Dějiny knižní kultury

 v 16. stol. se u knih vytvořila podoba, která se v
podstatě udržela až do 19. stol.
 v 16. stol. skončila doba honosných knih, kniha se
stává užitným předmětem; kniha je všeobecně
rozšířeným médiem, je zdrojem praktických
informací pro každodenní život
 renesanční kniha opouští podobu knihy
napodobující středověké rukopisy
Součásti knihy

 v 60. letech 15. stol. na prázdnou první stranu
umisťován počáteční incipit
 první publikace na sever od Alp uvádějící na
titulním listě název díla, jméno autora a impresum
doloženy roku 1500 (obě z Lipska)
 někdy na první stránce hned za názvem začíná
dedikace či jiný úvodní text knihy
 prázdný titulní list se může objevovat až do první
čtvrtiny 16. století
Titulní list


 rub titulního listu zůstával prázdný – dosaženo
vizuální pauzy – počátek textu se na rub dostával
až do 17. stol. ojediněle
 od poč. 17. stol. jedno z míst, kam mohly být
umisťovány informace o cenzuře
 na rub také u dlouhých barokních názvů mohl
přetékat vlastní název a další údaje z lícní strany
Titulní list

Titulní list

 původně identifikační funkci plnil původně typograficky
zvýrazněný incipit nebo příslušná část explicitu
 název obsahuje maximum informací o obsahu díla
 jednosložkové pojmenování mělo zcela popisný charakter
 čtenáře mělo podněcovat označení za novinku, které bylo
součástí názvu (Newe Zeytung von den Wydertaufferen zu
Miinster, Norimberk 1535; Kronika nová o národu tureckém na
dva díly rozdělená, Praha 1594) = jednalo se většinou jen o
reklamní trik
Název díla

 stejný cíl sledoval např. ustálený obrat v knížkách lidového
čtení (velmi utěšená a kratochvilná kronika) nebo novinových
letácích (jistá a pravdivá zpráva)
 specifikem novin 17.-18. stol. byla změna názvu tak, aby měl
čtenář pocit novosti titulu
 už v 16. století se začíná uplatňovat název o dvou a více
složkách; složky byly spojeny výrazy: aneb, čili, jinak, tj., seu,
sive, das ist, oder
 název sestával z obsahového pojmenování a vyjádření formy
(Tanec aneb Traktát), ze dvou synonymních označení (Hádání
aneb Rozepře)
Název díla

 druhá část mohla mnohoslovně vysvětlovat obsah knihy:
Herbář jinak Bylinář velmi užitečný a figurami pěknými i
zřetedlnými podlé pravého a jako živého zróstu bylin ozdobený i také
mnohými a zkušenými lékařstvími rozhojněný, ješto takový nikdá v
žádném jazyku prvé vydán nebyl
 v názvech můžeme najít také určení díla konkrétní čtenářské
skupině: k potěšení milých sedláčkův
Název díla

 v baroku se užíváním frontispisu na titulním listě uvolnil
prostor přesunem výtvarných prvků a text byl uvozen
invokací a prostor vyplněn dlouhými básnickými obrazy a
biblickými citáty
 název se mnohdy přelil i na rub titulního listu
 u dizertací mohl mít titul i 3 strany, protože jeho součástí bylo
množství personálních, lokačních a časových údajů
 funkci vícesložkového barokního názvu lze přirovnat jak k
textu na záložce moderní knihy, tak ke sdělení reklamního
prospektu
Název díla

Název díla

Název díla

 ve snaze po snazší orientaci v názvu byl zaváděn předtitul
 po polovině 18. století byly dlouhé názvy v podstatě
opuštěny, jejich reziduem jsou podtituly: Mlynář a jeho dítě.
Obraz života národního
 nauková a později i beletristická literatura byla od 19. stol.
opatřena protititulem s údaji o edici (nejčastěji hlavní název a
jméno redaktora, popřípadě číslo svazku)
 Součástí názvových informací byl také údaj o počtu svazků, a
od 17. stol. u periodických publikací také ročník, číslo či sešit
Název díla

 grafická značka s identifikačním a dekorativním nábojem
 patrně se jednalo o imitace notářských pečetí, připojované k
úředním dokumentům na důkaz pravosti
 zdrojem motivů – starověká a křesťanská emplematika
 součástí signetu často iniciály tiskařova nebo nakladatelova
jména
 užíván také znak města jako sídla tiskárny nebo královský
znak
 publikace pouze z prestižních důvodů a tudíž nebyl povinný
Signet

 některé tiskárny žádný signet, jiné jeden a jen u
významnějších tisků, jiné mnoho různých sad
 poprvé použit v dílně Johanna Fusta a Petra Schöffera st. 1462
 nejprve součást explicitu, posléze se zabydlel na titulní straně
 v 19. století působil signet na titulu nadbytečně a tak se
přesunul v podobě ochranné nakladatelské značky (loga) do
tiráže a na administrativní tiskoviny
 když nebyl používán signet, použila se jako předěl mezi
názvovými informacemi a impresem viněta
Signet


 nejběžnější typ ornamentálního, emblematického,
kaligrafického, případně i kombinovaného dekoru
 v knihách užíváno od 20. let 16. století dodnes
 nejstarší viněty – symetrický půdorys (čtverec, obdélník,
kruh, troj či čtyřúhelník)
 během 17. století začala převládat narativní tendence – ta v
rokokové a klasicistní knize vyústila do asymetrické ilustrace
Viněta
Gessnerova viněta ve vlastních
sebraných spisech (Zürich 1777).
Gessner, Salomon: Schriften
(Zürich, Salomon Gessner 1777).
Díl první (Idyllen), pag. 35 s
koncovou ilustrační vinětou.
Královská kanonie premonstrátů
na Strahově – Strahovská knihovna
(Praha), sign. AE III 3.
Viněta s jezuitským monogramem
(Praha 1677–1715). Bible česká zv.
Svatováclavská (Praha, Tiskárna
jezuitská 1677–1715). Pag. 318
Nového zákona (1677, fa. Jan
Mikuláš Hampel) se závěrečnou
dřevořezovou vinětou za první
epištolou sv. Pavla ke Korintským.
Centrálním motivem viněty je
andílčí hlavička a monogram IHS.
Ve spodní kosodélníkové ozdobě se
nachází monogram řezáče GS.
Antikvariát Meissner (Praha).
Viněta ilustrační (Wien 1773).
Delius, Christoph Traugott:
Anleitung zu der Bergbaukunst
nach ihrer Theorie und Ausübung
(Wien, Johann Thomas von
Trattner 1773). Titulní strana
s mědirytovou vinětou vztahující se
k obsahu díla. Vlevo dole je
signatura kreslíře Franze Xavera
Würtha, vpravo rytce J. E. (Jana
Arnošta) Mansfelda. Antikvariát
Meissner (Praha).
Boj se strachem z prázdnoty (Praha
1612). Schlichtenberger, Cyriacus:
Div veliký a pravdivý při jedné
sprostné děvečce sedlské (Praha,
Oldřich Valda 1612). Závěrečné fol.
B6a s výpomocnými otisky dvou
vinět, které byly při sazbě tohoto
novinového letáku momentálně po
ruce. Královská kanonie
premonstrátů na Strahově –
Strahovská knihovna (Praha), sign.
AS XVIII 6/20.

 umístění na titulu – předěl mezi názvem a impresem
 v sazbě též za posledním řádkem kapitoly a všude tam, kde
vyvstával horror vacui, zejména na konci díla
 tiskárny vlastnily většinou několik štočků vinět často
zděděných po předchůdcích
 ve vinětách mohly být zakomponovány monogramy
 v západní Evropě v 17. a 18. století prováděny technikou
mědirytu – jemné květinové kreace a zdrobnělé výjevy
biblického a žánrového charakteru
 v Čechách a na Moravě i v této době stále méně obratný
dřevořez
Viněta

 zlatým věkem vinět bylo 18. století zejména ve Francii –
viněta přešla do miniaturizované ilustrace
 vznikaly vzorníky vinět
 některé viněty byly tak složité, že potřebovaly doprovodný
text (otištěný na závěrečné straně knihy)
 v poslední třetině 18. století se iniciály nakladatele stávají
téměř běžnou součástí
Viněta
Viněta figurální (Praha 1701).
Navštívení a pravdivé vypsání těch
míst v Palestině, které sám Kristus
… posvětil (Praha, Tiskárna
arcibiskupská, fa. Wolfgang
Wickhart 1701). Závěrečné fol. B2a
s barokní rozměrnou dřevořezovou
vinětou (Svatá rodina). Královská
kanonie premonstrátů na Strahově
– Strahovská knihovna (Praha),
sign. BU II 135/1b.
Titulní strana Tiskárny jezuitské
(Trnava 1748). Pomey, Franc*ois:
Syntaxis ornata seu De tribus
latinae linguae (Trnava, Tiskárna
jezuitská 1748). Titulní strana s
jezuitskou vinětou. Královská
kanonie premonstrátů na Strahově
– Strahovská knihovna (Praha),
sign. EU III 29.
Sammovo vydání Táborského topografie (Praha 1778). Táborský
od sv. Víta, Josef: Krátké vypsání Země české (Praha, s. t. 1778).
Frontispis s andílky nadnášejícími českého lva nad panoramatem
Hradčan. Titulní strana s nakladatelským signetem Jana Michala
Samma (obě rytiny signovány rytcem Janem Jiřím Balzerem
vpravo dole). Královská kanonie premonstrátů na Strahově –
Strahovská knihovna (Praha), sign. AO X 48.

 ustálená forma údajů natištěných na spodní části titulní
strany nebo jednolistu
 místo tisku (či vydání) tiskaře, dataci tisku a jméno i adresu
nakladatele a knihkupce
 reklamní povaha
 vedlo k odpovědnosti za obsah i kvalitu typografického
provedneí
 úplná podoba impresa vyžadována od konce 15. století
 z politických či náboženských důvodů některé publikace až
do 20. století nesly impresum neúplné či fingované (falešné)
Impresum

 nejstarší tisky měly impresorské údaje umístěny po vzoru
rukopisů do závěrečného explicitu
 první snahy o ukotvení údajů na titulu – 1476 v Benátkách
 forma impresa zůstala stejná až do začátku 19. století
 po industrializaci výroby na titulu zůstal údaj o nakladateli,
údaje o tiskaři se přesunuly na rub titulního listu nebo na
poslední tištěnou stranu
 nejstarší impresa tištěna menšími písmy, kol. poloviny 16.
stol. se ale jména principálů a míst vydání začala zvýrazňovat
(verzálkami, červenou barvou)
Impresum

 od zbylých údajů na titulním listě byla impresa oddělována
linkou, rubrikou, signetem, titulním dřevořezem nebo vinětou
 impresa zachycují majetkoprávní vztahy, dozvídáme se z nich
o úmrtí majitele tiskárny, převzetí dědictví zletilým synem, o
působení faktorů apod.
 mnohdy tak doplňují kusý archivní materiál
Impresum
Typis Jacobi Maximiliani Svoboda
Typis Viduae Hirnlianae, Factore
Martino Francisco Karletzky

