Struktura textu - výraz, věta, odstavec Předmět Psaní odborných textů 1 Fáze zpracování vlastního odborného textu 1. POTŘEBNOST • Komu je text určen (komu bude nabídnut k publikování) • Odborný článek/text hodnocen odborníky dané vědní disciplíny • Hodnocena originalita • Hodnocen přínos práce pro odbornou veřejnost 2. KONCEPT • vytvořit si plán postupu prací • Co chci napsat? • Jakým způsobem? • Využiju grafické „pomocníky“? • Jaké vyznění bude můj článek / esej / seminární práce mít? 3. REALIZACE • Zpracování první verze textu • Formulace faktického obsahu článku / eseje • Používání ustálené struktury (akceptace vědeckou komunitou) 2 Fáze zpracování vlastního odborného textu 4. JEDNOTLIVOSTI • „Vychytat“ jasnost, čtivost, styl • Precizování jednotlivých částí článku / eseje • Sjednocení stylu psaní • Koordinace vyváženosti kapitol a jejich logické návaznosti 5. VÝSLEDEK • konečná verze, vnější podoba • Kontrola pravidel českého pravopisu (pozor především na interpunkci a zkratky) • Kontrola správného číslování tabulek, obrázků • Citační etika • Úplnost uváděných pramenů 3 Terminologie v odborném textu Definování výrazů (odborných pojmů) • Důležitá součást struktury odborného textu • Potřeba udělat sobě i čtenáři jasno v tom, které pojmy a s jakým významem budete v práci používat • Cíl: porozumění mezi autorem a čtenářem nebo posluchačem 4 Přístupy k definování odborných pojmů • Esenciální definice – popis nezbytných vlastností daného pojmu, v jakých ohledech se s čím shoduje, a v čem se naopak liší. • „Jelen je savec“ x „Strýček je lidové označení pro muže, který není členem blízké rodiny“ • Výčtová definice – vyjmenování součástí celku, členů skupiny či množiny apod. • „Elementárními částicemi myslíme elektron, foton, neutrina a kvarky“ • Definice na základě původu – vysvětlení pojmu pomocí toho, jak vznikl nebo odkud se vzal. • „Republika je pojem vycházející ze spojení slov ‘res’ a ‘publica’ –- tedy věc veřejná; jde proto o takovou formu zřízení, o které rozhodují občané na základě transparentních procesů a zákonů“ • Definice na základě úzu – odkaz na dohodu nebo zvyklost, na základě které je daný pojem používán v konkrétním významu. • „Pojem normalizace budeme chápat jako formu vlády v Československu v letech 1968–1989“; • Definice vymezením se vůči protikladu – např. definice tmy jako absence světla; negativní definice (jaké něco není) by se měly používat namísto pozitivních jen tehdy, pokud to je nezbytné. • „Tomáš Akvinský definuje zlo jako absenci dobra, zlo tedy samo o sobě neexistuje, existuje jen jeho nedostatek“. 5 Věta v odborném textu • Autor – začátečník = tendence komplikovat a „natahovat“ věty • Autor složitých souvětí = mít na zřeteli srozumitelnost , rozdělit obsah sdělení na menší celky • Jedna věta nese jednu „atomickou“ myšlenku • Více „atomických“ myšlenek tvoří „molekulu“ odstavec • Otázky, které si může autor klást: • Má v dané části textu své místo? • Co se z ní čtenář dozví? • Potřebuji ji skutečně takovou? • Nejde o větnou „vycpávku“? (Pokud dává text smysl i bez některé z vět, smažte ji – bez ohledu na to, zda jde o vědecký článek nebo popularizační text). 6 Věta v odborném textu – kde chybujeme • Věty s generalizujícími soudy • každý ví, že… • je všeobecně známo, … • všichni se shodují na tom, že..., • Opakující se věty v obecných úvodech (typicky spojené s delšími historickými exkurzy nebo příliš povrchními začátky) • Věty, které nenesou žádný obsah • Zbavovat se jich nemusí být pro autora příjemné, kvalitní text s nimi ale většinou nesestavíte. 