  Obrazové cykly v jeskyních osídlených v pravěku či pohřebních komor egyptských faraonů  „textové“ záznamy administrativní povahy na Blízkém východě na hliněné tabulky či tesané do kamene, na dřevěné či kovové desky Předchůdci knih   Nejstarší záznamy pomocí zářezů v paleolitu  Prototypem písma – symboly na želvích krunýřích v Džia-chu v číně v 7. tis. př. n.l.  V Číně se používalo také starší uzlové písmo  V euroasijské oblasti za nejstarší považováno dunajské písmo kultury Vinča nalezené v Rumunsku, 6. tis. l. př.n.l.  Klínové písmo, které vzniklo z piktogramů Sumerů koncem 4. tis. př.n.l., původně písmo logofonetické, fonetickým se stávalo postupně Způsob záznamu   Nejstarší záznamy pomocí zářezů v paleolitu  Dalším logofonetickým písmem písmo v Egyptě a písmo Harappské kultury  Nejstarší dochované písmo Ameriky – písmo na Cascajalské desce v olmécké oblasti  Mayská literatura používala kombinované logosylbické mayské písmo  Uzlové písmo kipu – uzly na svislých šňůrkách, 5 tis. let staré  Prvním fonetickým písmem bylo fénické písmo, stalo se základem abeced – hebrejské, řecké, latinské, arabské Způsob záznamu    Klínové písmo původně psáno ve svislých sloupcích  Písmo je úzce spjato s náboženstvím  Rozšíření písma závisí na používaném materiálu Způsob záznamu   Antika (7. stol.př.n.l. – 5./6. stol.n.l.)  Národní písma (5./6. stol.n.l. – konec 8. stol.)  Karolínská minuskula (konec 8. stol. – 11. stol.)  Gotická písma (11.-15. stol.)  Humanistická písma (14./15. stol.-současnost)  Novověká písma (15.stol. – současnost) Periodizace písma  Uplatnění nejprve v epigrafice, postupně se uplatňuje i v památkách jiných než nápisových scriptura monumentalis x scr. actuaria 4.-3. stol.př.n.l. zběžnější nápisy z doby císařské V době císaře Augusta vyváženost písma, přetváří se do scr. quadraty Bokem se vyvíjí scr. uncialis – knižní písmo Antika (7. stol.př.n.l. – 5./6. stol.n.l.)  capitalis quadrata – knižní písmo, známé z Vergiliových rukopisů capitalis rustica – knižní paralela ke scriptura actuaria starší římská kurziva – písmo diplomatického materiálu, transformuje se do mladší římské kurzivy mladší římská kurziva – nejmladší minuskulní písmo Antika (7. stol.př.n.l. – 5./6. stol.n.l.)  scriptura uncialis – např. Ciceronův spis De republica, používá se až do karolinské renesance, reflektuje změny ze starší římské kurzivy scriptura semiuncialis – reflektuje změny z mladší římské kurzivy, největší rozkvět v období konce antiky kurziva císařských reskriptů – kombinace starší a mladší římské kurzivy, používána jen v císařské kanceláři a v estetické próze Antika (7. stol.př.n.l. – 5./6. stol.n.l.) Capitalis quadrata Starší římská kurziva Voskové destičky z Pompejí, r. 57 n.l. Scriptura uncialis Cicero, De Republica, 4. stol. Scriptura uncialis Evangeliář z Vercelli patrně autograf biskupa Eusebia před 371 Scriptura uncialis Paříž, T. Livius, zlomek III. dekády, 5. stol. Mladší římská kurziva Latinský dopis scr. semi- nuncialis (Romana) Hilarius z Poitiers, r. 509/510 scr. seminuncialis (Romana) starší (východní) polounciála – do značné míry kopíruje genezi unciály mladší polounciála – nejstarší doklady zlomkovitě z 5. stol., důležitější fáze pro další vývoj  vznik z římské polounciály: - iroskotská polounciála (7.