1
 
II. Zdroje japonské kulturní identity
 島国根性
しまぐにこんじょう
„ostrovní komplex“
 表
おもて
(„líc“) vs. 裏
うら
(„rub“) 山陽
さんよう
(„slunná strana hor“) vs. 山陰
さんいん
(„stinná strana hor“)
 9 regionů: 北海道
ほっかいどう
(Hokkaidó) 東北
とうほく
(Tóhoku) 関東
かんとう
(Kantó) 中部
ちゅうぶ
(Čúbu)
近畿
き ん き
(Kinki) 中 国
ちゅうごく
(Čúgoku) 四国
し こ く
(Šikoku) 九 州
きゅうしゅう
(Kjúšú) 沖縄
おきなわ
(Okinawa)
 都道府県
と ど う ふ け ん
To-dó-fu-ken – správní členění (prefektury – 47…)
o Početná populace (126,6 mil.), vysoká hustota zalidnění (343/km2
)
 Dějiny 歴史（éry 年号
ねんごう
）
o 古代
こ だ い
starověk (včetně „klasického“ období 古典
こ て ん
)
o 中 世
ちゅうせい
středověk
o 近世
きんせい
předmoderní období
o 近代
きんだい
moderní období
o 現代
げんだい
současnost
o 現在
げんざい
současnost (přítomnost)
 Náboženství: vnitřní ideové zdroje vs. vnější ideové zdroje
o 神道
しんとう
šintó 神
かみ
kami
 Podle K. Janagity existují 2 formy
o 仏 教
ぶっきょう
buddhismus
o 儒 教
じゅきょう
konfucianismus
o Jiné (taoismus, křesťanství)
 Synkretismus v japonské kultuře