7 Odstavec Základní složka struktury textu Odstavec vyznačuje myšlenkový posun v tématu Anglofonní pravidla pro psaní odstavců v odborných textech = po obsahové stránce je odstavec „skupina vět, která rozvíjí jednu hlavní myšlenku“. Někdy se užívá metoda, kdy první věta je vlastně nadpisem odstavce a další odstavce tuto větu rozvíjí (styl je typický pro anglické texty, eseje, učební texty). Odstavec je nejen strukturou myšlenky, ale také pomáhá při orientaci v textu a při četbě samotné. Odstavce na sebe navazují. Při první revizi textu si zkuste říci, zda každý odstavec má v textu své pevné místo a nemůže být umístěn jinde nebo smazán. První věta odstavce bývá často výplňková. Nebojte se jí. Začnete díky ní psát a později ji můžete smazat. Funkce odstavce • Základní funkcí je vyznačovat obsahovou členitost textu • Vedlejší funkcí (se základní těsně související) je členitost textu podporovat, zesilovat, anebo naopak tlumit, oslabovat. 8 Spojování vět a odstavců • Používat spojovací slova (přestože, dále…, na rozdíl od, v souvislosti s…) • Zopakovat slova z předchozí věty • Napojovat každou větu na větu předchozí • Základní pravidla pro srozumitelný text • Většina vět o 15 až 20 slovech (více znamená nepřehlednost) • Čtivost versus délka odstavců • Optimum – odstavec má 100 slov 9 Myšlenková výstavba a struktura odstavce • Zamyslete se nad všemi body, kterými se chcete zabývat, a seřaďte si je v logickém pořadí • Postup řazení bodů odstavce (s ohledem na účel textu a cílové publikum): • chronologicky, • podle důležitosti, • jen tak, aby se odstavec snadno četl a byl zajímavý • Začátek odstavce – věta, která uvádí jeho hlavní myšlenku a shrnuje jeho obsah („topic sentence―). • věta má zobecňující charakter a pouze jedno téma • Jádro odstavce – obecnější myšlenka, která je dále doplněna či podepřena detaily, příklady apod. • Tři způsoby výstavby odstavce (především v argumentativních textech): a) hlavní myšlenka – argumenty – příklady – uzavření (postup deduktivní), b) příklady – argumenty – hlavní myšlenka (postup induktivní) c) paralela – srovnání – výčet 10 Výstavba odstavce 11 Struktura odstavce – TÉMA a ASPEKT Základní pojmy anglofonní teorie strukturování textu: Téma = obecně základní myšlenka, námět Aspekt = úhel pohledu, hledisko uplatňované při posuzování Každý odstavec muže rozvíjet pouze jedno téma vymezené jedním aspektem. Úvodní věta neboli TEZE = téma celého odstavce • Měla by zahrnovat nejdůležitější body, kterými se v odstavci chcete zabývat • Každá další věta odstavce – podpora teze, detaily a doplňující informace k informacím teze • Zkušenější autor – teze i uprostřed odstavce • Teze by neměla být ani příliš obecná, ani příliš konkrétní • Hlavní myšlenku má vždy vyjadřovat hlavní věta, a nikoliv věta vedlejší 12 Struktura odstavce – TÉMA a ASPEKT Námětová nebo též tematická věta – slouží k vytyčení tématu odstavce a jeho aspektu (v anglofonní terminologii Topic sentence): • obvykle úvodní věta odstavce • shrnuje obsah odstavce a úhel nazírání • prozrazuje čtenáři, co má v odstavci očekávat. • Př.: Je-li tedy například tématem kapitoly vliv sportu na člověka, v každém jednotlivém odstavci je toto téma nazíráno z jiného úhlu pohledu. 