-9. stol.) - anglosaská polounciála (cca 700 – 8. stol.) Národní písma (5./6. stol.n.l. – konec 8. stol.) Anglosaská polounciála Anglosaská minuskula Kronika Bedy ctihodného z r. 737  Severní Itálie: - tzv. Langobardská písma:  staroitalská kurziva (7. stol.), tvarově téměř totožná s mladší římskou kurzivou, jedná se o její mladší fázi, která pokračuje až do 14. stol.  staroitalské knižní písmo (7.-8. stol.) Silný vliv insulárních písem Kontinentální národní písma  staroitalská kurziva  staroitalské knižní písmo  Jižní Itálie: Scriptura Beneventana (8.-14. stol.) posléze písmo beneventsko-montecassinské od konce 12. stol. úpadek, použity některé prvky karolínské minuskuly Kontinentální národní písma  starší kuriála  mladší kuriála  Španělsko: - Vizigótské písmo (pol. 7. stol.-13. stol.) recepce mladší římské kurzivy u Vizigótů znalost písma již ve 4. stol v době působení Vulfila – zprostředkoval Gótům Bibli a sestavil abecedu – nemá nic společného s vizigótským písmem verze kurzivní i knižní Kontinentální národní písma  kurziva  knižní písmo  Francie: - Merovejské písmo Knižní písmo se vyvinulo z římské polokurzivy (7.-8./9. stol.) Merovejská kurziva z mladší římské kurzivy (7. – konec 9. stol.) Knižní písmo bylo nahrazeno karlinskou minuskulí Kontinentální národní písma  kurziva  knižní písmo  Vznik v oblasti francké říše v 2. pol. 8. stol., končí s nástupem gotizace písma ve 13. stol. výsledek vývoje merovejského písma, patrně ve skriptoriu kláštera v Corbie. Písmo je zbavováno ligatur a stává se tak čitelnějším Roku 789 Karel Veliký nařídil reformu liturgických textů – jak po stránce obsahové tak i po stránce čitelnosti. Nejprve provedena reforma knižního písma Karolínská minuskula  Listiny ještě asi sto let psány původní merovejskou kurzivou, ta posléze nahrazena diplomatickou minuskulí (70. léta 9. stol.) Karolínská minuskula     diplomatická minuskula - listina císaře Jindřicha III. z roku 1053   Z karolínské minuskuly vzniká ve 12. století přes romanogotiku gotická minuskula, ta se v průběhu 14. století etabluje do dvou verzí - kaligrafické - zběžné Ze zběžné gotické minuskuly vzniká ve 40. letech 14. stol. raná literární polokurziva a v 70. letech 14. stol. raná bastarda České prostředí   Z rané literární polokurzivy se vyvíjí literární polokurziva (60.-70. léta 14. stol.) a raná literární kurziva (60. léta 14. stol.) Paralelně se vyvíjí diplomatická minuskula, která se ve 13. století proměňuje v gotickou kurzivu, z ní vzniká diplomatická gotická polokurziva a kurziva Obě vývojové fáze se spojují v 60.-70. letech 14. stol. v literární kurzivu České prostředí  Vincenciův letopis s Jarlochovým pokračováním romanogotika   Rotunda – littera Bononiensis - italská varianta gotické minuskuly, vyvíjí se ve 14. stol. proniká i do jižní Francie a Španělska lépe čitelná – nedochází k asimilaci dříků redukuje horní a dolní dotažnice tučný tah je graficky jednotná bez kresebných variant  Vergiliův rukopis s 3 Petrarkovými spisky  Gotická kurziva 2. pol. 13. stol. – rezignace na prvky diplomatické minuskuly, snaha o přeměnu na užitkové, rychle psané písmo   Gotická polokurziva, bastarda  Textura – 14. stol.  Textura – 14.-15. stol.  Písma v novověku - novogotická písma - humanistická písma - jdou paralelně vedle sebe, užití závisí na jazyku textu  Německé novogotické písmo  České novogotické písmo  Humanistické písmo  vznik písma na konci středověku napodobením karolíny = návrat před gotizaci v knižním písmu a napodobení antiqui  zběžnou variantou knižního písma humanistická kurziva  v 19. století vytlačuje novogotické písmo v jazykově českých textech, ve 20. století v jazykově německých  humanisté obnovují nejprve písmo nápisové a posléze domnělé písmo knižní   Soubor pohyblivých tiskových písmen, číslic a značek vzniklý v procesu písmolijectví a určený ke zhotovení sazby.  