 Od 17. století před titulní list zařazována alegoricky nebo
dokumentárně pojatá ilustrace výtvarně prezentující obsah
knihy nebo formou portrétu zviditelňující autora či jinou
osobu spjatou s dílem
 po třicetileté válce se také jednalo o způsob, jak nahradit
drahé textové ilustrace jedním obrazem
 převládal mědiryt, ale i dřevořez se držel ještě v 18. století
 v 19. století techniky rozšířeny o dřevoryt, oceloryt a litografii
 formát mohl být větší než formát knihy – pak se frontispis
překládal
Frontispis

 orientovány mohly být k titulu obrazem nebo prázdnou rubní
stranou
 dřevořez byl montován přímo do sazby, další techniky tištěné
z hloubky či z plochy byly vyráběny na zvláštním lisu
 opotřebení tiskové formy frontispisu mohlo vést ke stejným
vydáním s různými vyobrazeními
 v našich zemích se f. častěji objevoval u cizojazyčné produkce,
která mířila na zahraniční trh, česká produkce prodávaná jen
u nás byla bez frontispisu, případně frontispis v některých
exemplářích vydání je a v jiných ne
Frontispis
Frontispis portrétní (Lyon 1641). Galilei, Galileo: Systema cosmicum:
in quo dialogis IV. de duobus maximis mundi systematibus,
Ptolemaico & Copernicano, rationibus utrinque propositis indefinite
disseritur (Lyon, Johann Antonius Huguetan 1641). Frontispis
s podobiznou autora od kreslíře a rytce Clauda Audrana st. Jde o
druhé latinské vydání původně italského spisu Dialogo sopra i due
massimi sistemi (poprvé Firenze 1632), stavícího Kopernikův systém
nad ptolemaiovské chápání vesmíru. Antikvariát Meissner (Praha).
Frontispis dedikační (Praha–Nürnberg 1694). Weingarten, Jan
Jakub: Manuale et respective favus mellis (Praha–Nürnberg, Jan
Karel Jeřábek 1694). Na nesignovaném mědirytovém frontispisu
autor věnuje knihu císaři Leopoldu I., jedoucímu na slunečním
voze. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská
knihovna (Praha), sign. CC VI 10.
Frontispis alegorický (London–Paris 1765). Erasmus, Desiderius:
Moriae enkomion [gr.]. Stultitiae laudatio … Editio castigatissima
(London–Paris, J. Barbou 1765). Mědirytový frontispis Josepha de
Longueila dle předlohy Huberta Franc*oise Gravelota.
Antikvariát Meissner (Praha).

 průhledný hedvábný papír s ochrannými či doplňkovými
funkcemi
 vlepován zejména k hlubotiskovým přílohám, které chránil
např. před otěrem
 mohl obsahoval i natištěnou legendu nebo popisné údaje
Krycí list

 potištěná plocha strany, zahrnuje se sem i text pod čarou,
nikoliv ale číslování, kustody, marginálie, normy, signatura či
záhlaví
 poměr zrcadla k rozměru listů stanovili již tiskaři prvotisků
jako jedno ze základních pravidel klasické typografie
 4 typy zrcadla:
 jednolité – vznikající sazbou per extensum
 členité – sloupce
 kombinované ze sloupců a per extensum
 nepravidelné
Zrcadlo sazby

 krátký titulkový text nad zrcadlem sazby
 slouží k rychlejší orientaci čtenáře v textu
 nejprve ručně doplňováno rubrikátorem k rozsáhlejší
sloupcové sazbě
 2 typy:
 živá záhlaví – měnící se názvy kapitol, dílů a částí (např. u
biblických knih)
 mrtvé záhlaví – neměnné pro celou knihu – zkrácený název díla
 tvorbu záhlaví obstarával sazeč
Záhlaví

kolem pol. 16. století se záhlaví začala od textu oddělovat
linkami
během 18. a 19. stol. byly v módě jednoduché rámce, či
ozdobné záhlavové kartuše
Záhlaví
Caxtonova anglická verze
Ezopových bajek (Westminster
1484). Aesopus: Vita et fabulae,
angl. (Westminster, William Caxton
1484). Fol. 53a s bajkou o žábě a
volovi. Repro: William Caxton 1976

 listů, sloupců, stran
 číslovaný text mohl být doplněn o nečíslované strany
(přílohy, vyobrazení, prázdné strany na poznámky)
 první číslování v Kolíně nad Rýnem cca 1470
 do poč. 16. stol. zdvojováno s archovou signaturou
 číslice umisťovány doprostřed horní části strany
 mohly být doprovázeny textem fol., folio, pagina (někdy
umístěným na protilehlé straně
 aby číslování nezaniklo, bylo číslo obklopováno od 17. stol.
tiskařskými ozdůbkami a od sazby oddělováno linkami
Číslování

 pojmenování podlouhlého knižního dekoru s estetickou,
optickou a částečně i významovou funkcí
 od poč. 16. stol. na jednolistech a v záhlavích exponovaných
stran (začátky kapitol apod.)
 charakteristický je ústřední motiv, ze kterého se odvíjí
ornament symetricky na obě strany
 buď otisk kompaktního nebo trojdílného štočku (krajní díly
vyměnitelné)
Vlys

 v centrální části vlysů byly v 17. stol. oblíbené vázy s
bohatými kyticemi
 v 18. stol. se do vlysu dostala groteska (pták klovající hlavu
Turka, torza rukou se zdviženým mečem, lvi šplhající po
rostlinných úponcích…)
 v módě emblematické výjevy
Vlys
Tři vlysy 18. století. Zhora Kauschke,
Friedrich: Das gutthätige und danckbare
Abela der christ-gelehrten Welt in
Teutschland (Praha, Jiří Laboun st. 1740).
Fol. A2a s vlysem nesoucím iniciály
pražských tiskařů a tiskáren učastnících
se oslav 300. výročí knihtisku.
Monogram řezáče DH je rozložen dole
vlevo (D) a vpravo (H). Královská
kanonie premonstrátů na Strahově –
Strahovská knihovna (Praha), sign. BB I
20/3. Uprostřed Pretlík, Benedikt Josef:
Lingua trium saeculorum … to jest
Vejřečný trojího věku jazyk (Praha, Jan
Karel Hraba 1740). Fol. A1a
s květinovým vlysem signovaným
řezáčem FG dole uprostřed. Královská
kanonie premonstrátů na Strahově –
Strahovská knihovna (Praha), sign. BB I
20/1. Dole Schweiberer, Johann
Matthias: Admirabile … commercium in
aqua et igne figuratum (Praha, Tiskárna
arcibiskupská, fa. Jakub Schweiger 1761).
Fol. A2a s vlysem, jehož centrálním
prvkem je Boží oko. Královská kanonie
premonstrátů na Strahově – Strahovská
knihovna (Praha), sign. BQ I 80/34.

 jednoduchý vizualizačně dekorační prvek
 opticky linky zvýrazňovaly číslování a ukončovaly kapitoly
 sloužily k rámování knižního dekoru, čímž zvětšovaly jejich
rozměr a účinek na čtenáře
 od 16. století se linky skládaly z různých prvků, v 18. století
pak z typografických ozdůbek
Linka
Různé typy rokokových linek a tyčí
(Praha 1789). Rosenmüller, Karel
František ml. (tiskárna): Abdruck
derer lateinischen, deutschen,
böhmischen, griechischen und
hebräischen Schriften, welche in der
Rosenmüllerischen Buchdruckerey
sich befinden (Praha, Karel František
Rosenmüller ml.–dědici 1789). Fol. i4a.
Královská kanonie premonstrátů na
Strahově – Strahovská knihovna
(Praha), sign. AX XIII 13.
Zímův tisk Rulíkovy gratulace (Praha 1795). Rulík, Jan
Nepomuk Josef: Zpěv na den jména … pana na hoře Sion
opata … Vácslava Druhého [Josefa Mayera] při libém hudby
znění zpravený (Praha, Antonín Josef Zíma 1795). Pag. 2–3.
Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská
knihovna (Praha), sign. FK IV 8/10.

 zavedena v 60. letech 15. stol.
 původně po vzoru rukopisných knih vpisována až k
samotnému okraji potištěných archů – při ořezání svázané
knihy odříznuta
 1472 u Johanna Koelhoffa st. již součást stránkové sazby, v
roce 1476 stejně použita i v Miláně
 slouží propojení sazečských a knihvazačských postupů pro
kompletaci knižního bloku
 sázena na pravý spodní roh, kde byla pro nahlédnutí
dostupná i před ořezáním složek
 signovány jen lícové strany první poloviny archu
Archová signatura

 nejstarší signatury tvořeny jen arabskými nebo římskými
číslicemi
 posléze byly kombinovány prvky abecední a číselné
 písmeno abecedy značilo pro tiskárnu arch a pro knihvazače
pořadí složky v knižním bloku
 číslice ukazovala pořadí listu ve složce
 v 50. letech 19. stol. ruční skládání archů nahradil falcovací a
kompletovací stroje, signování archů ztratilo smysl
 bylo nahrazeno archovými značkami – tištěny v podobě
černých obdélníčků na knihařských lomech archů – byly-ly
archy strojem sneseny správně, značky složek tvořily
souvislou černou diagonální linku
Archová signatura
Třetí vydání Kopernikovy Astronomie
(Amsterdam 1617). Kopernik, Mikołaj:
Astronomia instaurata libris sex
comprehensa, qui De revolutionibus
orbium coelestium inscribuntur [com.
Nikolaus Müller] (Amsterdam, Willem
Janssonius 1617). Dřevořezové schéma na
pag. 21. Antikvariát Meissner (Praha)

 druh knižního dekoru užívaný od konce 70. let 15. stol.
 reprodukována kompaktním štočkem, jehož středová partie
mohla být kvůli sazbě textu buď snížena nebo zcela vyříznuta
 sloužila nejprve k optickému zdůraznění dedikace a
předmluvy
 posléze byla vyhrazena titulní straně
 vazba mezi obrazem a textem byla velmi volná
 na ústupu od 17. století ve prospěch nastupujícího frontispisu
Bordura

 2 typy:
 starší typ s pravoúhlou konstrukcí, zasahovala až k okrajům
 mladší typ s nepravoúhlou kompozicí, která byla umístěna ve
volném prostoru titulní strany = kartuše tvořící plastický štít
 v Českých zemích první užití cca 1521, plavající bordura se
prosadila až v době rudolfinské umělecké generace
Bordura
Ratdoltův tisk (Venezia 1477) jako jeden ze zdrojů Morrisovy typografie (London
1892). Vlevo Appianus: Historia Romana (Venezia, Erhard Ratdolt 1477). Fol. 2a
s počátkem předmluvy, iniciálou A(Ppiani) a rozvilinovou bordurou pořízenou
dřevořezem bílé linie. Vpravo Morris, William: The Golden Legend (London,
Kelmscott Press 1892). Fol. 2a s počátkem předmluvy, iniciálami T(He) a A(S) a
rozvilinovou bordurou pořízenou dřevořezem bílé linie. Oba snímky repro: Muzika
1963
Architektonická „plavající“ bordura (Venezia
1605). Chiabrera, Gabriello: Rime … parte
prima (Venezia, Sebastian Combi 1605).
Titulní strana prvního dílu v poměrně
symetrické architektonické borduře
s tiskařovým signetem. Antikvariát Meissner
(Praha).