13 TÉMA, ASPEKT, podpory, detaily ve struktuře odstavce • Aspekt předchozího většího celku či odstavce se stává tématem následujícího odstavce. • Detaily a důkazy, kterými autor rozvádí tvrzení, vytyčené v tematické větě, jsou obsaženy v dalších větách odstavce, tzv. podporách. • Případné rozvinutí podpor se odehrává v tzv. detailech. • Odstavec končí vyčerpáním tématu, nebo závěrečnou shrnující větou. Tematická věta Podpora Detaily Podpora Detaily Podpora Detaily (Závěrečná věta) 14 Podpory a detaily (podpůrné detaily) • Detailní a propracované poznámky jako předpoklad dobré práce s detaily odstavce • Koherence odstavce – čitelnost, čtivost, srozumitelnost, návaznost informací • Jasné a jednoduché větné celky • Věty propojené spojovacími výrazy, aby na sebe dobře navazovaly • srovnávat jednotlivé body, nebo uvádět jejich kontrast, sekvence, příčinu a následek, zdůraznit důležité myšlenky a přecházet plynule z jedné myšlenky na druhou. • Příklady: „naopak,“ „navíc,“ nebo „kromě toho“ // chronologické přechodové výrazy: „za prvé,“ „za druhé“ a „za třetí.“ • Podpůrné věty = tělo odstavce (ostatek důkazů, které co nejlépe podpoří tezi) • Fakta, čísla, statistiky a konkrétní příklady, jako jsou citáty (různé historky, anekdoty dle typu textu) • Délka detailové části odstavce – tři až pět vět většinou stačí • Pevně daná délka odstavce není – různá kritéria 15 Závěr odstavce • Závěrečná věta • Ukončí a uzavře odstavec / podpoří hlavní myšlenku uvedenou v tezi • Propojena také s důkazy, které jste uvedli v odstavci, měla by čtenářům připomenout relevanci těchto důkazů • Příklad: • Odstavec na téma „Proč je Kanada skvělým místem k životu“ • Závěrečná věta: „Po zvážení všech důkazů uvedených výše, jako je například skvělý systém zdravotnictví v Kanadě, špičkové možnosti vzdělávání nebo čistá a bezpečná města, lze tvrdit, že je Kanada skutečně vhodným místem k životu.“ 16 Jednota a soudržnost odstavce • Dle anglofonních pravidel každý odstavec odborného textu (akademického) splňuje dva požadavky: • 1) pravidlo jednoty (unity) • 2) pravidlo soudržnosti (coherence). 1) JEDNOTA • Jednotný odstavec obsahuje právě a pouze věty vztahující se k tématu a k aspektu, které jsou vymezeny v tematické větě. • Tematickou větou lze poměřovat, zda: • všechny ostatní věty do odstavce patří, • mají být přesunuty do jiného odstavce • nebo z textu zcela vyškrtnuty 17 Jednota a soudržnost odstavce 2) SOUDRŽNOST • Věta, která do odstavce nepatří, vytváří tzv. nezapojenou odbočku. • Soudržný odstavec obsahuje věty v logické posloupnosti. • Odstavec muže být nesoudržný i v případě, že je jednotný. Když si nevím s odstavcem rady • Technika „Řekni, co řekneš / řekni to / řekni, co jsi řekl.“ • Trojfázový přístup: díky němu si můžete být jisti tím, že odstavec nese obsah a sděluje to, co jste v něm chtěli mít. 18 Průchod odstavcem (struktura) • Určuje ho autor • vzhledem k účelu práce • vzhledem k cílové skupině čtenářů • s ohledem na to, jak jsou uspořádány ostatní části textu • Může existovat několik možností uspořádání odstavců • V každém případe je nutno dodržet logickou posloupnost • Dodržet anglofonní pravidla obtížné pro začínající autory • Pravidla tvorby odstavců - přinášejí užitek čtenáři i autorovi ve fázi vlastního psaní = vedou k dovednosti logicky uspořádávat myšlenky na každé úrovni textu. 