Thymus Thesaurus Sponsa lemuris Empusa
Rhombus aureus
Dies largus Columbulus Lectus Gregorii Undinus Salix Lilium Exsecrationes filiae Mulier f atidica
Kytice Poklad Svatební košile Polednice
Zlatý kolovrat
Štedrý den Holoubek Záhořovo lože Vodník Vrba Lilie Dceřina kletba Veštkyne
I I
i^^^
Ad silvam campus cernitur, Okolo lesa pole lán,
ex silva princeps vehitur hoj jede, jede z lesa pán,
in acri nigro densae saetae na vraném bujném jede koni,
et strident ungulae perlaete, vesele podkovičky zvoní,
est solus, solus vehitur. jede sám a sám.
^^^^
Descendit equo prae casella A před chalupou s koně hop
et dein pulsata fenestella a na chalupu klop, klop, klop!
exclamaf. „Portám reserate, „Hola hej! otevřte mi dvéře,
erravi venans, recreate zbloudil j sem při lovení zvěře,
me, quaeso, fonte frigido!" dejte vody pít!"
Puella prodit sicut flos, Vyšla dívčina jako květ,
quem velat matutinus ros; neviděl také krásy svět;
et fert ex puteo liquorem, přinesla vody ze studnice,
assidit, percipit pudorem stydlivě sedla u přeslice,
nens fusi fila lintea. předla, předla len.
í^^^
Stat princeps stupens, nesciens, Pán stojí, nevěda, co chtěl,
quid vult, sitire desinens; své velké žízně zapomněl;
non potest visus demovere diví se tenké, rovné niti,
a forma virginis procerae, nemůže očí odvrátiti
miratur aequa stamina. z pěkné pradleny.
^^^5? ^^^^
„Si libera tibimet vita, „Svobodna-li jest ruka tvá,
dein debes esse mi marita!" ty musíš býti žena má!"
puellam nectít lateri — dívčinu k boku svému vine —
„Sum praesto matri veteri, „Ach pane, nemám vůle jiné,
novercae dictis audiens." než jak máti chce."
122 123
„Sed ubinam matercula? „A kde je, děvče, máti tvá?
Nam černo nil, puellula." — Nikohoť nevidím tu já." —
„O princeps, ego sum privigna, „Ach pane, má nevlastní máti
redibit cras cum nata digna zejtra se s dcerou domů vrátí,
noverca, foras exiit." vyšly do města."
n n
^^^^
Ad silvam campus cernitur, Okolo lesa pole lán,
ex silva princeps vehitur; hoj jede, jede zase pán;
in acri nigro densae saetae, na vraném bujném jede koni,
et strident ungulae perlaete, vesele podkovičky zvoní,
directo versus casulam. přímo k chaloupce.
Descendit equo prae casella A před chalupou s koně hop
et dein pulsata fenestella a na chalupu klop, klop, klop!
exclamaf. „Portám reserate, „Hola! otevřte, milí lidi,
ut cernam visum meae gratae, ať oči moje brzo vidí
ut cernam meum gaudium!" potěšení mé!"
í^^^
Et exit anus, cutis, os: Vyšla babice, kůže a kost:
,Ah, quidnam hospes fert ad nos?" — »Hoj, co nám nese vzácný host?"
„In domo volo res mutare, „Nesu ti, nesu v domě změnu,
cum tua nata me iugare, chci tvoji dceru za svou ženu,
privignam tuam diligo." tu tvou nevlastní." ^^^5? ^^^^
„O princeps, quod miraculum! „Hoho, panáčku! div a div!
Quis duceret hune calculum? Kdo by pomyslil jaktěživ?
Salveto, hospes mirabunde, Pěkně vás vítám, vzácný hoste,
sed nescio, quis es et unde však ani nevím, pane, kdo jste?
ad nos venisti, domine?" Jak jste přišel k nám?"
124 125
„Sum terrae rex non eminus, „Jsem této země král a pán,
vocatus rite dominus: náhodou včera zavolán:
tibimet dabo dotem dignam dám tobě stříbro, dám ti zlato,
et tu mi, quaeso, da privignam, dej ty mně svoji dceru za to,
perpulchram nentem virginem." pěknou pradlenu."
„Mi princeps, quod miraculum! „Ach pane králi! div a div!
