ANTICKÁ PRÓZA PÍSl TI, PŘÍTELI ODEON Přeložili Václav BahnJk. Bořivoj Boreckýj Atčpánka Brodová, Růžena Dostálovy Alena Erotikova, FrantiSek Novotný íi Martin Steine? ŘECKO FILOSOFOVÉ PLATON ARIST1PPOS XENOFÓN DIOGENES KRATÉS ALEXANDROS VELIKÝ ARISTOTELES LYSIS THEANÓ EPIKÚRO& I 2 řeckých Drigin&iů Pktonift opera, tom, V, req, J, Burnet, Gxonii 1006, preloiil Frantiitelt Novotný (Platón); Epirtotographi Graeci, rec, R. Her-acher, ťarisíía, Didot «873 (Arifltippoa, Xenofůn, DiogenéB, Kratén, Alexandriu, AristotcLáa, Lysis, Theanó); Epicurus, Opere, ed. G. Arrighetti, Torino, Einaudí igůo (Epikurua) preloiil Bořivoj Boreckŕu Pcumámksmi opatŕih pfekladatílĚ. (2Ú0) Platón vzkazuje Dumysiovi, vládci Syrakůs, pfdní všeho dvbrého — tato slova budtež začátkem listu tobě psaného a zároveň známkou, Že je ode mne. Jednou, když jsi hostil chlapce .-. Lokni, bylo tvé rnisto u stohi daleko od tBÍ*tl mého) tu jsi vstal, přisel jsi ke mne a srdečne jsi pronesl pěknou větu, jak se zdálo mně i mému sousedu - - byl to jeden z krasavců —, který tehdy řekli ,,Věru, Dionysie, ty získáváš mnoho pro své vzdělání od Platóna." A ty jsi ŕekl; ,,Ano, a také pro mnoho jiného, neboť již ze samého povolání j že jsem ho totiž k sobě povolal, již tou věcí samou jsem hned získal." To tedy musíme zachovat, aby stále vzrůstal nás zisk, který máme jeden od druhého. Proto já nyní právě s tím úmyslem posílám ti jednak něco z pythagorských spisu a diatrezí, jednak muže, jak jsme se tehdy umluvili, kterého byste ty a Archytés — je-li Archytés u tebe — mohli potřebovat. Jmenuje se HelikAn a je rodem z Kyziku; je to žák Eudoxúv a ve vsem jeho učení se zcela hezky vyzná. Kromě toho se vzdělával také u jednoho ze žákii ku králových a u Polyxena, jednoho ze Školy Brysonovy, A co je řídké u těchto lidí, ani není nevlídný, ani se nepodobá, že by mel zlou povahu, nýbrž spíše by se zdálo, že je přívětivý a dobrého srdce. Ovsem toto pravím s jistou obavou, neboť tu projevuji kvé mínění o člověku, tvoru ne jednoduchém, nýbrž měnivém, vy-jmouc jen několik málo lidí a několik málo stránek. Proto také i stran tohoto muže jsem měl obavu a nedůvěru; zkoumal jsem ho sám při osobním styku a také jsem se na něj vyptával jeho spoluobčanů, a nikdo nemluvil o něm nic Spatného. Zkoumej ho i ty sám a bud opatrný. Nejraději, budeš d 1 mít jen dost málo času, uč se přímo od něho ;i nabývej se i jinak filosofií; pakli ne, dej od něho vyučit někoho jiného, aby ses ve volném čase mohl učit sám a takto se zdokonaloval a zjednával si dobrou pověst, tak aby ti neustával zisk, který máä skrsie mne. A o tom dosti. 361 Co se týče věcí, o které jsi mi psal, abych ti je poslal, Apollóna jsem dal udělat, a veze ti jej Leptinés; je od mladého a dobrého umělce, jmenuje se Leocharés. Bylo tam u něho ještě jedno dílo, velmi pěkně, jak se mi zdálo; koupil jsem je tedy, chtěje je dáti tvé ženě, že se o mne starala o zdravého i nemocného, jak bylo důstojno mne i tebe. Dej jí to tedy, nebude-lí se tí 5id.it něco jiného, Posílám i dvanáct džbánků sladkého vína pro děti a dva džbánky medu. K nakládáni fíků jsem přišel jíž pozdě a uložené myrtové bobule shnily; podruhé se o to postarám lépe. O sazenicích ti poví Leptínés, Peníze na tyto věci, pro tyto výdaje i pro jisté dávky do obecní pokladny jsem dostat od Leptina, jemuž jsem řekl, co se mi zdálo pro nás nej slušnější, a také pravdu, že totiž jsou naše ty peníze, které jsme vynaložili na leukad-skou loď, asi 16 min; to jsem tedy dostal a užil jsem toho jednak sám na své potřeby, jednak vám z toho posílám tyto věci. Posly S pak dále, jak to je s penězi, i s tvými v Athénách, i b mými. Jak jsem ti tehdy říkal, budu používati tvých peněz zrovna tak jako peněz svých ostatních přátel, ale užívám jich, jak mohu nejméně, pokud se zdá nutným nebo spravedlivým nebo slušným jak mně, tak také tomu, od koho je dostávám. Nuže, se mnou je to nyní tak. Po mých neteřích, které zemřely tehdy, když jsem se nechtěl dát ověnčit a tys k tomu nutil, zůstaly čtyři dcery, jedna nyní na provdání, druhé je osm let, třetí něco málo přes tři a čtvrté ještě není rok. Ty musím já se svými příbuznými vybavit věnem, pokud se dožiji jejich sňatku; pokud ne, nemusím se starat. Také bych nemusit vybavovati ty, jejichž otcové by byli bohatší než já; takto však jsem já zámožnější než oni a také jejich matky jsem vybavil s pomocí jiných přátel i Diónovou, Nuže, jedna, dcera jeho sestry, se provdá za Speusíppa. Pro tu je tedy potřebí nic více než třicet min, neboť to je věno přiměřené našim poměrům. Dále jestliže zemře má matka, nebylo by potřebí také více než desíti min na postavení náhrobku. A tak co se týče těchto věcí, mé nutné výdaje jsou prozatím asi tyto; pakli však vznikne z cesty k tobě nějaké jiné vydání, buď soukromé, nebo ve prospěch obecní pokladny, je třeba dělat, jak jsem tehdy pravil: já se musím vynasnažit, aby to vydání bylo co nej menší, a co bych nezmohl, připadá zaplatit tobě. Dále pak chci něco říci o výdajích z tvých peněz, které más v Athénách, Předně, budu-li musit hradit náklad na chorégii nebo něco takového, nemáš tu žádného hostinného přítele, který by mi to dal, jak jsme si myslili, a pak také, bude-li něco pro tebe samého velice důležité, že by ti prospělo, kdyby to bylo hned zaplaceno, a naopak uškodilo, kdyby to nebylo zaplaceno, nýbrž odloženo, až by někdo od tebe přišel, taková věc je nejen nemilá, nýbrž pro tebe i nečestná. Já jsem to totiž už zkusil, když jsem poslal Ľrasta na Aiginu k Andromedovi, od něhož jsem měl podle tvého vybídnutí jakožto od našeho hostinného přítele brát, kdybych něco potřeboval; chtěl jsem ti poslat ještě jiné větáí věci, o které jsi psal. Ale ten dal pochopitelnou a přirozenou od poved, že stěží dostal nazpět, co již dříve zaplatil za tvého otce, a nyní že by něco málo dal, ale víc ne, A tak jsem to vzal od Leptina; a za to zasluhuje Leptinés chvály, ne že dal, nýbrž že dal ochotně, a bylo vidět, že vůbec mluvil a jednal v tvém zájmu, jak jen mohl. Musim ti totiž i takovéhle věci i opačné oznamovat, jaký se mi kdo jeví v svém chování k tobě. Tedy co se týče peněz, budu mluvit zcela otevřeně; je to tak spravedlivé a zároveň tak mohu mluvit maje zkušenosti 0 poměrech u tebe, Ti, kteří ti v jednotlivých případech přinášej! zprávy, nechtějí ti oznamovat věcí, které podle jejich mínění znamenají vydání, že by vzbudili proti sobě tvou nelibost; zvykej je tedy a nuť, aby ti říkali i toto, 1 viech no ostatní; neboť ty musíš vědět co možná všechno a být rozhodčím a nesmíš se vyhýl*at tomu, abys to věděl. To ti bude jistě nej lepší pro tvou vladařskou činnost: neboť že správně činěná a správně placená vydání jsou dobrá věc jak po jiných stránkách, tak také pro samo získávání peněz, to uznáváš i ty a teprve uznáš. Ať ti tedy nezpůsobí špatnou pověst u lidí ti, kteří říkají, že se o tebe iff ¥ T ifff staraj J; neboť to není ani samo o sobě dobré, ani to není nie pekného pro tvou pověst, kdyby se zdálo, že jsi nespolehlivý. Dále chci ml uvi t i o Diónovi. O těch ostatních věcech ještě nemohu mluvit, dokud nepřijdou od tebe ty dopisy, jak jsi řekl; ale o té věci, o které jsi nedovolil se mu zmiňovat, ani jsem se nezmínil, ani jsem se s ním o tom nedal do řeči, avšak zkoušel jsem, zdali ponese její provedení těžce či lehce, a zdálo se mi, že by se nemálo horšil, kdyby to bylo provedeno. Jinak se k tobě chová Dión v řečech i v jednáni, jak se mi zdá, náležitě. Kratinovi, bratru Tiniotheovu a mému příteli, darujme vojenské brnění pro pěšáky, měkké, a dcerám Kebétovým tři sedmiloketní chitóny, ne drahé amoržské, nýbrž plátěné sicilské. Jméno Kcbétovo znáS dobře, je uveden v sokratovských hovorech, jak spolu se Simmiou rozmlouvá se Sokratem v hovoru o duši; je to muž s námi se všemi spřátelený a nám oddaný* Co se týče označování listů, které píši vážně a které ne, myslím sice, že to mál v paměti, ale přece dovol, abych té na to upozornil, a dej na to dobrý pozor; je totiž mnoho lidí, kteří mé vybízejí psát doporučující listy, a není snadné je zjevně odmítat. Tedy na začátku vážného dopisuje slovo „bůh", u opačného „bozi". Poslové také mne žádali, abych ti o nich psal, a to právem; neboť všude velmi horlivě vychvalují tebe i mne, a to zvláště Filagros, který tehdy měl bolavou ruku, Také Filaidés, který přisel od velikého krále, mluvil o tobě; kdyby to nevyžadovalo příliš dlouhého listu, napsal bych ti, co říkal; takto vsak se zeptej Leptina, Budeš-li posílat to brnení nebo něco jiného z toho, oč píši, dej to Terillovi, nebudeä-li chtít sám to dát někomu jinému; je to podnikatel pravidelných plaveb, můj známý, a hezky se vyzná jak v jiných věcech, tak také ve filosofii. Je to švagr Teisóna, který byl tehdy, když jsem odplouval, správcem města, huď ,•• ii;iv a pěstuj rilosulii i1-, pobízej k ni i jiné mladé lidi; pozdravuj ode mne míčovou společnost a přikaž zvláště Aristokritovi, kdykoli přijde ode mne k tobě něj aký vzkaz nebo dopis, ať se stará, aby ses o tom ty co nejdříve dověděl, a ať ti připomíná, aby ses staral o to, oč ti píši. A nyní nezapomeň vyplatit Leptinovi ty peníze, ale vyplať mu je co nejdříve, aby i ostatní, dívajíce se na něj, byli ochotnější nám posloužit. Iatrokléa, který byl kdysi s Myronidem ode mne propuštěn na svobodu, pluje nyní s věcmi ode mne posílanými; dej mu tedy někde nějakou službu, neboť je ti oddán, a užívej ho, k čemu budeš chtít. A tento dopis bud sám nebo poznámky z něho uchovej a pokládej jej za důvěrný, Aristippoi o Sokratově smrti Xenofón Xanthippe Dověděli jsme se, já i Kleombrotos, o událostech kolem zkratový smrti, i toř že ačkoliv mu úředníci, kteří dobírají nad vezení m , dali možnost uprchnout, odmítl to řka, že se nehodlá osvobodit útěkem, jestliže nebyl osvobozen zákonem, Neboť tak by sám svým jednáním zradil svou vlast. Já jsem ovšem, toho náboru, že měl být zachráněn jakýmkoliv způsobem, když upadl do vezení proti právu. Domnívám se, že všechno, co bylo pro něho v té věci uděláno, ať to bylo nešťastné a nerozumné, bylo správné, takže se není třeba horšit, že v něčem byla překročena náležitá míra. Vypsal jsi mi, jak jste ae vy všichni, kteří jste obdivovali Sokrata a jste milovníky moudrosti, vzdálili z Athén ze strachu, aby í vás nestihlo něco podobného. A udělali jste dobře, I my v současné dobe prodléváme na Aigině, později však přijdeme k vám, abudeme-li vám moci v něčem prospět, učiníme to, (i) Eufronovi z Megar jsem dal šest měřic mouky, osm drachem a nové všední šaty, aby ti pomohly přečkat zimu. Přijmi ty věci. Věz, že Ľuklidés a Terpsion jsou oba ušlechtilými lidmi a tobě i Sokratovi nakloněni, Pokud by děti chtěly k nám přijít, nebraň jim v tom; vždyť do Megar není daleká cesta, Již jsi se naplakala, má drahá, dost a dost. Nic ti to neprospěje, ba spíše naopak ti to uškodí, Vzpomeíi si jen na to, co říkával Sokrates, a snaž u řídit se jeho mravním příkladem a jeho slovy. Tím, že všechno bolestně snášíS, uškodíš především sobe a svým dětem.(a) Vždyť je musíme nejen živit, jako by to byla ptáčata Sokratova, ale musíme se i snažit, abychom zůstali sami kvůli nim živi a zdrávi. Neboť kdybychom ty nebo já nebo někdo jiný, kdo pečuje po smrti Sokratově o jeho děti, zemřeli, budou zbaveny pomoci i výživy a budou vystaveny bezpráví. Proto se snaž žít pro ně, A to by nebylo možné, kdybys sama sobě nedopřála toho, čeho je k životu třeba. Zármutek však, jak se zdá, patří k věcem, které životu škodí, neboť živé bytosti jím trpí. (3) Apollodóros, kterého nazývají líbezným, a Dión tě chválí za to, že si od nikoho nic nebereš, a říkáš, že máš dosti. A správně jednáš. Pokud já a ostatní přátelé budeme s to pomáhat ti, nebude ti chybět nic. Bud1 statečná, Xanthíppo, a neodvrhuj nic ze statků Sokratových, A pamatuj na to, co pro nás znamenal tento muž, a máj stále na mysli, jak žil a jak jednal Já myslím, že i jeho smrt, jestliže se na ni díváme správným pohledem, byla velká a krásná. Bud zdráva! i« - - j-" Oiitgenés Řekům Pes Diogenes posílá těm, kteří se nazývají Reky, mnoho beci. A ty vás stihají stejně, i když vám to nepřeji. Neboť podle vzhledu jste sice lidmi, duší však jste opice; v&ecko jenom předstíráte, neznáte vsak nic. Tak se vám mstí příroda, Toř že jste si dali zákony, vás učinilo velmi zpupnými, protože si je nyní berete za svědky své vrozené ničemnosti. Nikdy nežijete v míru, ale celý život až do stáří trávíte v ustavičném boji a jste ničemnými společníky ničemných společníků. Navzájem si závidíte, kdykoliv spatříte, že ten druhý má o maličko jemnější plášť nebo 0 trošku více peněz nebo že je v řeči bystřejší nebo že je vzdělanější, (2) Nic neposuzujete se zdravým rozumem, tle upadáte jen do pravděpodobnosti, dohadu a zdánlivostí a na všem shledáváte vinu. Nic neznáte — ani vaši předkové, ani vy sami — a právem proto trpíte, že jste vystaveni na posměch své vlastní neznalosti a hlouposti. Nenávidí vás nejen filosof, který je nazýván psem, ale 1 sama příroda; neboť máte málo radosti a mnoho smutku, a to i před tím, než ku ženíte, i po svatbě, protože se ženíte jmmte ničemní a nevrlí. Kolík lidi a jaké muže jste zabili, jedny, když jste je přemohli ve válce, druhé v tom, co vy nazýváte mírem, když jste na ně uvalili vinu, (3) Nevisí mnozí na křížích, nebyli mnozí síati obecním katem, nebyli jiní z rozhodnuti uhi-ť donuceni vypít jed a nebyli zas jiní vpkitcni do kolu, protože jste usoudili, že jednali proti právuř Neměli jste se pokusit, vy ničemové, raději je převychovat než je zabít? Není nim vskutku třeba žádných mrtvých, jestliže se nechceme sytit jejich masem jako masem obětí j ale je nám třeba dobrých mužů, vy ničemové. Ty, kteří neumějí číst a kteří neznají hudbu, učíte notám, abyste je měli po ruce, kdykoliv takové lidi potřebujete. Proč tedy nepřevychováte ty, kteří jednají proti právu, a nepoužíváte jich, když po- (řvbujete muže, kteří se řídí právem? Zvláště když používáte i muže, kteří porušují právo, kdykoliv chcete tajně ■provodit ze světa nějaké město nebo vojsko, (4) A to ještě není tak hrozné! Když i k věcem správným používáte násilí, lze očekávat, že i to, co je mocnější, není ušetřeno vašich ničemností. Ke komukoliv přistoupíte, na tom pášete bezpráví, vy ničemové. Vy sami jste hodni pořádného trestu. V době svátků Hermových a Athéniných jíte ti pijete v gymnasiích í uprostřed samotného náměstí, pntácííi: se tam opilí, provádíte necudnosti, dáván* N vfcechno líbit jako ženy. A při tom konáte ještě bezbožné činy tajně i veřejně. Mně psovi na takových věcech vůbec .nezáleží, ale vy si na nich velmi zakládáte. (5) A když nám psům bráníte v životě přirozeném a opravdovém, nepasete snad na nás křivdu? Já pes vás mohu trestat jen slovy, opravdu vás všechny ztrestá sama příroda. Vždyť nad vámi všemi bez rozdílu visí smrt, před níž se klepete strachy. A často jsem viděl žebráky, jak se tě&í dobrému zdraví právě pro svou nouzi, a naopak boháče churavĚjící z nenásytností svého neblahého Žaludku a svých chtíčů. Neboť tím, že jim vyhovíte, pošimráte na chvilku své choutky rozkošít která Vám pak připraví velké a silné útrapy, (ů) A nic vám pak nebude platný ani vás dům, ani krásné hlavice sloupů v něm, ale upoutáni na svá zlatá a stříbrná lůžka budete se po zásluze kroutit v bolestech. A nebudete mít ani dostatek síly k tomu, abyste snědli alespoň zbytky svých lahůdek se zeleninou, Ale jestliže máte rozum — jako že ho nemáte, když jste opilí ■—, uposlechněte moudrého Sokrata a mne a sejděte se všichni dospělí ke společné poradě a naučte se bud" uměřenosti, anebo si raději dejte oprátku na krk. Neboť není možné jinak žít, jestliže nechcete žít jako na hostině, kdy se po nemírném pití a v nadměrné opilosti motáte a potácíte, takže vás druzí musí vést a sami nejste schopni se chránit, {7) Když tak hýříte a v duchu přemítáte, kolik je statků, jejichž pány jste nazýváni, přicházejí k vám dobře známí katové, které vy nazýváte lékaři, kteří říkají a dělají, co je vždy právě napadne. A ti vás, jak si to zasloužíte, řežou a pálí a obvazují a dávají vám léky k užívání i zevně. A když se uzdravíte, nevzdáváte za to dík tzv, lékařům, ale říkáte, že je za to třeba vzdát díky bohům; jestliže ae vsak neuzdravíte, vyčítáte to lékařům. V mé moci je žít více v radostí než v zármutku a více ve vědění než v neznalosti, (8) To jsem získal stykem s moudrým Antisthenem, který rozmlouval jen a těmi, kdož ho znali; a druhým, kteří nevědí, co je příroda, rozum a pravda, se vyhýbal, „a nic se nestaral", jak se praví v jednom dopise, „o hloupé šelmy, které nechápou slova psa". Protože jste barbary, přeji vám mnoho běd až do té doby, než se naučíte řecky a stanete se skutečnými Reky. Ti, kteří jsou nazýváni barbary, obývají nyní mnohem líbeznější místa a Í svými mravy jsou ušlechtilejší. Ti, kteří se nazývají Řeky, vedou války proti barbarům, barbaři však jsou toho názoru, že musí hájit svou zemí, a spokojuj í se tím, co mají. Vám vĚak nestačí nic; neboť se honíte za slávou a chybí vám rozum a řádné vzdelaní. Kratés manželce Uippatchii Rychle se vrať! Můžeš ještě zastihnout Diogena naživu (je již velmi blízko smrti, včera málem vydechl naposledy), u by ses s ním rozloučila ještě posledním objetím a abys poznala, jakou moc má i v nej obávanějších chvílích života filosofie, Kratés boháčům Jděte ke všem čertům, že se plavíte v pracovním šatě a boby, sušenými fíky a vodou po mořích a že se pachtíte na polích. Jděte ke všem čertům i se svými zrádnými kousky a násilnostmi v obcích a vraždami a ostatními podobnými věcmi, které pášete, ačkoliv byste měli iťt raději v nerušeném klidu. My trávíme život v dokonalém míru, zbaveni všeho zla Diogenem ze Sinópe, a ačkoliv nemáme nic, máme všechno. Vy naopak, ačkoliv máte všechno, nemáte pro svou vzájemnou řevnivost a zá v lstivost a strach a honbu za prázdnou slávou nic. Kratés mládeži Zvykněte si jíst ječný chléb a pit vodu; rybu a víno neokoušejte! Neboť ryby a víno proměňují starce ve zvířata jako kouzelné nápoje Kirky, mladé muže naopak proměňují v ženy. Kratés Thessalským Nebylí přivedení na svět lidé kvůli koním, ale koně kvůli lidem. Proto se snažit; pečovat více o sebe než o kon£[ Jinak, věřte, budete mít sice koně velmi cenné, ale sami nebudete stát ani za šesták. Alexandr os Veliký Aristotelovi Alexandros posílá pozdrav Aristotelovi, Nejednal jsi správné, když jsi vydal své přednášky. Neboť čí m ještě budeme vynikat nad ostatní, jestliže budou mít nyní také oni přístup ke všem výkladům, kterým jsme my naslouchali! Já osobné bych chtél radéji vynikat ína-loatí nej vy £š leh hodnot než svou mocí. Buď zdráv. Aristoteles Ate.vandroui Aristoteles pobílá pozdrav králi Alexandrovi. Dostal jsem Tvůj dopis o mých přednáškách, Domníváš se, že j gem je mel uschovat, aby se nedostaly do rukou veřejnosti, Věz tedy, že jsou vydané a nejsou vydané; jsou totiž srozumitelné jen tím, kteří mě poslouchali. Lysis Hipparchovi (i) Nikdy mne nenapadlo, že se po smrti Pythagorově rozptýlí kruh jeho žáků. Když jsme se proti očekávání rozprchli neseni každý jinam jako po katastrofě velké lodi na sirém mori, je mou posvátnou povinností, abych i já připomnél božskéř posvátné příkazy našeho učitele a zároveň přitom nedával ke všeobecnému užívání poklady moudrosti těm, které ani ve snu nenapadlo, aby si očistili svou dusI- Neboř nemáme právo podávat! to, co bylo vydobyto v takových zápasech, kdekomu na potkány stejné jako nemáme právo vykládat nezasvěceným tajemství mystérií eleusinských bohyň. Naprosto stejným právem jsou jedni i druzí, kdo to činí, pokládáni za lidi, kteří porušují lidský i božský zákon. {2) Je na mí sté si znovu uvědomit, jak dlouhý čas jsme strávili vyhlazováním skvrn jcažraných do našich prsou, až jsme se po řadě let jednoho dne stali schopnými pochopit jeho slova, Stejně jako barvíři napřed vyčistí Šat, který mají barvit, a napustí ho měřidlem, aby do sebe vsál barvu, která nepustí a nikdy již nevymizí, stejným způsobem připravoval náš božský učitel milovníky moudrosti, aby se nezklamal v někom, o němž doufal, Že bude krásným a dobrým. (3) A nekramařil se svůdnými slovy ani s proudy feči, jimiž vĚtsina sofistů sytí mládež, aniž je učí něčemu užitečnému, ale byl opravdovým znalcem věcí božských i lidských. Sofisté pášou pod rouškou jeho učení mnoho hrozných věci a v rozporu s tímŕ co je sluéné, nahánějí mládež do svých sítí, Ä tak činí své posluchače Spatnými a drzými; neboí mísí do mravů zvířených a kalných úvahy a slova svobodná, jako kdyby někdo vlil da hluboké studny plné bahna Cistou a průzračnou vodu a zvířil tím bahno u vodu zkalil. Stejným způsobem jednají tí, kdo takto vyučují i kdo ae takto učí, (4) Husté, nepropustné houstl obklopuje mysl a srdce téch, kdo nebyli řádné zasvěceni; jC -1 t iM zahaluje temnotou všechnu jejich umírnčnost, laskavost a rozumnost a brání tomu, aby sílila a projevila se. V tomto housti se skrývají všelijaké špatnosti, které stravují rozum a nedovolují mu, aby se vynořil. Z nich na prvním miste bych chtěl jmenovat matky všech ostatních, nestřídmost a hrabivost. Obé mají mnoho potomků. (5) Z nestřídmosti vzklíčily nezákonná sňatky a opilství, prznení dívek a rozkoše proti přirozenosti i jakési prudké žádosti, které štvou člověka až do srázu hlubokých propastí. A jsou i tací, které dohnaly jejich chtíče až k tomu, že se nezastavili ani před vlastními matkami nebo dcerami, odsunuly u nich obec s jejími zákony na vedlejší kolej a podobni tyranům vedou je, zkroutivše jim ruce za záda, jakoby zajatce násilím až na samý pokraj zkázy. Z hrabivosti se rodí krádeže a loupeže, vraždy rodičů, svätokrádeže, travičství a všechno, co je jim příbuzné. (6) Musíme proto nejprve ohnem a mečem a všemi ostatními prostředky vyčistit housti, v němž mají tyto žádosti svou živnou pudu, ochránit rozum, aby jimi zůstal nedotčen, a zasít pak do něho néco užitečného, To, co jsi získal, Hipparche, usilovnou prací, jsi již neuchránil, můj dobrý příteli, když jsi okusil nákladné sicilské nádhery, které jsi neměl podlehnout. (7) Mnozí dokonce říkají, že filosofuješ i na ulici, což Pythagoras odmítal jako nedůstojné. Vždyť také uložil své poznámky u své dcery Daruió s příkazem, aby je nedávala nikomu mimo rodinný okruh. A Dannó, ačkoliv mohla tyto poznámky prodat za drahé peníze, nechtěla to učinit a cenila si své chudoby a otcových příkazů více než zlata. Říká se, že Dannó pak poslala tytéž písemné příkazy i své dceři Bistalé, Avšak my, ač muži, se nechováme k našemu učiteli s úctou, kterou si zaslouží, ale překračujeme zásady naší společné úmluvy. Jestliže bys změnil své chování, potěší mě to, jestliže však ne, přestals pro mne existovat. Tkeanó ůávd rady do manželství Theanó posílá pozdrav Nikostratě (r) Slyšela jsem o bláznovství tvého muže; prý má milenku a prý na něho žárlíš. Já jsem, má drahá, poznala již mnoho mužů, kteří trpěli stejnou chorobou, Zřejmě je tyhle Ženy loví a poutají k sobě a oni přitom ztrácejí rozum. Ty jsi ve dne v noci jako smyslů zbavená a trneš v úzkostech a st rojí ä něco proti němu. Nech toho, má drahá. Vždyť pro vdanou ženu se nesluší, aby svého muže hlídala, její ctností je shovívavost. Být shovívavý znamená snášet nerozumnost V takových případech se pak muž stýká s milenkou pro rozkoš, s manželkou však proto, že mu to přináší užitek. Užitečné je nemísit zlo se zlem a nepřidávat bláznovství k bláznovství. (2) Jsou některé chyby, má milá, které ještě více roznítíš, jestliže po nich pátráš, a které naopak ustávají spíše, jestliže se o nich mlčí, jako prý i oheň hasne, když je ponechán v klidu. Neboť budeš-li svého muže usvědčovat, když si přeje, aby se zdálo, že o tom nic nevíš, sejmeš roušku z jeho vášně a on se pak oddá svým chybám nezakrytě. Ty však nepokládej přátelství manžela za věc přísných mravů i v tom spočívá vděk manželského spolužití. Věř, že k milence dochází jen proto, aby měl potěšení, s tebou však že je, aby s tebou žil, a tebe že miluje svým rozumem, k ní je poután jen svou vášní. (3) Čas vášně však je krátký; neboť má své vyvrcholení i své nasycení a rychle se dostaví a rychle zase mizí. U muže, který není zcela špatný, nemá láska k milence dlouhého trvání. Co je totiž pošetilejší než žádost, která okouší věd nesprávných. Proto jednou pozná, že si kazí život a že poskvrňuje své dobré mravy. Vždyť nikdo, kdo má rozum, nesetrvá ve škodě, kterou si sám zvolil. Volán spravedlivými závazky vůči tobě a vida škody, které mu to působí, a nesnášeje již potupu, kterou mu přináší pohrdání druhých, brzy změní své smýšlení, (4J I y» má drahá, žij klidné a nesrovnávej se s milenkami; lišíš se od nich jak řádným chováním vůči svému muži, tak i starostlivou péci o dům, dobrým vztahem ke svému okolí a něžnou láskou k dětem, Není ti tedy zapotřebí Žárlit na ni (je vsak krásné, jestliže tĚ žene žárlivost k tomu, aby ses vyrovnala ženám ctnostným), ale je třeba, abys byla ochotně připravena ke smíru. Neboť krásné mravy si získávají přízeň i u nepřátel, má milá, a plodem ušlechtilých mravů je počestnost, a tou může žena dokonce i získat převahu nad mužem. Je lépe, abys byla pro svou počestnost mužem ctěna, než abys sloužila muži, který je vůči tobě nepřátelsky naladěn (s). Bude-li od tebe tímto způsobem zkrocen, spise se zastydí a rychleji se bude chtít usmířit, prudčeji si tě opět zamiluje a pozná bezpráví, kterého se na tobě dopustil, vezme v úvahu tvou péči o domácnost a vyloží si to jako zkoušku tvé lásky k němu. Jako tělesná utrpení činí příjemnými okamžiky, kdy ustávají, tak roztržky přátel přinášejí usmíření, která přátelství upevňují. (6) Ty náhrad vá£eň rozvahou E Neboť jestliže on je chorý, vyzývá i tebe* abys onemocněla touž nemocí, a když chybuje proti slušnosti, vyzývá tě, abys i ty chybovala vůči řádu, a když poškozuje svou domácnost, abys i ty zanedbávala to, co přináší užitek. Ukáže se, že věcmi, o kterých si myslíš, že jsi je nastrojila proti němu, potrestáš nejen jeho, ale i sebe, Ať jíi, že se dáš rozvést a odejdeš, a opustivši prvního muže zkusíš to s druhým, a jestliže on chybí stejně, zkusíš to opět s jiným (neboť mladé ženy těžko snášejí opuštěnost), anebo že zůstaneš sama bez muže jako žena neprovdaná, (7) Ale chceš zanedbávat dům a zničit muže? Budeš se s ním podílet na strázních bolestného života. Ci chceš bojovat proti jeho milence? Bude se ti vyhýbat a bude ae před tebou mít na pozoru, A když dojde k boji — žena, která nezná stud, ta se dovede i rvát! Ci se ti libí den co den se potýkat s mužem? Jaký z toho mák zisk? Vždyť půtky a spílánf neučiní přítrž jeho prostopášnosti, naopak budou ještě více roztržku prohlubovat. Co tedy? Chceš osnovat něco proti němu? Nedělej to, má drahá. Tragédie, v níž byly umělecky ztvárněny dramatické události, v jejichž průběhu se Médeia dopustila bezbožných činů, nás naučila ovládat žárlivost. Jako nemáme přibližovat své ruce k nemocným očím, tak i ty oddal svůj oprávněný nárok od své bolesti. Neboť svou trpělivostí rychleji zhasíš jeho vášeň, Theanó o výchově dětí Theanó posílá pozdrav Eubúlé. (i) Dovídám se, že svou výchovou děti rozmazluješ. Povinností dobré matky však není připravovat děti k životním radostem, ale vést je k uměřenostL Hled proto, abys jim nelichotila, nýbrž abys jednala jako opravdu milující matku. Neboť jestliže děti žijí v ustavičné radosti, stávají se ne ukázněnými. Výchova dětí, má drahá, nemá znamenat jejich pokrucování. Výchova však je pokroucením přirozenosti, když děti začnou celou duší milovat radosti a vyhýbat se námahám a své tělo navyknou na rozmařilost a na změk-čilost. (2) Musíme však připravovat děti výchovou i na věci obávané, i když přitom budou musit poznat zármutek i bolest, aby později nepodléhaly otrocky těmto duševním stavům a nepoddávaly se lehce rozkošem a nebyly liknavé tváří v tvář námahám, nýbrž měly především v úctě to, co je krásné, a ti toho aby prodlévaly a toho druhého aby se stranily. A není správné, jestliže matka vychovává své děti tak, že jsou přesycené jídlem a že si zvyknou v radovánkách na nákladný život a že se rozpustilými hrami stanou nezvedenými. A není též správné, abys jim dovolila, aby všechno fikaly a všechno dělaly, a abys měla strach, když dítě pláče, a aby sis zálibně zakládala na tom, když se směje, a aby ses smála, jestliže dítě bije chůvu nebo jestliže ti nadává, a abys je v létě ochlazovala a v zimě zahřívala a balila do mnoha šatů. Vády t děti z chudých rodin tukové věci neznají a jsou vychovávány snáze a nerostou tím hůře, ba naopak jsou mnohem statnější. (3) Co by někdo jiný udělal s dítětem, které křičí, když jídlo není dost rychle na stole, a vybírá si jen nej chutnější kousky masa, když jí, a když je horko, je umořené, a když je chladno, **■ -u- -■.* choulí se, a když je někdo kárá, vzpouzí se, a když mu někdo není po vůli, začne se zlobit, a když nemá, co by cumlalo, je mrzuté, a svůj čas tráví v prázdných radovánkách a hoví si jako ve vatičce? (4) Protože dobře víš, mi drahá, že rozmazlení chlapci se po dospěn í v muže stávají otroky vášní, nedopřávej jim těchto věcí a ucítí jejích výchovu přísnější a nerozrnazluj je tak. Nech je, aby se naučili sná&et i hlad a žízeň, i chlad a horko, i jednáni jejich souvěkovců a aby počínání jejich chovatelů v nich vzbuzovalo uctivost. Tak tím, že budou svou duši vystavovat různým druhům napětí, stanou se samí hodnými svého rodu. Neboť, námahy jsour ml milá, u dětí jakási mořidh, jimiž se připravují k dosažení zdatností j dostatečně jimi napuštěny, ponesou přirozeněji ha rvu zdatnosti. Hled tedy, má drahá, aby tvoji synové nevydali ze sebe v důsledku měkké výchovy zlé plody zpupnosti a mnohých jiných daremností, podobně jako vinné révy, které jsou spatně ošetřovány, vydávají Spatnou úrodu. Bud1 zdráva! Epikúros posílá pozdrav Menoikeovi (i2z) Ani v mládí neváhej zabývat se filosofií, ani ve stáří neumdlévej v této své činnosti. Neboť nikdy není ani příliš brzy, ani příliš pozdě na zdraví dufee. Kdo říká, že ještě nenastal vhodný čas pro filosofické úvahy nebo že již vhodný čas minul, podobá se tomu, kdo říká, že ještě není pravá chvíle pro blaženost nebo že j iŽ tato chvíle zase není. Pročež se má filosofií zabývat mladý muž i stařec: tento, aby při svém stárnutí zůstával mlád svými mravními hodnotami ve vděčných vzpomínkách na věci minulé, onen, aby při svém mládí byl i sdostatek stár svou neohrozeností před věcmi budoucími, Musíme se zabývat tím, co přináší blaženost, neboť jen tehdy, jestliže máme blaženost, máme všechno, kdežto postrádáme-lí ji, děláme všechno, abychom jí dosáhli. (1Z3) Uváděj v praxi ty zásady, které jsem ti ustavičně vštěpoval, a zabývej se jimi v mysli a měj na paměti, že jsou to základní principy krásného žití. Za prvé boha pokládej za bytost nesmrtelnou a blaženou, jak si ho kreslí i běžná představa o něm, a nepřipisuj mu nic, co je v rozporu s jeho nesmrtelností a co je neslučitelné s jeho blaženosti. Ve svých úvahách mu naopak přisuzuj všechno, co je schopnu zachovat jeho blaženost spojenou s nesmrtelností. Neboť bohové jsou: poznaní jejich existence je evidentní. Avšak nejsou takoví, j u k si je lidé běžně představují; neboť lidé nezachovávají ve svých představách o nich jejich podstatu. Bezbožný není ten, kdo odmítá bohy podle běžné představy lidí, nýbrž ten, kdo běžné představy lidí s bohy spojuje. (124) Úsudky lidí o bozích nejsou totiž představami získanými správným poznáním, ale mylnými domněnkami. Podle nich způsobují bohové lidem nej větší škodu i nej větší užitek. Neboť lidé, zvyklí zcela na své vlastnosti, jimiž vynikají, jsou ochotni přijímat za bohy bytosti, které jsou jim podobné, a všechno, co takové není, pokládají za něco, co je bohům cizí. Za druhé ai zvykni na představu, že smrt se n as* netyká. Neboť všechno, co je dobré a zlé, se zakládá na smyslovém vnímání, a smrt nás smyslového vnímání zbavuje. A tak správné poznání, že smrt se nás nijak netýká, nám dává plný požitek ze smrtelného života, protože neprodlužuje jeho dobu do nekonečna a zbavuje nás naopak touhy po nesmrtelnosti. (125) Neboť není nic hrozného v žití1 pro toho, kdo opravdu pochopil, že není nic hrozného v nežití. Pročež je pošetilý, kdo říká, že se bojí smrti ne proto, že mu způsobí bolest, až se dostaví, ale proto, že mu působí bolest očekávat ji* Jestliže na nás nějaká věc nedoléhá těžce svou přítomností, pak je zbytečné rmoutit se jejím očekáváním. Nej obávanější ze všech neštěstí, smrt, se nás tedy nijak netýká, protože pokud jame my, neni tu smrt, a když je tu smrt, nejsme již my. Nic proto neznamená ani pro živé, ani pro mrtvé, protože prvních se netýká a druzí již neexistují. Lidé však jednou před smrtí prchají jako před největším neštěstím, jindy si ji zas volí jako východisko z neštěstí v životě. Moudrý člověk se ani nezříká života, (126) ani se nebojí nežít; neboť se mu ani neprotiví žít, ani se mu nezdá, že nežít j c něco zlého. Stejně jako si nevybírá pokrm, kterého je nejvíce, ale ten, který je nej chutnější, tak plodně využívá ne toho času, který je nejdelší, ale toho, který přináší nej větší potěšení. Kdo vybízí mladého člověka, aby krásně žil, a starce, aby se snažil krásně život končit, je pošetilým nejen proto, že život je člověku vždy milý, ale i proto, že péče o krásné žití je vlastně zároveň i péčí o krásné umírání. Mnohem horší však je ten, kdo říká: ,,Je dobré vůbec se nezrodit, zrozen však jednou, branami Hadu co nejďHve projít" (127) Jestliže toto říká z přesvědčení, proč neodejde ze života? Neboť je to v jeho moci, jestliže je o tom pevně přesvědčen. Jestliže se však jen tak opičí, mluví nerozvážně o věcech, které se k němu nehodí. Třeba mít na paměti, že to, co leží v budoucnosti, není zcela v našich rukách, ale také ne zcela mimo ně, abychom ani s jistotou neočekávali, že se to stane, ani si nezoufali, že se to vůbec nestane. Podobně je třeba uvažovat, že žádosti jsou jednak přirozené, jednak liché; a Z přirozených jsou jedny nezbytné, druhé jenom přirozené. Z nezbytných jsou jedny nezbytné pro štěstí, druhé pro zdraví těla, jiné pro samotné žití, (128) Správné nazírání na tyto věci dovede uvést každý akt volby a každý akt odmítnutí ve vztah ke zdraví těla a ke klidu duše, neboť to je konečný cíl blaženého života. Vždyť všechno konáme za ti m účelem, abychom se vyhnuli bolesti a rozrušení. Jakmile toho jednou dosáhneme, utiší se všechen neklid v naší duši, protože živá bytost nemá pak již potřebu jít za něčím, co by jí chybělo, a hledat něco i n.' I iíľ, i-.lm by dovršila blažený stav duše a těla. Jen tehdy totiž postrádáme slast, když cítíme bolest z její nepřítomnosti. Když necítíme takovou bolest, nepostrádáme j i. A proto říkáme, že slast je počátkem a konečným cílem blaženého života. (129) Neboť jsme poznali, že ona je prvním dobrem, nám vrozeným. Z ní vycházíme při každém aktu volby a odmítnutí a k ní se obracíme, když používáme tohoto pocitu jako měřítka při posuzování každého dobra. A ačkolivje to první dobro a nám vrozené, nevolíme si proto každou slast, ale leckteré slasti přecházíme, když íirozí nebezpečí, že nám z nich vzejde více obtíží. A mnoha bolestem dáváme vědomě přednost před slastmi v případě, že nás pak provází ještě větší slast za to, že jsme po dlouhou dobu podstupovali bolesti, Každá slast je tedy pro svou povahu, pro kterou je nám vlastní, dobrem, ne každou si však volíme. A stejně i každá bolest je zlem, ne každou však odmítneme. (130) Teprve po srovnání a zvážení toho, co je pro nás prospěšné a co ne, můžeme o všech těchto věcech rozhodovat. Neboť za některých okolností poznáváme, že dobro je pro nás zlem a naopak zlo zase dobrem, Nezávislost na žádostech pokládáme za velké dobro, ne proto, že bychom chtěli mít stále málo, ale proto, abychom :<\ jr;,tliže nemáme mnoho, dovedli málem spokojit opravdově přesvědčeni o tom, že s nej větší rozkoší požívají přepychu ti, kdo ho nejméně postrádají, a že to, co si příroda vyžaduje, lze si snadno opatřit, co však je liché, že není snadné získat. Jídla s prostou chutí působí stejný pocit slasti jako nákladná hostina, jestliže člověka zbavuji veškeré trýzně vzniklé z pocitu nedostatku. {131) Chléb a voda vyvolávají nej vyšší pocit slasti, jestliže je človek požívá tehdy, když je potřebuje. Zvyk žiti prostým a nenákladným způsobem života přispívá jednak k dobrému zdraví, jednak činí člověka rozhodným při plněni nevyhnutelných úkolů v životě. Vyzbrojuje nás k tomu, abychom dovedli lépe snášet bohatý požitek, jestliže se nám ho tu a tam dostane, a připravuje nás k tomu, abychom dovedli neohrožené čelit náhodám osudu. Proto když říkáme, že slast je konečným cílem, nemíníme ti m slasti prostopášníků a ty, které spočívají v požitcích, jak se domnívají někteří lidé, kteří neznají naše učení nebo s ním nesouhlasí nebo si je Spatně vykládají, nýbrž stav, kdy člověk necítí bolest v těle a nemá neklid v duSL (132) Neboť život nečiní slastným ani ustavičné pitky a radovánky, ani požitky s hochy a a dívkami, ani požívání ryb a j iných věcí, které nabízí bohatý stůl, nýbrž střízlivý rozumový úsudek, který vyhledává důvody pro každý akt volby nebo odmítnutí a zahání plané domněnky, z nichž se rodí nej-větší zmatek v lidských duších. Počátkem všech těchto věcí a nejvyšším dobrem vůbec je rozumnost, Proto rozumnost, z níž vzešly ostatní ctnosti, je cennější než filosofie. Rozumnost je to, která nás učí, že není možné poznat slast života, jestliže nežijeme rozumně, krásně a spravedlivě, a že není ani možné žít rozumně, krásné a spravedlivě, aniž bychom přitom nepoznali slast života. Neboť ctnosti jsou svou podstatou spojeny se slastným žitím a slastné žití je od nich neoddělitelné* (133) Kdo stojí podle tvého míněni výše než ten, kdo zbožně smýšlí n bnziYh a vůbec nezná strach před s milí, má stále přid očima konečný cíl přírody a dobře ví, že krajní míru dobra je možno snadno naplnit a snadno dosáhnout, že krajní míra zla vsak má jen krátké trvání a způsobuje krátkou bolest? A kdo stojí výše než ten, kdo prohlašuje, že to, čemu někteří připisují neomezenou vládu nade vším .......,,. z nichž jedny věci jsou řízeny nutností, druhé náhodou a třetí konečně námi samými, protože nutnost není ničemu odpovědná, náhoda je nestálá, ale naée vůle je svobodná. Z čehož přirozeně vyplývá, že muže být provázena hanou nebo i chválou. (134) Vždyť by bylo lépe věřit bájím o bozích než otročit osudu, jak v něj věří někteří filosofové, kteří se zabývají výkladem přírody. Báje totiž dávají alespoň klamnou naději, že si svými modlitbami a dary můžeme něco od bohů vyprosit, osud však zná jen neúprosnou nutnost. Náhodu nechápe rozumný člověk jako božstvo, jak to většinou lidé činí — neboť božstvo nedělá nic bez určitého řádu — ani jako příčinu nemající pevný základ, a nevěří, že udílí lidem dobro či zlo, které jsou rozhodující pro blažený život, ale že vytváří pauze počáteční předpoklady k velkému dobru a zlu. (135} Je přesvědčen, že větší cenu má nemít štěstí a řídit se přitom rozumem, než mít štěstí a být přitom nerozumný. Neboť je lepší, když v našem jednání je správné rozhodnutí provázeno nešťastnou náhodou než když nesprávné rozhodnutí je šťastnou náhodou napraveno. O všech těchto a ostatních jim podobných věcech rozvažuj ve dne v noci sám se sebou a s přítelem, jenž je tí podobný, a nikdy ani v bdění, ani ve snčni nebudeš vyveden ze stEivu klidu -ii' ti, ttteřj j nou si rovni od přírody, mají mít i stejná práva." A o něco dále říká: „Kdo chce učinit vládcem rozum, ten chce, jak jhc aspoň zdá, mít za vládce božstvo a zákony. Kdo vlak žádá, aby vládl člověk, přidává tím i živočišný prvek, (2bit) Tím je např. žádostivost a vášeň, která zaslepuje i nejlepsí muže, Proto je zákonem rozum bez žádosti/' — Vidíš, že filosof zřejmě nedůvěřuje lidské přirozenosti « pohrdá jí. Svým výrokem totiž říká, že žádná lidská by* toat není hodna, aby ji osud postavil na tak vyvýšené místo. (a6id) Soudí, že není pro člověka snadné, aby dal přednost n|iokv]iémi.i prospěchu občanů před prospěchem svých tS r ■. *V M ÍT *S deti, a říká, že není spriLViítilivé vládnout mnoha lidem sobé rovným, ajako korunu tomu nakonec nasazuje výrok, že zákon je rozum bez žádosti, jemuž jediné lze svěřit správu státu, aíe nikomu z lidí. Jejich rozum totiž, i když jsou dobři, je spjat s žádostí a vášní jako s nejhoršími zvířaty. (262) Myslím, že tyto názory se přesně shodují s názory Platónovými, že za prvé má vladař být lepší než poddaní, má nad ně vynikat nejen svým postavením, ale i přirozenou povahou, což se mezi lidmi nikterak snadno nenajde... a za třetí, že se má všemožně a ze všech svých sil přidržovat zákonů, ale ne takových, které byly vyhlášeny podle okamžité potřeby nebo zdání lidmi, kteří se při tom ve všem neřídili rozumem. Zákony má dávat ten, jehož rozum a duse jsou zcela bezúhonné (262 h) a kdo je nedává ň ohledem na okamžité přestupky ani s ohledem na přítomnou situaci, ale kdo pochopil podstatu správy státu i podstatu práva a křivdy. Z poznání této podstaty ať převezme co nejvíce a pak ať dává občanům zákony obecně platné bez ohledu na přátelství a nepřátelství, sousedství a příbuzenství. (262c) Je dokonce lépe, nedává-li zákony svým současníkům, ale potomkům nebo cizincům, k nimž nemá ani v přítomnosti a neočekává ani v budoucnosti žádný osobní vztah, Vždyť jsem slyšel í o moudrém Soló-noví, že tím, že se poradil s přáteli o zrušení dluhů, jim dal možnost se obohatit, ale na sebe uvalil hanebnou žalobu, ačkoli tímto politickým opatřením dal lidu svobodu. (262a) Tak nesnadné je vyhnout se takovému osudu, i když by někdo přistoupil ke správě obce s rozumem prostým vášní, Právě toho se obávám a pochopitelně vychvaluji svůj dřívější způsob života, a poněvadž té jsem poslušen, mám nejvíce na mysli to, žes mí nejen řekl, že ted pro mne začíná soutěžení s oněmi dávnými muži — Solónem, Lykůr-gem a Pittakem, ale také přechod od kabinetních filosofických úvah k uplatňování filosofie v praxi. (263) Je to, jako bys někomu, kdo si doma jen ze zdravotních důvodů s obtížemi občas zacvičí, řekl; „Teď jsi v Olympii a přešel jsi z domácí tělocvičny na Diův stadión, kde se na tebe budou dívat Řekové ze v&ech krajů, a v první řadě tví .pohiobcanč, které musiš reprezentovat. Budou tu též někteří barbaři, které musíš ohromit a způsobit, aby se, pokud to nyní záleží na tobě, více báli tvé vlasti." Tím Dyi ho hned srazil a vyvolal bys u něho ještě před závodem trému. (263b) Představ si, že tvá slova též mne ted přivedla do stejného stavu, Jistě mě velmi brzy poučíš o tom, zda jsem došel k správnému názoru, nebo zda se částečné mýlím či zda vůbec ve všem uvažuji chybně. (263c) Ted ti chci ještě otevřeni napsat, v čem jsem byl, můj milovaný a nej váženější příteli, při čtení tvého dopisu na pochybách, Chci, abys mi to vysvětlil jasněji. Prohlásil j ti, že si ceníš více života praktického než života zasvěceného filosofii. Jako svědka ses dovolával moudrého Aristotela, který ztotožňoval štěstí se správným jednáním. Když zkoumal rozdíl mezi životem věnovaným veřejné činnosti a životem zasvěceným teoretickému studiu, byl tu trochu na rozpacích. Ačkoli všude jinde dává přednost teorii, zde vyzdvihuje původce správných činů. (2Ó3d) A těmi, jak říkáš, jsou právě vladaři, avšak Aristoteles se nikde nevyjádřil ve smyslu té věty, kterou tys přidal, spíše bychom tomu mohli rozumět právě naopak. Výrok „činnými ve vlastním slova smyslu nazýváme ty, kteří řídí veřejné záležitosti svou intelektuální činností" se vztahuje na zákonodárce, na politické myslitele, a vůbec na všechny, kdo tvoří svou duševní a rozumovou činností (264), a ne na pouhé vykonavatele politické činnosti. Ti první ovšem se m smějí spokojit s tím, aby jen uvážili a promysleli, co je nutno udělat, a výkon pak uložili jiným, ale sami musí ve všem přiložit ruku k dílu a jednat, jak přikazují zákony, a Často i, jak nutí okolnosti, ledaže bychom ,,tvůrcem" nazývali někoho v tom smyslu, jak Homér zpravidla ve ■vém díle nazývá Héraklea „zralého velkých činů", ačkoli lim vlastně ze všech lidí nejvíce přiložil ruku k dílu, (264b) Jestliže však připustíme, že je to pravda a že ti, I 1 lož jsou pány nad mnoha lidmi a vládnou jim, jsou šťastni, Iru pokud se zabývají veřejnými záležitostmi, co pak řek-n,-mr n Sokratovi? O IMhagoiovi, IXrmokritovi a Anaxa- S o « ** ci niť gOfovi Z Khzomen bys jistí řek], že byli obzvláště šťastni, poněvadž se mohli věnovat teoretickému bádáni. Sokrates vsak, který neměl v úctě teorii a spokojil se praktickým životem, nebyl ani pánem své vlastní ženy a syna, (264c) natož aby vládl třeba jen dvěma či třem spoluobčanům. A nebyl snad činným člověkem jen proto, že nebyl ničím pánem? Já si dovoluji tvrdit, že syn Sófroniskův dokázal v životě víc než Alexandros Veliký. Jemu totiž přičítám zásluhu na moudrosti Platónově, vojenském umění Xeno-fóntově, statečnosti Antísthenově, na vzniku eretrijské a megarské filosofické školy, na Kebétovi, Simmiovi, Faidó-novi a nesčetných jiných. (2t^á) A to se nezmiňuji o školách přímo odvozených od jeho učení, o lýkeiu, stoické škole a o Akademii. Komu přineslo prospěch vítězství Alexandrovo? Které město jím získalo lepší správu? Který jednotlivec se stal lepším? Mohl bys najít mnohé, kteří zbohatli, ale nikoho, kdo by byl zmoudřel nebo se stal rozvážnějším, Spíše leckdo se stal nevázanějším a zpupnějším. Ale všichni lidé, kteří dnes nalézají útěchu ve filosofii, vděčí za to Sokr.ii.ovi, A to netvrdím pouze já, ale myslím, (265) že přede mnou už to poznal a prohlásil Aristoteles, že on může být stejně pyšný na své pojednání o bozích jako dobyvatel perské říše- Myslím, že tím došel k správnému závěru, Vítězství totiž je věcí odvahy a štěstí, a chceš-li tedy i běžné inteligence, dojít vsak k správným závěrům o bohu není jen výsledkem úplné dokonalosti, ale leckdo by právem mohl chtít vědět, zda má takového muže nazývat člověkem, či bohem. Je-li správný výrok, že každá věc je poznatelná tomu., kdo k ní má nějaký vztah, pak ten, kdo poznal podstatu božského, by právem sám měl být nazván božským* Poněvadž se zdá, že jsem zase soustředil svou pozornost na život zasvěcený teorii a život zasvěcený činnosti s ním pouze srovnávám, ačkoli ty jsi takové srovnání hned od počátku zamítl, pripomenú ti muže, o nichž ses sám zmínil, (265 c) totiž Areia, Niko la a, Th rasy Ha a Músónia. Nikdo z nich nevládl ve své obci, Areios prý dokonce odmítl správu Egypta, která mu byla nabízena, Thrasyllos, dů- věrník drsného a od přírody zlého tyrana Ti ber i a by si byl navždy vysloužil nesmytelnou hanbu, kdyby se nebyl obhájil ve spisech, jež po sobě zanechal (26$d) a v nichž ukázal svou pravou povahu — tak málo mu prospěla veřejná činnost. Nikolaos sice sám vykonal některé nevelké činy, ale proslul spíše svými spisy o nich a Jvlúsónios se stal známým tím, jak statečně snášel svůj osud a jak, při Diovi, trpělivě nesl krutost tyranů, A jistě nebyli tito lidé méně tťastní než vládcové velkých říší, Areios, který pohrdl správou Ľjíypta, (26O) se dobrovolně vzdal nej lepši ho cíle, považoval-li opravdu toto za nej významnější. Vždyť ani ty sám bys v tom případě nebyl mužem činného života, poněvadž nejsi ani vojenským velitelem, ani řečníkem a nevládneš žádnému národu nebo městu! A to by přece nemohl tvrdit žádný rozumný člověk. Vždyť tím, že vychováš ať už mnohé, nebo jen tří čtyři filosofy, můžeš lidem prokázat větší dobrodiní než mnoho králů dohromady, (266b) Vždyť filosof nemá nikterak nízké postavení i jeho úkolem není jen, jak ty říkáš, být poradcem ve věcech iíiicc-tiétu) zájmu, takže jeho -11 r 1 ■ • 1 by K untsklt Dl POU-hé mluvení, On musí právě činem podepřít svá slova a ukázat se takovým, jakým chce, aby se stali druzí. Teprve potom mu lidé budou důvěřovat a on je spíše povzbudí k činu než ti, (266c) kdo pouhým příkazem pobízejí lidi k správnému jednání, Ale musím se vrátit k svému původnímu úmyslu a ukončit dopis, který se stal snad trochu delším, než je třeba, Jeho podstatou je, že mám odpor k životní dráze státníka ne proto, že bych sl: vyhýbal námaze, ani pr<*io, že bych ■c honil jen za zábavou a měl snad v lásce prázdný a lehkomyslný život* Jak jsem prohlásil hned na začátku, necítím ete k tomu dost vzdělaným (2Óód) ani nadprůměrně nadaným a navíc se obávám, abych neuškodil filosofii, která v dnešní době už tak jako tak se těší malé vážnosti a v níž 1 já sám, ač ji mám tak rád, jsem mnoho nedosáhl, Proto jiem už dříve o těchto věcech psal a v tomto dopise, pokud in bylo v mých silách, jsem se znovu snažil obhajovat proti vašim výčitkám. t? U ttf Kéž bůh mi dopřeje ncjlepší osud a rozvahu důstojnou tohoto osudu, stejné jako jsem přesvědčen, (267) že nyní potřebuji všemožnou pomoc od vyšší moci a také od vás filosofů, poněvadž jsem se vám postavil v čelo a podstupuji za vás první nebezpečí, Ale je-li ve mně něco lepšího, než odpovídá mé přípravě a mému vlastnímu mínění o sobě, ať bůh to skrze mne poskytne lidstvu a ty se nemusíš pro má slova hněvat, Nejsem si totiž vědom žádné přednosti kromě té, že si nemyslím, že mám nej větší vlohy, když nemám žádnou. Jak sám vidíš, křičím a dokazuji, že ode mne nemůžete žádat velké věci, (2-670) ale musíte vše svěřit bohu. Tak já bych nebyl zodpovědný za nedostatky, a když by vše dobře prospívalo, byl bych uznalý a skromný a nepřipisoval bych si cizí činy, ale podle práva bych vše přičetl bohu a byl bych mu vděčný, a vybízím vás, abyste mu byli vděčni i vy. Júlianos filosofu Maximovi (414) Všechny myšlenky se mi hrnou najednou a zadržují můj hlas, poněvadž jedna z mých myšlenek nedovoluje druhé, aby se projevila. Nazvi to duševní poruchou či jak jinak se ti líbí, Nuže, dejme věcem chronologický pořádek, nejdříve ovšem vzdejme dík všem milostivým bohům, (414b) kteří až posud mi dovolili psát a snad nám i dovolí, abychom se navzájem opatřili. Jakmile jsem se stal císařem (proti své vůli, jak bozi vědí, a také jsem to na místě dal najevo všemi možnými způsoby), vytáhl jsem proti barbarům a toto tažení trvalo tři měsíce. Při návratu k břehům Galie (414c) pátral jsem a vyptával jsem se těch, co odtamtud přicházeli, zda se tam ne vylodil nějaký filosof nebo učenec v hrubém plášti a možná i v jemném rouše. Pak jsem dorazil až k Bisentionu. Nyní je to městečko znovu postavené, za dávných dob však bylo velké a jeho ozdobou byly nákladné svatyně, bylo opevněno silnou hradbou a k tomu ještě přirozenou povahou místa. Obtéká je totiž řeka Dubis, Město samo pak vyčnívá jako skalnatý útes v moři, mohl bych téměř říci, že je nepřístupné i samotným ptákům, (4i4d) až na ta místa, kde řeka, jež je obtéká, vytvořila před ním jakési břehy. Poblíž tohoto města mne potkal muž vyhlížející jako kynik v hrubém plášti a s holí. Když jsem ho viděl zdálky, nepřišlo mi nic jiného na mysl, než že jsi to ty. Když jsem se už přiblížil, měl jsem za to, ž ľ aspoň přichází od tebe. Ten muž byl sice mým přítelem, ale nesplnil mé očekávání. Takové vidění jsem tedy měl, Potom jsem si myslel, (415) že jsi zcela zaměstnán mými záležitostmi a že tě nenajdu nikde mimo Hecko. Ať zví to Zeus, ať zví to velký Hélios, ať zví to mocná Athéna a všichni bozi i všechny bohyně, jak jsem se o tebe bál, když jsem z Galie táhl proti Ilyrům, Ptal jsem se bohů (sám jsem k tomu neměl odvahu, nemohl jsem totiž snést ani vidět, ani slyšet nic takového, co tehdy leckdo by byl předpokládal, Že tě může potkat, (415b) svěřil jsem to tedy jiným). Bozi dali jasné najevo, že kolem tebe proběhnou nějaké bouřlivé události, ale že to nebude nic hrozného a nic, co by přispělo k uskutečnění bezbožných záměrů, Jistě vidíš, že jsem opominul mnohé významné věci. Především by ses měl dozvědět, jak jsem tak náhle si začal být vědom přítomnosti bohů, jakým způsobem jsem ušel takovému množství lidí, kteří mi strojili úklady, aniž jsem někoho zabil, aniž jsem kohokoli připravil o peníze, (415c) pí uemž jsem uvrhl do vězení pouze lidi přistižené při činu. Tyto věci bych ti asi neměl psát, ale vyložit ústně, myslím vsak, že by ses to rád dozvěděl. Bohy uctívám veřejně □ také viHšina vojska, jež mě následovalo, uctívá bohy. Veřejně obetujeme býky. Obětoval jsem bohům jako díkůvzdání mnohé hekatomhy. (115'.li Bozi mé pobi zej i, tabých vtt očistil, jak je jen možné, a já jsem jich horlivě poslušen. Říkají, že mi dají velikou odměnu za mé úsilí, pakliže ne- polevím. Přišel k nám Euagrios.........od boha, jehož uctíváme............ Mnohé věci mi ještě dále přicházejí na mysl, aleje třeba leckteré uschovat pro tu dobu, až budeš přítomen. Vzhůru ledy, ve jménu bohů, co nejrychleji, ať už použiješ dvou či více vozů. Poslal jsem též ďva z nej věrnějších služebníků, •K tft tX Z nichž jeden tě doprovodí až do tábora, druhý mi dodá zprávu, že jsi už vyrazil a již jsi na cestě; sděl sám těm hochům, čeho chceš, aby se každý z nich ujal. J úlianos filosofu Maximovi (3S3) Říká sc, že Alexandros Makedonský spával na básních Homérových, aby tak ve dne v noci byl ve styku s jeho skladbami naplněnými válečným duchem. My zase usínáme s tvými listy, jako by to byly jakési léčebné prostředky, a stále je znovu Čteme, (383b) jako by byly Čerstvé a jako by se nám právě byly dostaly do rukou. Chceš-li tedy, aby písemný styk vyvolal v nás zdání tvé přítomnosti, piš a nepřestávej to dělat ustavičně; a ještě raději s pomocí boží sem přijd a mysli na to, že dokud jsi od nás vzdálen, nemůžeme ani tvrdit, že žijeme, pokud právě nám není dopřáno číst tvé dopisy. J úlianos Arsakiovi, veleknězi galaiskému (429c) Náboženství mající v úctě řecké bohy dosud neprospívá podle našeho záměru, a to kvůli nám, kteří jsme jeho vyznavači. Kult bohů je sice skvělý a rozsáhlý, většít než jsem očekával a več jsem doufal. Budiž Adrasteia milostiva mým slovům! (4zgd) Vždyť není tomu dlouho, co nikdo by se nebyl odvážil ani v modlitbách si přát v krátké době takovou a tak velikou změnu. Proč však si myslíme, že to stačí, a nevidíme, že nejvétší příčinou rozmachu neúcty k našim bohům byl lidumilný postoj křesťanů k cizincům, úcta, kterou prokazovali hrobům .svých zemřelých, a předstíraná vážnost způsobu jejich života? (430) Jsem toho názoru, že my musíme v každé z těchto věcí jednat opravdo-vě. Nestačí, abys byl takový jen ty, ale všichni kněží v Ga-latii bez výjimky. Dud je zastraš neboje přesvědč, aby žili řádně, nebo je zbav kněžského úřadu, jestliže by neprokazovali úctu bohům spolu sc svými ženami a dětmi (430b) ť? cR «« a trpěli, aby jejich služebnictvo, synové či ženy neměli v úctě naše bohy a dávali před úctou k bohům přednost bezbožnosti, Dále mu připomeň, že kněz nesmí docházet do divadla ani popíjet v hospodě ani řídit nějaké řemeslo či práci, která by byla nečestná a zavrženíhodná. Odměňuj ty, kteří tě budou poslušní, neposlušné zbavuj úřadu, /iiď v každém městě četné útulky pro cizince, (430c) aby cizinci okusili i naší lidumilnosti, a to nejen pro naše lidi, ale i pro ostatní potřebné. Uvážil jsem ui, odkud na to .1.1 .. prostředky, Dvl \teta přikuj aby každoročně bylo po celé Galatii odevzdánu 30 000 modiů pšenice a 60 000 sextariů vína. Prohlašuji, že pětina z toho má být rozdělena chudým, kteří slouží kněží m, zbytek pak abychom rozdělovali mezi cizince a ty, kteří se na nás obrátí se svou žádostí, (43od) Je hanba, že žádný žid nežebrá a bezbožní Galilejští podporují nejen své lidi, ale i naše a naši tak vyvolávají domněnku, že se jim nedostává podpory z naší strany. Uč rovněž přívržence řeckého náboženství, aby na tyto služby přispívali {431) a aby vesnice, které uctívají řecké bohy, obětovaly bohům prvotiny své úrody, přivykej přívržence řecké víry této dobročinnosti a poučuj je, že my jsme takto jednali odedávna. Aspoň Homér vylíčil Eumaia, juk říká: Hoste, vždyt nelze mi pfec, byt pfťJe! i nad tebe horší, hostovi adepfít poctu, vždyt od Dia zajisté všichni (431b) hosté i ie brdci jsou —jim dar, byt malý, je milý. Nedovolme tedy jiným, aby nás překonávali v dobročin-noHti a nezahanbujme se vlastní lehkomyslností či lépe n eno nezahazujme sami úctu k bohům. Dozvím-li se, že takto jednáš, budu pln štěstí. C43ic) Jen zřídka navštěvuj vládní úředníky v jejich domě, většinu záležitostí jim sděluj písemně. PrÍjdou-lÍ do města, ať jim nejde vstříc nikdo z kněží, kdykoli však půjdou do chrámu, ať jím kněz vyjde vstříc do chrámové předsíně. Ať před nimi nevchází dovnitř žádný voják, ať je vtak sleduje, kdokoli bude chtít. Jakmile totiž úředník překročí práh posvátného okrsku, stává se tím soukromníkem, (43 id) Sám totiž jsi, jak víš, vládcem uvnitř, tak to žádá božský příkaz. A ti, kteří ho poslechnou, jsou vpravdé zbožní, ti však, kteří se mu v pýše stavějí na odpor, jsou marniví a ženou se za lichou slávou. Jsem ochoten pomoci Pessinuntu, pakliže si usmíří Matku bohů. Jestliže jí však nebudou dbát, nemohou nejen zůstat bez výtek, ale — ač nechci užít příkrých slov — ať pak rovněž nepoznají můj hněv. (432) Nelze mi př»C, bych hostil a s lítostí litoval muže, kteň nesmrtelných bohů si nenávist získali. Přesvědč je tedy, že činili si nárok na mou péči, musí se všichni jeho občané stát prosebníky Matky bohů, Júiianos občanům Bosťry Domníval jsem se, že vůdcové Galilejských (43°) budou spíše vděční mně než tomu, kdo spravoval říši přede mnou. Za jeho vlády se totiž mnohým z nich stalo, že bylí posláni do vyhnanství, že byli pronásledováni i uvrtěni do vězení a velké množství takzvaných kacířů bylo dokonce pobito, jak tomu bylo v Samosatě, v Kyziku, v Paflagonii, v Bithýnii i Galatii a v četných jiných (436b) krajinách byly do základů zpustošeny a vyvráceny celé vesnice, kdežto za mé vlády je tomu naopak. Byli propuštěni vyhnanci a ti, jimž bylo zabaveno jmění, dostali mým zákonem zpět všechen svůj majetek. Oni však dosáhli takového stupně šílenství a nerozumu, že zuří kvůli tomu, že už se nemohou chovat jako tyrani a jednat tak, jak kdysi nakládali navzájem se sebou a později i s námi, kteří uctíváme bohy. Nenechávají kámen na kameni, odvažují sc pobuřoval, lid u vyvolávat vzpoury, chovají se bezbožně vůči bohům, neposlouchají našich příkazů, {436c) ač jsou tak lidumilné. Nedovolujeme totiž, aby nikdo z nich by! proti své vůli vlečen k oltářům, ale výslovně prohlaSujeme; jestliže někdo chce dobrovolné brát spolu s námi účast na očistných ritech a úlitbách, ať nej dříve vykoná očistnou oběť a obrátí se se svými modlitbami na bohy, kteří odvracejí zlo. Tak daleci jsme toho, (430c!) abychom byli pojali přání nebo myšlenku, aby někdo z bezbožníků se zúčastnil našich posvátných obětí, dokud by neočistil svou duši modlitbami k bohům a tělo obvyklými zištnými rity. Je zřejmé, že dav oklamaný takzvanými kleriky se bouří, když mu byla vzata tato svoboda. Ti, kteří se totiž až dosud chovali jako tyrani, (437) se nespokojuji tím, že nejsou trestáni za zlo, které dříve spáchali, ale touží po dřívější moci, a poněvadž už nesmějí soudit, psát závěti, přisvojovat si cizí dědictví, přidělovat všechno sobě samým, pouštějí z řetězu všechen nepořádek, a jak se řiká, ptilévají olej do ohně a odvažují se k dřívějším zločinům přidávat ještě větší tím, že vhánějí dav do vzpoury. Rozhodl jsem se proto (437b) učinit tímto ediktem prohlášení ke všem obcím a oznámit, že nikdo nesmí brát účast na vzpourách kleriků, nesmí se jimi dát svést, aby vzal do ruky kameny a nebyl poslušen úředníků, ale lidé se směji scházet podle své vůle a modlit se za sebe obvyklými modlitbami. Kdyby je však klerikové sváděli ke vzpouře, pak ať už s nimi nesouhlasí, ;iby nebyti potrestáni, (437c) Rozhodl jsem se učinit toto prohlášení zvláště pro obec Bostřanů, poněvadž biskup Titus a klerikové v podáních, jimiž se na mne obrátili, obvinili své přívržence, jako by oni vybízeli lid, aby se nebouřil, ale dav se řítil do rozbrojů. Připojil jsem k tomuto ediktu znění, jež se odvážil uvést ve svém podání: Í437d) „Ačkoli křesťané počtem se mohou měřit s Helény, zadržuje je naše výzva a nikdo nikde nevyvolává nepořádky," To jsou slova biskupova o vás. Vidíte, že tvrdí, že vaše kázeň nevyplývá z vašeho lu/.hodntttí, ale že proti vaší vůli, jak aspoň tvrdil, vás zadržují jeho výzvy. (438) Proto sami ze své vůle vyžeňte svého žalobce z města a vy, lid, žijte mezi sebou ve svornosti a nikdo nechť se nestaví na odpor a nejedná proti právu. Ani vy, kteří jste obloudili, neubližujte těm, kteří prokazují bohům řádnou a spravedlivou úctu podle dávné tradice, ani vy, kteří ucLiViu: In.h v, j i *: j i š k< u j t c (4 3 8b) a nerozchvacujte loupeživě domy těch, kteří zbloudili spíše z neznalosti než úmyslné. Lidi je nutno přesvědčovat a poučovat slovem, nikoli ranami a násilím či tělesným mučením, Vždy opět připomínám triu, klvíi uciluji o opravdovou zbožnost, aby v ničem se nedopouštěli křivdy na přívržencích Galilejských, aby je nenapadali a nedopouštěli se na nich násilí, Lidi, kteří právě v tom nejdůležitějším jednají špatně, máme spíše litovat než nenávidět. (438c) Vždyť zbožnost je vpravdě největší dobro a naopak nej-větším zlem je bezbožnost. Je tomu tedy tak, že právě tuto cenu platí jako trest lidé, kteří se od bohu obrátili k mrtvolám a ostatkům. Podobně se trápíme spolu s těmi, které zachvátila nemoc, a radujeme se zase spolu s těmi, které bozi nemoci zbavili a osvobodili je od ni. Dáno v Antiochii i. srpna Júlianos Libaniovi Odměnil jsi Aristofana za jeho zbožnost vůči bohům i za jeho oddanost k tobě. To, co bylo předtím příčinou jeho hanby, jsi změnil a učinil jsi z toho příčinu jeho slávy nejen pro přítomnost, ale i pro budoucnost, poněvadž udání Pavlovo ani výrok jistého soudce se nemůže rovnat řečem, jež skládáš ty. Jejich řeči totiž narážely na pohrdání i v době, kdy mohly být mocné, a zanikly zároveň se svými autory. Tvé projevy i nyní jsou obdivovány pravými Helény a budou obdivovány i v budoucnosti, jestliže mě neklame můj zdravý úsudek, Budeš si ostatně klást otázku, zda jsi mě ve věci Aristofanové přesvědčil či zda jsi změnil mé původní stanovisko. Souhlasím, že jsem došel k názoru, že on nepodléhá rozkoŠem a penězům. Proč bych také neměl podlehnout řečníkovi, který je zároveň znamenitým filosofem a také velkým milovníkem pravdy? Pak ovsem je přirozené, že mi položíš další otázku: proč tedy nezměním jeho neštěstí v lepší osud a proč neodstraním potupu, která na něm utkvěla kvůli jeho neštěstí? ,,Dva když pospolu jdou", jak se říká, já a ty se spolu poradíme. A jsi v právu, jestližcjmi neradíš pouze, že je třeba pomoci člověku, který upřímně měl v úctě bohy, ale také jakým způsobem se to má^atát. I to jsi určitým způsobem naznačil. Je jistě lépe o těchto věcech nepsat, ale vyřídit je navzájem ústně. Bud zdráv, můj nej dražší a nejmiiejäi bratře I (3Sad) Přečetl jsem téměř celou tvou řeč včera před snídaní, po snídani, dříve než jsem začal odpočívat, jsem pokračoval ve čtení zbylé částí. Jsi šťastný člověk, že takto dovedeš mluvit, a ještě šťastnější, že umíš takto myslet. Ó jaká řeč, jaký důvtip, jaká moudrost, jaké rozdělení látky, jaké vedení důkazů, jaké uspořádání, jaká zahájení, jaká výmluvnost, jaký soulad, jaká skladbaI Libanios cisafi Júlianovi (1) Já jsem odměnil Aristofana, a ty zas jsi odměnil mne za planoucí a prudkou lásku, již k tobě chovám a o níž věd J bozi i lidé, takže nyní se málem vznáším povznesen tvým un|uviHF který mi dodal naději a velebil můj ptt •:•]• n. Všechno se mi tedzdá nicotným — bohatství Midovo, krása Nireova, rychlost Krisónova, síla Polydamantova, núž Pé-leův. (2) Myslím, že bych nemohl cítit větší rozkoš, ani kdybych sc byl napil nektaru, než nyní, kdy král, jakého odedávna hledal Platón a pozdě jej nasel, schválil můj názor a projevil obdiv k mé řeči a poctil ji slibem daru, a ještě více mne ctí tím, že chce spolu se mnou uvážit, co je třeba dát. (3) Je tomu snad tak, že člověku, který pozoruje východ nebeské Kozy, se nemá splnit všechno, a mně, který jsem o to neusiloval, se dostává největších darů, a kdykoli požádám o nějakou laskavost, císař je připraven mi ji prokázat, napodobuje hohyiii njj ndvsidi? (4) Připojím tvůj dopis ke své řeči, aby ukazoval synům Reků, že jsem svůj šíp nevypustil marně. Aristofanovi budou sloužit ke cti mé řeči, mně zas tvůj dopis, či spíše oba se budeme pyšnit jak tvým dopisem, tak tvými daryj obojí totiž nám oběma bude ozdobou. (S) Musíš se dozvědět také o obavě Arístofanově, aby ses tomu zasmál: někdo z těch, kteří zpravidla k tobě přicházejí večer, když byl zadržen, že prý připravuješ nějakou řeč, nám to přišel sdělit. Vyděsil jsem se hned, že už ses dal do boje proti mé řeči, že srazíš svého uěitele a že Aristofa-novi způsobíš stejné neštěstí jako Nilovi. Běžíme tedy k dobrému Elpidiovi. Jakmile se dozvěděl, proč. jsme se vylekali, dal se do hlasitého smíchu. Až tu jsme si oddechli a o málo později máme v rukou tvůj krásný dopis. s ním tak hanebně naložil, na to se zeptej jiných, já je ctím, i když mi ublížili. (6) Zatímco toto neštěstí bylo ještě živé, také Kalliopios byl vyrván přímo od knih a 2 práce. Osud mladých mě stíhá jednou ranou za druhou a ještě hůře* To bys mohl slyšet i od těch, kteří se podělili o jeho věci. Pro mne je to, co bylo před ním, on sám, i co bylo po něm, příčinou nářků a slz, které bohatě stékají na můj dopis, Libdn i os Ammianxi Marcellitwvi (i) Závidím ti, že máš Řím a že Řím má tebe. Ty totiž ted máš něco, co nemá na zemi sobě rovného, a jemu se dostalo občana, který v ničem není pozadu za jeho občany, jejichž předky byli polobozi. (2) Pro tebe už mělo velký význam, že jsi tam mohl pobývat alespoň mlčky a naslouchat řečem, jež pronášeli jiní — Řím má mnoho řečníků, kteří jdou ve stopách svých otců —, nyní dokonce, jak se proslýchá mezi lidmi, kteří se odtamtud vracejí, jsi sám veřejně vystupoval a ještě vystoupíš, poněvadž tvé dílo je rozděleno do mnoha částí, a když to, co bylo zveřejněno, je pochváleno, doporučuje to i další část. (3) Slyším, ze sám Rím oslavuje tvou práci a Že je toho názoru, že jsi některé soupeře překonal a za jinými že jsi nezůstal pozadu. To neslouží ke cti jen autorovi, ale i nám, jichž je autor spoluobčanem. (4) Nepřestávej skládat takové řeči a přinášet je z domova na shromáždění, nedej se unavit obdivem, ale sám se staň slavnějším a 0 svou slávu se podílej s námi. T;ikovy \r Lotiž slavný občan: jeho sláva je i OldoboU |cho města. (5) Tobě tedy ať se daří stejně jako dosud. Já mám zármutek, a nepomůže-li mí některý bůh, bude pro mne nesnesitelný. Můj jediný dobrý syn, syn dobré matky (i když nebyla svobodná občanka), zemřel a je už pohřben. Umřel následkem neštěstí, které bylo dílem násilí. Kdo CHIÓN SPIKNUTI PROTI TYRANOVI Román v dopisech i Přestaňte být smutní nad mou nepHtamností Chión pozdravuje Matrida Z řeckého originálu Epistolograplií Graeci, r*e. R. Hertber, A. Firmin Didot, Paiiaíis 1873. pŕťloiil a pořnárnkioii opatřil Vádiv BiihniL Už jsem byl třetí den v Byzantiu, když mi Lysis odevzdal dopis od tebe, v němž píšeš, jak se tobě í celé rodině po mně ■týská. Jiný by ti připomínal věci, které by tě mohly utěšit, vypočítával by, co dobrého tato cesta může přinést, a tak by v tobě probouzel radost, která by pomohla zahnat tvůj nynější smutek. Já bych si však přál totéž od vás, abyste mi vy sami určili odměnu za očekávané dosažení ctnosti: že 1 ■ i/.natku, které získám studiem, nebudete jen čerpat útěchu ve smutku nebo spokojenost, když vás nic smutného nepotká, ale že vás, své rodiče, tímto dosažením ctnosti učiním šťastnými. Je lepší, když přede mne tak jako před závodníka postavíte větší odměny, abych o ně bojoval 1 větším úsilím. Dívej se na to takto, otče, a utěšuj matku, jestliže patří k těm, kteří potřebují útěchu, a ty k těm, kteří jsou schopni Útěchu poskytnout, 2 Chiún doporučuje svému otci Tiuasóna, kterému je zavázán Chión pozdravuje Matrida Thrasón je obyčejný obchodník, jezdí teď za obchodem po Cemém moři, mám však dojem, že to je člověk mnohem lepší, než by odpovídalo jeho způsobu života. Také mu (■■''in teď za svého pobytu v Byzantiu y.u ledueo;, ZRVizta. Když jsem si chtěl prohlédnout, co je v této krajině hodné prohlédnutí, provázel mě při tom putování a staral se i o Jiné věci, abychom se nedostali na špatnou cestu nebo ne-nHiMli dokonce jít pěšky, ale aby se nám s použitím povozů a jiných prostředků cestovalo co nejpohodlněji. Když ted jede do vašich končin, považoval jsem za nutné dát mu na cestu toto svědectví, aby bylo možné oplatit mu stejným. Provázet ho po místech, kde by bylo něco k vidění, nebude myslím třeba, protože kdysi u Pontu sloužil, vůbec však nepochybuji o tom, že ho podle svého zvyku přijmeš ochotně jako hosta ve svém domě, Já sám se už dávno vypravuji na cestu k vám, avšak nemohu se dočkat příznivého větru. 3 Chvála Xenofóntových činů v Asii a v Byzantiu. Xenofóntův příklad je podnětem ke studiu filosofie Chión pozdravuje Matrida (i) Jsem velmi vděčen větrům, které mé zdržely a přinutily k dalšímu pobytu v Byzantiu, třebaže jsem na ně byl ze začátku silně rozhněván, protože jsem pospíchal, Ale kvůli Sokratovu příteli Xenofóntoví by to bylo stálo za to cekat tam ještě déle, Tento Xenofón je totiž jeden z těch Řeků, kteří přišli Kýrovi na pomoc a táhli s ním proti Artaxerxovi. Ze začátku doprovázel jednoho z velitelů a velmi svědomitě se věnoval jen takové činnosti, jaká sluší vojákovi, ačkoliv byl jedním z těch, kterých si Kyros vážil Když Kýros v první bitvě ■ml II ret: kým velitelů Ol byly v n^jmru s uzavřenou smlouvou sraženy hlavy, byl zvolen za vrchního velitele kvůli své statečnosti a ostatním přednostem, protože se zdálo, že se nejlépe postará o záchranu Řeků, A tuto naději neoklamal, ale vedl svou malou armádu středem nepřátelské země a zachránil ji, třebaže byl každého dne nucen tábořit v samém sousedství králových vojevůdců. (3) Už tohle si zaslouží obdiv, ale ještě mnohem obdivuhodnější a větší bylo to, co jsem teď já sám na vlastní oči viděl. Řekové už měli dost té dlouhé a těžké vojenské služby, plné nebezpečí, za něž jim jedinou odměnou byla záchrana života, a tak když je Byzantští ze strachu přijali, rozhodli se město vyplenit, a okamžitě zavládl v Byzantiu velký zmatek. Žoldnéři se už chápali zbraní, trubač troubil znamení k útoku, já jsem chytil štít a kopí a běžel jsem na hradby, kde jsem viděl shromážděné některé mladé muže. Střežit hradby nemělo ovšem žádnou cenu, když už měli nepřátelé město ve své moci. Přesto jsme si myslili, že díky výhodné poloze místa budeme lépe odrážet nepřátele nebo aspoň oddálíme svou záhubu. {3) A vtom jsme uprostřed zmateně pobíhajících Řeků zpozorovali dlouhovlasého muže, velmi krásného a už na pohled příjemného, který procházel jejich řadami a každého jednotlivce zdržoval od útoku. 13yl to Xenofón. Když ho někteří nepřátelští vojáci přemlouvali, aby on sám jediný poslechl mnohé a ukončil už jednou jejich bloudění plné útrap a obtíží, zvolal na ně: „Stáhněte se tedy zpět a poradte se o tom; nemusíme se přece bát, že by nám během naší porady vyklouzlo z rukou, co pevné držíme." Protože se styděli tuto jeho výzvu odmítnout, postavil b* Xenofón doprostřed a měl k nim řeč, která musila být obdivuhodná, jak jsme mohli soudit podle výsledku — neslyšeli jsme ji dobře. A tak j sme viděli ty, kteří byli před malou chvílí rozhodnuti město vyplenit, jak na tržišti pokojně nakupují, co potřebují, tak jako kterýkoli jiný člověk v Byzantiu, a úplně z nich vyvanula ona nespravedlivá a lupičská bojovnost. (4) Co jsme tenkrát viděli, bylo dokladem Xenofóntova ducha, jeho rozvahy a výmluvnosti. Domníval jsem se, že nesmím přejít kolem toho muže jen tak mlčky, zvlášť když se zasloužil o mne Stejně jako 0 Byzantské — vždyť bych byl kvůli těm větrům také oloupen o všechno. A tak jsem se mu představil. On si vzpomněl na tvé přátelství se Sokratem a vybízel mě, ■bych se věnoval filosofii — vůbec se mnou nerozmlouval 1 ■ k. h voják, Zeus je můj svědek, ale velmi vlídně. Ted vede své vojsko do Thrákie, neboť thrácký král Seuthés, který pustil do války s někým ze sousedů, si pro ně poslal • fllibtl jim plný žold. Oni ho poslechli, protože se nechtěli vrátit domů bez prostředků, ale chtěli mít něco za svou námahu, dokud jsou ještě vojskem. (5) Věř mi, že se ted vydám s mnohem větší chutí na cestu do Athén, abych tam studoval filosofii, Snad si ještě pamatuješ, jak jsi mé bez přestáni nutil do filosofie a vykládal mi podivuhodné věci o lidech, kteří se věnovali některé jejl části, a jak já jsem a tebou ve všem ostatním souhlasil, avšak filosofie j sem se velmi bál. Zdálo se mi totiž, že v ostatních věcech opravdu činí svědomitějšími ty, jichž se dotkla {soudil jsem totiž, že uméřenost a spravedlivost nečerpají lídé odnikud odjinud než z filosofie), že však silně uvolňuje nebo dokonce umŕtvuje činorodost duše. Těmi přednostmi filosofie, o kterých jsi mluvil, byla přece nečinnost a klid. (6) Zdálo se mi tedy nesnesitelné, že by mi pěstování filosofie pomohlo k zlepšení ve všem ostatním, a vsak že by mi nemohlo dodat odvahu ani udělat ze mne vojáka ani učinit mě schopným nějakého skvělého činu, kdyby to bylo zapotřebí, ale že bych to všechno pustil z hlavy, jako bych byl filosofií očarován a jako bych pod vlivem nějakého zařikávadla na všechny skvělé činy zapomněl. Nevěděl jsem, že lidé, kteří prošli filosofickou průpravou, jsou lépe připraveni i pro statečnost, a to jsem se právě naučil od Xenofónta, a ještě ne lehko: ne tenkrát, když se mnou o tom rozmlouval, ale když se mi ukázal ve své pravé podobě. Vždyť on, jemuž Sokratovo učení dalo nejvíc, dokáže zachránit vojska i města, a vůbec se nedá říci, že by z něho filosofie učinila člověka méně užitečného sobě i přátelům. (7) Proto má možná život v klidu lepší předpoklady k zajištění štěstí, avšak kdo dokáže správně užívat klidu, dokáže se i správně vyrovnat s každou činností, a větší slávu než válečník dosáhne ten, kdo dovede ovládnout lakotu a jiné náruživosti, jimž podléhají i vítězové ve válkách. Proto doufám, že i já, veden filosofií, budu ve všem ostatním lepší, a ani nebudu méně statečný, jen méně smělý. Avšak o tom jsem toho už řekl nejen dost, ale víc než dost. Oznamuji ti také, že už se připravují na cestu, neboli vítr se už začíná obracet správným směrem. 4 Vyprávění o nebezpečné plavbé Chión pozdravuje Matrida (1) Protože jsem se náhodou setkal se Simem, který pluje se svými druhy za obchodem do vašich končin, rozhodl jsem se podat vám /právu i o tom, co se joj přihodilo v IV rinthu. Kůzlata právě zapadala večer a já jsem varoval plavce, j.Lei i oas vezli, aby nevyplo1, ivm li, zvjáK kdyf mohou klidné zůstat v Byzantiu. Oni mé vsak neposlechli, dokonce se moc smáli mému předpovídáni, že prý jsem se od hvězdáře Archedéma nakazil nějakou hvězdářskou nemocí. Já jsem jim nějaký čas odporoval, nakonec jsem však ustoupil (bylo to, jako bych byl poražen v nějaké námořní bitvě), protože jsem si už sám nebyl jist správností své předpovědi. Kromě toho i příznivý vítr, který sliboval pohodlnou plavbu, věrohodnost mého varování zmenšoval. (2) Když jsme se dostali na širé moře, smáli sc mi pro mé řeči po celou cestu až do chvíle, kdy jsme pluli kolem Sé-lymbrie —já jsem si při tom přál, aby se mi mohli posmívat až do okamžiku, kdy vystoupíme na břeh. Když jsme však urazili dalších asi třicet stadií, překvapila nás strašná bouře. Dlouho to s námi vypadalo hrozně špatné, neboť jsme neměli možnost uchýlit se s lodí někam do bezpečí. Konečně jame zahlédli Perinthos a s velkým úsilím jsme k němu zamířili — byli z nás najednou výborní veslaři, neboť plachty by nebyly ten vítr vydržely. To bylo strašné, co jsme zkusili. Abych to zkrátil, teprve asi o půlnoci jsme se dostali do Perinthu a hned jsme šli spát. Cekala tam však na nás jiná bouře, o nic mírnější, než byla ta na moři. PerinthŠtí byli totiž přepadeni thráckým vojskem a my jsme o tom vůbec nic nevěděli, ani slovo 1 .1 ie o tom neslyšeli, ačkoliv jsme se zdrželi dvanáct dni v Byzantiu. Barbaři jako obyčejně udeřili na Perinthos naprosto nečekaně. (3) Když jsme se ráno probudili, vystoupili jsme na břeh a s li jsme si prohlédnout město (totiž aspoň jsme si to my-•lili), já, Hérakleidés a ten starý dobrák Agathón, ze sluhů s nimi Šli Baitylos, Podarkés a nebojsa Filón. My tři jsme šli beze zbraně, každý ze sluhů měl meč, Filón si s sebou vzal i kopí. Jen jsme vyšli kousek za přístav, spatřili jsme nedaleko mě3ta tábor, & co horšího, blízko nás tři jezdce. Tu mí Filón strčil do ruky oštěp, aby se mu lip běželo, a utíkal k lodi. Já jsem však nevěřil, že bych byl schopen běžet rychleji než kůň, a tak jsem si omotal plášť kolem paže, napřáhl jsem kopí a zůstal jsem stát. Sluhové udělali totéž, Hérakleidés a Agathón popadli do každé ruky kámen a schovali se za námL (4) Thrákové se přiblížili k nám a každý hodil tři oštěpy ještě dřív, než se dostali na dostřel. Oštěpy spadly na zem kousek před námi. Jezdci se obrátili, jako by už svou povinnost splnili, a hnali se zpátky do svého tábora. My jsme sebrali oštěpy, vrátili jsme se na loď, odvázali jsme kotevní lana a vypluli jsme> Ted1 jsme na Chiu, aá sem nás po celé cestě provázely větry dost příznivé. Můžeš vyřídit Archedémovi, že večerní západ Kůzlat neoznamuje ošklivé bouřky jen na moři, nlf jtrřttě mnohem ošklivější bouře na zemi. Na základě toho, co se nám stalo, si z něho můžeS pěkně utahovat. 5 O pfíjezdu do Athén a o prvním setkáni s Platónem Chión pozdravuje Matrída Dorazili jsme do Athén a už jsem také hovořil s Platónem, žákem Sokratovým. Je to člověk v každém ohledu moudrý. Dokazuje také svým žákům v praxi, že filosofie není nic odtrženého od života, ale že je vhodná jak pro život plný činnosti, tak i pro nečinný klid. Psal jsi mi také o přátelství, které tě s ním spojovalo, a Že mi také nemálo u něho prospěje, že ses stýkal se Sokratem. Oznamuji ti to proto, že si velmi váží každého, kdo strávil třeba jen jediný den v Sokratově společnosti, a že se nikomu nevěnuje tolik jako tomu, kdo je schopen nejvíc od něho získat. Dal jsem si velmi záležet na tom, abych nebyl poslední mezi Platónovými přáteli, ale aby mě počítal mezi ty, od nichž, jak tvrdí, přijímá dobro, když jim může dobro prokázat. On totiž prohlašuje, že činit lidi dobrými není menší štěstí než sám být dobrý, A tak sám přináší prospech těm přátelům, kteří jsou schopni mít prospěch z něho. 6 Díky za dary Chión pozdravuje Matrida Faidimos mi přivezl bečku naloženého masa, pět amfor medu, dvacet soudků mersitského vína a kromě toho tři talenty stříbra. Musím pochválit jeho poctivost a s uznáním ocenit tvou starostlivost. Přál bych si však, pokud to čas dovolí, abys mi poslal plody naší země jako nějaké prvotiny, Z těch by totiž mohli mít potěšení všichni ostatní přátelé a i Platón by se jimi mohl dát svést, ačkoliv jinak žádné dary nepřijímá. Po penězích vůbec netoužím, zvlášť když jsem v Athénách a mohu rozmlouvat s Platóneim Bylo by mydlím iibsurdní, kdybych byl podnikl plavbu dn Ktvk;i, ahyrh se zbavil touhy po bohatství, a kdyby y rozporu s touto snahou touha po bohatství ke mně připlula z Pontu. Víc se mi tedy zavděčíš, pošleš-li mi takové věci, které mi připomenou vlast, a ne bohatství. 7 Ztíťíost o laskavé přijetí Archepolida, přestože je lehkomyslný a málo pfdtelský Chión pozdravuje Matrida (1) Archepolis je rodem z Lémnu, jak au j 10 ň 00 sám říká. Je to člověk nedobrý a nevyzpytatelný, protivný kdekomu, a nejvíc sám sobě, kromě toho je postižen mrtvicí a řekne všechno, co mu slina na jazyk přinese. Myslí stále jen na ty největší hlouposti* Slyšel jsem, že když byl před časem pokladníkem na Lémnu a ucházel se o další podobné úřady, byl s malou ctí odmítnut. Když se mu pak zdálo, že pro něj filosofie nemá žádnou cenu, odplul do Athén a tam dělal hodně naschválů Platónovi a nás zasypal mnoha urážkami. Zdálo se mu totiž, že mu nejsme nijak užiteční, když vedeme úvahy o ctnosti, a ne o vydělávání peněz, (3) Teď říká, že cestuje za obchodem k Černému moři, a bylo by to od něho docela rozumné, kdyby považoval jen to za vhodné pro sebe. Avšak jeho nestálá a přelétavá povaha nemá ani tolik rozumu, aby věděla, kdo je a k čemu se hodí. Stále totiž bloudí duchem tam, kam ho vede jeho fantazie. Tento člověk zapomněl na urážky, přisel za mnou a prosil mě, abych ti o něm napsal. Já jsem mu vsak dal jiný dopis, abych z něho nedělal Bellerofónta, to by se na něj vůbec nehodilo, a ani v něm jsem nelhal, a tento dám Lysi-dovi, který vypluje dřív než on. (3) Myslím si, že bys měl toho člověka přijmout, jak nejlaskavěji můžeš, a až bude odcházet, měl bys mu říci; „Tak odplácí Chión těm, kteří ho urazili. Tohle je totiž jedna z jeho pouček, kterým ses vysmíval: člověk má přestat e oplácením stejnou mincí spatným lidem dřív, než se sám stane nedobrý." Máme j im oplácet dobrými skutky. I když však vím, že to vůbec nehne tím, jehož duše nemůže být pro svou hloupost ničím dotčena, přece bych byl rád, kdybys to udělal kvůli mně samotnému. Prozradil jsem ti o něm všechno, nic jsem nezatajil, nic jsem neskryl. Neboť i když jsem ho nikdy před nikým ne-zasypával urážkami, považoval jsem za nutné, aby před tebou nebyly mé názory zahaleny do žádných řečí, ale aby se před tebou ukázaly prosté a jasné. 8^Doporučující dopis pro Archepoiida Chión pozdravuje Matrida Doručitel tohoto dopisu, Archepolis z Lémnu, mě při svém odjezdu na obchodní cestu k Pontu požádal, abych ti ho doporučil, a já jsem mu rád vyhověl, protože ještě nebyl mým přítelem. Považoval jsem tedy za velkou výhodu, Že se mi naskytla příležitost získat si za přítele toho, kdo jím dosud nebyl. A v tom bys mi i ty pomohl, kdybys ho u sebe přijal laskavé. Ostatně jsem přesvědčen, že to je řádný obchodník, neboť se dal do obchodování po studiu filosofie. 9 Výtka Biónovi, že mála pííť Chión pozdravuje Biona Nepředstavoval jsem si, že o mne budeš tak málo dbát, a nebudu ti to trpět. Divím se, jak je to možné, že jsem od tebe dosud nedostal ani řádek, když ostatní přátelé píší bez přestávky. Nechrne však už být, co bylo, to ti odpustím. Ted jde o budoucnost. Jestliže byla vina v tom, že mi někdo tvůj dopis neodevzdal, dělej něco proti tomu tím, že mi budeš bez ustání psát (tak totiž aspoň někdy najdeš někoho, kdo dopis odevzdá), a zaviniblis to ty sám tím, žes nepsal, musíš se polepšit. To však bude snadné. Vždyť přece v našem přátelství byla tak velká síla, že byla schopná překonat i velké obtíže. Niibo jsi už zapomněl na Héraia a Kallichora, na řeči, které jsme vedli u Kallisthena, a na všechno ostatní, co pomáhalo k splynutí našich duší? Nebo jsi sice sám nezapomněl, ale myslíš si, že já jsem to všechno pustil z hlavy, když jsem okusil filosofii? To se přece nesluší, aby ses bud ty sám tak špatně choval, když jde o přátelství, nebo aby ses o mně domýšlel špatné věci, ale musíš sám na přátelství pamatovat a psát častěji tomu, kdo na ně pamatuje. 10 Vypravení o tom, jak pfiměl Platóna, aby píijal dar Chión pozdravuje Matrida Platónovy neteře mají čtyři dcery. Nejstarší z nich dal Platón za manželku Speusippovi s nevelkým věnem třiceti min, které mu poslal Dionysios, Já jsem vtom viděl vítanou příležitost a chtěl jsem k věnu přidat talent. Platón ho dlouho nechtěl přijmout, pak jsem ho vsak přinutil k ústupu odůvodněním, které je naprosto správné a kterému se nedá nic vytknout. Rekl jsem mu: „Nedávám ti to, abys byl bohatší, ale abys mohl ukázat svou lásku k lidem, a takové dary je nutno přijmout, neboť přispívají k vážnosti, kdežto jiné ji zmenšují. Ty tedy prokazuješ úctu lásce k lidem, pohrdáš bohatstvím. Ostatní dívky jsi již provdal za muže, kteří patří v Athénách k nejušlechtilejším, ti jsou však dost bohatí, kdežto Speusíppos, který je ušlechtilejší než všichni ostatní, je chudý/* Pokládal jsem za nutné seznámit tě s tím jako s největším ziskem, jaký nás myslím za celý život může potkat. 11 Chión žádá otce, který naléhá na jeho návrat, aby směl svůj studijní pobyt ještě prodloužit Ghión pozdravuje Matrida Dostal jsem od Biannra dopis, ve kterém mě vybízíš, abych se vrátil domů, protože pět let je dost dlouhá doba na jakékoliv cestování, ;i můj pobyt v cizině už začíná jít do šestého roku. Sami jistě dobře víte, jak se mi stýská po vás i po domově, ale zdá se, že právě tato touha po domově mě nutí, abych se zdržel v Athénách ještě déle. Chci totiž být užitečnější těm, s nimiž mé spojuje utrpení, a sílu k tomu dává jen filosofie. Pět let, otče, nemůže myslím stačit ani těm, kteří se věnují s větší píli obchodování, natož těm, kteří pěstují filosofii, A to cestují obchodníci po světě kvůli věcem, které mají mnohem menší cenu, kdežto před- mětem mého zájmu je ctnost, a tu nezískáš, i kdybys za ni nabízel nevímco, k ní ti mohou pomoci jen přirozené vlohy, ochotné podstupovaná námaha a čas. První dvě věci mi rozhodně nechybějí, jen času na to mám stále málo. Až tu strávím dalších pět let, vrátím se domú, dá-li bůh. Pokud jde o tebe, musíš ted uvažovat stejně, jako když jsi mě posílal z domova, a netrápit se, když jsem vzdálen trochu déle, zvláště když víš, že nestačí odjet z domova na studie, aby se z někoho stal dobrý člověk, ale že je třeba věnovat studiím péči dlouhou dobu. 12 Chión se dověděl o tyranidě v Hérakleji a slibuje, že se vrátí domu Chión pozdravuje Matrida Jak jsem ti před časem psal, měl jsem dřív v úmyslu vrátit se domů až po deseti letech. Když jsem však ted slyšel, že se u nás dostal k moci samovládce, nejsem už schopen žít ve větším bezpečí než mí spoluobčané. Proto jakmile přijde jaro, vydám se na cestu, dá-H bůh, Ted už rk'j, jako by ses rozzlobila na svého otroka, mého pána v lásce, a žeň ho karabáčem z domu, ale proboha šetrně, odměřuj rány podle touhy v mém srdci. Ten otrok, můj krásný Euktitos, uteče bezesporu ke mně jako k přítelkyni své velitelky a já poslu okamžitě svého manžela za tebou, iiby se přimluvil u paní za sluhu, Budu ho o to hodně prosít, takže ho přímo vyštvu. Tak budeme mít obě u sebe toho, koho máme rády, a dáme si záležet na tom, abychom pod Erótovým vedením v klidu a bez překážek využily štěstí, které nám spadlo do klina. Nepospíchej a tiš co nejdéle ivou touhu v milované náruči, tak prodloužíš i mně chvíle milostného opojení. Bud zdráva a přestaň už truchlit nad předčasnou smrtí ■vého manžela, vždyť ti osud místo něho poskytl přátelství mého muže. THEOFYLAKTOS milostní! dopisy i 9 Svou nevěru si odpykal Heurippé Dexikratovi Oznámil jsi mi, že se k nám jedenadvacátého dne měsíce anthestériónu vrátíš, Dexikrate, ale svůj slib jsi nesplnil. Láska spálila mé srdce na uhel a mé osrdí plane jako pochodeň. Každý den jsem prolévala slzy, zdálo se mi, že ses vrátil, a kdykoli vrzly dveře, představovala jsem si, že už jsi tu. Avšak ty, Dexikrate, převádíš svou lásku jinam, a co je cizí, má pru tebe vždy větší cenu, neboť duše pohodlných lidí obyčejně tíhnou tam, kde je možno nejrychleji dojít ukojení. Se stálostí touhy a lásky se nedá počítat. Ale i ty budeš jednou zraněn, neboť neštěstí lidí, jimž bylo ukřivděno, přechází na ty, kteří ukřivdili. 21 Špatná fiétnistka Periklés Rodopě Ty tvé písničky jsou falešné a místo potěšení vyvolávají v milencích hnus. To, co přednášíš, je tragédie, a ne píseň, která by posluchače uklidnila. Milenci, kteří si tě najali, jsou z toho smutní až k pláči. Ty vůbec nedokážeš zahrát něco svůdnějšího. Tvé hraní naladí člověka spíš zbožně než laškovně, a za to ti teda pěkně děkujeme! Ty nejsi fiétnistka pro milence, ale učiněná plačkal Až budeš provozovat tu svou muziku, zalepíme si všichni uši voskem. To, co od tebe slyšíme, je hotové lkaní Sirén, a ne zpěv Múz, 60 Všechno je poddáno ženskému pokolení Antheia Óriónovi Všechno je poddáno ženskému pokolení. I takový Diogenes miluje Laidu, Frygios Sóstratu. Veškerá moudrost filosofie je tatam, filosofové odhodí důstojnost mravů, přestanou myslit na věci nadpozemské, zapřou své vznešené povolání, je pryč všechno, co dřív horlivě pěstovali. Když se stařec ctihodný svými šedinami a hrdý na své postavení zamiluje do mladické hetéry, považuji to za hraní nedůstojné jeho věku, Mám z toho pokaždé legraci a nemohu se zdržet smíchu, potkám-li takového dědka: dřív každou chvíli na Afrodite něco viděli, brebtali, že prý ten, kdo miluje, stůně šílenstvím, které si sám vybral, tvrdili, ie láska je touha nezdrženi ivé duše. Je moudré snést vše, tedy i takové pomateni smyslů, avšak mnohem rozumnější je doufat, že se z toho člověk dostane, vždyť osud časem zvládne leccos, ŘÍM CORNELIA, MATKA GRACCHÜ Z kimukŕho oríginilu Comelii, Hístoricorum Růmanorum frmamenti, rec. H, Ptt*r, Teubner. Lípsiw, 1SS3, přeloiik t poznámkami opatfik Stŕpinki Brožovi, Ccrneím, matka Gracchůt Gaiovi (1) Řekneš, že je krásné pomstít se.nepřátelům. Zdá se mi, že by nebylo nic většího ani krásnějšího, kdyby toho ovšem bylo možno dosáhnout, aniž by utrpěl stát. Poněvadž to ale možné není, přejde mnoho času, vystřídá se mnoho řevnících stran, ale naši nepřáteléj zničeni nebudou. Nech je však raději tak, jak jsou nyní, než aby byl stát zničen a padl. (3) Mohu se odvážit přísežně prohlásit, že kromě těch, kteří zabili Tiberia, mi žádný nepřítel nezpůsobil tolik nesnází a bolesti jako ty těmito záležitostmi; ty, který jsi měl zaujmout místo všech dětí, které jsem dříve měla, a dbát, abych měla ve stáří co nejméně starostí. Ty, který jsi mel chtít, aby se mně líbilo, cokoli vyděláš, a pokládat za bezbožné udělat jakýkoliv důležitý krok proti mé vůli. Zvláště pak, když mi už zbývá malá část života. Ale ani tento krátký čas mi není nic pláten, abys nejednal proti mé vůli a nechtěl zničit stát. Kdy tomu už bude konec I Kdy přestane naše rodina šílet? Kdy bude moci být nalezena míra v této věci? Kdy přestaneme a těmito pohromami, jsouce střídavě jejich oběťmi i původci? Kdy se zastydíme za to, že působíme nepokoj a zmatky ve státě? Jestliže to však možné není, uchá-xcj se o tribunát alespoň, až budu v hrobě! Pak, až o tom nebudu vědět, si dělej, co se ti zachce t Až zemřu, budeš na mém hrobě konat oběť a vzývat božstvo své matky, Nebudeš se potom stydět vznášet prosby k božstvům, která jsi zanedbával a opomíjel, dokud žila vedle tebe? Ať nedovolí Jupiter, abys setrvával ve svém úmyslu a aby ti takové Mlensťvi vůbec přicházelo na mysli Obávám se, že budeš-li trvat na svém, přivodíš si vlastní vinou tolik strastí na celý Život, že nebudeš moci být v žádném okamžiku jist a spokojen sám se sebou. Ch Sallustixis Crispus C. Caesarovi o řízení státu Z latinského originálu C Sallustiuu Criipui, Inveetivu et epistulae, heiausg. und kommenttert von K. Vretska. C, Winter. Heidelberg 1901, preložila a poznámkami opatrila Štěpánka Rraiová. I (i) Vím, jak. je těžké a choulostivé dávat rady králi nebo vojevůdci, a konečné každému vysoce postavenému člověku; mají totiž kolem sebe spoustu rádců a nikdo není dost moudrý a prozíravý, aby viděl do budoucnosti. Navíc se často vyplní spiše špatné než dobré rady, protože většinu věci řídi štěstěna podle svého rozmaru. Ale já jsem již od útlého mládí toužil nastoupit politickou dráhu, a proto jsem věnoval hodné Času a námahy tomu, abych poznal problémy a ní spojené. Nejen za tím účelem, abych dosáhl úřadu, k němuž se mnoho lidí dostalo nevybíravými prostředky, ale také proto, abych se důkladně seznámil s problémy správy státu v době míru i za války a s tím, jaká je jeho moc, pokud jde o zbraně, muže a finanční prostředky. A tak jsem po mnoha úvahách došel k rozhodnutí, že svou vlastní pověst i rozvážnost dám do služeb tvého postavení ve státe a odvážím se čehokoli, jen když to nějak přispěje k tvé slávě. Neučinil jsem toto rozhodnuti náhodou nebo kvůli tvému postavení, ale proto, že jsem v tobě kromě ostatních objevil jednu zvláště obdivuhodnou vlastnost: máš vždy větší odvahu v těžkých chvílích nežli v dobách příznivých. Jedna věc je ostatním lidem jasná — že spíše přestanou oni chválit a obdivovat tvou velkorysost než ty konat činy, které jsou hodny tvého jména, (z) Došel jsem skutečně k názoru, že nelze najít žádný /. malo známých problémů, aby nebyl hned přístupný tvé úvaze, A nenapsal jsem tí své názory o řízení státu proto, že bych si cenil svých rad a svého rozumu více, než je přiměřené, ale rozhodl jsem se, že ti musím uprostřed válečných útrap a bitev, vítězství a velitelských starostí připomenout záležitosti hlavní ho města. Neboť jestliže ti leží na srdci jen to, aby ses chránil před útokem nepřátel a udržel si na své straně lid proti nepřátelskému konsulovi, není takové uvažování hodno tvého velkého ducha. Máš-li ale dosud onu r ráznost, s jakou jsi již na začátku své kariéry rozehnal organizaci nobility, s níž jsi dále vyvedl římský lid z těžkého otroctví a vrátil mu svobodu, v době své praetury odrazil ozbrojené nepřátele sám jsa neozbrojen, v míru i ve válce vykonal tolik přeslavných činů, že ani nepřátelé se neodvažují si na néco stěžovat — leda na tvou velikost —, pak přijmi má slova o nej vyšších státních zájmech a jistě poznáš, že jsou pravdivá nebo alespoň pravdě blízká. (3) Protože však Gn. Pompeius — buď z vrozené těžkopádnosti ducha nebo snad proto, že si nic j iného nepřál více než to, co by ti mohlo škodit — klesl tak hluboko, že dal zbraně do rukou nepřátel, musíš ty uvést stát do pořádku stejnými prostředky, jakými on ho rozvrátil. Nejdříve ze všeho dal několika senátorům nej vyšší moc v rozhodování o důchodech, výdajích a soudech, a římský lid, kterému nej vyšší moc dříve náležela, pokořil nespravedlivými zákony. Soudy byly sice jako dříve svěřeny třem stavům, ale řídí je stále příslušnici téže kliky, dávají a berou, jak se jim zlíbí, nevinné zahánějí do úzkých a své lidi povyšují do čestných úřadů. Před žádným zločinem, před žádnou nestoudností se nezastaví, aby dosáhlí úřadu. Kde to jde, berou a okrádají, Zkrátka, chovají se jako v dobytém městě — místo zákony sc řídí svými choutkami a svou nevázaností. A bolelo by mě to v .kulku měně, kdyby byli dosáhli vítězství svou statečností a využili ho, jak mají ve zvyku, k zotročovaní. Jsou to však úplní zbabělci, kteří mají všechnu sílu a statečnost jen na jazyku a nehorázně zneužívají moci, jíž se jim dostalo náhodou a liknavostí druhého. Vždyí kdy která vzpoura nebo rozkol mezi občany vyvrátil z kořene tolik vynikajících rodin? Kdy který vítěz byl tak prchlivý a neznalý míry? (4) L, S u 11a, jemuž válečné právo dávalo po vítězství ve všem volnou ruku, ačkoliv věděl, že by zničení nepřátel upevnilo jeho stranu, dal přesto popravit jen pár odpůrců a ostatní chtěl zvládnout raději po dobrém než zastrašovaním. Ale tedl Kvůli M< Katonovi, L, Domitiovi a dalším příslušníkům této strany bylo zabito čtyřicet senátorů jako obětní dobytčata, a k tomu mnozí mladí muži se slibnou budoucností. A ještě nedokázalo takové množství krve nevinných občanů uhasit krvežíznivost těchto zločinců. Ani sirotci, ani rodiče na sklonku života, ani smutek a nářky mužů a žen neoblomily jejich nelidskou duši, aby den ze dne zuřivěji nezbavovali svými ničemnými činy a řečmi jedny úřadů a druhé vlasti. A nač bych zde mluvil o tobě! Za to, abys byl pokořen, dali by ti zbabělci vlastní život, kdyby to bylo možné. Vláda, ačkoliv jim spadla do klína nečekaně, jim nepůsobí takovou radost, jaký zármutek jim působí tvé postaveni. Raději by pro tvůj pád vystavili naši gvobodu nebezpečí, než aby přihlíželi, jak se díky tobě atane říše římského národa z mocné říše velmocí. Tím více musíš opět a opět vážit, jaké prostředky si zvolit, abys postavil stát na pevný základ. Pokud jde o mne, nebudu váhat a vyslovím, co mi leží na srdci. Ostatní bude záležet na tvých schopnostech, abys schválil, co budeš pokládat za správné a užitečné. (5) Domnívám se tak, jak jsem to přejal od předků, že se občané dělí na dva tábory: senátory a lid. Senátoři byli dříve chováni v nejvyšší úctě, zato skutečná moc byla v rukou lidu. Dost často tak docházelo v obci k politickým rozkolům, které vždy končily oslabením vlivu nobility a rozšířením práv lidu. Ten však mohl jednat svobodně proto, že žádná moc neplatila více než zákony a urozený člověk převyšoval neurozeného nikoliv bohatstvím a pýchou, ale dobrou pověstí a statečnými činy, I ten poslední občan měl možnost dojít cti v práci na poli nebo ve vojenské službě a vykonal tu dost pro sebe i pro vlast. Jakmile však by J i lidé pozvolna vyháněni ze svých pozemků a bída a nečinnost je dohnaly k tomu, že přestali mít stálé domovy, začali toužit po malt t ku jiných a považovat vlastní svobodu i stát za prodejné. A tak národ, který byl pánem a poroučel všem ostatním iiátndúiii, ponenáhlu upadal ,1 místo podílu na společné vlá-■ I.