Lyrická metra (řady logaoedické)
Řada logaoedická neboli smíšena (ordo logaoedicus/mixtus) je taková, kde se
v jednom a témže kólu vedle sebe nacházejí stopy různého druhu (např. do sekvence trochejů
je vložen daktyl).
S mnohými logaoedickými řadami se setkáme u aiolských básníků, především u
Alkaia a Sapfy. Základním typem takového verše byl osmislabičný verš s jedním choriambem
a aiolskou basí (počáteční čtyři slabiky, které jsou volné). Základní schéma tedy může
vypadat takto: x x x x – u u –; – u u – x x x x; x x – u u – x x
Termín logaoedické řady původně označoval něco jiného než dnes. Slovo se skládá ze
dvou částí (logos – slovo a ódé – zpěv). Mluvenou část v logaoedech zastupují trocheje a
jamby, písňovou daktyly a anapésty.
Přehled hlavních logaoedických řad
1. glykonej: osmislabičný verš (podle básníka Glykóna z helénistického období)
= logaoedická řada sestupná (tetrapodie) katalektická o čtyřech thesích s dvojslabičnou arsí na
druhém (glykonej II.), nebo třetím místě (glykonej III.); první dvě slabiky glykoneje jsou
volné (trochej, spondej, jamb i pyrrhichicus), výjimečně se objevuje glykonej I.
s dvojslabičnou arzí na prvním místě.
glykonej II.: Mn/_v/_u /M.
glykonej III.: Mn/_ u/_v/M.
glykonej I.: _v/_u/_u /M.
U Horatia se glykonej objevuje převážně v této podobě: _-/_v/_u/M.
2. ferekratej: sedmislabičný verš (podle komického básníka Ferekrata)
= logaoedická řada sestupná akatalektická o třech thesích s dvojslabičnou arsí buď na prvním
(ferekratej I.), nebo na druhém místě (ferekratej II.); první dvě slabiky ferekrateje II. jsou
(stejně jako u glykoneje) volné, vyskytuje se i ferekratej katalektický jako složka veršů
asklépiadských.
ferekratej I.: _v/_u/_m
ferekratej II.: Mn/_v/_m
3. verš falécký = falécký hendekasyllab: jedenáctislabičný verš
(podle básníka Falaika z helénistické doby)
= logaoedická řada sestupná akatalektická o pěti thesích s dvojslabičnou arsí na druhém místě;
podle počtu slabik se nazývá také falécký hendekasyllab; první dvě slabiky jsou (stejně jako u
glykoneje) volné, nejčastěji se objevuje spondej: — — , nebo trochej: — , zřídka jamb:  —
. U Catulla je první stopa nejčastěji spondej a cézura bývá nejčastěji před nebo po třetí tezi.
schéma: Mn/_v/(_(u/_u/_m
Cuí donó lepidúm(novúm libéllum
4. alkajský hendekasyllab: jedenáctislabičný verš
(podle řeckého básníka Alkaia, autora monodické lyriky z přelomu 7. a 6. stol. př. n. l.)
= logaoedická řada vzestupná akatalektická o pěti thesích s dvojslabičnou arsí na čtvrtém
místě; vyskytuje se jako součást alkajské strofy. U Horatia bývá 3. arse dlouhá.
schéma: m_/u_/ m_/uu_/uN
5. menší asklépiadský verš (podle alexandrijského básníka Asklépiada ze Samu, avšak
používala jej již Sapfó a Alkaios)
= spojení katalektického ferekrateje II. s katalektickým ferekratejem I. (vzniká
dvanáctislabičný sestupný verš o šesti thesích); mezi oběma těmito kóly je obvykle diairese;
první dvě slabiky ferekrateje II. jsou volné. Verše se užívá stichicky.
schéma: Mn/_v/_ .(_v/_u/M.
U Horatia je base vždy spondejská, Horatiův menší asklépiadský verš má tedy podobu:
_-/_v/_.(_v/_u/M.
Maécenás atavís édite régibús
6. větší asklépiadský verš (nazývaný rovněž šestnáctislabičný sapfický verš)
= lze jej pokládat za rozšíření menšího asklépiadského verše tak, že mezi oba katalektické
ferekrateje (II. a I.) je vložen choriamb (vzniká šestnáctislabičný sestupný verš o osmi
thesích); mezi prvním rozšířeným ferekratejem a druhým ferekratejem bývá často diairese
: choriamb je čtyřslabičná stopa vzniklá spojením trocheje _u (choreios) a jambu u_
(může být někdy rovněž popsána jako katalektická daktylská dipodie)
schéma: Mn/_v /_/_v_/_v/_u/M.
