j^ITOLA PRVNÍ
1
Žijeme v čase vědy a nadbytku. Péče o knihy obecně a úcta, jaké se těšily v dobách, kdy každý další výtisk musel někdo vlastnoručně opsat, už očividně neodpovídají „potřebám společnosti" nebo udržování vzdělanosti. Má-li Zahrada mús přetrvat jako zahrada, nezbytně potřebuje plečku.
Nejlepší METODA jak studovat poesii a literaturu je metoda současných biologů, to znamená bezprostřední pečlivé zkoumání látky a neustálé POROVNÁVÁNÍ jednoho vzorku nebo „preparátu" s jiným.
Nikdo není náležitě vybaven pro moderní způsob myšlení, dokud neporozumí příhodě o Agassizovi a rybě:
Postgraduální student s mnoha tituly a diplomy přišel k Agassizovi, aby u něj své vzdělání završil. Velký muž před něj položil malou rybku a požádal ho, aby ji popsal.
Student odvětil: „Je to obyčejný měsíčník."
Agassizovi to nestačilo: „Já vím. Napište o něm něco."
Za několik minut se student vrátil s popisem živočicha Ichthus Heliodiplodokus, nebo pod jakým pojmenováním se obyčejný měsíčník skrývá před obecným povědomím, z rodu Heliichtherinkus atd., jak lze vyčíst z příslušných učebnic.
Agassiz studenta znovu požádal, aby rybu popsal.
15]
, řwřstránkový esej. Agassiz mu řekl, aby Student sePsal "yKoncem třetího týdne byla ryba v po. se na ^^^žkladu, ale student se o ní něco dověděl.
-   tnda ořivedla moderní vědu k rozkvětu, nikoli
onen uzkv ^ ^ ^ gi ^yghme jisty počet více q
''r1iraktaích pojmů, které budou odpovídat tomu, na mene abstraktnicn p j ^ francouzský komentátor
co bvchom chteh pnjit, n».<» j' j
Línova díl, Nevím, jestli je tento neobratný preklad dlouhé francouzské věty běžnému čtenan dost jamy.
První jednoznačný pokus aplikovat vědeckou metodu i na literární kritiku najdeme ve Fenollosově pojednaní Essay on the Chinese Written Character.
Svědectvím o naprosto zavrženíhodném stavu oficiálního filosofického myšlení, a pokud se čtenář skutečně zamyslí nad tím, co se mu snažím povědět, i svědectvím o nej-hanebnější urážce a zároveň přesvědčivým důkazem toho, jak nicotný a nemohoucí je organisovaný intelektuální život v Americe i v Anglii, jejich university obecně a jejich učené publikace do značné míry, by bylo vyprávění o tom, s jakými překážkami jsem se setkal, když jsem chtěl vydat Fe-nollosuv esej tiskem
1934, se velikostí ducha ľŕ V     r let Před rokem
ta, který prorokova, J Jj*od krejčího Blodget-prosadí." ' " »S1C1        se ve velkém nikdy ne-
Fenollosův espi m^x -
l0Sa sv°u metodu ne-
16]
^dával za vědecký postup. Pokoušel se vyložit čínský jdeogram jako prostředek k přenosu a záznamu myšlenky, postal se na kořen věci, k jádru rozdílu mezi tím, jak je podstatný čínský způsob myšlení, a tím, jak je nepodstatná či zavádějící značná část myšlení a jazyka evropského.
Kdybych chtěl jednoduše shrnout, o čem mluvil, vyjádřil bych to zhruba takto:
Když v Evropě někoho požádáte, aby vám něco popsal, jeho definice se vždy vzdálí od toho nejjednoduššího, co dotyčný dobře zná, a ponoří se do neprobádaných končin, to znamená do čím dál vzdálenější abstrakce.
Zeptáte-li se ho, co je červená, řekne vám, že je to „barva".
Když se ho zeptáte, co je barva, odpoví vám, že je to vibrace nebo světelná refrakce anebo část spektra.
A zeptáte-li se ho, co je vibrace, řekne, že je to druh energie nebo cosi v tom smyslu, až se dostanete na způsob bytí a nebytí nebo zabřednete do něčeho, v čem se utopíte a on s vámi.
