I__LIV -L-LJ-ĽLo -L X-y tlvĽ
rtiesaurus Poklad
t 1 w.l
-y\        , 1 1
HT1UU.D dUlcUb Z_ild.LV JVVJ1VJV1
1  f 1
ectus Gregoru Z^anorovo loze
Undinus Vodník
tiones nliae
I
I
Supra lacu vir sedebat, noctu populo canebat: „Luce, luce, lunula, suant, suant filula!
Neo socculos frugales in madores atque in calles, luce, luce, lunula, suant, suant filula!
Netur vestis coniugalis, eras iam sextus, Bacchanalis, luce, luce, lunula, suant, suant filula!
Soccos, viridem vestitum, ad conubialem ritum, luce, luce, lunula, suant, suant filula!"
n
Virgo mane iam surrexit, tunicas in nodos nexit: „Mater, volo vadere, apud lacum lavere."
„Ne discedas, nata cara, vidi somnians amara, nata, domi maneas,
Na topole nad jezerem seděl Vodník podvečerem: „Sviť, měsíčku, sviť, ať mi šije niť.
Šiju, šiju si botičky do sucha i do vodičky: sviť, měsíčku, sviť, ať mi šije niť.
Dnes je čtvrtek, zejtra pátek — šiju, šiju si kabátek: sviť, měsíčku, sviť, ať mi šije niť.
Zelené šaty, botky rudé, zejtra moje svatba bude: sviť, měsíčku, sviť, at mi šije nit.
n
Ráno, raníčko panna vstala, prádlo si v uzel zavázala: „Půjdu, matičko, k jezeru, šátečky sobě vyperu."
„Ach nechoď, nechoď na jezero, zůstaň dnes doma, moje dcero! Já měla zlý té noci sen:
198
199
quaeso, ne nunc abeas!
Gemmis eras redimita,
alba veste convestita, heu, ex spumis: caveas, quaeso, ne nunc abeas!
Albae vestes luctum velant, lacrimas et gemmae celant,
tristem sextum caveas, quaeso, ne nunc abeas!" —
Nescit nata tolerare, coepit quiddam stimulare,
ut ad lacum abeat, nil, quod domi placeat. —
Primus pannus madefactus et ponticulus perfractus, heu, puella vertitur, vertice submergitur.
Undae sunt effusae latae, instar circi dilatatae — in arbore sub rupibus
vir virens plausit manibus.
m
Regna lymphae luctuosa —
— captos intercludunt — super herbis sub nymphaea
nechoď, dceruško, k vodě ven.
Perly jsem tobě vybírala, bíle jsem tebe oblíkala, v sukničku jako z vodních pěn: nechoď, dceruško, k vodě ven.
Bílé šatičky smutek tají, v perlách se slzy ukrývají, a pátek nešťastný je den, nechoď, dceruško, k vodě ven." —
Nemá dceruška, nemá stání, k jezeru vždy ji cos pohání,
k jezeru vždy ji cos nutí, nic doma, nic jí po chuti. —
První šáteček namočila — tu se s ní lávka prolomila, a po mladičké dívčině zavírilo se v hlubině.
Vyvalily se vlny zdola, roztáhnuly se v šírá kola; a na topole podle skal zelený mužík zatleskal.
m
Neveselý truchlivý jsou ty vodní kraje, kde si v trávě pod leknínem
pisces hic colludunt.
rybka s rybkou hraje,
Loca non sunt luce fota, Tu slunéčko nezahřívá,
ventis non afflata, větřík nezavěje:
frigida silescunt, sicut chladno, ticho — jako žel
corda spe privata. v srdci bez naděje.
Regna lymphae luctuosa — Neveselý truchlivý
— pisces hic truduntur — j sou ty kraj e vodní;
luces in opacis umbris v poloutmě a v polousvětle
pigre delabuntur. mine tu den po dni.
Aula domini lympharum Dvůr Vodníkův prostranný,
dives et opima, bohatství v něm dosti:
sed convivae solum forte však bezděky jen se v něm
veniunt ad ima. zastavují hosti.
Cuilibet est splendens porta A kdo jednou v křišťálovou
forte reserata, bránu jeho vkročí,
hune vix iam viderunt umquam sotva ho kdy uhlédají
lumina pergrata. — jeho milých oči. —
Assidet ad postes herus, Vodník sedí mezi vraty,
retia conectit rara, spravuje své sítě
gremio marita fovet a ženuška jeho mladá
pignora percara. chová malé dítě.
„Dormi, fili, natus forte, „Hajej, dadej, mé děťátko,
dormi, care fili, můj bezděčný synu!
tu subrides pereunti Ty se na mne usmíváš,
gemitu servili. já žalostí hynu.
Saepe manus mihi porgis, fili tristis matris, atqui malim dormitare tecta terris atris.