19 Odstavec - předěl Předěl mezi obsahově nosnými odstavci • Předěl mezi obsahovými úseky, zvlášť pokud je obsahově ostrý, lze „změkčit“ tím, že se spojitost, vztah mezi nimi formálně vyjádří • viz ukázky na dalších slidech • Formálním vyjádřením je • spojovací věta • nebo celý spojovací odstavec Pravidla odstavců orientována na čtenáře – čte výběrovým způsobem: v první fázi celý text zběžně přelétne očima, aby získal povědomí o obsahu materiálu, nebo aby v něm cíleně vyhledal předpokládané informace = postupuje po odstavcích. 20 Kdy přejít do dalšího odstavce Základní pravidlo = Kdykoli se začnete zabývat novou myšlenkou, měli byste ji uvést do nového odstavce. • Nový odstavec tehdy, pokud: • nějaká hlavní myšlenka má více aspektů nebo bodů • porovnáváte dva body, nebo představujete dva různé názory na nějakou věc • Příklad: Vaším tématem je „Měli by mít státní zaměstnanci nižší platy?“ • Jeden odstavec: argumenty pro snížení platů státních zaměstnanců • Druhý odstavec: argumenty proti snížení jejich platu 21 Příklad výstavby odstavců s předělem Krok a) Autor začíná rozlišením pojmu »nemoc« a »choroba«. Krok b) Tento první obsahový úsek rozdělil do dvou odstavců Krok c) Na konci druhého odstavce splývavě přechází do dalšího obsahového úseku: (1, a, b) Cílem lékařského vyšetřování je rozpoznat nemoc nebo chorobu. Obě slova se užívají pomíchaně. Neprávem; člověk může být nemocen, ale neříkáme, že je chorobný. Nemocný člověk má příznaky, zvýšenou teplotu, bolest, zduřeniny, zrychlené dýchání aj., a to všechno je jeho nemoc, stav, jehož je on sám specifickým nositelem. (2, b, c) Naproti tomu lékaři pozorují své nemocné a usuzují, že společné příznaky musí mít společnou příčinu, ale i společný průběh těchto příznaků, soudí, že nemoci jednotlivých lidí lze seřadit do typů nebo druhů, a ty je vhodné nazvat chorobami. Tyto společné znaky zařazené do nového, vyššího typu, zvaného choroba, jsou výsledkem jejich zevšeobecňujícího poznání. Nemoc je tedy soubor konkrétních příznaků jediné osoby, jednoho nemocného, kdežto choroba je abstraktní výčet příznaků shromážděných třebas do učebnicového popisu choroby. Abychom si ještě přesněji tyto pojmy vyjasnili, rozveďme význam tří jiných slov daleko obecnějšího obsahu, a to vědomost, znalost a známost. 22 Příklad výstavby odstavců s předělem • V dalších třech odstavcích rozvíjí autor druhý obsahový úsek (načatý už splývavým přechodem na konci úseku prvního) — je to výklad pojmů známost, znalost a vědomost: „… Abychom si ještě přesněji tyto pojmy vyjasnili, rozveďme význam tří jiných slov daleko obecnějšího obsahu, a to vědomost, znalost a poznání. (3) Poznání (poznatky) je vše, co bylo o daném tématu objeveno, poznáno kýmkoli a kdykoli, předpokládaje, že existuje jakýkoli záznam o této věci. Poznání je proto obrovský počet, jsou shromážděny v nesmírně obsažné literatuře vědecké všech časů i jazyků. Poznání shromáždili všichni, kdož v tom oboru nalezli nový poznatek. (4) Znalost je všechno, co jednotlivec o daném předmětu kdy slyšel, viděl, četl — kdykoli a kdekoli —, i když třeba mnohé zapomněl. Znalosti jsou poznatky jednotlivcovy. (5) Vědomost je všechno to, co si jednotlivec dovede ze svých znalostí uvědomit přímo krátkým přemýšlením bez pomůcek, jako je nahlédnutí do knih. Známosti jsou shromážděny v celé lékařské literatuře, znalosti jsou zaznamenány jen v té části literatury, kterou jednotlivec četl, ale též v těch přednáškách, které slyšel, nebo na těch nemocech, které vyšetřoval. Vědomosti jsou ty znalosti, které nosíme ve své paměti, nebo v našem případě, které si lékař přináší k lůžku nemocného. Ještě jinými slovy zcela obecně můžeme naše tři pojmy rozšířit, řekneme-li, že bádání je tvorba známostí, výuka — tvoření znalostí, učení — tvoření vědomostí.