Lekce 21
Gramatická látka
Odkaz na gramatiku
Syntax:
Deklinace:
Nepřímé zvratné zájmeno pro 3. sg. Optativus obliquus
§213, §215 (2)
§§ 432, 435 (2), 436 (2), 437 (2), 438 (2) §§ 475-481
Nepřímá řeč
1. O Arnawvod; zpwxrfteíc, noxe, xíq avxw ápéoxoi túv (piAoaóípwv, ěípTy «TIávi;ec; |aěv \!av\iaoxoí, eyd 6e Swxpá-unv |aév aépw, dau|aá(a) 6e Aioyévriv xai <piXú 'Apía-uvrc-rcov^
(Lucian. vita Démon. 62)
2. 'Aípueí |a.ávuei npooeXůóiv xic, fipó-ua, eí ó ěx^póc; avxov z\ ómoSrnaíac; rí^ei. ó Sé ei-uev, óui oúx ěpxeuai. <bc, Sé é|aade \ie\t' r\\iépac, TrapaYevóiaevov aúuóv, ěípiy «oú5ěv avxov ávai6Éai;epOV.» (Philogelos 203, podle Thierfelder, MUnchen 1968)
3. Platón v Políteii vkládá do Sokratových úst vyprávění o jistém Erovi Arménském, původem z Pamfýlie, který padl v bitvě a po 12 dnech, kdy mělo být jeho tělo spáleno na pohřební hranici, opět ožil:
"EXeyev 5' ó ávf|p, á éxeí1 íóoi. e<pr\ Sé -unv i|juxfiv uopeúeadai |ae"uá izoXXúv, xai áípixveíadai o<pác, eic, xónov xivá Sauaóviov, év w xř\c, xe yř\c, 5ú' eivai2 xáa\iaxa xai toí3 oúpavou aú év tw avw áXXa xaxavxixpv3. bixaoxac, Sě \iexaE,v xovxíúv 5ia5ixá(eiv, ovq4, eneibř\ SiaSixáaeiav, xovq \iev Sixaíouc; xeAeúeiv uopeúeadai xř\v eic, Se^iáv xe xai avw5 Siá toí3 oúpavou, xovq Sě áSíxouc; xř\v eic, ápiauepáv xe xai xáx(ú. éauuoú Sě Ti;poaeA,dóvi;oc; evrceív, óui Séoi6 avxov áyyeXov ávdpóuoic; yevéoůai túv éxeí7 xai SiaxeAeúoivuó oi áxoúeiv xe xai deáadai ná\xa xá év učj) uóucp. ópav Sé -uaúuri8 |aév xad'9 éxáuepov xó xáo[ia xov oúpavou xe xai xř\c, yř\c, ómepxoiaévac; xác, i|juxác;, ěueiSrí avxáic, Sixaadeír], xaxá Sé tú é-uépw10 éx |aév uoú ávépxeadai éx xř\c, yř\c, \ieoxac, aúx|a.oú xe xai xóveax;, éx Sé uoú éuépou xauapaíveiv11 éuépac; éx uoú oúpavou xadapág. Sinycíodai Sé áAAf|A,aic; xác, |aév ó5upo|aévac; xe xai xXaovoac,12, áva|ai|avriaxo|j.évac;, boa xai oía uádoiev xai íSoiev év xř\ vnb xř\c, yř\c, nopeía, xác, S'
1 tj. v podsvětí
2 vztažné (i jiné vedlejší) věty zařazené do konstrukce nepřímé řeči přebírají často infinitiv podle svých řídících vět (zde podle bezprostředně řídícího ôwpixveíaôcu)
3 xcxTavuxpú "přímonaproti'
4 oi5<; tvoří podmět k přísudkovému slovesu xekeieiv
5 doplňte: ôôóv
6 ôéoi opt. k ôeí
7 tčôv éxeí spoj s ixyyeXov
8 TaÚTn: doplňte ôôô> "naté cestě, tam'
9 xaiá (ak.) zde: "skrze'