Tú ne quaésierís – scíre nefás –, quém mihi, quém tibí
7. sapfický hendekasyllab: jedenáctislabičný verš
(podle řecké básnířky Sapfy, autorky monodické lyriky z přelomu 7. a 6. stol. př. n. l.)
= logaoedická řada sestupná akatalektická o pěti tezích s dvojslabičnou arsí na třetím místě;
vyskytuje se jako součást sapfické strofy. 2. arse sapfického verše je u Catulla i Horatia
zpravidla dlouhá.
schéma: _u/_m/_uu/_u/_m
Přehled hlavních lyrických strof
sapfická strofa: (schéma strofy – aaab)
= tři sapfické hendekasyllaby + jeden verš adónský (= daktylský dimetr katalektický); mezi
třetím verše a veršem adónským je těsné spojení, slovo může přecházet z verše do verše.
Sapfický hendekasyllab: _u/_m/_v/_u/_m
Adónský verš: _v/_m
= odpovídá klauzuli daktylského hexametru (pravděpodobně je odvozen z metrické formy
některých slovních projevů, asi sborových refrénů, podle řec. zvolání ó ton Adónin)
schéma strofy: _u/_m/_(v/_u/_m Ínteger vitaé scelerísque púrus
_u/_m/_(v/_u/_m nón egét Maurís iaculís nequ(e) árcu
_u/_m/_(v/_u/_m néc venénatís gravidá sagíttis,
_v/_m Fúsce, pharétra
větší sapfická strofa: (schéma strofy – abab)
= akatalektický ferekratej I. + větší sapfický verš (= sapfický hendekasyllab rozšířený o
choriamb ˃ vzniká patnáctislabičný sestupný verš o sedmi thesích; lze jej také chápat jako
glykonej III. + akatalektický ferekratej I.)
schéma strofy: _v/_u/_m
_u/_m/_(uu_(_uu/_u/_m
_v/_u/_m
_u/_m/_(uu_(_uu/_u/_m
Lýdia, díc, per ómnis
té deós oró, Sybarín cúr properés amándo
pérdere, cúr aprícum
óderít Campúm, patiéns púlveris átque sólis,
alkajská strofa (schéma strofy – aabc)
= dva alkajské hendekasyllaby + jeden alkajský enneasyllab (devítislabičný vzestupný
katalektický verš = iambická katalektická pentapodie) + jeden alkajský dekasyllab
(desetislabičný sestupný!!! verš – dva daktyly a dva trocheje):
schéma strofy:
m_/u_/-(_/v_/u N Odí profánum vólgus et árceó.
m_/u_/-(_/v_/u N Favéte línguis! Cármina nón priús
m_/u_/-_/u_/m audíta Músarúm sacérdos
_v/_v/_u/_m vírginibús puerísque cánto.
1. asklépiadská strofa (schéma strofy – abab)
= glykonej II. + menší asklépiadský verš
schéma strofy: Mn/_v/_u /M Síc te díva poténs Cyprí,
Mn/_v/_(_v/_u/M síc fratrés Helenaé, lúcida síderá
2. asklépiadská strofa (schéma strofy – aaab)
= 3 menší asklépiadské verše + glykonej II. jako klauzule
schéma strofy:
Mn/_v/_(_v/_u/M Iám verís comités, quaé mare témperánt,
Mn/_v/_(_v/_u/M ínpellúnt animaé líntea Thráciaé,
Mn/_v/_(_v/_u/M íam nec práta rigént néc fluvií strepúnt
M n/_v/_u /M híberná nive túrgidí.
3. asklépiadská strofa (schéma strofy – aabc)
= 2 menší asklépiadské verše + akatalektický ferekratej II. + glykonej II.
schéma strofy:
Mn/_v/_(_v/_u/M Ó fons Bándusiaé spléndidiór vitró,
Mn/_v/_(_v/_u/M dúlci dígne meró nón sime flóribús,
Mn/_v/_m crás donáberis haédo,
Mn/_v/_u /M cuí frons túrgida córnibús
1. Archilochova strofa
(podle Archilocha z Paru, řeckého iambografa z 1. pol. 7. stol. př. n. l.)