 druh knižního dekoru sloužící v různých stylových
proměnách k optickému zdůraznění titulní
strany, ilustrace anebo textových stran díla
 vzniká sestavováním dílčích typografických prvků
 2 typy
 starší vznikl spojením štočků samostatných lišt
 mladší, komponovaný typ, byl pořizován sazbou a užívaly se na
něj jednoduché linky, linky z perlovce, krátké ornamentální
segmenty a typografické ozdůbky
Rám
Variabilní rám Heinricha Grana (Hagenau
1514). Wann, Paul: Sermones de septem vitiis
criminalibus eorumque remediis (Hagenau,
Heinrich Gran 1514). Červeno-černá titulní
strana rámovaná čtyřmi segmenty (vespod
Granův signet). Antikvariát Meissner (Praha)
Palmův spisek Skrejše zlatá (Praha 1612).
Palma Močidlanský, Sixt: Skrejše zlatá Boha
nejvyššího s rozjímáním pobožným žalmu 90°
(Praha, Sixt Palma Močidlanský 1612). Titulní
strana (architektonický rámec z ozdůbek,
dřevořez krále Davida a dva andělé nesoucí
Palmův tiskařský signet). Královská kanonie
premonstrátů na Strahově – Strahovská
knihovna (Praha), sign. BU IV 33/1.

 velikostí, tvarem, pozadím a barvou zdůrazněné písmeno
stojící na počátku myšlenkově uzavřené pasáže
 část tiskařů od poslední třetiny 15. stol. cíleně spolupracovala
kreslíři a řezáči
 bylo ale možno nakupovat sady iniciál
 Posléze byly iniciály tištěny spolu s pozadím (kartuší, klišé),
které neslo obraz, existovaly i tzv. mluvící iniciály (námět
obrazu korespondoval s písmenem, které doprovázel)
 nadstandartní prostor měla iniciála v tiscích jednoty bratrské
Iniciála

 baroko žádnou proměnu iniciál nepřineslo, většina tiskáren si
vystačila se starším materiálem
 18. století charakterizoval stylově i teritoriálně odlišný vývoj
 francouzský knihtisk prezentoval architektonické motivy s
karyatidami
 německý knihtisk používal k výzdobě levné a běžně dostupné
typografické ozdůbky, které seskupením imitovaly arabesku
Iniciála

 dochází k intenzivnějšímu propojení litery a výtvarnému plánu
pozadí
 následně ale došlo zcela k odpoutání litery a zadního plánu – obě
složky začaly fungovat nezávisle – majuskule vyznačovacího
písmena pluje v prostoru a vyměnitelné klišé rokajového či
florálního ornamentu bylo k její levé straně přiřazeno mechanicky
 19. století výzdobu kolem iniciály zavrhuje úplně
Iniciála
Lišta Mistra ulmského Boccaccia (Ulm 1473).
Boccaccio, Giovanni: De claris mulieribus
(Ulm, Johann Zainer 1473). Fol. 3b s lištovou
iniciálou S(Cripturus) v podobě hada z ráje,
Evy a Adama. Repro: Schramm 1923.
Dvě verze Rosenmüllerova signetu (Praha 1740–
1741). Vlevo Dvořák z Boru, Jan Václav: Apollo
olim Admeti regis tutela, … sive Artium
liberalium, scientiarumque studium artis
typographae beneficio (Praha, Karel František
Rosenmüller ml. 1740). Fol. A2a s tiskařským
signetem rytým Michaelem Heinrichem Rentzem
a s iniciálou S(Iqua) kreslenou monogramistou
IBG (Apollo trůnící v oblacích). Královská
kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská
knihovna (Praha), sign. BB I 20/2. Vpravo
Rosenmüller, Karel František ml. (adr.): Als …
Herr Carl Franz Rosenmüller … Anno
MDCCXLI. den 25. Martii zum königlichen
Hof=Buchdrucker allergnädigst declariret (Praha,
Karel František Rosenmüller ml. 1741). Fol. )(2a
s tiskařským signetem řezaným J. Selzamem a
s iniciálou S(O sucht). Při sazbě této akcidencie
byla promíchána písmena švabachová i
frakturová. Královská kanonie premonstrátů na
Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BC
I 55/44
Dvě verze Rosenmüllerova signetu (Praha 1740–
1741). Vlevo Dvořák z Boru, Jan Václav: Apollo
olim Admeti regis tutela, … sive Artium
liberalium, scientiarumque studium artis
typographae beneficio (Praha, Karel František
Rosenmüller ml. 1740). Fol. A2a s tiskařským
signetem rytým Michaelem Heinrichem Rentzem
a s iniciálou S(Iqua) kreslenou monogramistou
IBG (Apollo trůnící v oblacích). Královská
kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská
knihovna (Praha), sign. BB I 20/2. Vpravo
Rosenmüller, Karel František ml. (adr.): Als …
Herr Carl Franz Rosenmüller … Anno
MDCCXLI. den 25. Martii zum königlichen
Hof=Buchdrucker allergnädigst declariret (Praha,
Karel František Rosenmüller ml. 1741). Fol. )(2a
s tiskařským signetem řezaným J. Selzamem a
s iniciálou S(O sucht). Při sazbě této akcidencie
byla promíchána písmena švabachová i
frakturová. Královská kanonie premonstrátů na
Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BC
I 55/44

 zobrazení města či krajiny z čelného, často vyvýšeného
pohledu nebo z ptačí perspektivy
 pocit prostorové hloubky dodává figurální stafáž v popředí
 kresebně přesné veduty již z 2. pol. 15. stol.
Veduta
Schönspergerův patisk Schedelovy Kroniky
(Augsburg 1496). Schedel, Hartmann: Liber
chronicarum (Augsburg, Johann Schönsperger
st. 1496). Fol. 182b–183a s vedutou Eichstättu a
drobnými portréty světců a králů. Královská
kanonie premonstrátů na Strahově –
Strahovská knihovna (Praha), sign. DM III 19.
Čáslavského veduta Kutné Hory (Praha 1675).
Kořínek, Jan: Staré paměti kutnohorské (Praha, Jiří
Černoch 1675). Tabule za pag. 30 signovaná pod
legendou vpravo dole dvojverším „to mile wlasti
winssowal když kupr ryl a fformowal G.
Ciaslawsky 1674“. Antikvariát Meissner (Praha).

 v širším slova smyslu postihuje kompletní výtvarnou složku,
tedy i dekor
 častěji se však vztahuje jen na doprovodný obraz
 explicitnější vazba mezi textem a ilustrací
 dle žánru, způsobu provedení a čtenářské orientace – 2 typy:
 ilustrace krásné literatury – poukazuje k něčemu v textu a
literární dílo umocňuje výtvarným zážitkem; ke knižní předloze
vytváří volnou výtvarnou paralelu
 vědecká ilustrace – popisná názornost, poukazuje k objektu
reálně existujícímu mimo text
Ilustrace

 tvůrčí prostor tiskárny formovaly ekonomické a technické možnosti
 před rokem 1500
 dřevořez, který prodražoval tisk knihy méně než mědiryt
 výhradně lineární charakter a bez ohledu na místo vzniku se
neobjevují žádné stylové rozdíly
 16. stol.
 námětové a stylové rozrůznění
 stále přetrvává vliv starší tištěné produkce a ohlasy rukopisů (zejména
ve francouzských iluminovaných hodinkách)
 i u dřevořezu se objevuje dynamika a kresebný realismus
 na českém území štrasburské vzory, pro naše území je typická
anonymita autorů, známe cca 40 značek a dalších cca 30 jich souvisí jen
s ivančicko-kralickou tiskárnou
Ilustrace

 16. stol.
 renesanční ilustraci obecně poznamenala diferenciace žánrů
 nastupuje nový prvek ilustrace - na rozdíl od doposud
hegemonní ilustrace náboženské v něm dominuje prvek
poznávací a informační, kdežto estetické cíle až na výjimky
(Václav Hollar, Maria Sibylla Merianová) ustupují do pozadí
 kvalita domácí výroby je diferencovaná podle jazyka cílové
skupiny čtenářů
Ilustrace
Monogram IS v Hájkově Kronice (Praha 1541). Hájek
z Libočan, Václav: Kronika česká (Praha, Tiskárna
severinsko-kosořská 1541). Fol. 5a Krok s dcerami Kazi,
Tetou, Libuší a vesničany (prostoupené iniciály IS vlevo
dole). Královská kanonie premonstrátů na Strahově –
Strahovská knihovna (Praha), sign. AO II 23.
Kolo Štěstí na českém vydání Petrarky (Praha 1501). Petrarca,
Francesco: Kniehy dvoje o lékařství proti Štěstí a Neštěstí
(Praha, Tiskař Pražské bible 1501). Celostranný, amatérsky
kolorovaný titulní dřevořez na fol. 1a (tvůrce se zdá být
totožný se štrasburským ilustrátorem Pána rady 1505).
V horní části je zpodoben Petrarca jako humanistický literát
sedící u písařského pultu. Níže rozpracovaný antipodní
motiv se týká proměnlivosti a pomíjivosti lidského údělu.
Úděl je alegorizován kolem pohybujícím šesti postavami.
Kolo, ovládané z oblaku všemohoucí rukou, některé osoby
střídavě vynáší a jiné zase dočasně ponižuje. Královská
kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna
(Praha), sign. DR III 4.
Monogram GS v Mattioliho českém Herbáři (Praha
1562). Mattioli, Pierandrea: Herbář jinak Bylinář
[trad. Tadeáš Hájek z Hájku] (Praha, Jiří st.
Melantrich z Aventinu 1562). Detail fol. 89a
vyobrazení ovsa (vlevo dole monogram GS s
řezáčským nožem). Královská kanonie
premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna
(Praha), sign. AH II 4.

 17. stol.
 již v závěru 16. století se přežila pozdně renesanční manýristická
kniha a slábly vyjadřovací schopnosti dřevořezu ve srovnání s
mědirytem a leptem
 tisk z hloubky ale výrobu prodražoval, cykly rytých ilustrací
byly spíše nadstandardem
 nedostatek knižních grafiků
 Callot, Rubens a Hollar ve své spolupráci s tiskárnami byli spíše
ojedinělými
 potřeba „výzdoby“ byla uspokojena vznikem frontispisu
 výjimku tvořily obrazové parafráze bible s pouhým textovým
mottem, které tak v podstatě navazovaly na blokové knihy
Ilustrace

 17. stol.
 útlum ilustrace krásné literatury a lidových náboženských tisků
v 17. a 18. stol.
 naopak ve stejné době stoupal zájem o vydavatelsky dražší
obrazové publikace naučné
 repertoár barokní ilustrace rozmnožovaly četné náboženské a
světské slavnosti (barokní světská literatura propagující a
oslavující korunovace a další státnické akty byla státem
dotovaná)
Ilustrace
Portrét Karla Škréty mezi umělci Sandrartovy
Teutsche Academie (Nürnberg 1675). Sandrart,
Joachim von: Teutsche Academie der Bau-, Bildund
Mahlerei-Künste (Nürnberg, Michael EndterJohann
Friedrich Endter 1675–1680). První svazek
(1675), tabule za pag. 356: portrétovaní Michel Le
Blon, Egidius Sadeler ml., Georg Petel, Matthäus
Merian st., Harmensz Rembrandt van Rijn a
vpravo dole Karel Škréta. Mědiryt Philippa Kiliana
dle kresebné předlohy Joachima von Sandrarta.
Královská kanonie premonstrátů na Strahově –
Strahovská knihovna (Praha), sign. AY XI 5.
Böhmerův Triumphus (Augsburg 1725). Böhmer,
Anton: Triumphus novem seculorum imperii
Romano-Germanici (Augsburg, Johann Jakob
Lotter 1725). Frontispis s triumfálním průvodem
Karla VI. (signatura kreslíře Petera Schubarta von
Ehrenberg vlevo dole, rytec Johann Andreas Pfeffel
st. signován vpravo dole). Antikvariát Meissner
(Praha).

