Přepis Seikilovy písně

                              (komentář k přepisu – určení tónorodu)

                                          Ukázka č. 2.08


Volba notace: Notace je vokální - používá znaky řecké abecedy.

Volba tónorodu: Zápis nemůže být v diatonickém tónorodu, protože ke znaku „K“ v diatonickém tónordu
nenáleží žádný tón. Zbývají tedy tónorod chromatický a enharmonický. Chromatický tónorod nepřipadá
rovněž v úvahu, protože jej vylučuje

sled znaků K - I - Z.

Pokud by znak „K“ byl čten jako člen chromatického tónorodu, potom bychom dostali

sled  „d[1] – d[1] – e[1]“ a museli bychom vysvětlit proč jsou pro tentýž  tón při jeho  opakování

používány dva různé znaky. Vysvětlení je pouze takové, že znak „K“ musí být čten

v enharmonickém tónorodu, tedy jako „cis[1]“. Potom má sled znaků nejen melodický, ale

také „pravopisný“ smysl. Totéž platí pro sled znaků I - K


Používání teček nad samostatnými notačními znaky.

Tečky se vyskytují nad samostatnými notačními znaky jako „varovná“ návěstidla

1)      v situacích, kdy dochází k ligaturám, tj. když se s jednou slabikou váže více tónů – viz
10. znak Z před ligaturou I - K, která má jako celek metrickou hodnotu „bisémos“, tj. noty čtvrťové
(prodlužovací vodorovná čárka), ovšem obě noty, které tuto ligaturu tvoří jsou stejné, tj.
osminové.

2)      v situacích, kdy jde o sled samostatných tónů, ovšem některý z nich nese dvě hlásky

     (viz 4. řádek).