10 TCO ÉTÉpco ak. du.
11 antonymum k ávépxo(xai
12 totéž jako xkaítí
156
Lekce 21
aú ex lov oúpavoú ebnaueiac, bir\yéia\lai xai ůéac, aianxavouc;13 -uô xákkoc,14. xb b' oúv xe(páA,aiov eq>r| -uóôe eivai, boa nánoxé xiva r\bíxr\oav xai baovc, exaoxoi, áuávuwv bixr\v -uíveiv, éxáauou bexáxiq, iva bexankáaiov xb exxeio\ia15 xov áôixŕ||a.a-uoí; éxuívoiev, xai aú eí ôíxaioi xai ôaioi eiev, xaxa xabxa xr\v á^íav16
XO|0,ÍCOIVUO. (Plat. Rep. 614b—615b)
4. Platónův Alkibiadés o Sokratovi:
Toíc; uóvoic; oú |o.óvov é|aoú neplav, áA,A,á xai ixXXwv anávxwv — bnbx' ävayxao\!éi\iev áavueív, oía bř\ eni axpaxeíaq, oúôev ř\oav oi áXXoi npbc, xb xapuepeív — év x' aú xalc, eúa>xíaic; laóvog änoXaveiv oíóg x' ř\v xá x' áXXa11 xai Tuveiv oúx é\téX(úv, bnbxe ávayxaadeÍTi, návxac, éxpáuei. (Piat. symP. 219^2203)
Slovní zásoba
1. ápéoxto, ápéao}, típeaa, —, ř\pea\iai, r|péaífr)v
aépw,—, —
2. ä<pvŕ]Q, -ég
ó [lávXlQ, -eo>g
Ttpoaépxoiaai, -eA.eúao|a.ai, -f)A.ftov, -eA.riA.ufta, — (dm., dat.)
ávaiôŕig, -eg
3. aípwv, a<píai(v), a<päg (pl. refl. zájm.)
ó xbnoQ, -ou ôaiiaóviog, -a, -ov -uô xáa|aa, -a-cog aú ävw
lae-ua^ú (gen.) ■p ôe^iá (xeíp) ápiauepóc;, -á, -óv ř\ ápiauepá (xeíp) xáx(ú
líbit se ctít
málo nadaný, neschopný věštec
obrátit se na někoho, zajít za někým
nestydatý, drzý
sebe
místo
božský, skvělý spára, skulina, díra zase, naopak nahoře mezi
pravá ruka levý
levá ruka dole
placere colere
indoctus, imperitus
vates
adire
impudens
sui
locus
divinus, augustus rima, vorago rarsum, vice versa sursum, supra inter
manus dextra sinister
manus sinistra deorsum, infra
13 á(xŕ|xcxvo<;, -ov dosl. "proti němuž není prostředku', "neodolatelný, nevýslovný, nepředstavitelný, úžasný'
14 spojte s á|ir|x«vou<;, ak. vztahový
15 to exT8ia(xa "pokuta'; subst. odvozené od éxTeívco
16 r| á£ía "co(komu) náleží (odměna i trest)'
17 tú t' akka "vrůzných (jiných) věcech i v...'
157
Lekce 21
Ôl(XXeA,eÚO|J,(Xl, -eúoo\iai, -evoá\ir\v, -eu|a.ai, — (dat.)
ó ayyeXoQ, -ou
OÚ, oí, ov (sg. refl. zájm.)
ávép%O|0,ai, -eA.eúao|a.ai, -f)A.ftov, -eA.ŕ|A.uda (dm.)
Ó a\)X[lÓQ, -ou f] XÓVíg, -eo>g
ÔITIYOÚHOCI, -eíaflai, -ŕjao|a.ai, -T)aá|j.T)v, -r\\iai, (-ŕ|dr|v) (dm.)