“ 23 Příklad výstavby odstavců s předělem • Třetí obsahový úsek přináší aplikaci vymezení z předcházejících dvou úseků na lékařskou praxi • Tvoří ho dva odstavce • Spojovací věta na začátku prvního odstavce má zajistit navázání na úsek předešlý: (6) „Vraťme se k našemu lékaři. Přichází k lůžku nemocného, vyšetřuje ho a zjišťuje příznaky jeho nemoci. Pak srovnává výčet nalezených příznaků s výčtem příznaků, které zná o všech chorobách, a naleznuv, že určité příznaky nemoci se shodují s příznaky abstraktní choroby, provádí diagnózu. Diagnóza tedy dělá z nemoci chorobu. Diagnostikování je proto myšlenkový pochod v mysli lékaře. (7) Diagnóza — výsledek přemýšlení — závisí na vědomostech vyšetřujícího. Může být proto nedokonalá, jsou-li jeho vědomosti neúplné. Může být dokonalejší, když si své vědomosti, s nimiž přišel k nemocnému, doplní prolistováním učebnice, čímž mnohé ze svých znalostí převede na vědomosti. Může být ještě dokonalejší, když začne studovat to, co dosud nezná, totiž lidské poznání. To je obecný poznávací postup platný pro všechna povolání, ale v lékařství má zvláštní význam zejména pro nemocného, a proto je mu třeba věnovat pozornost.“ 24 Příklad výstavby odstavců První a druhý úsek na sebe obsahem nenavazují ani není mezi nimi nějaký přímý vztah Bez formálního navázání by mezi oběma úseky byl ostrý přechod a čtenáři by nebylo jasno, proč je autor k sobě přiřadil Je nutná spojovací věta, nemůže však vycházet z obsahu Formulace „neobsahové“ spojovací věty – může být různá A) často stačí formulace jen povšechně hodnotící, např.: • Důležité pro nás je vyjasnit si přesněji pojmy »vědomost, znalost, poznání« B) častá je též formulace výzvová, např.: • Vyjasněme si přesněji i pojmy… C) variantou pro spojovací větu je autorova otázka, např.: • Jaký je rozdíl mezi pojmy »vědomost, znalost, poznání«? Otázka navazuje na předcházející souvislost, třebas i vzdálenější, a musí tu být jistá pravděpodobnost, že by si ji čtenář mohl položit. Kde tomu tak není (a to je právě ve výše uvedeném úryvku), forma otázky není vhodná D) autor může ve spojovací větě přímo konstatovat kompoziční potřebu, např.: • Pro další výklady potřebujeme zpřesnit si pojmy »vědomost, znalost, poznání« 25 Odstavec s číslovaným výčtem v odborném textu a) Číslovaným výčtem je zdůrazněna členitost výčtového obsahového úseku b) Číselná řada zároveň zdůrazňuje těsnou souvislost výčtového obsahu textu c) Tímto způsobem je výčtový úsek (popř. výčtová část úseku) současně rozčleněn i spjat d) Chceme-li sepětí obsahu zesílit, vyjádříme celý číslovaný výčet v jednom (třeba i velmi bohatém a složitém) souvětí Příklad práce s číslovaným výčtem: Pro další výklady potřebujeme přesněji rozlišit pojmy »známost, znalost, poznání«, a to takto: 1. poznání je vše, co bylo o daném tématu objeveno, poznáno kýmkoli a kdykoli, pokud existuje jakýkoli záznam o tom; známostí je proto obrovský počet, jsou shromážděny v nesmírně obsažné literatuře vědecké všech časů i jazyků; 2. znalost je všechno, co jednotlivec o daném předmětu kdy slyšel, viděl, četl — kdykoli a kdekoli —, i když mnohé zapomněl; 3. vědomost je všechno to, co si jednotlivec dovede ze svých znalostí uvědomit přímo krátkým přemýšlením bez pomůcek, jako je nahlédnutí do knih. 26 Vztah odstavce a stránky z hlediska typografie Stránkový zlom (konec