Seminární práce v kurzu Psaní odborných textů I (podzim 2022) – zadání: 1) Práce má rozsah 1200-1600 slov (ca 3-4 strany). 2) Práce je vypracována na základě schváleného DÚ 4 (zkonzultovaného) – téma, výzkumné otázky, literatura. 3) Práci odevzdáte do složky „SEMINÁRNÍ PRÁCE“ v odevzdávárně kurzu k datům: 18. 1., 30. 1., 10. 2. Důrazně doporučuji využít první termín, počítejte s opravami. Práce má následující strukturu: a) úvod – formulace problému, který je v práci řešen, o čem práce je, formulace výzkumných otázek. b) faktografický úvod (úvod do problematiky, shrnutí základních fakt o tématu práce) – velmi stručně, 1 odstavec c) Jádro práce – výklad směřující bez zbytečných odboček a slovní „vaty“ k odpovědím na výzkumné otázky. Podstatné je neustálé udržování vazby na zdroje, jejich průběžné citování a odkazování na ně (chybou je prosté převyprávění obsahu vašich zdrojů vlastními slovy; musí se stále objevovat formulace typu „jak říká autor XY …“, kterými právě udržujete tu vazbu na zdroje). Mějte neustále na paměti, že váš text vlastně není o zvoleném tématu, ale o vašich zdrojích – o tom, jak o něm mluví vaše zdroje. Základní způsob výkladu: Autor AB tvrdí že, „….“. (AB 2002, s. 345‒352). Naproti tomu podle autora XY ….. (XY 2000, s. 34). Atd. d) závěr – stručně shrnutí zjištění, ke kterým jste dospěli. Tato zjištění musí být odpovědí na výzkumné otázky. V závěru se již neobjevují žádné nové informace. e) seznam bibliografie (dbejte na detailní přesnost formátu – viz zadání DÚ 1, dále text ve studijních materiálech text Citační norma – to hlavní je na straně 8) 4) Práce splňuje všechny formální náležitosti, které jsme řešili při opravě domácích úkolů. Jeden požadavek navíc: U čínských slov a jmen, které uvádíte, vždy uveďte pinyin (i s tóny, zakázána je česká transkripce) a znaky – např. dào 道 ; pokud uvádíte čínský termín v překladu, uveďte v závorce přepis do pinyinu a znaky – např. Velký skok vpřed (dàyuè jìn 大跃进). Čínská slova v přepisu uvádějte v kurzívě (dào) – netýká se ale jmen (Máo Zédōng 毛泽东). (Pinyin a znaky uvádíme vždy při prvním výskytu slova, nikoliv pořád.) 5) text je napsaný a odevzdaný ve wordu (nebo kompatibilním ekvivalentu), Times New Roman, velikost písma 12, řádkování 1.5, odsazení odstavců 0.5 na horní liště. Zde uvádím krátký příklad formálně korektně napsaného textu: (srov. též str. 8 v textu Citační norma ve studijních materiálech) Podle Dentonova výkladu rozlišení mezi „reprezentací“ a „ztělesněním“ odráží zásadní rozdíl mezi chápáním literatury na Západě a v Číně (Denton, 1996, s. 31-36). Západní mimetická tradice se vyznačuje orientací na text jako produkt tvůrčí intence autora a reprezentaci vnější nebo vnitřní skutečnosti. Tyto oblasti jsou chápány jako navzájem izolované a pozornost je tudíž upřena na text jako prostředkující médium, které „zachycuje svět skrze jazyk“ (Anderson, 1990, s. 37). Do popředí se dostává jazykový (znakový) charakter literatury a problematika reference. Naproti tomu tradiční čínský pohled na literární text vychází z předpokladu „bezešvého spojení“ (Yu, 1987, s. 33) mezi autorem, čtenářem, textem a světem. Podle Yu je báseň „literární reakcí básníka na svět kolem něj, jehož je integrální součástí. Neexistují žádné nespojitosti mezi sdílenou tradicí, osobností autora, realitou a literárním dílem (...) “ (Yu, 1987, s. 35). Tvůrčímu aktu autora předchází mimoliterární (a mimojazyková) souvislost všech těchto oblastí, která je založena v celku kultury, a zároveň na principech, jež zakládají svět (bytí) jako celek, a které je proto možné chápat jako ontologické principy. Do popředí se dostává osobnost autora a její sebekultivace, jíž se tato osobnost stává součástí reality, čímž je uschopněna k literární tvorbě. Tento tradiční přístup k literatuře zůstává podle Dentona v platnosti i v myšlení teoretiků Májového hnutí: „ (...) velká část moderního čínského myšlení je motivována touhou obnovit ‘bezešvé spojení’ mezi individuem, textem a světem (...) “ (Denton 1996, s. 33).