bezpečnosti ani Sbor neunitormov.iiu- xtrilže bezpečnosti nebyly centrálně uzeny i oslabovaly účinnost bezpečnost-nfho systému v republice. ZvluSt zřetelně se tyto nedostatky projevovaly v konfrontaci se sílícími protičcskoslovenskými tendencemi u z.tašizo-vané německé a madarské menšiny. K jejich odstránení smiřovalo u/á-koniní širokých zmocněni pro vládu při reorganizaci policejní správy a služby, obsažené v zákoně č 131/1936 Sb. z. a n.. ve kterém si osobovala právo zřizovat státní policejní úřady všude, kde to uznala za vhodné, a to i bez dosud požadovaného souhlasu obce. Dále sjednotila Sbor uniformované stráže bezpečnosti i Sbor ncumíormované stráže bezpečnosti v rámci celé republiky, když. je v konečné Instanci podřídila ministerstvu vnitra, a posílila vliv orgánů státní správy nu obecní policii. Příslušníci policie byli také začleněni do Stráže obrany slálu. V roce 1938 se stejně jako četnictvo aklivni podíleli na její činnosti a byli odhodláni bránit hranice republiky proti nacistickému vpádu. c) Orgány ochrany státních hranic Také orgán ochrany státních hranic - finanční stráž - byl převzat z habsburské monarchie, kde ovšem střežil pouze hranici s Nčmcckcm. V dalších úsecích státní hranice československého slálu bylo třeba finanční stráž vybudovat. Po vzniku republiky bylo nulné pevni uzavřít hranice, aby mohla být provedena minová odluka od Rakouska. K tomuto cíli byly využily i jednotky armády (nehledí na napjaté vztahy s vitšinou sousedních států). Při reorganizaci roku 1919 byla finanční stráž rozdílena na důchod-kovou kontrolu, která působila ve vnitrozemí v důchodkové službi u při ochráni státních monopolů a na pohraniční finanční stráž, (zákon č. 28/ l920Sb. z. a n.). Organizace a služební poměry pohraniční finanční stráže byly rozvedeny ve vládním nařízení č. 40/1920 Sb. z. a n. a nově puk vl. nař.č. 201/1923 Sb. z. a n. Další reorganizace byla spojena s přijetím celního zákona v roce 1927. Služba na státních hranicích a ve vnitrozemí byla opit sjednocena a obnoven byl i název finanční stráž. Služební pomiry jejích příslušníků upravilo vl. naf. č. 202/1930 Sb. z a n. Dále však platil služební předpis z roku 1907. Finanční stráž byla vojensky organizovaným strážním sborem k ochráni státních zájmů především na hranicích republiky. Jejím úkolem bylo 326 327 V Dl IINY STAH A 1'KAVAZA KAPITALISMU i- SCRAVNl A JUSTIČNÍ SOUSTAVA l«|| |S is Ainiťii.i střežit celní hranici, dohlížel na přechod OSOb .1 prestup zlwi zabraňovat celním a jiným deliktům, konal strážní, kontrolní a pátřaci službu v jiných finančních oborech, podle /vlastních predpisu spolupůsobil při vojenské ochrane státních htanic .1 na vyzvu pi 1 slušného úřadu nebo organu pomáhat při ochrane verejne bezpečnosti Právo k použití /.brané bylo upraveno pomérné široce. Vycházelo ze stejných zásad jako u četnictva a policie, pouze uzpůsobených podmínkám na státních hranicích. Příslušníci finanční stráže měli i další široka oprávnění ke kontrole osob. dopravních prostředků a budov. Nepřiměřené použití /brané příslušníky finanční stráže se několikrát stalo předmětem interpelace poslanců v parlamentě. Finanční stráž, se orientovala především na ochranu ekonomických zájmů na státních hranicích. Proto pod vlivem bezprostředního ohrožení republiky fašistickým Německem vznikla v roce 1936 Stráž obrany státu (SOS), určená k zajištěni hranic v případě prudkého zhoršení mezinárodní situace a k odražení prvního útoku nepřítele Zmocnění k vytvoření tohoto sboni obsahoval zákon o obraně stálu č. 131/1936 Sb z a 11 Stráž obrany státu začala hýl budována v září 1936 (vl. nnř. č. 270/1936 Sb. z. a n.), ovšem pouze rámcově. Její příslušníci z řad vojenských osob. četnictva, policie, finanční stráže a dalších