Ve středověku, kdy neexistovala materiální věda, jak ji chápeme dnes, kdy lidské poznání nedokázalo uvést do pohybu automobily nebo přenášet řeč vzduchem pomocí elektřiny atd., atd., zkrátka kdy učení obnášelo jen o něco málo víc než třídění terminologie, přikládala se pojmenování velká pozornost a abstraktní pojmy patrně byly (s největ-ší pravděpodobností) obecně užívány s mnohem větší přesností.
Chci říct, že středověký teolog si dával pozor, aby nepopisoval psa termíny, které by se stejně dobře daly použít pro psí zub nebo kůži nebo zvuk, jaký pes vydává, když chlemtá vodu; ale každý učitel vám řekne, že věda se začala rozvíjet mnohem rychleji poté, co Bacon zavedl přímé zkoumání jevů a když Galileo a jiní přestali o věcech tolik diskutovat a začali se na ně opravdu dívať^^í^féítat
prostředky (jako třeba dalekohled), jimiž je budou lépe vidět.
Neužitečnější žijící člen rodu Huxleyů zdůraznil skutečnost, že dalekohled nebyl pouze objev, ale především vrcholný technický počin.
V protikladu k abstrahující metodě neboli k popisování věcí v čím dál obecnějších pojmech Fenollosa staví do popředí vědecký postup, „který je vlastní poesii",.aby ho odlišil od „filosofické rozpravy". Touto cestou se vydali Číňané ve svém ideogramu neboli názorném obrazovém písmu.
Vrátíme-li se na samý počátek, patrně víte, že existuje mluvený jazyk a jazyk psaný a že jsou dva druhy psaného jazyka, jeden založený na zvuku a druhý na tom, co vidíme.
Na zvíře mluvíte několika jednoduchými zvuky a gesty.
V Lévy-Bruhlově výčtu primitivních afrických jazyků jsou zmíněny jazyky, které jsou dosud úzce spjaty s mimikou a gesty.
Egypťané nakonec znázorňovali obrazovým písmem zvuky ale Cmané dosud užívají obrazového písma OBRAZNĚ,
WboT' CmSký lde0gram 86 neSnaŽÍ b^ ob™ *vu-
íSrznakem'kte* p°ukaz^ - -jaký zv^,
^t]^Tm věcl; věci v daném -bó
věc nebeIZT^ Věcí" *™*>*
** - věcí5 SjíZSľ*' neb° P°dStatn0U VlaSt-
věcí, dokáípřS y':Vm díVat 86 na sku^ný
akehokoušk^jT1^     činských znaků »«*
^ Wdb nebo SAZÍ ■    ^        Ž6 j610 kŮň"
18]
tabulkách, které v jednom sloupci zobrazují původní čínské znaky a v druhém současné „konvenční" čínské pís-může každý postřehnout, jak se vyvíjel ideogram pro člověka nebo strom nebo východ slunce nebo jak „byl zjednodušen na podkladě" nebo oklestěn na podstatné rysy elementárního obrazu člověka, stromu nebo vycházejícího slunce.
Atak
člověk strom slunce
slunce probleskující větvemi stromů jako při východu slunce nyní znamená východ.
Ale co když chtěl Číňan zobrazit něco složitějšího nebo vyjádřit nějaký obecný pojem? Jak si počínal?
Má například definovat červenou. Jak to udělá pomocí obrazu, který není namalován červeně?
Přiřadí k sobě (nebo jeho předek k sobě přiřadil) zjednodušené znaky pro
RŮŽI TŘEŠEŇ REZ PLAMEŇÁKA
Jeho postup, jak vidno, hodně připomíná metodu, kterou používá biolog (mnohem složitějším způsobem), když shromáždí pár set nebo tisíc vzorků a vybere z nich to, co po-
19]
aby doložil své tvrzení. Co odpovídá zadání, co
(Kdyby se ideogram vyvinul v Anglii, spisovatelé by nejspíš místo plameňáka použili ánfas červenky nebo nějakého běžnějšího anglického ptáka.)
Fenollosa vysvětloval, jak a proč jazyk zapsaný tímto způsobem prostě MUSEL ZŮSTAT POETICKÝ; jednoduše nemohl nebýt a nezůstat básnivý, tak jako sloupec anglických písmen mohl své poetické kvality docela dobře ztratit*
Fenollosa zemřel dřív, než se mu podařilo svou „metodu" zveřejnit a prohlásit za vědecký postup.