- m každý přivodil vlastní otroctví. Proto tedy tento dav, ni kažený nejdříve špatnými mravy a posléze rozdělený různými profesemi a osudy, nemající žádný společný zájem, ite mi zdá být málo vhodný k tomu, aby se chopil vlády vt itátě. Přesto však vkládám velkou naději v to, že když rif ( in ttt k nim přidáš nové občany, probudí se všichni ke svobodě. U jedněch se zrodí touha udržet si svobodu již dříve nabytou, u druhých touha zbavit se otroctví. Myslím, že až smísíš staré občany s novými, měl bys je usídlit v koloniích, Tím se posílí naše vojenská moc a lid prospěšné zaměstnaný přestane rušit pořádek v obci. (6) Dobře však vím u dovedu si představit, jakou zuřivost a bouři odporu vyvolá provádění podobného plánu mezi nobilitou, jak se budou pohoršovat, že je všechno od základu postaveno na hlavu, že se starým občanům vnucuje takové otroctví a že se ze svobodné obce stane nakonec monarchie, když z moci jediného člověka dostane obrovské množství lidí občanské právo, Já jsem však z hloubi duše přesvědčen, že ten, kdo si získává přízeň Jidu na úkor státu, se těžce proviňuje, bát se však néco podniknout tehdy, kdy veřejné blaho přináší zároveň osobni užitek, to považuji za omezenost a zbabělost, M, Drusus si stále kladl za cíJ, Že za svého tribunátu musí ze všech sil bojovat ve shodě s nobilitou, A zpočátku ani nezamýšlel udělat něco, co by mu nebyli poradili. Ale jakmile lidé politicky vlivní, jimž uskoky a zloba byly milejší než důvěra lidu, pochopili, že se prostřednictvím jediného člověka dostává mnoha lidem nej vyšší ho dobrodiní, protože si každý z nich byl vědom své špatnosti a věrolomnosti, soudili stejně o M. Drusovi, a tak ze strachu, aby se při takové oblibě nestal sám panem ve státě, postavili se v cestu jeho oblibě a zmařili tak současně své i jeho záměry. O to pečlivěji si musíš ty, vojevůdce, získávat věrné přátele a mnoho ochránců. (7) Zdolat nepřítele tváří v tvář není pro schopného člověka těžké, ale strojit tajně úklady nebo jim čelit, v tom se čestní lidé nevyznají. Jakmile tedy mezi občany přijmeš občany nové, čímž se ozdraví lid, dbej především na to, aby pěstovali dobré mravy a aby se mezi starými a novými obě:iny upevnila svornost. Zdaleka největší dobro však uděláš pro vlast, občany, rodiče, potomstvo a konečně pro celé lidské pokolení, když odstraníš touhu po penězích nebo ji alespoň pokud možno zmírníš; bez toho není možno řídit věci soukromé ani veřejné, záležitosti míru ani války. Neboť tam, kam vtrhne touha po penězích, málo platí disciplina, dobré vlastnosti nebo nějaké nadaní: lidský duch nakonec, dříve nebo později, přece jen podlehne, (..'a .10 jsem již slyšel O králích, státech a národech, kteří pro blahobyt přišli o velké říše, jichž dobyli svou zdatností jako chudí. Není na tom nic divného, protože když poctivec vidi, ie někdo méně poctivý je pro své bohatství více znám a všude lépe přijímán, vzkypí nejdříve hněvem a hodně o tom přemýšlí. Ale když bohatství den ze dne nabývá slávou a poctami vrchu nad zdatností, odvrátí se duše od pravdy k rozkoši. Vždyť píle člověka se živí uznáním druhých, a když je odejmeš, ctnost sama o sobě je hořká a trpká. Konečně tam, kde si bohatství považují, tam jsou viVchny mravní hodnoty prodejné: ve most, poctivost, ■kromnost i mravní čistota. Ke ctnosti vede totiž jediná, ■trmá cesta, zato k penězům se každý dostává, jak umí. Dojde se k nim dobrými i špatnými cestami. Proto odstraň především moc peněz. Ať se u nikoho nerozhoduje o životě Ci poctách podle většího nebo menšího majetku, Také prae-luh ;i k, :, .úlove ať jsou jmenováni podle zásluh, a ne podle jmění. Úředníky můžeš snadno nechat volit lidem: ale volit soudce malou hrstkou občanů, to je despotismus, a volit je podle majetku je hanebné. Proto nechť jsou ■oudci všichni občané první třídy, těch je však větší počet ne* soudců. Ani Rhód-Mí, ani jmá tuě-sU, kile vedle sebe rozhodovali bohatí i chudí — jak komu určil los — o těch nej důležitějších i nej malichernějších věcech, nebyli nespokojeni se svými soudy, (8) A pokud jde o složení úřadů, zdá se mi správný zákon, který navrhl za svého tribunátu C, Gracchus: aby totiž byly centurie volány k volbě losem ze všech pěti tříd bez rozdílu. Tak se stanou rovnocennými se zřetelem k hodnotě peněz a každý se bude snažit předčit druhého svou • •. • i- To pokládám za účinné zbraně proti bohatství. Lidé si totiž něčeho váží a o něco usiluji jen do té míry, pokud z toho mají užitek, Špatnost se dělá pro odměnu, ale jakmile ji přestaneš dávat, nikdo nedělá špatnosti bez prospěchu. Hrabivost je strašný netvor, hrůzný a nesnesitelný. kam zamíří, pustoší města, pole, avutyně i domy, misi božské se světským, Ani vojsko, ani hradby mu nezabrání, aby pronikl svou silou. Všechny smrtelníky okrádá o dobrou pověst, stud, děti, vlast a rodiče. Vezmi vsak penězům jejich váhu, a ta velká moc lakoty bude snadno zdolána dobrými mravy. A přestože všichni, dobří i špatní, říkají, Že je tomu tak, budeš se muset tvrdě utkat se skupinou nobility, Dokážeš-li se uchránit před jejich lstivostí, všechno pak už půjde hladce. Kdyby totiž měli dost mravní síly a zdatnosti, spíše by poctivé lidi horlivě napodobovali, než jím záviděli. Poněvadž však upadli do zahálky a nečinností, tuposti a malátnosti, reptají, všechno zlehčují a dobrou pověst druhého člověka považují za vlastní hanbu. (9) Proč bych však o nich dále mluvil, jako by nebyli známí? Odvaha a duševní síla M, Bibula si proklestila cestu do konsulátu: nevalný řečník, po stránce rozumové spíše chabý než chytrý. Čeho by se mohl odvážit ten, pro něhož znamenal konsulát, nej mocnější úřad, nej větší ostudu? Ci má snad L. Domitius velké schopnosti? Není části na jeho těle, která by nebyla poskvrněna hanbou nebo zločinem: jazyk tlachala, ruce potřísněné krví, nohy zbabělce a nejhůř na tom ta řást, kterou není možno slušné nazvat. Jediný z nich v&ak přece — M. Kato —je bystrého ducha, schopný řečník a chytrý, všechna čest, Tyto přednosti se získávají v řecké škole, ale udatnost, píli a vytrvalost u JXeků nenajdeš. Vždyť když v míru přišli o svobodu díky vlastní netečnosti, myslí5, že by se podle jejích rad mohlo vládnout říší? Ostatní příslušníci té strany jsou lidé urození, ale naprosto neschopní. Není na nich nic kromě dobrého jména jako na náhrobních nápisech. Lidé jako M. Postumius a M. Favonius mi připadají jako přebytečný náklad na velké lodi: kam doplují bez úhony, tam jsou k užitku, ale objeví-li se na obzoru bouře, zbavíme se nejdříve jích jako přítěže, protože mají pramalou cenu. C10) Nyní, protože jsem již důkladně probral, jak se mi zdá, prostředky, jakými je nutno dodat lidu nové krve a zjednat u něho nápravu, přejdu k otázce senátu a k tomu, co bys měl podle mého míněni udělat v této věci. — Když u věkem dospěl i můj duch, pramálo jsem cvičil tělo ve zbraních a na koni, zato jsem si však tříbil ducha vědeckým studiem. Vytrvale jsem zaměstnával tu část své bytosti, kterou příroda obdařila štědřeji. A tak jsem pří tomto způsobu iivota, kdy jsem toho mnoho přečetl a mnoho slyšel, došel k názoru, že všechna království, města a národy měly úspěšnou vládu jen tak dlouho, dokud u nich platily rozumné názory. Jakmile je však zkazilo stranictví, strach a vá&ně, jejich moc se zakrátko zmenšila, pak přišly o vládu a nakonec na ně dolehlo otroctví, já jsem osobně přesvědčen 0 tom, že ten, kdo má vyšší a významnější postavení ve státě než druzí, tomu též přísluší velká starost o stát. Neboť vzkvétá-li stát, je řadovému občanovi zaručena pouze svoboda, ale na toho, kdo si svou zdatnosti vydobyl bohat-■tví, slávu a vážnost, těžce dolehnou starosti a nesnáze, jakmile je situace ve státě jen trochu povážlivá a vzniknou nepokoje — musí hájit své postavení nebo svobodu nebo majetek. Je všude současně, na všechny strany spěchá. Cím lépe se mu vedlo v dobách příznivých, tím tvrději a citelněji je stíhán a sužován úzko&tmi v dobách zlých. Když je však lid senátu tím, čím je tělo duši, a jeho usnesení uvádí v život, pak je třeba, aby senát měl svou rozvahou autoritu, u lidu je již jedno, je-li chytrý, ľ rolo také naši předkové, 1 když byli sužováni nej lítějšími válkami, i když přišli o koně, o muže a o majetek, nebyli nikdy natolik vysílení, u by se nebili se zbraní v ruce o svou moc. Ani nedostatek peněz ve státní pokladně, ani síla nepřátel, ani neúspěch nepodlomil jejich ohromnou odvahu do té míry, aby si do poledního dechu nepodrželi to, co ni vydobyli svou statečnosti, Ale dosahovali toho spíše rozhodnými opatřeními nežli úspěšnými bitvami. Pro ně existoval jediný stát a všichni o něj pečovali, spiknuti se osnovalo jen proti nepřá-ttlům a tělo i své duševní schopnosti dávali do služeb vlasti, nikoliv do služeb své vlastni moci. Ale nyní je tomu opačně 1 lidé urození, jejichž duší se zmocnila netečnost a zbabělost, lidé, kteří nevědí, co je to námaha, nepřátelé nebo vojenská služba, vychovaní jen v míru ve stavovském Ndružování, zpupně vládnou všem národům. (u) A tak senátoři, jejichž usnesení dříve upevňovala vratký stát, jsou nyní sami otroky a jsou štváni kolísajíce sem a tam podle cizí libovůle. Vydávaj i hned to a hned zase ono rozhodnutí a podle toho, co si zamane řevnivost nebo přízeň hrstky vládnoucích, usuzují, co je veřejné dobro či zlo. Kdyby byli všichni senátoři stejně nezávislí nebo kdyby bylo hlasování tajné, měl by stát větší politickou moc a nobilita menší vliv. Poněvadž je vsak těžké vyrovnat vzájemně vážnost všech senátorů {jelikož jedněm získala a odkázala zdatnost předků jméno, vážnost a klientelu, kdežto většina ostatních je v této funkci krátce), postarej se, aby volili bez bázně. Každému tak bude při tajném hlasování milejší vlastní osoba než něčí moc. Po svobodě touží stejně lidé dobří i špatní, schopní i neschopní, ale většina se jí vzdává ze strachu. Ubozí blázni, kteří, jakoby byli potaženi, poddávají se ze zbabělosti něčemu, o čem není ještě rozhodnuto, jak to dopadne. Domnívám se tedy, že je možno posílit autoritu senátu dvěma opatřeními, a to za prvé zvětšením počtu senátorů a za druhé hlasovacími tabulkami. Tabulkou se dosáhne toho, že se senátoři odváží projevit svůj názor svobodněji, a početnější senát bude také představovat větší oporu a umožní širší činnost. V posledních letech byla totiž část senátorů zaměstnána veřejnými soudy, část se zabývala osobními záležitostmi nebo záležitostmi svých přátel, a státních porad se téměř vůbec nezúčastňovali. A nedrželo je stranou ani tolik jejich zaneprázdnění jako spíše zpupná moc jistých kruhů. Nobilové a několik senátorů, které si udržují jako přívěsek své kliky, prosazovali všechno, co si přáli, aby bylo schváleno, káráno a rozhodnuto, jak se jim ialíbilo. Až bude větší počet senátorů a hlasovat budou na tabulkách, jistě odloží urození svou zpupnost, když budou muset poslouchat ty, jimž dříve vládli se vší krutostí. (12) Až přečteš tento dopis, vojevůdce, budeš se patrně ptát, kolik by mělo být senátorů a jakým způsobem by melo být mezi ně rozděleno tolik různých úkolů. Jelikož se domnívám, že soudy by měly být svěřeny všem občanům první třídy, budeš chtít vědět, jak by měli být rozděleni a kolik soudců by mělo být v každé porotě. Nebylo by pro mne těžké popsat ti to všechno od případu k případu, ale považoval jsem nejdříve za nutné propracovat tento návrh v zásadních rysech a předložit ho tobě ke schválení, je-li Správný. Rozhodneš-li se dát touto cestou, vše ostatní bude již snadné. Chci, aby má rada byla moudrá, a hlavně co nejvíce prospěšná, neboť kdekoliv se budou tvé záležitosti dařit, vzejde mi z toho vždy dobré jménoH Více mě však znepokojuje naléhavé přání, aby se státu pomohlo jakkoliv a co nejdříve. Cením si více svobody než slávy, a tebe, nej slavnější vojevůdce, vítězi nad Germány, prosím a vzývám, abys nenechal zchřadnout stářím svrchovanou a nepřemožitelnou moc římského národa a nedovolil, aby se rozpadla pro naprostou netečnost, Vskutku, kdyby se to stalo, noc ani den by neutišily starosti tvé duše a sužován nespavosti bys byl zběsilý a nepříčetný, zmítán jako rozumu zbavený. Jsem totiž pevně přesvědčen, že na život každého smrtelníka shlíží božstvo, že dobrý i špatný skutek každého člověka má svou váhu a že dobří i špatní dojdou podle přirozeného řádu své odměny, Někdy se to ukáže snad až později, každému váak jeho svědomí napovídá, co může očekávat, (13) Kdyby k tobě mohla prom!ouvat vlast a předkové, mluvili by asi takto: „Ó, Caesare, my, lidé velmi neohrožení, jsme tě zrodili v nej lepší m městě proto, abys nám byl ozdobou a oporou, abys nahnal strach nepříteli. Současně « Životem jsme ti při zrození svěřili tot čeho jsme dosáhli I*.......■ iJi.i strastech a ju-Kv.piŤn:h: vki*í nejvčtši na lícmi, domov a rodinu nej proslulejší v tvé v [asi i, oiimnl.o dob t é vlastnosti a úctyhodné bohatství a konečné všechny pocty, jichž je možno dosáhnout v miru, i všechna vyznamenání válečná. Za tato nej vyšší dobrodiní od tebe nežádáme nějakou hanbu nebo zločin, ale přejeme si, abys obnovil ztracenou svobodu. Až toho dosáhneš, ponese se hned pověst o tvých zásluhách po všech národech. Neboť i když jsi v této rušné době vykonal překrásné činy doma i v poli, přece jen se ti slávou vyrovná mnoho statečných mužů. Kdybys však skutečně zachránil toto město s nej větší m jménem a největši mocí již téměř před samým pádem, kdo ■ V mm* ití by pak byl na zemi skvelej £1 a větší nežli ty? Protože kdyby to s touto říši dopadlo jinak, bud proto, Že by ji schvátila nějaká choroba, nebo nějakým řízením osudu, kdo pochybuje, že by po světě nastalo plenění, války a vraždy? Budeš-li mít vsak dobrou vůli odvděčit se vlasti a svým předkům, rozšíříš, až zachráníš stát, rychle slávu svého jména po celé zemi a jediné v tvém případě bude tvůj život skvělejší nežli tvá smrt. Neboť živé trápívá někdy štěstěna a často závist, když však duše splatí přírodě svou daň, není více závisti a ctnost sama se povznáší výš a výl. Vypsal jsem ti, jak nejstručněji jsem dovedl, to, co se mi zdálo nanejvýš užitečné a o čem jsem usoudil, že ti bude ku prospěchu, A nakonec zapřísahám nesmrtelné bohy, aby, cokoliv podnikneš, dopadlo zdárné pro tebe i pro stát. Dříve panoval názor, že královskou korunu, svrchovanou moc a jiná výsadní postavení, po nichž lidé tolik baží, dává darem štěstěna, protože se jich dostalo často i lidem, kteří si je nezasloužili, jako by byly uděleny z rozmaru, a v žádných rukou také dlouho nezůstaly bez poskvrny. Ale zkušenost nás poučila, že je pravda to, co ve svých básních říká Appius, totiž, že ,,každý je strůjcem svého štěstí". A to platí v nej vyšší míře o tobě, poněvadž jsi předčil ostatní o tolik, že se spíše lidé unaví chválením tvých činů nežli ty konáním chvályhodných skutků. Ostatně, velká péče se jistě musí věnovat jak tomu, co bylo vytvořeno rukama, tak také tomu, co bylo získáno zdatností, jinak se obojí nedbalostí zkazí anebo zchátrá a zhroutí. Nikdo totiž nepostupuje vládu druhému dobrovolné, a i když je ten, kdo má větší moc, dobrý a laskavý, přece jen se ho lidé bojí, protože je mu dovoleno být krutý. Je tomu tak proto, že většina mocných lidí špatně uvažuje a domnívá se, že si budou tlm jistější, čím ničemnějsí budou jejich podřízení. Je však třeba naopak usilovat o to, abys, když jsi sám dobrý a rázný, vládl co nej lepším lidem — velmi špatní lidé totiž také velmi těžce snášejí jakoukoliv vládu. Avšak uspořádat poměry ve státě po vítězství vydobytém zbraněmi, to bude pro tebt: úkol těžší než pro kteréhokoliv z tvých předchůdců, protože ty jsi byl ve válce humánnější nežli jiní v míru. Navíc vítězové žádají kořist a poražení jsou občany. Musíš se přenést přes tato úskalí a pro příští pokolení upevnit stát nejen zbraněmi a zajistit ho nejen proti nepříteli, ale také, což je mnohem a mnohem těžší, rozumnými mírovými prostředky. Proto tedy tato situace volá všechny občany, moudřejší i méně moudré, aby řekli, co k tomu každý může říci nej lepšího. Já se osobně domnívám, že na způsobu, jak svého vítězství využiješ, záleží celá naše další budoucnost. A abys mohl o to lépe a snadněji činit svá rozhodnutí, přijmi několik rad, které mi leží na srdci. (2) Vedl jsi, vojevůdce, válku s člověkem slavným, bohatým a chtivým moci, který měl více štěstí neíH rozvahy. Několik lidí s ním šlo proto, že se pro své bezprávné činy stali tvými nepřáteli, jiné k tomu přiměly pokrevní svazky nebo jiné blízké vztahy. Nikomu totiž nedal podíl na své vládě, a kdyby to byl mohl připustit, nebyl by svět rozvrácen válkou. To zbývající množství ho následovalo jeden za druhým spíše ze zvyku davu než podle vlastního uvážení, jako by on byl prozíravější. V téže době lidé, kteří uvěřili pomluvám tvých nepřátel a začali tajně doufat, že se jim podaří uchopit moc ve státě, lidé, u nichž bylo všechno poskvrněno hanebností a přepychem, se sbíhali do tvých táborů a otevřeně vyhrožovali pokojným občanům smrtí, loupežemi a konečně vším, čím si zkažený člověk vyhrožovat zamane. Velká část z nich však vyklidila pole, když viděli, že ani neodpouštíš dluhy ani nezacházíš e občany jako s nepřáteli. Zbylo jen málo těch, kteří očekávali, že budou mít více klidu ve tvých táborech nežli v Římě, taková smečka věřitelů se jim věšela na paty. Je až hrozné říci, kolik bylo takových lidí a v jak vysokém postavení byli ti, kteří později přešli ze stejných důvodů na stranu Pompeiovu, a jak byl pro ně jeho tábor po celý čas války posvátným ;i nedobytným útočištěm dlužníků. (3) Protože ty jakožto vítěz máš rozhodnout o válce 1 míru, a sice válku ukončit tak, jak se na občana sluší, i mír uspořádat co nejspravedlivěji a nejtrvaleji, musíš nej- I dříve zvážit j jak nejlépe by ses měl zachovat ty sám, ty, který budeš obojí uvádět v život. Já považuji všechny kruté vlády za příliš tvrdé, než aby mohly mít dlouhé trváni, a každému, koho se mnoho lidí musí obávat, se ten strach z mnoha stran vrátí. Takový život je věčnou a nejistou válkou, protože si nejsi jist zepředu, zezadu ani z boku a stále se jen potýkáš s nebezpečím a se strachem. Naopak ten, kdo svou vládu umírní dobrotou a laskavosti, vidí kolem sebe vše radostné a jasné, a dokonce i nepřátelé ho posuzuji lépe než jiné vládce jejich vlastní občané. Najdou se snad lidé, kteří mi vytknou, že těmito radami mařím tvé vítězství a že projevuji příliš dobrou vůli vůči poraženým. Jak by ne, vždyť se domnívám, že je třeba ve vztahu k občanům projevit shovívavost, kterou jsme my a naši předkové často projevovali vůči cizím národům, našim přirozeným nepřátelům, a že nemáme vykupovat smrt Bmrtí a krev krví jako barbaři, (4) Upadly snad již v zapomenutí výtky, které se zvedly krátce před začátkem této války na adresu Cn. Pompeia a Sullova vítězství? Proto, Že Domitius, Carbo, Biutus a ještě mnozí další bylí zabiti neozbrojení, ne v boji právem válečným, ale později, když přišli prosit o milost, tedy nanejvýš zločinným způsobem? 2e římský lid byl u úřední budovy na Martově poli pobit jako dobytek? Ach! Jak divoké a kruté byly ty tajné vraždy na občanech, ta nenadálá krveprolití, ten útěk žen a dětí do náruče rodičů a synů, ta plenění domů předtím, než jsi dosáhl vítězství E A ke stejným krutostem té ted podněcují stejní lidé. Bojovalo se snad o to, komu z vás se ponechá bezpráví na vůli? Cožpak jsi stát nezachránil, nýbrž dobyl? A proto snad se ty nej-lepší a nej starší vojenské sbory chopily zbraní, bratr proti Inr-.i1 m -v i ;i syn proti otci, poté, co jim již vojenská povin nost skončila, aby na úkor cizích útrap získávali ti nej větší ničemové peníze pro své žaludky a pro své bezuzdné chtíče, aby byli poskvrnou tvého vítězství a aby svými neřestmi pošpinili slávu lidí čestných? Myslím, že ti není neznámo, jak se každý z nich choval, v jaké ,Pzdrženlivosti" žil tehdy, kdy ještě nebylo rozhodnuto o vítězství, a jak někteří, jimž by vzhledem k jejich věku taková zhýralost vynesla ostudu i v době míru, řádili během vyšší vojenské služby s nevěstkami a pořádali pitky. (5) O válce jsem toho řekl již dost! Pokud jde o upevnění míru, kterým se nyní ty a všichni tvoji Hdé zabýváte, prosím, abys nejdříve zvážil, v čem tkví podstata toho, 11 čem se má rozhodnom. A kdy/, ud sebi: odlifái, co je dobré a co špatné, otevře se ti cesta k pravdě. Já uvažuji takto; poněvadž vše, co vzniklo, zase zaniká, utkají se ve chvíli osudem určené pro pád Xírna občané v boji mezi sebou a tak se stanou, vysíleni a vykrváceni, kořistí nějakého krále nebo národa. Jinak touto říší nedokáže otřást anebo zdolat ji celý svět ani všechny národy spojené vjedno. Je tedy třeba posílit blahodárné síly svornosti a zahnat škodlivé síly rozbroje. Podaří se to ovšem jedině tehdy, učiníš-li přítrž bezuzdnému utrácení a kořistnictví, a to nikoliv návratem ke starým ustanovením, která se pro zkaženost mravů stala již dávno směšnými, ale tím, že každému stanovíš výší výdajů podle výše jeho majetku. Stalo se totiž zvykem, že mladí lidé pokládají za zvlášť krásné rozhazovat nejen svůj, ale i cizi majetek a neodepřít nic svým vlastním choutkám ani prosbám druhých. V tom spatřují ctnost a velkorysost, v ostychu a střídmosti duševní omezenost, A proto tedy divoký duch, když se dostane na scestí, vrhá se podrážděně tu na občany, tu na spojence, jakmile mu dojdou obvyklé prostředky, ruší pořádek a shání nový majetek, když starý promrhal. Je proto do budoucna třeba odstranit lichváře, abychom se každý starali jen o svůj vlastní majetek. A k tomu vede správná a jednoduchá cesta: spravovat úřady v zájmu lidu, a ne v zájmu věřitele, a projevovat velkorysost v obohacovaní státu, nikoliv v jeho ožebračování, (6) Velmi dobře však vím, jak to bude zpočátku těžké, zvláště u těch, kdo si od vítězství slibovali spíše svévoli a volnost než omezování. Postaráš-IÍ se však spíše .0 jejích budoucí blaho nežli o jejich okamžité choutky, zajistíš pro nč, pro nás i pro spojence trvalý klid. Jestliže ale mládež nezmění své sklony a mravy, pak se zcela jistě tvá skvělá pověst zakrátko zhroutí zároveň s městem Římem. Konečné, moudří lidé vedou válku proto, aby nastolili miř, a trpělivě snášejí útrapy v naději na klid. Nedokážeš-li mír upevnit, co záleží na tom, zda jsi zvítězil nebo byl poražen? Vezmi proto Stát pevně do rukou, při bozích tě zapřísahám, a zdolej všechny překážky tak, jak to obvykle děláváš. Protože bud můžeš uzdravit stát ty, nebo se všichni ostatní již o to nemusí starat. A nikdo po tobě nežádá, abys sáhl ke krutým trestům či k přísným rozsudkům, které obec spíše podrývají, než aby jí pomáhaly, ale pouze to, abys uchránil mládež před zkaženými mravy a zvrácenými choutkami. Skutečná shovívavost bude tkvět v tom, že se postaráš, aby jednou nemuseli být občané vyháněni svou vinou z vlasti, že je uchráníš před pošetilostí a falešnými tužbami, upevníš mír a svornost, a ne v tom, že budeš po vůli neřestem, že budeš promíjet přestupky, vykupovat chvilkové potěšení neštěstím, které nás stihne v blízké budoucnosti. (7) Avšak já spoléhám nejvíce na to, co jiným nahání strach: na velikost toho úkolu a na to, že musíš uspořádat všechno najednou, moře i země. Vždyť tak veliký duch by se nedovedl zaměstnat malichernostmi a za velikou práci se také dostává veliká odměna. Klus i š se pmi.o postarat, aby lid, zkažený štědrými dary a rozdáváním obilí, měl svá zaměstnání, která by ho odváděla od toho, aby obci škod i L A mládež aby spatřovala svůj ideál v bezúhonnosti a v pracovitosti, nikoliv v rozhazování peněz a v bohatství. To se stane, vezmeŠ-Ji penězům, které jsou nej větší zhoubou všeho, moc a lesk. Neboť když jsem často přemítal o tom, jakými cestami došli slavní mužové ke své velikosti, čím se některé národy a kmeny rozšířily a rozmohly, a konečné z jakých příčin se zhroutila i ta největší království a říše, vždy jsem došel ke stejným ctnostem a chybám: všichni vítězové bohatstvím pohrdali a všichni poražení po něm toužili. Nikdo se nemůže povznést, žádný člověk nemůže dosáhnout božské velikosti j inak, než že se vzdá požitků plynoucích z peněz a tělesných rozkoší a oddá se duševnímu životu. Ne tím, že si pochlebováním a poskytováním toho, co se žádá, získává pochybnou přízeň, ale tím, že se cvičí v práci, trpělivosti, ve správných zásadách a ve statečných činech. (8) Vždyť postavit si dům Či vilu a vyzdobit ji sochami, koberci a jinými uměleckými díly, a to všechno pro obdiv spíše než pro utváření sebe sama, to znamená nemít bohatství k ozdobě, ale sám mu být pro ostudu, A dále ti, kteří mají ve zvyku si denně dvakrát nacpávat žaludek a jedinou noc nestrávit bez milenky, ti zotročili svého ducha, který by jim měl vládnout, a marně ho později chtějí použít, jako kdyby byl cvičen, když je už zemdlelý a pokulhává. Neboť nerozum strhuje do záhuby většinu věcí i sebe sama. Ale tyto a všechny ostatní nešvary vymizí, až se peníze přestanou uctívat a až nebudou úřady ani jiné věci, po nichž lidé touží, na prodej, A kromě toho se také musíš postarat o to, jakým způsobem budou Itálie i provincie bezpečnější. To je dost jasné. Vždyť jsou to stále titíž lidé, kteří za sebou nechávají spoušť opouštějíce své vlastni domovy a bezprávně se zmocňují cizích. Rovněž je nutno dbát, aby povinnost vojenské služby nebyla jako dosud rozdělena nespravedlivě a nerovnoměrně, když jedni slouží třicet let, kdežto druzí vůbec ne. A bude vhodné rozdat obilí, které bylo dříve odměnou za lenost, po municipiích a koloniích vysloužilým vojákům, kteří se vrátili domů. Vyložil jsem ti zde co nejstručněji to, co jsem pokládal za nutné pro stát a vhodoŕ pro tvou slávu, A nebude snad nevhodné říci nyní něco o tom, proč jsem to udělal. Většina lidí má, nebo si to alespoň myslí, dost duchaplnosti a úsudku. Neboť když jde o kritiku cizích činů nebo slov, žhavě se jí chápe každý, a ústa se zdají být málo otevřená, jazyk málo pohotový, aby vyjádřil, co si v hloubi duše myslí. Vůbec mě nemrzí, že budu podroben kritice těchto lidí, spíše by mě mrzelo, kdybych byl mlčel Neboť ať se dáš touto či jinou, lepší cestou, budu vědět, že jsem ti jako muž poradil a pomohl. Zbývá si přát, aby nesmrtelní bohové schválili všechna tvá rozhodnutí a dopřáli jim zdárný výsledek. MARCUS TULLIUS CICERO i Dopis bratrovi s pokyny pro správu provincie Marcus pozdravuje svého bratra Quinta Z latinských originálů Eputuke ad Quintum fratrcm, ree. W, S. Watt Oxford Epistuiae ad Atticum, lib. I—VIII, rcc, W, S. Watt Oxford iflOS, Ľpirfnlae ad Attfeum, lib, IX-XVI, rec. D. R, Srwclcleton Bailey, Oxford iqÓi, Epistuhe ad familiares, rcc. H. SjíB«n, Leipziff 1025, přeložit a ptunimkanii opatřil Václav bahníl. (1) Nepochybuji, že mnoho zpráv i sama povést budou rychlejší než tento můj dopis a předběhnou jej a ty dřív uslyšíš od jiných, Že se má touha po tobě a tvá práce prodlouží ještě o jeden rok — to už bude třetí — přesto ,však považuji za slušné, abych ti tuto nepříjemnou zprávu oznámil i já. V předcházejících dopisech (ne snad jen v jednom, ale v celé řadě), dokonce když už ostatní přeptali věřit, že se to podaří, já jsem ti stále dodával naději na brzký odchod, a to nejen proto, abych tě co nejdéle těšil tou příjemnou představou, ale i proto, že jsem pevně doufal v úspěch, neboť jsme se tolik o to snažili >— já i praetoři. Protože však nyní došlo k tomu, že ani praetoři nic nezmohli svým vlivem, ani já svým úsilím, je opravdu těžké nebýt nad tím rozmrzelý, přesto však se nesluší připustit, aby náš duch, zakalený aktivní i pasivní ůěastí na těch najvýznamnejších podnicích, by] zluoicn nibojen odflbffl nějakou nesnází. Ä protože lidé nejhůř snášejí nepříjemnosti, které sami zavinili, jsem na tom ted v určitém ohledu hůře než ty, neboť se stalo mou vinou, že v rozporu s tvým požadavkem vysloveným při odchodu i později v dopise jsi nebyl po prvním roce vystřídán. Nebylo moudré, co j sem udělal, když jsem se chtěl postarat o blaho našich spojenců, když jsem se chtěl postavit na odpor některým bezohledným finančníkům, když jsem zatoužil, aby se zásluhou tvé zdatnosti zvětšila naše sláva, zvláště když jsem tím způsobil, že onen druhý rok mohl za sebou přitáhnout i třetí, Doznávám, že to byla má chyba, a tecf má tvá moudrá a lidská povaha za úkol dokázat, aby bylo tvou svědomitostí napraveno, co j sem j á z nedostatku opatrnosti způsobil. Avšak jestliže se pustíš s rázností ještě větší do toho, aby sis získal po všech stránkách dobrou pověst, takže už nebudeš soupeřit s druhými, ale sám se sebou, jestliže se donutíš k tomuä aby celá tvá mysl, veškerě tvé snažení a uvažování vedlo jen k touze po chvále v každém smeru vynikající, věř mi, ten jediný rok, přidaný k tvé námaze, přinese nám radost na mnoho let a slávu dokonce je&tě našim potomkům, A proto tě především prosím, abys nesvinoval plachty, nepoddával se sklfůeností a nenechal se zavalit přívalem úkolů, ale aby ses vzchopil a úkoly zdolával nebo jim dokonce šel vstříc. V tom oboru státní správy, v němž působíš, nevládne přece náhoda, ale nejvíc v něm zmůže rosium a svědomitá práce. Kdybys byl velitelem v nějaké velké a nebezpečné válce a já viděl, jak ti prodlužují impérium, srdce by se mi sevřelo strachem, protože bych chápal, že je současně prodloužena moc štěstěny nad námi, V této chvíli je ti však svěřena taková úřední funkce, při jejímž výkonu je účast štěstěny nepatrná, ne-li žádná, a vše při ní záleží na tvých schopnostech a na tvém sebcovi ádánh Jsou myslím zbytečné obavy, že by na nás nepřátelé něco chystali, že by nám hrozilo nebezpečí války, že by od nás chtěli odpadnout spojenci, že bychom měli málo peněz na žold nebo že by bylo ohroženo zásobování, a také se nebojíme žádné vzpoury vojska, To všechno jsou věci, které se velmi často přihodily i těm nej moudřejším mužům, a oni pak nemohli odolat nepřízni štěstěny, tak jako ani nejtapíii kormidel nik někdy nezvládne nápor bouře* Tobě byl dán hluboký mír, naprosto klidné moře; ovšem když kormidelník usne, může ho i takové moře pohltit, kdežto když bdí, zabezpečí mu příjemnou plavbu. Obyvatelé tvé provincie jsou přece jednak spojenci, kteří jsou z celého lidského rodu nej vzdělanější, jednak římští občané, kteří bud" jsou s námi spojeni nej těsnější mí pouty, protože jsou nájemci státních příjmů, nebo obchodují, aby zbohatli, a ti věří, že jim můj konsulát zachránil majetek před zkázou, (3) Avšak právě mezi nimi vznikají velké spory a dochází k mnoha křivdám, jichž následkem bývají tuhé boje." Přece nechceš, abych si myslil, že to nevydržíš, když budeš musit zasahovat, Cbípu, že to je práce vyčerpávající a vyžadující velmi bystrého ducha, avšak pamatuj si, že podle mého názoru to je daleko spíš věc bystrého ducha než náhody. Kolikpak to dá práce udržet na uzdě ty, jejichž jsi představeným, dokážeš-Ii sám sebe ovládat? Pro někoho jiného to může být velká a těžká úloha (ono to opravdu vůbec nenf lehké), pro tebe to vsak vždycky bylo velmi snadné a ani to jiné nemohlo být, vždyť máš takovou povahu, že by mohla být, jak se zdá, i bez vzdělání umírněná, avšak navíc se ti dostalo takové vzdělání, jaké by mohlo zušlechtit i povahu chybami přeplněnou. Když budeš odolávat lákání peněz, požitkům a všemožným tuž-hám, tak jako to nyní činíš, nebude myslím žádné nebezpečí, že bys nedokázal zkrotit nepoctivého obchodníka nebo příliš ziskuchtivého nájemce. Neboť budeš-li žít podle takových zásad, budou se nu tebe Řekové dívat jako na hrdinu ze starých letopisů nebo dokonce jako na božskou bytost, která sestoupila z nebe do provincie, Nepíšu ti to tecT proto, abych ti k takovému počínáni radil, ale aby tě plnilo uspokojením, že si tak počínáš a že sis tak vždycky počínah To je přece skvělé, být tři roky v Asií jako neomezený pán a nenechat se odvést od úzkostlivé poctivosti a nezištnosti žádnou sochou, Žádným obrazem, žádnou vázou, žádnou látkou, žádným otrokem, žádnou krásnou tváří, žádnou příležitostí k obohacení, třebaže tím vším tato provincie oplývá. Lze naj í t něco tak sk vě lého a žádoucí ho, j ako j e skutečnost, že tyto výborné vlastnosti, sebeovládání a zdrženlivost nejsou zahaleny v temnotách a ukryty, ale září v paprscích asijského slunce, takže je ta nej slavnější provincie vidí a všechny kmeny a národy o ní slyší? 2e tvé cesty lidi neděsí, že je náklady na vydržování tvé domácnosti nevyčerpávaj!, že je tvůj příchod neleká? 2eat přijdeš kamkoli, všude u všech národů zavládne největší nadšení a u všech jednotlivců největší radost, nebot každé město vidí, že přivítalo strážce, a ne tyrana, a každý dům hosta, a ne lupiče? (3) Avšak ve všech těchto vztazích už tě j istě zkušenost poučila, že vůbec nestačí, abys měl tyto přednosti ty eám, ale že se musíš pozorně rozhlížet, aby se ukázalo, že nezaručuješ spojencům, občanům a celému státu ochranu provincie jen ty sam, ale i všichni tví pomocníci při vládnutí. Más přece jako legáty takové lidi, kteří budou kvůli sobě samým dbát na tvuu důstojnost. Postavením, vážností i věkem je mezi nimi na prvním místě Tubero; myslím si, že zvlášť vzhledem k tomu, že píše římské dějiny, může si Z kronik vybrat mnoho vzorů, které by chtěl a mohl napodobit, Allienus je náš svým smýšlením i svou náklonností, a ještě víc svou snahou napodobit náš způsob života. 0 Gratidiovi vůbec ani nemusíš mluvit, Vím bezpečne, jak se stará o své dobré jméno a stejně že se bude starat 1 o jméno naše kvůli bratrské lásce, kterou k nám chová. Quaestora sis nevybral podle svého uvážení, ale byl ti přidělen losem, ten musí zachovávat míru sám od sebe, a navít.: musí poslouchat tvá ustanovení a nařízení. Kdyby někdo z nich náhodou byl trochu víc chtivý zisku, než je slušné, nebudeš proti němu zasahovat, dokud bude zákony, jež ho zavazují, zanedbávat pouze na svou pěst, jen když nebude zneužívat k svému obohacování té úřední moci, kterou jsi mu propůjčil, abys zvětšil jeho důstojnost. Rozhodně nepovažuji za záhodné, zvlášť když současné mravy jsou tolik nakloněny nadměrné shovívavosti a ohleduplnosti, abys prozkoumával kdejakou špinavost a každému šťoural ve svědomí, ale abys každému věnoval tolik důvěry, kolik si jí zaslouží. Za své spolupracovníky, které ti stát sám dal jako průvodce a pomocníky v tvé úřední činnosti, budeš ručit jen v těch mezích, které jsem právě naznačil, (4) Máš s sebou samozřejmě ještě další lidi, kteří tvoří takzvanou praetorovu družinu a které sis vybral, aby byli s tebou jako členové tvé domácnosti nebo jako nezbytni zaměstnanci; v jejich případe jsme zodpovědní nejen za to, co dělají, ale i za to, co říkají. Naštěstí máš s sebou takové lidi, k nimž ti nebude zatěžko cítit náklonnost, budou-li si počínat správně, a které velmi snadno přivedeš k pořádku, budou-li méně dbalí tvé cti. Možná že byli schopni oklamat tvou dobrotu, dokud jsi byl jako začátečník nezkušený, neboť čím je kdo poctivější, tím ménĚ je ochotný podezřívat druhé ze špatnosti, teď však v třetím roce svého úřadování bud stejné bezúhonný jako v prvních dvou, ale ještě opatrnější a pozornější* Chovej se tak, aby se věřilo, že tvé uši naslouchají jen tomu, co samy přímo slyší, a ne tomu, co jim někdo ze zištných důvodů našeptává a co j e vymyšlené a nepodložené, Tvůj pečetní prsten ať není běžný nástroj, jehož může použít kdokoli, ale ať je takřka jako ty sám, nikoli sluha cizí vůle, ale svědek tvé, Tvůj úřední sluha ať zaujímá to místo, které mu přisoudili naši předkové; ti tuto funkci nepovažovali za výnosný zdroj příjmů, ale za náročnou povinnost, a svěřovali ji jen svým propuštěncům, jimž mohli poroučet skoro stejně jako svým otrokům, Tvůj liktor ať nedává najevo svou mírnost, ale tvou; m;ijí pnv;iíov;it svazky prutů » sekyry víc za znamení tvého důstojenství než své moci. Dále nechť je celá provincie přesvědčena, že blaho, děti, dobré jméno a majetek všech, jimž vládneš, je ti dražší než všechno ostatní na světě. Konečně nechť je rozšířeno .mínění, že budeš nepřítelem nejen těch, kteří přijmou úplatek, ale i těch, kteří ho dají, jestliže se o něčem takovém dovíš. Odpadnou všechny pokusy o podplácení, jakmile se pozná, že u tebe ničeho nedosáhnou ti, kdo předstírají, že na tebe mají velký vliv. Neříkám ti však tohle všechno proto, že bych chtěl, abys byl na své lidi příliš tvrdý nebo podezřívavý. Jestliže někdo během těch dvou let nikdy u tebe neupadl v podezření z chamtivosti, jak to slyším o Caesiovi, Cliaerippovi a La-beonovi, a já tomu věřím, vždyť je znám, není důvodu, proč bych si neměl myslit, že je naprosto v pořádku, aby jim i jiným, jsou-li takoví, byly svěřovány různé úkoly a aby se jim plně důvěřovalo. Ovšem člověku, v němž ses už zklamal, u něhož jsi něco takového zpozoroval, tomu vůbec nevěř ani mu nesvěřuj nic, na čem záleží tvá dobrá pověst, (s) Jestliže jsi přišel v provincii samé na někoho, kdo si získal tvé pevné přátelství a jehož jame dŕlv neznali, dej si dobrý pozor, nakolik je hodný důvěry. Ne snad proto, že by mezi provinciály nemohlo být mnoho řádných lidí, to lze doufat, ale nebezpečno soudit, že tomu tak vskutku je. Povaha každého člověka se skrývá pod mnoha maskami neupřímnosti, které ji halí jako nějaký závoj; čelo, oči i tvář lžou velmi často, nejčastěji vsak lže řeč, Jak bys proto mohl najít mezi lidmi, kteří si z touhy po penězích odpírají všechno to, bez čeho my nemůžeme být, takové, kteří by tebe, člověka cizího, milovali ze srdce a nepředstírali to kvůh svým výhodám? Mně aspoň se to zdi mimořádně těžké, zvlášť když ti lidé necítí lásku skoro k žádné osobě soukromé, ale zato ji cítí v$dy ke každému praeto-rovL Jestliže jsi náhodou pozná J (vyloučeno to není), že někdo toho druhu miluje víc tebe než tvůj úřad, takového beze všeho za řad mezi své přátele. Jestliže si tím však nejsi úplně jist, není na světě žádný druh lidí, před nimiž by ses měl mít víc na pozoru, když jde o důvěrný vztah, protože ti znají všechny cesty vedoucí k penězům, všechno dělají jen kvůli penězům a nemají žádný zájem dbát o dobrou pověst toho, s kým nebudou žít trvale. Je také třeba pečlivě se vyhýbat důvěrnostem s Řeky, kromě vzácných výjimek hodných dávného Kecka. Do té míry je v povaze velmi mnohých zakořeněna faleš, nestálost a nemírné pochlebování jako důsledek dlouhotrvající poroby. Podle mého soudu je třeba jednat se všemi laskavě, avšak přátelit se jen s těmi nej lepšími, Svou náklonnost přehánějí, a přitom na ně není příliš spolehnutí, neboť se neodvažují odporovat naší vůli a závidí nejen naším lidem, ale i svým, (6) Co si asi myslím o vztahu k otrokům, když doporučuji takovou opatrnost a pečlivost ve věcech tohoto druhu, že se až bojím, abych nebyl přilil náročný? Musíme je ovládat pevnou rukou kdekoliv, ale v provinciích to platí v míře ještě větší. Předpisů týkajících se otroků by bylo možno uvést mnoho, avšak nej kratší a nej snazší k zapamatování je tento; ať se chovají při tvých nynějších cestách po Agii stejně, jako kdybys cestoval po Appiově silnici, a ať nevidí žádný rozciíl v tom, přijdou-li do Trall nebo do Formií, Jestliže je některý z otroků obzvlášť věrný, nechť tuto věrnost dokazuje v záležitostech domácích, ať se však vůbec neplete do toho, co bude mít vztah k povinnostem tvého úradu a co se bude sebemíň dotýkat štátnickí zájmů. Je sice mnoho věcí, které by se mohly beze škody svěřit věrným otrokům, přesto se jím však nesmí svěřovat, chce-me-H se vyhnout řečem a výtkám. Má řeč nějak sklouzla k poučování, třebaže jsem zpočátku neměl nic takového v úmyslu. Jaké bych také mohl dát poučení tomu, u koho právě v tomto oboru vidím aspoň tolik bystrosti, kolik jí mám sám, a zkušenosti mnohem vícř Přece však jsem si myslil, že ti to bude příjemnější, když se k tvým činům přidruží můj souhlas. Toto jsou tedy základní zásady, které ti dopomohou k důstojnému zastávání úřaduí především tvá poctivost a zdrženlivost, dále bezúhonnost všech, kdo jsou a tebou, velmi opatrný a pozorný výběr přátel z provinciálň a Řeků, pevná a stálá kázeň v řadách otroků. Jestliže jsou taková opatření dobrá pro mne v mém všedním životě soukromníka, je přirozené, že se musí zdát přimo božská v tak vysokém úfadé, při tak zkažených mravech, v provincii, která tak silně demoralizuje. Až bu* dek vydávat nařízení a vynášet rozsudky, mohou tyto zásady a takové chování poskytnout solidní oporu přísnosti, již jsi uplatnil v záležitostech, které nám k naši velké radosti vynesly řadu nepřátelství. Nevěříš přece, že by na mne mohly zapůsobit nářky nějakého Paconia, který není ani Rek, ale Mýs, nebo ještě spíš Fryg, nebo pokřikování Tuscenia, blázna a špinavce, z jehož chřtánu jsi ve své neúplatné spravedlivosti vyrval, po čem tak nestoud-ně toužil. (7) Tato a jim podobná opatření plná přísností, která jsi učinil ve své provincii, nemohli bychom uskutečnit jen tak lehko bez naprosté poctivosti, Proto jen ať se uplatňuje v tvé soudní činnosti nej vyšší přísnost, ovšem za předpo- kladu, že na ni nemá vliv přízeň, ale že zůstává stále nestranná. Avšak málo záleží na tom, jestliže ty sám soudíš nestranně a pečlivě, nepočínajI-li si stejně ti, jímž jsi předal určitou část této pravomoci. Mně se však zdá, že při správě Asie není příliš velká pestrost úkolů, že se tu uplatňuje především soudní činnost. Co je k tomu třeba vědět, to není příliš složité, zvlášť v provincii ne. Jen je zapotřebí důslednost a vážnost ve vystupování, která by odolala nejen protekcionářství, ale i pouhému podezření. Kromě toho je záhodno, abys ochotně poslouchal, co ti strany říkají, abys nebyl tvrdý při vyhlašování rozsudků a abys byl pečlivý při uspokojování nároků a zdůvodňování svého výroku. V tomto ohledu byl nedávno velmi příjemný Gnaeus Octavius, u něhož si první liktor odpočinul, soudní sluha neměl co ohlašovat, každý mluvil, kolikrát chtěl a jak dlouho chtěl. Jeho počínání by se mohlo zdát příliš mírné, kdyby se za onou mírností neskrývala přísnost. Sullovi přívrženci byli donucováni vracet, oč lidi připravili násilím a zastrašovaním, a když byli soukromníky, musili se právem podřídit těm opatřením, která jako úředníci nespravedlivě zavedli. Tato jeho přísnost by se zas mohla zdát krutou, kdyby nebyla mírněna mnoha projevy lidskosti jako nějakým kořením. Proto je-li taková mírnost schopna získat člověku oblibu Í V fti mě, kde panuje tak velká domýšlivost, kde je bezmezná svoboda a zvůle lidí bezhraničná, kde je konečně tolik úřadů, tolik pomocných prostředků, tak velká moc lidu a tak velká vážnost senátu, jak příjemná může být vlídnost praetorova v Asii, kde se tak velké množství občanů i spojenců, tolik měst a tolik obcí dívá, jak pokyne jediný člověk, kde se nedá odnikud čekat pomoc, kde není žádná možnost odvolá ní, kde není žádný senát ani žádná schůze lidu. Proto je příznačné pro velkého člověka, kterého utvářela sama příroda a který byl navíc vzdělán vědecky i studiem těch nej lepších umění, Že se při výkonu moci takřka neomezené ukazuje v takovém světle, aby jeho poddaní netoužili po žádné jiné moci. (8) Xenofón nevylíčil Kýra historicky věrně, ale jako ideál spravedlivého vladaře, jehož nej vyšší vážnost spojil onen filosof s jedinečnou vlídností. Ne bez příčiny nedával náš slavný Afrikán ty knihy z ruky, neboť v nich nebylo zapomenuto na žádnou povinnost svědomitého a umírněného vládce. Jestliže na ně tak úzkostlivě dbal člověk, který se neměl nikdy stát soukromou osobou, jak je musí dodržovat lidé, jimž byla dána vláda s tou podmínkou, že ji po určité době zase složí, a jimž byla dána těmi zákony, pod jejichž vládu se zas musí vrátit? Zdá se mi, že sem musí směřovat všechno snažení těch, kdo vládnou nad jinými: aby lidé byli pod jejich vládou co nejšťastnější. Ze to byla odjakživa, od první chvíle, kdy ses dotkl břehu Asie, tvá první starost, to bylo s pochvalou konstatováno vždy a všude, kde se o tobě mluvilo, Je však povinností nejen toho, kdo poroučí otrokům a němým zvířatům, aby se staral o prospěch a užitek těch, kteří mu jsou podřízeni. Pokud jde o tento bod, jsou, jak vidím, všichni zajedno, Že tomu věnuješ největší i>éči. Žádný nový dluh nemusily obce na sebe vzít, mnohým jsi pomohl zbavit se velkého a tíživého rmancňiho závazku. Mnoho polozbořených a téměř opuštěných měst, mezi nimi jedno, které patří k nej vznešenějším v Iónii, druhé v Kárii, Samos a italika rnass os, jsi probudil k novému životu. Ve městech nejsou žádné vzpoury ani občanské nesváry. Postaral ses, aby obce byly spravovány radami složenými z vážených občanů, V Mýsii bylo vymýceno lupičství, přestaly vraždy, které bývaly na mnoha místech běžnou záležitostí, v celé provincii byl nastolen mír, bylo zaraženo řádění lupičů nejen na cestách a na venkově, ale i ve městech a svatyních, kde bylo ještě mnohem rozšířenější a horší. Křivé obviňování, ten nejtrpčí pomocník lakoty tolika praetorů, přestalo ohrožovat povést, majetek a pokoj bohatých občanů. Náklady a poplatky tížící obce byly rozloženy stejnoměrně na všechny, kteří bydlí na území oněch obcí. Není těžké dostat se k tobě, tvůj sluch je otevřen stížnostem kohokoliv, nikdo nuzný a opuštěný