 18. stol.
 po celé Evropě vývoj pod vlivem Francie
 paralelně s velkými portrétními a emblematickými cykly,
slavnostními publikacemi a biblickou ilustrací ožil zájem o
knižní dekor, v němž se umělec realizoval svobodněji nežli v
ilustraci vázané na text
 po polovině 18. století se však kresebný senzualismus rokokové
ilustrace vyčerpal a na jeho místo nastoupilo nehybné
antikizující tvarosloví tvořící moralistní literatuře jen výtvarnou
kulisu
Ilustrace
Tassův epos s Piazzettovými ilustracemi (Venezia
1745). Tasso, Torquato: Le Gerusalemme liberata
(Venezia, Giambattista Albrizzi 1745). Pag. 1 se
záhlavovou vinětou a počátkem textu. Antikvariát
Meissner (Praha).
Tassův epos s Piazzettovými ilustracemi (Venezia
1745). Tasso, Torquato: Le Gerusalemme liberata
(Venezia, Giambattista Albrizzi 1745). Pag. 1 se
záhlavovou vinětou a počátkem textu. Antikvariát
Meissner (Praha).
Mehlerova
novotářská příručka
o českém
zemědělství
(Dresden 1795).
Mehler, Johann Josef:
Der Ackerbau des
Königreichs Böhmen
(Dresden,
Waltherische
Hofbuchhandlung?
1795). Anonymně
rytá tabule 24
s novým secím
strojem. Antikvariát
Meissner (Praha).

 k rozšíření žánrů došlo v 16. stol.
 daný žánr ovlivňoval podobu knihy – titulní list,
ilustrace
žánry

 nejstarší vrstvou tzv. blokové knihy
 od pol. 15. stol. vydávána úplná znění vulgáty
 před rokem 1500 tištěny překlady do národních jazyků
 v 16. stol. např. na německém území více než 190 vydání
bible v národním jazyce
 součástí biblická ilustrace, mnohdy obrazové knihy
 proud pietismu v 2. pol. 17. stol. posílil význam obrazové
bible jako rodinné knihy
 V Anglii na tuto módu reagovala Václavem Hollarem
částečně ilustrovaná The Bible (Cambridge, 1659-1660)
Biblické tisky

 v 18. stol. zeslábl zájem o obrazová alba, ale biblická ilustrace
zůstala dále nosným prvkem knižní kultury
 francouzská biblistika dosáhla vrcholu v latinskofrancouzské
32 dílné La Sainte bible (Paris 1682-1700)
 v Německu v 18. stol. vyšlo velké ilustrované vydání
Lutherovy bible v Tübingen 1730 a dětská ilustrovaná Kleine
historische Bilder-Bibel v Norimberku t.r.
Biblické tisky

 v Čechách první úplná bible vyšla v r. 1488 u Tiskaře Pražské
bible (zároveň 1. tištěná bible ve slovanském jazyce), tisk je
východiskem pro tzv. Benátskou bibli (Benátky 1506)
 zmodernizovaný text vyšel v tzv. severinkách (Praha 1529 a
1537)
 1540 bible Norimberská – zakázka v Norimberku nesměla
být předražená a tak ilustrační doprovod vznikal
nepůvodně a byl značně nesourodý
 5 vydání tzv. melantrišek (Praha 1549-1577)
 šestidílní bible Kralická (1579-1594)
Biblické tisky

 Bible česká (zvaná svatováclavská, Praha 1677-1715), tištěna
u pražské jezuitské tiskárny, jediná tiskárna, která byla v
dané době schopná se takové zakázky ujmout
 Bible Durychova-Procházková či také Císařská – dle nařízení
Marie Terezie vypravena jako široce dostupná, levná kniha
bez ilustrací
 3 vydání Bible české tzv. Hallské byly vydány v letech 1722,
1745, 1766 pro potřeby českých exulantů v cizině, vychází z
textu Bible Kralické
 z téhož textu vychází také tzv. Bible Prešpurská (Bratislava
1787, 1790, 1795 a 1808)
Biblické tisky

 soubor kanonizovaných modliteb
 oddíly modliteb ranních, večerních, ke svátosti
oltářní, ke sv. Trojici, ke Kristu a zpovědi
 specializované knihy pro modlitby v době nemoci,
umírání, za mrtvé či poutnické modlitby
 čeští autoři zvládali potřeby domácího publika
pokrýt domácí tvorbou, částečně ale i překlady,
zejména u nekatolické produkce
Modlitební knihy

 v baroku ožil prototyp středověkých modlitebních
knih - soubory sestavené německými cisterciačkami
sv. Gertrudou a Mechtildou a sv. Brigitou
 na přelomu 17. a 18. století patřil k nejvydávanějším
autorům německý kapucín Martin z Cochemu
Modlitební knihy

 některé knihy vypraveny reprezentativním
způsobem
 obecně většinou cenově dostupné zboží příručního
formátu a s ilustrací v podobě dřevořezu/ů
 na druhou stranu nejnižší vrstvy obyvatelstva
nedisponovaly tištěnými modlitebními knihami, ale
pouze jejich rukopisnými opisy
Modlitební knihy

 nejužívanější žánr náboženské literatury s
věroučným, mravoučným nebo výchovným
posláním
 impuls k silnému rozvoji dala reformace, zejména
Luther a P. Melanchthon
 vrcholu bylo dosaženo v baroku
 z domácí produkce tiskem výrazněji rozšířeny jen
promluvy Jana Husa
Kázání

 od Bílé hory monopol autorství převzali řádoví
kazatelé, zejména dominikáni, jezuité, premonstráti
a františkáni
 jejichž promluvy byly vydávány česky, německy a
latinsky, případně v několika jazykových verzích
zároveň
 barokní kázání často těžilo z legendistiky
 jednotlivá kázání měla většinou vynikající
typografickou úroveň a dřevořezovým dekorem
 výrobu platil obvykle autor
Kázání

 tisky se pořádaly do slavnostních, často výpravných
ilustrovaných sborníků
 specifické byly příležitostné promluvy, např. při
významných událostech
 pohřební kázání měla typizovaný titulní list
Kázání

 schéma bez ohledu na konfesní příslušnost
obsahovalo výklad víry, výklad kréda, články o sv.
Trojici, desateru a svátostech a základní modlitby
 součástí byly též pasáže o hříchu a posledních věcech
člověka
 rozsah byl dán počtem otázek a šíří odpovědi
 první vydání 1528/1529 v Německu, nejčastější
Lutherovy katechismy v různých jazycích
 celoevropsky užívaný katechismus sestavil jezuita
Petr Canisius (první vydání 1554)
 některá vydání skloubena s cyklem ilustrací, které
nahrazovaly text
Katechismus

 souhrnné označení literatury směřující k zábavě,
výchově a poučení nejširších čtenářských vrstev ve
městě i na venkově
 až do konce 18. stol. osvědčené knihkupecké zboží
 velké množství reedic napříč tiskárnami, mnohdy
přebíráno vč. původního impresa
 původně produkce téměř všech tiskáren, v rámci
vyhraňování nakladatelských programů 18. a 19.
stol. se vydání monopolizovalo zejména v regionech
– nejznámější tiskárny byly v Hradci Králové,
Jihlavě, Jindřichově Hradci, Litomyšli, Skalici,
Táboře a v Praze v České expedici u Krameria
Knížky lidového čtení

 titulní strany zdobeny dřevořezem, který byl spíše
reklamní než ilustrační
 fádní repertoár štočků pro textovou ilustraci koloval
mezi jednotlivými tiskárnami
 obsahově se jedná o historie či kroniky. které v 15.
století procházely adaptačním procesem
 obohacení přinesly Boccaciovy povídky, německá
grobiánská a čertovská literatura
 baroko mnoho nových témat nepřineslo, knihy
určené původně pro měšťanstvo však dále zlidověly
a pronikaly k venkovskému publiku
Knížky lidového čtení

 fenomén z pomezí lidové slovesnosti a umělého
písemnictví rozvíjející se během 17.-19. století jako
samostatná odnož publicistické literatury
 dobou největšího rozkvětu bylo 18. století, kdy do
písní proniká vliv galantní rokokové poezie
 takřka 60% kramářské zpěvní produkce má ráz
duchovní písně
Kramářské tisky

 vědecko-literární obhajoba konaná jako podmínka k
dosažení akademické hodnosti na univerzitě nebo k
získání absolutoria na řádových učilištích
benediktinů, dominikánů, cisterciáků či
premonstrátů
 obhajoba se konala veřejně v latinském jazyce
 od 80. let 16. stol. do 2. pol. 19. stol. šířeny ve formě
brožovaných tisků
Dizertace

 veřejný a reprezentační charakter rozpravy kladl
zvýšené nároky na výtvarné zpracování ohlášek
 mezi 1/3 17. stol. a 2. pol. 18 stol. mohly mít též
podobu uměleckého grafického jednolistu
Dizertace
Meyssensova kartuš zdobící teze k řádové disertaci
(Wien 1677). Fabianus a Jesu Maria: Conclusiones
theologicae de Christo … et Antichristo … Studium
theologicum fratrum eremitorum discalceatorum
sancti Augustini Viennae Austriae (Wien, Georg
Lackner 1677). Titulní strana s kartuší kreslenou a
rytou Cornelisem Meyssensem (signatura vlevo dole)
a tištěnou Georgem Lacknerem (signatura vpravo
dole). Titulní text je do kartuše černo-zlatě vepsán
(stejně tak provedeno u všech čtrnácti následujících
tezí). Královská kanonie premonstrátů na Strahově –
Strahovská knihovna (Praha), sign. BJ V 23/4.
Ohláška univerzitní disertace s tezemi (Augsburg
1735). Theses ex universa philosophia quas
subarchatae Deo sponsae Virgini et Matri parenti
intemeratae Mariae Sine labe originali conceptae
hyperdulica devotione dicatas in … Universitate
Carolo-Ferdinandea Pragensi praeside … Patre P.
Ioanne Paleczek e# Societate Iesu ... In Magna aula
Carolina publice propugnandas suscepit ... Ioannes
Lhotsky Bohemus Zebracensis, AA. LL. et
philosophiae baccalaureus, metaphysicae et ethicaehistoriae
auditor. Anno MDCCXXXV. mense ... die ...
horis ... meridiem consvetis (Augsburg, Gottlieb Heiss
st.. 1735). Mezzotintový obraz Immaculaty kreslil
Johann Holzer, vyryl a vydal Gottlieb Heiss st. (cum
privil. S. C. Cathol. Maj.). Národní knihovna ČR
(Praha), sign. Th 409.