Nicméně tohle je SPRÁVNÁ CESTA jak studovat poesii, literatura nebo malířství. Vnímavější lidé z širokého publika
způsobem OPRAVDU studují malířství. Když se chce-
LABORATORNÍ PODMÍNKY
20]
00I*
gtali k disposici městskou koncertní síň (v Rapallu) a uvedli jsme kromě jiného:
10. njna
2 Chilesottiho fondu v Munchově transkripci: Francesco da
Miláno: „Canzone degli Uccelli", v Janequinově versi. Giovanni Terzi: Suite di Ballo. Corelli: Sonáta A Dur pro dvoje housle a klavír. J. S. Bach: Sonáta C Dur, detto. Debussy: Sonata per piano e violino.
5. prosince Collezione Chilesotti: Severi: due Arie.
Roncalli: Preludio,
Gigua, Passacaglia. Bach: Toccata (piano solo, ed. Busoni). Bach: Concerto D Dur pro dvoje housle a klavír. Ravel: Sonata per violino e pianoforte.
Výběr není náhodný. Smyslem takového experimentu bylo, aby každý, kdo si ony dva koncerty poslechl, dnes věděl o Debussym a Ravelovi a jejich vzájemném vztahu a vý-známu atd. mnohem víc, než by se dočetl ve VŠECH kritických textech, které kdy o nich obou byly napsány.
Nejlepší hudebněkritická kniha, jakou jsem kdy četl, je Stravinskij Borise De Schloezera. Vím po jejím přečtení něco, co jsem předtím nevěděl?
Uvědomuji si, jak je De Schloezerův způsob uvažování koherentní a důkladný. Potěšila mě jedna věta, možná jediná z celé knihy, kterou si pamatuji (přibližně): „Melodie je v hudbě ze všeho nejvíc umělá", což znamená, že se nejvíc
21]
ve s
vzdaluje čemukoh, co hudebník nachází přímo TADY, v pří.
dě co stačí jen napodobit nebo zpodobnit. A proto je me. bdie kořen, prubířský kámen atd
Je to aforismus, obecné tvrzeni. Pro me hluboce pravdi-ré Lze jím poměřovat Stravinského nebo jakéhokoli jiného skladatele. ALE pro skutečné poznání Stravinského? Kde se De Schloezer odvolává na díla, která jsem slyšel, rozumím nejvíce tomu, co chce říct. Možná úplně.
Kde se odvolává na díla, která jsem neslyšel, vnímám jeho „obecnou myšlenku", ale nedocházím ke skutečnému poznání.
Nakonec jsem nabyl dojmu, že mu zadání neskýtalo příliš velké možnosti, snažil se pro svého zákazníka udělat, co mohl, a vlastně nechal Stravinského na holičkách, i když vysvětlil, proč se skladatel mýlil nebo proč prostě nemohl jinak.
JAKÉKOLI obecné tvrzení je jako šek předložený bance. Jeho hodnota závisí na tom, zda je krytý. Když pan Rockefeller vystaví šek na milion dolarů, je to krytý šek na milion dolarů. Když já vystavím šek na milion dolarů, je to nejapný žert, švindl, nemá žádnou cenu. Pokud by ho brali vážně, už to, že jsem šek vystavil, je zločin.
Podobně je to se šeky, které se týkají vědomostí a poznání. Když Marconi řekne něco o velmi krátkých vlnách, tak to cosi ZNAMENÁ. Význam toho může náležitě ocenit jen někdo, kdo ZNÁ.
Šeky od cizího člověka bez záruky nepřijmete. Když někdo píše, ručí za něj jeho ,jméno". Po určité době získá kredit. Může znít věrohodně, může hřmít jako ohňostroje nedávno zesnulého pana Kreugera.
22]
Sdělení, které s sebou nese bankovní šek, je obdobné ja-dělení na jakémkoli jiném šeku. V váš šek, je-li krytý, vám nakonec vydají cosi, oč stojíte.
Abstraktní či obecné tvrzení je KRYTÉ, pokud se nakope prokáže, že odpovídá faktům.
ALE žádný laik nemůže od pohledu rozeznat, je-li šek jaytý nebo ne.