není připraven o přistup k soudu, otevřený všem, ale ani o možnost vejít do tvého domu, ba až do same ložnice. Zkrátka v celém tvém úřadování není ani stopy po strohosti a krutostí, ale všude samá laskavost, mírnost a lidskost. (o) Jak záslužné od Lebe bylo, Že jsi zbavil Asii onoho nespravedlivého a tíživého poplatku aedilského, i když to přineslo nám oběma tolik nepříjemností! Jestliže si jediný římský šlechtic veřejně stéžuje, že jsi ho svým výnosem zakazujícím povolování peněz na hry připravil o dvě stě tisíc sesterciů, kolik by se musilo zaplatit, kdyby byly poradovány peníze pro všechny, kteří v ftímě pořádají hry, jak už se s tím začalo? Tyto nářky naších lidí jsem ostatně umlčel rozhodnutím, jehož ohlas v Asii mi není znám, které však je tady v Římě nemálo obdivováno a chváleno: když se asijské obce rozhodly dát peníze na stavbu chrámu, který měl být naším pomníkem, tu přestože byl tento dar zasloužený, přestože nebyl v rozporu se zákonem, přestože ho dárcové dávali sami od sebe, domníval jsem se, že ho nesmím přijmout, a to z mnoha důvodů; jedním z nich byla snaha upokojit všechny ty, kdo nebyli nijak oprávněni vybírat peníze. A přitom to ti lidé chtěli učinit naprosto dobrovolně na důkaz své vděčnosti za mé velké zásluhy a za tvá převeliká dobrodiní, zákon jmenovitě povoloval výjimku, že se smějí přijmout peníze na chrám a pomník, to, co řie nabízelo, nebylo nic pomíjivého, ale mě Jo zůstat trvale jako ozdoba chrámu, takže bylo zřejmé, že se to dává spíš římskému národu a nesmrtelným bohům než mně. Zaměř proto všechny své myšlenky a veškeré své úsilí na to, abys postupoval stejně jako dosud, abys miloval ty, které římský senát a národ odevzdal a svěřil tvé svědomí-tosti a pravomoci, abys je všemožně chránil a chtěl jer jejich nezkalené štěstí, Kdyby tě byl los učinil pánem nad Afričany, Nispánci nebo Galy, nad národy divokými a barbarskými, přece i v tom případě by ti tvá lidskost ukládala péči o jejích Zájmy a službu, jejich potřebám a blahu. Protože však jsi nadřízeným těch lidí, o kterých platf, nejen Že jsou kulturní, ale od nichž podle všeobecného přesvědčení kultura přešla k ostatním, je jisté, že musíme především jim vracet to, co jsme od nich dostali, a chovat se lidsky k těm, kteří z nás pomohli lidi učinit. Nebudu se stydět za doznání, že co jsem dosáhl, k tomu mi pomohla taková studia, takové vědy a taková umění, která nám byla odevzdávána prostřednictvím děl a nauk pocházejících z Řecka. Doznávám to tím ochotněji, že můj život a mé činy nemohou být podezírány z netečnosti nebo lehkomyslnosti. Proto se mi zdá, že nestačí svědomitá ochrana, jakou jsme dlužni poskytovat obecně všem; tomu národu, u něhož jsi správcem, jsme obzvlášť zavázáni: jejich návody nám pomohly k vzděláni, u nich musíme uplatnit, co jsme se u nich naučili. (10) Velký Platón, kníže ducha a vědy, soudil, že státy budou éťastné teprve tehdy, až jim začnou vládnout lidé učení a moudří nebo až se ti, kteří v nich vládnou, věnují usilovné studiu véd a filosofie. Soudil totiž, že toto spojení moci a moudrosti bude obcím prospěšné. Takové štěstí potkalo snad někdy celý náš stát, v této době pak rozhodně tvou provincii, že v ní má nej vyšší moc ten, který od svého dětství věnoval nejvíc úsilí i času vědeckému studiu a získávání ctnosti a těch nej krásnějších lidských vlastností. Dbej proto, aby ,se ukázalo, že tento rok práce, který ti přibyl, byl přidán i Asii k prospěchu. Protože byla Asie šťastnější, když šlo o to udržet si tě, než já, když jsem prohazoval tvé vystřídání, jednej tak, aby radost provincie zmírnila můj stesk po tobě. Vždyť byl-li jsi ze všech lidí nej pečlivější, když sis vysluhoval pocty, jaké si myslím nevysloužil nikdo, musíš vynaložit ještě víc péče, aby sis je udržel. Už v předešlém dopise jsem ti napsal, co si myslím o tomto druhu poct. Takové, které se dávají komukoli, nemají podle mého názoru žádnou cenu, a rozhoduje-li o jejich udělení ohled na chvilkové zájmy, je jejich cena nevalná. Jestliže však byly odměnou za skutečné zásluhy, a to je tvůj případ, tu je mým přesvědčením, že se musíš vynasnažit, aby sis je udržel. Protože působíš s nejvyšší vojenskou i civilní pravomocí v těch městech, ve kterých jsou tvé zásluhy posvěceny a přímo zbožněny, budeš musit při všem, co ustanovíš, co rozhodneš a co uděláš, myslit na to, čím jsi povinován tak vysokému mínění lidí, tak lichotivému hodnocení a tak velkým poctám. Vyrovnáš se s tím Lak, že se budeš o všechny starat, že budeš odstraňovat potíže lidí, že budeš dbát o jejich blaho, že budeš chtít, aby ti nejen říkali otec Asie, ale aby tě za něho opravdu pokládali, (n) Tuto tvou dobrou vůli a péči ti však hodně ztěžují publikáni. Postavíme-li se proti nim, oddelíme od sebe i od státu stav, který má o nás tak velkou zásluhu a který byl naším prostřednictvím těsně spjat s republikou, Jestliže je však budeme ve všem poslouchat, dovolíme úplnou zkázu těch, jímž máme zabezpečovat nejen holou existenci, ale i pohodlný život, To je jediná potíž v celém tvém úřadovaní, podíváme-li ti na to nezaujatě. Neboť nebýt zištný, ovládat všechny své touhy, držet na uzdě své podřízené, být nestranný jako soudce, ukazovat dobrou vůlí při vyšetřování, dovolovat lidem přístup k sobě a poskytovat j im slyšení, z toho je rozhodně víc slávy než nesnází. Na to není totiž potřeba nějaká zvláštní námaha, to záleží jen ni pevnosti našeho odhodlání a na naší dobré vůli. Kolik trpkosti přináší spojencům počínání publikánů, to jsme poznali nedávno, když si občané v souvislosti s odstraňováním přístavních cel v Itálii stěžovali ani ne tak na cla samotná jako na řadu přehmatů ze strany výhercích. Umím si proto představit, jak to asi vypadá u spojenců na samém konci světa, když jsem slyšel nářky občanů v samotné Itálii. Počínat &i v té věci tak, abys uspokojil publikány, zvlášť když je nájem státních příjmů pro ně nevýhodný, a přitom nedovolit zkázu spojenců, na to aby měl člověk tak vynikající vlastnosti, že už to ani lidské není — a ty je máš. Především nemělo by se Řekům zdít tak trpké, co skutečně je velmi trpké, že totiž musí platit poplatky, protože i bez nadvlády římského národa í podle svých vlastních ústav poplatky platili. Nemohou se také vyslovovat po- hrdlivě o publikánech, když nebyli schopni sami bez publikánů zaplatit válečnou náhradu, kterou jim uložil platit Sul la a kterou stejnoměrně rozdělil mezi jednotlivé provincie. Rekové nejsou shovívavější při vymáhání daní než naši publikáni; lze to poznat z toho, že se nedávno poplatníci z Kaunu a ze všech ostrovů, které Sul la podřídil Rodským, uteklí k našemu senátu se žádostí, aby mohli platit daně radej i nám než Rodským, Proto se nemají hrozit slova publikán ani ti, kteří musili vždy platit daně, ani ti, kteří nebyli schopní sami daně zaplatit, ani by se neměli daním vzpírat ti, kteří si jejich placení vyžádali, Asie musí zároveň myslit i na to, že by nebyla ušetřena žádné pohromy, jakou přináší válka se zahraničním nepřítelem nebo vnitřní rozbroje, kdyby nebyla součástí naší říšej a protože tato říše nemůže být vydržována bez příjmů z daní, nechť si s klidnou myslí vykoupí nějakou části svých důchodů stálý mír a pokoj. (12} Jestliže jednou překonají svůj odpor k jménu a činnosti publikánů, může jim zásluhou tvé moudrosti a rozvahy i ostatní připadat mírnější. Mohou se na uzavírání smluv o daních dívat spíš jako na něco, co jim zaručí větší pohodlí v celé té věci a co jim ušetři různé nepříjemnosti, spíš než jako na censorský zákon, Můžeš i nadále d é lat to, co jsi tak vynikajícím způsobem déial a co stále děláš, nechat stranou svou úřední funkci a pravomoc reprezentovanou svazky prutů a připomínat jim, jak čestné místo zaujímají publikáni v našem státě, čím jsme jejich stavu zavázáni, můžeš sbližovat publikány a Řeky působením svého osobního vlivu a své osobní autority a Žádat od těch, o něž sis získal tak velkou zásluhu a kteří ti jsou za všechno dlužni, aby svou ochotou pomáhali udržovat a chránit nás dobrý vztah k publikánům. Nač však tě vybízím k něčemu, co nejen můžeš dělat lám od sebe, bez cizích rad, ale co jsi už také z velké části udělal? Dnes a denně nám nepřestávají děkovat nej váženější a nej větší společnosti publikánů a mně to je tím milejší, že se stejnými díky přicházejí i Rekové. Je to ovšem těžké vytvořit názorovou jednotu tam, kde jsou v protikladu zájmy a potřeby, kde možno dokonce mluvit o protikladech daných samou přírodou. Co jsem napsal výše, nenapsal jsem, abych tě poučoval, tvá rozvážnost přece Žádné poučování nepotřebuje, ale proto, že mě těšilo připomenout si tvé přednosti tím, že je vypíšu. Přitom jsem se v tomto dopise rozepsal obšírněji, než jsem chtěl a než jsem předpokládal. (ij) Jen v jednom bodě tě nepřestanu napomínat a nedopustím, pokud na to budu mít vliv, aby mohl mít nékdo nějaké výhrady, když tě chválí. Všichni, kteří přicházejí z tvé provincie, mluví o tvých vysokých kvalitách morálních, o tvé poctivostí a lidskosti a jediný kaz v té velké chvále je výtka týkající se tvé prchlivosti, Už v běžném každodenním životě soukromého občana se tato vada jeví jako známka vrtkavé a nepevné mysli, avšak není nic ošklivějšího, než když se špatný vliv hněvivé povahy projevuje při vykonávání nej vyšší moci. Nebudu ti proto nyní vykládat, co o prchlivostí říkají nej větší učenci, neboť nechci být příliš obšírný, ty se o tom také snadno můžeš dočíst ve spisech mnoha autorů, domnívám se však, že nesmím vynechat to, co je podstatným znakem dopisu, aby byl totiž adresát informován o věcech, které neví. Skoro každý mi o tobě říká toto: když nejsi rozhněván, nelze najít příjemnějšího člověka, než jsi ty, avšak když lě něčí nepoctivost a zkaženost podráždí, rozčilíš se tak, že se každý ptá, kam se poděla ta tvá uhlazenast a dobrota. Protože okolnosti a náhoda víc než nějaká touha po slávě nás přivedly do takové situace, že o nás budou lidé mluvit věčné, musíme se mít na pozoru, pokud to jen bude v našich silách, aby se o nás nemohlo říkat, že jsme měli v povaze nějakou nápadnou vadu. Nenaléhám ted na tebe, abys změnil svou povahu a abys naráz vyrval z duše něco, co je hluboko zakořeněno v tvých zvyklostech, něco takového je těžké pokaždé, když jde o vrozený sklon, a tím spíš asi ve věku, jako je náš, ale když už se tomu zcela vyhnout nemůžeš, protože se prchlivost zmocní duse dřív, než může rozum zasáhnout, aby se jí nezmocnila, nabádám tě, aby ses na takový záchvat připravoval předem, aby sis každý den říkal, že je třeba snažit se ho ovládnout, že ve chvílích, kdy hněv v tvé duši nejvíc zuří, musíš s nej větší m úsilím držet jazyk za zuby. Takové počínaní je myslím někdy stejné velkou ctností jako vůbec neznát prchlivost. Nehněvat se, to prozrazuje někdy spíš duševní netečnost než vážnou povahu, avšak držet na uzdě své city a svůj jazyk, když jsi rozhněván, nebo i mlčet a mít ve své moci svá hnutí mysli a své rozrušení, tu svědčí o nevšedních schopnostech, když už ne o dokonalé moudrosti. V poslední době dostávám zprávy, že už jsi v tomto ohledu mnohem umírněnější a klidnější, Už neslyším o žádném prudším vzplanutí, o žádných nadávkách a urážkách. Něco takového se nesrovnává s vědeckým vzděláním a je neslučitelné s důstojností vladaře. Když je hněv nesmiřitelný, svědčí to o tvrdosti, když se dá lehko udobřit, o malé stálosti, ta je vsak pořád je&tě lepší než tvrdost, třebaže i ona patři mezi špatné vlastnosti, (14) První rok se o této tvé chybě mluvilo nejvíc, protože, aspoň já tomu věřím, ses proti nadání setkával s porušováním práva, hrabivostí a domýšlivostí, druhý rok byl o mnoho lepší, protože tě návyk, rozum a myslím i mé dopisy přivedly k větší trpělivosti a mírnosti; třetí rok musí být natolik zbaven všech chyb, aby ti nikdo nemohl vytýkat ani to nej menší. Nepovažuj, prosím tě, tyto řádky za napomínání nebo přikazováni, ale za bratrské prosby, abys celou svou duši, všechno své snažení a všechny myšlenky zamířil jediným směrem, aby tě všichni všude chválili, Kdyby naše chování bylo předmětem jen obyčejných řečí a mohlo si vysloužit jen průměrnou pochvalu, nežádalo by se od tebe nic mimořádného, nic, co by vybočovalo z běžných zvyklostí, Ted se vsak vzhledem k velikosti a lesku událostí, na nichž jsme měli podíl, jen těžko, jak se zdá, uchráníme před nejprudšími výtkami, nepři nese-li nám tvé úřadování v oné provincii nej vyšší chválu. Naše postaveni je takovéř že nám jsou všichni řádně smýšlející občané nakloněni, avšak Žádají a očekávají od nás naprosto bezvadné chování a nej horlivější činnost, a na druhé strane všichni Spatní nenechají nevyužitu ani tu nej menší příležitost, jak nám něco vytknout, protože jsme jim vypověděli válku na život a na smrt, A tak protože musíš předvést své ctnosti na jevišti, jímž je celá Asie a které je tak velké jako žádné jiné, nabitě diváky, kteří mají tak vytříbený úsudek, a s takovou akustikou, že se hlasy obecenstva a projevy souhlasu nesou až do Ríma, tuž se, prosím tě, a usiluj o to, aby se ukázalo, nejenže jsi toho byl hoden, ale že jsi svým uměním překonal všechno, co tu dosud bylo. A protože okolnosti rozhodly, že mám být aktivně činný ve státní správě v různých úředních funkcích přímo v Římě a ty v provincii, tu jestliže já jsem nezůstal úlohou, kterou jsem hrál, za nikým pozadu, hled, abys ty svou úlohou všechny ostatní překonal, Zároveň mysli i na to, že ted už nám nejde o nejakou budoucí slávu, v kterou teprve doufáme, ale že si hájíme tu, kterou jsme si už vydobyli, a že její obrana je mnohem důležitější, než bylo její získání. (15) Kdybych měl něco sám pro sebe, na čem bys ty neměl účast, pak bych si ve svém postavení už nic navíc nepřáh Náš vztah je však takový, že nebudou-li všechny tvé činy a všechna tvá slova odpovídat mému konsulátu, budu si myslit, že jsem tak významnými činy a tak velkými nebezpečenstvími, na nichž všech jsi ty měl svůj podíl, nedosáhl ničeho, Vždyť jestliže jsi mi víc než kdo jiný pomohl k získání nej skvělejší ho jména, vynaložíš jistě víc námahy než kdo jiný na to, abych o ně nepřišel. Nesmíš při tom dbát jen na mínění a úsudek lidi nynějších, ale i budoucích. Jejich úsudek bude správnější, protože bude prost závisti a zloby. Musíš mít konečně na mysli i to, že nesháníš slávu jen pro sebe. Nezanedbával bys ji ani tenkrát, kdybys ji sháněl jen pro sebe, zvlášť když jsi v minulosti neměl nic proti tomu, aby bylo tvé jméno posvěceno tak skvělými pomníky. Ty se však o ni musíš dělit se mnou, musíš ji odevzdat našim dětem, Musíš se mít na pozoru, aby se v případě, že bys o ni méně dbal, nezdálo, že ses málo staral o své vlastní zájmy a Že jsi dokonce nechtěl dopřát slávu své rodině. (16) Má řeč tě nemá vyburcovat ze spánku, ale spíš povzbudit k rychlejšímu běhu. Vždyť budeš stále dělat to, co děláš, aby všichni chválili tvou spravedlivost, umírně-nost, přísnost a poctivost. Má velká láska k tobě však ve mně vyvolává neuhasitelnou žízeň po slávě pro tebe, Ted už musíš znát Asii, tak jako každý z nás zná svůj vlastní dům, k tvé svrchované moudrosti přistoupila velká zkušenost, a tak si myslím, že jsi sám předobře prohlédl všechno, co má vztah k dobré pověsti, a že si to i bez cizího připomínání každý den uvědomuješ. Protože se mi však při čtení tvého dopisu zdá, že slyším tvůj hlas, a když ti píši, že s tebou rozmlouvám, proto mám tím větší radost, čím je tvůj dopis delší, a i já sám jsem při psaní stále rozvláčnější. UŽ svůj dopis končím, a jen o to tě ještě prosím a k tomu tě vyzývám, abys po vzoru dobrých básníků a herců, kteří se vyznají ve svém umění, byl v posledním jednání a v závěru svého úřadování co nej pilnější, aby se tento třetí rok tvého působení tak jako třetí jednání divadelní hry zdál nej dokonalejší a nej krásnější. Velmi snadno to dokážeš, hudeš-li si myslit, že já, jemuž ses chtěl vždy líbit víc než všem ostatním, jsem stále s tebou a jsem při všem, co říkáš a co děláš. Zbývá mi už jen jedno, prosba, abys co nejpečlivěji dbal na své zdraví, chceš-li, abych na tom byl já i celá rodina se zdravím dobře. 2 Příteli Attikovi cestou do vyhnanství Cicero Attikovi pozdraveni Terentia mi často píše, jak silně ti je zavázána díky, a já jsem ti za to velmi vděčen. Já se cítím velmi bídně a vše je pro mne tak bolestné, že si to ani představit neumíš. Nevím, co bych ti měl psát, neboť jsi-li v Římě, nemůžeš mě už dostihnout, a jsi-li na ceatě, projednáme další postup ústně, až mě dohoníš. Jen o jedno tě prosím: protože jsi mě vždycky měl rád kvůli mně samému, uchovej mi tuto lásku i nadále, vždy t jsem stále stejný. Nepřátelé mí vzali můj majetek, nemohli mi vsak vzít mou povahu. Dbej na své zdraví. Dáno dne 10, dubna roku 5 3 v Thuriu. 3 Jiný dopis pfiteli Attifatvi psaný cestou do vyhnanstvl Cicero Attikovi pozdravení Ani okamžik jsem nepochyboval, že té uvidím v Tarentu nebo v Brundisiu, a bylo to pro mne důležité z mnoha důvodů, kromě jiného i kvůli tomu, abych se mohl nějaký čas zdržet v Epiru a abych se s tebou mohl poradit o svých ostatních záležitostech. Protože nám to nevyšlo, musím i to přiěíst k velkému počtu pohrom, které mě stíhají. Má další cesta míří do Asie, nejspíš do Kyzika, Doporučuji tvé péči své drahé, Já se držím s bídou jen taktak nad hladinou. Dáno dne 17. dubna v tarentském kraji. 4 Manželce a dětem z vyhnanstvl Tullius posílá pozdravení své Terentii, své Tuličce a svému Gioeronovi ■ (1) Dovídám se z dopisů mnoha lidí i z toho, co mi říká každý, s kým se setkám, jak přímo neuvěřitelná je tvá statečnost a houževnatost, jak se nedáš ubít zkouškami, jimž jsou vystaveny tvé síly duševní i fyzické. Jak jsem nešťastný při pomyšlení, že jsi musila ty se všemi svými přednostmi, tak věrná, rádná a ušlechtilá, být kvůli mně postižena tolikerým soužením, že naše Tulička musí snášet tolik bolesti kvůli otci, který pro ni býval zdrojem tolika radostí l A co mám říkat o našem synovi Ciceronovi? Jakmile se mu začal rozoumek otvírat, první, co pochopili byla nej krutější bolest a utrpení. Kdybych to pokládal za rány osudu, jak o tom píšeš ve svém dopise, nesl bych to trochu lehčeji. Avšak já jsem si všechno zavinil sám, protože jsem věřil, že jsem milován těmi, kteří mi záviděli, a nešel jsem za těmi, kteří se ucházeli o mé přátelství. (z) Vždyť kdybych se byl řídil jen svými názory a kdyby u mne nebylo mělo takovou váhu to, co říkali hloupí nebo nepoctiví přátelé, žil bych nyní v dokonalém štěstí. Ted mi přátelé radí, abych neztrácel naději. Vynasnažím se proto, aby tě můj zdravotní stav nepřipravil o plody tvé námahy věnované mé záchraně. Chápu, jak těžká to je práce a oč bylo snazší zůstat doma než vrátit se, přece však nesmíme zoufat, když máme na své straně všechny tribuny lidu, když je nám, jak se zdá, tak nakloněn Lentu-lus, ba i Pompeius a Caesar, (3) S otroky to uděláme tak, jak to podle tvého dopisu považují za vhodné přátelé, Mor, který řádil v místě mého pobytu, už přešel, mne nepostihl. Plancius, který mi je věrně oddán, .si přeje, abych byl 1.1 něho, 1 dottfd tni drti u sebe. Já jsem chtěl být někde v Epiru na místě pustším, kam by nepřišel ani Piso, ani vojáci, avšak Plancius mě stále ještě nechce pustit. Doufá, že budeme moci odejít do Itálie společné, Jestliže se jednou dožijí toho dne a sevřu vás v náručí, jestliže vás znovu získám a tím i sebe samého, budu to považovat za dostatečně velkou náhradu za všechno, co jsme jeden pro druhého zkusili. (4) Piso se projevuje k nám všem tak lidsky, tak ušlechtile a s takovou láskou, že si víc nelze představit. Kéž mu to přinese radosti V každém případě z toho bude mít čest, í !<-, jsem psal <► bratra Quintovi, to nebvln míiu-no jiiko nějaká výčitka tobě, jen jsem chtěl, abyste drželi co nejvíc pohromadě, zvlášť když vás je tak málo. Poděkoval jsem všem, jimž jsi chtěla, abych tak učinil, a napsal jsem jim, že jsem dostal od tebe zprávu. (5) Dále mi píšeš, že chceš prodat své nemovitosti; milá Terentie, proboha té prosím, rozvaž sí, jaké následky by to mohlo mít i Jestliže se nás osud nezmění, co bude z našeho ubohého chlapce? Pro slzy nemohu psát dál, a nechci tě také dohnat k pláči. Jen tolik ti řeknu; budou-li přátelé konat svou povinnost, peníze ti nebudou chybět, a jestliže se povinnostem vyhnou, tvé peníze nestačí. Zapřísahám tě při našem neštěstí, hled!, abychom nedovŕšili zkázu našeho chlapce. Jestliže bude mít neco, aby netrpěl nouzi, stačí pak jen trochu snahy a štěstí, a všechno ostatní se dostaví. (6) Bud zdráva a pošli za mnou posla s dopisem, abych věděl, co se děje a co děláte. Mé čekání už nemůže dlouho trvat. Pozdravuj ode mne Tuličku a Cicerona. Budte zdrávi! Dáno dne só. listopadu v Dyrrhachiu, (7) Přisel jsem do Dyrrhachla, protože to je svobodné město, protože mí je oddané a protože je nej blíž Itálii, Bude-li tu příliš živo, takže mi to bude na obtíž, uchýlím se jinam a napíši ti. 5 O svém návratu do Ríma Cicero Attikovi pozdravení Ci) Jakmile jsem po svém příchodu do Říma našel člověka, jemuž jsem mohl bez obav dát dopis pro tebe, nepovažoval jsem nic za tak důležité jako poděkovat ti, vzdálenému, za tvou pomoc při mém návratu. Abych byl upřímný, poznal jsem, že když jsi mi radil, neprojevil jsi ani o trochu víc statečnosti ani prozíravostí než já sám, a že ses pro mou záchranu nenamáhal tolik, kolik bych si zasloužil vzhledem ke své trvalé oddanosti vůči tobě, avšak třebaže jsi v prvních chvílích se mnou sdílel můj omyl nebo spíš mé šílenství a spolu se mnou ses bál, kde nebylo třeba se bát, že jsi potom nesl naše odloučení velmi trpce a že jsi vynaložil spoustu námahy, úsilí, péče a snaženi, abys přispěl k prosazení mého návratu. (z) A tak tě mohu s upřímností ujistit, Že v okamžicích nej vyšší radosti a uprostřed blahopřání, že se mi splnilo, co jsem si nejhoroucneji přál, mi k dovršení mého blaha chybělo jen to, že jsem nemohl vidět i tebe nebo spíš že jsem tě nemohl sevřít do náručí. Až mi to bude dopřáno, už nikdy se o to nenechám připravit a musím od tebe dostat všechny plody přátelství, o které jsem v minulosti přišel, jinak se sám nebudu považovat za hodného tohoto štěstí, (3) Domníval jsem se, že vzhledem k mému nynějšímu postavení bych mohl jen s nej většími potížemi získat zpět svůj někdejší lesk na ťoru, vliv v senátu a popularitu u lidí správně smýšlejících, avšak až do této chvíle se mi to daří v míře vetší, než mi je milé, Tím horší je však má hospodářská situace. Ty sám víš docela přesně, jak byl můj majetek rozbit, rozmetán do všech koutů a rozkraden, já jsem ted ve velkých nesnázích a ještě vic než tvé hmotné statky, na které se dívám jako na své, potřebuji, abys mi poradil, jak sebrat a uspořádat, co mi z mého jmění zbylo. {4) I když asi víš o všem z dopisů svých blízkých, ze zpráv přinesených posly nebo z toho, co se povídá, přece jen ti stručně vypíšu všechno, co ú myslím, že bys nejraději poznal z mého písemného vylíčení. 4. srpna jsem odjel z Dyrrhachia, bylo to tentýž den, kdy byl přijat zákon o mém povolání z vyhnanství. Do Brundisia jsem připlul 5, srpna. Tam už na mne čekala má Tuličká — právě o svých narozeninách, které náhodou spadají v týž den jako výročí založeni kolonie Brundisia a i-l --/i n m Spásy, Lurv íítojí blízko tvého domu. K dví *f. to v Brundísiu rozhlásilo, seběhly se zástupy obyvatel Brundisia a všichni mi s jásotem blahopřáli. 8, (13?) srpna, ještě v Brundisiu, jsem se dověděl z dopisu bratra Quinta, že byl zákon schválen v centuríátních komiciích za úžasného nadšení lidí všeho stáří a všech vrstev, kteří se kvůli hlasování shromáždili z celé Itálie, Zahrnut od brundisijských občanů projevy nej větší úcty, vydal jsem se na cestu do Říma. Cestou za mnou přicházeli ze všech stran vyslanci s blahopřáním. (5) Když jsem se blížil k hlavnímu městu, přišlo mi naproti ohromné množství lidí ze všech stavů, nechyběl nikdo z těch, které můj nomenklátor znal — doma zůstali jen ml nepřátelé, kteří nemohli zatajit nebo popřít své nepřátelství ke mně. Když jsem přisel ke Capenské bráně, byly stupně chrámu zaplněny příslušníky nej nižších lidových vrstev, ti mé přivítali bouřlivým potleskem a dávali mi tak najevo své blahopřání, a stejná mračna Jidí a stejný potlesk mě čekal v ulicích až ke Capitoliu a nepřehledné davy byly shromážděny i na foru a na samotném Capitoliu. Druhého dne, bylo to 5. září, jsem poděkoval senátu. (6) Protože velmi stouply ceny potravin, došlo o dva dny později k shlukování před divadlem, potom před senátem, a lidé pobuřovaní Glodiem křičeli, že jsem ten nedostatek zavinil já. Byl svolán senát, aby jednal o obilí, a ozývaly se hlasy, a to nejen mezi prostými lidmi, ale i mezi příslušníky vyšších kruhů, aby byl zajištěním zásobováni pověřen Pompeius (on sám by si to byl přál), a tu volaly davy mé jméno a žádaly, abych přednesl příslušný návrh; já jsem to učinil a podal jsem k tomu pečlivě odůvodněné vyjádření. Jednání se nezúčastnil žádný konsulár kromě Messaly a Afrania — všichni tvrdili, že by prn ně bylo nebezpečné vyjádřit svůj názor. Podle mého návrhu bylo formulováno usneseni senátu, že se bude jednat s Pompeiem, aby se toho úkolu ujal, a že bude předložen lidu ke schválení zákon toho se týkající. Pak bylo veřejně předčí láno toto usnesení senátu. Jakmile se při tom ozvalo mé jméno, tu podle té nové módy, která mi nepřipadá zvlášť vtipná, začalo shromážděné občanstvo tleskat a já jsem k nim pronesl řeč — všichni vyšší úřednici kromě jednoho praetora a dvou tribunů lidu byli přítomni a dali mi k tomu souhlas. (7) Příštího dne se sešel za hojné účasti senát se všemi konsuláry a Pompeiovi bylo povoleno vse, oč Žádal. Mezi patnácti lcgáty, které si vyžádal, jmenoval mne na prvním místě a prohlásil, že ve všem budu jeho druhým já. Konsu-lové koncipovali zákon, který dává Pompeiovi na pět let svrchovanou moc nad obchodem s obilím na celém světě; Messius navrhl další zákon, který by mu dovolil disponovat neomezeně se státními penězi a kierý mu k tomu ještě přidává velení nad loďstvem i pozemní armádou a v provinciích ho nadřazuje místodržícím, Zákon, který jsem já navrhl a který konsulové redigovali, zdá se v této chvíli umírněný, Messiův nesnesitelný. Pompeius prohlašuje, že chce ten první, jeho přátelé ten druhý. Konsulárové v čele s Favoniem reptají, já mlčím, tím spíš, že pontifikové ještě nerozhodli, co bude s mým domem. Jestliže zruší náboženský charakter toho místa, budu mít překrásnou stavební parcelu a cenu zbořených budov odhadnou z pověření senátu konsulové. Rozhodnou-li opačně, dají ze své moci příkaz ke zbourání, k zadání prací a odhadnou všechno úhrnné. (8) Taková je tedy má situace — štěstí se tomu říkat nedá, na to je příliš nejisti, ale ani neštěstí to není, na to je příliš- dobrá. Mé finanční záležitosti jsou v naprostém zmatku, to víš sám. Kromě toho jsou tu ještě nějaké rodinné potíže, které dopisu svěřit nemohu. Bratra Quinta mám rád tak, jak si zaslouží za svou mimořádnou lásku, charakternost a věrnost, Cekám na tebe a prosím tě, abys svůj příchod uspíšil a přišel rozhodnut, že mi neodepřeš své rady. Stojím takříkajíc na prahu nového života. Už zas určití lidé z těch, kteří stáli za mé nepřítomnosti na mé straně, začínají teď, když |-;í'io -a- viiiúJ, míl na inoe zlost (s tím se skrývají) a závidět mi (a s tím se netají). Chybíš mi víc, než mohu vyslovit. 6 Ciceronova touha po slávČ Marcu s Cicero posílá pozdrav Luciovi Lucceiovi, Quintovu synovi {i) Už víckrát, když jsme byli spolu, jsem měl chuť zavést na to řeč, ale pokaždé mě od toho odradil jakýsi skoro venkovský stud. Dnes o tom budu mluvit s větší odvahou, když jsem od tebe daleko. Dopis se totiž nečer-vená. Planu nepředstavitelnou žádostivostí, na které myslím netil nic hodného výtkyf aby mému jménu dodala tvá díla slávu a proslulost. Často jsi mi naznačoval, že más něco takového v úmyslu, ale přesto té prosím, abys mi odpustil tento spěch. Tvé spisy, od jejichž hodnoty jsem si vždy hodně sliboval, překonaly ještě mé očekávání a tak mě chytily, ba možno říci přímo zapálily, že toužím, aby mé činy získaly co nejdřív svůj pomník v tom, co ty napíšeš Představa, že o mně budou mluvit budoucí generace, mě unáší k jakési naději na nesmrtelnost, ale navíc k tomu přistupuje touha, abych ještě zaživa sklízel plody, které musí přinést autorita tvého svědectví, důkaz tvé laskavosti a půvab tvého nadáni. (2) Když toto píši, uvědomuji si samozřejmě dobře, jak velké břemeno na tobě leží v podobě děl, do kterých ses už dal a na nichž jsi už začal pracovat. Protože však vidím, že už jsi skoro hotov s dějinami války italské a války ob-1. .in .kí', a protože jsi řekl, že : i už uspořádáváš to oMatní, nechtěl jsem promeškat příležitost upozornit tě, že bys měl uvážit, zda dáš přednost spojení mého konsulátu S ostatními událostmi, nebí? zda oddčliš spiknutí občanů od zahraničních válek s nepřátelí cizího původu, tak jako to učinila řada Řeků — například Kallisthenés tak vylíčil válku fóckou, Timaios válku s Pyrrhem, Polybtos válku numantskou; ti všichni oddělili zmíněné války od svých souvislých dějin. Nemyslím sice, že by to mělo nějaký podstatný vliv na mou slávu, avšak podívám-li se na to z hlediska své nedočkavosti, pak už to svůj význam má, nebudeš-li čekat, až na to přijde řada, ale přistoupíš-li hned teoľ k onomu období a k celé té záležitosti. Už také v duchu vidím, jak bude všechno mnohem bohatší a barvitější budeš-li se zabývat jen jedním námětem a jednou osobou. Nemysli si, že nevím, jak nestoudně si počínám především tím, že ti ukládám tak velké břímě (vždyť mi to můžeš odmítnout s odvoláním na své zaneprázdnění), ale i tím, že na tobě chci, abys mě oslavil, Co když se ti zdá, že si můj konsulát tolik oslavování nezaslouží? (3) Kdo však jednou překročil hranice skromnosti, musí být nestoudný ve všem všudy a až do konce. A tak tě znova a znova přímo prosím, abys to vyzvedl s důrazem třeba ještě větším, než máš možná v úmyslu, a nedbal v tom na zásady dějepisectvi; onou straníckostí, o které jsi tak krásně psal v jedné své předmluvě, že tě nemůže ovlivnit ani o trochu víc než Rozkoš Héraklea ve známém Xenofóntově vyprávění, tou nepohrdej, jestliže mne tobě bude doporučovat trochu vřeleji, a neboj se ve prospech našeho přátelství ústupků třeba i trochu větších, než pravda připouští. Jestliže se mi podaří přemluvit tě, aby ses do tohoto úkolu pustil, jsem přesvědčen, že budeš mít námět hodný tvého talentu a tvých schopností. (4) Zdá se mi, že události od začátku spiknutí až do mého návratu mohou poskytnout látku k dílu středního rozsahu, kde také budeš mít příležitost uplatnit svou znalost změn v životě obce při vysvětlování příčin pokusů o převrat nebo při výkladu o prostředcích na léčení neduhů, jimiž trpí stát, až budeš kárat to, co budeš považovat za hodné výtek, a chválit s uvedením důvodů, co se bude shodovat s tvými názory. Budeš-li považovat za vhodné mluvit jasně a bez přílišných ohledů, jak je tvým zvykem, budeš pranýřovat věrolomnost, nástrahy a zradu, jimiž se mnozí proti mne provinili. Mé osudy ti také při psaní poskytnou velice pestrou látku nesporní značně přitažlivou pro spisovatele, a ta, zvládnuta tvým perem, dokáže silně upoutat pozornost čtenářů. Nic totiž při četbě nepotěší víc než poměry plné změn a zvraty štěstěny. Nebylo sice oč 3tát, když jsem je Zakoušel na vlastní kůži, ale číst o nich bude příjemné. Vzpomínka na bolest, která je za námi a před níž už jsme bezpečni, má v sobě kus potěšení. (5) Pro druhé, kteří sami nic nepříjemného nerazili a jen se bez bolesti dívají na cizí neštěstí, je příjemný už sám soucit. Kdo z nás nepociťuje příjemné vzrušení spojené s jakousi lítostí, když čte o Epameinóndově smrti u Mantineje? Ten si nechal vytáhnout kopí z rány teprve tenkrát, když ho na jeho dotaz ujistili, že jeho šLÍt je v pořádku, a tak i navzdory bolestem způsobeným zraněním umíral klidně a se slávou. Či pozornost neprobudí a neudrží četba o The-mistokleově vy [manství a návratu? Kronikársky pořádek událostí nás upoutá jen prostředně, je to něco takového, jako by nám někdo vypočítával, jak za sebou šli jednotliví úředníci. Avšak měnlivé a protichůdné osudy vynikajícího jednotlivce vzbuzují obdiv, zvědavost, radost, odpor, naději, strach. Jsou-li ukončeny nějakým pozoruhodným závěrem, naplní se duše čtenáře tou nej dokonalejší rozkoší. (6) Proto bude pro mne mnohem vítanější, jestliže od svého souborného díla obsahujícího postupné vylíčení dějinných událostí oddělíš samostatné drama mých činů a osudů. Skládá se z rozmanitých dějství a mnoha výstupů vztahujících se k mým rozhodnutím za různých okolností. Nebojím se, že dám-li najevo, že bych se nejraději nechal chválit a oslavovat tebou, bude to vypadat, jako bych se snažil získat tvou přízeň troškou lichocení, Ty přece dobře víš, co jsi, a spíš bys považoval ty, kteří se ti neobdivuji, za závistivce, než ty, kteří tě chválí, za pochlebníky. A na druhé straně já nejsem tak šílený, abych chtěl svěřit péči o proslavení mého jména navěky někomu, kdo by sám nebyl schopen pomoci svému talentu ke slávě, bude-li oslavovat mne. (7) Když Ale^andros chtěl, aby ho spíš než kterýkoli jiný umělec zobrazoval malíř ApelJés a sochař Lýsippos, nebylo to proto, že by se jim chtěl zavděčit, ate proto, že věřil, že jejich umění přinese slávu jim i jemu současně, A tak oni umělci seznamovali s rysy jeho těla ty, kteří je neznali. Kdyby neexistovaly žádné podobizny, slavní lidé by tím na své slávě neztratili nic. Sparťan Agésiláos, ten velký muž, který nedovolil, aby ho někdo portrétoval ať už malířsky nebo sochařsky, není proto hoden menší slávy než lidé, kteří se o to hodně starali; jedno drobné dílko Xenofóntovo bez potíží učinilo pro jeho slávu víc než všechny obrazy a sochy na světě. Jestliže se dostanu do tvých spisů, bude to mít pro mne větší význam, než kdybych se doslal do spisů ostatních autorů, a to jak pro potěchu ducha, tak pro důstojnost mé památky, protože budu mít užitek nejen z tvého nadání, tak jako Timoleón z Timaia nebo Themistoklés z Hérodota* ale í z tvé vážnosti člověka nejproslulejšího a nej váženej-šlho, který na sebe upozornil a osvědčil se jako jeden / prvních činností nej významnější a pro republiku nedůležitější. A tak nebudu mít v tobě jen hlasatele své slávy j ako Achilleus v Homérovi, jak řekl Alexandros, když přišel doSigeia, ale tvé dílo bude též závažným svědectvím slavného a velkého človeka. Mně se libí Naeviův Hektór, který má radost nejen z toho, že je chválen, ale dodává ještě ,,od chváleného muže". (&) Jestliže nit nesplníš mé přání, lo jest jestliže ti v tom něco brání (neboť se domnívám, že je z mravních důvodů nemožné, abys nějakou mou prosbu odmítl), budu asi nucen učinit to, co někteří často kárají; budu psát sám osobě — budu se v tom ovšem řídit příkladem mnoha slavných mužů. Takové počínání má však, jak ti jistě neuniklo, své nevýhody: sám o sobě musí člověk psát zdrženlivěji, když je třeba něco pochválit, a musí přejít mlčením, když je třeba něco vytknout. Přistupuje k tomu ještě, že máš menší důvěru a menší autoritu, mnoho lidí konečné tě bude kritizovat a bude prohlašovat za skromnější hlasatele při tělocvičných závodech, kteří ostatním vítězům vložili věnce na hlavu a silným hlasem vyvolali jejich jména, když však sami před ukončením her dostávali za své vítězství věnec, obracejí se na jiného hlasatele, aby se sami svým vlastním hlasem neprohlašovali za vítěat (o) Tomu bych se rád vyhnul, a vyhnu se tomu tenkrát, když vezmeš mou věc za svou, a proto tě prosím, abys to učinil, Jestliže tě snad náhodou překvapuje, proč to od tebe chci právě ted a proč to od tebe požaduji s takovým úsilím a tak mnohomluvně, ačkoli jsi mi často prozradil svůj pian vypsat co nejpečlivěji úmysly a výsledky mé doby, je to proto, Že mě přepadla touha, o které jsem psal hned na začátku, aby to bylo učiněno co nejdřív, protože planu nedočkavostí, aby mě ještě za mého života z tvých knih poznali i ostatní a abych já sám, dokud žiji, sklízel plody své skromné slávy. (10) Nebude-li tě to obtěžovat, napiš mi, prosím, co v té věci chceš dělat. Jestliže se toho ujmeš, sepíšu pro tebe přehled všech událostí, jestliže mě však odkážeš na pozdější dobu, pohovořím si s tebou osobně. Ty zatím neustávej ve své práci, piluj to, co jsi začal, a nepřestávej mě mít rád. 7 Attihovi Gicero Attikovi pozdravení (i) Co to říkáš! Ty si opravdu myslíš, že bych mohl chtít, aby četl mé věci a vyjadřoval se o nich kdokoli jiný dřív než ty? Proč jsem tedy poslal onen spisek někomu dřív než tobě? Ten, komu jsem jej poslal, na mne naléhal, a já jsem neměl žádný jiný opis, Navíc jsem se za tu palinodii trochu styděl (už hezkou dobu ohryzávám to tvrdé sousto, které musím spolknout). Sbohem, mé správné, opravdové a čestné zásady 1 Je neuvěřitelné, kolik věrolomnosti je v těchhle lidech, kteří chtějí být považováni za vedoucí osobnosti a kteří by jimi opravdu byli, kdyby na ně bylo jen trochu spolehnuti. Já jsem to poznal sám na sobě, já jsem to pocítil na vlastní kůží — vždyť mé nejdřív zavedli na špatnou cestu, pak mě opustili a nechali napospas mým nepřátelům; přesto jsem chtěl podporovat jejich politiku. Oni však zůstali, jací byli odjakživa. Jen s velkou námahou jsem konečně prohlédl — to tys mi otevřel oči. (z) Řekneš, žes mi radil jen tolik, abych přestal proti nim mluvit, ne abych se pustil do psaní loajálních projevů. Při Herkulovi, já jsem se chtěl tak pevně spojit se svými novými politickými partnery, aby pro mne vůbec nebylo možné sklouznout k těm lidem, kteří mi nepřestávají závidět ani tenkrát, kdy by měli mít spíš nade mnou lítost. Přece však jsem si počínal skromně ve své „apotheose", jak jsi to ve svém dopise označil. Rozepíšu se s větší šíří, jestliže ty to přijmeš příznivě a jestliže to vyvolá mrzutou náladu u těch, kdo těžce nesou, že mám ted vilu, která kdysi patřila Catulovi, a neuvědomují si, že jsem ji koupil od Vettia, a kdo tvrdí, že bych neměl stavět žádný dům, nýbrž raději stavební místo prodat. Co jím je do toho? Vždyť ti lidé jsou takoví, že když jsem řekl v senátě něco, co bylo nepříznivě přijato Pompeicm, měli z toho radost, třebaže se s názory mnou vyslovenými ztotožňovali. (3) Ale už dost toho. Protože ti, kteří mě nemají rádi, nemají Žádnou moc, vynasnažme se získat si lásku těch, kteří moc mají. Řekneš: ,,To jsem už dávno chtěl." Já vím, že jsi to chtěl, a já jsem si počínal jako vlastní bratr osla. Ale ted je nej vyšší čas, abych byl sám sobě přítelem, když vůbec nemohu čekat přátelství od těchhle lidí. Jsem ti velmi vděčen za to, že se často chodíš dívat na můj dům. O peníze na cestu mě připravil Crassipes. Až pojedeš na svůj statek, odboč z přímé cesty a přijeď do mých zahrad, Nebo se ti zdá vhodnější, abych jel já k tobě? To by ovšem bylo až druhý den po tvém příjezdu, ale na tom ti přece nezáleží. To se konečně uvidí. Tví lidé mi udělali pěkný pořádek v knihovně, knížky mi srovnali a doplnili všechny tituly na svitcích — je ted, jako by ji vymaloval. Pochval je za to. 8 Hry pořádané Pompeiem Marcus Cicero posílá pozdrav Markoví Mariovi (1) Jestliže tě nějaká tělesná slabost nebo náhlá chu-ravost zdržely, takže jsi nepřišel na hry, přičetl bych to spíš tvému Štěstí než tvé moudrosti. Jestliže jsi však to, čemu se ostatní obdivují, považoval za hodné opovržení, a třebaže by ti to byl tvůj zdravotní stav dovolil, přece jsi nechtěl přijít, mám radost z obojího, i z toho, že tě nic nebolelo, i z toho, že jsi byl na duchu zdráv a že jsi pohrdl tím, čemu se bez příčiny ostatní diví, za předpokladu, že ti nic nebránilo, aby sis vychutnal svůj volný čas. Měl jsi krásnou příležitost užít si ho, protože tě nechali skoro samotného v tvém půvabném venkovském sídle* A já nepochybuji, že jsi v ty dny ve svém pokoji, před nímž sis upravil vyhlídku, takže se ti z něho otevřel pohled na celý stabijský záliv, trávil ranní hodiny příjemnou četbou, zatímco ti, kteří té tam opustili, podřimovali při podívané na šmírácké divadelní představení. Zbytek dne sis krátil zábavami, které sis připravil sám podle svého gusta, kdežto my jsme musili přestát to, co schválil Spurius Maecius, (2) Hry, když už to chceš vědět, byly rozhodně nej nádhernější, jaké kdy bylo možno vidét, ale nebyly podle tvého vkusu, mohu-li na néj soudit podle svého, Především se vrátili na scénu, aby jí dodali cti, takoví lidé, o kterých jsem si myslil, že kvůli své cti už scénu nadobro opustili. Tvůj miláček, náš drahý Aesopus, byl tak mizerný, že nikdo neměl nic proti tomu, aby přestal. Když začal přednášet přísahu, vysadil mu hlas při slovech „jestliže vědomé kla- —..." mu . Co ti mám ještě povídat? Vždyť ty ostatní podívané už znáš. Tentokrát neměly ani tolik půvabu, kolik ho mívají obyčejné průměrné hry. Pohled na přepychovou výpravu bral člověku všechnu radost a při vši nádheře nepochybuji, že by ses j í s klidným srdcem vzdal. Co může být zábavného na šesti stech mulech v Klytaiméstře nebo na třech tisících měsidlech v Trojském koni, nebo na té pestrosti pěšáckých a jezdeckých zbraní nevím už v které bitvě? Co tady ti pro-stáčkové obdivovali, to by tobě žádné potěšení nepřineslo. (3) Jestliže jsi v oněch dnech věnoval pozornost svému Protogenovi, bavil ses podstatně lip než kdokoli z nás —■ pokud ti ovšem předčítal cokoli jiného, jen ne moje řeči. Myslím si, že ti vůbec nechyběly řecké hry nebo oskické frašky, zvlášť když můžeš vidět oskické frašky dokonce i ve vaší městské radě a Reky máš tak málo rád, že ani ke svému statku nechodíš po řecké silnici, Také nevěřím, že bys toužil po atletech, kdy Ž jsi pohrdl gladiátory, na kterých Pompeius podle vlastního doznání prodělal, co se dalo. Pak tu byly ještě štvanice na dravou zvěř, po dvou denně, pět dní za sebou, jedinečně připravené, to nikdo nepopírá, ovšem co na tom může mít vzdělanec za potěšení, když je slabý člověk trhán daleko silnější bestií nebo když je nádherné zvíře prokláno oštěpem? Ostatně je-li nutné něco takového vidět, už jsi to viděl nejednou, a my, co jsme se na to dívali, jsme nic nového neviděli. Poslední den patřil slonům. Byla to podívaná, která vyvolala u obyčejných lidí a u luzy velký podiv, nebylo to však nic zábavného. Naopak vyplynula z toho nakonec jakási lítost a pocit. Že tato zvířata mají něco společného s lidmi. (4) Aby sis náhodou nemyslil, Že jsem během těchto dní všeobecné zábavy byl — nechci říci šťastný, ale bez práce, málem jsem se strhal při procesu tvého přítele Galia Cani-nía. Kdybych měl tak přej leně publikum, jako měl Aesopus, namouduši bych docela rád opustil své povolání a žil bych e tebou a 5 jinými lidmi nám podobnými. Tato činnost se mi protivila už dřív, když mě ještě povzbuzoval můj věk a má ctižádostivost a když jsem konečně měl možnost odmítnout převzetí obhajoby, jestliže jsem k tomu neměl chuť, ale teď už se při tom vůbec nedá žít. Nemohu z toho čekat žádný užitek a jsem někdy nucen na žádost těch, kdo pro mne něco udělali, převzít obhajobu takových lidí, kteří mi neudělali nic dobrého, (5) A tak hledám kdejakou výmluvu, abych mohl jednou žít podle svých představ, a chválím, jak ses od všeho uvolnil a jak svůj volný čas trávíš, a plně s tebou souhlasím. 2e mě ted málo navštěvuješ, s tím mě trochu smiřuje porny klení, že i kdybys byl v Římě, přece by ty mé tak protivné a obtížné závazky nedovolily, abych měl néco z tvé duchaplnosti a ty z mé, je-li ovšem nejaká ve mně. Jestliže se mi podaří trochu se uvolnit (abych se svých závazků úplně zbavil, takové práni se ani neodvážím vyslovit), tebe samotného, který po mnoho let nic jiného nestuduješ, ještě budu učit, co to znamená žít jako člověk, Jen dál upevňuj a chraň to své nepevné zdraví, abys mohl navštívit má venkovská sídla jedno 21a druhým a aby sis mohl spolu se mnou udělat pár hezkých výletů v nosítkách. (6) Napsal jsem ti obšírnější dopis, než bývá mým zvykem, ne proto, že bych nevěděl, co s časem, ale pro lásku, kterou k tobě chovám, protožes mě v jednom dopise napůl vyzval (snad se na to ještě pamatuješ) k napsání něčeho takového, po čem by ti nebylo tolik líto, žes neviděl hry. Jestliže jsem to dokázal, mám z toho radost; jestliže ne, utěšují se aspoň tím, že se podruhé přijdeš na hry podívat, že mě při tom navštívíš a nebudeš" spoléhat, že tě trochu rozptýÚ můj dopis. 9 Cicero doporučuje Caesarovi mladého Gaia Trebatia Cícero posílá pozdrav imperátorovi Caesarovi (1) Jen se podívej, kam až sahá mé přesvědčení, že jbí mým druhým já nejen ve věcech, které se týkají mne samého, ale i v těch, které se týkají mých přáteh Kdysi jsem si předsevzal, že ať půjdu kamkoli z Itálie, vezmu s sebou Gaia Trebatia, abych ho přivedl zpět do Říma, až bych ho zahrnul kdejakou přátelskou službou a kdejakým dobrodiním. Když se však Pompeiův pobyt v Itálii protáhl víc, než jsem čekal, a když také určitá nerozhodnost, jejíž důvody ti jsou velmi dobře známé, hrozila zabránit mému odchodu nebo ho aspoň oddálit, pohled", co jsem si usmyslil: vzal jsem si do hlavy, že Trebatius může očekávat od tebe, več doufal ode mne, a ubezpečil jsem ho, že se může od tvé dobré vůle nadít rozhodně přinejmenším tolika výhod, kolik jsem mu jich vždy sliboval sám za sebe. (2) Vmísila se do toho podivuhodná náhoda, která jako by chtěla dosvědčit správnost mé domněnky nebo zaručit se za tvou laskavost, Když jsem v mém domě podrobné hovořil právě o tomto Trcbatiovi s naším přítelem Dalbem, byl mi odevzdán dopis od tebe zakončený těmito větami: Marka Titinia, kterého mi doporučuješ, učiním třeba králem Galie. Chceš-li, odkaz ho na Leptu, Pošli mi jiného, kterému bych mohl prokázat svou přízeň." Zvedli jsme v radostném údivu ruce, já i Hal bus, Bylo to něco tak mnohoslibného, že jsme to nemohli považovat za pouhou náhodu, ale za boží znamení. Proto k tobě posílám Trebatia a činím to přesvědčen, že jednal-li jsem zpočátku z vlastni iniciativy , musil jsem ho nakonec poslat proto, že jsi ho k sobě pozval, (3) Přál bych si, milý Caesare, abys ho přivítal s celou svou vlídností a na něho jediného vynaložil všechnu svou přízeň, kterou bys byl ochoten vynaložit kvůli mně na osoby mně milé. Za tohoto člověka se ti zaručuji ne nějakým otřelým úslovím, kterému ses právem posmíval, když jsem ti psal o Milonovi, ale podle římského zvyku, tak jak mluví lidé, kteří za něco stojí: že není na světě muž řádnější, lepší a své povinnosti dbalejší, K tomu přistupuje, zeje díky své výborné paměti a skvělé odborné přípravě vynikaj jel autoritou v občanském právu. Nežádám pro něho funkci tribuna nebo praefekta ani žádnou jinou vyšší hodnost, prosím tě jen o blahosklon-nost a vetkodušnost — kdyby ses ovšem rozhodl poctít ho i některým z těchto čestných místeček, neměl bych samozřejmě nic proti tomu, Já ti zkrátka toho člověka svěřuji celého, odevzdávám tí ho takříkajíc z ruky do ruky, do té tvé ruky, která umí vítězit i dodržet, co slíbila. Možná že si při tom počínám poněkud dotěrně, víc než snášíš, avšak ty mi to jistě promineš, mohu-li se spolehnout na to, co vidím v tvých dopisech. Hled, ať jsi zdráv, a měj mě stále tak rád, jak mě máš rád nyní. 10 Dopis Gaiovi Trebatiovi do Galie Marcu s Cicero posílá pozdrav Trebatiovi (1) Přečetl jsem si tvůj dopis a dověděl jsem se z něho, že tě náš Caesar považuje za velkého znalce práv. Máš důvod k radosti, že jsi přišel do míst, kde platíš za člověka, který něco zná. Kdybys byl došel až do Británie, nebyl by na celém tom obrovském ostrově větší vědec než ty. Avšak žerty stranou —jistě mi je odpustíš, vždyť jsi mě k nim vlastně vyzval; trochu ti závidím, že tě k sobě povolal sám od sebe člověk, k němuž se ostatní nemohou přiblížit ne proto, že by byl pyšný, ale proto, že je tolik zaneprázdněn. (2) Tys mi však v tom dopise nenapsal nic o svých záležitostech, které mé namouduši zajímají aspoň tolik jako mé vlastní. Mám velké obavy, že v zimním táboře zmrzneš. Myslím, že bys mel mít proto stále hodné naloženo v krbu — i Mucius a Manilins jsou stejného názoru — zvlášť když teplými plášti zrovna neoplýváš. Ačkoliv podle toho, co slyším, je vám ted dost horko. Ta Zpráva mi nahnala dost strachu, aby se ti něco nestalo. Ty jsi však ve vojenské službé mnohem opatrnější než při právnických poradách, a třebaže tak rád plaveš, nechtěl jsi plavat v Oceánu ani ses nechtěl dívat na galské bojovníky na vozech, ačkoliv jsem tě dřiv nemohl odtáhnout ani od podívané na anda-baty. Ale už bylo toho žertování dost. (3) Jak důtklivě jsem o tobě p&al Caesarovi, to víš bezpečně, jak často, to vím já; ted" už jsem však s psaním přestal, aby to nevypadalo, jako bych měl malou důvěru v dobrou vůli člověka tak štědrého a svého nej lepšího přítele. Přece však jsem v posledním dopise, který jsem mu napsal, považoval za nutné osvěžit jeho paměť, a tak jsem to udělal. Bud tak laskav a napiš mi, jaký to mělo úspěch, a současně mi podej zprávu, jak to s tebou vypadá v celku a 00 všechno máš v plánu, neboť toužím vědět, co děláš, co očekáváš, jak dlouho asi ještě bude trvat tvé odloučení. (4) Chtěl bych totiž, abys byl přesvědčen o tom, že jedinou útěchou, která mi umožňuje, abych snáze snášel tvou nepřítomnost, je pro mne myšlenka, že to je pro tebe prospešné. Jestliže tomu tak není, jsme dva největší hlupáci na světě, já proto, že tě nepřitáhnu do Ríma, ty proto, že sem nepřiletíš. Přisámbůh, jediná naše schůzka, ať vážná, nebo plná vtipkování, bude pro nás mít větší cenu než nejen naši nepřátelé v Galii, ale i naši bratři Haeduové. Proto mé s tím co nejdříve seznam. Buď útěchou, či radou, skutkem pomohu. 