 popis vzniku a vývoji světa z hlediska geografie a
astronomie
 žánr, ač středověký, byl pěstován během 15.-16. stol.
 Ptolemaiova Cosmographia (Bologna 1477) = text s
doprovodnými 26 mapami , do konce století se počet
map rozrostl a ustálil na 32
 během 16. stol. publikováno dalších 30 vydání
 nejznámější Cosmographia Sebastiana Münstera
(Basel 1544) – 1. vydání obsahuje 520 textových
dřevořezů s vedutami, portréty, topografickými
motivy a přírodovědnými objekty
Kosmografie
Mapa Čech z Münsterovy německé kosmografie (Basel 1544). Münster, Sebastian:
Cosmographia. Beschreibung aller Lender (Basel, Heinrich Petri 1544). Dřevořezová mapa
s názvem „Bemher künigreich mit bergen und wälden gerings umb beschlossen“. Těží ze
zpracování Mikuláše Klaudyána a je orientována k jihu. Kopie v dalších vydáních měly
změněné nadpisy. Antikvariát Meissner (Praha) (jen mapa).

 soubor map a plánů, zpracovaný dle uceleného
záměru, tematiky, měřítka, vytištěný jako kompaktní
dílo
 nejstarší Ptolemaiova Cosmographia (Bologna 1477) =
text s doprovodnými mapami
 první samostatný atlas vyšel v Římě 1570
 původní označení speculum a theatrum od 17. stol.
nahrazeno termínem atlas
 formátově mohou být jak obří, tak kapesní, nebo
mají klasické knižní formáty
Atlasy

 vydavatelské aktivity se od konce 16. stol.
koncentrovaly do dnešní Belgie a Nizozemí:
 rodiny Jodoca Hondia st. a Jana Janssonia st.
 v Amsterodamu Willem Janszoon Blaeu
 v Antverpách Gerard de Jode
 v Anglii firma Hermanna Molla
 v Německu od poč. 18. stol. rodinný podnik Homannů
Atlasy
Mercatorova netradiční prezentace Atlanta
(Duisburg–Düsseldorf 1595). Mercator, Gerard st. –
Mercator, Rumold: Atlas sive Cosmographicae
meditationes de fabrica mundi et fabricati figura
(Duisburg–Düsseldorf, Albert Buyss 1595). Hlavní
titulní strana s novátorským zobrazením
legendárního mauretánského hvězdáře, filozofa a
matematika Atlanta. Anonymní kolorovaný
mědiryt. Královská kanonie premonstrátů na
Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AS I
30.
De Witova tradiční prezentace Atlanta
(Amsterodam ca 1670–1706). Wit, Frederic ml.:
Atlas sive Descriptio terrarum orbis (Amsterdam,
Frederic Wit ml. ca 1670–1706). Titulní strana
s tradičním zobrazením Atlanta jako
mytologického Titána stojícího na zeměkouli a
podpírajícího nebeskou klenbu. Anonymní
kolorovaný mědiryt. Královská kanonie
premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna
(Praha), sign. AR I 15

 vlastivědná publikace o politickozeměpisných,
kulturních, statistických, komunikačních a jiných
vlastnostech terénu
 první vydání v Německu 1642-1688
 v Čechách literární topografie zapustila kořeny až v
18. stol.
 vlastivědný text doprovází většinou mědirytové
ilustrace
 nejvýznamnější čeští autoři: Bohuslav Balbín, Jan
Pešina z Čechorodu, Jan Florián Hammerschmied,
Josef František Jaroslav Schaller, František Josef
Schwoy
Topografie
Sammovo vydání
Táborského topografie
(Praha 1778).
Táborský od sv. Víta,
Josef: Krátké vypsání
Země české (Praha, s.
t. 1778). Frontispis
s andílky
nadnášejícími českého
lva nad panoramatem
Hradčan. Titulní
strana
s nakladatelským
signetem Jana Michala
Samma (obě rytiny
signovány rytcem
Janem Jiřím Balzerem
vpravo dole).
Královská kanonie
premonstrátů na
Strahově – Strahovská
knihovna (Praha),
sign. AO X 48.

 dílo věcné a umělecké literatury, jehož hlavním
tématem je popis autentické nebo fiktivní cesty do
cizích zemí
 popis může být orientován geograficky, nábožensky,
folkloristicky, kulturně, sociálně a politicky
 v 16. stol. plnily funkce cestopisu také některé
historie, kroniky, kosmografie a topografie
 v 18. a 19. stol. se zábavná funkce umenšovala na
úkor naukového působení
Cestopis

 rozvoj žánru v souvislosti se zprávami o Americe a
dalšími objevitelskými cestami (Afrika)
 typické jsou překladové sborníky – až sto
drobnějších próz původně vydaných různými
evropskými tiskárnami v různých jazycích
Cestopis
Jeden z prvních cestopisů o Siamu (Hamburg 1706). Tachard, Gui de: Curieuse und
merkwürdige Reise nach Siam, nebst astronomischen, … Anmerkungen … aus dem
französischen übersetzt (Hamburg, Benjamin Wedel 1706). Tabule za pag. 365 (pohled na
hlavní město Siamu v čase francouzské výpravy 1686).

 naučný slovník shrnující v abecedně řazených heslech
poznatky lidského vědění
 od 17. stol. plnilo funkci encyklopedie rovněž theatrum
 první novodobé oborové encyklopedie vyšly 1728 v
Londýně či Halle a Lipsku (1732-1754)
 oborově specializované tituly i obecněji zaměřené příručky
= konverzační lexikony
 vznikaly od poč. 18. stol., největší poptávka v době
osvícenské atmosféry za vlády Marie Terezie a Josefa II.
 nejmodernější projekt firmy Brockhaus (od roku 1811)
Encyklopedie

 nejrozsáhlejší všeobecnou encyklopedií v angličtině –
Encyclopaedia Britannica … (Edinburg 1768-1771)
 v ČR – jedenáctisvazkový Riegrův Naučný slovník českých
 z něj čerpal Stručný všeobecný slovník věcný a Ottův slovník
naučný
Encyklopedie

 zastoupena již v rámci prvotisků
 nejstarším tištěným dílem – starověký traktát Marca
Vitruvia Pollia (Řím 1487/7) – ovlivňovalo pojetí
architektury až do baroka; vytištěn bez ilustrací
 první obrazové vydání vyšlo v Benátkách r. 1511
 v 16. stol. dílo přešlo do většiny národních jazyků
 v baroku byl dřevořez nahrazen mědirytem
 vycházely i učebnice vybavené rytinami, později
litografiemi
Architektura
Truskovy ilustrace Vochovy
příručky (Praha 1783). Voch,
Lukas: Správa k vyrejsování
pěti řádů sloupů podle
dvanáctidílného modelu. …
Unterricht zu Aufreissung
der fünf Säulenordnungen
nach dem zwölftheiligen
Modul (Praha, s. t. 1783).
Učebnici vydal knihkupec
Wolfgang Kristián Gerle.
Rozkládací frontispis
signovaný vlevo dole
kreslířem Truskou a vpravo
dole rytcem Janem Berkou.
Rozkládací tabule XVI za
textem (dřík a hlavice
sloupu). Královská kanonie
premonstrátů na Strahově –
Strahovská knihovna
(Praha), sign. FK I 102.

 důležitá komerční náplň prakticky všech tiskáren
 příležitostné jednolisty a drobné tisky neknižní
povahy
 nejstarší – nakladatelské a knihkupecké nabídky 15.
stol., navštívenky
 publikační exploze v 19. stol. – promoční, zásnubní,
sňatková oznámení, pozvánky, cenné papíry a
poukázky, divadelní a koncertní cedule, plakáty,
stanovy organizací, listové kalendáře, školní
programy
Akcidenční tisky

 tisky z oblasti správy, soudnictví, poddanské,
hospodářské, finanční, vojenské, bezpečnostní a
církevní agendy
 rozlišujeme: artikule sněmovní, akta, cirkulář, direkt
ář, formulář, patent a mandát, titulář a formy listů,
tiskařská konsignace
 bohemikální tisky často dvojjazyčné
Administrativní tisky

 novinové letáky = vícelistové aktuality vydávané od
poč. knihtisku až do 18. stol.
 od 18. stol. periodicky vyráběné noviny a časopisy
 u letáků vše podřízeno včasnosti informace, tomu se
podřizovala forma i kvalita, šablonovité ztvárnění
titulní strany
 zachyceny válečné události, události místního
významu, přírodní katastrofy
 na výrobu a distribuci se vztahovala přísná cenzurní
opatření
Novinové letáky a
noviny

 marketingové triky – atraktivita názvů, přesná
datace v impresu (vč. denního data), klíčová role
titulního dřevořezu
 letáky se objevovaly paralelně ještě v 18. stol. vedle
periodických novin a časopisů
 periodické noviny v 17. stol v Anglii
 nejvíce českojazyčných novin vzniklo do roku 1848 v
Praze, v několika regionálních centrech se tisklo
německy (Cheb 1703, Brno 1755, Litoměřice a Plzeň
1834, Písek 1835, Žatec 1839)
Novinové letáky a
noviny

 didakticky zaměřená díla psaná a tištěná pro dospělé
publikum, ale přijímaná i dětským čtenářem a mládeží
 lit. zprostředkovávala především náboženské a morální zásady
 nezanedbatelná složka tiskařské produkce od 2. pol. 15. stol.
 užší význam tohoto žánru = literatura vyhrazená pouze dětem
a mládeži = se modifikuje až v 18. stol.
 dětská lit. se odlišovala literárními postupy, estetickými,
didaktickými a etickými cíli, rozvíjením fantazie i posláním v
oblasti jazykové kultury
Dětská literatura

 procesu přerodu napomohl žánr obrazové knihy
 adaptace starších literárních látek 16. a 17. stol.
 jazykově česká literatura určená dětskému publiku byla závislá
na německých předlohách
 spisky s výrazně mravoučnou tendencí se s oblibou používaly
ve školství jako odměna za dobrý prospěch
 postupně se formující součástí dětské literatury byly rytiny či
litografie používané v populárněnaučných spisech
 na poč. 19. stol. se do oběhu dostávajá původně česká díla
Dětská literatura

 rozšiřuje se čtenářský okruh, a to o měšťanstvo
 knižní produkce vytvářela dostatečně velkou
nabídku k tomu, aby měl přístup ke knize každý,
kdo byl schopen číst
 almanachy, kalendáře, laciná vydání knížek lidového
čtení našly poměrně širokou čtenářskou základnu
 rozšiřují se žánry, které jsou vydávány
 vlastnictví knih a schopnost je číst byla až do 18. stol.
přísně sociálně hierarchizovaná
16. století

 titulní list má jednoduchou úpravu
 název doplněn impresem, odděleno signetem nebo
vinětou
 rámování titulního listu (poprvé Johann Schott,
Štrasburk, 1510–1511)
 od 2. poloviny století ilustrace (dřevořezy, mědiryty)
v textu či na samostatných přílohách
 běžné součásti výzdoby – typografické ozdůbky,
viněty, vlysy
16. století

 produkce ovlivněna zejména třicetiletou válkou –
špatné hospodářské poměry, snížení populace a tedy
kupní síly, zároveň došlo ke zhoršení kvality papíru
a barev
 státní a církevní cenzura na vzestupu
 výrazné změny v organizaci výroby a zejména v
distribuci, úspěšné zejména velké nakladatelské
podniky s rozsáhlou sítí agentů
 rozvoj mezinárodního trhu
 specializace a oddělení tiskárenské, nakladatelské a
knihkupecké činnosti
17. století

 titulní listy v borduře
 zaveden frontispis
 knižní výzdoba těží z předchozího období, ale byla
podřízena baroknímu vkusu
 vzrostla role tiskového písma, zejména
vyznačovacích majuskul
 při sazbě titulních stran, dedikací či chronogramů
využíváno všech dosažitelných stupňů a písmových
řezů
17. století

 zvyšuje se žánrová různorodost
 periodický tisk – noviny
 rozdělení typografických výrobků dle úrovně na
nižší a vyšší – rozdíly mezi sazbou pro vzdělané
obecenstvo a lidové publikum
 typografických výrobků dle úrovně na nižší a vyšší
17. století