Quis duceret hune calculum? Kdo by se nadál jaktěživ? O domine, non sumus dignae                                                                 Vždyť nejsme hodny, pane králi! —
tuaemet veniae benignae, Kéž bychom záslužněji stály
non sumus dignae gratia! v milosti vaší!
Mi da suadendi veniam: Ale však radu, radu mám:
tibimet dabo propriam; za cizí — dceru vlastní dám;
privignae par est ut ocellus jet' podobna té druhé právě
sinister dextro, par est vellus jak oko oku v jedné hlavě —
et eius filum sericum!" její nit — hedbáv!"
„Quam perfidum consilium! „Špatná je, babo, rada tvá!
Perficies impérium: Vykonej, coť poroučím já:
cum eras fragrabit lux benigna, zejtra, až den se ráno zjasní,
parebis tute cum privigna provodíš dceru svou nevlastní
in arce nostra regia!" na královský hrad!"
m m ^^^5? ^^^^
„Privigna, surgas, exspectaris ,Vstávej, dceruško, již je čas,
a rege, cena singularis pan král tě čeká, bude kvas;
te manet — regiam consortem, — však jsem já ani netušila —
tibimet opto laetam sortem nu bodejž dobře pořídila
in arce celsa regia." v královském hradě!"
126 127
„Vestire nunc, sororcula, te manet magna crapula: sublime, soror, conspexisti, demissam meme reliquisti — sis felix atque valeas!"
„Exspectat te regalis lex, nunc i, ne sit iratus rex: cum limitem transgredieris, iam nostri non reminisceris — nunc i, nunc vade citius!"
„Nos imus nunc ad epula, cur cultrum fers, matercula?" — „Serpentem cum conveniemus, ei cultro visus excidemus — nunc i, nunc vade citius!"
„Nos imus nunc ac epula, cur fers securim, carula?" —
„Securis apta, sis secura, nam bestiis secamus crura —
nunc, soror, vade citius!"
Venerum dein in frutices: „Heus, serpens, quaere vindices!" Et montes, valles tunc gemebant
videntes id, quod faciebant mulieres cum virgine!
„Nunc quis cum rege vivere, reginae sortem fruere:
128
„Stroj se, sestřičko moje, stroj, v královském hradě bude hoj:
vysoko jsi se podívala, nízko mne, hleďte, zanechala — nu jen zdráva buď!"
„Pojď již, Dorničko naše, pojď, aby se nehněval tvůj choť: až budeš v lese na rozhraní, na domov nevzpomeneš ani — pojď jen honem, pojď!"
„Matko, matičko, řekněte, nač s sebou ten nůž béřete?" — „Nůž bude dobrý — někde v chladu vypichnem oči zlému hadu — pojď jen honem, pojď!"
„Sestro, sestřičko, řekněte, nač tu sekeru nesete?" — „Sekera dobrá — někde v keři useknem hnáty líté zvěři — pojď jen honem, pojď!"
A když již přišly v chlad a keř: „Hoj, ty jsi ten had, tys ta zvěř!" Hory a doly zaplakaly, kterak dvě ženy nakládaly s pannou ubohou!
„Nyní se s panem králem těš, těš se s ním, kterakkoli chceš:
129
D-------------------------------D
quis recens corpus complexari et frontem regis osculari, tu pulchra, quae nes stamina!" —
„O mater, quid nunc faciam? Quo visus, ossa iaciam?" — „Ne linquas artus iuxta truncum, ne quis adiungat quid per uncum — est melius, cum rapias."
Fuerunt iam post pineas: „Ne prorsus, nata, timeas! Privignae par es, ut ocellus sinister dextro, par est vellus — nil, mea nata, timeas!"
Fuerunt iuxta regiam, rex ex fenestra spectat iam et comitatu circumdatus recepit ambas nihil ratus, quod struitur perfidia.
Fuerunt — nefas — nuptiae et sponsa magnae gratiae;
convivae laetabantur, venter delectabatur continenter in septimum perpetuo.
Et octies flagravit lux, affecit regem belli crux: „Custodi, sponsa, dominatum
130
objímej jeho svěží tělo, pohlížej na to jasné čelo, pěkná pradleno!" —
„Mamičko, kterak udělám? Kam oči a ty hnáty dám?" — „Nenechávej jich podle těla, ať někdo jich zas nepřidělá — radš je s sebou vem."