Z toho plyne (pomiňme různé přechodné stupně)... z toho plyne téměř nehybný stav poznání během středověku. Abstraktní vývody nevedly lidstvo příliš rychle kupředu, ani nerozšiřovaly hranice poznání.
METODA IDEOGRAMU NEBOLI METODA VĚDECKÁ
POVĚSTE obraz Carla Dolciho vedle obrazu Cosima Tury. S tím, že pan Patentovaný dává přednost prvnímu z těch dvou, se nedá nic dělat, ale můžete mu velice pádně zabránit, aby nevytvářel falešnou tradici výuky, pro kterou jako by Tura neexistoval nebo alespoň jako by neměl žádnou cenu či jako by jeho obrazy neodpovídaly nárokům.
Obecné tvrzení je platné pouze ve VZTAHU ke známým předmětům nebo faktům.
I kdyby obecné tvrzení nevědomého člověka byla „pravda", vychází z jeho úst či pera bez valné platnosti. Neobeznámený člověk NEVÍ, co říká. Nemůže to vědět a nemůže to ani vyjádřit na té úrovni, na jaké by toho byl a je schopen člověk znalý. Velice mladý člověk tak může mít docela dobře „pravdu" a nemusí přitom působit tak přesvědčivě jako starší člověk, který se mýlí a který, přestože se mýlí, ví o věci mnohem víc než ten mladík.
23]
Jednou z radostí středního věku je zjištění, že jsme w,> pravdu a že jsme měli mnohem víc pravdu, než jsme vědí řekněme v sedmnácti nebo třiatřiceti. eli
Tím ovšem není řečeno, že se máme přestat držet logiky nebo toho, co správně tušíme, své intuice a celkového do-jmu, nebo „náhledu, jak to MUSELO BÝT.
Nicméně dost záleží na tom, jak účinný je náš verbální projev a jak sdělitelné je to, o čem jsme přesvědčeni.
Literatura je jazyk nabitý významem.
„Velká literatura je prostě jazyk nabitý významem na nejvyšší možnou míru" (E. P. v How to Read).
A jazyk?
Mluvený nebo psaný?
Mluvený jazyk je zvuk rozčleněný do určité soustavy zvuků hrdelních, sykavek atd. Tomu se říká „artikulovaná" řeč.
„Artikulovaná" proto, že je rozvrstvená do určitých kmitočtových pásem a jistý počet lidí se na tomto rozdělení sjednotil.
To znamená, že se více méně shodneme na různých zvucích, které představují písmena
a, b, c, d atd.
Psaný jazyk, jak jsem řekl v úvodní kapitole, může být (například v Evropě atd.) souborem znaků, které představují tyto rozličné zvuky.
Existuje více méně jakási dohoda, že skupiny těchto zvuků nebo znaků budou více méně odpovídat určitému předmětu, činnosti nebo vlastnosti.
kočka, pohyb, růžová.
ne-
.Iný druh jazyka vychází z toho, že zobrazuje kočku bn 11 v pohybu, cosi jsoucího, nebo skupinu věcí, jež na. stóvají za určitých okolností nebo spoluvytvářejí nějakou obecnou vlastnost.
JAK SI POČÍNAT
V NAŠEM současném světě tolik nezáleží na tom, odkud začnete zkoumat látku, důležité je, abyste se nakonec dostali k bodu, z něhož jste vyšli. Jako kdybyste obhlíželi kouli nebo krychli; musíte ji otáčet nebo obcházet tak dlouho, dokud ji neuvidíte ze všech stran. Nebo když si předmět svého zkoumání představíte jako židli nebo stůl, musíte ho zpracovávat tak dlouho, dokud nebude mít tři nohy, aby mohl stát, nebo čtyři nohy, aby se hned tak nepřekotil.
ČEMU slouží JAZYK? PROČ STUDOVAT LITERATURU? JAZYK byl zjeVně vytvořen a zjevně SLOUŽÍ ke sdělování, .literatura je zpráva, která ZŮSTÁVÁ zprávou."
bavíce0Ltí' M rtzné ur°vni. Vaše sděleni může bvt ví» -       Presné- ZÁJEM n „- ,
N*P«klad ml Q méně trVa1*- Jak°U VÝP°-
26]
T0; o čem jsem mluvil, jsou přirozené jevy, které slouží jako měřítka nebo nástroje. Dva lidé nebudou nikdy „měřiť stejným metrem.