stránky) může některé odstavce rozdělit na dvě části Na co dát při výstavbě textu pozor • A) na konci stránky nesmí zůstat pouze první řádek odstavce • B) na začátku nové stránky nesmí zůstat pouze východový řádek odstavce • C) některé typy odstavců nesmějí být nikdy rozděleny koncem stránky například nadpisové odstavce, odstavce tvořící tabulku Za odstavcem, který představuje nadpis, musí na téže straně následovat ještě začátek dalšího odstavce — nejméně tři řádky Každý odstavec musí být tedy vybaven parametry, které upravují výskyt stránkového zlomu uvnitř nebo v jeho okolí 27 Příklad výstavby odstavců v diplomové práci 28 Nedostatky při výstavbě odstavců • Aspekty typické pro odborné psaní v českém jazyce • Velmi krátké odstavce (tj. odstavce tvořené jednou větou) chápány jako nevhodné, případně mohou být využity jako prostředek (ne vždy náležitého a funkčního) zdůraznění myšlenky, informace • Neopodstatněné střídání dlouhých a kratičkých odstavců (například jeden řádek versus třicet řádků) 29 Příklad nesoudržného odstavce - cvičení Pravlastí vinné révy, která se od nepaměti pěstuje v Asii a od římských dob také v Evropě, je Kavkaz. Pěstováním se vyšlechtilo mnoho odrůd. Někde se vyskytuje též divoká réva, která má ovšem velmi trpké plody. Zralé bobule ušlechtilé révy jsou zdravé a lahodné ovoce. Šťáva z nich vylisovaná začíná za volného přístupu vzduchu sama kvasit. Vyrábí se z ní lihovina různých druhů. Rozlišují se dle kvality a dalších vlastností hroznů i dle způsobu přípravy. Ve starých vinných sudech se usazuje vinný kámen, destilováním vína se vyrábí líh a pak dalším kysáním pravý vinný ocet. Sušené bobule jsou známé jako hrozinky. Vinná réva se u nás ve vinicích obyčejně uřezává až na tlustý mnohaletý dolejšek, tzv. matici. V Itálii a Řecku ji ovinují kolem topolu nebo jilmu. Teprve Římané se usilovně snažili pěstovat révu ve střední Evropě. Dnes ji nalézáme i v mírném klimatickém pásmu. 30 31 Textové a gramatické konektory – cvičení 32 Zdroje • 1. Jak efektivně číst odborné texty a správně psát vysokoškolské odborné práce? 1. část Jak efektivně číst odborné texty. Textová opora kurzu KPI – Kurz práce s informacemi, 2007. Dostupné z www: http://is.muni.cz/elportal/estud/ff/js07/informace/materialy/pages/cteni- psani1_opora.pdf • 2. Jak pracovat s informacemi [online]. Ústřední knihovna Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. [cit. 2010-2-10]. Úvod – obecné základy práce s informacemi. Dostupné na WWW: http://knihovna.vsb.cz/kurzy/uvod/index.html. • 3. POKORNÝ, Milan a Dana POKORNÁ. Redakční práce: jak připravit text k publikování. Vyd. 1. Praha: Grada. ISBN 978-802-4737-737. 33 Zdroje • 4. PRICE, Geraldine a Pat MAIER. Efektivní studijní dovednosti: odemkněte svůj potenciál. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 361 s. ISBN 978-80-247-2527-7. • 5. SYNEK, Miloslav; SEDLÁČKOVÁ, Helena; VÁVROVÁ, Hana. Jak psát bakalářské, diplomové, doktorské a jiné písemné práce. 2., přeprac. vyd. Praha: Oeconomica, 2007. s. ISBN 9788024512129 • 6. ŠANDEROVÁ, Jadwiga. Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách: několik zásad pro začátečníky. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005. 209 s.ISBN 80-86429-40-7. • 7. Šesták, Z.: Jak psát a prednášet o vědě. Praha, Academia 2000. • 8. ŠIROKÝ, Jan. Tvoříme a publikujeme odborné texty. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2011, 208 s. ISBN 978-80-251-3510-5. 34