Dělení:  1. z genetického i morfologického hlediska na gotické a novogotické, goticko-humanistické a humanistické  2. dle sklonu svislé písmové osy rozlišuje vertikálu, polokurzivu a kurzivu a dle tloušťky tahů hovoří o modifikaci stínované a lineární  Podle historicky podmíněné kresby písma rozeznává sedm formálních typů: antikvu, bastardu, frakturu, gotikoantikvu, rotund u, švabach a texturu Tiskové písmo   Majuskulní písmo lze vepsat do dvou řádků  Minuskulní písmo – sekundárně odvozeno, lze vepsat do čtyř řádků Majuskulní x minuskulní   Odpovídá typu materiálu, na který se sdělení zachycovalo Typ použitého písma   kámen, hliněné tabulky (jednoduchá výroba – z plavené hlíny lité do dřevěných destiček – text byl rytý), dřevěné destičky, kovové destičky (olovo, měď, bronz), voskové destičky, palmové listy, stromová kůra …  •hedvábí  •papyrus (svitky = snadná manipulace, pro lepší manipulaci často na konci dvě tyčky. Svitek = rotulus)  •pergamen  •papír  •elektronické knihy, moderní média, novodobé materiály Podoba záznamů/knihy  Dřevěné desky  Kovové desky  Hliněné destičky  Papyrus   4. tis. př. n. l. v Egyptě, roste výhradně na březích Nilu  Šáchor papírodárný  Dřeň papyru, která má trojúhelníkový tvar byla podélně nebo kosmo rozřezána na proužky  Proužky byly pokládány souběžně a poté napříč na vlhké dřevo, vlhčeny a stloukány dřevěnou palicí nebo lisovány. Z proužků se uvolňovala lepkavá tmelící šťáva. Pro lepení se také přidávalo lepidlo ze škrobu nebo mouky  Po vysušení na slunci a vyhlazení hladícím kamenem nebo lasturou byly jednotlivé kusy poslepovány lepidlem z mouky, a tak vznikly dlouhé svitky – až 40 m dlouhé Papyrus   Jeho výroba byla ve 20. století obnovena na základě spisu Plinia staršího Přírodní dějiny Papyrus   Používán i pro knihy v podobě kodexů  V těchto mohlo být písmo psáno na obě strany, takto používaný papyrus ale musel být již speciálně vyráběn (kladení většího množství vláken)  Stabilně používán do 11. století n.l. (papežské listiny)  Vyvážen do řady zemí např. Sicílie, Skotsko, Sudán, Kanárské ostrovy, Francie …  Nevýhody papyru: Omezená mechanická odolnost, negativní vliv vlhka, lokální dostupnost, písmo jen na jedné straně  Výhody papyru: Kvalita, lehkost, skladnost, odolnost (flexibilita – neláme se), možnost vyrobit libovolně dlouhé médium, tuší napsaný text se dá smýt Papyrus  Výroba v laboratorních podmínkách  Výroba v laboratorních podmínkách    Název podle maloasijského města Pergamon  Výroba za krále Eumena II. (197-159 př.n.l.)  Důvod hledání nové psací látky – zastaven vývoz papyru z Egypta  Až do poč. 13. století byl výlučnou psací látkou  Od 14. století byl vytlačován papírem  Vyráběl až do 17. a 18. století (významnější dokumenty, papežská kancelář) Pergamen   Jihoevropský pergamen – opracován jen z jedné – masové – strany  Středoevropský pergamen – opracován z obou stran  Pergamen vyráběn většinou v klášterech, zde byli k výrobě určeni bratři tzv. pergamenarii Pergamen   1) očištění masové strany od co největšího množství masa a tuku  2) kůže máčena ve vápenaté vodě (roztok vápna)  3) seškrabány zbytky srsti a tuku  4) sušení a vypínání Pergamen  Máčení  Čištění od zbytků srsti a masa a tuku  Čištění  Čištění  Čištění  Vypnutí a dočištění  Vypínání  Vypínání  