5.4 Technika přepisu chorální notace - komentář Při přepisu chorální notace do notace moderní je nutno respektovat některá pravidla a některé zásady, které vyplývají z hudební podstaty gregoriánského chorálu. Tu jak chorální, tak neumové notace plně respektují, protože z ní vyrůstají. Je nutno si uvědomit, že melodika gregoriánského chorálu je melodikou skupinovou, kombinovanou, volně stavěnou z dílčích mikromelodických úseků, což potvrzuje již pouhý pohled na grafickou podobu neumového i chorálního zápisu. Nelze si v této situaci nevzpomenout na výrok Guidona z Arezza, že „Neuma est melodia“. Neumová i chorální notace jsou tedy notacemi primárně frazeologickými, notace chorální je navíc diastematicky absolutní. Při přepisu je tedy nutno respektovat především frazeologii, která je základním kamenem identity gregoriánského chorálu, a která vyplývá ze vztahu hudby a slova. Gregoriánský chorál zhudebňuje nikoliv slova, ale slabiky. Slabika je proto základním článkem, ze kterého musíme při přepisu vycházet. Samotná grafická podoba přepisu prošla od 19. století proměnami, které jsou důsledkem vývoje teoretického přístupu k problematice hudebního zápisu. Od původní grafiky používající k přepisu noty půlové se došlo až k současné praxi, která pro přepis používá různé varianty bodové notace. Grafika přepisu se proměňovala následujícím způsobem: 1) V muzikologické literatuře 19. a v prvních desítiletích 20. století byla základním znakem přepisu nota půlová – viz ukázku 5.04.17 (Hutterův přepis introitu 1. neděle andventní „Ad te levavi animam meam“. 2) V meziválečném období začal být pro zpěváky dosti nepřehledný a nepohodlný zápis v notách půlových nahrazován notami čtvrťovými, zejména pak (i v některých edicích gregoriánského chorálu) notami osminovými, které měly grafickou výhodu spočívající ve skutečnosti, že gregoriánské frazeologické celky mohly být zapsány v „trámcových“ skupinách, což bylo pro interprety na tuto grafickou podobu zvyklé, vizuálně velmi výhodné, a navíc zpřehledňovaly distribuci textu a nápěvu. Příklad viz na ukázce 5.04.18. 3) S nástupem principu „autentického přístupu“ (zhruba od 40. let) a prosazením principu „autentické interpretace“ také v oblasti výkladu notového zápisu, se začíná prosazovat i jiný způsob přepisu, a na scéně se objevuje „bodová notace“, jejímž grafickým základem je bod-tečka. Z předchozí transkripční praxe zůstal způsob naznačování frazeologických celků pomocí legátových obloučků --> viz ukázku 5.04.19 (vrchní dva řádky s textem „Jam Christus astra ascenderat“ - je to praxe běžně užívaná edicí jednohlasých středověkých liturgických i neliturgických zpěvů „Monumenta monodica medii aevi“. 4) Tento edičně-grafický styl byl inovován zavedením spojovníků (spojovací tahy), které nahradily frazeologizující legátové obloučky – viz spodní příklad na ukázce 5.04.19. Následující ukázky 5.04.20 a 5.04.21 jsou příkladem aplikace tohoto přístupu zavedené na pražské katedře hudební vědy, která je normou při přepisech v diplomových pracích. Podle iniciátora a modifikátora uvedené techniky doc. Davida Ebena obdržel tento způsob přepisu familiérní označení „Ebenschrift“. Technika Ebenschriftu je nesporně mnohem přehlednější než techniky výše uvedené. Ovšem je spíše aplikovatelná v rukopisné praxi, pro nototisk, zejména komputerový je obtížně realizovtelná. 5) Další vývojovou fázi v přístupu k přepisu neumových zápisů přinášejí redaktoři edice „Graduale triplex“. Jde o sjednocení tří druhů historických zápisů (proto triplex) nápěvného repertoáru liturgie mešní: zápisu ve dvou neumových systémech (virgálním a jacentním), jejichž nediastimatický zápis je románskou kvadrátou diastematizován. Viz ukázku 5.04.22. 6) Inovační trend s příchodem počítačových notových editorů pokračoval. Pro potřebu přepisu gregoriánského chorálu byl vyvinut zvláštní softwaer, který řeší melodickou frazeologii gregoriánského chorálu prostorově – mírou „natěsnění“ jednotlivých znaků (bodů), jak ilustruje ukázka 5.04.14 7) Pro ulehčení orientace v technice přepisu přikládám ukázku 5.04.24 - přepis chorálního zápisu převzatého z kritické edice Jistebnického kancionálu. Je to offertorium „Kněžie oběť boží“. Vrchní ukázka je originál, pod ní je ve dvou řádcích jeho přepis. Vrchní řádek s tučnějšími notičkami je přepis české varianty z Jistebnického kancionálu, spodní řádek s menšími notičkami je přepis latinské předlohy. Srovnáním obou řádků vidíte, jaké zásahy museli editoři JistK z jazykových důvodů do průběhu originálního nápěvu spojeného s latinským textem udělat. Nejen překlad latinské liturgické předlohy, ale také úprava původního gregoriánského nápěvu představovaly nemalý intelektuální výkon.