Kritik, který nepřináší osobní výpověď in re měření, které sám podnikl, je pouze nespolehlivý kritik. Nepoměřuje, jen opakuje to, k čemu dospěli jiní. KRINO, vybrat si pro sebe, zvolit. % je význam onoho slova.
Nikdo nebude tak pošetilý, aby mi svěřil koupi koně nebo automobilu.
Pisanello maloval koně tak, že obraz utkví v paměti, a milánský vévoda ho poslal do Bologne koně KOUPIT.
Proč se takový „koňský čuch" nedá použít i při studiu literatury, to mi je a vždycky bylo záhadou.
Pisanello se musel na koně DÍVAT.
Je nasnadě, že ten, kdo chce poznat poesii, udělá jednu ze dvou věcí anebo obojí. TJ. bude se NA NI DÍVAT nebo jí bude naslouchat. Třeba o ní bude dokonce přemýšlet?
A když bude chtít poradit, půjde za někým, kdo o poesii něco VÍ.
Budete-li se chtít něco dovědět o automobilu, půjdete za někým, kdo automobil vyrobil a jezdil s ním, nebo za někým, kdo o něm sotva slyšel?
A ze dvou lidí, kteří automobil zkonstruovali, půjdete za tím, kdo vyrobil dobrý vůz, nebo za tím, kdo ho zfušoval?
Šli byste se na vůz podívat, nebo by vám stačil popis jeho technických vlastností?
U poesie musíme hledět, alespoň se to tak jeví, na mnoho věcí. A zdá se, že spolehlivých údajů máme k disposici jen velice málo.
Dante říká: Mncona je zhudebněná komposice sl0v<
Keznámlepšíbod,Zněhož bychom mohl, vyjít.
Colendge nebo De Qmncey řekl, že ve svém díle je M kv bSk všude přítomny a nikde nem vidět jako zřetelný vzruch", nebo něco v tom smyslu
Tuž by jako výchozí bod mohlo skrývat jisté nebezpečí. Nejspíš je to ale pravda.
Lépe je začít od Dantova tvrzeni, protože ctenar nebo po-sluchač při něm vychází z toho, co skutečně vidí nebo slyší, a jeho pozornost není od této skutečnosti odváděna k něčemu, co může být jen přibližně vyvozováno či uhadováno ZE skutečnosti a důkazy pro to nemohou být ničím jiným než vybraným a omezeným výsekem skutečnosti.
28]
Literatura jíjakospisc mo úměrné nejvíce pro časný a lze je posuzuje Zastane s nimi sou] mohou si, strany nel nebo jinéh Ale je z a které je Dobří s ně. To zna rý spisová tel chce z] Jazyk j nervový s čich chřac Jestliže dá národ.
^ÍTOLA TŘETÍ
1
Literatura neexistuje ve vzduchoprázdnu. Spisovatelé mají jako spisovatelé určitou společenskou úlohu, která je přímo úměrná jejich SPISOVATELSKÉMU nadání. Tím jsou nejvíce prospěšní. Všechen ostatní užitek je relativní a dočasný a lze jej posoudit jen ve vztahu k názorům toho, kdo je posuzuje.
Zastánci určitých myšlenek si mohou spisovatelů, kteří s nimi souhlasí, cenit více než těch, kteří s nimi nesouhlasí, mohou si, a často tak činí, cenit špatných spisovatelů své strany nebo víry víc než dobrých spisovatelů jiné strany nebo jiného vyznání.
Ale je zde jisté hledisko, na jehož základě lze hodnotit a které je nezávislé na věcech názoru.
Dobří spisovatelé jsou ti, kteří s jazykem zacházejí účinně. To znamená přesně a jasně. Nezáleží na tom, jestli dobrý spisovatel chce být prospěšný nebo jestli špatný spisovatel chce způsobit škodu.
Jazyk je základním prostředkem lidského sdělování. Když nervový systém živočicha nepředává pocity a podněty, živočich chřadne.
Jestliže upadá literatura nějakého národa, chřadne a upadá národ.