Pergamen  ovčí – charta ovina (jemnější, tenká, množství podkožního tuku)  kozí – charta caprina (pevnější, silnější, méně tučná, jednodušší na výrobu pergamenu – pevnější, dá se brousit po obou stranách)  telecí – charta vitulina (hrubší a silnější, spíše mladší zvířata)  nenarozená jehňata – charta non nata / virgina (nejjemnější)  Antik – pergamen z padlých zvířat (zabarvené dohněda)  Palimpsest  Rukopis s vícero vrstvami textu  Vyškrabání z důvodu ideologického – původní text z nového pohledu závadný  Vyškrabání z důvodu nedostatku psací látky  V obou případech byl vyškrabaný text nahrazen textem novým  Vedle samotného pergamenu se samozřejmě objevují i pokusy psát na kůži – lépe řečeno useň, tedy kůži vydělanou tzv. třísločiněním.  Příkladem toho, že starověk používal pergamen, useň i papyrus vedle sebe mohou být například nálezy svitků v Kumránu   Podoba svitku  Podoba kodexu Rukopisná kniha středověku   Pergamen výhradní psací látkou v rozmezí 11.-13. století  Ve 13. století začíná být dovážen papír, známý již od 3. tis. př. n. l. v Číně  Papír vyráběn nejprve z vláken konopí, bavlna používána teprve posléze  Evropu seznámili s papírem Arabové, první doklady ve Španělsku, zde také vznikly první papírny Papír   105 n. l. – Čína: Cchaj Lun (Tsai Lun) dvorní úředník – považován za vynálezce  610 n. l. – Japonsko (mudrc Donju, princ Šokotu. zdokonalení čínského papíru, od roku 816 státní papírny – lehké papíry k exkluzivnímu psaní až kartony ke stavbě lehkých japonských domků)  Ve vodě se uvolnilo lýko z větví. Vlákna se mechanicky rozvolnila a vyčistila od hrubých příměsí. Varem v alkalickém roztoku a tlučením dřevem nebo kamenem ve hmoždíři se nakrátila a uvolnila jednotlivá vlákna. Po zředění vodou se vytvořila papírová suspenze. Následně se musí pomlet nebo pomlátit holemi a následná hmota se čerpá do rámů. Ruční papír  Japonský papír – washi = KOZO, MITSUMATA a GAMPI  GAMPI - výroba papíru    751 bitva s Číňany na řece Talass – Arabové poznávají výrobu papíru  papírna v Damašku, Bagdádu – výroba papíru státním monopolem  Výroba papíru ze lnu, konopí, bavlny  Barevné papíry  Mechanizace při výrobě papíru (variace stoupy)  1150 první evropská papírna ve městě Játiva (Xativa) u Valencie Rozšíření papíru   Ruční papíry – export do Evropy  8. století – arabská oblast  nejstarší papírový evropský dokument – 11. století  12. století – Španělsko ovládané Araby, jižní Evropa – Itálie a Francie (1276 Fabriano v Itálii, 1282 Bologna, 1338 Troyes Francie, 1390 Norimberk a 1394 Ravensburg Německo, 1400 Švýcarsko, 1407 Belgie, 1420 Polsko, 1495 Anglie, 1498 Rakousko, 1530 Slovensko)  Za kolébku výroby papíru považováno italské Fabriano, obchodní centrum – Benátky Rozšíření papíru   14. – 15. století rozmach výroby a dovoz papíru do severní Evropy, v Čechách byl předmětem obchodu až do konce 15. století, kdy se objevují zprávy o prvních papírnách i v Čechách – viz 1499 zbraslavská papírna. Import do Čech – z Itálie, Německa – Norimberku.  