= daktylský hexametr + hemiepés (= daktylská tripodie katalektická in syllabam)
schéma strofy:
_o/_o/_(o/_v/_m Díffugére nivés, redeúnt iam grámina cámpis
_v/_v/N árboribúsque comaé
2. Archilochova strofa
= daktylský hexametr + iambelegus (= akatalektický jambický dimetr + hemiepés)
schéma strofy:
_o/_o/_(o/_v/_m
m_/u_/ m_/u_(_v/_v/N
Hórrida témpestás caelúm contráxit et ímbres
nivésque déducúnt Iovém; núnc mare, núnc silvaé
3. Archilochova strofa
= akatalektický jambický trimetr + elegiamb (= hemiepés + akatalektický jambický dimetr)
schéma strofy:
m_/u_/m(_/u_ /m_/u N Pettí, nihíl me sícut ánteá iuvát
_v/_v/N(m_/u_ /m_/u_ scríbere vérsiculós amóre pércussúm graví,
4. Archilochova strofa1
= větší archilochův verš + katalektický jambický trimetr
ad větší archilochův verš) = akatalektický daktylský tetrametr (tj. daktyly nebo spondeje s
cézurou penthemimerés) + čistě trochejská akatalektická tripodie, tzv. ithyfallikos (prostřední
trochej může být někdy nahrazen spondejem)
ad katalekt. jambický trimetr) = poslední stopa je neúplná, chybí teze; v lichých stopách, tedy v
1. a 3. stopě může být jamb nahrazen spondejem, 5. stopa je vždy čistý jamb
schéma strofy: _o /_o /_ (o /_v(_u /_u /_m
m_/u_ /m(_/u_ /u_/n
Sólvitur ácris hiéms gratá vice véris ét Favóni
trahúntque síccas máchinaé carínas
1
V novější literatuře se objevuje rovněž pod označením III. Archilochova strofa.
Hipponaktova strofa
(podle Hipponakta z Efesu, řeckého iambografa z 2. pol. 6. stol. př. n. l.)
= trochejský dimetr katalektický + jambický trimetr katalektický
schéma strofy:
_u/_u/_u/N Nón ebúr nequ(e) aúreúm
m_/u_ /m(_/u_/u _/n meá renídet ín domó lacúnar
Alkmánova strofa
(podle Alkmána, nejstaršího řeckého autora chórické méliky z 2. pol. 7. stol. př. n. l.)
= daktylský hexametr + katalektický daktylský tetrametr in bissyllabam
schéma strofy:
_o/_o/_(o/_v/_m Láudabúnt alií clarám Rhodon áut Mytilénen
_o/_o/_v/_m áut Ephesúm bimarísve Corínthi
první pythiambická strofa
= daktylský hexametr + jambický dimetr akatalektický
schéma strofy:
_o/_o/_(o/_v/_m Beátus ílle, quí procúl negótiís
m_/u_ /m_/u N ut prísca géns mortáliúm
druhá pythiambická strofa
= daktylský hexametr + jambický trimetr purus
schéma strofy:
_o/_o/_(o/_v/_m Áltera íam teritúr bellís civílibus aétas
u_/u_/ u(_/u_ / u _/ u N suís et ípsa Róma víribús ruít.
Conspectus metrorum – Horatius:
menší asklépiadský verš: I, 1; III 30, IV 8
větší asklépiadský verš: I, 11, 18; IV 10
sapfická strofa: I, 2, 10, 12, 20, 22, 25, 30, 32, 38; II, 2, 4, 6, 8, 10, 16; III, 8, 11, 14, 18, 20,
22, 27; IV, 2, 6, 11
větší sapfická strofa: I, 8
alkájská strofa: I 9, 16, 17, 26, 27, 29, 31, 34, 35, 37; II 1, 3, 5, 7, 9, 11, 13, 14, 15, 17, 19,
20; III: 1–6, 17, 21, 23, 26, 29; IV: 4, 9, 14, 15
1. asklépiadská strofa: I, 3, 13, 19, 36; III, 9, 15, 19, 24, 25, 28; IV, 1, 3
2. asklépiadská strofa: I, 6, 15, 24, 33; II, 12; III, 10, 16; IV, 5, 12
3. asklépiadská strofa: I, 5, 14, 21, 23; III, 7, 13; IV, 13
1. Archilochova strofa: IV, 7
2. Archilochova strofa: ep. 13
3. Archilochova strofa: ep. 11
4. Archilochova strofa: I, 4
Hipponaktova strofa: II, 18
Alkmánova strofa: I, 7, 28
první pythiambická strofa: ep. 14, 15
druhá pythiambická strofa: ep. 16