veřejných zaměstnanců vykonávali v mírové době svá povolání a aktivizováni byli jen po dobu nezbytného výcviku a školeni a v případě vyhlášení pohotovosti. K plněni bojových úkolů byla Stráž obrany státu uvedena do poholo-vosli při vyhlášení květnové a zářijové mobilizace v roce 1938. Její příslušníci byli pripravení hájit hranice, statečné bojovali se zfanatizovanými příslušníky sudeťáckého freikorpsu. Po Mnichovu však museli bez boje opustit pohraniční opevněni a stáhnout se na novou hraniu Po okupaci okleštěného Československa v blczmi 19 w byla Stráž Obrany státu zrušena (vl. nař. č. 3/1940 Sb.). V protektoráte byla zrušena i finanční stráž (vl. naf. č. 31/1941 Sb). v izv. Slovenském státě však fungovala dále. d) Vézeňsivt I v oblasti vězeňství převzala Československá republika dřívější právní úpravu Zvýšený zájem o vě/eňstvi. jeho poslání a účel se odrazil 1 ve změnách praun úpravy Hrzy po vzniku lepubllky byl modifikován převzatý systém přiletím zákona o podmíněném odsouzení a podmíněném propuštěni (č 562/1919 Sb. z. a n 1. klety zvýraznil prvky progresivního výkonu uestti odnětí svobody a umožňoval posílit výchovnou funkci trestu. V praxi však podmíněné ptopuštění neplnilo očekávaný cil a velké procento podmíněně propuštěných se opět ocitalo ve vězení. Pokračováním demokratizačních snah ve vězeňství a reakcí na kritiku neutěšených poměrů v něm bylo přijeti zákona o trestním soudnictví nad mládeží v roce 1931. který podrobné upravoval výkon trestu odnětí svobody mladistvými odsouzenými. V témže roce byl schválen 1 zákon o státním vězení, týkající se výkonu trestu politickými vězni, kteří měli obdobně Jako v habsburské monarchii jistá privilegia. Zákon odstranil paradoxní situaci vyvolanou přijetím zákona nu ochranu republiky v roce 1923. Tento zákon totiž zavedl nové skutkové podstaty, s nimiž, starší předpisy nepočítaly, a proto osoby za ně odsouzeně nepožívaly výhod politických vězňů. Opačnou tendenci, kicrá byla výrazem změněné vnitropolitické situace ve druhé polovině dvacátých lei. dokládá zřízeni nucených pracovních kolonií zákonem z roku 1929 (č. 102 Sb. z. a n.). Nucené pracovní kolonie byly zvláštním druhem Již několik desítek let existujících donucovacích pracoven Nepohodlne osoby v ruch mohly být drženy za stravu a nepatrnou odměnu až pět lei. e) Armáda Československá branná moc se jednotně zkonstituovala po bojích na Slovensku a v Madarsku až na základě rozkazu prezidenta republiky z. prosince 1919. Tvořili ji dosud na sobě nezávislí vojáci ..revolučních" zahraničních sborů (Legií), příslušnicí bývalé rakousko-uherske armády a útvary domobrany, vybudovane z českých a slovenských zajatců v Itálii V důsledku právní kontinuity s bývalou habsburskou monarchií v ní převládl duch rakousko-uherské armády, v němž byly postupné oslabovány dílčí demokratické rysy z. Legií. K budování československé armády výrazně přispívali příslušníci francouzské vojenské mise. kteří byli dosazeni do rozhodujících velitelských lunkcí V socialistických kruzích se po vzniku republiky objevovaly snahy vybudovat armádu na miličním principu, branný zákon z roku |92(> však zakotvil systém pravidelne armády tvořené vojáky z povolání a povolanými ročníky v činne službě v duinn mnu m'h \v\/a km'itamsmľ Ve ituatych letech lni |iinl vlivem iiepri/mve mezinárodni situace vydán zákon o obrané sliiin (C I *I/Ilž3(i Sh. z a n i, který neien umo; ňoval prováděl nová organizační a vojerisko-technicka opalrem ke /vysetu obranyschopnosti lepuhliky. ale modifikoval i |ep formy. Vládě se doslalo širokéhi> a časově neomezeného zmocnění k úpravě mimořádných poměrů v době branné pohotovosti státu, případně i jindy, pokud by byla ve zvýšené míře ohrozená celistvost státu, demokraticko-republikánská forma, ústava nebo veřejný klid a pořádek, t/n napr i v případě masových vystoupení obyvatelstva. O důkladné zabezpečeni obrany státu měla pečoval Nejvyšší rada obrany slátu, nový orgán v čele s předsedou vlády. K posílení obrany státu směřovalo i zřizováni pohraničních o|>evnění. vytvoření Stráže obrany státu (viz výše) a organizace civilní protiletecké obrany. 