14. století – ve větší míře užívají písemný projev města, univerzita => končí monopol církve  16. století – celá Evropa Rozšíření papíru   1.třídění hadrů:  Hadry byly strategickou surovinou viz hadráři a obchod s hadry (za hadry dávali drobné předměty: jehly, nitě, knoflíky, tkanice…)  Hadry byly vzácnou surovinou, papírníci zajišťují přísun hadrů prostřednictvím privilegií  Převážně lněné a konopné hadry, od 14. stol. smíšené tkaniny, bavlna  Třídění hadrů podle barev, praní a bělení na slunci  Po roztřídění hadrů rozřezány na kousky cca 4 x 4 cm Výroba papíru   2. rozvlákňování: nastříhané hadry se nechávaly v kádích „zahnívat“ – šlo o fermentaci, kdy bakterie narušily vlákna a pak bylo snazší je rozvláknit. Ve stoupách se hmota rozvláknila tlukadly poháněnými hřídelí, aby se mohl papír čerpat Výroba papíru  Výroba papíru   3. čerpání z kádě na síto - Čerpač (čerpá papír) + skladač (skládá listy papíru)  4.Lisování – papír se prokládá plstěncem  5. sušení – papíry se věšely na šňůry (tyče, lana), aby se nezkroutily  6. klížení papíru: Papírny si samy vařily klíh - papír se klíží proto, aby se na něm nerozpíjel inkoust a byl odolný proti vodě. Klížily se jen psací papíry, u tisků se nejdřív tisklo a klížil je tiskař při vázání knihy.  Zkouška klížení: na papíru se perem udělá křížek – klížený: nerozpíjí se nic x neklížený: rozpíjí se všude x poloklížený: rozpíjí se ve středu Výroba papíru  Výroba papíru  Výroba papíru  Výroba papíru  7.plnění papíru: plniva (kaslin, plavená křída, titanová běloba, kaolin) prvořadně měli zvýšit bělost papíru, vedle bělosti se zvýšila možnost kvalitnějšího tisku. Papír se plní minerálními látkami, které se pojí mezi vlákna, zabraňují transparentnosti papíru. Důležité, aby papír tzv. neprášil, byl kvalitně naplněný, aby se z něj nevytřepávaly minerály, které by zanášely kopírky. Zkouška prašnosti = zmačkat papír a jezdit s ním po černém sametu  8.pigmenty a barviva: barevnost papíru Výroba papíru   Povrch se hladil kamennými nebo kovovými hladítky, hladkým kladivem  17. století – hlazení pomocí dřevěného dvouválce Výroba papíru  Holendry  vynález v Holandsku v roce 1670 (dokonalé smíchání papírové hmoty)  Založení papírny v Chebu Karlem IV. v roce 1370  1. písemný doklad – glejt Vladislava II. pro Zbraslavský klášter (24. 5. 1499) „dělání papíru pro obecný užitek země České”  Rozkvět papírnictví v Čechách – 16. stol. (vychází z německé a italské technologie)  1596 založeny Velké Losiny  1833 první papírenský stroj v Praze v Bubenči  1838 papírenský stroj na Moravě – Dolní Dlouhá Loučka u Uničova  19. století – nové suroviny  2. pol. 20. stol. – papírny ve Štětí  po 1989 soukromé papírny, nové technologie, nové trendy Historie papíren v ČR  1799 – papírenský stroj – N. L. Robert  Ruční čerpání bylo nahrazeno nekonečně rotujícím sítem, ze kterého se odvinul hotový mokrý papír 1- strojní káď 2- čerpací kolo válce 3- vodící deska válec 4- podélné síto 5- lisovací válec 6- navíjecí válec 7- prsní válec Strojový papír  1808 – papírenský stroj poháněný vodou – Dunkin  Dosoušení mokrého papíru na plstěnci  1829 – papírenský stroj v Čechách  1801–1802 papír ze slámy Koops  1844 – mechanická celulóza = dřevovina – Frydrych G. Keller - 1844 první pokusy s dřevěnými pilinami, od 2. poloviny 19. století strojová výroba. Do té doby hadrové ruční papíry. Snaha zužitkovat nejlevnější přísun => velká kvalita papíru, protože zůstala ta nejlepší plátna (viz plachty lodí …) Strojový papír  Po 1850 převážilo používání dřevoviny (suroviny vzniklá ze dřeva mechanicky obrušováním dřevěných klád. Dřevovina = lignin – lignin způsobuje žloutnutí papíru)  1853 – delignifikace slámy  1857 – nátronová buničina  1874 – sulfitová buničina – Tylgman  1876 – sulfátová buničina – C. F. Dahl  1807 – klížení ve hmotě – Moritz Friedric Illing  polovina 20. století alkalické klížení Strojový papír  Papíry lze dělit:  podle způsobu výroby:  ruční  strojní  