11 Jiný dopis Gaiovi Trebatitnji do Galie Cicero Trebatiovi (1) Nebýt Chrysippa Vettia, propuštěnce architekta Cyra, který mi vyřídil pozdrav od tebe, myslil bych si, že jsi na mne úplné zapomněl. Ty už jsi ted moc velký pán, když ti bylo zatěžko dát mu pro mne dopis, a to pritom ten človek skoro patří k mé domácnosti t Jestliže jsi zapomněl psát, žádná škoda pro tvou advokátskou činnost, aspoň bude míň lidí, kteří kvůli tobě prohrají svůj spor, avšak jestliže jsi zapomněl na mne, budu si musit za tebou dojít dřív, než mé nadobro pustíš z hlavy. Jestli tě snad strach z letního tábora natolik oslabil, Že nemůžeš psát, vymysli si něco takového jako tenkrát, když šlo o Británii. (i) Velkou radost mi způsobilo, když mi tentýž Chrysip-pus vypravoval, že jsi s Caesarem velmi zadobre. Ale namouduši byl bych raději (a bylo by to také víc v pořádku), kdybych byl o tvých záležitostech co nejčastěji informován tvými dopisy, Jistě by k tomu také došlo, kdybys dal přednost studiu práv přátelských před studiem práva procesního. Ale tohle bylo všechno jen žertování podle tvého způ-sobu, který je také tak trochu mým způsobem. Mám tě rád a přál bych si, abys i ty měl rád mne, a doufám v to. 12 Doptí bratrovi Marcus posílá pozdrav bratru Quintovi (1) Nemám, co bych odpověděl na tvůj předposlední dopis, plný ipatné nálady a nářků, (Píšeš, že jsi dal Labie-novi jiný dopis psaný ve stejném tónu, ten ještě nepřišel.) Není také třeba odpovídat, neboť tvůj poslední dopis rozptýlil všechny starosti. Jen jedna rada a prosba: vzpomeň si při těch svých potížích, nepříjemnostech, námahách a přáních, jaké plány jsme spojovali a tvým odjezdem. Nesledovali jsme přece nějaké malé a bezvýznamné výhody. Co jsme považovali za výkupné našeho rozchodu? V přízní toho nejlepšího a nej mocnější ho muže jsme hledali tu nej pevnější záštitu všeho, v čem spočívá naše důstojnost. Doufáme ve víc, než je to, za čím nyní jdeme, to ostatní nechrne stranou pro případné ztráty. A proto, budeš-li si často připomínat náš starý plán a naše naděje, budeš lehčeji snášet nynější námahy vojenské služby a ostatní nepříjemnosti. Vždyť přece až budeš chtít, můžeš je ze sebe shodit. Ještě ovšem věci nedozrály, ale už vyzrávají, (2) Doporučuji ti také, nesvěřuj dopisu takové věci, jejichž prozrazení by nám bylo nepříjemné. Je mnoho věcí, které raději vůbec nechci znát, než abych se o nich dověděl způsobem, který by mohl být spojen s nebezpečím. Víc ti o tom napíši, až budu klidnější, až bude můj malý Cicero v pořádku, jak doufám. Dej mi, prosím tě, také zprávu, komu mám dávat své příští dopisy, zda Caesarovým ku-rýrům, aby ti je ihned poslal, nebo Labienovým; nevím, kde jsou ti tví Nerviové a jak je to k nim daleko. (3) V tvém dopise mě velmi potěšila zpráva o Caesarove statečnosti a duševní síle, o nichž podal důkaz za okolností tak bolestných, Pobízíš mě, abych dokončil báseň, kterou jsem pro něho začal psát, Jsem sice zaneprázdněn spoustou práce a ještě víc je básnické tvorbě nepříznivé mé nynější duševní rozpoložení, ale když už Caesar z dopisu, který jsem ti poslal, ví, že jsem s něčím takovým začal, vrátím se k tomu a dokončím to v těchto dnech, kdy se kvůli prosebným pobožnostem nedá nic jiného dělat. V těchto dnech se také uleví našemu příteli Messalovi a ostatním — mám z toho velkou radost. Počítáte s tím, že bude spolu s Domitiem určitě konsulem, já si to myslím také. Za Messalu se Caesarovi zaručím. Avšak Memmius si hodně slibuje od Caesarova příchodu; já si myslím, že se mýlí; tady lze pozorovat ochlazeni, Scaura už dávno Pom-peius nechal padnout. (4) Dochází k průtahům, volby se odkládají tak dlouho, až dojde k interTe£nu. Reči o clikt;ituře jsou nepříjemné dobrým občanům, mně je ještě nepříjemnější, co oni říkají. Všechno vyvolává strach a dochází k ochlazení. Pompeius rozhodně odmítá tvrzení, že by na to měl chuť, ale když jsem s ním nedávno mluvil, nepopíral to. Jak se zdá, přijde s návrhem Hirrus. Bohové, jak je ten člověk omezený, jak je zamilován sám do sebe, bez soupeře 1 Crassa Iuniana, který mi je oddán, kvůli mně zastrašil. Je těžké vědět, zda chce nebo nechce, ovšem podá-J i Hirrus návrh, nikoho nepřesvědčí, že nechce, O ničem jiném se teď v politických kruzích nemluví, avšak nic se zatím neděje, (5) 23. listopadu byl velmi smutný pohřeb, zemřel syn Serrana Domestika. Nad hrobem mluvil jeho otec, řeč jsem mu napsal já. (6) A nyní o Milonovi. Pompeius pro něho nic nedělá, ale pro Guttu všechno, a prohlašuje, že přiměje i Caesara, aby se za něho postavil. Milo se toho hrozí, a právem, a kdyby se Gutta měl stát diktátorem, vzdává se téměř viúkeré naděje. Jestliže bude svými lidmi podporoval tribuna, který by použil svého práva veta, bojí se Pompeiova nepřátelství. Jestliže ho podporovat nebude, bojí se, že bude diktatura prosazena násilím. Hry připravuje s velkou nádherou, já myslím, že ještě nikdo na hry nevy naložil tolik peněz, Je to dvojnásobná hloupost, nikdo je od něho nečekal, ať už proto, že uspořádal skvělé hry jako aedil, nebo proto, že nemá peníze, nebo proto, že se mohl pokládat za předsedu při dražbě, a ne za aediia. Myslím, že jsem ti napsal o všem. Můj nej milejší bratře, dbej na své zdraví. 13 Dopis sekretáři Tironovi TulJius zdraví Tirana (0 Andricus ke mně přišel o den později, než jsem ho čekal* A tak jsem strávil noc v obavách a stísněné náladě. Tvůj dopis mi sice neprozradil nic o tom, jak se ti vede, ale přesto mě potěšil, Nic mě tady nebaví, studium jako by pro mne neexistovalo — nejsem Bchopen sáhnout, na knížku, dokud tě nespatřím. Vydej příkaz, aby se lékaři slíbilo, že dostane honorář, jaký bude chtít. Psal jsem o tom Ummiovi. (2) Slyším, Že máš nějakou úzkost v duši a to že je podle názoru lékaře příčina tvých potíží, Máfi-li mé rád probuct ze spánku svá studia a své ušlechtilé zájmy, pro něž jsi mi l.ak drahý. Ted musíš být zdráv duševné, abys mohl být zdráv telesné. Prosím tě, udělej to jak kvůli sobě, tak i kvůli mně. Acasta sí nech u sebe, abys měl co nej lepši obsluhu. Uchovej svůj život pro mne. Blíží se den, kdy musím splnit, co jsem ti slíbil — ještě ho uspíším, přijdeš-li. Bud hodně a hodně zdráv. Dáno li. dubna o šesté hodině. 14 Jiný dopis Tironovi Tullius mnohokrát pozdravuje svého Tirona, a stejně i jeho syn Cicero, jeho bratr Quintus a Quintův syn. (1) Tvůj dopis na mne zapůsobil protichůdně — první stránka mě silně poděsila, druhá mě trochu přivedla k sobě. Jedno však z toho vyplývá naprosto jasné: dokud nebudeš úplně zdráv, nesmíš se vydat na cestu ani po moři, ani po pevné zemi. Uvidím tě dost brzo, jestliže tě uvidím, až budeš úplné v pořádku. O lékaři píšeš, že má dobrou pověst, a já jsem to také slyšel, Jeho léčebný postup však nepovažuji za úplně správný, aspoň tu omáčku ti neměl dávat, když máš potíže se žaludkem. Přece však jsem mu napsal důkladný dopis a Lysónovi také. (2} Též Curtiovi, který je velmi příjemný, na nej vyšší míru ochotný a vzdělaný, jsem vše podrobně vypsal a kromě jiného jsem ho žádal, aby si té vzal k sobě, kdybys s tím byl svolný. Mám totiž obavy, že náš Lysón je trochu nedbalý, v první řadě proto, že to je Řek, a ti jsou všichni takoví, a dále proto, že mi ještě neodepsal, ačkoliv ode mne dostal dopis. Ty ho však chválíš, proto rozhodni sám, co se má dělat. Jen o to tě prosím, milý Tirone, nešetři na ničem, co je třeba pro tvé zdraví. Napsal jsem Curiovi, aby ti dal, oč si řekneš. Myslím, že by se mělo také něco dát lékaři, aby se víc snažil, (3) Nesčíslné jsou služby, které mi prokazuješ doma, na fóru, ve městě, v provincii, v mých soukromých záleží- tostech, při mé veřejné činnosti, při studiu, při mé literární práci, ale to všechno nebude nic proti tomu, jestliže, jak doufám, tě uvidím zas čilého a zdravého. Myslím si, že bude-li ti dobře, bude pro tebe nejlepší, vydáš-li se na cestu s mým quaestorem Mesciniem. Je to člověk, kterému nechybí vzdělání, a mám dojem, že tě má rád. Až se s nej větší pečlivostí postaráš o své zdraví, pak se, milý Tirone, starej o plavbu. Už nechci, abys v něčem spěchal, o nic jiného mi nejde, než abys byl zdrav. (4) Musíš tomu rozumět tak, Tirone, že není člověka, který má rád mne, aby neměl současně rád i tebe, a protože tobě i mně nejvíc záleží na tvém zdraví, mnoho lidí se o ně stará. Zatím jsi nikdy nemohl zesílit, protože jsi mi nikde nechtěl chybět, ted ti to však nepřekáží. Odlož všechno stranou a služ svému tělu. Svou hodnotu v tvých očích budu měřit podle toho, kolik péče vynaložíš na své zdraví. Mnoho zdraví, milý Tirone, mnoho zdraví a síly. Pozdravuje tě také Leptá a všichni. Sbohem. Dáno 7. listopadu v Leukadě. 15 Pompeius zve k sohé Cicerona Prokonsul Qnaeus Magnus zdraví imperátora Marka Cicerona Quintus Fabius ke mně přisel dnes 10. února. Oznamuje mi, že Lucius Domitius je na cestě ke mně se svými dvanácti kohortami a se čtrnácti kohortami, které mu přivedl Vibullius; že počítá s odchodem z Cornnia g. února, Že za ním táhne Gaius Hirrus s pěti kohortami. Soudím, že bys měl přij ít ke mně do Lucerie, tady to pro tebe bude myslím nej bezpečnější. it^ Manželce pfi návratu z Kilikie Tullius posílá pozdraveni své Terentii (1) Doufám, že jsi zdráva ty i Tuliie, naše světlo. Já i náš nej milejší Cicero jsme zdrávi. 14. října jsme dorazili do Athén; foukal silný vítr proti nám, a tuk byla naše plavba pomalá a obtížná. Když jsme vystupovali z lodi, už na nás čekal Acastua 3 korespondencí — trvalo mu to z Říma jedenadvacet dní, docela pěkný výkon, Dostal jsem tvůj dopis, z něhož jsem poznal, že máš obavy, zda mi byly doručeny dopisy předcházející. Všechny mi byly doručeny, všechno jsi mi přepečlivě vypsala, a to mi bylo velmi milé. Ani jsem se nedivil, Že dopis, který přivezl Acastus, byl krátký: vždyť už čekáš mne samotného nebo spíš nás samotné, a my také toužíme přijít k vám co nejdřív, třebaže si jsem vědom toho, do jaké republiky přijdeme. Z dopisů mnoha přátel, které přinesl Acastus, jsem totiž poznal, že vše směřuje k občanské válce, takže po svém návratu nebudu moci zatajit, jaké je mé smýšlení. Protože osudu je nutno se podřídit, budu se snažit, abych přišel co nejrychleji, abychom mohli tlm snáze celou věc rozvážit. Přál bych si, abys nám přišla co nejdál naproti, pokud to nebude na úkor tvého zdraví. (2) K tomu dědictví po Precíanovi (je to pro mne velmi bolestné, neboť jsem ho měl moc rád) — byl bych rád, kdybys v případě, že k dražbě dojde ještě před mým příchodem, zařídila, aby mé zájmy zastupoval Pomponius, a kdyby nemohl, tedy Camillus. To ostatní už provedu sám, jen když dorazím v pořádku. Kdybys snad už byla z Říma pryč, postarej se, aby se stalo, jak píši, Budou-li nám bohové přízniví, doufám, že budeme v Itálii asi v polovině listopadu. Vy obě, má nejmilejší a nejŽádoucnější Terentie, máte-li mne rády, pečujte o své zdraví. Na shledanou. V Athénách dne 16, října. r7 Dopis Attikovi v predvečer občanské války Cicero Attikovi pozdravení (1) 6. prosince jsem dorazil do Aeculana a tam jsem si přečetl tvůj dopis, který mi odevzdal Filotimus, Hned když jsem se na něj podíval, měl jsem z něho radost, protože jsi ho psal vlastnoručně, s ničím se však nedá srovnat potěšeni z tvé velké pečlivosti a důkladnosti, s níž mé o všem informuješ. Nejprve k místu, kde říkáš, že nesouhlasíš s Dikaiarchem, Je pravda, že jsem velmi dychtivě usiloval o to, a tys mi to schvaloval, abych nemusil být v provincii déle než rok, nebyla to však má zásluha, že to tak vyšlo. Musím ti prozradit, že v senátu nepadlo ani slovo o žádném z nás, kteří jsme byli pověřeni správou provincií, že bychom v nich měli zůstat déle, než určovalo rozhodnutí senátu, takže mi nikdo nemůže vyčítat ani to, že jsem byl v provincii kratší dobu, než by snad bylo užitečné. (z) Ale možná že je vhodné i v tomto případě říci tak jiiko v mnoha jiných; ,,Co když to tak je lepší?" Ať už celá situace vyvrcholí dohodou nebo vítězstvím řádných lidí, při obojím bych chtěl pomáhat nebo aspoň nestát stranou. Kdyby měla být správná strana poražena, stihla by mě ona porážka společně s nimi, ať už bych byl kdekoli. Proto musí být rychlost mého návratu taková, abych toho nemusil litovat. Kdybych neměl v hlavě ten nápad ucházet se o triumf, který jsi mi i ty schválil, nemusil by ses dlouho ohlížet po člověku, jakého jsem vytvořil v šesté knize svého díla O státě. Co mám pro tebe ještě udělat — vždyť jsi ty knihy přímo hltal. Dokonce ani ted nebudu váhat ani okamžik s odmítnutím něčeho tak velikého, bude-li to správnější. Je jasné, že není možné dělat tyto dvě věci najednou, snažit se být se všemi zadobře kvůli triumfu a ponechat si svobodu jednání v zájmu republiky. Nepochybuj o tom, že co bude čestnější, bude u mne na prvním místě. (3) Až se zas sejdeme, podrobíme důkladné úvaze tvůj názor, že by bylo užitečnější, abych měl i nadále impérium, at už se na to díváme z hlediska mé bezpečnosti, nebo z hlediska prospěchu republiky. Já s tebou sice do značné míry v mnoha bodech souhlasím, avšak přesto by bylo třeba o mnoha věcech ještě pohovořit* Je ovsem v pořádku, že nepochybuješ o mých citech k republice a správně soudíš, že onen člověk rozhodně pro mne neudělal tolik, aby to odpovídalo mým zásluhám a jeho štědrosti k j iným lidem — tvé odůvodnění odpovídá pravdě, Úplné s tím je v souladu, co píšeš o jeho chování k Fabiovi a Caniniovi. 1 kdyby tomu bylo jinak a kdyby se překonával štědrostí ke mně, přece by mě ona strážkyne města, o níž se zmiňuješ, donutila, abych pamatoval na ten slavný nápis připomínající její zasvěcení, a nedovolovala by mi, abych napodobil Vulcatia nebo Servia, s nimiž jsi spokojen, ale chtěla by, abych zaujal a hájil stanovisko, které by bylo mne hodné. A kdyby to bylo možné, poslechl bych ji a jednal bych jinak, než musím jednat nyní. (4) O svou osobní moc ted lidé bojují bez ohledu na nebezpečí, které z toho hrozí republice, Vždyť jde-li opravdu o obranu republiky, proč ji nebránili právě tenkrát, když byl tenhle člověk konsulem? Proč rok nato nebránili mne, když blaho republiky záviselo na tom, jak to se mnou dopadne? Proč mu bylo prodlouženo impérium a proč se to stalo takovým způsobem? Proč byl ten Úporný boj o to, aby všech deset tribunů lidu podalo návrh zákona, který by mu dovoloval ucházet se o konsulát a nebýt přitom v Římě? To všechno tak zvětšilo jeho sílu, že jediný člověk má naději, že by se mu mohl úspěšné postavit na odpor. Viděl bych raději, kdyby mu byl ten člověk nepomohl k takové moci, než aby se proti němu postavil ted, když je tak mocný. (5) Ale protože to došlo tak daleko, nebudu hledat, jak píšeš, „kde je koráb Atreovců", Pro mne jedinou lodí bude ta, na níž bude kormidelníkem Pompeius, Ptáš ae mě; ,,Co se stane, až budeš vyzván, abys řekl své mínění?" Odpovím stručně: „Souhlasím s Pompeiem." Mezi čtyřma očima však budu Pompeia pobízet ke svornosti, neboť mám pocit, že je republika v nej větším ne- bezpečí. Vy, kteří jste ve městě, o tom víte samozřejmě víc, avšak já vidím toto: máme co dělat s člověkem, který je ke všemu odhodlán a ke všemu připraven, na jeho straně jsou všichni, kteří byli kdy odsouzeni nebo zbaveni cti nebo si odsouzení či zbavení ctí zaslouží, téměř všechna mládež, všechna ta zkažená velkoměstská chátra, všemocní tribunové spolu s Gassiem, všichni, kteří nevědí pro dluhy kudy kam a jichž je víc, než jsem si myslil; této straně nechybí nic kromě oprávněni, všeho ostatního má nadbytek. Na druhé straně se všichni všemožně snaží, aby nedošlo k rozhodování zbraněmi, protože při tom je výsledek vždy nejistý, a ted je dokonce obava, že by mohl být spíš příznivý pro ty druhé, Bibulus odešel z provincie a svěřil její správu Veiento-novi. Jak slyším, nebude cestou domů příliš pospíchat. Když ho Cato zahrnoval poctami, prohlásil, že závidí těm, jejichž důstojnost se už nemůže zvětšit, nebo jen málo. (6) Ted se dostávám k svým soukromým záležitostem, neboť jsem už myslím odpověděl na všechno, cos mi psal 0 politice, v dopise poslaném z tvého předměstského statku 1 v dopise pozdějším. Tak tedy mé soukromé věci, Ale ještě jednu poznámku, o Caeliovi, Jsem dalek toho, aby jeho příklad ovlivnil mé názory, daleko spíš si myslím, že jej bude mrzet, že své názory změnil. Co to však znamená, že mu byly přiřknuty Lucceiovy nemovitosti? Překvapuje mě, že ses o tom ani nezmínil, (7) Pokud jde o Filotima, budu se řídit tvou radou, Já jsem však od něho tecT nečekal vyúčtování, které tí dal, ale něco j iného, co jsem na jeho Žádost ještě na svém tuskul-ském statku vlastnoručně zanesl do zápisníku a co mi on v Asii dal ve svém vlastnoručním opise. Kdyby za tím stál, ukázalo by se, že co dluží on mně, kryje nebo dokonce ještě převyšuje částku, kterou uvedl tobě jako můj dluh. V tomto ohledu si na mne v budoucnosti nikdo nebude moci stěžovat, pokud to ovšem veřejné poměry dovolí, a v minulosti to nebylo zaviněno mou nedbalostí, ale tím, že jsem měl tolik různého jednání kvůli svým přátelům. Chci použít tvé pomoci a Lvŕ rady, kterou mi slibuješ, a doufám, že ti v tom nebudu na obtíž. (S) Pokud jde o nápravu mezi důstojníky mého štábu, z toho tě hlava bolet nemusí. Má poctivost je tak udivila, že se sami vzchopili. Nejvíc mi hnul žlučí ten, u kterého bys to nejmíň čekal, a přitom byl zpočátku výborný a takový je i nyní; při mém odchodu však na něm bylo vidět, že něco čekal Dlouho se však nedržel toho, co si vzal do hlavy, ale rychle se vzpamatoval, projevy přízně, kterými jsem ho vyznamenal, na něho tak mocně zapůsobily, že si jich vážil víc než všech peněz na světě. (9) Curius mi svěřil svou závěť, vezu jí s sebou. Dověděl jsem se, co komu odkázal Hortensius. T&d bych jen rád věděl, jak se projeví jeho syn a co se rozhodne prodat v dražbě. Když se Caelius zmocnil Flumentanské brány, neivím, proč bych se já nemohl stát pánem Puteol. (10) TeoT se dostávám k tvaru Fireeů, p to který mé káráš. Když už bych si kvůli tomu zasloužil pokárání, tak spíš proto, že jsem jako Říman napsal Pireea a ne Piraenm, jak říkají všichni našinci, než proto, že jsem ten tvar spojil s předložkou, Použi J jsem jí tam proto, že nemluvím o městě, ale o kraji. 1 náš přítel Dionysios a Kikias z Kóu, který je tecľ s námi, nepovažovali Peiraieus za město. Ještě se však na to podívám, Jestli jsem v tom udělal nějakou chybu, spočívá v tom, že jsem o něm mluvil ne jako o městě, ale jako o kraji, a řídil jsem se při tom příkladem ne snad Caecilia, který má spojení Mam ut ex portu in Piraeum^ protože jeho latina není bezvadná, ale Terentiaŕ o jehož hrách se pro eleganci jazyka soudilo, že je psal Gaius Laelíus, a u něhož najdeme verše řievi aliquat adulescentuti coiimus in Pimeum a j inde zase mercůtor hoc addebat, captam. e Sunio, vždyť kdybychom chtěli chápat jména démů jako jména měst, je Súnton právě takové město jako Peiraieus. Protože však jsi takový znalec gramatiky, mohl bys mé rozluštěním tohoto problému vyvést z velkých rozpaků, (11) Ten člověk mi píše lichotivé dopisy, a stejně tak jeho jménem Balbus. Jsem rozhodnut neodchýlit se ani o prst od toho, co vyžaduje naprosto čestný postoj. Víš však, co mu jsem ještě dlužen. Co říkáš, nemusím se bát, že mi to někdo vytkne, když budu vůči němu postupovat příliš málo aktivně, a na druhé straně že on ode mne bude požadovat, abych zaplatil dluh, budu-lí si počínat příliš směle? Jaké máš řešení? Říkáš: ,,Zaplaťme," Dobrá, vypůjčím si od Caelia, Uvaž to však prosím. Já si myslím, že až jednou pronesu v senátě nějaký vlastenecký projev, vyzve mě při odchodu tenhle tvůj Tartessan: Poruč, prosím, svému pokladníkovi, aby se postaral o peníze." (12) Co ti mám ještě psát? Ještě toto: můj zeť se mi líbí, a stejně tak Tullii i Terentii. Má dostatek ducha i uhla-zenosti, to ostatní, jak víš, se dá snést. Víš přece, na jaké lidi jsme přišli. Ti všichni, kromě jednoho, s kterým jsem vyjednával tvým prostřednictvím, by mě přivedli před soud. Jim by totiž nikdo nepůjčil. Ale o tom si povíme, až se sejdeme, to bude dlouhé vypravování, Spoléhám na Manía Curia, že uzdraví Tirona. Už jsem mu napsal, že mu za to budeš velmi zavázán. Dopis byl dán dne c. prosince u Pontia na jeho trebul-ském statku. 1S Jíný dopis Attikovi Cicero pozdravuje Attika (1) „Dionysios, ten nej lepší a nej vzdělanější člověk, jakého jsem i j;'i kdy požnul, který tě rná také nejvíc i'ád, přísel do Říma 1S. prosince a dal mi dopis od tebe," To je vše, co je v tvém dopise o Dionysiovi; ani nedodáváš: ,,a mluví o tobě s vděčností". Taková slova rozhodné měl vyslovit, a kdyby je byl vyslovil, byl bys je jistě ve své zdvořilosti připsal, Já ovšem nemohu odvolat příznivý posudek, který jsem o něm napsal v posledním dopise. Ať sí tedy je čestný muž —■ konečně i tohle bylo čestné jednáni, když mi dal i tuto možnost, abych ho poznal důkladněji. (2) Filogenés ti napsal pravdu, učinil totiž, co bylo jeho povinností. Chtěl jsem, aby těmi penězi disponoval tak d!ouhoJ dokud je od něho nebudu žádat zpět, a tak je měl čtrnáct měsíců. {3) Pomptinoví přeji zdraví; jsem zneklidněn tím, že přisel do Říma, jak plseš. To by byl neudělal, kdyby k tomu neměl vážný důvod. Protože jsou a. ledna kompitahe, nechci přijít na albánský statek v ten den, abych nezkazil služebnictvu radost, přijdu tam proto až 3. ledna a odtud se dostanu před brány Ríma 4. ledna, Nevím, který den čekáš ten svůj záchvat, vůbec však nechci, aby3 mě šel přivítat, kdyby to znamenalo sebemenší nebezpečí pro tvé zdraví. (4) Pokud jde o můj triumf, zdá se, že j e všechno klidné, ledaže by Caesar chystal nějaké překvapení potají prostřednictvím tribunů, kteří mu jsou oddáni, Nej klidnější však je má mysl, která je 3 tímhle vsím vyrovnaná, a ta tím víc, Že jsem již z mnoha stran slyšel, že se Pompeius a jeho tajná rada rozhodli poslat mě na Sicílii, protože mám impérium. Je to ovšem abdérské impérium* Vždyť ani senát se neusnesl, ani národ mi neporučil, abych měl impérium na Sicílii. Jestliže republika svěřuje takové úkoly Pompeiovi, proč tam posílá právě mne, a ne kteroukoli soukromou osobu? A tak bude-li mi ono impérium na obtíž, vejdu první branou, kterou uvidím, do města. (5) Píšeš, že je až podivuhodné, jak na mne všichni čekají, a že není mezi správně nebo aspoň dost správně smýšlejícími ani jeden, který by nevěděl, ke které straně se přidám. Není mi jasné, koho myslíš těmi správně smýšlejícími, Já neznám žádné, ovšem za předpokladu, že se sháníme po celé třídě dobře smýšlejících, neboť jednotlivci by tu byli, Ovšem v dobách občanských rozbrojů je nutno ohlížet se po celých třídách a stavech dobře smýšlejících lidí. Považuješ snad za dobře smýšlející senát, jehož vinou je provincie bez imperitorů? Curio by přece nikdy nemohl vytrvat ve svém odporu, kdyby se s ním začalo jednat, ovšem na tento návrh senát nechtěl přistoupit, a tak se stalo, že nebyl ustanoven žádný nástupce na místo Caesara. Nebo považuješ za dobře smýšlející publikány, s jejichž podporou se nikdy nedá bezpečně počítat, kteří jsou však tečT Caesarovými nej větší m i přáteli? Nebo lichváře? Nebo zemědělce? Ti mají ze všeho nejraději klid. Ledaže si ovsem myslíš, že mají strach z despotické vlády lidé, kteří by se proti ní nikdy nepostavili, jen kdyby byli necháni na pokoji, (ú) Co je tedy třeba dělat? Ty schvaluješ, že se uchází o konsulát člověk, který zůstává v čele armády, přestože už uplynula doba, kterou mu zákon dával? Podle mne by mu to nemělo být dovoleno už jen prota, že není osobně v Římě, Když se mu toto dovolilo, dovolilo se mu tím zároveň i všechno ostatní. Schvaluješ snad, že mu byla na deset let svěřena správa provincie, a k tomu v tak velkém rozsahu? To tedy schvaluješ i to, že jsem byl poslán do vyhnanstvl, že bylo zruinováno zemědělství v Kampami, že byl adoptován patricij plebejem, Gaditánec Myti-léňanem, to tedy schvaluješ i bohatství Labíenovo a Mamu rrovo, zahrady Balbovy a jeho tuskuleký statek! Avšak to všechno pochází z jednoho pramene: bylo aáhodno postavit se mu na odpor, dokud byl ještě slabý, tenkrát to bylo snadné, Ale dnes? Jedenáct legií, jízdy kolik chce, obyvatelstvo Galie Zapádské, městská spodina, tolik tribunů lidu, mládež, která se neštíti ničeho, to vše je k dispozici člověku, který má jako velitel takovou autoritu a který je tak odvážný. S takovým je nutno bud svést boj na život a na smrt, nebo se s ním dohodnout na půdě zákona. (7) „Pusť se s ním do boje," radíš, „je to lepší než být iii.ruktriu." A proč? Abys byl protknfoówto, budeš-li po-ražen, a zví těží š-li, abys byl stejně otrokem? „Co tedy tJiĽcä dělat?" ptáš se. Totéž co dobytčata: když byla rozehnána, jde každé za stádem, v němž jsou zvířata jeho rodu, Jako jde býk za skotem, tak půjdu já za lidmi správně smýšlejícími nebo za těmi, kteří budou prohlašováni za správně smýšlející, ať je to kdokoli, i když se budou řítit d(t /kázy. Vidím zřetelně, co by bylo nej lepší v tak zlé situaci. Nikdo přece nemůže s určitostí říci, jak to dopadne, když se rozpoutá válka, avšak to mohou říci vštchni, že budou-1i poraženi lidé aprávně smýšlející, nebude tento člověk shovívavější při vraždění předních mužů republiky, než byl Cinna, ani umírněnější při zábavo vání majetku bohatých, než byl bulla. Už té však dost dlouho zdržuji svými politickými úvahami, a ještě bych v tom nějaký čas pokračoval, avšak dohasína mi svítilna. Abych to shrnul: „Co o tom soudíš, Marku Tullieř" Totéž co Pompeius, to jest totéž co Titua Pomponius. Pozdravuj prosím ode mne Alexida, toho roztomilého chlapce, jestli ovšem během mé nepřítomnosti nedospěl v jinocha; zdálo se, že k tornu nemá daleko. 19 Ještě jeden dopis Attikovi Cicerů pozdravuje Attika (1) Jistě si říkáš: „To od tebe musím dosLat každý den dopis?" Ano, každý den, najdu-li někoho, po kom bych ho poslaL ,,Ale vždyť už tady jsi ty sám osobnčJ" Nepřestanu psát, dokud nepřijdu až k tobě. Jeden dopis od tebe jsem nedostal, jak vidím, ten, který mi nesl můj dobrý přítel LuciusQumctiubi, jenž byl cestou u Basilova náhrobku přepaden, zraněn a okraden. Vzpomeň si tedy, zda v něm nebylo něco, co bych měl včdét. (z) Současně mi také rozřeš tento problém, jehož povaha je vysoce politická, Máme na vybranou jednu z těchto alternativ: buď musíme počítat s Caesarovou kandidaturou, při níž bude mít stále armádu, ať už z rozhodnutí senátu, nebo zásluhou tribunů lidu, nebo se dá Caesar přemluvit, aby odevzdal správu provincie i velení nad vojskem a stal se konsulem, nebo( nedá-li se k tomu pohnout, budou se konat volby, aniž bychom s ním počíiali, a on proti tomu nijak nezakročí a bude dál spravovat provincii, nebo prostřednictvím tribunů lidu volby znemožní, ale jinak se bude chovat klidně, a pak bude interregnum, nebo přivede vojsko, nebude-li přijata jeho kandidatura, a pak budeme mít občanskou válku, V tomto případě bud začne konflikt okamžitě, dokud ještě nebudeme dostatečně připraveni, nebo tenkrát, až jeho přátelé neprosadí v komiciích požadavek, aby podle už schváleného zákona mohl kandidovat nepřítomný, Pak sáhne ke zbraním bud z toho jediného důvodu, že nebyla přijata jeho kandidatura, nebo k tomu přidá ještě další důvod, třeba kdyby byl tribun lidu za své maření činnosti senátu nebo pobuřování lidu potrestán důtkou, nebo usnesením senátu omezen ve své funkci, nebo suspendován, nebo vyhnán a utekl se k němu se stížností f že byl vyhnán. Když vypukne válka, bud budeme musit držet Rím, nebo ho vyklidit a snažit se ho odříznout od zásobování a ostatního, co vojsko potřebuje. Kterou z těchto pohrom, z nichž jedna nás rozhodně musí postihnout, považuješ za nej menší? (3) Jisté řekneš, že přemluvit ho, aby složil velení a stal se konsulem. Proti takovému řešení by se nedalo nic namítat, kdyby s tím souhlasil, a divil bych se, kdyby to neudělal v tom případě, že by mu nebylo dovoleno kandidovat jako velitel vojska. Pro nás však podle mínění ně-kLerých lidí neexistuje níc, čeho bychom se musili víc bát, než konsulský úřad v jeho rukách, „Pořád však to je lepší, než aby se k němu dostal pomocí vojska." To jistě, avšak je tady někdo, kdo považuje jeho konsulát za věc velmi nebezpečnou, proti které ještě k tomu není žádný lék. Ovšem bude-li to chtít, bude se mu v tom musit ustoupit. Viděl jsi jeho první konsulát, tak si můžeš představit, jaký bude, až bude konsulem podruhé. A k tomu se dá připomenout, že byl tenkrát ještě Hlabý, a přesto byl silnější než celá republika. Jak si to představuješ nyní? A to ještě během jeho konsulátu Pompeius samozřejmě bude musit být v Hispánii. To je bída, když nej horší je právě to, proti čemu není možno se postavit, a když mu všichni dobři ještě musí být neskonale vděční, uráčí-li se to udělat. U J Je P*ý vsak vyloučeno, že by s tímto řešením souhlasil; která ze zbývajících možností je nej horší? Podvolit se tomu požadavku, který je podle slov téhož človeka nej-ncstoudnějšíf Vždyť co může být nestoudnéjší než to? Měl jsi po deset let v moci provincii, kterou ti nedal se* nát, ale kterou sis dal sám — pomáhalo ti při tom násilí a straníci. Přejel čas stanovený ne zákonem, ale tvou zvůlí, ale dejme tomu, že zákonem, je vydáno rozhodnutí, abys. byl vystřídán, ty se však zpěčuješ a Žádáš, abychom na tebe méli ohled. Měj ty ohled na nás! Ty chceš mít velení nad vojskem déle, než národ nařídil, proti vůli senátu? ,,Když mi to nedovolíš, bude válka," zní tvá od poved. Dobrá, bude to pro nás spojeno s nadějí, jak říká týž člověk, íe bud zvítězíme, nebo zemřeme jako svobodní lidé. Když už je válka nevyhnutelná, tu určí náhoda její začátek a okolnosti naši taktiku. Tím už tě týrat nebudu. Můžeš-li, vyjádři se k tomu, co jsem řekl, Já se tím trápím ve dne v noci. 20 Dopis Attikovi na začátku občanské války Gicero pozdravuje Attika V poslední chvíli jsem se rozhodl odejit ještě před rozedněním, abych se vyhnul zvědavým pohledům a řečem, zvlášť proto, že ml liktoři měli svazky prutů ověnčené vavřínem. Pokud jde o to ostatní, namouduši nevím, oo bych měl dělat a co budu dělat, tak jsem vyveden z míry naším bezhlavým a nesmyslným rozhodnutím. Co bych měl radit tobě, když sám čekám radu od tebe ř Dosud nevím, k čemu se rozhodl nebo rozhoduje náš Gnaeug. — zatím se tísní v kampanských městech a nehýbá se. Jestliže zůstane v Itálii, budeme s ním pohromadě, jestli však z ní odejde, budeme se snažit ještě poradit, co dál. Zatím se všechno dělá hloupé a nerozvážně, pokud to stačím posoudit zdravým rozumem. Piš mi, prosím tě, často, cokoli tě napadne. 41 jiný dopis Attikovi z téže doby Cicero pozdravuje Attika (1) Co to, prosím tě, znamená? Co se děje? Pro mne je ľj všechno v temnotách. Hlášení říká: „Držíme Cinyulum, ztratili jsme Anconu; Labienus odpadl od Caesara/' Mluvíme o římském veliteli nebo o Hannibalovi? Jak šílený a současně ubohý je ten člověk, který nikdy nespatřil ani stín mravního krásna! A přitom prohlašuje, že to všechno dělá, aby bránil svou důstojnosti Ale kde je důstojnost, ne-li tam, kde je čestnost? Je čestné mít vojsko bez schválení ústavními orgány, obsadit města obýváni Ŕimany, aby byl snadnější přístup do vlasti, usilovat o zrušeni dluhů, návrat vyhnancú a stovky jiných zločinů, a to všechno jen pro jediný cíl, jímž je mít samovládu, ze všech božstev nejvitší. Ať si má to své štěstíI Při Herkulovi, opalovat se jeden den s tebou na tom tvém lukretilském sluníčku, tomu dám přednost před všemi takovými královstvími, a raději bych lislckrát umřel, než abych jednou jedinkrát uvažoval o něčem takovém. (2) Mohl bys mi namítnout: „A co kdyby něco takového odpovídalo tvému vkusu?" Ovšem, každý má právo na svůj vkus; já však takovýhle vkus považuji za něco horšího než být přibit na kříž. Jen jedna věc je ještě horší; dosá-Jmout toho, aby takový vkus byl uspokojen. Ale už dost ■■: tím. Příliš mé Lo táhne k tomu, abych se ti rozepisoval o takových bolestných úvahách, (3) Vraťme se k našemu příteli. Co proboha říkáš Pom-peiovu plánu? Myslím jeho rozhodnutí opustit Rím, Nevím, co si o tom mám myslit, avšak zdá se mi, že to je ta 1: i-iJ j:řLi L-Juč-jíjí věc na světe. Ty byŕ, Řím opustili I ttňkráfc, kdyby přišli Galové? On říká: ,,Stát, to nejsou zdi" To jistě ne, ale oltáře a krby ano, ,,Udělal to i Theroistoklés." Ano, ale jedno jediné město nebylo schopné zastavit příboj všech barbarů. Už Periklés asi o padesát let později to neudělal, třebaže neměl ve své moci nic jiného než hradby Athén, a naši předkové, i když bylo obsazeno celé ostatní město, přece udrželi hrad. O slávě dřívějších mužů, jsnie slyšeli takové zvěsti. (4) Na druhé straně lze podle bolesti v municipiích a podle řeči těch, b kterými se setkávám, soudit, že toto rozhodnutí bude mlt svůj výsledek, Stesk lidí nad tlm, že je mésto bez úředníků a bez senátu, je neobyčejně velký — nevím, jak to vypadá u vás, ale ty mi o tom podáš zprávu. Otěk Pompeiův zapůsobil na lidi mimořádné silně. Co bys chtěl ještě vědět? Všechno se změnilo; ted lidé věří, že se už v ničem nesmí Caesarovi ustoupit. Vysvětli mi, co to všechno znamená, (5) Dostal jsem úkol, který není příliš obtížný, Pompeius totiž chce, abych dohlížel na celou přímořskou ěást Kam-páníe a staral se o doplňování vojska a o celou veřejnou správu. Tak mám dojem, že nebudu mít žádné stálé sídlo. Myslím, že ty už ted víš ně Co o Caesarove taženi, jaká jt nálada v národě a jaký je celkový hlív situace. Byl bych rád, kdybys mi o tom psal, a to co nejčastěji, protože se takové věci rychle mění. Psát ti a číst tvé dopisy znamená pro mne uklidnění. 22 Sekretáři Tironovx na počátku občanské války Tuliius posílá pozdraveni svému Tironovi (1) Z toho, že jsme opustili své domy a samu vlast a nechali je na pospas vyplenění nebo vypálení, můžeš si udělat představu o nebezpečí, v jakém se nachází osud můj, osud všech dobrých občanů i celé naší republiky. Až tak daleko to došlo, že z toho nemůžeme vyjít živi a zdrávi, nezasáluie-li nějaký bůh nebo šťastná náhoda. (2) Pokud jde o mne, od chvíle, kdy jsem přišel k Rímu, neuplynul jediný okamžik, kdy bych nemyslil na svornost a nemluvil a nejednal, jak bylo v jejím zájmu. Avšak zvláštní šílenství zachvátilo nejen špatné občany, ale i ty, kteří jsou považováni za dobré, takže touží po boji a ne-d ba i i oři mé volání, že nic není strašnější než občanská válka. A tak když Caesar v zajeti jakéhosi pomatení smyslů zapomněl na své jméno a na své pocty a obsadil Arimi-num, Pisaurum, Anconu a Arretium, opustili jsme město — ted je zbytečné debatovat o tom, bylo-li to moudré a statečné, V každém případě vidíš, v jakém jsem postaveni. (3) Jsou předkládány Caesarovy podmínky — zhruba asi toto: aby Pompeius odešel do Hispánie, aby bylo rozpuštěno čerstvě sebrané vojsko a naše posádky, on že odevzdá Zadní Galii Domitiovi a Přední Considiovi No-nianovi — těm byly totiž přiděleny; ke kampani před konsulskými volbami že přijde do Rlma, Že už nechce, aby se o něm jednalo v jeho nepřítomnosti, ale že bude přítomen po celé předvolební období a bude se o úřad ucházet osobné. Považovali jsme tyto podmínky za přijatelné, ale žádali jsme, aby odvolal posádky z míst, která obsadil, aby mohl senát v Římě jednat právě o těch podmínkách beze strachu. (4) Jestliže to udělá, je naděje na mír, ne sice čestný, protože nám jsou předepisovány zákony, ale cokoli je lepší než nynější stav, Nebude-li chtít své podmínky dodržet, je připravena válka, taková, že ji nemůže vydržet, především právě proto, že sám od svých vlastních podmínek ustoupí. Jen aby se nám podařilo zabránit mu v přístupu k Rímu; doufáme, že je to možné. Provádíme velké odvody nováčků a předpokládáme, že bude mít strach, že by při pochodu na hlavní město mohl ztratit Galie, které jsou proti němu obě silně nepřátelsky zaujaté kromě obyvatel Zapádské Galie, a má také za zády v Hispánii šest legií a početné pomocné sbory pod velením Afrania a Petreia. Zdá se, že by takový nápad byl úplným šílenstvím a mohl by znamenat jeho rozdrcení. Jen kdyby při tom Rím neutrpěl žádnou škodu! Nej větší rána pro něho byla, že se Titus Labienus, který má v jeho vojsku nej větší vážnost, nechtěl podílet na jeho zločinu. Opustil ho a je s námi a říká se, že mnoho dalších chce udělat totéž, (s) Já mám dosud pod svým velením pobřeží od Formií dolů. Nechtěl jsem nu sebe vzít žádný větší úkol, aby mé dopisy a výzvy k míru u něho víc platily. Avšak doj de-li k válce, vidím, že budu velet armádě složené z vice legií. Nepříjemné je pro mne také to, že náš Dolabella je u Caesara. To jsou věci, které jsem chtěl, abys věděl Nenech se jimi vyvést z míry, aby ti to neškodilo na zdraví. (6) Velmi důtklivě jsem tě doporučil Aulovi Varronovi, jehož vřelé přátelství ke mně i silnou náklonnost k tobě jsem poznal, a požádal jsem ho, aby si vzal na starost tvůj zdravotní stav i tvou cestu po moří a vůbec aby se tě ujal a chránil tě. Pevně věřím, že to všechno udělá, neboť mi to slíbil a mluvil se mnou velmi přátelsky. Když už jsi se mnou nemohl být tenkrát, kdy jsem nejvíc postrádal tvou oddanou pomoc, ted se neukvap a nevydávej se na cestu nemocný a v zimě, Nikdy nebudu tvůj příchod považovat za pozdní, jen když přijdeš zdráv. Nesetkal jsem se ještě s nikým, kdo té viděl později než Marcus Volusius, od něhož jsem dostal tvůj dopis. Nedivím se tomu, a také nevěřím, že teu* uprostřed zimy k tobě dojde můj dopis. Vynasnaž se však, abys byl zdráv, a budeš-li zdráv, vydej se na cestu tenkrát, až bude plavba normální, Můj Cicero je na formijském statku, Terentie a Tullie v Římě. Dbej na své zdraví. Capua, 20. ledna 23 Těžké rozhodováni Cicero Attikovi pozdravení (1) Jsem na rozpacích, co bych měl udělat v situaci tak závažné a současně tak smutné, a proto se na tebe obracím 5 prosbou o radu, když už není možné, abychom se sešli a společně to rozvážili. Jde o Lotol jak mám podle tebe postupovat, jesLliíe Pompeius odejde z Itálie — a já mám podezření, že to má v úmyslu. Abys mi mohl snáze poradit, vysvětlím ti v krátkosti, na jaké důvody pro dvojí možné řešení jsem přišel, (2) Obrovské zásluhy, které má Pompeius o mou záchranu, důvěrné přátelství, které mě s ním spojuje, i sám zájem státu mě přivádí k názoru, že je mou povinností přizpůsobit své rozhodnutí tomu, jak se rozhodne on, čili spojit svůj osud s jeho osudem. Přistupuje k tomu ještě toto: zůstanu-li zde a odloučím se od těch nej čestnějších a nej s la vnějších občanů, kteří ho provázejí, nečeká mě nic jiného, než že padnu do rukou jediného člověka. Ten sice dává mnoha způsoby najevo, že mi je nakloněn (a aby mi byl nakloněn, o to jsem se, jak dobře víš, už dávno staral, protože jsem předvídal, že přijde tato bouře, která nám ted vísí nad hlavou), přece však je třeba uvážit obojí, jednak jak dalece se mu může věřit, jednak (v případě, že by se naprosto bezpečné zjistilo, že bude mým přítelem), zda se sluší na statečného muže a dobrého občana, aby byl dál v tom městě, ve kterém byl kdysi poctěn nej vyšší mi úřady civilními i vojenskými, ve kterém si získal největší zásluhy, ve kterém zastával nejčestnější kněžskou hodnost, ve kterém však už nikdy nemá mít to místo, jaké míval, ve kterém mu naopak hrozí nebezpečí, že ho postihne nemalé ponížení, získá-li Pompeius znova nejvyšší moc ve státě, (3) To jsou tedy důvody pro jedno řešení, A ted se podívej, co mluví pro řešení opačné. Náš Pompeius si ješté v ničem nepočínal moudře ani statečně, a navíc se v ničem neřídil mou radou a mým dobrým zdáním. A to nechávám stranou staré stížností, že on toho druhého vychoval, posílil a ozbrojil proti republice, že se zasloužil o schválení zákonů, které byly prosazovány násilím a v rozporu s tím, co radily věštby, že mu přidal Zadní Galii, že si vzal jeho dceru za manželku, že byl augurem při adopci Publia Clodia, že projevil víc snahy, když šlo o to, abych se vrátil z vyhnanství, než když před- tím älo q to, abych do vyhnanství nemusil, že se zasloužil o prodloužení Caesarova pobytu v provincii, že mu za jeho nepřítomnosti ve všem pomáhal, že ještě za svého třetího komu lá Lu. když už si začal hrát na obhájce republiky, vynaložil úsilí na to, aby všech deset tribunů lidu navrhlo zákon dovolující Caesarovi ucházet se o konsulát, i když není v íž jsem psal posledně, a nevyslovuj i také žádný svůj soud, ale čekám na tvůj. 24 dcero o Pompeiovi a Caesarovi Cicero pozdravuje Attika (i) Tak ty si myslíš, Že jsem silně znepokojen. Opravdu jsem, avšak ne tolik, jak se ti asi zdá, Každé znepokojení se rozplyne, když se bud dojde k nějakému rozhodnutí, nebo když se uvažováním na nic nepřijde. Nikdo ovšem nemůže člověku zakázat, aby nenaříkal po celé dny, Mám jen strach, aby tyto nářky, kleté k niče n-.u nevedou, nepřinesly hanbu mým studiím a mé literární činnosti, A tak trávím všechen čas úvahami o velikostí onoho ideálního muže, jakého jsem vylíčil ve svých knihách o státě — podle tvého soudu jde o vylíčení dost zdařilé. Vzpomínáš si na onoho správce státu, na nějž jsem chtěl přenést všechno? V páté knize (myslím, že to je pátá) říká přece Scipio toto: Kormidelník si za cíl svého snaženi stanoví Šťastnou plavbu, lékař zdraví svých pacientů a vojevůdce vítězství, a podobně si tento správce státu za svůj cil stanoví šťastný život spoluobčanů, aby byl zabezpečen všemi prostředky, aby byl bohatý nadbytkem všeho, aby byl vznešený slávou a bezúhonný ctností. To je to největší a nejlepíí dílo na světě, a já bych chtěl, aby on je vykonal. (2) O takových věcech náš Gnaeus nikdy v minulosti neuvažoval, tím méně o nich uvažuje v přítomné situaci. Jeden i druhý hledal jen neomezenou moc, žádnému nešlo o to, aby ve státě vládlo štěstí a čestnost. Pompeius neopustil Řím proto, že by nebyl schopen bránit ho, ani Itálii proto, že by z ní byl vyhnán, ale od první chvíle pomýšlel na to, jak rozhýbá všechny země a všechna moře, jak poštve barbarské krále, jak přivede do Itálie ozbrojené divoké národy, jak zorganizuje obrovská vojska. Již dávno sahá po sullovském typu samovlády a mnoho lidí z jeho okolí s ním tuto tužbu sdílí. Ty si myslíš, že nebyla žádná uHjžnosL n,i něčem se domluvit? Žádná možnost uzavřít dohodu? Ještě dnes by to šlo. Avšak cílem žádného z nich není, abychom byli šťastni, jeden i druhý chce vládnout jako král. (3) To je ve stručnosti můj výklad situace, jak jsi mě o něj žádal — chtěl jsi přece, abych ti řekl svůj názor na naše současné neštěstí. Tak tedy prorokuji, můj milý Attiku, nejako ona věštkyně, které nikdo nevěřil, ale spíš odhaluji budoucnost na základě některých předpokladů: A již na vzdutém mofi... Já mohu předpovídat skoro tak dobře jako ona, tak velká Iliada pohrom nad námi visí. My, kteří jsme zůstali doma, máme o to horší vyhlídky než ti, kteří se přeplavili přes moře spolu 3 Pompeiern, že oni se bojí jednoho, my obou, (4) Ptáš se, proč jsem tu tedy zůstal? Bud na tvou radu, nebo proto, ie jsem nemel možnost setkat se s ním, nebo že jsem to považoval za správnej M. Říkám ti, ie v příštím létě uvidíš naši ubohou Itálii pošlapanou běsnícími hordami složenými z příslušníků kdejakého pronároda a víc než proskripcí jednotlivců, která prý byla mnohomluvně ohlášena v Lucerii, budeme se musit bát zkázy celé republiky, tolik ail, jak vidím, budou mlt oba k použiti v nastávajícím konfliktu. To jsou mé předpoklady. Možná že jsi ode mne cekal nějakou útěchu; bohužel nic takového nenacházím, nelze si představit nic politováníhodnějšího, beznadějnějšího a hnusnějšího, než je náš současný stav. (5) Ptáš se, co mi psal Caesar. To, co píše často, že mu je velmi milé, že jsem zůstal neutrální, a prosí mě, abych zůstal neutrální i nadále. Balbus mladší mi řekl z jeho pověření totéž. Byl poslán ke konsuloví Lentulovi s Caesarovým dopisem a se sliby, že bude odměněn, vrátí -li se do Ríma. Když si však spočítám dny, myslím, že dřív, než by se mohli sejit, bude Lentulus na cestě přes moře. (ó) Posílám ti opisy dvou Pompeiových dopisů, protože chci, abys poznal, jak nedbale byly napsány a s jakou pečlivostí jsem na ně odpověděl. (7) Tedi Cekám, co vzejde z Caesarova rychlého pochodu Apulií k Brundisiu. Kéž by to bylo něco podobného jako s Parthyl Jakmile se něco dovím, napíšu ti. Ty mi zas, prosím té, napiš, co tomu říkají optimáti, kterých prý je ted v ŘlmĚ hodně. Vím samozřejmě, že nechodíš ven, ale i tak se k tobé musí dostat hodně zpráv. Vzpomínám si, že jsi dostal od Démétria Magnéta jehc pojednání O svornosti, mohl bys mi je poslat? Vidíš, o jakém tématu přemýšlím. S*) Další Pompeiúv dopis Ciceronovi Prokonsul Gnaeus Magnus pozdravuje imperátora Marka Cicerona Jsi-li zdráv, je dobře, Tvůj dopis jsem si přečetl s potešením, ne bot! jsem v něm poznal tvé dávno osvědčené ušlechtilé smýšlení, když jde o veřejný zájem. Konsulové ui přišli k vojsku, které mám v Apulii. S ohledem na tvou mimořádnou a neochvějnou oddanost k republice tě naléhavě prosím, aby fies dostavil k nám, abychom spojeným úsilím pomohli a prospěli tak těžce stíhané republice. Považuji za nej lepší, abys jel po Appiově silnici a rychle dorazil do Brundisia, z6 Ciceronova odpovéd Pompeiovi Imperátor Marcus Cicero zdraví prokonsula Gnaea Magna (1) Když jsem ti poslal dopis, který ti byl odevzdán v Canusiu, vůbec jsem netušil, že kvůli republice přeplujcš přes moře, naopak jsem se kojil velkou naději, že bud budeme moci v Itálii obnovit svornost, která se mi zdála užitečnější než cokoli jiného, nebo bránit s nejvyšsí důstojností republiku způsobem, který by nás byl hodný. Protože jsem se však mezitím, ještě dřív, než jsi mohl můj dopis dostat, z příkazů, které jsi dal Decimovi Laeliuvi pro konsuly, seznámil s tvými úmysly, nečekal jsem, až přijde dopis od tebe, ale okamžité jsem se s bratrem Qi ii ntem a s našimi dětmi vydal na cestu k tobě do Apulie, (2) Když jsem přišel do Teana Sidiciua, řekl mi tvůj důvěrný přítel Gaius Messius (a potvrdila to řada jiných). Že Caesar míří do Capuy a že toho dne přenocuje v Aeser-nii. To mě silně znepokojilo a obával jsem se, že kdyby to byla pravda, nejen že by mi byla zahrazena cesta, ale že bych mu dokonce mohl padnout do rukou. Proto jsem se odebral do Cal a chtěl jsem tam počkat tak dlouho, dokud nepřijde od Acsemie zaručená zpráva o tom, co jsem slyšel. (3) Když jsem byl v Galách, byla mi doručena kopie dopisu adresovaného konsulovi Lentulovi. Stálo v nčm, že jsi dostal 17. února dopis od Lucia Domitia (opis jsi připojil), a dále jsi v nčm psal, že je v zájmu republiky nanejvýš žádoucí, aby se veškeré vojenské síly co nejdřív soustředily na jednom místě a aby byla v Capui ponechána dostatečně silná posádka. Když jsem si to přečetl, domníval jsem se, tak jako všichni ostatní, že potáhneš se všemi brannými silami ke Corrmiii. Protože však Caesar u tohoto oiéŕita tábořil, soudil jsem, že by pro mne bylo nebezpečné, abych tam sel, Napjatě jsme očekávali, jak se věc vyvine, a pak jsme dostali současně zprávu, jak to dopadlo v Corfiniu i že ses vydal na pochod směrem na Brundisium, Já i bratr jsme byli rozhodnuti pospíšit také do Brundisia, avšak mnoho lidí přicházejících ze Sarnnia a z Apulie nás varovalo, že si máme dát pozor, aby nás Caesar nezajal, protože se pustil stejným směrem, kterým jsme se chtěli dát my, a mohl by se dostat tam, kam mířil, ještě dřív, než jsme tam mohli být my. Za takového stavu věci jsem nechtěl ani j á, ani můj bratr, ani nikdo z přátel riskovat, že by naše ukvapenost mohla uškodit nejen nám samotným, ale i zájmům republiky, obzvláště když bylo nade vši pochybnost, že bychom tě už nemohli dostihnout, i kdyby cesta byla pro nás bezpečná, (4) Právě jsem obdržel tvůj dopis z Canusia, datovaný 20. února, v němž mě vyzýváš, abych se dostavil co nejrychleji do Brundisia. Protože přišel teprve dnes, 27. února, nepochybují o tom, že už jsi v Brundisiu. Vidím, že pro mne je ta cesta zcela uzavřena a že bych se dostal do zajeti stejně jako ti, co byli v Corfiniu. Já si totiž myslím, že upadli do zajetí nejen ti, kteří padli nepřátelům do rukou, ale stejně tak i ti, kteří jsou zeměpisnou polohou odříznuti a jsou ze všech stran obklopeni cizími posádkami a ozbrojenými silami. (5) Za tohoto stavu věcí bych si především víc než co jiného přál, abych se od tebe nebyl nikdy odloučil, to jsem ti přece ukázal už tenkrát, když jsem nechtěl přijmout velení nad Capuou; nedělal jsem to proto, abych se vyhnul obtížné povinnosti, ale proto, že jsem viděl, že se to město bez řádného vojska nedá udržet, a nechtěl jsem, aby se mi stalo, co se k mé lítosti stalo mužům tak statečným. Když už mi nebylo dopřáno štěstí být s tebou pohromadě, kéž bych se byl aspoň dověděl, jaké máš plány. Bylo vyloučeno, abych si je domyslil, protože bych byl čekal všechno na světě spíš než to, že naše věc, věc republiky, se v Itálii neudrží, když má takového vůdce, jako jsi ty. Nevytýkám ti ovšem dnes tvé rozhodnuti, jsem jen smutný nad osudem republiky, a i když nevidím, co jsi tím sledoval, jsem nicméně přesvědčen o krajní naléhavosti tvých pohnutek, (6) Doufám, žes ještě nezapomněl, co jsem vždy myslil především o míru, že je třeba zachovat ho i za cenu nespravedlivých podmínek, a za druhé o Rímu — že bys chtěl opustit Itálii, to jsi mi nikdy ani slůvkem nenaznačil. Neosobuji si však právo, že by byl měl platit můj názor; řídil jsem se tvým, a to ne v zájmu republiky, nad níž si zoufám a která je ted v tak Špatném stavu, že nemůže být probuzena k životu ničím jiným než zhoubnou válkou, ale tebe jsem hledal, s tebou jsem toužil být, a nenechám si ujít žádnou příležitost, která by mi to mohla umožnit. (7) Nebylo pro mne nic těžkého pochopit, že se v celé té věcí nezavdéčují lidem dychtivým boje. Především jsem se netajil tím, že si nic tolik nepřeji jako mír, ne proto, že bych se nebál týchž věcí jako oni, ale proto, že jsem je považoval za méně hrozné než občanskou válku. Když už pak válka vypukla a já jsem viděl, že ti byly předkládány mírové návrhy a žes na ně odpovídal ne sice skoupě, ale tuk, aby sis nezadal, vyvodil jsem z toho své závěry, Náklonnost, kterou jsi mi vždy projevoval, mě podle mého názoru dostatečně opravňovala k víře, že je schválíš. Nezapomněl jsem, že jsem jediný, kdo za své mimořádné zásluhy o republiku musil pykat nejhorŠím a nejkrutčjším způsobem, a že jsem jediný, kdo by se stal obětí stejné bouře v případě, že by urazil člověka, kterému ve chvílí, kdy už jsme stáli ve zbrani, byl nabízen druhý konsulát a nejskvěleji triumf, takže to vypadá, jako by útok na mne s mou minulostí pomáhal vždy nešlechetným občanům získat popularitu, O tomto nebezpečí jsem neměl ani tušení, dukud jsem na ně nebyl otevřeně upozorněn, a nevyvolalo ve mně strach pro případ, že bych je musil podstoupit, ale spíš přesvědčení, že se mu musím vyhnout, bude-li to možné, aniž by tím utrpěla moje čest, (Si) To je ve stručnosti vyúčtování mého postoje v tom období, kdy ještě byla naděje na mír, pak mě okolnosti připravily o možnost cokoli začít. Těm, kteří tím nejsou uspokojení, snadno odpovím. Nikdy jsem nebyl větším přítelem Gaia Caesara než oni a oni nebylí nikdy většími přáteli republiky než já. Jediný rozdíl mezi mnou a jimi je, že i když i oni jsou jako občané výborní a i když já si zasloužím stejnou chválu, já bych dal přednost vyjednávání (a stejnou vůli jsem poznal Í u tebe), oni zbraním. Protože tento druhý názor zvítězil, já se samozřejmě vynasnažím, aby mi republika nemohla nic vyčítat jako občanu a ty jako příteli. 