29]
nemůže tvořit zákony pro obecné blaho Zákonodárce^ ^    (jsme-li v demokratické z6. ^'ÍSe zpravit své „zástupce" o svých potřebách jinai
^HrnÍaSený jazyk podvodných společenských tříd
"tľ^Z^ >^™h obiastí j! sděir
n„ pomocí matematických vzorců, výtvarným ume™, i, Jmy, čistě hudebními formami, ale mkdo tenuto formule-m nemíní nahradit obecnou řeč a nikdo take netvrdí, ze by to bylo možné či vhodné.
UBICUMQUE L1NGU A ROMANA, IBI ROMA
ŘECKO a Řím civiUsovaly JAZYKEM. O váš jazyk pečují vaši spisovatelé.
[„Insults o'er duli and speechless tribes"]
ale tento jazyk nemá jen zaznamenávat velké události. Ho-ratius a Shakespeare mohou být svědectvím jeho nebetyc-né a mnemonické ceny, ovšem tím to nekončí.
Řím povstal řečí Caesarovou, Ovídiovou a Tacitovou, upadl ve změti rétoriky a diplomatického ,jazyka, který má zastřít myšlenku" a tak dál.
Vnímavý člověk nemůže mlčky a nečinně přihlížet, když jeho země nechává upadat svou literaturu a dopouští, aby se dobre psaní setkávalo s opovržením, tak jako dobrý lékař — s khdným svědomím přihlížet, jak se nevědomé dítě muze nakazit tuberkulosou v domnění ™ -povidlové koláče. aomnem,    to, co 31, jsou
30]
tříd
velmi těžké chtít po lidech, aby rozuměli neosobnímu ^ tóení, které může úpadek psaní vyvolat v těch, kdo si r°Z*domují> co to obnáší a k jakým koncům to vede. Dát jak-UV najevo takové rozhořčení, aniž vás označí za „zatrpklé-y> nebo něco na ten způsob, téměř nelze.
a přitom „bez jazyka státník nemůže řídit stát, vědec se nemůže podělit o své objevy, lidé se nemohou domluvit na rozumném činu" a veškeré jejich konání a postavení je přímo závislé na nedostatcích nebo přednostech řeči.
Národ, který si během vývoje zvykl na ledabylé psaní, postupně ztrácí vládu nad svou říší i nad sebou samým. a tento rozpad, toto znesváření není nic prostšího a nic hanebnějšího než porušená a nepořádná větná stavba.
Jde o to, jaký vztah má vyjádření k významu. Porušená a nepořádná věta může někdy skrývat poctivý úmysl a umně zkonstruované souvětí může být někdy jen zručná kamufláž.
V ŽÁDNÉM jazyce není obsažena veškerá lidská moudrost a žádný jazyk sám o sobě není SCHOPEN vyjádřit všechny formy a stupně lidského chápání.
To je velmi trpké a hořké zjištění. Ale nemohu je opomenout.
Cas od času vyvinou lidé téměř fanatické úsilí, aby potřeli ideje „utkvělé" v jednom jediném jazyce. Obecně řečeno jsou to „národní předsudky" (jakéhokoli národa).
Různá podnebí a odlišná krev mají rozdílné potřeby, jiné vzněty, jiné nevraživosti, odlišný poměr mezi různými sku-
Pound,
pmami vznětů a nechutí, jinak utvářené hrdlo, a to všech anechává stopu v jazyce a cini ho způsobilejším neb0'
no z méně
způsobilým pro určitá sdělení nebo záznamy.
ČTENÁŘOVY CÍLE mohou být jen průměrné a ani dva čtenáři nebudou projevovat stejnou ctižádost. Učiteli nezbývá než zaměřit svůj výklad na ty, kteří se nejvíc chtéjí poučit, a těm lze v každém případě pro začátek předložit „aperitiv", nabídnout jim alespoň seznam toho, čemu je dobré se v literatuře či v jejích příslušných oblastech učit.
Ta počáteční nehybná bažina může být pouhá neznalost rozsahu látky nebo prostá neochota vyjít z hájemství polo-vzdělanosti. Největší překážku možná kladou učitelé, kteří vědí jen o něco málo víc než posluchači a přitom chtějí čerpat ze svých chatrných znalostí a zarputile se brání vyvinout sebemenší úsilí, aby se dověděli něco víc.