A když již zašly za tu chvoj: „Nic ty se, dcero má, neboj! Však jsi podobna tétam právě jak oko oku v jedné hlavě — neboj ty se nic!"
A když již byly hradu blíž, pan král vyhlíží z okna již; vychází s pány svými v cestu, přivítá matku i nevěstu, zrady netuše.
I byla svatba — zralý hřích, panna nevěsta samý smích; i byly hody, radování, plesy a hudby bez ustání do sedmého dne.
A když zasvítal osmý den, král musí jiti s vojsky ven: „Měj se tu dobře, paní moje,
131
et vale, vado nunc pugnatum já jedu do krutého boje,
cum crudis nostris hostibus. na nepřítele.
^^^^
Et sin ex pugna veniam, Navrátím-li se z bitvy zpět,
nobismet renascetur iam omladne naší lásky květ!
amoris flos, sed recordare Zatím na věrnou mou památku
et rhombum nave fac rotare hleď sobě pilně kolovrátku,
nens domi semper strenue!" pilně doma přeď!"
^^^^
IV IV
í^^^
Et in profundo frutice V hluboké pusté křovině
quid fuit regis paelice? kterak se vedlo dívčině?
Sex magna vulnera patebant, Šest otevřených proudů bylo,
ex quis cruores ei fluebant z nich se jí živobytí lilo
in mollem museum viridem. na zelený mech.
Ei risit nimis fausta sors, Vzešlo jí náhle štěstí moc,
nunc imminet ei nigra mors: nynčko jí hrozí smrti noc:
ei iam cruores sunt sedati, tělo již chladne, krev se sedá —
frigescit — vae sit tempestati, běda té době, běda, běda,
qua vidit ipsa principem! když ji spatřil král!
Ast senex canis erinibus A tu se z lesních kdesi skal
evadit nunc ex rupibus: stařeček nevídaný vzal:
est barba cana decoratus — šedivé vousy po kolena —
suscepit corpus, quo gravatus to tělo vloživ na ramena,
intravit in spelunculam. v jeskyni je nes.
„Puelle, surgas, currito, „Vstaň, mé pachole, běž, je chvat,
auratum rhombum sumito: vezmi ten zlatý kolovrat:
reginae vendes hanc rem miram v královském hradě jej prodávej,
132 133
et die — nil aliud requiram quam solum pedes geminos." —
Puellus est in postibus et rhombum tenet manibus. Puellum conspicit regina: „Ut sit mi rhombulus nens lina!" exclamat ex eubiculo.
„O mater, linque solium et roga rhombi pretium!" — „Em, hera, minimi taxatur, a patre mimet hoc mandatur: stat solum binis pedibus."
„Stat pedibus? haec mira res! Sed aurum — dignitatis praes:
i, mater, precor, in conclave, sunt illic pedes Dorae gnavae, quos trade sicut pretium."
In silvam puer properat, cum pedes sic recuperat. — „Per, puer, vividum liquorem, qui reddet corpori vigorem, ut rursus fiat integrum."
Ad corpus pes apponitur et ignis ei renascitur, concrevit corpus nunc in totum, ut tamquam semper esset totum, ut tamquam semper integrum,
134
za nic jiného však nedávej nežli za nohy." —
Pachole v bráně sedělo, zlatý kolovrat drželo. Královna z okna vyhlížela: „Kéž bych ten kolovrátek měla z ryzího zlata!
Jděte se, matko, pozeptat, zač je ten zlatý kolovrat?" — „Kupte, paničko, drahý není, můj otec příliš nevycení: za dvě nohy jest."
„Za nohy? ajaj, divná věc!
Ale já chci jej míti přec: jděte, mamičko, do komory, jsou tam ty nohy naší Dory, dejte mu je zaň."
Pachole nohy přijalo, do lesa zpátky spěchalo. — „Podej mi, chlapče, živé vody, nechť bude tělo beze škody, jako bývalo."
A ránu k ráně přiložil, a v nohou oheň zas ožil, a v jeden celek srostlo tělo, jako by vždycky bylo celo, bez porušení.
135
„Puelle, vade, currito, auratum fusum sumito: reginae vendes hanc rem miram
et die — nil aliud requiram quam solum manus geminas." —
Puellus est in postibus et fusum tenet manibus. Puellum conspicit regina: „Ut sit mi fusulus nens lina, qui rhombulo conveniet!
O mater, linque solium et roga fusi pretium!" — „Em, hera, minimi taxatur, a patre mimet hoc mandatur, stat solum binis manibus."