 18. a 1. pol. 19. století jsou dobou čtenářů
 literatura určuje společenský život
 povinná školní docházka
 umělecky nejcennější knihy vycházely ve Francii a
Nizozemí
18. století

 obsáhlý titulní list, někdy i na více než jednu stranu
 kombinace více druhů písma na titulu, z písma jsou
sestavovány obrazce, do textu titulního listu jsou
vkládány chronogramy nahrazující letopočtem
uvedené datování děl
 frontispis a ilustrace jsou vesměs mědirytové
 převažují neilustrované knihy
 na přílohách obrazové tabulky, genealogické
tabulky, matematické vzorce …
18. století

18. století

18. století

 ve 2. polovině století dochází k odklonu od pestré
rozmanitosti romantismu a příklonu k
jednoduchému až strohému klasicismu
 kniha má na čtenáře působit typografickými
hodnotami – dokonalým tvarem písma a jeho
symetrickou úpravou, ilustrace a výzdoba jsou
postupně zatlačeny
18. století

18. století

 zjednodušení tisku, až úpadek knižní kultury
(zejména výzdoby)
 knihy jsou užitkovými předměty pořizované bez
většího vkusu
 rozšířena čtenářská základna
 vydává se beletrie, příběhy na pokračování,
románová literatura
19. století

 hledání nových stylů – autorské knihy, bibliofilie
 výzdoba v textu je minimální
 používány nové techniky – litografie, ocelorytina
19. století

19. století

 čtení knih je základní nezbytností, to zvyšuje
poptávku po knihách a vzniká fungující knižní trh
(V 70. letech 15. stol)
 nakladatelé a knihkupci používají již od 15. stol. tzv.
nabídku – Anhang, Ankündigung, Avertissemen,
Návěští, Ohlášení, Poznamenání, Verzeichnis apod. –
jejich cílem je upozornit na skladovou zásobu tiskaře,
nakladatele, knihkupce či knihvazače, nebo
informovat o chystaném vydání
Knižní trh

 nejstarší forma – jednolist (plakát) upozorňující na
vytištěnou publikaci, vylepováno na veřejných
místech, používaly se ještě v 18. a 19. stol.
 mladší forma (od 2. pol. 16. stol.) – vícelistový
seznam ve formě příležitostného nabídkového tisku,
od 2. pol. 17. stol. seznamy přiřazovány na konce
vydávaných knih a od 18. stol. přitiskovány na zadní
stranu papírových obálek
Knižní trh

 V 18. století se nabídky šířily též prostřednictvím
placené inzerce v novinách a časopisech
 od 18. stol. bylo uveřejňování nabídek povinné –
seznamy sloužily ke státní regulaci knižního
obchodu
 prodejci měli zakázáno dovážet a prodávat tituly
neuvedené v seznamech
 jednotlivé položky bývaly opatřovány prodejními
cenami
Knižní trh

 Před rokem 1500 známe na 50 různých
jednolistových nabídek, nejstarší jsou z Německa,
tradice je doložena u firmy Grosse, kde Henning
Grosse st. uspořádal v roce 1595 nejstarší
kumulativní nabídku lipského knižního veletrhu 1.
doklad v ČR – reklama na tisk Konrada
Baumgartena v Olomouc roku 1501 – dílo Heinricha
Institorise Sanctae Romanae ecclesiae fidei defensionis
cluppeum adversus Valdensium seu Pickardorum heresim
 další nabídky českých nakladatelů a knihkupců
známe spíše jen z archivním materiálů
 sporadicky dochované katalogy jsou až z konce 17.
století
Knižní trh

 na vznik trhu měla vliv i nižší cena tištěných knih
 do výrobní ceny se promítala zejména flexibilní cena
papíru = cca 20% z celkových výdajů
 tisk na pergamen zvedl cenu až 20x
 nejdražší položkou byla obvykle sazba, i když
kolorování a výroba vazby mohla cenu zvýšit až o
100%
 rentabilní byla v 16. století výroba knihy s nákladem
300-400 exemplářů, v 18. století s nákladem 70-80
exemplářů (zvýšení technické úrovně řemesla)
Knižní trh

 od konce 18. století se prodejní ceny začaly
publikovat přímo v knihách:
 nejprve na proužcích papíru vlepovaných nad
impresum
 posléze na rubu titulního listu
Knižní trh

 ke každé tiskárně patřil vedle skladu knih i obchod
 většinu nákladu nebylo možno většinou prodat na
místním trhu, začal se utvářet dálkový obchod
 významní tiskaři měli vybudovanou síť skladů v
různých regionech
 tiskárny mohly zaměstnávat prodejce, kteří vozili
knih s sebou na trhy a objížděli potencionální
zájemce
 knihy bývaly transporovány ve vodotěsných sudech
 hlavní středoevropská překladiště knih byla v
Augsburku, Norimberku a Lipsku
Knižní trh

 jednotliví obchodníci mohli knihy nechat i vázat
 kolem roku 1490 se dotvářela profese sortimentních
prodejců knih, kteří provozovali stálý obchod ve
větších městech a nabízeli sortiment různých
tiskáren
 prodejem knih si ale mohli přivydělávat i další
profese, třeba knihvazači
 např. českomoravský trh byl odbytištěm pro velké
německé tiskaře a jejich nadprodukci
Knižní trh

 státní a církevní dozor nad rukopisně a tiskem
šířenými informacemi
 do pol. 15. stol. převládala represivní cenzura, která
zkoumala text, který již byl v oběhu
 po rozšíření knihtisku se rozvinula preventivní
cenzura – jednalo se o předběžné zkoumání
rukopisu nebo alespoň roztištěných archů
 předběžná cenzura výrobu knihy mnohdy neúměrně
prodlužovala, proto tiskaři sahali k neúplným či
falešným impresům, výrobek antedatovali, či
umisťovali do fingované tiskárny
Cenzura

 dle papežské buly Inocence VII. z roku 1487 měly být
všechny rukopisy předkládány Apoštolskému stolci
– to se minulo účinkem
 Alexandr VI. roku 1501 decentralizoval cenzurní
moc do rukou biskupů provincií kolínské,
mohučské, trevírské a magdeburské
 trestem nedoržení nařízení mohla být peněžitá
pokuta, zabavení a spálení celého nákladu, případně
exkomunikace
 tato nařízení ale nedosahovala na území
protestantsky smýšlející vrchnosti
Cenzura

 kvůli lepší organizaci vznikaly seznamy libri
prohibiti (univerzální ráz od roku 1559, 1564
institucianilozováno tridentským koncilem) =
podoba Indexu libri prohibiti
 na seznamech veškerá literatura nekatolická, i díla
směřující proti soudobým pravidlům morálky, díla
erotická a obecně zábavná
 schválená díla začínala tištěnou cenzurovou
doložkou na počátku knihy (fráze nihil obstát – nic
na překážku; imprimé potest – možno tisknout)
Cenzura

 text, který nevyhověl předběžné cenzuřel, získal
označení dimittatur (propušten bez pozitivního
soudu) nebo non admittitur (propuštěn až po
nutných opravách)
 knihy označené damnatur či prohibentur byly
zařazeny na index
 od 18. století přibyla označení transeat (knihy
vhodné k distribuci, ale bez veřejného inzerátu) a
erga schedam (knihy prodávané jen proti reverzu, že
zůstanou výhradně v rukách kupujícího)
Cenzura

 státní cenzura v 15.–18. století formou privilegií a
otevřených listů panovníka
 zprovoznění každé dílny měl předcházet souhlas
panovníka
 za výrobu a rozšiřování protifeudálně a
protireformačně zaměřených pamfletů nebo za
pokusy vydat bibli v národním jazyce bylo v 16. a 17.
stol. několik tiskařů dokonce popraveno
Cenzura

 pokusy o mocenské omezení řemesla mohly mít
několik podob:
 zákaz činnosti zahraničních tiskařů (Anglie 1543, 1585
a 1637)
 zákaz knihtisku vůbec (František I. ve Francii 1534,
Ferdinand I. v Čechách 1547)
 povolení pouze určitého počtu tiskáren vč. lisů a
písmolijen (Londýn, Cambridge, Oxford)
 v Londýně byl pokus všechny tiskaře shromáždit v
jedné lokalitě
 Ludvík XV. od všech tiskařů požadoval písemné
osvědčení víry
Cenzura

 od 17. století získala obhajoba svobody tisku
filozofický a politický rozměr
 některé státy předběžnou cenzuru zrušily postupně
od konce 17. století a dodatečný tiskový dohled
upravovaly spíše liberálními tiskovými zákony
(Anglie 1694, Německo 1815, Polsko 1815, Rakousko
1848, Dánsko 1851, Francie 1868, … Rusko 1905)
Cenzura

 r 1508 vydání svatojakubského mandátu – signalizace násilné
rekatolizace v Čechách
 Morava se stala útočištěm jednoty bratrské, přívrženců
Luthera, Kalvína a novokřtěnců
 systematická úprava cenzury na Moravě až v 60. letech 16.
stol.
 v Čechách předběžná cenzura nařízena r. 1526, r. 1537 byl
poprvé zakázán veškerý mimopražský knihtisk, totéž
podruhé roku 1547 (oficiálně povolena jen dílna Bartoloměje
Netolického z Netolic); zákaz činnosti 2 roky
 zákaz pražského hebrejského knihtisku 1669-1672
Cenzura – Čechy a
Morava

 cenzura zcela v rukách katolické církve – pro Čechy pražské
arcibiskupství od roku 1562, pro Moravu olomoucké
biskupství od 1567
 jen v letech 1621-7 cenzura v kompetenci místodržícího Karla
z Lichtenštejna
 nekatolíkům roku 1624 činnost zakázána
 od roku 1646 mohli jezuité sami provádět cenzuru literární
produkce tištěné kdekoliv v Čechách
 od roku 1655 monopol narušen tím, že cenzura lit. s
politickou tematikou a cenzura kalendářů přešla do
působnosti dvorské kanceláře a superintendanta KarloFerdinandovy
univerzity
Cenzura – Čechy a
Morava

 od roku 1708 církev jen cenzura děl náboženských, postupně
i ta přecházela do působnosti zemských cenzurních komisí
(1754) a centrální dvorské komise ve Vídni (1781)
 1781 – liberalizace – důsledkem tzv. brožurková válka –
záplava trhu německy tištěnými brožurkami po 10 krejcarech
(útoky na klérus, řeholní instituce, Židy…); do edičních
plánů vstoupila zpět evangelická literatura
 změna po vypuknutí francouzské revoluce, 1790 zesílení
požadavků na předběžnou cenzuru a dovoz a vývoz knih, od
1793 nařízení písmolijcům prodávat písmo jen
privilegovaným tiskařům
Cenzura – Čechy a
Morava

