Cézura a diereze
Hexametr nelze číst naráz na jeden výdech, při recitaci je třeba dělat pauzy. Tak vzniká
syntakticko-sémantický předěl neboli přerývka, tj. cézura (caesura). Přerývka spadá vždy na
konec slova, avšak doprostřed stopy. Po thesi se jedná o tzv. mužskou cézuru —), po arsi
o cézuru ženskou — ). Ve verši vzniká přerývek několik, ale jen některá z nich je
úmyslná. Nejčastěji bývá předěl ve třetí stopě, a to buď po iktu po pěti polovinách taktu, resp.
po thesi ve třetí stopě (tzv. penthémimerés), nebo až po první arsi ve třetí stopě (tzv. kata triton
trochaion). Dále existuje hefthémimerés – předěl po sedmi polovinách taktu, resp. po thesi ve
čtvrté stopě, a trithémimerés po třetí polovině taktu, tedy po thesi ve druhé stopě. Před cézurou
nemusí dojít k elizi.
Příklady:
hefth. + trith.: semper honos )nomenque tuum )laudesque manebunt
_uu/_)-/_uu/_)-/ _uu/_n
kata triton trochaion: labitur et labetur)in omne volubilis aevum
_uu/_-/_u)u/_uu/_uu/_n
penthémimerés: ter sunt conati)inponere Pellion Ossae
_-/_-/_)-/_uu/_uu/_Od
cézury se liší další předěl, diereze (lat. diaeresis, ř. diairesis) tzv. rozluka, která spadá
na konec slova a zároveň od sebe odděluje dvě stopy; na rozdíl od cézury tedy neprochází
stopou. Viz níže diereze po prvním kólu daktylského pentametru; nebo bukolská diereze
oddělující od sebe 4. a 5. stopu hexametru (ve 4. stopě bývá v tom případě daktyl):
Pollio et ipse facit nova carmina(pascite taurum
_uu/_uu/_uu/_uu(/_uu/_n
pro bukolskou dierezi jsou u klasických básníků dodržovány další podmínky, za kterých se
realizuje: 1) mezi klauzulí prvního a začátkem dalšího verše musí být přesah, tzn. věta,
myšlenkový obsah vyjádřený v těchto dvou posledních stopách musí pokračovat
v následujícím verši; 2) ve 4. stopě, která předchází před klauzulí, má být daktyl. (Ekl. I,4);
bukolská diereze není omezena jen na bukolskou poezii, nacházíme ji i v dalších žánrech (Ov.
Met. X,52n).
nos patriam fugimus; tu Tityre, // lentus in umbra
_uu/_uu/_/-/_uu(/_uu/_formosam
resonare doces / Amaryllida silvas
_-/_uu /_uu) _uu/_uu/_-
Daktylský hexametr (hexameter dactylicus)
Oblíbené metrum řecké a latinské epické poezie, tzv. versus herous; metrum daktylské
sestupné, ordo purus, 6 stop = šest iktů, poslední stopa může být spondej nebo trochej,
poslední slabika je volná, ve všech stopách kromě páté může být místo daktylu spondej, na
konci bývá od dob Homéra tzv. herojská klauzule _uu/_n.
schéma: _v/_v/_v/_v/_v/_m
reálné schéma: _o/_o/_o/_o/_o/_m
Příklady:
1) daktyly: Quadrupedante putrem)sonitu quatit ungula campum (Verg.)
_v/_v/_)v/_v/_v/_m
2) pouze spondeje: Olli respondit)rex Albai Longai (Enn.)
_-/_-/_)-/_-/_-/_ -
nejčastější cézura - penthemimeres: Tityre tu patulae)recubans sub tegmine fagi (Verg.)
_v/_v/_)v/_- /_v/_m
Stavba daktylského hexametru se liší podle literárního žánru. Na jedné straně stojí epický
hexametr, jehož tvůrcem a nejvýznamnějším představitelem je kromě Vergilia Ennius, na
straně druhé stojí lyrický hexametr, který používali především neoterikové. Vergilius stojí
mezi těmito dvěma póly – přebírá epický hexametr, ale upravuje si jej podle pravidel klasiky.
To se týká jednak zdobného slovosledu: užívání adjektiv a substantiv k orámování verše, nebo
tzv. versus aureus (Adj. A + Adj. B + Sloveso + Subst. A + Subst. B), Lurida terribiles
miscent aconita novercae (Ov. Met 1,147), který vyhledávali neoterikové (u Ennia není).
Jednak využívá zvukomalebnost a aliteraci (stejně jako Ennius), což odmítají neoterikové
jako příliš bombastické. Vergilius užívá obojího s mírou a vždy opodstatněně tj. Vergiliovy
hexametry jsou tedy někde na půli cesty mezi Enniem e neoteriky.
• V klasické poezii je pravidlem, že v první polovině verše se neshoduje prozaický
přízvuk s iktem, zatímco ve druhé polovině verše ano – toto pravidlo Vergilius až na
nečetné výjimky dodržuje. V klasickém hexametru se básníci rovněž snaží vyhnout
zakončení verše (5. a 6. stopa) čtyř- nebo pětislabičným slovem, nebo užití
jednoslabičného slova na konci verše.
• Spondej v páté stopě je v Enniově době indiferentní, neoterikové jej vyhledávají,
augustovští básníci se mu vyhýbají.