„Stat manibus!? haec mira res! Sed aurum — dignitatis praes: i, mater, precor, in conclave, sunt illic manus Dorae gnavae, quas trade sicut pretium."
In silvam puer properat, cum manus sie recuperat. — „Per, puer, vividum liquorem, qui reddet corpori vigorem, ut rursus fiat integrum."
Ad corpus manus ponitur et ignis ei renascitur;
136
„Jdi, mé pachole, k polici, vezmi tu zlatou přeslici: v královském hradě ji prodávej, za nic jiného však nedávej nežli za ruce." —
Pachole v bráně sedělo, přeslici v rukou drželo. Královna z okna vyhlížela: „Och, kéž bych tu přesličku měla ke kolovrátku!
Vstaňte, mamičko, z lavice, ptejte se, zač ta přeslice?" — „Kupte, paničko, drahá není, můj otec příliš nevycení, za dvě ruce jest."
„Za ruce!? divná, divná věc!
Ale já ji chci míti přec: jděte, mamičko, do komory, jsou tam ty ruce naší Dory, přineste mu je."
Pachole ruce přijalo, do lesa zpátky spěchalo. — „Podej mi, chlapče, živé vody, nechť bude tělo beze škody, jako bývalo."
A ránu k ráně přiložil, a v rukou oheň zas ožil;
137
concrevit corpus nunc in totum, ut tamquam semper esset totum, ut tamquam semper integrum,
„Puelle, vade, currito, auratum colum sumito: reginae vendes hanc rem miram et die — nil aliud requiram quam solum binos oculos." —
Puellus est in postibus et colum tenet manibus. Puellum conspicit regina: „Ut sit mi colulus nens lina, qui fusulo conveniet!
O mater, linque solium et roga coli pretium!" — „Stat oculis, sic aestimatur, a patre mimet hoc mandatur, stat solum binis oculis."
„Stat oculis!? haec mira res! Qua pater? mi responsum des!" — „De patre noli me rogare: qui quaerit, non quit vestigare, si vult, dein ultro veniat." —
„O mater, quidnam faciam, cum colum tantum sitiam? I, mater, precor, in conclave,
138
a v jeden celek srostlo tělo, jako by vždycky bylo celo, bez porušení.
„Skoč, hochu, na cestu se měj! Mám zlatý kužel na prodej: v královském hradě jej prodávej, za nic jiného však nedávej nežli za oči." —
Pachole v bráně sedělo, zlatý kuželík drželo. Královna z okna vyhlížela: „Kéž bych ten kuželíček měla na tu přesličku!
Vstaňte, mamičko, jděte zas, ptejte se, zač ten kužel as?" — „Za oči, paní, jinak není, tak mi dal otec poručení, za dvě oči jest."
„Za oči!? neslýchaná věc! A kdo je, chlapče, tvůj otec?" —
„Netřeba znáti otce mého: kdo by ho hledal, nenajde ho, jinak přijde sám." —
„Mámo, mamičko, co počít? A já ten kužel musím mít! Jděte tam zase do komory,
139
sunt illic visus Dorae gnavae, jsou tam ty oči naší Dory,
quos trade sicut pretium." ať je odnese."
^^^^
In silvam puer properat, Pachole oči přijalo,
cum visus sic recuperat. — do lesa zpátky spěchalo. —
„Per, puer, vividum liquorem, „Podej mi, chlapče, živé vody,
qui reddet corpori vigorem, nechť bude tělo beze škody,
ut rursus fiat integrum." jako kdy prve."
^^^^
In cava visus ponitur A oči v důlky položil,
et ignis ei renascitur; a zhaslý oheň zas ožil;
et virgo circa se cernebat — a panna vůkol pohlížela —
sed vero neminem videbat, však nikoho tu neviděla,
videbat vero solum se. než se samotnú.
V v
Et rex conf ecto proelio A když byly tři neděle,
revertit pleno gaudio: král jede z vojny vesele:
„Quam vivis, uxor mea grata, „A jak se má, má paní milá,
es vero de me recordata, a zdalis pamětliva byla
servasti voces ultimas?" mých posledních slov?"
„In corde voces conservavi, „Och, já je v srdci nosila,
res pretiosas comparavi: a hleďte, co jsem koupila:
coemi pulchrum rhombulum, jediný mezi kolovraty,
auratum fusum, colulum přeslici, kužel — celý zlatý,
et quidem solum propter te!" vše to z lásky k vám!"