27 Caesar zve Cicerona do Rima Imperátor Caesar zdraví imperátora Cicerona Ačkoliv jsem našeho Furnia jen viděl a nemohl jsem si s ním pohovořit a vyslechnout ho, jak bych chtěl, protože jsem na cestě a spěchám za svými legiemi, které jsem poslal napřed, přece jsem si nemohl nechat ujít příležitost napsat ti, poslat ho za tebou a vyjádřit ti své díky, třebaže jsem to udělal už často, a jak se zdá, ještě častěji to udělám — takové jsou tvé zásluhy o mne. Protože pevně doufám, že brzy přijdu k Rímu, přál bych si především, abych tě tam uviděl a mohl použít tvé rady, tvého vlivu, tvé autority a tvé pomocí ve všem možném. Ještě jednou se ti omlouvám, promiň mi, že tak spěchám a že ti píši tak stručně. Ostatní se dovíš od Furnia. 28 Ciceronova odpověď Imperátor Cicero posílá pozdrav imperátorovi Caesarovi (1) Když si pročítám tvůj dopis doručený naším přítelem Furniem, v němž mi navrhuješ, abych přišel k Rímu, příliš mě neudivuje, že chceš použít mé rady a mé autority; nemohu však přijít na to, co tím myslíš, když píšeš o mém vlivu a o mé pomoci, naděje mě však přivádí na myšlenku, že asi ve své podivuhodné a jedinečné moudrostí chceš, aby se jednalo o klidu, míru a svornosti občanů, a k tomu cíli považuji svou povahu í evou dosavadní roli v politickém životě za dost vhodnou. (2) Je-li tomu tak a leží-li ti na srdci starost o ochranu našeho přítele Pompeia a jeho smíření s republikou, rozhodně nenajdeš nikoho způsobilejšího pro takový úkol, než jsem já, protože jsem od chvíle, kdy to pro mne bylo možné, Pompeiovi i senátu vždy radil k míru, a když se pak sáhlo ke zbraním, neměl jsem ani ten nejmenší podíl na válce, neboĚ jsem byl přesvědčen, že se ti tou válkou děje křivda, vyvolaná tím, že se tví nepřátelé a závistivá stavěli proti vyznamenání, které ti přiřkl římský národ. Avšak tak jako jsem tenkrát nejen sám zaujal příznivý postoj k zvýšení tvé důstojnosti, ale zasazoval jsem se i u jiných, aby tě podporovali, právě tak mi nyní velmi leží na srdci důstojnost Pompeiova, Vždyť už to je pěkná řádka let, co k vám dvěma cítím obzvláštní úctu a vřelé přátelství. (3) A proto tě žádám nebo spíš naléhavě prosím a zapřísahám, abys i při těch jistě obrovských starostech, které máš, věnoval trochu času i úvaze o tom, že bys mi mohl velkomyslně dovolit, abych žil nadále jako člověk čestný, vděčný a věrný svým závazkům a nezapomínal na nej větší dobrodiní, které mi kdy bylo prokázáno. Kdyby se to týkalo jen mne samotného, i tak bych doufal, že bych toho mohl od tebe dosáhnout, domnívám se však, že se to týká 1 mínění, jaké má u poctivosti I vy: Ji /.tíinčui vtrřojnost, i celé republiky, abych já byl tvou zásluhou zachován, vždyť jsem přítelem míru i vás obou a nej vhodnější oso- bou k nastoleni smíru mezi vámi i mezi všemi občany. Před časem jsem ti dekoval za Lentula, že jsi zachránil muže, který kdysi zachránil mne, a když jsem si pak přečetl dopis, který mi poslal a který byl plný nej vděčnější ho uznáni tvé laskavosti a dobrotivosti, jíž jsi mu prokázal, bylo mi, jako bych spolu s nim dostal od tebe Život i já. Chápeš-li, že chovám vděčnost k němu, pak tě zapřísahám, postarej se, abych mohl zachovat vděčnost i k Pompeioví. 29 Dalfí Caesayův dopis Ciceronovi Cicero Attikoví pozdraveni (1) Pisu ti tento dopis jen proto, abych nevynechal ani jeden den, třebaže nemám, co bych ti psal Tvrdí se, že Caesar 37. března přenocuje v Sinuesse. Já jsem od něho dostal 26. března dopis, v němž ode mne čeká nc už jen pomoc jako v dřívějším dopise, ale výpomoc. Vy h lovil jsem mu v dopise velkou pochvalu za jeho shovívavost v Corfiniu a on mi na to odpovídá dopisem, jehož kopii přikládám, (2) Imperátor Caesar posílá pozdrav imperátorovi Ciceronovi Správně o mně soudíš (vždyť mé také dobře znáš), že mi nic není více vzdáleno než krutost. Už věc sama mi způsobuje velké potěšení, a když navíc ty můj čin schvaluješ, mám z toho radost jako Z triumfu, Ani mi nevadí, když slyším povídat, že ti, které jsem propustil na svobodu, ode mne odešli s úmyslem začít proti mně znova bojovat, Výše než co jiného stavím totiž, že zůstávám podoben sám sobě a oni také. (3) Rád bych tě měl po ruce pfed Římem, abych se mohl ve viem upírat o tvé rady a o tvou pomoc, jak jsem zvyklý. Věz, že mi nikdo není příjemnější než Doiabella. UŽ teó! mu jsem vděčen za jeho pomoc, že se u tebe přimluvil, neboť nebude moci udělat nic jiného, Tak velká je jeho laskavost, týkový je jeho takt, taková je jeho líiska ke ni ně. 30 Dopis Caesarovu, stoupence Ciceronovi Caelius Ciceronovi pozdravení (1) Tvůj dopis ukazuje, že nemyslíš na nic jiného než na samé smutné véci — nenapsal jsi v něm sice, oč jde, avšak dal jsi mi dostatečně na srozuměnou, o čem přemýšlíš, a to mě tak přivedlo z míry, že ti okamžitě odpovídám. Milý Cicerone, prosím tě a zapřísahám, mysli na svůj osud a na své děti a nedej se strhnout k nějakému rozhodnutí, které by mohlo ohrozit tvé blaho a tvou bezpečnost. Beru si za svědky bohy i lidi i naše přátelství, že jsem ti to už dávno říkal a že jsem tě varoval, a to ne bez důvodu, ale když jsem se sešel s Caesarem a poznal, jaké má úmysly, až zvítězí, že jsem ti o tom podal zprávu. Jestliže počítáš s tím, že si Caesar bude počínat stále stejně vlídně při odpouštění protivníkům a při určování podmínek, mýlíš se. Nemyslí na nic jiného než na krutá a nelítostná opatření. Odešel z Říma rozhněván na senát, tribunské zákroky ho silně rozhořčily j rozhodně nebude ani pomyšlení na prosbu za odpuštění, (2) A proto máš-li rád sám sebe, svého jediného syna, svůj dům, své zbývající naděje, dáš-li něco na mne a na svého zetě, toho nej lepšího člověka (nesmíš chtít nepříznivě zasáhnout do našeho osudu, abychom byli nuceni nenávidět nebo opustit věc, v jejímž vítězství spočívá naše spása, nebo přát si bezbožně něco, co by znamenalo tvou zkázu) — uvažuj zkrátka o tom, že u jedné strany je tvé váhání už dávno vykládáno jako něco urážlivého, a ted že by to byla ta nej větší pošetilost znepřátelit se s Caasarem, na kterého je nutné dívat se jako na vítěze, když ses ho nechtěl dotknout tenkrát, dokud byla situace nejasná, a k tém, s nimiž jsi nechtěl j ít, dokud ještě kladli odpor, přidat se ted, když jsou zahnáni na útěk, Dej si pozor, mohlo by se ti stát, že by sis ze studu, že jsi málo pečlivý přívrženec strany těch. kteří si tíkají najlepší, málo pečlivé vybral, co je nej-lep&í. (3) Když už bych tě nemohl úplně odvrátit od tvého úmyslu, počkej aspoň, až se bude vědět, jak to pro nás vypadá v Hispániích. Už teď tě mohu ujistit! že až tam Caesar přijde, budou naše. Nevím, v co tuhleti doufají, až ztratí Hispánie. Za boha nemohu přijít na to, kde se v tobě vzalo rozhodnutí přidat se ke straně, která má tak zoufalé vyhlídky, (4} To, co jsi mi dostatečně dal najevo právě tím, žes o tom nemluvil, už Caesar slyšel, a hned jak mi dal dobré jitro, okamžitě mi vypravoval, co o tobě slyšel. Rekl jsem mu, že o tom nic nevím, přece však jsem ho požádal, aby ti napsal dopis, který by tě nejúčinněji přiměl k tomu, abys zůstal s námi. Mne bere s sebou do Hispánie. Kdyby to neučinil, dřív než bych šel do Ríma, běžel bych 2a tebou, ať bys byl kdekoli, osobně bych to na tobě vymáhal a všemi prostředky bych tě zadržel. (5} Milý Cicerone, znova a znova o tom uvažuj, abys na sebe a na svou rodinu nepřivolal úpJnou zkázu, aby ses při plném vědomí a úmyslně nespustil do propasti, z které, jak sám vidíš, není žádný východ, A jestli na tebe působí hlasy optimátů nebo jestli nemůžeš snést domýšlivost a chvastounství některých lidí, myslím, že by sis měl vybrat nějaké městečko stranou války, než se všechno rozhodne, Nebude to už dlouho trvat, Uděláš-li to, budu to pokládat za moudré jednání a Caesara se tím nedotkneš. 31 Obavy z budoucnosti Cicero pozdravuje Attika (i) Jak jsi mě upozornil, je čas, abychom si přestali psát o věcech, které by mely velmi nepříjemné následky, kdyby se dopis dostal do nepovolaných rukou, Situace sama k tomu vybízí a já si to už také uvědomují. Protože mĚ však moje Tullie často v dopise prosí, abych počkal, až budeme vědět, jak to vypadá v Hispánii, a často dodává, že to je i tvůj ]itLiior ■—■ to konečně poznávám i z tvého dopisu — nepovažuji za nevhodné napsat ti, co si o tom myslím. (z) Toto opatření by bylo rozumné, aspoň jak se to jeví mné, kdybych chtěl svůj postoj přizpůsobit obratu v Hispánii, a to není nutné, Buď totiž bude musit být Caesar vyhnán z Hispánie (a to bych si přál nejvíc), nebo se válka protáhne, nebo se Caesar zmocní obou Hispánií, jak je o tom zřejmě přesvědčen. Předpokládejme, že bude vyhnán; jakou vděčnost, jaké pocty mohu v tom případě očekávat od Pompeia za svůj příchod ve chvíli, kdy k němu přejde i sám Curio, o čemž vůbec nepochybuji? Bude-li se válka protahovat, na 00 a jak dlouho mám čekat? Zbývá už jen, abychom zachovali klid, bude-li Pumpeius v Hispánii poražen. Můj názor je právě opačný, já si myslím, že musím Cae-:..mi opustit spiš tenkrát, btkle-J i vítězem, než bude li poražen, když ještě pochybuje o úspěchu, než když si jím je jist. Jestliže vyhraje, vidím vraždění, útok na soukromý majetek, návrat vyhnanců, zrušení dluhů, udělování čestných úřadů těm nej větší m ničemům, despotickou vládu, jakou by nemohli snést ani Peršané, natož pak Římané. {3) Bude mé rozhořčení schopno mlčet ? Dokážou se mé oči dívat na to, jak vyslovuji své mínění spolu s Gabiniem, a on je o ně dokonce žádán dřív? Jak v senátě sedí tvůj klient Cloelius nebo Ateiův klient Plaguleius a ostatní jim podobní? Proč však vybírám jen své nepřátele, když budu k své velké bolesti vidět v radnici lidi mně kdysi blízké, které jsem hájil, a budu se s nimi musit k své hanbě stýkat? A co když ani není jisté, že budu smět? Vždyť mi jeho přátelé píšou, že byl nespokojen s mou neúčastí na zasedání senátu. Jak bych však mohl být třeba jen na okamžik v pokušeni vystavit se dokonce nebezpečí a prodat se člověku, s kterým jsem nechtěl mít nic společného ani tenkrát, když jsem z toho mohl mít výhody? (4) Kromě toho přihlédni i k tomu, že celý zápas nebude rozhodnut v Hispániích; to bys musil věřit, že po jejich ztrátě složí Pompeius zbraně — když uvažuje stejně jako Themistoklés! On totiž soudí, že kdo je pánem moře, j« nutně i pánem situace. Proto mu nikdy nezaleželo na tom, aby si udržel Hispánie kvůli nim samým. Jeho hlavní péčí bylo od nepaměti vytvoření velké námořní sily. A tak až bude čas, vypluje s velkým loďstvem na moře a bude postupovat proti Itálii. Co se mnou bude, budu-Ji tu sedět? Pak už nebude možné, abych byl neutrální. Mám se tedy postavit proti Caesarovým lodím? Je možné představit si větší zločin, nebo aspoň stejně velký? Něco, čím bych si přivodil větší hanbu? Nebo snad nebudu schopen spolu s Pompeiem a ostatními předáky odolat jeho zločinnému počínání, když jsem mu odolal sám, a jak prudce na mne naléhali (5) Když už bych se neohlížel na svou povinnost a počítal jen s tím, co je pro mne nebezpečné, pak od nich mi hrozí nebezpečí, budu-li si počínat špatně, od něho, budu-li jednat správně, a v tak nešťastné situaci, jako je současná, nelze najit žádné řešeni bez rizika, A proto vůbec nebudu váhat vyhnout se hanebnému jednání spojenému s nebezpečím, když jsem se mu vyhnul tenkrát, kdy mě mohlo zachránit. Nejel jsem s Pompeiem přes moře, to je pravda. Ale proč? Nebylo to nikterak možné, To se dá lehko spočítat, když uvážíme časové údaje. Ovsem ani jsem se nesnažil, aby to možné bylo, to musím přiznat. Mýlil jsem se v něčem, v čem jsem se možná neměl mýlit, ale stalo se: věřil jsem, že bude mír, Měl jsem strach, aby se na mne Caesar nezlobil, až by byl zas Pompeiovým přítelem, kdyby došlo skutečně ke smíření. Poznal jsem totiž, že jsou stále stejní. Tyto obavy způsobily mé váhání. Avšak pospíším-li si ted, ještě všechno dohoním, kdežto budu-li otálet, ztratím vše. (6) Navíc, milý Attiku, pobízejí mě neklamnou nadějí jakási auguria, ne však ta, která zavedl náš kolega Attus, ale to, co předpovídá Platón o tyranech, Vidím totiž, že se Caesar za zadných okolností nemůže déle udržet a padne sám od sebe, i kdybychom my nedělali vůbec nic, neboť ačkoli přišel do Ríma v rozkvětu svého štěstí a byl lidem vzácný, stačilo pouhých šest sedm dní na to, aby ho i ta nej horší a nej nuznější chátra začala k smrti nenávidět, tak rychle se dvě z jeho předností ukázaly jen předstírané, totiž v Metellově případě jeho mírnost, v případě se státní pokladnou jeho bohatství. Stačí podívat se už jen na to, jakými druhy a pomocníky se obklopuje. Naší republiku budou spravovat lidé, z nichž ani jeden nedokázal spravovat své vlastní dědictví ani dva měsíce! (7) Není třeba vypočítávat všechno, co ty svým bystrozrakém vidíš, avšak stačí, když si to všechno představíš, a hned pochopíš, že se nemůže udržet u moci déle než šest měsíců. Jestli se mýlím, ponesu si následky, tak jako si je neslo už mnoho slavných a vynikajících státníků. Doufám, že si o mně nemyslíš, Že bych chtěl zemřít raději jako Sardanapal v posteli, než jako Themistoklés ve vyhnanství. Thúkýdidés o něm říká, že nikdo nebyl schopnejší než on bez dlouhého uvažování rozhodnout, co je v dané chvíli nej-lepší, a bystrejší v pfedvídání toho, co se stane, a přesto i on upadl do neštěstí, kterému by se byl vyhnul, kdyby se nikdy v ničem nebyl zmýlil. Třebaže podle slov téhož autora viděl nejlépe, co je lepší a co horší, když to ještě by!u skryto v temnu, přesto neviděl, jak uniknout závisti Spartanů i svých spoluobčanů, ani co slíbit Artaxerxovi. Ona noc by nebyla tak trpká pro Afrikána, který byl tak moudrý, a onen sullovský den by nebyl Lak strašný pro Maria, který byl tak zkušený, kdyby se jeden ani druhý nikdy nezmýlil. Já vsak opírám svá tvrzení o ono augurium, o němž jsem mluvil; je neomylné, nemůže to jinak dopadnout. (8) Tenhle člověk se musí zhroutit, ať už přičiněním nepřátel, nebo svým vlastním — on sám je totiž svým nej-zuřivějším nepřítelem. Doufám, že se toho ještě dožijú, ačkoliv už je čas, abych přestal myslit na tento krátký život a začal uvažovat o životě věčném. Jestliže zemřu dřív, nebude mi jistě valně záležet na tom, zda to uvidím na vlastni oči jako hotovou věc, nebo zda jsem to viděl dávno dřív svým duševním zrakem jako něco budoucího. Za tohoto stavu vecí nelze dopustit, abych poslouchal ty, proti nímž mě senát ozbrojil, aby republika neutrpěla žádnou škodu. (9) O ochranu všech svých zájmů jsem tě už prosil, třebaže tvá láska ke mně činila každou takovou prosbu zbytečnou. Ted už opravdu nepřicházím na nic, co bych ti ještě napsal, třebaže bych na to měl dost času, neboť tu ted sedím a čekám na příznivý vítr k plavbě. A přece nyní toužím tak jako ještě nikdy říci ti ve svém dopise, že 2 tvých přečetných laskavostí mé nejvíce potěšilo, že ses tak neobyčejné vlídně a perlivě ujal mé Tullie. Jí samotné to bylů velmi milé, a mně neméně. Její statečnost si zaslouží obdiv. Jak snáší katastrofální situaci politickou i rodinné mrzutostil Jakou duševní sílu projevila při mém odchodu! Jak ta mé má ráda! Jako bychom byli jedna duše. A presto chce, aby mé jednání bylo správné a aby má povést byla bezúhonná. {1 o) Ale už s tím musím přestat, než mne samotného přemůže dojetí. Diivíš-li :íc něco zaručeného o J "li i panik-K nebo o něčem jiném, napiš mi o tom, dokud jsem tu, já ti možná také ještě před samým odjezdem budu moci něco oznámit, tím spíš, Že Tullia nevěří, že bys v této době odešel z Itálie, Musím vyjednávat s Antoniem tak jako s Curionem, že se chci zdržovat na Maltě, že se nechci zúčastnit občanské války. Přál bych si, abych se u něho setkal se stejnou ochotou a snahou vyjít mi vstříc jako u Curiona, Říkalo se, žr přijde na svůj misenský statek 2. května, to jest dnes. Poslal mi napřed nepříjemný dopis, jehož kopii ti posilám. 32 Dopis Marka Antonia Ciceronovi Tribun lidu a propraetor Antonius posílá pozdrav imperátorovi Ciceronovi (t) Kdybych tě neměl tolik rád, mnohem víc, než si myslíš, nebyl bych se polekal řečí, které se o tobě povídají, zvlášť proto ne, že je považuj i za nepodložené* Avšak protože mé přátelství je větší, než je vůbec možné si předsta- vit, nemohu před tebou zatajit, že mi velmi záleží na tom, aby se i vymyslená pomluva prokázala jako vymyšlená* Nemohu věřit tomu, že by ses vydal za moře, když ti tolik záleží na Dolabelloví a na tvé Tullii, převzácné ženě, a když my všichni sí tě tolik vážíme, že nám je tvá důstojnost a tvé postavení ve státě snad ještě dražší než tobě samému. Právě proto jsem se domníval, že bych se nechoval jako přítel, kdybych zůstal lhostejný při toni, co o tobě říkají špatní lidé, a tím větší byla má horlivost, protože jsem soudil, že mě k tomu víc zavazuje někdejší nedorozumění mezi námi zaviněné spíš mou žárlivostí než tvým ne dost přátelským postojem ke mně. Přál bych si, abys byl přesvědčen, že mi nikdo neni milejší kromě mého přítele Caesara a zároveň že věřím, že Caesar počítá Marka Cicerona mezi své přátele, (2) Proto tě prosím, můj drahý Cicerone, aby ses nikde nezavazoval a abys nedůvěřoval tomu, kdo se proti tobě nejdřív provinil, aby ti pak mohl prokázat dobrodiní, a na druhé straně abys neutíkal před tlm, kdo tě sice nebude milovat, to už není možné, ale kdo ti bude přát štěstí a nej vetší možnou vážnost. Schválně jsem za tebou poslal svého nej důvěrnějšího přítele Calpurnia, abys věděl, že mi velmi zaleží na tvém íivotě i na tvé důstojnosti. 33 fay Antoniův dopis Ciceronovi Jak průhledný je tvůj plán! Neboť kdo chce zachovat neutralitu, zůstane ve vlasti, kdo odejde, vyslovuje tím, jak se zdá, svůj soud o jedné i druhé straně. Mně však nepřísluší určovat, zda někdo odchází právem, nebo ne Caesar mi dal jen úkol, abych vůbec nikomu nedovolil odejít z Itálie. Proto mála záleží na tom, zda schvaluj tvůj úmysl, když u tebe stejně nemohu učinit výjimku Myslím, že by ses měl obrátit na Caesara a žádat o to jej Nepochybuji, že budeš mít úspěch, zvlášť když slibuješ že budeš brát ohled na naše přátelství. 34 Attíhiivi po vítězství Caesarove Cicero pozdravuje Attika (i) Vidím, jak jsi rozrušen pomyšlením na to, co čeká tebe i nás všechny, ale ještě víc starostí o mne a účastenstvím na mé bolesti. Má bolest se bohužel nezmenši, když se k ní přidruží tvá bolest, ona se tím dokonce ještě zvětšuje. Při své bystrosti jsi správně vycítiJ, jaká útěcha mi může přinést nej větší úlevu. Poznávám to z toho, že schvaluješ mé rozhodnuti a že tvrdíš, že to je za daných okolností to nej lepši, co mohu udělat. Dodáváš ještě (nemá to pro mne takovou důležitost jako tvůj úsudek, ale presto to není bezvýznamné), že i ostatní, to jest Jidé, jejichž názor má nějakou váhu, mé počínání schvalují. Kdybych dovedl uvěřit, že je opravdu správné, byla by má bolest lehčí. (3) Říkáš: ,,Věř mi!" Jistě že ti věřím, avšak vím, jak by sis přál, aby se můj zármutek zmírnil. Nikdy mě nemrzelo, ie jsem se stáhl od spolupráce s tou válečnou stranou, ve které bylo tolik krutosti, zaviněné i jejím těsným spojením s barbarskými národy, že byJy připraveny pro-skripce ne s jednotlivými jmény, ale masové, že už bylo za všeobecného souhlasu dohodnuto rozdělit po vítězství majetek vás všech jako kořist. Myslím to doslova, když říkám ,,vás všech", neboť jsem poznal, jak nelidsky kruté plány měli s tebou. Proto mě nikdy nebude mrzet mé rozhodnuti, mrzí mě pouze způsob, jímž jsem je chtěl uvést ve skutek. Ze jsem raději neseděl v nějakém venkovském hnízdě, dokud bych nebyl povoláni Byl bych si ušetřil mnoho rečí i mnoho bolesti a netrápila by mě ted taková, úzkost. Zůstat ležet v Brundisiu je na všechny strany obtížné, přijít blíž, jak ty mi radla, přece nemohu bez liktorů, které mi dal národ. A ti mi nemohou být. odňatí, dokud mám impérium. Nedávno, když jsem vcházel do Brundisia, jsem jim dal místo svazků j en hole a zařadil j sem je do svého průvodu, místo aby šli přede mnou, protože jsem se chtěl vyhnout případné srážce s Caesarovými vojáky, Potom jsem se raději držel doma. (3) Napsal jsem Oppiovi a Balbovi, protože soudili, že bych měl přijít blíž k Rímu, aby to ještě rozvážili. Myslím, že mí to poradí. Vždyť připouštějí, že Caesarovi bude záležet na tom, aby má důstojnost byla nejen uchována, ale ještě zvětšena, a povzbuzuji mě, abych se nepoddával beznaději a douťaí v to nej vyšší. Slibují mi a ujišťují mě, že to dobře dopadne, Je samozřejmé, že by to bylo mnohem jistější, kdybych byl zůstal v Itálii. Ale mluvím o věcech, které jsou už za námi. Podívej se tedy, prosím tě, na to, co ještě zbývá, a zkoumej, co o tom oni soudí, a budeš-li si myslit (a budou di s tím oni souhlasit), že je třeba, aby Caesar věřil, že co jsem udělal, udělal jsem vlastně s jejich vědomím, a spíš to schválil, bylo by záhodno obrátit se na Trebonia a Pansu, popřípadě i na jiné Caesarovy přátele, aby napsali Caesarovi, že vše, co jsem dělal, dělal jsem na jejich radu. (4) Choroba mé Tullie a její tělesná slabost mě děsí až k smrti a jsem ti neskonale zavázán za tvou velkou starostlivost o ní, která mi je známá, (5) Nikdy jsem nepochyboval, že to s Pompeiem tak dopadne. Beznadějnost jeho situace zapůsobila tak silné na všechny krále a národy, že jsem s něčím takovým počítal, ať by se obrátil kamkoli, Nemohu nepociťovat bolest nad jeho osudem, neboť jsem ho poznal jako člověka poctivého, bezúhonného a vážného, (6) Chceš nějakou útěchu nad smrtí Fanniovou? Měl nebezpečné řeči o tom, že jsi zůstal v Itálii. Lentulua si pro sebe dokonce vy mínil Hortensíův dům a Caesarovy zahrady a jeho vilu v Bájích, Samozřejmě se to na této straně bude dělat úplně stejně, ale na té druhé by takové nároky neměly konce. Všichni, kteří zůstali v Itálii, byl) totiž považováni za nepřátele. Avšak o tom bych si s tebou chtěl pohovořit někdy jindy, až budu klidnější, (7) Můj bratr Quintus, jak slyším, odejel do Asie prosit Caesara o milost. O synovi jsem neslyšel nic. Zeptej se na náho Diochara, Caesarova propuštěnce, který přinesl ten Caesarův dopis z Alexandrie. Já jsem ho neviděl. Ten prý Quinta viděl bud na cestě, nebo snad v Asii. Čekám na tvůj dopis, jak se dá s ohledem na nynější situaci předpokládat. Byl bych rád, kdybys mi ho mohl poslat co nejdřív. 27. listopadu. 2S Poslední dochovaný dopis manželce Terenúi Tu J hus posílá pozdrav své Terentii Myslím, že se dostanu na tuskulský statek bud 7., nebo 8. října, Zařid, aby tam bylo všechno připraveno, neboť nás asi přijede víc, a myslím, ie se tam zdržíme detší dobu. Není-li v koupelně vana, postarej se, aby tam byla, a stejně tak ostatní věci potřebné k jídlu nebo k péci u zdraví. Bud zdráva. Dáno i, října na statku u Venusie. 3 č dcero o svém postavení za vlády Caesarovy Cicero pozdravuje Paeta (1) Potěšil mě tvůj dopis, a především ti děkuji za tvou lásku, která tě podnítila k psaní, protožes měl strach, že bych mohl být znepokojen Siliovou zprávou. Psal jsi mi o ní už dříve, dokonce jsi poslal dve kopie téhož dopisu, takže jsem si lehko domyslil, jak silně to na tebe zapůsobilo, a já už jsem ti na to pečlivě odpověděl, abych té, pokud to je v tak významné věci a v takové době možné, bud té starosti zbavil, nebo ji aspoň zmenšil, (2) Protože vsak i v posledním dopise dáváš najevo, jak ti to leží na srdci* bud přesvědčen, milý Paete, že cokoli bylo možno udělat pomocí umění - - už totiž nestačí bojovat jen rozumovými důvody, je třeba vymýšlet různé umělé triky —t tedy cokoli bylo možno udělat nebo provést, aby byla získána a zajištěna náklonnost těchto lidí, o to všechno jsem se s nej vyšší m úsilím snažil, a myslím si, že ne marně. Tak mě ctí, tak si mě váží všichni, kteří jsou Caesarovými oblíbenci, že věřím, že mě mají rádi. Nesnadno se rozezná opravdová láska od předstírané, ledaže nastane taková doba, kdy je možné nějakým nebezpečím vyzkoušet věrnou oddanost tak jako zlato ohněm — ostatní důkazy nemají valnou cenu. Já se opírám jen o jeden důkaz, který mé přesvědčuje, že jsem upřímně a opravdu milován: osud můj a jejich osud jsou takové, že tu není žádný důvod k nějakému předstírání. (3) Pokud jde o toho, u něhož je veškerá moc, nenahlí-žím, proč bych se měl bát, leda proto, že všechno je nejisté, když došlo k odklonu od práva a nelze dát žádnou záruku o tom, co bude — to záleží na vůli, neřkuli zvůli druhého. Já jsem ho však ničím neurazil, neboť jsem si i při tom počínal nanejvýš umírněně. Kdysi jsem se domníval, že když jsem se zasloužil o svobodu ve státě, musím mluvit svobodně, nyní po její ztrátě myslím, že nesmím říkat nic, co by urazilo vůli jeho nebo těch, kteří jsou u neho v oblibě. Jestliže bych se však chtěl vyvarovat nařčení, že jsem pronesl některé kousavé nebo posměšné výroky, musil bych vyvrátit pověst o svém nadání; kdyby to bylo v mých možnostech, nezpěčoval bych se. {4) Avšak Caesar sám má velmi bystrý úsudek, a tak jako nebylo pro tvého bratrance Servia, jejž pokládám za velmi vzdělaného, nic těžkého říci: „Tento verš není Plautův, tento ano," protože měl sluch vytříbený tím, jak dával pozor na zvláštnosti jednotlivých básníků a jak byl zvyklý číst, právě tak Caesar, jak slyším, když mu donesou něco, jako bych to řekl já, obvykle odmítne, co není mé — vždyť už sám sestavil několik svazků vtipných výroků. A ted to delá tím spíš, že se se mnou téměř každodenně stýkají jeho dobří přátelé. Když se mluví o všem možném, padnou ovšem často slova, která se jim možná ve chvíli, kdy je vyslovím, nezdají být tak zcela bez nápaditosti a bez vtipu. Takové výroky se k němu donesou spolu S ostatními novinkami, neboť on sám dal takový příkaz, a tak se často spokojuje jen s tím, co o mně zaslechne. Proto nepoužiji pro svůj případ slov starého Oinomaa, třebaže jsi dokázal použit na správném miste ony verše Acciovy, (s) Avšak co to je za závist? Nebo co se mi ted múze závidět? Dejme tomu, že to je možné, že mi lidé závidí a že je důvod k závisti. Vidím, že takový byl názor těch filosofů, kteří jediní podle mého soudu uchovávají sílu ctnosti; povinností moudrého je nést odpovědnost jen za vinu. Mám dojem, že jsem viny prost hned v dvojím směru i držel jsem se názoru, který byl nej správnej si, a když jsem viděl, že síly k ochraně toho nej správnější ho jsou nedostatečné, považoval jsem zápas se silnějšími za nevhodný. Rozhodně mi tedy nelze nic vyčítat, pokud jde o povinnosti dobrého občana. Zbývá ještě jedno, abych neříkal nebo nedělal nic pošetilého nebo nerozvážného proti mocným. I to považuji 2a povinnost moudrého. Za nic jiného nemohu ručit, ať už jde o to, jaký výrok mi kdo přiřkne, nebo jak on to přijme, nebo jak upřímní jsem ke mně ti, kteří se mnou žijí a stále mi projevují úctu a vážnost. (6) Tak se mohu utěšovat vědomím, že mé názory v minulosti byly vždy správné, i svou umírněností v přítomné době a ono Acciovo přirovnáni nevztahuji už k závisti, ale k osudu, který se podle mého názoru musí odrážet od pevného a vážného ducha jako příboj od skály, protože je nestálý a slabý. Řecké literární památky jsou plné příkladů, jak ti nej-větší mudrci snášeli královskou vládu, ať už to bylo v Athénách, nebo v Syrakúsách, a jak si vždy nějak uchovali svobodu, přestože jejich obce byly v otroctví, a já bych neměl věřit, že budu schopen zaujmout takový postoj, abych na jedné straně nikoho neurazil a na druhé straně nezničil svou důstojnost? (7) Ted se dostávám k tvým vtipům — vždyť jsi po Acci-ově Oinomaoví neuvedl atelskou frašku, jak bývalo kdysi zvykem, nýbrž mimus, jak se to dělá nyní. Co mi to vypravuješ o nějakém pompilovi, o tuňákovi nebo o nějaké paštice ze slanečků a sýra? Dřív jsem takové věci snášel ochotně, ted se poměry změnily, Hirtía a Dolabellu mám jako žáky v řečnietví, jako učitele v stolničení — myslím, že jsi slyšel (vždyť se k vám donese kdeco), že oni se ke mně chodívají cvičit v přednesu, já zas k nim chodím na oběd. Ty mi tady nevykládej, že nemáš na nic peníze, vždyť sis už dřív, když tvé finanční záležitosti byly v naprostém pořádku, dával tuze dobrý pozor na každý sebemenší zisk, a když ted s takovým klidem snášíš majetkovou ztrátu, není důvod k obavám, že bys mohl utrpět nejakou škodu, kdybys mě pozval, A i kdyby, je to pořád lepší utrpět ji kvůli příteli než kvůli dlužníkovi. (8) Já přece po tobě také nechci takový oběd, z kterého by zbyly velké výslužky. Ovšem, co bude na stole, musí být vybrané a musí stát za to. Pamatuji si, jak jsi mi vypravoval o obědě u Famey. U tebe to může začít dřív, jinak však ať je to stalte. Jestliže trváš na tom, abych sel na oběd k tvé matce, snesu i to: rád bych totiž viděl toho, kdo by se odvážil předložit mi taková jídk, o jakých píšeš, nebo dokonce polypa podobného Jovové soše natřené miniem, Věř mí, toho se neodvážíš, před mým příchodem, ještě dřív než k tobě přijdu já, přijde k tobě pověst o mém novém sklonu k přepychovému životu a ty se toho lekneš. Také se vůbec nespoléhej na předkrmy. S těmi nechci nic mít. Dřív mě totiž ty tvé olivy a lukánské uzeniny obyčejně připravily o chuť na další jídlo. (g) Ale co bych o těchto věcech dál hovořil. Stačí, když mi bude dovoleno přijít k tobě. Ty se klidné vrať k těm starodávným slanečkům se sýrem — nechci, aby se tvá duše trápila obavami. Jen jedno vydání budeš mít kvůli mně: bude třeba, abys dal zatopit v koupelné, jinak všechno ostatní nechť je jako obyčejně, Všechno to předcházející povídání bylo myšleno žertem. (10) Pokud jde o statek Seliciův, svědomitě ses o to staral a velmi vtipně jsi mi o tom napsal. A tak si myslím, že toho nechám. Soli je tam dost, ale lidé tam moc chytří nejsou. 37 Povesti o hrozícím rozdíleni půdy veteránům Cicero Faetovi (i) Jestlipak nejsi směsný, když se ptáš mne na můj názor, jak to bude s vašimi městy a pozemky, a nezeptal ses na to našeho přítele JrJalba, ačkoli jsi ho měl u sebe! Jako bych já mohl vědět něco, co on neví, a když už něco vím, jako bych to nevěděl od nehol Raději, prosím tě, prozrad ty mně, co bude s námi. Vždyť jsi měl v moci člověka, od něhož ses mohl něco dovědět, když už ne od střízlivého, tak určitě od opilého. Já se vsak na to neptám, můj drahý Paete. Především proto ne, že během posledních už skoro čtyř Jet mi každý den života připadá jako darovaný, jestli ovsem to je nějaký dar nebo nějaký život, žit po smrti republiky. Je ještě jeden důvod, proč se na nic neptám: zdá se mi, že vím, co bude. Stane se totiž to, co si budou přát ti, kteří budou silní; a silné budou vždy zbraně. Musí nám tedy stačit, co nám bude dopřáno. Pro koho to je nesnesitelné, ten by měl zemřít. (z) Caesarovi zeměměřiči ovšem vyroluj* pozemky v oblasti vejské a kapenské; ani můj tuskuiský statek do toho nemá daleko, a přece se ničeho nebojím. Užívám si, dokud to je dovoleno, a přeji si, aby to bylo dovoleno stále. Jestliže se to nepodaří, přece nemohu nemilovat muže, jehož dobrodiním jsem toho dosáhl, protože se jako statečný člověk a současně filosof' domnívám, žc žit je to nej-krásnější na světě. 1 kdyby ten člověk sebevíc toužil, aby byla republika taková, jatou by ji on možná chtěl mít a jakou si ji všichni musíme přát, přece nemůže nic dělat, tak mnoha lidem je zavázán. (3) Ale pouštím se zbytečně daleko; píšu přece tobě, a tobě je tohle všechno známé. Uvědom si však toto, že nejen já, který nejsem do žádných plánů zasvěcen, ale ani sám náčelník neví, co bude. My jsme totiž jeho otroky, on je otrokem poměrů, A tak ani on nemůže vědět, co si poměry vyžádají, ani my, o čem on uvažuje. Neodpověděl j sem ti dřív ne proto, že bych měl ve zvyku být liknavý, zvlášť když jde o odepisování, ale protože jsem sám nic bezpečného nezjistil, nechtěl jsem v tobě vlastní nejistotou vyvolat zneklidnění nebo ujišťováním planou naději. Přece však ti připíšu ještě něco, co je pravda pravdoucí: až do této doby jsem neslyšel nic o tomto nebezpečí. Ty však, jak tvá moudrost vyžaduje, musíš si přát to nej lepší, uvažovat o tom, co je nejtéžší, a snášet, cokoli přijde. 38 dcero ohlašuje Lucíovi Papiriovi Poetovi svou návštěvu Cicero Paetovi Včera jsem přišel na svůj kumský statek, zítra možná přijdu k tobě. Až to budu vědět určitě, podám ti o tom chvíli napřed zprávu. V Slepičím háji jsem potkal Marka Caeparia, tak jsem se ho zeptal, co děláš, a on mi řekl, že jsi na lůžku, protože máš potíže s nohama. Je samozřejmé, že jsem to těžce nesl, přesto však jsem se rozhodl, že se na tebe přijdu podívat, přijdu na návštěvu a zároveň na oběd — nevěřím, že má i tvůj kuchař dnu. Cekej tedy hosta, který toho pramálo sní a který je nepřítelem nákladných hostin. 39 Serviovi Sulpiciovi za vlády Caesarovy Marcus Cicero pozdravuje Ser via Sulpicia (r) Přijímám tvou omluvu, jíž vysvětluješ, proč jsi mi už víckrát poslal dvě kopie téhož dopisu, avšak přijímám ji jen potud, pokud píšeš, že nedbalost nebo nepoctivost těch, kteří dopis dostali, aby zařídili jeho doručení, způsobuje, Ze mi dopis nedojde. Tu část omluvy, kde píšeš, ze pro chudobu jazyka (to jsou tvá slova) často napíšeš dopis, který je doslovné shodný s dopisem už dříve napsaným, tu neuznávám a neschvaluji, a já sám, o němž říkáš žertem (aspoň to tak beru), že mám bohatou feč, uznávám, že nejsem tak zcela chudý na slova (nač bych to zapíral), přece však rozhodně musím ustoupit stranou před přesným a správným jazykem tvých spisů (i tady je třeba vidět věcí, jak jsou), (a) Vždy jsem schvaloval tvé rozhodnutí, které tě vedlo, jak píšeš, k tomu, že ses nevzpíral této funkci v Achaji, a ještě víc je schvaluji po přečtení tvého posledního dopisu. VÄechny důvody, které uvádíš, jsou naprosto správné a nanejvýš hodné tvé vážnosti a rozvahy. Naprosto s tebou nesouhlasím v názoru, že se poměry vyvinuly jinak, než jsi předpokládal. Situace je však tak zmatená a zapletená, všechno je tak rozvrácené a sražené k zemí tou nej odpornější ze všech válek, že se každému zdá, že místo, kde je, je to nej horší a on sám že je nej ubožejší, proto také Htuješ svého rozhodnutí a zdá se ti, že my, kteří jsme zůstali doma, jsme šťastni, a naproti tomu my sice uznáváme, že máš potíže, ale myslíme li, že ve srovnání s námi y-.l šťastný-Tvé postavení je lepší než naše už v tom, že ty si troufáš napsat, co tě bolí, kdežto my ani to nemůžeme udělat bez nebezpečí. Není to vina vítěze, který je tak umírněný, že víc být nemůže, ale vina samotného vítězství, které v občanských válkách nikdy nezná míru. (3) V jediné věci jsem na tom lip než ty, Že jsem se dověděl o něco dřív než ty o zachránění tvého kolegy Marcella a že jsem dokonce viděl, jak to probíhalo. Bud ujištěn, že od těch smutných událostí, to jest od té doby, co se o právo ve státě začalo bojovat zbraněmi, nic jiného se neprojednávalo tak důstojně, Vždyť i sám Caesar nejdřív odsoudil Marcellovu drsnost (to je jeho označení), pochválil velmi uznale tvou nestrannost a rozvážnost a pak najednou, aniž se toho kdo nadál, prohlásil, že senátu neodmítne, ani kdyby se to melo vykládat jako špatni předzvěst, jestliže bude žádat milost pro Marcella. Senát skutečně o milost žádal: když Luciu s Piso vyslovil Mar cello v o jméno a Gaius Marcellus se vrhl Caesarovi k nohám, tu všichni senátoři povstali a jako prosebníci obstoupili Caesara. Ani se neptej, jak mi při tom bylo: ten den se mí zdál tak krásný, že mi to připadalo, jako bych před sebou viděl obxaz republiky znovu ae probouzející k životu, (4) Všichni, kteří byli přede mnou tázáni na své mínění, děkovali Caesarovi — kromě Voicacia (ten totiž řekl, že on by to na Caesarove místě neudělal), a tak když přišla řada na mne, změnil jsem své rozhodnutí, Já jsem se totiž předtím rozhodl, že budu stále mlčet, ne snad z lenosti, ale protože jsem postrádal dřívější důstojnost, Na změnu mého názoru zapůsobila Caesarova velkomyslnost a senátorská povinnost, A tak jsem obšírně poděkoval Caesarovi, a ted mám obavy, že jsem se tím připravil o čestnou nečinnost i v jiných věcech, což byla má jediná útěcha v neštěstí, Přece však, když jsem se vyhnul tomu, abych ho urazil, protože kdybych stále mlčel, mohl by si myslit, že to, co ted máme, nepovažuji za republiku, budu to dělat umírněně, nebo ještě spíš budu se úzkostlivě držet míry, abych vyhověl i jeho vůli, i svým zálibám, Třebaže mě každé uměni a ušlechtilá nauka a především filosofie těšily už od mládí, ted je tento zájem každý den vážnější, snad proto, že zralý věk má větší sklon k rozvážnosti, i proto, Že tato doba je tak bohatá na špatnosti, takže nic jiného nedokáže sejmout z duše tíhu, (5) Z tvého dopisu poznávám. Že tebe od těchto zájmů odvádějí úřední povinnosti, ještě že si to aspoň trochu vynahradíš v noci. Tvůj nebo spíš náš Servius se ke mně chová s nej uctivější pozorností. Mám radost z toho, jak je ve všem řádný a navýsost charakterní, i z jeho zájmů a znalostí. Často se mnou mluví o tvém dalším pobytu v provincii nebo o lvem odjezdu. Až dosud si stále mvslím, ->.^ bude dahri dělat jen to, co se nám bude zdát, že si Caesar nejvíc přeje. Poměry jsou takové, že kdybys byl v Římě, nemohl bys mít z ničeho jiného radost kromě ze svých blízkých. Co se týče ostatního, není tu níkdo lepší než Caesar, jinak je tu všechno, ať lidé, nebo věci, takové, Že je lepší slyšet o tom mluvit než vidět to, když už si musíš jedno z toho vybrat, Tato má rada je pro mne ve E mi máto příjemná, pro Lože toužím vidět tě, ale přesto ti ji dávám. Bud zdráv. 40 Servius Ciceronovi po smrti dcery Tidlie Servius zdraví Cícerona (i) Když jsem dostal zprávu o skonu tvé dcery Tullie, byl jsem tím hluboce a bolestné dojat, jak ani jinak nemohlo být, a považoval jsem to za velké neštěstí, které nás dva postihlo současné, Kdybych byl v Itálii, nebyl bych zůstal stranou a byl bych ti vyjádřil svou soustrast osobně. Tento způsob, jak utěšovat přítele, má v sobě něco smutného a trapného, protože ti, kdo přicházejí, příbuzní a přátelé, jsou postižení stejným zármutkem a každý jejich pokus o útěchu v nich uvolní potoky slz, takže vyjde najevo, že by sami spí á potřebovali útěchu od druhých, než aby sami byli schopni jiným takovou službu prokázat. Přece jen jsem se rozhodl vypsat ti ve stručnosti, co mě v této chvíli napadlo, ne že bych si myslil, žes na to sám nepřišel, ale protože sis toho třeba v zajetí bolesti tak dobře nevšiml. {2) Jak to, že na tebe tak silně působí tvá osobni bolest? Uvažuj, jak a námi až dosud štěstěna jednala: že nám bylo vyrváno to, co má být lidem neméně drahé než děti, totiž vlast, důstojnost, všechny pocty. Když přibude tato jedna další rána, oč se ještě může bolest zvětšit? Duše těžce zkoušená takovými pohromami musí UŽ být otužilá a všem dalším už musí přisuzovat menší váhu, (3) Ty však asi truchlíš nad jejím osudem. Kolikrát jsi nutně musil dospět k stejné úvaze, k níž jsem tolikrát do^ spěl já, že za našich dob to nedopadlo nejhůř s těmi, jimž bylo dovoleno bez bolesti vyměnit život za smrti Co by ji mohlo v této chvíli tak silně lákat k životu? Jaká skutečnost? Jaká naděje? Jaká útěcha duše? Ze bude moci trávit svůj věk ve svazku s některým výborným mladým mužem? Z té dnešní mládeže by sis opravdu mohl vybrat zetě, kterého bys považoval za tak spolehlivého, abys mu mohl bez obav svěřit své dítě! A to ani nemluvím o ohledech na tvé společenské postaveni! Nebo že přivede na svět syny, z jejichž zdárného vývoje se bude radovat, kteří dokáží vlastními silami udržet vše, co zdědili po otci, kteří se budou moci ucházet v určeném pořadí o čestné úřady, kteří si budou počínat nezávisle v politickém živote i v záležitostech svých přátel? Co z toho všeho by jim nebylo odňato dřív, než by jim bylo dáno? Ovšem ztratit dítě je neštěstí. Jistě; avšak musit snést a vytrpět to, co nás nyní stíhá, je neštěstí větší, (4) Chci ti napsat o něčem, co mně přineslo nemalou útěchu; možná že by to mohlo zmírnit i tvou bolest. Když jsem při svém návratu z Asie už plul od Aiginy k Megarům, začal jsem se rozhlížet po okolních krajinách. Za mnou byla Aigína, přede mnou Megara, napravo Pei-raieus, nalevo Korint — všechna tato města zažila kdysi dobu nej větší ho rozkvětu, dnes leží před našimi zraky poražená a v troskách. Při pohledu na ně jsem si pomyslil: , Jak se my politováníhodní človíčkové, jejichž život nutné je kratší, můžeme nechat vyvést z míry, jestliže někdo z nás zahyne přirozenou smrtí nebo je zabit, když tady na jediném místě leží tolik měst jako mrtvoly? Nechtěl by ses vzchopit, Servie, a připomenout sij že ses narodil jako člověk?" Věř mi, tato úvaha mi hodně pozvedla náladu. I ty by sis měl něco takového představit. Nedávno zahynulo současně tolik vynikajících lidi, moc římského národa se o tolik zmenšila, všechny provincie byly otřeseny v základech, a ty by ses nechal tolik rozlítostnit ztrátou slabého ženského stvoření? Kdyby nebyl její poslední den přišel ted, musila by zemřít o pár roků pozděj i, protože se narodila j ako člověk. (5) I ty už odvolej svou pozornost a svou mysl od těchto věcí a pamatuj spíš na to, co je hodně osobnosti tvého významu, že žila tak dlouho, dokud to pro ni bylo třeba, že její život spadal vjedno a životem republiky, že viděla tebe, svého otce, jako praetora, komula, augura, že byla manželkou významných mladých mužů, že si užila snad všechno dobré, co Život poskytuje, a že ho opustila tenkrát, kdy i republika hynula. Kdy Ž tohle všechno uvážíš, copak si můžeš ty nebo ona v něčem naříkat na osud? Nezapomínej konečně ani na to, že jsi Cicero, ten, který byl zvyklý dávat jiným poučení a rady, & nenapodobuj špatné lékaře, kteří se vydávají za znalce lékařské vědy, když stůňou druzí, ale sami sebe léčit nedovedou, avšak spíš použij sám ty prostředky, které předepisuješ s takovou jistotou jiným, a pamatuj s Í na né. (6) Neexistuje bolest, kterou by průběh času nezmenšil a nezmírnil. Nebylo by to důstojné tebe, kdybys chtěl čekat na toto působení času, místo abys svou moudrostí bojoval proti bolesti. Jestliže lidem zbyla i po smrti nějaká schopnost vnímat, jistě Tullie nechce, aby sis takto počínal, pomyslíme-li na její lásku k tobě a oddanost ke všem, kteří jí byli blízcí. Je tu konečně ještě jedna věc: protože jsme dospěli až tam, že si musíme připouštět i takovéhle starosti, nedopusť, aby tě někdo podezříval, že to není ani tak zármutek nad dcerou jako nad republikou, nad poměry, jaké v ní vládnou, a nad vítězstvím těch druhých. Ostýchám se psát ti o tom ještě víc, aby se nezdálo, že nedůvěřuji tvé rozumnosti. Proto se zmíním už jen o jednom a pak už svůj dopis ukončím. Už jsme několikrát viděli, jak překrásně dokážeš snášet Štěstí, jak velkou chválu si tím dovedeš získat. Dovol nám také jednou, abychom poznali, že umíš stejně vyrovnaně snášet i neštěstí a nevidíš v něm větší břímě, než je nutné, aby se neukázalo, že ze všech ctností ti chybí tato jediná, Pokud jde o mne, až poznám, že ses uklidnil, podám ti zprávu o tom, co se zde děje a jak to vypadá v provincii. Bud zdráv. 