5. Soudy, advokácie, notářství Po recepci soudní soustavy habsburské monarchie zůstala výstavba soudů bez koncepčních změn. Organizační členění i personální obsazení soudu /ustalo téméí beze změn. Soudy po 28. říjnu 1918 začaly vyhlašoval svá rozhodnutí jménem republiky a pokračovaly ve své činnosti. Nové byl v listopadu 1918 zřízen Ne j vyšší soud (od roku 1919 měl sídlo v Brně), který stál nad soustavou řádných soudů civilních a trestních. Nejvyšší soud podobně jako jeho vídeňský vzor byl složen z prvního a druhého prezidenta, a senátních prezidentů, jejichž počet se postupně zvyšoval. Všechny jmenoval prezident republiky. V roce 1928 byla sjednocena soudní organizace v českých zemích a v dalších částech republik) Sborovými soudy prve instance byly krajské soudy, podle specializace označované jako civilní, trestní, obchodní nebo exekuční. Druhou instanci Sborových soudů tvořily vrchní soudy. Okresní soudy pro civilní l trestní věcí předslavovull samosoudci. Pro objektivní řešení možných konfliktů občanů u institucí se správními orgány byl v listopadu 191K zřízen Nejvyšší správní soud jako počátek zamýšlené soustavy správního soudnictví. Zůstal osamocen, neboť župní zákon předpokládal jinou organizaci správního soudnictví, decen-tiali/ovanou na jednotlivé správní útvary. Přestože župní zákon nebyl teali/ov.in. měli občane možnost využíval podle iistavv pii hájení svých zájmů řádných soudů I SPKAVNl A JI.STK.M SOUSTAVA I<>1* 111« Pro uplnost zde připomeňme zvlášmí ústavní otcaiiv. 1 slavní soud n Volebnt soud fungující na useku zákonodárné ITKM I Poničme široka byla skupina specializovaných, mimořádných soudu. Patřily di) m živnostenské soudy a rozhodčí komise pro některé spory pracovněprávní povahy. Roku ll>20 byly zřízeny hornické rozhodčí soudy, v nichž zasedali po dvou zástupci dělníku, zaměstnanců a zaměstnavatelů za předsednictví profesionálního soudce Od roku 1932 byly zřízeny pracovní soudy namísto dřívějších soudů živnostenských Pestrá hyla struktura rozhodčích soudů nemocenských pojišťoven a úrazových pojišťoven, včetně pojišťovacích soudů - jejich vyšších instancí. Zvláštním typem soudu byl Státní soud zřízený v roce 1923. následujícího roku vznikly kmetské soudy příslušné pro věci tiskové. Od roku 1931 působily v trestní oblasti soudy mládeže na okresní a krajské úrovni. Vojenské soudnictví mělo vlastní organizaci divizních a brigádnich soudů s Nejvyšším vojenským soudem se sídlem v Praze Soustava soudů byla založena nu systému tří instancí. Prvou byl bud okresní nebo krajský soud Odvolání bylo opravným prostředkem proti rozsudku prvé instance, dovolám nebo žádost o revizi směřovala proti rozhodnutí II. instance. Státní zastupitelství svou organizaci kopírovalo orgumzaci řádných soudů Generální prokuratura působila u Nej vyššího soudu, u soudů vrchních a krajských fungovaly vrchní a krajská zastupitelství. U okresních soudů státní zastupitelství zřízena nebyla, obžalobu zde zastupovali funkcionáři státního zastupitelství Činnost advokácie a notářství byla po celou dobu upravena převzatými předpisy z. monarchie. Advokátní řád pocházel v českých zemích z roku I86K. Notářský řád z roku 1871 v českých zemích upravoval činnost notárů jednak jako veřejnou (sepisování a vydávání veřejných listin), jednak jako soukromou (vyhotovování podání na žádost účastníků ve věcech nesporných apod.l. 331