ÔÔÚpO|0.ai, -ou|a.ai, -á[ir\v, — (dm.)
áva|0,l|a,vf|O"XO|a,ai, —, —, áva|j.é|j.vT)|j.ai., áve|a.vŕ|adTiv (dp.)
ťmó (gen.)
T] TTOpeía, -eíag
f] eímádeia, -eíag
to xáA,A,o<;, -oug
TTÓTTOTe (neurč. zájm.)
(sx)tÍV(ji), -TÍao>, -é-ciaa, -xéxwa, -TÉTia|ioci, -exíailr\v
ôíxnv (éx)-uívw (gen.) ôexáxic;
ôexaTi;A,áaio<;, -ía, -iov •cô áôíxTpa, -octos
7f £pÍ£lfil, -eivaí, -éao|a.ai, —, —, — (gen.)
oi äkkoi, -o>v ónóxe
CCVCCY'íÓíCw, -áao>, -aaa, -axa, -aa|a.ai, -áaflT)v áaľUW, -eív, -ŕ|aci}, -T)aa, -T)xa, —, — Xapíľepä), -eív, -ŕ)oíú, -r\oa, -r\xa, —, —
ŕ\ oxpaxeía, -eíag f] eúwxía, -íag
CCTtoAccÚCi), -aúao|a.ai, -auaa, -XéXavxa, -AiA.auia.ai, -aúaflT)v
oióc, xe ei\ií xákka, xakka
xpccxdd, -eív, -ŕ)oíú, -r\oa, -r\xa, -T)|a.ai, -ŕjflT)v (ak.)
vyzvat někoho, žádat po
někom
posel sebe
vycházet ven, vystupovat nahoru
špína
prach
připomínat, vyprávět
naříkat vzpomínat si
pod něčím
cesta, pouť
potěšení, rozkoš, radost krása
kdy(koliv), kdy (jen) zaplatit
odpykat (si) trest desetkrát desetinásobný bezpráví
předčit někoho, být lepší ostatní
když, kdykoliv nutit
být bez jídla, hladovět být odhodlaný, vydržet
vojenské tažení, výprava hostina
užívat, požívat
být s to, moci
jinak
předčit
monere, iubere
nuntius sui
ascendere
squalor
pulvis
narrare, commemorare
lamentari reminisci
sub iter
oblectatio, deliciae venustas
solvere
poenam solvere
decies
decuplus
iniuria
praeesse
alii
cum
cogere
ieiunare
forti animo esse, tolerare
expeditio
convivium
frui
posse
ceterum, cetera superare
158
Lekce 21
Doplnění gramatiky
Souslednost časů a způsobů
Slovesných časů používá řečtina v závislých větách podobným způsobem jako čeština: vyjadřuje totiž časem slovesa v závislé větě pouze relativní vztah k ději řídící věty (předčasnost — současnost — následnost), nikoli absolutní časové určení jako ve větách hlavních (minulost — přítomnost — budoucnost). Tato relativnost časů, která řečtinu spojuje s češtinou, ji zároveň výrazně odlišuje od latiny a řady současných evropských jazyků. Ve shodě s češtinou řečtina rozlišuje dále u dějů předčasných i následných vid (současnost logicky předpokládá nedokonavost).
Souslednost indikativních vět
Soubor pravidel, platný pro kladení časů v indikativních řeckých větách, tzv. indikatívni časovou souslednost {consecutio temporum18) lze tedy shrnout takto:
a) předčasnost			
před dějem minulým	a) ind. aor. (dok. vid) b) ind. ipf. (nedok. vid)	"YbiyexXe (^yyeXXe), im Oznámil (oznamoval), že	a) í\6ar\ae 0 7I0CTT|p aov. tvůj otec onemocněl. b) évóoei ó TiaTf|p aov. tvůj otec byl nemocný.
před dějem současným		' AyyíXXex, im Oznamuje, že	
před dějem budoucím		' AyyeXex, im Oznámí (bude oznamovat), že	
b) současnost			
s dějem minulým	ind. préz.	"YíyyexXe (^yyeXXe), im Oznámil (oznamoval), že	vooeí ô 7iotTf|p aov. že tvůj otec je nemocný.
s dějem současným		' AyyíXXex, im Oznamuje, že	
s dějem budoucím		'AyyeXex, im Oznámí (bude oznamovat), že	
Vzhledem k odlišné funkci časů má tento pojem v řečtině poněkud jiný význam než v latině.