 1801 – zákaz exportu a importu devoční grafiky; cenzuru
převzal policejní aparát
 1807 – odevzdávání dokladového exempláře ze všech
českých tiskáren
 1848 – předběžná tisková cenzura zrušena
Cenzura – Čechy a
Morava

 kolébka novodobého knihtisku
 Mohuč, 1458/59 Bamberk (Heinrich Keffer), 1460 Štrasburk
(Johann Mentelin), 1465 Kolín nad Rýnem (Ulrich Zell) .. 1468
Augsburg (Zainer, Bämler, Froschauer, Ratdolt, Sorg,
Benediktinská tiskárna)
 od poč. 17. stol. v Augsburgu koncentrováno nejvíce
německých mědirytců = zdejší kreslíři a rytci udržovali úzké
kontakty s Českými zeměmi
 1469 Norimberk = město je mezinárodním tržištěm, nejsilnější
středisko jazykově českého nekatolického knihtisku
Tiskařská centra -
Německo

 během 70. let knihtisk zaveden do dalších 10 německých měst
 80. léta – dílny v Pasově (1480 Benedikt Mayer), a Lipsku
(1481) a dalších 11 městech
 do roku 1500 v Německu tiskárny v cca 60 městech, po roce
1500 jejich zakládání plynule pokračovalo
 písmem německých tisků je nejprve textura, od 1466
gotikoantikva, 1485 švabach, 1513 fraktura, dvoubarevná
sazba 1457 v Mohuči, klasická ilustrovaná kniha vznikla v
Bamberku
 iniciátorem renesanční ilustrované knihy císař Maxmilián I.,
velký sběratel knih
Tiskařská centra -
Německo

 akcelerace řemesla ve 20. letech 16. stol. souvisela s reformací
 nekatolické dílny se soustředily zejména ve Wittenberku –
zejména Lutherova díla, německá bible
 nárůst publicistiky a jiné drobné časové literatury (polemický a
satirický jednolist, novinový leták)
 zejména u zpravodajských tiskovin upadala typografie do
stereotypu
 během 16. stol. tisklo už ve 156 městech 832 tiskařů,
evidováno je 87.752 bibliografických jednotek
Tiskařská centra -
Německo

 akcelerace řemesla ve 20. letech 16. stol. souvisela s reformací
 nekatolické dílny se soustředily zejména ve Wittenberku –
zejména Lutherova díla, německá bible
 nárůst publicistiky a jiné drobné časové literatury (polemický a
satirický jednolist, novinový leták)
 zejména u zpravodajských tiskovin upadala typografie do
stereotypu
 během 16. stol. tisklo už ve 156 městech 832 tiskařů, evidováno
je 87.752 bibliografických jednotek
 největšími centry Kolín nad Rýnem (cca 130 dílen), Norimberk
(110), Štrasburk (100)
Tiskařská centra -
Německo

 v 17. století předchozí největší centra zastíněna mohutným
rozvojem dílen ve Frankfurtu nad Mohanem (228) a Lipska
(200) = souvisí s rozvojem mezinárodních knižních veletrhů
 Frankfurt si začal také budovat významnou pozici významného
ilustrátorského střediska
 v závěru 16. století – krize ilustračního dřevořezu, od 70. let
snaha o zapojení ilustračního mědirytu (problematické a drahé z
hlediska jiné techniky tisku) – nejvýznamnější posun právě ve
Frankfurtu a Kolíně
Tiskařská centra -
Německo

 třicetiletá válka zasáhla knihtisk politicky a hospodářsky –
stouply ceny knih, ubylo čtenářů a jejich koupěschopnost
 vývoj knižní ilustrace tak přešla z Německa do Francie a
Nizozemí
 protireformace zesílila cenzuru, dvorští tiskaři existovali již
před válkou, ale po válce jejich postavení zesílilo
Tiskařská centra -
Německo

 druhá země, kde byl zaveden knihtisk (1465, Subiako)
 1469 Benátky … první tiskaři německé národnosti
 do roku 1500 více než 500 dílen v 80 městech (Benátky 260,
Milán 85, Bologna 58, Řím 57, Florencie 40)
 v průběhu 16. století se množství tiskáren zdvojnásobilo
(Benátky 620 dílen, Řím 175, Miláno 115, Florencie 80, Bologna
62
 podstatnou část produkce tvořila řecká a římská starověká
literatura, liturgické a středověké i renesanční právnické
příručky publikované pro vzdělance celé Evropy
Tiskařská centra - Itálie

 od počátku patrná snaha o tvorbu tzv. krásné knihy
 pomocí dekoru, iniciál a ilustrací vytvářeny publikace
specifického výtvarného rázu
 estetický účinek umocněn konstituováním humanistických
písem
Tiskařská centra - Itálie

 knihtisk uveden 1468 v Basileji
 od počátku 16. století pilíř renesančního a zároveň reformačního
knihtisku
 centrem Basilej (do roku 1600 více než 80 tiskařů), dále Ženeva
(50), Curych (20)
 významné je domácí basilejské písmolijectví a ilustrátorství
Tiskařská centra -
Švýcarsko

 knihtisk uveden 1470 v Paříži, němečtí tiskaři pozvaní profesory
ze Sorbony
 do konce 15. stol. v Paříži více než 60 tiskařů
 dalším centem Lyon (1473, cca 50 dílen), do roku 1500 tiskárny
ve více než 40 městech
 prudký nárůst renesančního knihtisku (Paříž 420 dílen, Lyon
370 tiskařů)
 1618 zavedena regulace počtu tiskáren a jednotlivým tiskárnám
stanoven nejvyšší počet lisů, abeced tiskového písma
 cenzura způsobila přechodnou stagnaci v 17. stol.
Tiskařská centra -
Francie

 po překonání stagnace reprezentovala produkce vysokou
uměleckou úroveň rokokové a klasicistní evropské knihy
 1789 garantována svoboda knihtisku – přechodný nárůst dílen,
které se většinou věnovaly novinovému zpravodajství
 1810 návrat k silné regulaci knižní výroby a obchodu
 nejstarším domácím tiskovým písmem bastarda, záhy pod
italským vlivem antikva
 i v zahraničí uspěl roku 1737 Pierrem Simonem Fournierem
navržený standardní typografický bodový systém užívaný pro
popis písma
Tiskařská centra -
Francie

 dřevořezová ilustrace závislá na německých předlohách, ale
jejich další výzdoba se vyvíjí na základě francouzské knižní
miniatury
 mědiryty použity již v roce 1488, mezzotinta se v dalších letech
ujala jen okrajově, větší obliba akvatinty (1769), dřevoryt
(1816/7)
Tiskařská centra -
Francie

 první tiskárna 1473, 1492 přeloženo do Antverp a Lovaně
 univerzálním písmem bastarda rytá dle burgundských
rukopisných vzorů
 příznivé podmínky pro rozvoj i po roce 1500, v Antverpách 160
dílen, Lovaň 40, Bruggy 15
 Antverpy silně konkurovaly nizozemskému Amsterdamu ve
vydávání map a atlasů a v 17. stol. se staly uměleckým centrem
evropské knižní kultury
Tiskařská centra - Belgie

 první tisky již deskotiskem, pohyblivé typy od 60. let 15. stol.
 jedná se o reedice toho, co bylo tištěno v rámci blokových knih
 k vývoji knižní ilustrace přispěly zejména dílny v Goudě
 Amsterodam – nejstarší tiskárna 1506, do konce století 43 dílen
 Leiden – 50 dílen
 1583 – 18. stol. – rodina Elzevierů působící v Amsterodamu,
Haagu. Leidenu a Utrechtu
 silné na poli tisků atlasů a map
Tiskařská centra -
Nizozemí

 1476 William Caxton otevřel dílnu ve Wesmisteru, předtím
působil v belgických Bruggách; jeho nástupce přesídlil do
Londýna
 Oxford 1478/9, Edinburg 1505, Dublin 1551
 v 16. století v Londýně na 200 dílen
 výroba a obchod s knihami pořízeny záhy cechovním
pravidlům
 1556 cech získal pověření evidovat všechna profesní privilegia a
postihovat nepovolený patisk
 1543, 1585, 1637 povoleny kromě dvorských a univerzitních
tiskáren pouze 4 písmolijny a 20 dalších tiskáren, ale žádná
nesměla provozovat více než 2 knihtiskařské lisy
Tiskařská centra -
Anglie

 činnost zahraničních tiskařů zakázána
 nejstarší dřevořezy ilustrovaná kniha 1481
 používána francouzská varianta antikvy benátského typu –
sazba jazykově anglických knih (1509)
 antikva národního rázů až 1722
 na poč. 18. století zavedena technologie stereotypie
 nejproslulejším ilustrátorem v Londýně patřil Čech Václav
Hollar
Tiskařská centra -
Anglie

 podstatná část produkce postrádá základní impresorské údaje
 nejstarší tisk patrně 1472 v Segovii
 1472/3 Sevilla, v 70. letech Castille, Barcelona 1473
 do roku 1500 tiskárny v cca 30 městech
 první ilustrovaná kniha 1480, dřevořezové štočky nakupovány v
Německu nebo se jedná o domácí kopie německých předloh
 národním tiskovým písmem rotunda, humanistické písmo
zdomácňovalo jen pozvolna
 časté státní regulace knihtisku po 1516 (nástup Habsburků)
 Němcům práce v zemi postupně zakázána, židovští tiskaři
utíkali před inkvizicí do Portugalska
Tiskařská centra -
Španělsko

 zbylá skupinka domácích řemeslníků nebyla schopna udržet
plošně kontinuitu
 v 16. století jen 42 míst s fungující tiskárnou, centry Barcelona,
Salamanca, Sevilla
 od 2. pol. 17. stole. přebírány repliky nizozemského
antikvového písma
 nepříliš vysoká úroveň renesanční knihy a raného barokního
knihtisku
 Madrid se do popředí dostal až po roce 1561, kdy město získalo
status rezidence španělských králů
Tiskařská centra -
Španělsko