podle vláknitého složení:  bezdřevé  středně jemné  dřevité  recyklované Papíry lze dělit  podle povrchu:  nehlazené  hlazené  nenatírané  natírané  impregnované  laminované  podle použití:  balicí  grafické  technické  speciální Papíry lze dělit  podle tiskové techniky:  ofsetové  knihtiskové  hlubotiskové  podle plošné hmotnosti:  papír  karton  lepenka Papíry lze dělit  Plošná hmotnost (gramáž) = podíl hmostnosti papíru na jednotku plochy, udává se nejčastěji v gramech na metr čtvereční  Papír = jednovrtsvý plošný materiál do 200g/m2 plošné hmotnosti  Karton = jednovrtsvý plošný materiál od 150 do 400 g/m2 plošné hmotnosti  Lepenka = vícevrstvý plošný materiál od 230 do 4 000 g/m2 dle způsobu výroby a použití Dělení podle hmotnosti  Papíry s přírodním povrchem = bezdřevé, recyklované  Papíry hlazené = bezdřevé ofsetové, SC (Superkalandrované papíry, učené pro kotoučový tisk, gramáž 40-80 g /m2) a MF (strojně hlazený povrch ) papíry  Papíry natírané = jednostranně (pohlednicový karton), oboustranně (křída), jedno nebo vícenásobně (křída), lesklé, matné, LWC (lehce natíraný dřevitý papír), MWC (středně natíraný dřevitý papír)  Papíry s litým povrchem Dělení podle povrchové úpravy   Dělení archu A0  Folio (2°) = jeden jednoduchý lom = dvoulist  Kvart (4°) = dva lomy do kříže = čtyřlist Základní druhy skládání a výsledné formáty  Osmerka (8°)  Dvanácterka (12°)  Šestnácterka (16°)  Elzevirský formát (24°) Základní druhy skládání a výsledné formáty   rákos (Egypt, Mezopotámie)  štětec (poprvé v Číně – štěteček z králičích chlupů)  stříbrná nebo olověná tyčinka - předchůdce tužky užívaný ve starověku, nevýhodou malá viditelnost stopy  ptačí brk – používán od 6. století až do poloviny 19. století.  Nejlepší brka byla vyráběna z peří hus, labutí a později krocanů, známá jsou i brka z jiných druhů ptactva (sokol, jestřáb, sova, havran …). Psací materiály   Do počátku novověku byl brk seřezáván perořízkem do širokého hrotu, čímž bylo umožněno psát pomocí silných a vlasových tahů. V novověku se začal seřezávat šikmo, takže stopa byla vlasová, což umožnilo rychlejší psaní. Stínování se pak provádělo přítlakem pera.  pero - V 19. století se začalo využívat ocelové pero, které umožňovalo rychlejší a pohodlnější psaní. V českých zemích byla ocelová pera vyráběna až do roku 1921. Nasazovala se do násadky a namáčela do kalamáře. Plnicí pera začala být hojně hlavně po 1. světové válce, počátky sahají až do 17. století. Konstruktérem moderního plnícího pera byl Lewis Edson Waterman. Od 2. poloviny 19. století se používá kuličkové pero => propiska (Skládá se z obalu, náplně a kuličkového mechanismu na bázi ložiska.) Psací materiály   tužka, grafit, uhlíky – Rozmach nastal v 16. století, kdy bylo v Anglii v oblasti Lake District u vesnice Borrowdale objeveno bohaté ložisko grafitu. Anglie vývoz grafitu zakázala, proto měla na výrobu tužek monopol. V 16. století grafit vložen do dřevěného obalu  V 19. století byl grafit nahrazen směsí rozemletého grafitu s jílem a sazemi, která byla vypálena v peci. To umožnilo vyrábět tužky s různou tvrdostí. Směs byla lisována do tyčinek a vložena do tyčinky z cedrového dřeva – patent výroby 1802  inkoustová tužka – grafitová náplň s inkoustovým pigmentem, jde velmi těžce odstranit z papíru – nahrazovala psací pera Psací materiály   inkoust je tekutá psací látka obsahující pigment (nerozpustný ve vodě), nebo barvivo (rozpustné ve vodě).  Inkoust se používal již v Egyptě (převážně černý a červený) a v Číně.  