Provizorní interní tisk (Teiresiás MU - UKS FF MU). Kontakt: teiresias@muni.cz.
159
Lekce 21
c) následnost			
po ději minulém	a) ind. fut. (oba vidy akt. a med., nedok. vid pas.) b) ind. fut. pas. (dok. vid pas.)	"HyyeiXe (ř\yyeXXe), im Oznámil (oznamoval), že	a) voofjoei ó TiaTf|p aou. tvůj otec onemocní (bude nemocen). b) o<paytioeTai ó TiaTf|p aou. tvůj otec bude zavražděn.
po ději současném		' AyyéXkei, im Oznamuje, že	
po ději budoucím		Oznámí (bude oznamovat), že	
Souslednost optativních vět (oznamovacího typu)
Jestliže je řídící predikát obsahové věty časově zařazen do minulosti (sloveso v ipf., aor., případně plpf.), může se v prísudku obsahové věty namísto indikativu objevit tzv. optativ zástupný, ve starší terminologii střídný (optativus obliquus), a to bez sémantického rozdílu oproti větám s indikativem. V takto konstruovaných větách splývá předčasnost nedokonavého děje se současností, protože oba významy pokrývá opt. préz.
Pravidla,  platná pro kladení časů v řeckých větách s optativem zástupným (zastupujícím indikativ oznamovacích vět), lze tedy shrnout takto:
a) předčasnost			
před dějem minulým	a) opt. aor. (dok. vid) b) opt. préz. (nedok. vid)	"HyyeiXe (ř\yyeXXe), im Oznámil (oznamoval), že	a) voofjoeie ó 7icxTf|p aou. tvůj otec onemocněl. b) voooít] ó 7iotTf|p aou. tvůj otec byl nemocný.
b) současnost			
s dějem minulým	opt. préz.	"HyyeiXe (ř\yyeXXe), im Oznámil (oznamoval), že	voooít] ô 7iotTf|p aou. že tvůj otec je nemocný.
c) následnost			
po ději minulém	a) opt. fut. (oba vidy akt. a med., nedok. vid pas.) b) opt. fut. pas. (dok. vid pas.)	"HyyeiXe (ř\yyeXXe), im Oznámil (oznamoval), že	a) VOOfjOOl Ó 7I0CTf|p aou. tvůj otec onemocní (bude nemocen). b) 0<payfi<ioiTO ó 7iotTf|p aou. tvůj otec bude zavražděn.
Odlišná pravidla ovšem platí pro optativ zastupující jiné způsoby než indikativ.
160
Lekce 21
Souslednost zadácích vět
Jestliže smyslem řídící propozice není konstatování skutečných dějů nebo stavů, nýbrž vyjádření zájmu na uskutečnění (nebo neuskutečnění) nějakého děje (viz s. 130, 150), ztrácí smysl zařazování závislé propozice do jednotlivých časových rovin; jedinou možnou rovinou se stává následnost (č. např. snažím se odejít, bojím se mu napsat). V těchto větách proto není vůbec vyjadřován relativní časový vztah, nýbrž pouze vid19. Po hlavních časech (perfektum, prézens, futurum) se v těchto větách objevuje konjunktiv, po vedlejších časech (plusquamperfektum, aorist, imperfektum) stává optativ zástupný, pro který v tomto případě platí jiná pravidla souslednosti než v případech, kdy zastupuje věty oznamovací.
