PRAMENY / SEKUNDÁRNÍ LITERATURA PRAMENY • -neboli zdroje, umožňují čerpat bezprostředně informace o dané problematice. • •Primární zdroje – byly napsané v dané době/dané skupině, nebo byly sepsané někým, kdo v dané době žil a má osobní zkušenost s problémem, který chceme zkoumat. PRAMENY •Kroniky, deníky, paměti… •nemusí být jen historické - můžeme zkoumat i současné jevy •Primární zdroje nemusí být jen textové - můžeme mít jako primární zdroj rozhovory (které provádíme se záměrem získat odpověď na výzkumné otázky). Primárním zdrojem může být taktéž nahrávka, web, obrazy, budovy, archeologické vykopávky... • Primární zdroje představují ty zdroje, které přímo analyzujeme. Čteme je tak, abychom se dozvěděli něco nového. PRAMENY •Primární zdroj čteme jinak – nedíváme se jen na informace podané v textu, •hledáme, co je ZA TEXTEM. • Sekundární literatura •již zpracované prameny, například monografie či jiné publikace. •Všechna literatura, která slouží k získávání informací • •čteme ji jako spolehlivý zdroj informací o tématu, které nás zajímá. Není to zdroj, který analyzujeme. • Akademická / neakademická sekundární literatura •na závěr diplomové práce uvést v seznamu zdrojů zvlášť prameny a zvlášť použitou literaturu. Wikipedie • •Nezáleží na tom, zda je dílo, ze kterého vycházíme, veřejně dostupné, jestli máme souhlas s použitím nebo jestli má třeba licenci Creative Commons. Je to zkrátka cizí dílo, a pokud jej využijeme, musíme na něj odkázat. Častým omylem je, že nemusíme uvádět odkaz na Wikipedii, protože její obsah je veřejným vlastnictvím. Pozor! Je to dílo někoho jiného, takže odkaz potřebuje. Zároveň bychom měli přednostně uvádět primární díla, která mají svého autora, což Wikipedie většinou není. • •NECITOVAT JAKO AKADEMICKÝ ZDROJ! Všeobecně známé informace • •Některé myšlenky mají své autory. U některých ovšem nelze říct, ze kterého díla pocházejí. To jsou tzv. všeobecně známé informace, které můžeme uvádět bez odkazu na zdroj. Mělo by se jimi šetřit, protože nezvyšují informační hodnotu našeho díla. A taky proto, že je naprostá většina předpokládaných čtenářů naší práce zná. Hodí se v úvodu, v diskusi nebo v závěru, abychom jimi uvedli jiné myšlenky, ať už naše, nebo převzaté.