Ty radostně vypínáš ke mně ručky obě: a já bych se radš viděla tam na zemi v hrobě,
In tellure pone templům
et sub cruce nigra, ut et mater adsit prope, mater numquam pigra.
Tam na zemi za kostelem u černého kříže, aby má matička zlatá měla ke mně blíže.
Dormi, fili lymphigene,
fili tristis Vestae, nonne mater reducenda est in mentem maestae?
Hajej, dadej, synku můj, můj malý Vodníčku! Kterak nemám vzpomínati smutná na matičku?
Nuptum dare me volebat, eura ducebatur, inopinans dare dotem natae cogebatur.
Starala se ubohá, komu vdá mne, komu, však ani se nenadála, vybyla mne z domu!
Nupsi, nupsi, verum pravé,
regi clarae lymphae: et conubi patres — caneri, pisces paranymphae.
Vdala jsem se, vdala již,
ale byly chyby: starosvati — černí raci, a družičky — ryby!
Madet vir in siccis veste, veste, quam totondit, in olliculis sub aquis animas abscondit
A můj muž — bůh polituj! mokře chodí v suše a ve vodě pod hrnečky střádá lidské duše.
Dormi, fili erine virens, fili levitatis,
Hajej, dadej, můj synáčku s zelenými vlásky!
204
205
nubens non invenit mater aedes pietatis.
Fraudibus decepta, dolo, capta reti vili, gaudium iam sentit nullum, solum te, mi fili!" —
„Quidnam sacri, uxor, cantas,
desine cantare, meme ad iram carmen istud coepit stimulare.
Nihil cantes, mea bilis corpore commota est, faciam te piscem, scito, multa sic devota est." —
Nevdala se tvá matička ve příbytek lásky,
Obluzena, polapena v ošemetné sítě, nemá žádné zde radosti leč tebe, mé dítě!" —
„Co to zpíváš, ženo má?
Nechci toho zpěvu!
Tvoje píseň proklatá popouzí mne k hněvu.
Nic nezpívej, ženo má, v těle žluč mi kyne: sic učiním rybou tebe jako mnohé jiné!" —
„Noli succensere, sponse, tu, qui regis lympham, ne moleste f eras fractam nec marcentem nympham!
„Nehněvej se, nehněvej,
Vodníku, můj muži! Neměj za zlé rozdrcené, zahozené růži.
Iuvenis virginitatis stirpem perfregisti, sed ex voto mihi nihil adhuc perfecisti.
Mladosti mé jarý štěp
přelomil jsi v půli: a nic jsi mi po tu dobu neučinil k vůli.
Supplex centies orabam: sine, sine natam ad brevissimum adire matrem consternatam,
Stokrát jsem tě prosila, přimlouvala sladce, bys mi na čas, na kratičký, dovolil k mé matce.
206
207
Supplex centies orabam incohans plorare, ut supremum meam matrem possem salutare.
Supplex centies orabam,
genua flectebam, sed nequiquam mitigare durum cor volebam.
Noli succensere, princeps,
nam sum tibi praesto, aut succense, si tu mavis, et quod mandas, esto!
Atqui si vis, ut mutescam, ut sim piscis mutus, fac, ut fiam durus lapis et sic fies tutus.
Lapis sine sensu, qui non
percipit maerorem, ne suspirem semper solem, neve lumen plorem." —
„Crederem, marita, verbis, at quis dat promissum, quis comprendet rursus piscem in profundum missum?
Paterer, ut convenires matrem tarn dilectam,
Stokrát jsem tě prosila v slzí toku mnohém,
bych jí ještě naposledy mohla dáti sbohem!
Stokrát jsem tě prosila, na kolena klekla: ale kůra srdce tvého ničím neobměkla!
Nehněvej se, nehněvej, Vodníku, můj pane! Anebo se rozhněvej, co díš, ať se stane.
A chceš-li mne rybou míti,
abych byla němá: učiň mne radš kamenem, jenž paměti nemá.
Učiň mne radš kamenem bez mysli a citu: by mi věčně žel nebylo slunečního svitu!" —
„Rád bych, ženo, rád bych já věřil tvému slovu: ale rybka v šírém moři — kdo ji lapí znovu?
Nezbraňoval bych ti já k matce tvojí chůze:
208
209
sed inanem mentem vito, femineam sectam.
Ergo cedam, ut ex imis
eas, noli flere, at debebis haec mandata prorsus mi complere.
Ne des oscula parenti aut amores terrae, cum fervore nostrae lymphae collidentur vere.
Noli basiare nullum, respice recursum,
ante sonos ire debes et reverti rursum.
A sonando tibi tempus ad sonandum cedo, sed ut pignus prendo natum, tibimet non credo."
rv
Qualis aestas sine sole, qualis est congressio,
coetus filiae cum matre, si non est complexio, si post longum tempus nata
cernitur a matre grata, a quo potest natae tali
ale liché mysli ženské obávám se tuze!