Soubor pravidel, platný pro kladení časů v řeckých větách žádacího typu, lze shrnout takto:
(následnost)			
po ději minulém	a) opt. aor. (dok. vid)	E(popŕ|ÔTi (xf| Polekal se, že	a) voofjoeie ó 7icxTf|p aou. tvdj otec onemocní.
	b) opt. prez. (nedok. vid)	'EípoPeuo (e-rceipoprrco) [ir\ Bál se, že	b) voooít] ó 7iotTf|p aou. tvůj otec bude nemocný.
po ději současném	a) konj. aor. (dok. vid)	<řoPeucu (-n;e<pópT|TCu) [ir\ Bojí se, že	a) VOOfjffTl Ó 7I0CTf|p aou. tvůj otec onemocní.
nebo budoucím	b) konj. prez. (nedok. vid)	$opŕ|aeTCU (<poPr|{)r|aeTCu) [ir\ Bude se bát (poleká se), že	b) voofj ó 7iotTf|p aou. tvůj otec bude nemocný.
Souslednost participiálních propozic
Závislá propozice řecké věty mívá na rozdíl od češtiny velmi často nikoli podobu samostatné věty, nýbrž je nominalizována konstrukcí participiálního nebo infinitivního typu. Participium ani infinitiv nemohou jiné časové zařazení než relativní vyjádřit, a význam těchto tvarů podléhá proto podobným pravidlům jako konsekuce indikatívni nebo optativní.
Pokud jde o syntax participií v řecké větě, dochází u nich ke kolizi mezi jejich významem relativně časovým (předčasnost — současnost — následnost) a vidovým (dokonavost — nedokonavost). Celkovou situaci lze shrnout tak, že primární je zpravidla aspekt časový, ale ustupuje vidovému všude tam, kde mluvčí pokládá vid za důležitější. Kromě toho se jejich sémantický rys fakticky, příp. aktuálnosti vylučuje zpravidla se vztahem následnosti. Proto se participia futura užívají jen v těch případech, kdy nejde o prostou časovou následnost („bude nemocen"), nýbrž o současný záměr („chystá se odejít").
Totéž platí o druhé syntakticky možné konstrukci zadácích vět: konstrukci infinitivní (viz dále).
Provizorní interní tisk (Teiresiás MU - UKS FF MU). Kontakt: teiresias@muni.cz.
161
Lekce 21
Pravidla participiální časové souslednosti lze tedy shrnout takto:
a) předčasnost			
před dějem minulým	a) part. aor. (především dok. vid) b) part. préz. (zdůraznění nedok. vidu)	Oznámil (oznamoval), že	a) voofjoavTa tóv szaxípa aou. tvůj otec onemocněl (byl nemocný). b) voaoúvta tóv navépce aov. tvůj otec byl nemocný.
před dějem současným		' AyyéXXex Oznamuje, že	
před dějem budoucím		' AyyeXex Oznámí (bude oznamovat), že	
b) současnost			
s dějem minulým	part. préz.	"YíyyexXe (^yyeXXe) Oznámil (oznamoval), že	vooovvta tóv TicxTépa aou. že tvůj otec je nemocný.
s dějem současným		' AyyíXXex Oznamuje, že	
s dějem budoucím		' AyyeXex Oznámí (bude oznamovat), že	
c) následnost (pouze záměr)			
po ději minulém	part. fut. (oba vidy)	"HyyeiAe (rjyyeAAe) Oznámil (oznamoval), ze	ůúoovxa tóv nccTÉpa aov. se tvůj otec chystá obětovat.
po ději současném		'A yyéAAei Oznamuje, ze	
po ději budoucím		'A yyeAei Oznámí (bude oznamovat), že	
Souslednost infinitivních propozic
Pokud jde u syntax infinitivů, řeší se u nich kolize mezi jejich významem relativně časovým a vidovým opačně nežli u participiálních konstrukcí: primární je vždy aspekt vidový, takže časové vztahy (předčasnost — současnost — následnost) fakticky vyjádřeny ne-
20
JSOU .