 Vídeň 1462, ale déletrvající produkce až 1482-1486
 do roku 1500 všechny dílny jen ve Vídni (2-3(?) tiskárny),
oživení v 16. stol. – postupný vznik dílen v dalších 15 městech, z
nichž ve Vídni více než 30 tiskařů
 další rozvoj v době tereziánských a josefinských reforem –
snaha o intenzivní vědeckou a osvětovou činnost
 nejvýznamnější tiskařské domy rodiny Johanna Thomase von
Trattnera, Leopolda Johanna Kaliwody, Josefa Lorezne von
Kurzböck a Josefa Vinzenze Degen von Elsenau
 mladou institucí je Dvorská tiskárna ve Vídni
Tiskařská centra -
Rakousko

 1473 v Budapešti, Němec Andreas Hess, používal antikvu
benátského typu
 příznivý nástup knihtisku po nástupu Matyáše Korvína, po
bitvě u Moháče zastaveno osmanskou expanzí
 němečtí protestanté tiskli v sedmihradských městech na území
dnešního Rumunska
 další dílna v Budapešti až 1539, ale rozvoj až po porážce Turků
u Vídně a po r. 1688, dále zde působily filiálky např.
Trattnerova
 v 17. stol. se knihtisk více méně přenesl do nově zakládaných
center na dnešním Slovensku (Horní Uhry)
Tiskařská centra -
Maďarsko

 1473, Krakow, Němec Kaspar Straube
 většina polských prvotiskařů pocházela z Německa, kontakty
domácích tiskařů s Neapolí
 16. stol. – Krakov mezinárodně orientovaný, působí zde 33
stálých dílen (z nich 7 židovských) – i nadále centrem polského
knihtisku, v l. 1796-1809 zde měl filiálku i moravský Jan Jiří
Trassler
 Gdaňsk – místo krátkodobých zastávek německých tiskařů,
první stálá dílna až v polovině 17. stol.
 v Dolním Slezku – 1528/9 v Lehnici Simprecht Froschauer poté,
co uprchl z Mikulova
Tiskařská centra - Polsko

 nejstarší hebrejská tiskárna v Dolnoslezské Olešnici
 nejstarší jezuitská tiskárna 1632/34 v Kaliszi
 ilustrované knihy pro potřeby polských diecézí tištěny nejprve v
Lipsku a Norimberku, domácí dřevořezová produkce za K.
Baumgartena
 první litografická dílna založena 1818 ve Varšavě
 ve Vratislavi 1620-1781 se etabloval český knihtisk
 v Lešně 1629-1656 bratrská tiskárna
Tiskařská centra - Polsko

 před rokem 1500 na 4 místech postupně 7 tiskařů vytisklo 39
titulů
 v 16. stol. neproběhla akcelerace v zakládaní nových tiskáren
 mizivý zájem aristokracie a učeneckých vrstev o soukromé
tiskárny
 v Praze 1512 hebrejský a 1517 cyrilský knihtisk
 malé množství domácích řemeslníků
 v Praze do pol. stol. jen 14 tiskařů, 1 tiskárna v Litomyšli, další
dílny pracovaly jen krátkodobě: Mladá Boleslav, Bělá pod
Bezdězem, Litoměřice
Tiskařská centra - Čechy

 hlavním posláním většiny venkovských dílen nebyla výdělečná
činnost ale služba jednotě bratrské
 recepce výtvarných renesančních názorů
 v 2. pol. 16. stol. nově přibyla tiskárna v Chebu, mezi 1571-93
zde působilo několik německých luteránů
 český knihtisk doma i v zahraničí reprezentovala výrazně jen
tiskárna Jiřího Melantricha z Aventinu, v Praze další
konkurence až v 70. letech
 typická nižší úroveň typografie a menší objem knižních nákladů
oproti zahraničí
Tiskařská centra - Čechy

 chyběli profesionální nakladatelé, rozvinutý trh s domácím
knižním zbožím, chybělo písmolijectví, dřevořezáčských dílen
poskrovnu
 čtenáři se upínali k importu z německy mluvících zemí, Itálie a
Francie
 nebyl kladen důraz na náboženskou literaturu (vyjma
hebrejského tisku) - za 1. pol. 16. stol. jen 40%, spíše spisy
lékařské, osvětové, hospodářské a právnické, učebnice
Tiskařská centra - Čechy

 1. latinský tisk 1516 u Mikuláše Konáče z Hodišťkova
 1. německý tisk 1525
 převážná část produkce 1. pol. 16. stol. je jazykově česká
 do roku 1550 - 18 latinských, 5 česko-latinských, 2 německé, 2
česko-německé, 23 běloruských, 36 hebrejských
 ve 2. pol. 16. stol. symbióza češtiny a latiny daná oblibou
humanistického básnictví, objevují se knihy v italštině (1559),
španělštině (1581), maďarština (cca 1588), polština (1599)
Tiskařská centra - Čechy

 objevuje se mědiryt
 převážná část dekoračně ilustračního materiálu pocházela z
Německa nebo vznikla podle německých předloh
 Praha patrně až do 80. let 17. století neměla písmolijeckou
dílnu, matrice tiskového písma byly nakupovány v Německu
 Českou bastardu vytěsnil německý švabach ve 20. letech 16.
století
 Antikva písmem obvyklým jen pro latinské spisy až od pol.
16. stol.
 Fraktura 1540 u Bartoloměje Netolického z Netolic
Tiskařská centra - Čechy

 1526 začátky cenzury, 1537 zákaz řemesla po celých Čechách
vyjma Prahy, nové zákazy 1547-9 (i v Praze)
 oficiálním tiskařem k režimu loajální Netolický
 po roce 1549 slouží k regulaci živnostenská privilegia
 Melantrišsko-veleslavínská tradice pečovala o kultivaci
čtenářských zájmů a povznesení knižní kultury jazykovou
korektností a i typografickou úpravou knih
 cizojazyčná literatura byla produkována před koncem století
u Jiřího Černého z Černého Mostu
 významná produkce novinových letáků (nárůstem této
produkce došlo k upozadění náboženské literatury)
Tiskařská centra - Čechy

 během 2. desetiletí 17. stol. se v Praze usazovali němečtí
příležitostní tiskaři zvaní Fridrichem Falckým
 v Praze katolický knihtisk jen Němec Mikuláš Štraus ze
Štrausenfeldu a mimo Prahu jen v Litomyšli
 po Bílé hoře nekatoličtí tiskaři vypovězeni ze země nebo
konvertovali
 odliv tvůrčí inteligence a čtenářstva
 nárůst jazykově české produkce
 akcent na náboženskou polemiku, nárůst mravněvýchovné a
nábožensky vzdělavatelské literatury
Tiskařská centra - Čechy

 mezi 1620 a 1700 v Praze působí jen cca 20 tiskařských firem,
většinu dílenských pomocníků tvoří Němci
 tištěná produkce napomáhá pobělohorské rekatolizaci z
počátku dovážená ze zahraničí
 změna ve 30. letech 17. stol. – zřízení dvou silných
institucionálních tiskáren – Tiskárny pražského arcibiskupství
a Jezuitské tiskárny
 obě centry domácích knižních ilustrátorů
 převládá latinská a německá produkce nad českou,
jednotvárná náboženská tvorba
Tiskařská centra - Čechy

 knihkupecké a nakladatelské aktivity se soustřeďovaly v
rukou Němců a Rakušanů:
 Filiálka Kašpara von Ratha (od r. 1628)
 Filiálka Mikuláše Hösinga (od r. 1655)
 Filiálka Daniela Wussina (od r. 1658)
 r. 1669 – vzniklo pod protektorátem jezuitů nakladatelství
Dědictví sv. Václava
 nečeské tisky se vyznačovaly kvalitnějším papírem,
neopotřebovaným tiskovým písmem, způsobem provedení
sazby, množstvím původního dekoru a ilustrací pořízených
technikou mědirytu
Tiskařská centra - Čechy

 náklady na rozmnožování českých textů náboženského a
zábavního charakteru reflektovaly omezenou kupní sílu
širšího lidového publika = nejjednodušší výrobní postupy byl
reprodukován pouze obsah a na komplexní působení sazby,
dekoru, ilustrace a vazby rezignoval
 velké vzedmutí knihtisku spadá až do 80. a 90. let 18. stol.
 nárůst odrazem uvolněné cenzury a tolerančního patentu
 prvním českým velkopodnikatelem Jan Nepomuk Ferdinand
Schönfeld
Tiskařská centra - Čechy

 změna 1790 v souvislosti s francouzskou revolucí, požadavky
na dovoz a vývoz knih opět zpřísněny
 během 18. stol. v Praze působilo asi 70 tiskařů sdružených do
30 rodinných firem
 dosavadní nábožensky orientovaný program nahrazen
akcentem na německou a latinskou produkci národního
obrození
 česká produkce v podstatě jen v nakladatelském programu
Václava Matěje Krameria a jeho České expedice
Tiskařská centra - Čechy

 v regionech povolena vždy jen jedna tiskárna, proto chyběla
konkurence
 průběžně fungovaly dílny jen v Hradci Králové, Chebu a
Litomyšli
 od zač. 18. stol. se začaly konstituovat dílny v Jindřichově
Hradci, Kutné Hoře, Litoměřicích, Mladé Boleslavi, Plzni a
Klatovech
 v první polovině 19. stol. neuspokojivý stav knihtisku, daný
nedostatkem zakázek (cenzura, upadající čtenářské aktivity)
Tiskařská centra - Čechy

 po činnosti Stahela a Preinleina v Brně působil krátce
Preinlein a posléze Konrád Baumgarten v Olomouci
 v roce 1526 působil Simprecht Froschauer v Mikulově
 ve 30. letech působily krátkodobě neoficiální dílny působící
pod ochranou majitelů panství = produkce zaměřena na
jednotu bratrskou
 v Olomouci založen kontinuální knihtisk 1538
 v Prostějově 1544 Jan Günther z Norimberka, posléze
přesídlil do Olomouce, prosazoval konfesijně neutrální
vydavatelskou politiku orientovanou k zábavě i naučné četbě
Tiskařská centra -
Morava

 šmalkadská válka nezasáhla moravský knihtisk jako ten
český, produkce omezena až na žádost olomouckého biskupa
= 1580 vydal Rudolf II. mandát, kterým omezil pro Moravu
počet dílen na 1
 ani po tomto roce se nekatolický knihtisk vymýtit nepodařilo,
k tomu došlo až po Bílé hoře
 až v závěru 17. stol. olomoucký monopol narušen Sinapim v
Brně, 1716 expandoval knihtisk z Olomouce do Opavy a 1719
z Brna do Znojma, v Jihlavě první dílna až 1789
Tiskařská centra -
Morava

 během 40. let 16. stol. začala poměrně čilá výměna
typografického a ilustračního materiálu mezi moravskými a
českými dílnami
 dílny v Olomouci a Brně vydávaly latinskou a německou
literaturu univerzitního a administrativního typu
 tiskárny regionálních center se specializovaly na levnější
české a německé nábožensky vzdělavatelské a populárně
naučné spisy, knížky lidového čtení a kramářské písně
Tiskařská centra -
Morava