Černý vznikl spálením organických materiálů (odpovídá grafitu) a smíchání s vodou a gumou (např. z akácie). Až do počátku 19. století si inkoust vyráběli písaři sami, jeho kvalita byla proto rozličná. Psací materiály   Jednalo se většinou o duběnkový inkoust, který se skládal ze 4 základních složek: 1. extrakt z duběnky (útvar na listu dubu, vytvářený larvami žlabatek, obsahuje tanin a kyselinu gallovou), 2. vitriol, 3. arabská guma, 4. tekutina (voda, víno, pivo, ocet).  Duběnkový inkoust používán od 12.-19. století. Když ptačí brky nahradila ocelová pera, nastal problém, kvůli obsaženému síranu železnatému, který ocelová pera leptal. Bylo nutné nahradit duběnkový inkoust novým druhem. Psací materiály   Tuš je nejčastěji černé barvy, ale díky rozdílným příměsím je možno docílit i jiných barevných odstínů jako například modré, zelené, žluté, červené atd.  Čínská tuš - ve 4.–5. století se běžně používala tuš ze sazí smíšených s lepidlem, saze se nejčastěji získávají neúplným spalováním pryskyřic a rostlinných olejů a vmíchají se do roztoku šelaku s boraxem nebo arabské gumy s kafrem. Nejlepší byly mastné saze (nejlepší byly prý z hořícího oleje). Psací materiály   Křída – dnes nejčastěji vyráběna ze sádrovce, naleziště křídy (anglický Dover, Rujána, Dánsko – Mons Klint)  Uhel  Rudky (sépie) - přírodní zemité pigmenty kompresované do tenkých tyčinek připomínajících bezdřevou tužku. Vyznačují se červenohnědou až tmavohnědou barevnou stopou  Pastelky - z jemných pigmentů smíchané podobně jako křídy s pojivem (arabská guma, pryskyřice, vosky) Psací materiály   Tiskařská barva původně ve středověku vyráběná z fermeží lněného oleje a sazí.  Později se přešlo na kvalitnější barvivo, tzn. Lampovou čerň (z lampových sazí, spalováním minerálních olejů ve speciálních komorách) Tiskařská čerň  Knižní vazba   Materiál desky – dřevo, lepenka  Materiál potahu – pergamen, useň (kůže), papír, lepenka, koženka  Kombinace jednotlivých materiálů  Nakladatelská vazba x vazby majitelů (luxusní) Knižní vazba   Pergamenová vazba  Používaná od 13. století (kůže ovcí, koz a telat)  Od 16. století barvení a hlazení  Od 17. století též kůže vepřů  Obálkové pergamenové vazby  Usňová vazba  Vepřovice, hovězina, teletina, jelenice  Od 18. století = francouzská vazba = výhradně teletina, doplněno zlacením (zejména hřbetu) Knižní vazba  Papírová vazba  Celopapírový potah x obálka  V 16. století:  Katunový papír = dekorativní barevný papír odvozený z finální úpravy tkaných látek a klasického deskotisku Knižní vazba   Škrobový papír = matný dekorativní barevný papír ručně natřený obarveným škrobovým mazem, případně vylepšený další barvou nanášenou v kašovité konzistenci štětcem, ptačím perem, knoflíky či prsty Knižní vazba   Od 17. století  Traganový papír = lesklý dekorativní barevný papír připomínající svým vzorem mramo  Velurový papír = dekorativní, modře, zeleně či červeně barvený papír opatřený na klíženém povrchu jemně mletými textilními vlákny, která imitují hebký dezén usně (semiš, velur) Knižní vazba   Bronzovaný papír = dekorativní barevný papír na povrchu opatřený jemně zalisovanými mletými kovovými částmi  Od 18. století:  Brokátový papír = dekorativní barevný papír na povrchu opatřený jemně zalisovanými mletými kovovými částmi Knižní vazba   Od 19. století:  Batikový papír = dekorativní barevný papír vzorovaný na způsob batikovaných textilií z malajské kulturní oblasti Knižní vazba   OBSAH = summa, index, rejstřík – seznam kapitol s odkazem na stranu. Umístěn za titulním listem, za předmluvou, na konci knihy. Do české knihy zavedl obsah Pavel Severýn z Kapí Hory v Praze.  