■ hne-k
pro liten čtená rtou se s
ijf OLA ČTVRTÁ
1
„Velká literatura je prostě jazyk nabitý významem na nej-vyšší možnou míru."
Dichten = condensare.
Začínám poesií, protože taje nejkondensovanější formou slovního vyjádření. Když se Basil Bunting probíral němec-ko-italským slovníkem, přišel na to, že představa poesie jako zhuštění je téměř tak stará jako německý jazyk. „Dichten" je německé sloveso, které odpovídá podstatnému jménu „Dichtung", což znamená poesie, a lexikograf je přeložil slovesem „zhustit, kondensovať.
Jazyk se nabíjí třemi základními cestami: přijmete jazyk, jak vám ho předal váš národ, slova mají významy, které „vrostly národu pod kůži"; Němci říkají „wie einem Schnabel gewachsen ist", jak mu zobák narostl. Dobrý spisovatel volí slova podle jejich „významu", avšak tento význam není nic neměnného a ostře vymezeného jako pohyb koně nebo pěšáka na šachovnici. Vyrůstá z jistých kořenů, asociací, z toho, jak a kde je slovo běžně používáno nebo kde bylo použito brilantně a pamětihodně.
33]
- t incarnadine", maněni, aníz se jedno-Sotva ^žete"' ;0Siuchačům vybaví jistý verš. munebo více vašim y       ^ fc maji
Číslovky a slova   ^ ^amy. Tedy významy, které
Pewě^'°SlCní „asociace". jsou pádnejs. nez slo ,
Bicykl ma nym ostrévy      ^ na ^..^
Me tandem nebo >*K_P vnitřní plátno promítne obraz min
g danyffl slovem nebo výrazem si někteří lidé mohou Jjolľntkonečné množství vlastností a jejich sonhrn J6 u každého jedince jiný.
Chcete-li pro slova najít soustavu OBJEKTIVNÍCH kategorií, musíte hledat téměř výhradně v Dantových kritických textech. Dante rozeznával slova „úlisná" a „naježená" podle odlišných ZVUKŮ, jaké vydávají. Anebo pexa et hirsuta, učesaná a rozcuchaná.
Také dělil slova podle jejich odlišných asociací.
A PRESTO stále nabíjíte slova významem třemi základním,.cestami nazývanými fanopoeia, melopoeia, logopoeia. Použite urcteho slova, abyste do čtenářovy přédsívivosti promítli visuální obra? nnK. • ■ , preasiavivosti y tomu S "» P°dma^ -nkem, nebo
U třetího způsobu dáváte vír v  • . používáte ve zvláštním vztahu k il' M dané slovo ™ "mhu kontextu, v jakém ňt       "USanCÍ">tedv k ono-^klý je nacházet.    '       Ctenar slovo očekává nebo je
34]
j^YBYSTE STUDOVALI CHEMII, řekli by vám, že existuje jistý počet prvků, jistý počet běžných chemikálií, těch, které se nejvíce používají nebo nejsnáze získají. A aby vaše pokusy byly co nejprůkaznější, poskytnou vám patrně tyto látky v „čisté" nebo alespoň co nejčistší dosažitelné podobě.
KDYBYSTE DNES VEDLI účetní knihy, patrně byste používali systém volných listů, kterými obchodní společnosti oddělují archivní dokumenty od toho, co je v běhu, neboli od toho, do čeho patrně budou potřebovat častěji nahlédnout.
Podobně si můžeme počínat i při studiu literatury.
Každý milovník malířství ví, že moderní galerie kladou velký důraz na to, aby díla „dobře visela", to znamená, aby důležité obrazy byly umístěny tam, kde na ně bude dobře vidět a zrak bude co nejméně rozptylován a nohy se neunaví hledáním mistrovského díla v rozlehlých prostorách zdi zanesené jalovinou.
V tomto bodě už nemohu jinak a musím přetisknout přehled kategorií, které z valné části předjímaly můj vlastní text How to Read.
2
ZAČNETE-li pátrat po „čistých prvcích" v literatuře, zjistíte, že ji vytvářely následující třídy lidí:
1 Objevitelé. Lidé, kteří vynalezli nový postup nebo jejichž dochované dílo nám poskytuje první známý příklad některého postupu.