41 Ciceronova odpoveď Marcus Cieero zdraví Servia Sulpicia (1) Já bych si věru také přál, Sulpície, abys byl v Římě v těch přetěžkých chvílích, jak o tom píšeš. Jak by mi tvá přítomnost mohla pomocí útěchou i účastí, svědčící o tom, že tvoje bolest je takřka stejná jako moje, o tom mě dostatečně přesvědčuje už to, že se mi po přečtení tvého dopisu poněkud ulevilo, Vždyť jsi napsal taková slova, která jsou schopná zmírnit zármutek, a když jsi utěšoval mne, bylo vidět, jak silnou bolest cítl tvá duše. Avšak tvůj Servius dal všemi možnými přátelskými službami, jaké lze v takových chvílích prokázat, dostatečně najevo, jak si mě on sám váži i jak je přesvědčen, že ti bude milé takové jeho smýšlení vůči mně. Už víckrát se stalo, že mi projevy jeho náklonnosti byly příjemnější než tentokrát, ale nikdy mě víc nechytly u srdce. Neutě&ujj mě však jen tvá slova a tvé takřka úplné ztotožnění se mnou v mém žalu, ale i úcta, kterou k tobě chovám. Styděl bych se, kdybych svou sudbu nesnášel tak, jak si ty ve své moudrosti myslíš, že má být snášena. Občas mě to však zmáhá a jen stěží odolávám bolesti, neboť mi cjiybějí takové prostředky útěchy, jaké nechyběly v podobných případech ostatním lidem, jejichž příklad si připomínám. Neboť i Quintus Maximus, který ztratil syna, bývalého konsula, bohatého slávou i velkými Činy, i Lucius Paullus, který ztratil dva syny během týdne, i váá příbuzný Galus i Marcus Cato, který přišel o syna tak nadaného a tak statečného, ti všichni Žili v dobách, kdy jejich osobní zármutek utěšovalo důstojenství, jehož dosáhli ve službách republice. (2) Mně však po ztrátě všech čestných vyznamenání, která připomínáš a která jsem získal s vynaložením nej-větší námahy, zbývala jediná útěcha, a ta mi ted byla vyrvána. Nic nezaměstnávalo mé myšlenky, žádná služba přátelům, žádné veřejné povinnosti, nechtělo se mi být činný na ioru, na radnici jsem se nemohl ani podívat, domníval jsem se (a vskutku tomu tak bylo), že jsem ztratil všechny plody své píle a svého štěstí. Když jsem však pomyslil na to, že to mám společné s tebou a některými jinými, když jsem sám sebe přemohl a donutil se snášet to trpělivč, mel jsem místo, kam jsem se mohl uchýlit, kde jsem si mohl odpočinout, měl jsem někoho, s kým jsem si mohl popovídat a v příjemném rozhovoru odložit všechny starosti a bolesti. Ted" se však po tak těžké ráně znovu otvírají i ty, které se už zdály zajizvené, Když jsem byl tenkrát smutný kvůli republice, přijímal mě můj dům, aby mi poskytl úlevu, teď se však nemohu pln zármutku rodinného utéci k republice, abych ve štěstí republiky našel klid. A tak nejsem ani doma, ani na fóru, protože domov už nemůže utilit bolest, kterou cítím kvůli republice, a republika nemůže utišit bolest domácí* (3) Tím víc na tebe čekám a toužím vidět tě co nejdřív, Žádné rozumováni mi nemůže přinést větší úlevu než styk s tebou a přátelský rozhovor. Doufal jsem ovšem, že se tvůj příchod už blíží, aspoň jsem to tak slyšel. Ačkoliv je mnoho důvodů, pro které si tak toužebné přeji vidět tě co nejdřív, jedním % nej vážnějších je, abychom mohli společně promyslit, jaký bychom měli zaujmout postoj v této době, v níž je nutné zcela se podřídit vůli jednoho člověka, který je rozumný a velkomyslný a jehož postoj ke mně není nepříznivý a k tobě je velmi přátelský (aspoň mám dojem, že jsem něco takového pozoroval). Za tohoto stavu věcí je třeba dobře si rozvážit, jak to zařídit, abychom nemusili nic dělat, ale mohli se s jeho laskavým souhlasem držet stranou veřejné činnosti. Buď zdráv. 43 Decimus Brutus Markovi Brutovi a Gaiovx Cassiovi po zavraždění Caesara Decimus Brutus svému Brutovi a Gassiovi pozdrav (1) Poznejte, jak to s námi vypadá. Včera večer byl u mne Hirtius a sdělil mi, jaké je smýšlení Antoniovo: nejhorší a nej věrolomnější. Říká totiž, že mi ani nemůže odevzdat provincii, ani že nevěří, že by mohl být kdokoli z nás v Římě bezpečný, tak prý jsou vojáci a obyčejní lidé pobouřeni. Sami myslím poznáte, že jedno i druhé je lež a že je naproti tomu pravda to, co mi vysvětlil Hirtius; Antonius se bojí, že na ně nezbude žádná úloha ve vedení státu, bude-li naše vážnost sebemíň podepřena. (2) Když jsem byl takto zahnán do úzkých, považoval jsem za nejvhodnější vyžádat pro sebe i pro ostatní naše přívržence svobodné vyslanectví, abychom měli nějakou čestnou záminku k opuštění Itálie, Slíbil, že to zařídí, já však nevěřím, že se o to postará — tak jsou ti lidé drzí ;.l tak po nás jdou. A i když nám dají, oč žádáme, věřím, že to nebude dlouho trvat a bud budeme prohlášeni za nepřátele státu, nebo budeme vypovězeni* (3) Co bys nám tedy radil, zeptáte se mě. Má odpověď: je nutné podřídit se osudu, odejít z Itálie, přestěhovat se na Rhodos nebo někam j inam. Ziepší-li se poměry, vrátíme se do Říma, bude-li to nevalné, budeme žít ve vyhnanství, a dojde-li k ňejhoršímu, sáhneme ke krajním prostředkům* (4) Možná že ted někomu z vás napadne, proč máme čekat, až to s námi dojde tak daleko, a proč nepodnikneme něco hned teď. Protože nemáme oč se opřít kromě Sexta Pompeia a Bassa Caecilia, kteří myslím nabudou znova odvahu, až se k nim dostane zpráva o Caesarove smrti. Dude však pořád dost času jít k nim, až se dovíme, jaká je jejich moc. Chcete-li, abych za tebe a za Cassia něco slíbil, slíbím. Hirtius mě totiž žádá, abych to učinil. (5) Prosím vás, odpovězte mi co nejdřív — nepochybuji totiž, že mi o tom Hirtius podá zprávu ještě před čtvrtou hodinou. Napište mi, na kterém místě bychom se mohli sejít, kam chcete, abych přišel (6) Po posledním rozhovoru s Hirtiem jsem se rozhodl žádat, abychom směli zůstat v Římě pod ozbrojenou ochranou poskytnutou státem. Nemyslím, že nám to povolí, způsobilo by to mnoho zlé krve. Domníval jsem se však, že není nic, oč bych nesměl žádat, kdybych to považoval za správné. 43 Radost nad Caesarovou smrtí Cicero zdraví Basila Tobě blahopřeji, za sebe se raduji. Tebe mám rád, tvé věci chráním. Chci být tebou milován a zpraven o tom, co děláš a co se děje. 44 Attikovi po Caesarovi smrtí Cicero pozdravuje Attika (1) Zastavil jsem se u toho, o kom jsme spolu ráno mluvili, Tak beznadějná situace prý ješté nikdy nebyla, není prý žádné východisko, „Když člověk s takovým nadáním jako Caesar nenasel žádné řešení, kdo je najde ted?" Co ti mám poví dat j je prý všechno ztraceno (nevím, zda je to opravdu takové; on měl při tom škodolibou radost), a navíc ujišťoval, že prý do tří nedél vypukne vzpoura v Galii, Od 15, března prý nemluvil s nikým, jen s Lepidcm. Zkrátka, nemůže prý to tak zůstat. Ten opatrný Oppiusl Tomu se po Caesarovi stýská stejně, ale neříká nic, co by se mohlo nemile dotknout některého republikána. Ale o tom už dost. (2) Ty, prosím, nebud líný a napiš všechny novinky (čekám, že toho bude hodně), například, zda je zaručené, co se říká o Sextoví, především však piš o našem příteli Brutovi, Můj hostitel tvrdí, že o něm Caesar často říkal: ,,Velmi záleží na tom, co tento člověk chce, neboť co chce, to chce silně." Všiml prý si toho, když Brutus mluvil v Níkají ve prospěch Déiotara, a jeho řeč prý se mu zdála prudká a svobodomyslná, A ješté něco (napíšu ti všechno, nač si vzpomenu): když jsem byl nedávno na Scstíovu žádost u něho a seděl jsem v předpokoji a čekal, až budu pozván dál, řekl prý: ,Jak bych ještě mohl pochybovat o tom, že jsem nenáviděn, když takový Marcu s Cicero musí čekat v předpokoji a nemůže jít za mnou, kdy by chtěl? Je-li někdo ochotný omluvit jednání druhého, je to on, a přesto jsem si jist, že mě prudce nenávidí." Takové věci a ještě mnoho jiného toho druhu jsem tu slyšel. Ale abych se vrátil k tématu, Napiš mi o všem, co se stane, nejen o významných věcech, ale i o nepatrných. Já rovněž nevynecliám nic, 45 Marcus Antonius Ciceronovi Konsul Marcus Antonius pozdravuje Marka Cicerona (í) Mé zaneprázdnění a tvůj náhlý odjezd zavinily, Že jsem o této věci s tebou nemohl jednat osobně. Proto se hojím, že tná nepřítomnosl sníží v tvých očích její důležitost. Tím větší radost budu mít, jestliže tvá laskavost bude odpovídat soudu, který jsem o tobě vždy měl, (z) Prosil jsem Caesara, aby dovolil návrat Sextoví Clo-diovi, a dosáhl jsem toho. Měl jsem už tenkrát v úmyslu použít jeho laskavosti jen v tom případe, když ty proti tomu nebudeš nic mít. Tím víc mi nyní záleží na tom, abych mel tvé dovolení, když to chci udělat sám. Budeš-li se stavět k jeho ubohému a politováníhodnému osudu příliš tvrdě, nebudu s tebou o to zápasit, přestože se mi zdá, že se musím starat o splnění toho, co si Caesar poznamenal do svého zápisníku. Chceš-li však uvažovat o tom, jak by ses ke mně zachoval lidsky, moudře a laskavě, pak budeš povolný a nebudeš chtít, aby si mladý Publíus Clodius, ten chlapec, který probouzí nejlepší naděje, o tobě myslil, že pronásleduješ přátele jeho otce, jakmile se ti naskytne příležitost. (3) Zapřísahám tě, jednej tak, aby měl dojem, že jsi měl s jeho otcem spory kvůli republice, ne proto, Že pohrdáš jeho rodinou. Je přece větší čest i větší radost odložit nepřátelství, které začalo z politických důvodů, než takové, které mělo svůj původ v osobní nenávisti. Dovol mi konečně, abych už nyní vedl chlapce k tomu názoru a přesvědčoval jeho útlou duši, že osobní nepřátelství nemá přecházet na potomky. Ačkoliv jsem přesvědčen, Cicerone, že tvé štěstí je povzneseno nad jakékoli nebezpečí, přece věřím, že chceš trávit své stáři raděj i v klidu a v úctě než ve stálé nejistotě, Mám konečně právo žádat od tebe tento ústupek, vždyť není nic, co bych byl kvůli tobě neudělal. Nedosáhnu-li splněni této své prosby, sám od sebe nic Clodiovi nepovolím, abys pochopil, jakou cenu má u mne tvá autorita, a aby ses tím spíš choval smířlivě. 46 Cicero Marku Antoniovi Cicero pozdravuje konsula Antonia (1) Je jediný důvod, proč bych s tebou radej i jednal ústně o tom, co se mnou projednáváš písemně. Pak bys totiž mohl poznat nejen z mé řeči, ale podle běžného úsloví i z mé tváře, z mých očí a z mého čela, jak tě mám rád. Měl jsem tě sice vždycky rád, nejdřív pro tvou náklonnost, pozdéj i i pro tvé zásluhy o mne, ale v této době sama republika mi té tak doporučila, že mi nikdo není dražší * (2) Avšak tvůj dopis, napsaný s tak mimořádným přátelstvím a ohleduplností, zapůsobil na mne tak silně, Že se mi zdálo, že spíš od tebe dobrodiní přijímám, než abych ti nějaké prokazoval, když v dopiBe, kterým o ně žádáš, píšeš, že bys nechtěl zachránit proti mé vůli Člověka, který byl mým nepřítelem a který patří mezi tvé blízké, ačkoliv bys to mohl učinit bez potíži, (3) Já ti v tom tedy, milý Antonie, ponechám volnou ruku, vzhledem k slovům, jichž užíváš, považuji tvůj postoj ke mně za nejvýš ušlechtilý a uctivý a soudil bych, že ti to musím dovolit v každém případě, ať už by byla podstata věci jakákoliv, navíc to také odpovídá humánnosti mé povahy, Vždyí ve mně nebyla nikdy žádná osobní zahořklost, ale ani přísnost a tvrdost větší, než vyžadovaly zájmy státu. K tomu přistupuje, že jsem k samotnému Gloeliovi nechoval žádné zvláštní záští, a vždy jsem se držel zásady, že nesmějí být pronásledováni přátelé nepřátel, zvlášť ti, kteří patří k nižší vrstvě, a že se tímto způsobem nemáme sami připravovat o svou oporu. (4) Pokud jde o mladého Clodia, je to myslím tvá úloha, naplňovat jeho útlou duši, jak se vyjadřuješ, takovými názory, aby věřil, že mezi našimi rodinami není anj stopy po nějakém nepřátelství. Utkal jsem se s Publiem Clodiem, když jsem hájil zájem veřejný a on soukromý. Náš spor rozhodla republika. Kdyby žil, už by nebylo žádného důvodu k rozepři mezi námi, (5) Proto vzhledem k tomu, že k své žádosti připojuješ tvrzení, že nebudeš proti mé vůli rozhodovat Luk, jak bys moblj udělej i toto chlapci kvůli, uznáš-li to za vhodné, ne proto, že bych se já v mém věku měl něčeho bát od jeho stáří nebo že by měla mít má důstojnost strach z nějakého soka, ale abychom my sami měli k sobě blíž, než tomu bylo doposud. Vždyť dokud mezi námi leželo toto nepřátelství, bylo mi tvé srdce víc otevřeno než tvůj dům. Ale o tom už dost. Jen ještě toto závěrem. Vády se budu s velkým úsilím a bez váhání snažit vykonat to, o čem si budu myslit, že to chceš a že ti na lom záleží. O tom bud, prosím, bezvýhradně přesvědčen. 47 CiceYonáv syn sekretáři Tironovi o studiích v Athénách Cicero syn svému nejdražšímu Tironovi pozdravení (1) Když jsem den z.i dnem toužebné očekával posly a dopisy od vás, přišli konečně čtyřicátý šestý den ode dne, kdy od vás odešli. Jejich příchod byl pro mne největším svátkem. Dopis mého nejlaskavějšího a nejdražšího otce mi způsobil převeliké potěšení, avšak má radost vyvrcholila při čtení tvého dopisu příjemného jako nic jiného na světě. Už mě proto nemrzí, že jsem přestal psát, ale spíš z toho mám radost: mé odmlčení mi přineslo krásné ovoce — tvou laskavost. Velmi mě proto těší, že jsi bez váhání přijal mou omluvu. (2) Nepochybuji o tom, můj nej dražší Tirone, že každá zpráva o mně je ti milá a příjemná, a budu se snažit a usilovat, aby se rodící se dobré mínění o mně den ze dne víc a více zvětšovalo. Můžeš proto s pevnou a neochvějnou myslí dělat to, co slibuješ; být trubačem mého dobrého jména. Tolik bolesti a trápení mi přinesly chyby mého věku, že se nejen mé srdce hrozí skutků, ale i sluch jejich připomínky. Až příliš dobře vím, žes tuto úzkost a bolest sdílel se mnou, a nepřekvapuje mě to, neboť se na mé úspěchy nedíváš jako na něco jen mého, ale i svého. Vždyť jsem vždy chtěl, aby ses podílel na všem, co dobrého mě potkalo. (3) Protože jsi tedy tenkrát měl kvůli mně bolest, zaručím ti ted, že tvá radost ze mne bude dvojnásobná. 8 Kra-tippem, to mi můžeš věřit, jsem si tak blízký jako syn, nejen jako žák. Nejen že rád poslouchám jeho přednášky, ale silně mě přitahuje kouzlo jeho osobnosti. Jsem s ním po celé dny a často až dlouho do noci, neboť ho prosím, aby u mne co nejčastěji večeřel. Když jsme st zavedli tento zvyk, přijde k nám často nepozorované uprostřed večeře, odloží stranou všechnu filosofickou přísnost a účastni se dobrosrdečne našeho žertováni, Měl by ses proto vynasnažit, abys tohoto tak příjemného a vynikajícího muže poznal co nejdřív. (4) Co ti mám říci O Bruttiovi? Nedovoluji mu vzdálit se ode mne ani na chvilku. Jeho způsob života je řádný a přísný, a přitom styk s ním je velmi prijemný, neboť literatuře a každodenní vědecké práci není u něho vtip nikdy cizí. Najal jsem mu byt blízko svého bytu a v mezích svých možností ho ze svých skromných příjmů podporuji. (5) Kromě toho jsem začal studovat řeckou deklamaci u Cassia, v latinské se chci cvičit u Bruttia. Mými každodenními společníky, s nimiž udržuji přátelský styk, jsou lidé, které s sebou přivedl Kratippos z Mytilény, jsou vzdělaní a on si jich velmi váží. Hodné je se mnou i Epikratés, jeden z předních Athéňanů, a Leónidés a jiní jim podobní. To by bylo tak všechno o mně. (ú) Zmiňuješ se ve svém dopise též o Gorgiovi — byl mi sice při každodenních deklamacích užitečný, ale všechny takové ohledy šly stranou, jen abych mohl vyhovět otcovým pří kazům. Napsal mi totiž výslovně, že ho mám okamžitě propustit. Ntchtěl jsem se vykrucovat, aby pří lis v ľ tká náklonnost k němu nevzbudila u otce nějaké podezření, Taky k tomu ještě přistoupilo přesvědčení, že se nehodí kritizovat otcovo rozhodnutí. (7) Přesto mi byla tvá péče a rada milá a vítaná. Plně uznávám oprávněnost tvé omluvy na nedostatek času, vždyť vím, jak jsi obvykle zapražen. Mám velkou radost, žes koupil hospodářství, a přál bych ti, abys z něho měl užitek. Nediv se, že ti gratuluji na tomto místě dopisu, tvá zpráva o koupi je přece přibližně na stejném místě. Máš statek, musíš tedy odložit všechny městské zvyky, stal se z tebe římský sedlák. Jak příjemný obraz mám před očima, když si tě ted představujil Zdá se mi, že tě vidím, jak kupuješ všelijaké hospodářské krámy, jak hovoříš se šafářem, jak pečlivě ukládáš do cípu šatu jadérka z ovoce snědeného po obědě, Co se však týče toho nejdůležítéjšího, lituji stejně jako ty, že jsem při tom nebyl s tebou. Nepochybuj však, milý Tirone, že ti pomohu, bude-li mi štěstí prát, zvlášť když vím, že jsi to hospodářství koupil jako náš společný majetek. (8) Děkuji ti, že ses postaral o to, co jsem na tobě chtěl. Prosím tě však ještě, abyste mi co nejrychleji poslali opiso-vače, nejraději takového, který umí řecky. Vypisováni poznámek mě stojí hodně práce, Přál bych si, aby ses staral především o své zdraví, abychom spolu mohli pěstovat vědu, až se vrátím. Doporučuji ti Antera, BucT zdráv. 48 Cicero o Markovi Antoniovi Cicero Treboniovi pozdrav (1) Co bych za to dal, kdybys mě byl pozval na tu skvělou hostinu 15. březnaI Pak by nebyly žádné zbytky. Ted však je s nimi tolik práce, že ona božská zásluha o republiku má lecjaké stinné stránky, na které je možno si stěžovat. Po pravdě řečeno občas se na tebe trochu zlobím, i když na to sotva mám právo, žes ty, tak dobrý vlastenec, odvedl stranou toho ničemu, takže díky tobě zůstal naživu. Mně jsi tím způsobil víc nepříjemností než všem ostatním dohromady, Jakmile totiž po onom ostudném Antoniově odchodu mohl senát svobodně jednat, vrátil jsem se k své staré rozhodnosti, kterou jsi spolu se svým otcem, tím nejrázněj-šim občanem, vždy chválil a měl rád. (a) Když tribuni Udu svolali senát na 20. prosince a začali jednat o málo důležitých věcech, obrátil jsem pozornost na celkový stav republiky a mluvil jsem s velkou naléhavostí, takže jsem senát již ochabující a unavený znova probudil k staré statečnosti a starým zvykům, víc silami ducha než nadáni. Tento den a můj činorodý zásah obnovil v římském národě naději na opětné získání svobody; ani později jsem neopomenul byť jen chvilku nejen myslit na obnoveni republiky, ale i jednat v tomto směru, (3) Bez ohledu na své silné zaneprázdnění bych ti o tom sám podrobně napsal, kdybych se nedomníval, že jsi zpraven o událostech v Římě a o všem, co se tu děje. Dovíš se to tedy od jiných lidí, já ti o tom napíšu jen pár řádků a omezím se na podstatné věci. Senát je odhodlaný, konsulárové se bud bojí, nebo patří k druhé straně. Hodně jsme ztratili v Serviovi. Lucius Caesar smýšlí sice výborně, avšak nevyslovuje se příliš ostře proti Antoniovi, protože je jeho strýc. Konsuíové jsou výteční, vynikající je Decimus Brutus, skvělý je i mladý Caesar, na něhož se spoléhám i do budoucna, J3ud ujištěn, že kdyby nebyl urychleně svolal pod prapory veterány, kdyby se nebyly na jeho stranu přidaly dvě legie z Antoniova vojska a to všechno nenahnalo Antoniovi strach, nebyl by se Antonius vyhnul žádnému zločinu, žádné ukrutnosti. Chtěl jsem, abys tohle všechno znal přesněji, třebaže jsem předpokládal, že jsi o tom už slyšel. Napíšu ti víc, budu-li mít víc času. 40 Decimus Brutus o své situaci Decimus Brutus posílá pozdrav Markovi Ciceronovi (1) Domnívám se, že mi republika nedluží víc, než dlužím já tobě. Nepochybně víš, že já ti mohu být vděčnější, než jsou mně vděční tihle lidé se zvrácenými názory, 1 když to může vzbuzovat dojem, jako by to bylo řečeno pod vlivem okolností, nesmíš pochybovat o tom, Že dávám přednost tvému názoru před názorem všech příslušníků té druhé strany. Tvůj úsudek o mní vychází totiž z vyhraněného stanoviska, a to stanovisko je správné, kdežto těm druhým v tom brání jejich svrchovaná zloba a závist. Ať si klidně zakročují, aby se mi nedostalo pocty, jen když nebudou zakročovat proti tomu, abych se mohl bez nesnází účastnit správy státu* V jakém nebezpečí republika je, to ti ted co možná nejstručněji vyložím. (2) Především jistě ti neušlo, jak velký zmatek ve veřejném životě v JAímě způsobila smrt konsulů a jaké vášně rozpoutalo uprázdnění úředních křesel. Myslím, že jsem ti toho napsal dost, pokud se to mohlo svěřit dopisu. Vím přece, komu píšu. (3) Ted se vracím k Antoniovi. Protože měl po svém útěku jen malou hrstku neozbrojených pěšáků, osvobozoval trestance a sbíral lidi všech stavů a tím si, jak se zdá, nashromáždil dostatečně velké množství přívrženců. K tomu přistupuje ještě oddíl Ventidiův, který po nepředstavitelně obtížném přechodu přes Apeniny dorazil k Vadům a tam se spojil s Antoniem. S Ventidiem jde dost velký počet veteránů a ozbrojených lidí. (4) Záměry Antoniovy musí nutně být takovéto: bud se uchýlí k Lepidovi, přijme-li ho k sobě, nebo se bude držet v Apeninách nebo v Alpách a nájezdy jezdců, jichž má hodně, bude pustošit místa, která si vybere k útoku, nebo se vrátí zpátky do Etrurie, protože ta část Itálie je bez vojska, Kdyby byl Caesar dal na mne a přešel Apeniny, byl bych Antonia tak zahnal do úzkých, že by ho dřív zničil hlad než zbraně. Avšak ani Caesarovi není možno poroučet, ani Caesar nemůže poroučet svému vojsku, a to je obojí to nej horší, co může být. Protože je tomu tak, nebráním ae, jak už jsem napsal výše, proti lidem, kteří se stavějí do cesty tomu, co se týká mne. Mám obavy, jak z toho najít východisko nebo na jaké překážky narazíš, budeš-li východisko hledat ty. (5) Už nemohu uživit vojáky. Když jsem začal osvobozovat republiku, měl jsem přes čtyřicet miliónů sesterciů. V mém majetku už není nic, s Čím bych mohl volně disponovat, a už se kvůli mně zadlužili i všichni mí přátelé, Ted živím sedm legií, a dovedei si představit, jaké potíže s tím jsou spojeny, I kdybych měl Varronovy poklady, nemohl bych ten náklad vydržet. Jakmile budu vědět něco jistého o Antoniovi, oznámím ti to. Poznáš-li, jak tě mám rád, oplať mi stejným. Posláno 5, května z tábora v Dertoně. 50 Poslední dopis z Ciceronovy korespondence Imperátor Plancus, designovaný konsul, posílá pozdrav Ciceronovi (1) Nemohu jinak než poděkovat ti za všechno, cos pro mne udělal, a za všechny tvé zásluhy, ale, prisámbůh, dělám to se studem v srdci. To velké přátelství, které je z tvé vůle mezi tebou a mnou, neceká myslím na žádné díky, z toho také nemám radost, odvděčuji-li se ti za tvá nej větší dobrodiní něčím tak laciným, jako jsou slova, a raději chci osobně svou úctou, oddaností a vytrvalostí dokázat, že na tebe nezapomínám. Zůstanu-li naživu, překonám úctou, oddaností a vytrvalostí všechny milé přátele i všechny něžné pokrevní příbuzné. Není pro mne snadné říci, zda mi tvá láska a tvůj soud o mně přinese víc vážnosti ;iž na věky nebo víc potěšení v dnešní době. (i) Pečoval jsem o odměnění vojáků; chtěl jsem, aby byli senátem vyznamenáni — ne proto, že by se zvětšil můj vliv (vždyť víš, že nemám na mysli nic jiného než obecné blaho), ale především proto, Že si to po mém soudu zasloužili, za druhé proto, že jsem chtěl, aby byli v každém případě těsněji spjati s republikou, a posléze proto, aby se nenechali nikým a ničím zlákat k odpadnutí a abych vám je mohl zajistit takové, jací byli až do nynějška. (3) My jsme zde zatím všechno udrželi v nezměněném stavu. Třebaže vím, jak velká je touha lidí po takovém vítězství (a ne bez příčiny), přece doufám, že toto mé roz-hodnutí schválíte. Vždyť by stačila v těchto armádách malá neopatrnost a republika nemá po ruce dost prostředků, aby mohla vzdorovat náhlému lupičskému útoku těch otcovrahů. Jak to vypadá s naší brannou mocí, o tom jsi myslím informován. V mém táboře jsou tři legie veteránů a jedna legie nováčků, ta nej znamenitější ze všech, v Bru-tově táboře jedna legie veteránů, druhá je teprve dvouletá, a pak tam je osm legií nováčků. A tak je sice celá armáda početně hodně silná, avšak její vnitřní síla je nepatrná. Už jsme se příliš často přesvědčili o tom, jaké je v boji spolehnutí na nezkušeného vojáka. (4) Kdyby bylo k tomuto jádru našich branných sil přibylo africké vojsko složené z veteránů, nebo Octavianovo, s klidnou myslí bychom podrobili osud republiky rozhodné zkoušce. Viděli jsme ovšem, že Octavianovo vojsko je o něco blíž. Posílal jsem mu proto neustále dopisy s výzvami, a on mé zas bez ustání ujišťoval, že bez prodlení přijde. Mezitím se však, jak vidím, od tohoto úmyslu odvrátil a má teď jiné plány. Já jsem však k němu poslal našeho přítele Furnia s plnou mocí a s dopisem, kdyby se to náhodou povedlo a měl úspěch. (5) Milý Gicerone, ty víš, že sdílím tvou lásku k Octa-vianovi, už proto, že pro mne bylo nutností chránit ho a milovat, ještě když žil Caesar, k jehož blízkým jsem patřil, ale i proto, že jeho povaha byla vždy velmi umírněná a laskavá, pokud jsem to mohl posoudit, i proto, že se mi s ohledem na tak těsné přátelství mezi mnou a Caesarem zdá nečestné nechovat se k němu jako k Caesarovu synovi, jímž se stal podle jeho i vašeho rozhodnutí, (6) Co ti ted píšu o Octavianovi, vyvěrá víc z bolesti než z nepřátelství: že Antonius ještě dnes žije, že s ním je Lepídus lajedno, že svými vojsky vzbuzují úctu, že doufají a že mají odvahu, za to všechno děkují Octavianovi. Nebudu ohřívat staré věci, avšak kdyby byl chtěl přijít hned tenkrát, když mi oznámil, že přichází, bud by už byla válka skončena, nebo by byla k jejich nej větší škodě zatlačena do Hispánie, která jim je tak málo nakloněna. Nejsem schopen přijít na to, jaké hnutí mysli nebo či rady ho odvrátily od tak slavné dráhy, pro něho tak nutné a jemu tak prospěšné, a přivedly ho na myšlenku vymáhat si nechutným způsobem a zastrašovaním lidí konsulát na těch pár měsíců. Í7) Zdá se mi, že by v tom mohli hodně dosáhnout jeho příbuzní jak v zájmu republiky, tak i jeho samého, a nejvíc, jak se domnívám, i ty, který ses o něho zasloužil víc než o koho jiného kromě mne. ■ ■ Z latiüükrbo oriuinälu C. PĽnim declIiuH Setüildui, F.piíUilamm Kbri, ed. M. Schuster-R. Hindik, Teubner. Lip^e 195», pMíiiili & poináni-kami opatrila Stipinka Brcíová. Foŕoudilŕf otázka udavače Regula C. Plinius Voconiovi Romanovi I 5(1) Videl jsi většího zbabělce a patolízala, než je Re-gulus po DomitJanově smrti? Za jeho vlády páchal stejná svinstva jako za Nerona, jenže opatrnej h Dostal strach, abych ae na nej nerozhneval, a nemýlil se, rozhneval jsem se. (2) Pomohl do hrobu Arulenovi Rustikovi a nad jeho smrtí jásal tak, že veřejně předčítal a vydal knihu, v riíž Rustika napadá a nazývá dokonce stoickou opicí, „Vitellio-vou jizvou poznamenanou", dodává. Poznáváš j istě Regulu v styk (3) Berennia Seneciona strhal tak vášnivě. Že mu Ivíettius Carus řekl; ,,Co je ti po mých mrtvých? Nenechám snad já na pokoji Crassa a Camerína?1 Ty dva Regulus obžaloval za Nerona, (4} By J přesvědčen, že se mne to bolestné dotklo, a proto mě ani nepozval, když svou knihu předčítal. (5) Mimoto si dobře pamatoval, do jak nebezpečné léčky lákal právě mne na centůmvirálním soudě, Obhajoval jsem na žádost Arulena Rustika Arrionillu, ženu Timonovu. Regulus byl mým protivníkem, V jedné části pře jsme se opírali o výrok Mettia Modesta, skvělého člověka — byl tehdy ve vyhnanství, kam ho poslal Domitíanus. Najednou ti Regulus říká: „Ptám se tě, Secunde, jaký je tvůj názor na Modesta." Chápeš to nebezpečí, kdybych byl řekl ,,dobrý", a tu hanbu, kdybych byl řekl ,,špatný?Fi Nemohu říci nic jiného, než že mi odpověď tehdy vnukli bohové. ,,Odpovím," pravím, „jestliže se k tomu vyjádří centum-virové." On ale znovu: „Chci vědět, co si myslíš o Mo-destovi ty," (6) Já zase: ,,Bývalo zvykem vyslýchat svědky jen proti obžalovaným, a nikoliv proti odsouzeným." Regulus potřetí: „Neptám se již, co si myslíš o Modestovi, ale co soudíš o jeho oddanosti císaři." (7) „Ptáš se," pravím, ,,na můj názor, ale já nepokládám za správné by( i jen se ptát na někoho, o kom byl vynesen rozsudek." Zmlkl. Mně se dostalo chvály a gratulací, že jsem neusko- dil své cti nějakou snad prospěšnou, ale nečestnou odpovědí, ani jsem se nezapletl do nástrah tak úskočné otázky. (S) Ted se tedy, vyplašen výčitkami svědomí, chytá Caecilia Celera, potom zase Fabia Justa a prosí je, aby mne s ním usmířili. Ale ještě nemá dost a jde ke Špurin-novi. Toho pokorně a úplně zoufalý — to umí, když se bojí — žádá: Navštiv, prosím tě, ráno Plinia v jeho domě, ale hned po ránu (nemohu totiž déle snášet ten neklid) a jakkoliv dosáhni toho, aby se na mne nezlobil, (q) Byl jsem již vzhůru, náhle posel od Spurinny: ,,Přijdu k tobě." ,,Nikoliv," odpovídám, „já k tobě," Sešli jsme se v Liviině sloupoví, jeden spěchal ke druhému. Vyloží mi, čím ho Keiíulus pověřil, připojí své přímluvy, ovšem tak, jak se slušelo na výtečného muže, když se přimlouvá za někoho zcela opačného — zdrženlivě. (10) Řekl jsem mu: „Uvaž sám, co bys pokládal za vhodné odpovědět Regulovi. Tobě nemusím nic namlouvat: očekávám Maurika (ještě se nevrátil z vyhnanstvf), nemohu ti tedy říci nic určitého, protože se chci zachovat tak, jak rozhodne on. Jemu totiž v této věci přísluší, aby mne vedl, a mně, abych ho nasledoval." (i i) Za několik dní nato mne potká na oslavě nastoupení preatorskébo úřadu Regulus flám, Pronásledoval mě až tam a žádá o rozmluvu mezi čtyřma očima, Prý se bojí, že mi v hloubí duše utkvěla jeho pozriámka, kterou učinil jednou na centu m vir ál ním soudě, když oponoval mně a Satríu Rufovi: „Satrius Rufus, který nezávodí s Cícero-nem a je spokojen s řečnictvím naší doby." (12) Odpověděl jsem, že teď, když on sám to přiznává, chápu zlomyslnost té narážky. Ostatně, mohl jsem to pokládat za čest. „Ji vskutku," pravím, „soupeřím s Ciceronem a nejsem spokojen se stavem řečnictvi v naší době, (13) neboť považuji za nanejvýš pošetilé nevzít si za vzor k napodobení to nej lepší, Ale když už ses zmínil o tom soudu, proč jsi zapomněl na jiný, kde ses mne ptal, co soudím o oddanosti Mettia Modesta císaři?" Znatelně zbledl, přestože je bledý stále, a zakoktal: „Neptal jsem se proto, abych uškodil tobě, ale Modestovi." Považ, jak je ten člověk krutý, ani se netají tím, že chtěl uškodit vyhnanci! (14) Dodal skvělý důvod: ,,V jakémsi dopise," praví, ,,který byl předčítán u Domitiana, Modestus napsal: Regulus, ten střízlík, ze všech dvojnožců nej větší ničema," To tedy Modestus napsal úplnou pravdu. (15) Tím téměř náš rozhovor skončil. Ani jsem nechtěl zajít dále, abych si zachoval ve všem volnou ruku, až se vrátí Mauricus, Také mi neušlo, že je Regulus nedotknutelný; je totiž bohatý a politicky vlivný. Hodně lidí ho obletuje a ještě více se ho bojí, což je často silnější než láska. Může se však stát, že se toto jeho postaveni otřese a zhroutí, protože oblíbenost špatných lidí je nejistá jako oni sami, (16) Ale, abych to znovu zopakoval, očekávám Maurika, Je to muž vážný, moudrý, mnoha zkušenostmi poučený, z událostí minulých dovede předvídat věci příští. Na jeho stanovisku bude záležet, mám-li něco podniknout nebo přejít celou věc mlčením.---{17) Toto všechno jsem ti zde vypsal proto, že opravdoví přátelé mají znát nejen všechny své činy a slova, ale též všechny své záměry. Bud zdráv. Život ve městě* a na venkove G. Plínius Miniciovi Fundanovi I 9(1) Je zvláštní, jak je náplň každého jednotlivého dne ve městě jasná, nebo se alespoň jasná být zdá, náplň několika dní dohromady však již ne, (2) Kdyby ses například někoho zeptal: „Cos dělal dnes?" Odpověděl by: „Zúčastnil jsem se slavnosti oblékání mužské tógy, byl jsem na zásnubách nebo na svatbě, jeden mě přizval k zapečetění závětí, druhý požádal o obhajobu na soudě, třetí o radu. (3) Toho dne, kdy ses jimi zabýval, se ti tyto záležitosti zdály být nutné, ale uvážíš-li, žes je dělal den co den, připadají ti zbytečné. Daleko více ještě, když se z města vzdálíš. Tu tě teprve napadne: „Co dní jsem ztratil v tak neplodných věcech I" (4) To se mi stává, kdykoliv si ve svém Laurentinu něco čtu nebo píšu, nebo také když cvičím, což posiluje ducha. Nic neslyBím, co bych slyšel nerad, neříkám nic, co by mě později mrzelo, (5) nikdo u mne nešpinl druhého utrhačnými řečmi a já sám nikoho nekárám, leda snad sebe, když špatně pišu. Žádná naděje, žádný strach mě nevzrušuje, žádné zvěsti nezneklidftují: jen sám se sebou a s knížkami hovořím. (6) Ô, jak dobrý, čistý je to život, jak sladký, ušlechtilý klid, krásnější téměř než každé jiné zaměstnání. Ú, moře, břehy, vy pravé, tajné svatyně Múz, kolik mi toho zjevujete, kolik diktujete mému peru! (7) Proto i ty, jakmile se ti naskytne první příležitost, opusť ten hluk, prázdné těkání a často nesmyslné starosti a oddej se studiu nebo rozjímání v ústraní. (8) Lepší je totiž, jak velmi učeně a vtipně zároveň řekl náš Atilius, mít volno nežli nedělat nic. Bud zdráv. Výtka příteli, že nepřiset na hostinu C. Plinius Septiciovi Clarovi I 15(1) Poslyš, ty jeden, slíbíš, že přijdeš na hostinu, a pak to nesplníš! Rozsudek zní: do posledního haléře mi zaplatíš výlohy, a není toho málo. (2) Pro každého byla připravena jedna hlávka salátu, tři hlemýždi, dvě vejce, špaldová kaše s medovinou a ledem (i ten si započítáš, dokonce ze všeho nejdřív, protože roztál na míse), olivy, červená řepa, melouny, cibule a tisíc jiných neméně vzácných lahůdek. Byl bys poslouchal komiky, přednašeče anebo hráče na loutnu, nebo, při mé velkorysosti, všechny najednou. (3) Tys ale dal přednost, kdoví u koho, ústři-dm, sviním dělohám, mořským ježkům a tanečnicím z Gades. Budeš pykat, neříkám zatím jak, protože ses zachoval ošklivě: nedopřál jsi radost — zda sobě, nevím, mně však určitě. Ale přece jen i sobě. Jak bychom se byli pobavili, nasmáli a nanlosofovali! (4) U mnoha lidí můžeš hodovat okázaleji, ale nikde tak vesele, prosté a bez okolků. Zkrátka, zkus to, a jestli se ještě potom neomluvíš spíše j iným nežli mně, ke mně už nechodí Bud zdráv! Suetonius chce koupit stateček C. Plinius Baebiovi Hispanovi I 24(1) Tranquillus, můj věrný druh, chce koupit stateček, který prý prodává tvůj přítel. (2) Prosím tě, postarej se, aby ho koupil za přiměřenou cenu: jedině tak bude ml t z koupě radost. Spatná koupě je jistě vždy nepříjemná, obzvláště proto. Že jako by vyčítala majiteli jeho hloupost. (3) Mnoho věcí na tom statečku —jen jestli se mu bude zamlouvat cena — mého Tranquilla láká: blízkost města, výhodné spojení silnicí, nevelký dvorec a taková rozloha půdy, která spíše rozptýlí nežli doopravdy zaměstná. (4) A pak, učeným mužům, jako je on, bohatě postačí jen tolik půdy, aby mohli ulehčit své hlavě, osvěžit zrak, ploužit se sem a tam po mezi a ušlapat jedinou pěšinku, znát věechny své révky a spočítat stromečky. (5) Napsal jsem ti o tom proto, abys dobře věděl, jak velkým dlužníkem bude on mně a já tobě, jestliže onen stateček, který má tyto přednosti, koupí tak dobře, že toho nebude litovat. Bud zdrávi Hostina u nadutého lakomce C, Plinius Avitovi II 6(1) Je to dlouhé povídání, kdybych měl začít od začátku, a ani nezáleží na tom, jak se stalo, že jsem jako naprosto ne blízký známý večeřel u kohosi, kdo si připadal být způsobný a hospodárný, orně se včak zdál být. lakomý | marnotratný zároveň, (z) Sobe a několika blízkým přátelům totiž předkládal největší pochoutky, ostatním levná jídla a drobky. Také víno rozdělil do malinkých skleniček na tři druhy, ne proto, aby bylo možno si vybrat, ale aby nebylo možno se rozhodnout — jedno sobě a nám, druhé druhořadým přátelům (má totiž přátele odstupňované), třetí svým a našim propuštěncům. (3) Povšiml si toho člověk, který ležel vedle mne, a zeptal se, zda to schvaluji. Odpo- - věděl jsem, že ne, „Jak to tedy," praví, „děláš obvykle ty?" „Všem předkládám totéž, zvu je přece na hostinu, a ne abych je pokořil, a pokládám ve v sem 2a sobě rovné ty, které jsem rozložil na lehátcích kolem stolu." — „Také propuštěnce V* — „Také, považuji je pak za spolustolovní-ky, a ne za propuštěnce." (4) On však namítl: „To tě musí stát hodně." — „Vůbec ne," — „Ale jak je to možné?" — ,>Tak, že totiž moji propuštěnci nepijí to co já, ale já to co oni," (5) A, u Herkula, zkrotís-Ii svůj mlsný jazyk, není těžké rozdělit se s více lidmi o to, co jíš sám. Musíš jen ovládnout svou mlsnost a držet ji v jistých mezích, chceš-li utratit méně, ale mnohem správnější je dosáhnout toho omezováním sebe sama nežli na úkor druhých, (6) Proč ti to povídat n ? Aby mladíkovi tak skvělé povahy, jako jsi ty, neučarovala rozmařilost u stolu, byť by vzbuzovala zdání střídmosti. A pak, moje láska k tobě mě zavazuje k tomu, abych ti na příkladu ukázal, čeho by ses měl vyvarovat, kdykoliv by se něco takového přihodilo, {7) Pamatuj si tedy, že ničeho se nemáš varoval více nežli onoho nového spojení rozmařilosti a lakoty. Jsou to vlastnosti velmi hnusné každá zvlášť, ale co teprve dohromady] Bud zdráv! Papis vily v Ldurcntinu C. Plinius Gallúvi II 17(1) Divíš se, že tolik miluji své Laurentinum, nebo, dáváš-li přednost druhému tvaru, tedy statek laurentský. Pochopíš to, až poznáš půvab té stavby, její malebnou polohu a široké pobřeží u ni. (2) Má víla leží 17 mil od "Ríma, takže si tam můžež zajet, když jsi splnil všechny své povinnosti, aniž se tím nějak naruší tvůj denní program. Nemusí se nutně jet jedinou cestou, vede k ní totíž silnice laurentská i ostijská, jenomže z Jaurentské musíš odbočit u 14., z ostijské u n. milníku. Obě silnice potom přecházejí v cestu místy písčitou, pro povoz poněkud obtížnou a zdlouhavou, ale pro jezdce na koni krátkou a pohodlnou. (3) Tu i tam mění krajina svou tvář: hned se cesta úží, sevřena lesy, hned se zas doširoka rozvírá v rozlehlých lukách, a na nich četné houfy ovcí, velká stáda koní a skotu, která zima sehnala z hor a ted se tu pasou na travé ve vlahém jarním slunci, {4) Vila je pro své účely prostorná a její udržování není nákladné, V přední části je prosté, avšak vkusné atrium a za ním sloupová síň ve tvaru písmena D, která vroubí malinký, ale roztomilý dvorek, Je výborným útočištěm v nečase, kdy je chráněna rámy se slídou a ještě mnohem účinněji přečnívající střechou. (5) Přímo proti sloupové síni je veselý peristyl a hezounká jídelna, vybíhající na pobřeží, kterou zlehka omývá poslední tříšť vln, vzdou-vá-li se moře v jižním větru. Ze všech stran má dveře a okna stejně veliká jako dveře, takže z bočních atěn a ze stěny čelní má vyhlídku jakoby na trojí moře. Odzadu zase vidíš peristyl, sloupovou síň a dvorek, potom opět sloupovou síň, atrium, les a v dáli hory. (6) Nalevo od jídelny, ale poněkud dále od moře, je velká ložnice a za ní druhá, menší — jedno její okno vpouští slunce vycházející a druhé zachycuje jeho poslední paprsky před západem, Z ní také hledíš na moře pod sebou, sice z větší dálky, ale o to bezpečněji. (7) Tato ložnice tvoří spolu s protilehlou jídelnou zákoutí, kde se soustřeďují a umocňují ty nej palčivější sluneční paprsky. Tady přebývají v zimě mi lidé a mají zde také tělocvičnu — ani vítr sem nezavane, kromě těch, které přinášejí mraky, ale i ty dělají místnost spíše jen tmavou nežli neobyvatel-nou. (8) K tomuto úhlu se pojí ložnice zahnutá ve tvaru apsidy, která všemi svými okny sleduje oběh Slunce, V jedné její stěně je na způsob knihovny zabudována skříň obsahující díla, k nimž je nutno se znovu a znovu vracet, nikoliv je přečíst jen jednou. (9) S ložnicí polokruhovou pak souvisí jiná ložnice, oddělená chodbou, jejíž zdviženou podlahou a rourkami ve zdích se rozvádí vzduch zahřátý na zdravou teplotu a vytápějí se prostory na obou stranách. Ostatní místnosti tohoto křídla jsou vyhrazeny otrokům a propuštěncům, většina pokojů je však zařízena tak vkusně, že by se v nich mohli přijímat i hostě. (10) Na druhé straně od jídelny je ložnice, zařízená se zvláště vytříbeným vkusem, a dále místnost, která může sloužit bud jako velká ložnice, nebo jako menší jídelna, je celá prozářená sluncem a odlesky moře. Za ní ložnice s předsíní, vzdušná v létě díky své vyvýšené poloze a dobře chráněná v zimě: leží totiž úplně v závětří. Společná stěna ji spojuje s jinou ložnicí a předsíní. (n) Následuje veliká, prostorná koupelna se studenou vodou, z jejíchž protějších stěn vybíhají takřka ze zdi dva kruhovité bazény, dost rozměrné, uvážíš-li, že je moře na dosah. Vedle je místnost pro masáž, topeniště, komora k nahřívání horké vody a dvě místnosti, spíše vkusně nežli nákladně zařízené, K nim přiléhá bazén s teplou vodou pozoruhodný tím, že když v něm plaveš, máš vyhlídku na moře. (ia) Kousek dál je sál pro hry s mírem, kam se i,v nejparnějĚím létě dostane slunce teprve na sklonku dne. V tomto místě se zvedá věžička, V přízemí má dva pokoje a nahoře dva další, mimoto jídelnu, z níž je výhled na širošíré moře, na dlouhý pruh pobřeží a na kouzelné vily. (13) Je tu i jiná věžička a v ní ložnice, kde vidíš slunce vycházet i zapadat, dále prostorný sklad vína a špíž, pod níž je jídelna, kam doléhá za bouře pouze hučení moře a rachot hromů, ale i to jen jakoby z dáli a tlumeně, Okna má na zahradu a na alej, která ji kolem dokola lemuje. (14) Alej vroubí zimostrázy a tam, kde zimostráz růst nemůže, rozmarýny (v místech chráněných střechou je zimostráz sytě zelený, ale pod širým nebem a na větru ho i na tu dálku skrápí a vysouší mořská voda). (15) Ve vnitřním kruhu, tvořeném alejí, roste mladá, stinná vinná réva, půda je zde proto měkká a bortí se i pod bosou nohou. Zahrada je porostlá spoustou morušovniků a fí-kovníků, pro něž je tu půda zvláště vhodná, zatímco pro ostatní druhy stromů se hodí jíž méně. Takovou vyhlídku — není však o nic horší než pohled na moře — má tedy jídelna položená daleko od pobřeží. Odzadu ji obklopují dva pokoje s okny, pod nimiž leží vchod do víly a druhá zahrada, zelinářská s úrodnou půdou, (16) Odtud se táhne krytá sloupová síň, velká jako nějaká veřejná budova. Po obou stranách má okna — směrem na moře více, na straně do zahrady vždy o jedno méně. Když je klidný den a bezvětří, otvírají se všechna, ale fouká-li z jedné nebo druhé strany vítr, dají se snadno otevřít jen na tu stranu, kde je právě klid. (17) Před krytou sloupovou síní je květinová terasa provoněná fialkami. Sluneční žár je zde ještě násoben odrazem ze stěn síně, která sice udržuje slunce, ale také zadržuje studený severní vítr, takže je před ní zrovna takové horko jjko svěži vzduch za ni. Podobně zastavuje i jižní vítr a tak tříští a tlumí větry vanoucí opačnými směry jednou anebo druhou boční stěnou, (la) To jsou její příjemné stránky v zimě, ještě větší přednosti však má v létě. Svým stínem totiž, který se hned krátí, hned zase dlouží, tu padá na jednu, tu zase na druhou stranu, podle toho, zda se den dlouží či krátí, zpříjemňuje dopoledne pobyt na terase, odpoledne v přilehlé části aleje a zahrady. (19) Vlastní krytá síň má nejméně slunce právě ve chvíli, kdy slunce pálí nejvíce a stojí kolmo nad její střechou. Mimoto jejími otevřenými okny provívá západní vánek, a proto tu není nikdy těžký, zatuchlý vzduch. (20) Na konci aleje za krytou sloupovou síní a zahradou je můj zamilovaný pavilón, skutečně zamilovaný. Sám jsem ho stavěl, Je v něm světnice na vysluní, z níž hledík jedním oknem na květinovou terasu, druhým na moře a obě jsou obrácená k slunci. Z ložnice je zase dveřmi vidět krytou sloupovou síň a okny moře. (21) Proti prostřední zdi je, poněkud vzadu, velmi elegantní odpočívárna, kterou můžeš s ložnicí buďto spojit, nebo ji od ní oddělit: stačí zasadit rámy se slídou a spustit závěsy nebo rámy odstranit a závěsy shrnout, Je tu lůžko a dvě lenošky: v nohách máš moře, za zády vily a na obzoru lesy: ve třech oknech se ti naskýtají tři různé pohledy bud zvlášť, anebo všechny najednou. 