VĚNOVÁNÍ – DEDICATORIA  PŘEDMLUVA – PRAEFATIO  ÚVOD – PROEMIUM  VLASTNÍ TEXT  REJSTŘÍK Části knižního bloku  Kniha  Kniha  Kniha  ĎUROVIČ, M. (a kol.): Restaurování a konzervování archiválií a knih. Praha 2002  HLAVÁČEK, I.-KAŠPAR, J.-NOVÝ, R.: Vademecum pomocných věd historických. Praha 1997  LOSOS, L.: Pergamenové vazby a jejich konzervace. Historická knižní vazba 1963. Liberec 1963, s. 58-64  RÜCK, P. (ed.): Pergament. Geschichte, Struktur, Restaurierung, Herstellung. Thorbecke 1991  VÁVRA, I.: Knižní vazby bratrské dílny ivančickokralické (1562-1620). Historická knižní vazba 1966-1970. Liberec 1970, s. 86-160  WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992. Doporučená literatura k tématu   MORTET, C.: Le format des livres. Notions pratiques suivies de recherches historiques. Paris 1925  SCHEYBAL, J. V.: K formátu a výzdobě kramářských písňových tisků. Sborník referátů a diskusních příspěvků o kramářské písni. Václavkova Olomouc 1961 (red. J. Dvořák a J. Š. Kvapil). Praha 1963, s. 331- 333.  ADÁMEK, J.: Klasifikace tiskových písem. Typografia 80, 1977. Doporučená literatura k tématu  KORDA, J.: Papírenská encyklopedie. Praha 1992.  ZUMAN, F.: Papír. Historie řemesla a výrobní techniky. Praha 1983.  RENKER, A.: Das Buch vom Papier. Leipzig 1950.  VOIT, P.: Encyklopedie knihy – starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století. Praha 2006 (zde uvedena další literatura k podrobnějšímu studiu).  VOIT, P.: Nauka o papíru. Praha 2007. Dostupné z: https://sites.ff.cuni.cz/uisk/wp- content/uploads/sites/62/2016/01/Nauka-o- pap%C3%ADru_Voit.pdf Doporučená literatura k tématu  BLOY, C. H.: A history of printing ink, balls and rollers, 1440-1850. London 1967  BTK: Jak se vařila tiskařská čerň. Typografia 86, 1983, s. 268  DOKOUPIL, Vl.: Počátky brněnského knihtisku. Brno 1974  ĎUROVIČ, M. (a kol.): Restaurování a konzervování archiválií a knih. Praha 2002  KABÁT, K.: Knihtisk a jeho vývoj v Československu. Praha 1936  KLAETSCH, H.: Die Druckfarbe in vergangenen Zeiten. Mainz 1940 Doporučená literatura k tématu   KOSCHLIK, H.: Mehrfarbenbuchdruck. Eine technologische Anleitung. Leipzig 1960  SCHOLDERER, V.: Red printing in early books. Gutenberg-Jahrbuch 1958, s. 105-107  SCHOLDERER, V.: Red ink and Rolewinck. Gutenberg-Jahrbuch 1961, s. 38-39  WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992  ZAHÁLKA, Fr.: Přehled knihtisku. Praha 1952. Doporučená literatura k tématu   FIALOVÁ, A.-LOSENICKÁ, M.: Bibliografie českého knihařství. Brno 1998  SCHMIDT-KÜNSEMÜLLER, Fr. A.: Bibliographie zur Geschichte der Einbandkunst von den Anfängen bis 1985. Wiesbaden 1987  BOGENG, G. A. E.: Der Bucheinband. Ein Handbuch für Buchbinder und Büchersammler. Halle/S. 1913  FOOT, M. M.: History of bookbinding as a mirror of society. London 1997 Doporučená literatura k tématu   NUSKA, B.: K morfologii historického knižního korpusu kodexového typu. Sborník Severočeského muzea, Historia 8. Liberec 1986, s. 105-122  SCHUNKE, I.: Von der Bedeutung der Einbandwissenschaft für den Bibliothekar. Zentralblatt für Bibliothekswesen 82, 1968, s. 522-529  SZIRMAI, J. A.: The archeology of medieval bookbindings. Aldershot 1999  WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992 Doporučená literatura k tématu