Výjimku tvoří infinitivy futura, u nichž je primární časový vztah následnosti; uplatňují se však jen v závislosti na některých sémantických typech řídících sloves (zvi. myšlení a vyjadřování, např.: ómexpívauo uoúc; av[i[iá%ovQ r\E,eiv „odpověděl, že spojenci přijdou"). Po slovesech se sémantickým odstínem vůle se významové směřování do budoucna zajišťuje už samotným řídícím slovesem a namísto infinitivů futura se užívá infinitivů prézentu a aoristu, opět s rozdílem vidovým (fiaxúvovuo Aiyeiv/eiTreív „styděli se mluvit/říci").
20 Totéž platí o souslednosti konjunktivní a optativní v příslovečných větách (účel, podmínka aj.): časové vztahy vyplývají jen ze sémantického kontextu, explicitně je vyjádřen jen vid.
162
Lekce 21
Pravidla infinitivní časové souslednosti lze shrnout takto:
a) předčasnost			
před dějem minulým	a) inf. aor. (dok. vid) b) inf. préz. (nedok. vid)	"HyyeiXe (ř\yyeXXe) Oznámil (oznamoval), že	a) TOV 7I0CT8p0C OOU. prý tvůj otec onemocněl. b) vooeív tóv TiaTÉpa aov. prý tvůj otec byl nemocný.
před dějem současným		Oznamuje, že	
před dějem budoucím		Oznámí (bude oznamovat), že	
b) současnost			
s dějem minulým	inf. préz.	"HyyeiXe (ř\yyeXXe) Oznámil (oznamoval), že	vooeív tóv TiaTÉpa aou. prý tvůj otec je nemocný.
s dějem současným		Oznamuje, že	
s dějem budoucím		'AyyeAei Oznámí (bude oznamovat), že	
c) následnost (po slovesech vyjadrovania myšlení)			
po ději minulém	a) inf. jut. (oba vidy akt. a med., nedok. vid pas.) b) inf. fut. pas. (dok. vid pas.)	"HyyeiAe (rjyyeAAe) Oznámil (oznamoval), ze	a) voofjoew rov nccTÉpa aov. prý tvůj otec onemocní (bude nemocen) b) aípayljaea&ai tóv naxépa aov. prý tvůj otec bude zavražděn.
po ději současném		'A yyéAAei Oznamuje, ze	
po ději budoucím		'A yyeAeí Oznámí (bude oznamovat), že	
Nepřímá řeč
Typickým případem textu s bohatým uplatněním sousledností je tzv. nepřímá řeč (lat. oratio obliqua). Její podstatou je citace cizí výpovědi ve stylizované formě, syntakticky závislé na uvozovací větě (eípn, skeye, f]v ô' 6q řekl,že', vyprávěl, jak' aon že prý'). Nepřímá řeč nevytváří v řecké historické próze tak rozsáhlé pasáže jako v latině; bývají v ní podávány spíše kratší historky a při delším textu přechází autor zpravidla do řeči přímé (lat. oratio rectá). Mírou využití nepřímé řeči stojí řečtina mezi latinou a češtinou: řecký vyprávěcí styl se podobá lidovému vyprávění v češtině, které sice nevyužívá konstrukcí in-finitivních a participiálních, ale nepřímost výpovědi zdůrazňuje opakováním zprostředkující částice prej, pre j že.
Provizorní interní tisk (Teiresiás MU - ÚKS FF MU). Kontakt: teiresias@muni.cz.