í^^^
„Nunc quis ad rhombum sidere »Pojď se, má paní, posadit,
et pro me filum trahere." — upřeď mi z lásky zlatou nit." —
Ad rhombulum libenter sedit, Ke kolovrátku chutě sedla,
140 141
sed cum torquere rotam coepit, impalluit, o quails vox!
„Vrrr — vis malum filum trahere! Venisti regem fallere: sororem tuam necavisti, puellam membris privavisti — vrrr — nes mala stamina!"
„Quam rarus rhombus, canticum est scilicet mirificum! Mi ludas, uxor cara, rursum, non novi, verum vocum cursum: ah, uxor, neto stamina!"
„Vrrr — vis malum filum trahere! Venisti regem fallere: tu veram sponsam necavisti et sponsam se simulavisti — vrrr — nes mala stamina!"
„Tu ludis taetrius, quam reris! Tu non es talis, ut videris! Tu debes ludere secura, ut possim auscultare plura: ah, uxor, neto stamina!"
„Vrrr — vis malum filum trahere! Venisti regem fallere: nam soror est in frutice, privasti sponsam principe — vrrr — nes mala stamina!"
142
jak zatočila, celá zbledla — běda, jaký zpěv!
„Vrrr — zlou to předeš nit!
Přišla jsi krále ošidit: nevlastní sestru jsi zabila, údův a očí ji zbavila — vrrr — zlato nit!"
Jaký to kolovrátek máš? a jak mi divně na něj hráš! Zahraj mi, paní, ještě znova, nevím, co chtějí tato slova: přeď, má paní, přeď!"
,Vrrr — zlou to předeš nit! Chtěla jsi krále ošidit: pravou nevěstu jsi zabila a sama ses jí učinila — vrrr — zlato nit!"
„Hó, strašlivě mi, paní, hráš! Nejsi tak, jak se býti zdáš! Zahraj mi, paní, do třetice, abych uslyšel ještě více: přeď, má paní, přeď!"
,Vrrr — zlou to předeš nit!
Přišla jsi krále ošidit: sestra tvá v lese, v duté skále, ukradla jsi jí chotě krále — vrrr — zlato nit!"
143
D-------------------------------D
Audivit rex facinora, Jak ta slova král uslyšel,
profectus est ad nemora; skočil na vrance, k lesu jel;
vocabat in silvarum vasta: hledal a volal v šíré lesy. „Qua lates, Dora, sponsa casta?                                                            „Kdes, má Dorničko, kde jsi, kde jsi?
Qua lates, tu carissima?" — Kdes, má rozmilá?" —
VI VI
^^^^
Ad silvam campus cernitur, Od lesa k hradu polí lán,
cum sponsa princeps vehitur, hoj jede, jede s paní pán;
in acri nigro densae saetae na vraném bujném jedou koni,
et strident ungulae perlaete, vesele podkovičky zvoní,
vehuntur nunc in regiam. na královský hrad.
Fuerunt rursus nuptiae I přišla svatba zase zpět,
et sponsa magnae gratiae; panna nevěsta jako květ;
convivae laetabantur, venter i byly hody, radování,
delectabatur continenter hudby a plesy bez ustání
ad septimanam tertiam. po tři neděle.
í^^^
Quid factum est cum novercula? A což ta matka babice?
Quid factum est cum sororcula? — A což ta dcera hadice? —
Heu, lupi membra lacerabant, Hoj, vyjí čtyři vlci v lese,
in silva passim disportabant každý po jedné noze nese
duorum muliebrium. ze dvou ženských těl. ^^^5? ^^^^
Sunt dempti visus vertice, Z hlavy jim oči vyňaty,
revulsa membra podice: ruce i nohy uťaty:
quod pridem virgini fecerunt, co prve panně udělaly,
id nunc in semet cognoverunt toho teď na se dočekaly
in silva profundissima. v lese hlubokém.
144 145
Qua rhombus nunc invenitur
et qua camena luditur? Advenit solum ter cantare, dein nemo quibat auscultare auratum divum rhombulum.
146
A což ten zlatý kolovrat? Jakou teď píseň bude hrát? — Jen do třetice zahrát přišel, pak ho již nikdo neuslyšel, ani nespatřil.
147