Nuže — dovolím ti já, dovolím ti z důli: však poroučím, ať mi věrně splníš moji vůli.
Neobjímej matky své,
ani duše jiné: sic pozemská tvoje láska s nezemskou se mine,
Neobjímej nikoho z rána do večera: před klekáním pak se zase vrátíš do jezera.
Od klekání do klekání dávám lhůtu tobě:
avšak mi tu na jistotu zůstavíš to robě."
rv
Jaké, jaké by to bylo bez slunéčka podletí? Jaké bylo by shledání bez vroucího objetí? A když dcera v dlouhém čase matku svou obejme zase, aj, kdo může za zlé míti
obici transgressio?
Perque diem firtnat mater natam plenam quaestuum: ,Vale dico, mater, horrens vesperum ocdduum." — „Cur vereris percussorem, perferemus hunc terrorem, non, non cedam, non habebit tete monstrum viduum." —
Vesper venit, viridis vir
it ad valvas adeo, domi mater est cum nata, valvae clausae cuneo. — „Cur vereris, nata cara, ilia species est gnara, hie in siccis percussorem non utique timeo." —
Cum campana sonat, quidam
pulsat habitaculum: ,Vade domum, coniunx, vade, para nobis epulum!" — „Age desere iam limen, tu, qui paras solum crimen, epuleris id, quod ante, abeas ad laculum!" —
Media iam nocte rursus inf eritur tectulum: ,Vade domum, coniunx, vade,
laskavému dítěti?
Celý den se v pláči těší
s matkou žena z jezera: „Sbohem, má matičko zlatá! Ach, bojím se večera!" — „Neboj se, má duše drahá,
nic se neboj toho vraha; nedopustím, by tě v moci
měla vodní příšera!" —
Přišel večer. — Muž zelený
chodí venku po dvoře;
dvéře klínem zastrčeny, matka s dcerou v komoře. „Neboj se, má drahá duše,
nic ti neuškodí v suše, vrah jezerní nemá k tobě
žádné moci nahoře." —
Když klekání odzvonili, buch, buch venku na dvéře: „Pojď již domů, ženo moje, nemám ještě večeře." — ,yari od našeho prahu, vari pryč, ty lstivý vrahu, a co dřív jsi večeříval, večeř zase v jezeře!" —
O půlnoci buch, buch zase
na ty dvéře zpukřelé: „Pojď již domů, ženo moje,
Stratum vadě lectulum!" —
»Age desere iam Urnen, tu, qui paras solum crimen! Qui sternebat lectos ante, sternat rursus lectulum!" —
Tertius auditur pulsus, sol fert lucem niveam: Vade domum, coniunx, mammam puervult, femineam!" — „Non, non f eram cruciatum, crucior nunc propter natum, mater mea, mater grata, sine meme, ut abeam!" —
„Ne discedas usquam, nata, ille plenus crimine, nato times, ego de te,
maneas in limine! Abeas ad stagna grata, male, nusquam vadet nata atque puerum plorantem linque sub hoc limine!" —
Et in lacu hiems saevit,
puer vocans ululat, pungit pueri lamentům, et cum perit, stimulat. „Ille fletus memet tangit, fletus mihi pectus frangit, mater, ille vir me terret, magno metu cumulat!"
pojď mi ustlat postele." — „Vari od našeho prahu, vari pryč, ty lstivý vrahu, a kdo tobě prve stlával, ať ti zase ustele!" —
A potřetí buch, buch zase,
když se šeřil ranní svit: „Pojď již domů, ženo moje, dítě pláče, dej mu pít!" „Ach matičko, muka, muka -pro děťátko srdce puká! Matko má, matičko zlatá, nech mne, nech mne zase jít!"
„Nikam nechoď, dcero moje Zradu kuje vodní vrah; ac ze peci mas o dite, mně o tebe větší strach. Vari, vrahu, do jezera! Nikam nesmí moje dcera;
a pláče-li tvé děťátko, přines je sem na náš práh."
Na jezeře bouře hučí,
v bouři dítě naříká: nářek ostře bodá v duši, potom náhle zaniká, „Ach matičko, běda, běda, tím pláčem mi krev usedá: matko má, matičko zlatá, strachuji se Vodníka!" —
Quiddam cecidit sub portam, heu, cruoris species, Anus patefecit, vidit,
coepit earn rabies, Duo sunt hie in cruore, captus animus terrore, fades est sine trunco, trunco deest fades.
Něco padlo, — Pode dveřmi mok se jeví — krvavý; a když stará otevřela, kdo leknutí vypraví! Dvě věci tu v krvi leží — mráz po těle hrůzou běží: dětská hlava bez tělíčka a tělíčko bez hlavy.
216
217