163
Lekce 21
Cvičení
1. Časujte paralelně:
eíde |o.ri r\xxr\\!eír\v (být přemožen) úrrcô toí3 (pdóvou — eíde ôíxoaoc; eíriv
2. Vyložte etymologii slov:
• mantika • démonický • topografie
3. Přeložte:
• A,éY£i:oa 'AizóXX(jív vixř\oai Mapovav épíCovuá oi nepi acxpíac.. • eXeE,av oi npéofieiQ, bxi Tié|ai|jeie o<päc, ó Ivôwv fiaoiXevQ. • riyrioav-uo o<píoi eoeoůai awunpíav. • xeXevovoi oi <piXoi ŕ\\iäc, xoivp \iexa aípwv uopeúeadai.
4. Přeložte a vysvětlete význam optativu:
• xax' äpxac, (zpočátku) oi ävdpomoi cpxouv cmopáôriv (roztroušeně)- bx' oúv ádpoiadeíev, ŕiôíxouv áAAŕ|A,ouc.. • ó Kupog uepi nXeíoxov ě-rcoievuo (klást důraz na něco, pokládat za důležité), eí x(ú vnóaxoixó xi, lanoev i|jeúôeo"dai. (pavepôc; ř\v, eí xíq xi äya-dôv r\ xaxôv uoirioeiev aúuóv, vixäv Treipóiaevoc. eí xíq yé xi avxů) upoa-uá^avui xolXwq úuripe-ufiaeiev (prokázat službu), oúôevi izámoxe áxápiauov (bez odměny) eíaae -uriv upo-du|aíav (horlivost, iniciativa).
5. Přeložte a pozorujte funkci a podobu zájmen, resp. adverbií:
a) xíq eoxiv ř\ xeXevxř\ xov cbxeavou; • PoúA,o|aai |aavdáveiv, xíq (ooxiq) ř\ xeXevxr\ éaxi xov cbxeavou. • ävdpamóc; xiq ě%ei íimov xai óvov. • ó 'AaxXr\mbQ Xéyexai nXovaiov ävôpa, oq \!aváoi\ioQ (na umření) ř\br\ ř\v, iáoaoůai. • \iiad aocpiauŕiv, ooxiq ov% avxw aocpóc..
b) Paris Hermovi: IIwc; tyói ei\ii xř\ é|a.Ti;eipía ixavôc; oo<pioxr\Q; • ó Kupoc; épouAeúe-uo, biuúQ PaaiAeúaei ávui toí> áôeA,cpou. • Xenofón k vojákům: ôpxoi xauéxouaiv ŕiiaäc; <xXX(úq iuúq xa éui-uŕiôeia uopíCeadai (opatřit si) r\ (bvou|j.évouc; (nakupovat). • ŕnaeíc; depa-n;eúo|j.ev xovq deoi>c., ôíq (cóauep) áei édepa-n;eúo|j.ev.
c) Vyložte významový rozdíl mezi: TTOÍOí; a OÍOC., TZÓOOQ a ÔOOC..
6. Přeložte:
• ř\ avu bbÓQ • -uá éxeí • Antigoné: nXeí(úv xpóvoc., ôv ôeí \ie ápéaxeiv xoiq xáxw xdv évdáôe (zde). • xuv vuv oi xbxe ôiaípépouaiv.
164
Lekce 21
7. Určete pád a číslo, vytvořte nom. sg., a ten přeložte:
■ ôúva|o.iv • (pvaeojc, • äoxŕ\oei • iaxúog • auáaewv • ttóAcic; • aaxewq • ŕ|ôéoc; • aíadf|aei
8. Vytvořte pozitiv:
• dä-u-uov • nXeíovQ • -uáxio-ua • T]ôíoveg
9. Text 3 této lekce převeďte z řeči nepřímé do řeči přímé, tj. zformulujte ho jako autentické vyprávění Erovo: Aéyei ô' ó ávpp bxv H i|juxŕ| |aou éuopeúeto [lexa nokk(ú\...
Provizorní interní tisk (Teiresiás MU - ÚKS FF MU). Kontakt: teire
iuni.cz.
165