5 ložnicí a odpočí várnou je spojena ložnice určená pro spánek v noci. (22) Sem nedolehnou hlasy otroku ani hučení more, ani hromobití za bouře, nejsou vidět blesky, ba ani denní světlo sem nepronikne, nejsou-li okna přivě otevřená. Tento pokoj je tak pěkně stranou ostatních a. má tak dobrou izolaci proto, že mezi zdí ložnice a zahradou je chodba, v jejímž prázdném prostoru doznívá každý zvuk. (23) K ložnici přiléhá maličká místnost s topeništěm, jejímž úzkým průduchem proniká podle potřeby více či méně tepla. Dále je tu předsíň a ložnice, obrácená ke slunci až do pozdního odpoledne, kdy jsou jeho paprsky šikmé, ale i ty ještě zachycuje. (24) Když se uchýlím do tohoto pavilónu, zdá se mi, že jsem daleko dokonce i od své vily a užívám si této velké výhody zvláště o svátcích saturnálií, kdy se všechny ostatní části domu otřásají ne-vázaným veselím a svátečním jásotem: tam totiž nepřekážím v zábavách svým otrokům a propuštěncům a oni zase neruší ve studiu mne, (25) Ke všem těmto výhodám a půvabům mé vily chybějí ještě fontány, jsou tu však studny či spíše prameny, vyvěrají totiž na povrchu, Pobřeží je zde po všech stránkách obdivuhodně bohaté; v kterémkoliv místě bys začal kopat zem, hned ti vytryskne vstříc voda, a to voda čistá, ani trochu není znečištěná, přestože je moře tak blízko, (26) Okolní lesy poskytují dřevo a vše ostatní nám dodává kolonie Ostia. Pro běžné potřeby človeka však stačí i vesnice, od níž mne dělí jediná vila. Jsou v ní troje lázně, což je veliká pomoc v případě, když se pro nenadálý příjezd nebo krátkost pobytu nevyplatí vytápět lázeň doma. (27) Pobřeží zdobí střechy vil, tu v souvislých řadách, tu roztroušené, a tato různorodost je velmi půvabná — vily vypadají jako skupinky měst, když na ně hledíš od moře anebo z pobřeží. Někdy je pobřeží kypré, je-li moře dlouho v klidu, častěji však je udusané střídavým proudem přílivu a odlivu. (28) I když moře v těchto končinách neoplývá vzácnými druhy ryb, přece jen nám diva platýze a výtečné kraby, Můj statek také poskytuje vnitrozemské potraviny, především mléko. Scházejí se sem totiž stáda z pastvin, když jdou za vodou a stínem, (zg) Nezdá se ti, že jsem měl dobré důvody k tomu, £ 258 íS abych si zvolil toto ústrani za své sídlo, že zde pobývám a miluji jeř NezatoužíŠ-li po něm, jsi zarytý měšťák, Kéž bys však po něm zatoužil, aby k tolika a tak krásným přednostem mé vily přibyla ještě ta, že ty jsi se mnou pod jednou střechou. Bud zdrávi Život a dílo Pimtíi Staršího C. Plinius Baebiovi Macrovi III 5(1) Je mi nesmírně milé, že tak pozorně pročítáš knihy mého strýce, že je chceš mít všechny a ptáš se, které to jbou. (2) Budu ti dělat průvodce a seznámím tě také s pořadím, v jakém byly napsány. Také to totiž bývá pro milovníky literatury vítaným poznatkem, (3) ,rO vrhání oštěpem při jízdě" v jedné knize. Tu napsal se stejnou mírou talentu i důkladnosti v době, kdy konal vojenskou službu jako velitel jízdního oddílu. Dvě knihy „O životě Pomponia Secunda", který ho měl obzvláště rád. Jako by jimi vzdal památce přítele hold, jenž mu náležel, (4) Dvacet knih ,,Válek germánských", kde shrnul všechny války, které jsme kdy s Germány vedli, a to na popud snu: zjevil se mu ve spánku Drusus Nero, který Germanii z velké čisti dobyl a také tam zemřel. Svěřil mu svou pamitku a prosit, aby jí nedovolil upadnout do nespravedlivého zapomenutí. (5) Tři knihy „O studiu řeČ-nictví", pro šíři námětu rozdělené do šesti dílů, v nichž vede řečníka od prvních krůčků v tomto umění až k úplné dokonalosti. — Osm knih „O kolísání gramatických tvarů" napsal v posledních letech Neronovy vlády, kdy každý jen trochu svobodnější a odvážnější literární žánr se stal nebezpečným uprostřed všeobecného útlaku. (6) Třicet jedna knih „Pokračování historického díla Aufidia Bassa". — Třicet sedm knih „Přírodovědy" — rozsáhlé, erudované dílo, pestré jako príroda sama. (7) Divíš se jistě, že tolik knih, a některé z nich propracované do takových podrobností, dokázal napsat člověk zcela zaneprázdněný. Ještě více se podivíš, když ti řeknu, f? 2S0 4 r ie po jistou dobu působil jako právní zástupce, íc zemřel v 56 letech a že celý ten čas žil rozptylován a vázán nej důležitější mi povinnostmi i přátelským vztahem k císaři, (8) Byl však ztělesněním bystrého ducha, neuvěřitelné činorodosti a nej vyšší píle. O svátku vulcanalií začínal pracovat brzy, ještě za úplné tmy, a nejen pro šťastný začátek, ale aby skutečně studoval, V zimě pak v jednu hodinu v noci nebo — když hodně pozdě — ve dvě. Často však již o půlnoci. Měl vskutku velmi pohotový spinek, občas dokonce usínal a probouzel se přímo nad knihou. (9) Před svítáním chodíval k císaři Vespasianovi (neboť ten také pracoval po nocích) a odtud za úřadem, jímž byl pověřen, A když se vrátil domů, věnoval všechen zbylý čas studiu. (10) V létě často po jídle — jedl přes den lehká, snadno stravitelná jídla po způsobu předků — lehával na slunci, pokud mu zbyla chvíle, dával si předčítat knihu a dělal si poznámky a výpisky, Nic nečetl, aniž by si přitom dělal výpisky; říkával také, že žádná kniha není tak špatná, aby si z ní člověk nevzal nějaké ponaučení. (11) Po opalováni se většinou vykoupal ve studené vodě, pak něco snědl a maličko si zdříml. Brzy nato, jako by byl už další den, se dal do studia a pracoval až do večeře. Také během ní se četlo a dělaly se výpisky, ovšem jen zběžně. (12) Vzpomínám si, jak jeden z jeho přátel vrátil při předčítání zpět otroka, když se přeřekl, a přinutil ho to místo zopakovat. Můj strýc mu tekli „Rozuměl jsi, doufám?'4 A když přikývl, dodal: „Proč jsi ho tedy vracel? Ztratili jsme tím tvým vyrušením deset dalších veršů/' Tolik Šetřil časem, (13) V létě vstával od večeře ještě za světla, v zimě se soumrakem, takdůsledně, jako by ho k tomu nutil nějaký zákon. (14) A to uprostřed ruchu a městských starostí, Na venkově bral studiu jen ten čas, kdy se koupal: ale říkámdi koupal, myslím tím dobu, po kterou byl ve vodě, protože zatímco ho utírali nebo třeli kartáčem, poslouchal něco nebo diktoval. (15) Na cestách se vůbec věnoval jen tomuto jedinému zaměstnání, jako by ani neměl jiné starosti: po boku měl, s knihou a zápisníkem, písaře. Ten míval v zimě ruce chráněny dlouhými rukávy, aby ani špatné počasí nepřipravilo strýce o nějaký čas určený studiu; z tohoto důvodu se také v Římě strýc nechával nosit v nosítkách. (rG) Vzpomínám si, jak mě pokáral za to, že jsem se byl projít: Nemu sel jsi ty hodiny ztrácet," řekl, Považoval totiž za ztrátu času každou chvíli, která se nevěnovala studiu. (17) Díky takovémuto úsilí dokončil tolik děl a zanechal mí 160 komentářů z vybraných autorů, psaných také na rubu a velmi drobným písmem, takže ve skutečnosti je jejich počet několikanásobně větší. Sám říkával, že je mohl prodat Larciovi Liciniovi za 400 000 sesterciů, když byl prokurátorem v Hispánii, a to jich bylo tehdy o něco méněl (18) Nezdá se ti, když si uvědomíš, kolik toho přečetl a kolik napsal, že nemohl zastávat žádné úřady ani být přítelem císaře, a zase, když slyšíš, kolik úsilí věnoval studiu, že toho nemohl mnoho napsat ani přečíst? Vždyť čemu by nebyla na překážku činnost tak rozsáhlá? Ale na druhé stranĚ, Čeho by nemohl dosáhnout při takové vytrvalosti? A tak se obvykle směji, když mi někdo říká, že jsem pilný, protože ve srovnání s ním jsem úplný lenoch, Jsem ale sám, koho vytrhují jednak veřejné záležitosti, jednak povinnosti k přátelům? Kdo z těch, co celý život prosedí nad knihami, by se nezašly děl, když se s ním srovná, jako by jen spal a nic nedělal? Rozepsal jsem se, přestože jsem ti původně chtěl napsat jen to, oč jsi mě žádal: totiž, které knihy strýc zanechal. Doufám však, že ani můj výklad ti nebude milý méně nežli jeho díla. Může tě nejen podnítit k jejich přečtení, ale i povzbudit ke snaze vykonat něco podobného, Bud zdráv! # 3ůo *5ř & zGi t£ Smrt básníka Silia Italica C. Plinius Rufovi Caniniovi III 7(1) Před chvílí mi oznámili, žeSilius Italicus ukončil svůj život hladovkou na svém neapoíském sídle, (2) Příčinou smrti byla nemoc. Objevil se u nčho nevyléčitelný nádor a z odporu k této chorobe si v pevném odhodlání sáhl na život. Do posledního dne byl blažený a šťastný, až na to, že ztratil mladšího ze svých dvou synů. Ale staršího a nadanějšího syna opustil na vrcholu jeho kariéry a jako bývalého konsula. (3) Za Nerona Italicus uškodil své pověsti (panovalo tehdy přesvědčení, že vznáší obžaloby ze své vlastní iniciativy), avšak v roli přítele císaře Vitellia si počínal jako rozvážný muž a dobrý společník, z úřadu prokonsula v Asii si odnesl slávu a skvrnu po své dřívější horlivosti smyl chvályhodným odchodem do ústraní. (4) Patřil k předním osobnostem státu, neměl však moc, a proto ani nevzbuzoval závist: přicházeli ho pozdravit, skládali mu poklony, ačkoli často ležel na lůžku a jeho ložnice byla vždy plná lidí, kteří nepřicházeli proto, že byl bohat. Pokud zrovna nepsal, trávíval dny ve velmi učených hovorech. (5) Psal básně, spíše vybroušené nežli s básnickou jiskrou, a názory lidí na ně si občas ověřoval veřejným předčítáním. (6) Nakonec, když ho k tomu nutil již věk, odešel z Říma a pobýval v Campanii, odkud se nehnul ani při nástupu nového císaře. {7) Je to velmi ke cti caesarovi, za jehož vlády to bylo možné, a také ke cti tomu, kdo si dovolil takovéto svobody využít, Byl milovníkem krásných věci, a to do té míry, že mu vyčítali koupčchtivost. (8) V témž kraji vlastnil více vil a vždy, když se mu zalíbily nové, ty starší zanedbával. Všude měl plno knih, plno soch a obrazů, které nejenže vlastnil, ale doslova uctíval, přede všemi Vergiliův. Výročí jeho narození oslavoval s větší vážností než své vlastní narozeniny, nejčastěji v Neapoli, kde obvykle chodíval k jeho pomníku jako ke svatyni. (y) Uprostřed takovéto klidné pohody zemřel v 75. roce svého života* Byl spíše slabé tělesné konstrukce nežli často nemocen. Byl jak posledním konsulem, jehož jmenoval Nero, tak také posledním ze všech konsulů, Neronem jmenovaných, kdo zemřel. (10) Stoji rovněž za povšimnutí, že jako poslední z bývalých konsulů doby Neronovy zemřel ten, za jehož konsulátu zemřel Nero. Při těchto úvahách mě jímá soucit s křehkostí lidskou, (li) Vždyť je něco tak vymezeného a krátkého jako i ten nej delší lidský život? Nezdá se ti snad, že tu Nero ještě včera byl? A zatím, z těch, kdo za jeho vlády zastávali úřad konsula, již nežije ani jediný. Ačkoliv, proč se tomu divím! (iz) L. Piso, otec onoho Pisona, kterého Festus nanejvýš zločinným způsobem zavraždil v Africe, říkával, že nevidí v senátě nikoho z těch, jichž se jako konsul ptával na jejich názor. (13) V tak krátkém čase se skončí život tolika lidí, že se mi zdají nejen omluvitelné, ale i chvályhodné ony královské slzy. Vypráví se totiž, že Xencés, když přelétl zrakem obrovské vojsko, zaplakal nad tím, že tolika tisícům hrozí tak blízký konec. {14) Tím více se snažme prodloužit ten kousek nejistého a pomíjivého času, a není-li nám dáno činy (protože tyto možnosti jsou v jiných rukou), tedy alespoň svou duševní prach A poněvadž je nám odepřeno žít déle, zanechejme po sobě něco, co bude Bvědčit, že jsme žili! (15) Vím, že ty nepotřebuješ pobídek, láska k tobě mne však nutí, abych tě pobídl, i když se snažíš, tak jak to děláváš ty mně. Soupeření je blahodárné, když se přátelé vzájemné podněcují z lásky k nesmrtelnosti. Bud zdráv! Přijetí pozvání na hostinu C. Plinius Severovi Catiliovi III 12(1) Přijdu na hostinu, ale již nyní si vymiňují, aby byla krátká a nenákladná, aby oplývala pouze sokratovskými hovory, ale i v nich ať se zachová míra. (3) Příští den nám nastane povinnost přijímat ranní návštěvy, k níž se ani Katonovi nepodařilo dostat bez úhony. G. Caesar mu to však vytkl takovým způsobem, jako by mu skládal íf 262 0 £ 263 $ poklonu. (3) Popisuje totiž, jak ti, s nimiž se Kato setkal, zrudlí, když mu odkrývali hlavu, kterou si v opilosti zahalil tógou. A dodává k tomu: „Myslel bys, že nepřiatihli oni Katona, ale Kato je." Mohlo se snad dostat Katonovi většího projevu úcty nežli toho, že si ho i v opilosti tak vážili? Naše hostina vsak musí zachovat pravou míru, a to jak v úpravě a nákladech, tak také v době trvání, My totiž nejsme z těch, které by nemohli hanět ani nepřátelé, aniž by je zároveň nechválili, Bud zdráv, Rimanka C, Plinius Nepotovi III 16(1} Vypozoroval jsem, zdá se mi, že mezi činy a výroky mužů a žen jsou jedny slavnější, druhé však ve skutečnosti větší. (2) Tuto mou domněnku potvrdil včerejší rozhovor s Fanií — je to vnučka oné Arrie, která byla svému muži oporou a příkladem v hodině smrtí. Vyprávěla o mnoha dalších, stejně velkolepých, ale méně známých činech své babičky, které ti budou myslím připadat stejně obdivuhodné, až je budeš číst, jako připadaly mně, když jsem je poslouchal. (3) Caecina Paetus, Ariin muž, byl nemocen a nemocen byl též jejich syn, oba nevyléčitelně, jak se zdálo. Syn zemřel. Byl to hoch nesmírně krásný, nesmírně ctnostný a pro tyto vlastnosti svým rodičům drahý neméně než proto, že byl jejich synem. (4) Arria mu připravila pohřeb, zařídila smuteční obřady a vše tak, že se manžel nic nedozvěděl. Ba co více, pokaždé, když vcházela do jeho pokoje, předstírala, Že syn Žije, že se mu také daří lépe, a na jeho neustálé dotazy, co hoch dělá, odpovídala: ,,Dobře se vyspal, chutnalo mu jídlo.. (s) Potom, když již nad ní dlouho potlačované slzy vítězily a draly se jí do očí, vycházela z pokoje: tu se teprve oddávala své bolesti. A když se dosyta vyplakala, s očima bez slz a s klidným výrazem v tváři se vracela, jako by bolest nad ztrátou syna byla nechala přede dveřmi. (6) Proslulý je jistě i další čin této ženy: vytasila dýku, pro- klála si hrud, vytáhla čepel a podala ji muži s těmito nesmrtelnými a téměř božskými slovy: „Nebolí to, Paete." Při tomto činu a při těchto slovech však přece jen měla před očima svou příští slávu a nesmrtelnost. Tím krásnější je tajit své slzy a skrývat svůj žal, ztratit syna a dále hrát úlohu matky, a to bez vyhlídky na nesmrtelnost a slávu. (7) V Ilýrii se Scribonianus chopil zbrani proti Claudiovi. lJaetus byl na jeho straně, a proto ho po Scribonianově zavraždění odváželi do Říma. (8) Když už měl nastoupit na lod, prosila Arrie vojáky, aby ji vzali s sebou* ,,Hodláte zřejmě dát bývalému konsulovi nějaké otroky, z jejichž rukou by přijímal pokrm, kteří by ho oblékali a obouvali," řekla. ,,To všechno zastanu já sama." (9) Ničeho však nedosáhla. Najala si tedy rybářskou bárku a na této lodičce jela v patách obrovské lodi. Ona to také byla, kdo řekl před Claudiem Scribonianově ženě, která prohlásila, že je ochotna vypovídat: „Tebe mám poslouchat? Muže ti zavraždili v náručí, a ty žiješ l" Z tohoto výroku jasně vysvítá, že její překrásná smrt nebyla dílem ukvapeného rozhodnutí, (10) Vždyť také svému zeti Thraseovi, když jí snažně prosil, aby nepomýšlela na smrt, a mimo jiné se ji ptal: ,,Chceš tedy, aby tvá dcera zemřela se mnou, budu-li jednou muset zemřít?" odpověděla: „Jestliže s tebou bude žit tak dlouho a v tak dokonalé shodě jako já s Paetem, pak chci,'1 (n) Touto odpovědí zvýšila obavy rodiny, takže ji střežili ještě bedlivěji. Povšimla si toho a řekla: „Je to zbyterné. Mu/t-tc dus;ihnout jen toho, že budu mít těžkou smrt, ale zabránit mi v ní nemůžete." (12) Nato vyskočila ze židle, vrhla se proti zdi a narazila do ní s takovou silou, že se zhroutila. Když ji pak přivedli k sobě, pravila: „Řekla jsem vám, že si najdu cestu ke smrti, ať je jakkoliv tvrdá, zabráníte-li mi v cestě snadné." (13) Nezdají se ti tyto činy větší než ono slavné „Nebolí to, Paete," jímž je jen dovršila? O tomto posledním činu se však mluví všude, kdežto o těch předcházejících neví nikdo. Z toho plyne, jak jsem řekl na začátku, že z lidských íf 2Ď4 íř činů jsou jedny známější, dnihé však ve skutečnosti větší. Bud zdráv. Smrt básníka Martiala C, Plinius Corneliovi Priscovi III 21 (i) Doslýchám se, že zemřel Valerius Martialis, a skličuje mé to. Byl to nadaný člověk, bystrý a prudký, jeho verše měly pořádný říz a byly šťavnaté, avšak neménč ryzí, (2) Když odcházel z Říma, opatřil jsem ho na cestu penězi, dal jsem mu je z přátelství a také za veršíky, jež na mne složil, (3) Bývalo za našich předků zvykem vyznamenávat poctami nebo penězi lidi, kteří psali o síávě jednotlivců nebo měst; za našich časů, žel, vy Sel tento fcvyk mezi prvními z módy, stejně jako i jiné krásné a šlechetné činy. Neboť od té doby, co jsme přestali konat skutky hodné chvály, pokládáme také chválu za něco nevhodného, (4) Ptáš se, které veršíky to jsou, za něž jsem se mu odvděčil? Odkázal bych tě přímo na jeho knihu, kdybych pár neznal zpaměti. Budou-li se ti líbit, najdeš si již další v knize sám. (5) Oslovuje Múzu a posílá ji, aby vyhledala můj dům v Esquiliích a uctivě přistoupila: Poslyš* netluc však, vínem rozjařená> v dobu nevhodnou na výmlu\mé dveře: v dílo Minervy vážné on tam zabránt skládá po celé dni své soudní řeči, které přiřadí čestně příští věky k plodům velkého mistra Arpinského. S pozdním soumrakem vstoupíš bezpečněji, až tam zavládnou růže, vzkypí vínot míly tmi vlasy až zvlhnou, tot tvá chvíle! Pak snad přečte té rád i přísný Kato... (6) Nerozloučil jsem se tehdy právem s tím, kdo na mne napsal tyto verše, jako 3 nej lepším přítelem a netruchlím tecT právem tak, jako by mi nej lepší přítel zemřel? Vždyť mi dal, kolik mohl nejvíce, a byl by dal ještě více, kdyby byl mohl. Ačkoliv, co více je možno dát člověku nežli slávu, uhnání a nesmrtelnost? „Ale co když ty verše, které napsal, nebudou nesmrtelné?" namítne někdo. Možná nebudou, on však je psal v přesvědčení, že nesmrtelné budou. Bud zdráv. Odkaz pro otroka Modesta C. Plinius Statiovi Sabinovi IV 10(1) Píšeš mi, že Sabina, která nám odkázala dědictví, nedala nikde příkaz k tomu, aby její otrok Modestus dostal svobodu, ale Že mu současně takto připsala v závěti odkaz: „Modestovi, jemuž jsem rozkázala dát svobodu."' Ptáš se, co si o tom myslím. Poradil jsem se se znalci a (i) všichni se shodli na tom, že nemá dostat svobodu, protože mu nebyla darována, ani odkaz, protože byl dán otrok j. Mně se však zdá, že zde jde o zjevný omyl, a proto se domnívám, že my musíme, jako by to Sabina sama napsala, udělat to, o čem byla přesvědčena, že napsala. (3) Pevně věřím, žť na můj návrh přistoupíš, poněvadž obvykle velmi svědomitě zachovává! poslední vůli zemřelých, kterou dobří dědicové chápou jako zákon. Pro nás čest neznamená méně než pro jiné potřeba. Ať tedy zůstane s naším svolením na svobodě a užívá odkazu, jako by vše bylo v naprostém pořádku. Vždyť je v pořádku, když si někdo dobře zvolí dědice. Bučí zdráv. Provokace při hlasování v senátě C, Plinius Maesiovi Maximovi IV 25(1) Psal jsem ti, že se musíme mít na pozoru, aby při tajném hlasování nedošlo k nějakému pohoršení. A už .je to tady, Při posledním volebním shromáždění se na některých tabulkách objevila spousta Žertů i tak nechutných, že je nelze ani vyslovit. Na jedné byla dokonce jména kandidátů *¥ 206 # zaměněna za jména jejich ochránců. (2) V senátě to vřelo a s velkým halasem se svolával hněv císařův na hlavu pachatele. Ten ale unikl a zůstal utajen. Možná že byl dokonce mezi těmi, kdo křičeli nejvíce. (3) Co si máme myslet, že provádí doma člověk, který si jako šašek tropí posměch z tak vážné a důležité cíwíle a jenž vůbec vystupuje v senátě jako posměváček, vtipálek a šprýmař? (4) Takovou drzost vnuká bezcharakternímu člověku asi toto pomyšlení: „Vždyť kdo by se to dozvěděli" Vyžádá si tabulky, vezme pero, skloní hlavu, nikoho si neváží a ztratí úctu k sobě samému. Odtud pramení takové scény, které by se hodily na divadlo, (5) Kam se máš obrátit? Co proti tomu můžeš udělat, když špatnost je silnější nez prostředky proti ní? Ale to je nad naše síly. Přenechme to tomu, jemuž denně přidělává hodně bdění a námahy tato naše tupá, současně však nevázaná lehkomyslnost. Spisovateli Suetaniovi C. Plínius Suetoniovi Tranquillovi Vio{i} Sejmi již konečně tíhu zodpovědnosti z mých hendekasylabů, v nichž jsem slíbil tvé spisy našim společným známým. Denně se jich někdo dovolává, dožaduje, a hrozí dokonce nebezpečí, že dostanou obsflku k soudu. (2) Já také otálím s vydávaním svých knih, ty jsi však překonal i moji nerozhodnost a liknavost. Tedy to již ne-odkládej nebo si dej pozor, aby ty knížky, které z tebe nemohou vymámit lichotky v mých hendekasylabech, z tebe nedostaly nadávky v kulhavých jambech. (3) Je to dokonalé, zralé dílo, pilováním se již nevybrousí, spíše se setře jeho půvab. Dopřej mi to potěšení, vidět tvé jméno v titulu, slyšet, že se opisuje, čte, že jdou díla mého Tran-quílla na odbyt! Bylo by spravedlivé, abych se i já ve jménu našeho přátelství dočkal od tebe stejné radosti, jaké se dostává tobě mým přičiněním. Bud zdráv. Propuítěnec Zosimus C. Plinius Valeriovi Pavlínovi V 19(1) Vím, jak vlídně zacházíš se svými otroky a propuštěnci, o to upřímněji se ti svěřím, jak laskavě se chovám k mým lidem já. {2) Mám stále na mysli ono homérske „a býval otcovský vlídný" i naše „otec rodiny". A i kdybych měl tvrdší a necitelnější povahu, přece by mě oblomila nemoc mého propuštěnce Zosíma, jemuž je třeba projevit tím více soucitu, čím více ho má nyní zapotřebí. Je to hodný člověk, ochotný a vzdělaný. (3) A obor, ve kterém se nejvíce vyzná, označení, které by mohl mít na cedulce, kdyby byl prodáván na trhu — herec. Přednáší výiazně, citlivě a s pochopením, výstižně i půvabně zároveň. Také na kítharu hraješ větší dovedností, než jakou obvykle herec potřebuje, I řeči, dějepisná díla a básně čte tak dobře, že se zdá, jako by se byl učil jen a jen tomu. (4) Vyjmenoval jsem ti to všechno schválně, abys věděl, kolik příjemných služeb mi on sám prokazoval. K tomu ještě přistupuje moje dávná náklonnost k němu, kterou obavy o něj ještě zvětšily. (5) Příroda to už tak zařídila, že nic tolik nepodnecuje a nerozdmychává lásku jako strach, že o ni přijdeme. Ten strach však u něho neprožívám poprvé. (6) Neboť již před několika lety, když jednou horlivě a zaujatě přednášel, začal najednou chrlit krev a já jsem ho proto poslal do Egypta, kde pobyl delší dobu a nedávno se vrátil zotaven. Potom ale, když několik dní po sobě příliš namáhal hlasivky, stará choroba se přihlásila pokašláváním a znova začal chrlit krev. (7) Rozhodl jsem se proto, že ho pošlu na tvůj statek, který máš u Fora Iuliova. Slyšel jsem té totiž často vyprávět, Že je tam zdravý vzduch a mléko jako stvořené pro léčení těchto chorob. (8) Prosím tě, napiš svým lidem, aby ho přijali a přidělili mu místo v tvém domě. Ať se také postarají o jeho případné výlohy, bude toho však potřebovat jen velmi málo. (9} Je totiž tak Šetrný a skromný, že se omezuje nejen v dobrotách, ale z hospodárnosti i v tom, # 368 íř co je pro jeho zdraví nezbytné. Dám mu s sebou tolik, kolik mu postačí na cestu k tobě. Bud zdráv. Po recitaci v domě přítele C. Plinius Restitutovi VI 17(1) Nemohu se udržet, abych ti nevylíčil alespoň v dopise, když to nejde osobně, jaké rozhořčeni se mne zmocnilo při recitaci u kteréhosi z mých přátel. (2) Předčítal se spis skutečně dokonalý, Mezi posluchači byli dva nebo tři „znalci na slovo vzatizřejmě tak připadali sami sobě a ještě několika dalším, protože seděli jako hluchoněmí. Neotevřeli ústa, nepohnuli rukou, konečně ani nepovstali, byť jen proto, že se už naseděli dost, (3) Jaká to důležitost] Jaká ztělesněná moudrosti Anebo lépe: jaká omrzeloat, nadutost a nehoráznost či spíše ještě posedlost, vynaložit celý den na to, abys urážel a jako nepřítel se rozesel s tím, k němuž jsi přišel jako přítel! (4) Ze jsi lepší řečník? Tím spíše nemáš proč závidět, protože ten, kdo závidí, je na tom hůř, A pak, ať jsi více, méně nebo stejně schopný, pochval slabšího lepšího i stejně schopného: lepšího proto, že není-h hoden chvály on, nemůžeš být pochválen ani ty sám, slabšího a stejně schopného proto, že je v tvém vlastním zájmu, aby ten, koho schopnostmi převyšuješ nebo se mu vyrovnáš, byl ceněn co nejvýše. (5) Já si věru vždy vážím a obdivuji každého, kdo něco v nějakém vědním oboru dokázal. Je to totiž nesnadná, náročná a vysilující práce, taková, že tím, kdo jí opovrhuje, zhrdne ona také. Pokud ovšem nemáš jiný názor, Ačkoliv, kdo dovede ocenit tuto práci s větším uznáním a zaujetím než ty sám? (6) To mě také vedlo k tomu, že se se svým rozhořčením svěřuji právě tobě, protože ty mi můžeš nejlépe rozumět, Bud zdráv. Výbuch Vesuvu a smrt Plinia Staršího C, Plinius Tacitovi VI 16(1) Žádáš mě, abych ti napsal o smrti svého strýce, abys to mohl tím pravdivěji zachytit pro ty, kdo přijdou po nás. Děkuji ti za to, protože vím předem, že bude jeho smrti zaručena věčná sláva, když ji oslavíš ty. (2) Ačkoliv jeho památka bude věčná, protože zemřel při zkáze překrásné krajiny, při památné katastrofě, v niž zašla celá města i jejich obyvatelé, a ačkoliv on sám napsal mnoho nezapomenutelných děl, přece jen k zvěčnění jeho jména značně přispěji tvé nesmrtelné spisy. (3) Za šťastné považuji lidi, jimž dali bohové ten dar, že mohou konat činy, o nichž stoji za to psát, nebo dar psát knihy, které stojí za to číst. Za nej šťastnější však ty, kterým dali obojí. K nim bude patřit i můj strýc zásluhou svých vlastních děl a díky dílům tvým. O to raději přijímám úkol, který jsi mi dal, a sám se o něj hlásím. (4) Strýc byl tehdy v Misenu, kde osobně velel loďstvu. i3ylo 24. srpna asi kolem jedné hodiny po poledni, když ho přišla moje matka upozornit, že se na nebi objevil zvláštní mrak, nezvykle velký a podivného tvaru, ($) Předtím chvíli užíval sluníčka, potom se vykoupal ve studené vodě, něco málo snědl, natažen na lehátku, a právě se dal do studia. Vstal tedy a vystoupil na vyvýšené místo, odkud mohl nejlépe pozorovat ten div. Tvořilo se jakési mračno, nebylo možno dobře rozeznat, ze které hory vystupuje (později jsme se dozvěděli, že to byl Vesuv), vzhledem a tvarem podobné stromu, nejvíce připomínalo pinii. (6) Nejdříve se totiž zvedlo do výše jako vysoký kmen stromu, který se později rozšířil, jakoby rozložil své větve. Předpokládám, že ve chvíli výbuchu bylo vytlačeno vzhůru vzdušným kuželem, který potom klesl zpět, buďto proto, že tlak polevil, nebo pod vlivem vlastní tíže, takže mrak zmizel, rozestoupiv se do šíře. Místy byl zářivě bílý, místy prašný a skvrnitý, jak s sebou bral bud hlínu, nebo popel. (7) Strýc — jako pravý vědec — usoudil, že je to velkolepé a že je třeba se na to podívat více zblízka. Dal připravit as 270 # £ 271 liburnskou loď a mně nabídl, ie mohu jet a ním, jestli chci Odpověděl jsem, ie chci raději pracovat, byl to ostatně on, kdo mi dal něco napsat. (8) Právě vycházel z domu, když dostal lístek od Řečtiny, Casciovy ženy* Zděšená nebezpečím, jež jí hrozilo (její vila ležela na úpatí Vesuvu a nebylo jíněho úniku než po lodích), prosila, aby jí strýc pomohl z tětů strašné situace, (9) Změnil tedy hned plán a to, co začal z lásky k védě, podnikl v roli hrdiny. Nechal Spustit na vodu veliké čtyřveslice a sám do jedné nastoupil s úmyslem pomoci kromě Řečtiny ještě mnoha dalším lidem (půvabné pobřeží bylo totiž hustě obydleno). (10) Plnou rychlostí potom zamířil tam, odkud ostatní utíkali, a naváděl lodě přímou čarou k místu nebezpečí tak neohroženě, že přitom ještě diktoval a nechal zaznamenat celý průběh tohoto strašného úkazu, jak se jevil jeho očím. (11) Na lodě již dopadal popel, čím blíže byly, tím teplejší a hustší, a také již láva a začouzené, žárem rozpálené a rozdrolené kamení. Tu se náhle objevila mělčina a sutiny skály jim zabránily v přístupu k pobřeží. Strýc na chvíli zaváhal, nemají-li se vrátit zpět, jak mu radil kormidelník, pak ale řekl „Odvážnému štěstí přeje, zamiř k Pompo-ni ano vil" (12) Ten bydlel ve Stabiích, na druhé straně zálivu (moře se tu zalévá lehce zvlněnou křivkou do pobřeží). Tady, ačkoliv sem ještě nebezpečí nedošlo, bylo již jasně vidět, a jak se šířilo, bylo už, co by kamenem dohodil, Pnoipoiiumub dal naložit svá zavazadla na lodŕ, rovJíodnut prchnout, až opadne nepříznivý vítr. Pro mého strýce to však byl vítr velmi příznivý'. Přistál, objal třesoucího se přítele, utěšoval ho a dodával mu odvahy, a aby zmírnil jeho strach svým vlastním klidem, nechal se odnést do lázní, Po koupeli se uložil ke stolu a vesele povečeřel nebo, což je stejně velkolepé, veselost předstíral. (13) Z Vesuvu zatím vyšlehovaly na mnoha místech plameny, do šíře i do výše zářily ohně a jejich záři a jas ještě umocňovalo temné pozadí noci. Strýc, aby přemohl zděšení, ujišťoval, že to hoří prázdné statky, které venkované ve zmatku opustili a zapomněli uhasit oheň v krbu — to aby utišil hrůzu. Potom se oddal spánku a skutečně usnul, spánkem nad každé pochyby pravým. Jeho oddechování slyšeli až sluhové za dveřmi — měl totiž těžký, zvučný dech, protože byl při těle. (14) Ale dvůr, z něhož se k pokojíku přicházelo, byl již pokryt tak vysokým nánosem popela a pemzy, který ještě rostl, takže kdyby strýc zůstal v ložnici déle, byl by mu východ znemožněn. Vzbudili ho tedy a on vyšel z pokoje a odebral se zase k Pompontanovi a ostatním, kteří celou noc probděli, (15) Radili se společně, mají-li zůstat uvnitř nebo přecházet venku, protože domy se pod častými mohutnými otřesy kymácely, a jako by byly vyvráceny ze svých základu, nakláněly se sem a tam. (iť>) Pod širým nebem zase padaly úlomky lávy, sice lehké a pórovité, ale i to bylo na pováženou. Přece však se po zvážení obou nebezpečí rozhodli pro to druhé. U strýce zvítězil důvod nad důvodem, u jiných strach nad strachem ještě větším. Dali si na hlavu polštáře a uvázali je plátěnými rouškami —jako ochranu před padajícím kamením. (17) Všude jinde už byl bílý den, jen kolem nich byla noc ze všech nocí nejčernější; prozařovalo ji však množství plamenů a mírnila různá světla. Rozhodli se vyjít na břeh podívat se zblízka, jestli jim moře dovolí vyplout. Bylo však dosud vzbouřené a nebezpečné. (18) Strýc se tam uložil na plátěnou roušku, kterou pod ním rozestřeli, a jednou, podruhé požádal o studenou vodu a napil se. Když potom oheň a předzvěst plamenů — pach síry — obrátil jeho druhy na útěk, vzbudil také jeho. (10) Vztyčil se, opíraje se o dva otroky, ale ihned se skát:d- Vysvětluji si to tak, že mu hustý dým znemožnil dýchání a uzavřel mu průdušku, se kterou měl potíže odjakživa — bud proto, že byla zúžena, nebo že často trpěl dýchavičností. (20) Když se pak opět zase rozjasnilo (bylo to třetí den od jeho smrti), našli jeho tělo neporušené, netknuté pod prostěradlem, tak jak byl, oblečen. Vypadal spíše, jako by spal, než jako mrtvý, (21) Mezitím já a moje matka v Misenu — to už ale není nic pro historii, a ty sis výslovně přál poznat jen jeho smrt. Skončím tedy. (22) Jen jedno ještě dodám: já jsem ti vylíčil vše, co jsem slyšel bezprostředně poté, kdy byly tyto události ještě v nejživější paměti. Ty sám si z toho vybereš to £ 272 iS podstatné — něco jiného je totiž psát dopis, a něco jiného historii, jinak se píše příteli, a jinak pro všechny čtenáře. Bud" zdráv. Viťisťní vzpomínky na výbuch Vesuvu C. Plinius Tacitovi VI 20(1) Pravíš, že dopis, v němž jsem ti na tvou žádost psal o smrti mého strýce, v tobě vzbudil touhu dozvědět se, jaké hrůzy i skutečná nebezpečí jsem zažil já v Misemi, kdyí jsem lam zůstal (začátek vyprávění JMta totiž piVlrhl). „Ačkoliv duše se vzpomínky děsí... začnu.*4 (2) Po strýcově odjezdu jsem věnoval všechen zbylý čas studiu (proto j sem také zůstal doma), potom jsem se vykoupal, povečeřel a krátce, neklidně prospal. (3) Již několik dní předtím jsme pociťovali zemské otřesy, nijak nás však nevyděsily, protože v Campanii je to normální jev. Té nocí ale nabyly takové síly, že se zdálo, že se všechno nejen chvěje, ale přímo převrací vzhůru nohama, (4) Matka přiběhla do mé ložnice. Také já jsem právě vstával, že ji vzbudím, jestli spí. Usedli jsme na náš dvorek, který dělil dům od moře jen malým kouskem země. (5) Nejsem si jist, mám-lí to nazývat neohrozeností nebo nerozumem (šlo mi tehdy na 18. rok), vyžádal jsem si jeden svazek Tita Li-via, a jako bych neměl nic lepšího na prácí, dal jsem se do čtení a dělal jsem si výpisky, jak jsem předtím začal. Tu se objevil strýčkův přítel, který k němu přijel nedávno z Hispánie na návštěvu, a když nás uviděl jen tak sedět, a mne dokonce ještě číst, zle nám vyčinil — matce zanetečnost a mně za bezstarostnost. To mě ale nijak nevytrhlo od knihy. (6) Bylo jii 7 hodin ráno, ale světlo bylo stále mdlé, jakoby neduživé. Okolní domy byly už tak poškozeny, že ačkoliv jsme seděli na otevřeném prostranství, docela jistě nám hrozilo nebezpečí, že se domy na nás zřítí, protože prostor kolem byl muly, (7) Tehdy jsme se konečné rozhodli vyjít z města. Následoval nás vyděšený dav — cizímu rozhodnutí dali přednost před vlastním úsudkem, což se ve chvíli hrůzy považuje za moudrost — a ohromný průvod se nám tlačil na paty a postrkoval nás kupředu. (S) Vyšli jsme za město a zastavili jsme se. Tu se našim zrakům naskytlo mnoho podivných, hrůzných scén. Vozy, které jsme sem nechali vyvézt, se rozjížděly všemi směry, ačkoliv terén byl naprosto rovný, a nezůstaly na místě ani tehdy, když jsme jejich kola zaklínili kameny. (9) Navíc jsme spatřili, jak more pohlcuje samo sebe a jak ustoupilo, jakoby zahnáno otřesy země. Pobřeží se tím velmi rozšířilo a na písku se zachytila spousta mořských živočichů. Na druhé straně se zase roztrhl hrozivě černý mrak klikatými, bnitavými čarami a praskal v dlouhých plamenných jazycích podobných bleskům, ale větších. (10) Tu nám začal strýcův přítel z Hispánie domlouvat ještě příkřeji a naléhavěji: „je-li tvůj bratr a tvůj strýc dosud naživu, jistě si přeje, abyste se zachránili, a jestli zemřel, přál si před svou smrtí, abyste ho přežili. Proč tedy otálíte a neutečete?" Odpověděli jsme, že nejsme schopni pomýšlet na vlastní záchranu, když nevíme, co je s ním. (11) Nezdržoval se už a začal ze všech sil utíkat, aby se dostal z místa nebezpečí, Za chvíli nato se to černé mrač o o upustili) až k zemi a zahalilo moře, obklopilo a potom úplně skrylo Capri a zahalilo i misenský výběžek. (12) Tu mne matka začala prosit, pobízet a nakonec mi rozkázala, abych za každou cenu utekl — jsem mladý a dokážu to, ona je stará a těžkopádná. Ze prý zemře s klidem v duši, když bude vědět, že nezavinila mou smrt. Vyhrkl jsem, že chci zůstat naživu pouze s ní, vzal jsem ji pod paždí a nutil, aby přidala do kroku, (13) Poslechla jen zLěžka a stále se obviňovala, že mě zničí. Začal padat popel, zatím ale ještě řídce. Ohlédl jsem sei odzadu se hrozivě blížil hustý dým, jako bystřina se valil po zemi a přímo na nás. „Uhněme z cesty," navrhl jsem, ,,dokud je ještě vidět, aby nás ti, co jdou za námi, nepovalili a ve tmě neušlapali." (14) Jen jsme to udělali, padla tma, ale ne taková, jako když nesvítí měsíc nebo když je pod mrakem, byla tma jako v uzavřené místnosti, když jsou zhasnuta všechna světla. Bylo slyšet kvílení žen, křik ma- lých dětí a volání mužů. Jedni hlasitě volali své rodiče, druzí děti, další své ženy a snažili seje poznat po hlase. (15) Někteří naříkali nad svým neštěstím, jiní bědovali nad ztrátou svých blízkých. Našli se i lidé, kteří ze strachu před smrti smrt privolávali. Mnoho lidi vzpínalo ruce k nebi a ještě více jich tvrdilo, že bohové už vůbec nejsou, ale toto že je poslední, věčná noc světa. Nechyběli ani takoví, kteří si ke skutečnému nebezpečí přidávali vymyšlené a vylhané hrůzy. Rozhlašovali třeba, že ten a ten dům v Misemi se zřítil, ten a ten dům shořel atd, — pusté výmysly, ale docházely sluchu, (iri) Poznenáhlu se rozjasňovalo. Pro nás to však nebyl příznak nového dne, ale předzvěst blížícího se ohně. Ten se naštěstí zastavil dost daleko od nás, ale znovu začal padat popel, tentokrát hustý a těžký. Cas od času jsme se zvedli, abychom ho setřásli, jinak by nás zasypal a rozdrtil svou tíhou. (17) Mohl bych se chlubit, že mi uprostřed tolika hrůz neuklouzlo jediné slůvko, které by prozrazovalo slabost, kdybych nenalezl pro svou situaci útěchu v myšlence, že zanikám současně se světem a svět se mnou — slabé zadostiučinění, ale pro smrtelného člověka znamená mnoho. (18) Konečně se ta černá clona rozjasnila a zmizela jako dým či pára. Potom zasvitlo skutečné denní světlo, a dokonce se objevilo i slunce, mělo však žlutavý odstín jako při zatmění. Našim očím, které si ještě na světlo nezvykly, se všechno najednou jevilo nově: s vysokou pokrývkou popela, jakoby zasypané sněhem. (19) Když jsme se vrátili do Misemi a sebrali poslední zbytky svých sil, strávili jsme neklidnou noc, zmítáni strachem a nadějemi. Strach však naděje přehlušoval, protože jednak zemské otřesy ještě pokračovaly a mimoto většina lidí šílela v děsivých věštbách a hystericky se vysmívala svému i cizímu neštěstí. (20) Ale ani v této chvíli, přestože jsme nebezpečí okusili na vlastní kůži, nás nenapadlo odejít, aniž bychom měli zpráv o strýci. Toto mé líčení čti bez úmyslu napsat o tom, není naprosto hodno dějin, ale protože jsi mne o ně požádal, posud* sám, stojí-lí vůbec za dopis. Bud zdráv, Dopis manželce C. Plinius své ženě Galpurnii. VíI 5(1) Je neuvěřitelné, jaká touha po tobě mě jímá. Může za to za prvé láska a za druhé nezvyk být od tebe odloučen. Jen tím to je, že velkou část noci probdím s tvým obrazem před očima a že také ve dne, v hodinách, kdy jsem za tebou chodíval, mě nohy samy nesou (jak je to pravdivé rčení!) k tvému pokojíku a že potom odcházím sklíčen a smutný od těch prázdných dveří jako zhrzený milenec. Zbavuji se těchto muk jen tehdy, když se mořím na soudě a s právními záležitostmi svých přátel, (2) Posud sama, jaký je asi můj život, když úlevu nalézám v práci a v bídě a ve starostech útěchu. Bud zdráva. Existuji strašidla? Gt Plinius Suroví VII 27(1) Chvíle volna mi dává možnost, abych se poučil, a tobě zároveň dovoluje, abys poučil mne, Tedy, velmi rád bych věděl, jestli si myslíš, že existují strašidla a mají vlastní podobu a nějaký význam, nebo Že to jsou holé nesmysly, jimž dává podobu náš strach, (2) K lomu, abych věřil, že existují, mě vede především věc, která se přihodila, jak jsem slyšel, Curtiu Rufovi. Byl tehdy ještě neznámým, obyčejným členem družiny afrického správce. Na sklonku dne se tak prochází sloupovou síní, když tu se mu zjeví ženská postava, ale v nadživotní velikosti a nadpřirozeně krásná. Řekne mu, zděšením strnulému, že je Afrika a že předpovídá budoucnost. On prý půjde do Říma, kde se mu dostane velikých poct, a Že se do této provincie vrátí s nej vyšší mocí a zemře zde. To vše se do písmene splnilo. (3) Mimoto se vypravuje, že když připlul do Kartága a vystupoval z lodi, přišla mu po břehu vstříc stejná postava. Jisté je, že potom onemocněl, a protože si podle minulosti vyložil budoucnost a podle bývalého štěstí budoucí útrapy, vzdal se veškeré jtSř 276 řS naděje na záchranu, přestože nikdo 2 jeho lidi o ní nepochyboval. (4) A není snad ještě strašidelnější a stejně podivo hodné to, co ti nyní budu vyprávět tak, jak jsem to sám slyšel? (5) V Athénách byl veliký, prostorný dům, měl ale špatnou pověst — byl zhoubný* V nočním tichu se tu rozléhalo lomození želez, a když ses zaposlouchal pozorněji, řinčení okovů. Nejprve jakoby z dálky, potom zblízka, a nakonec se objevil přízrak: vychrtlý stařec ve špinavých hadrech. Měl dlouhý vous a zježené vlasy, nohy spoutané a na rukou okovy, kterými potřásal. (6) Nájemníci v tom domě prožívali zlé, děsivé noci, protože ze strachu ani oka nezamhouřili, Až z toho onemocněli, a jak vzrůstala jejich hrůza, nakonec umírali, Poněvadž i ve dne, kdy se přízrak neobjevoval, se jim jeho obraz stále míhal před očima a z té hrůzy se rodila hrůza nová. Dům proto zůstal opuštěn, odsouzen k samotě a zcela ponechán onomu zjevení. Presto však ho dále inzerovali v prodejích pro případ, že by se našel někdo, kdo by ho nic zlého netuše koupil nebo najal. (7) Do Athén tehdy přišel filosof Athenodóros, Přečetl si nabídku, a jak uslyšel cenu, důkladně se na celou věc vyptal, protože se mu zdála podezřele nízká. A když se vše dozvěděl, ti m spíše ještě si dům najal, Jakmile se začalo smrákat, poručil, aby mu ustlali v přední části domu, vyžádal si zápisník, pero a světlo. Všechny své lidi poslal do zadních pokojů a sám se cele soustředil — duši, oči i ruce — na psaní, aby si nezaměstnaná mysl nevymýšlela strašidelné historky, o nichž slyšel, a zbytečné se nebála. (8) Zpočátku bylo jen noční ticho jako všude jinde, potom se ale ozvalo řinčení želez a okovů. Nehnul však ani brvou, neodložil pero a dodával si odvahy, aby obrnil svůj sluch. Řinčení však vzrůstá, blíži se a už je slyšet jakoby na prahu, už jakoby v místnosti. Otočí se, a hned pozná zjevení, o němž mu vyprávěli. (9) Stojí a kývá na něho prstem, jako by ho volalo. Také mu pokyne rukou, aby chvíli posečkalo, a zase se dá do psaní. Vtom mu strašidlo zazvoní okovy přímo nad hlavou, Vzhlédne, a když spatří, že opět kývá jako předtím, neotálí už, vezme světlo a jde za ním, {10) Strašidlo jde pomalým krokem, jakoby ztěžklým okovy, a když zabočí na dvůr domu, náhle se zhroutí a zmizí svému průvodci. Ten když vidí, že zůstal sám, natrhá trávu a listí a udělá z nich na tom místě znamení. (11) Druhý den pak jde na úřad a upozorní, že by měli přikázat, aby se na tom místě kopalo, Našly se tam potom kosti vpletené v řetězech — ty zůstaly holé, ohlodané v okovech, zatímco tělo již za ten dlouhý Čas zetlelo v hlíně. Sebrali je a veřejně pochovali. Od té chvíle, kdy byly tělesné ostatky náležitě pohřbeny, přestalo v domě strašit. (rz) Véřlm lidem, kteří ujišťují, že se tyto historky skutečně staly, a sám mohu potvrdit jiným následující případ. Mám jednoho vzdělaného propuštěnce, jeho mladší bratr s nim spával na jedné posteli. Tomu se jednou zdálo, že vidí, jak u něho sedí někdo na posteli, j tik přibližuje nůžky k jeho hlavě a jak mu stříhá vlasy na temeni hlavy. Když se rozednilo, byl vskutku na temeni oholen a vlasy se našly vedle. (13) Zakrátko nato tuto historku potvrdil podobný případ. Jeden mladý otrok spal ve vychovatelně spolu s mnoha dalšími chlapci. Oknem k němu vlezly dvě postavy [alespoň tak to líčil) v bílých tunikách, ostříhaly spáče a zase zmizely, kudy přišly, I jeho ráno objevili ostříhaného a vlasy poházené kolem. {14) Dále se již nic zvláštního nepřihodilo, jedině snad to, že nebyl-li jsem obžalován, jistě bych byl, kdyby žil déle Domitianus, za jehož vlády se to stalo, V jeho skřínce se totiž našlo Carovo udáni na mne, Z toho je možno usoudit, že ostřihání mých lidí bylo znamením zažehnaného nebezpečí, které mi hrozilo, protože obžalovaní si obvykle nechávají vlasy růst. (15) Prosím tě tedy, seber všechny své vědomosti, Je to otáfcka, která si zaslouží, abys o ní hodně a dlouho uvažoval a já tu k é nejsem nehoden toho, aby ses se tunou podělil o své rozsáhlé znalosti. (16) Seber důvody pro i proti, jak míváš ve zvyku, jedněch však více, abys mě nenechal v trapné nejistotě, když bys mi býval mohl poradit, abych již přestal být na pochybách. Bud zdráv. Vztah k otrokům C, Plinius Paternovi VIII í.ů(i) Těžce na mne dolehly nemoci a také úmrtí mých otroků, zvláště těch mladých. Mám dvě útěchy, a přestože takovou bolest nevyváží, přece jen to jsou útěchy: jednou z nich je, že dostávají snadno svobodu (zdá se, že jsem neztratil pozdě ty, o něž jsem přišel jako o lidi svobodné), druhou mám v tom, že také otrokům dovoluji dělat závětí a opatruji je, jako by byly pravoplatné, (z) Vyslovují v nich své příkazy a žádostí, jak uznají za vhodné, a já se jimi řídím, jako by byly pro mne rozkazem. Rozdělují, dávají darem, odkazují, pouze však v kruhu rodinném, poněvadž rodina je pro otroky jakýmsi státem a obcí- (3) Ale ačkoliv se těmito útěchami upokojuj i, přece jen mě zkrušuje a srdce mi rozdíráonen lidský soucit, který mě pohnul k tomu, abych to vůbec dovolil. Nechtěl bych se však proto stát necitelnějším. Vím, že jiní lidé nepovažují ztráty tohoto druhu za nic víc než za hmotnou škodu a připadají si proto bůhvíjak povznesení a moudří. Jsou-li povznesení či moudří, nevím, nejsou ale lidští. (4) Vždyť hýt lidský znamená být zasažen bolestí, cítit ji, ale nepodléhat a přijímat útěchu, nikoliv nemít jí zapotřebí. (5) Věru, napsal jsem snad více, než jsem musel, avšak méně, než jsem chtěl. V bolesti je totiž jakási slast, zvláště můžeš-li se vyplakat v náručí přítele, u něhož najdeš pro své slzy buďto soucit, nebo porozumění. Bud zdráv. Shovívavost k chybám druhých C. Plinius Geminovi VIII 22(1} Znáš ten druh lidí, kteří jsou sami otroky všech možných vášní, ale tak se pohoršují nad chybami jiných, jako by jim záviděli, a nejpřísněji soudí právě ty, které napodobují nejvíce? Vždyť i těm, kdo žádnou shovívavost nepotřebuji, nic nesluší více nežli shovívavost, íř 280 (2) Já alespoň považuji za nej lepší ho a nej ušlechtilejšího takového člověka, který ostatním odpouští, jako by se sám denně proviňoval, a sám se poklesku chrání, jako by nic nikomu neodpouštěl. (3) Držme se proto této zásady v soukromí, na veřejnosti i v každé životní situaci, abychom byli k sobě nesmlouvaví a shovívaví také k těm, kteří umějí odpouštět jen sobě. Zapamatujme si slova, která často říkával Thrasea, člověk velmi shovívavý, a proto také velký: ,,Kdo nenávidí chyby, nenávidí lidi." (4) Ptáš se asi, co mě pohnulo k tomu, že ti to píši, Nedávno někdo... ale raději mezi čtyřma očima, ačkoliv ani to ne. Bojím se totiž, že bych udělal právě to, co zavrhuji: napadat a pomlouvat někoho, což by bylo v rozporu s tím, co jsem ti vřele doporučoval. Ať je to kdokoliv a ať je jakýkoliv, raději o něm pomlčím, protože jmenovat ho, to jako příklad neprospěje, ale nejmenovat, to prospěje velmi naší věci — shovívavosti. Buď zdráv. Hry v cirku G. Plinius Calvisiovi IX 6(1) Všechen tento čas jsem strávil ve velmi příjemném klidu mezi svými zápisníky a knížkami. ,,Jak se ti to mohlo povést," ptáš se, ,,ve městě?" V cirku se konaly hry, podívaná toho druhu, jaká mě aní dost málo neláká. Nic nového, nic zvláštního, nic, co by nestačilo vidět jednou provždy, (2) Tím více se divím, kolik tisíc lidí tak dětinsky touží znova a znova vidět běžící koně a závodníky stojící na vozech. Kdyby je však přitahovala rychlost koní nebo obratnost závodníků, byl by v tom nějaký smysl. Oni ale drží palce kusu barevného hadru, do hadru jsou zblázněni, a kdyby se uprostřed závodu za jízdy přenesla jedna barva sem a jiná tam, přenesl by se i zájem a obliba, a náhle by opustili závodníky a koně, které na dálku poznávali a jejichž jména vyvolávali. {3) Takovou přízeň a vážnost přikládají jedné bezcenné tunice — nemluvím o davu, který má menší cenu než tunika — i někteří vážení občané. Když si uvědomím, jak nenasytně se oddávaj í takové prázdné, hloupé a nekonečné podívané, zmocňuje se mne jakási rozkoš z toho, že v tom žádnou rozkoš nenalézám. (4) A tak se nejraději věnuji literární prácí v těch dnech, kdy jiní nečinně ztrácejí čas v prázdných zábavách, Bud zdráv. Príhoda o chlapci a delfínovi C. Plinius Caniniovi EX 33(1) Padl jsem náhodou na skutečný příběh, který však úplně vypadá, jako by byl vymyšlen — také by byl hoden rozmarného a nespoutaného, vpravdě básnického ducha. Slyšel jsem ho u stolu, když se tak vypráví, co se kde stalo podivuhodného. Vyprávěl to člověk velmi důvěryhodný, Ačkoliv k čemu je básníkovi důvěryhodnost? To je vsak člověk, kterému bys věřil, i kdybys hodlal psát dějiny, (2) V Africe je kolonie Hippo, ležící přimo u moře, a vedte n( splavné jezero, z něhož vede kanál, jímž se voda jako řeka vlévá tu do moře, tu se zase vrací do jezera, podle toho, je-li příliv či odliv. (3) Lidé každého věku se zde věnují rybolovu, veslováni a také plaváni, obzvláště chlapci, jimž volný čas a hry nedají chvilku postát. Hrdinským kouskem pro ně je uplavat co nejdále na širé moře. Vítězí ten, kdo nechá za sebou nejdál pobřeží a ostatní plavce, (4) V jednom takovém závodí se jakýsi chlapec odvážnější než ostatní pustil dost daleko. Tu se u něho objevil delfín. Plaval chvílí před ním, chvíli za ním, pak ho obeplul, potom ho vzal na hřbet, pak zase shodil do moře, znovu nabral na hřbet a zanesl chlapce celého roztřeseného nejdříve daleko do moře, potom zamířil zpět ke břehu a tam ho vrátil pevné zemí a jeho kamarádům. (5) Rozkřiklo se to po městě: vĚichni se seběhlí a hleděli na chlapce jako na zázrak, vyptávali se ho, poslouchali jeho líčení a sami to Sířili dále. Druhého dne obsadili břeh a upřeně pozorovali moře až tam, kde se ještě mořem zdá být, Chlapci plavou a náš hrdina e nimi, ale opatrněji. A delfín se objeví zasej dokonce ve stejnou chvíli a zamíří ke stejnému chlapci. Ten se ale dal na útěk s ostatními. Delfín vyskakoval, potápěl se, všelijak kolem něj kroužil sem a tam, jako by ho lákal a volal zpátky, (ů) To se opakovalo druhého i třetího dne a ještě mnoho dní, až se ti lidé, vyrostlí u moře, začali stydět, že se bojí. Potom se k delfínovi přiblížili, začali si s ním hrát, volali ho jménem, sahali na něj a ohmatávali ho a on si to nechal líbit. Se zkušenosti rostla odvaha a nejvíce si dovoloval chlapec, který to zkusil první — připlaval k delfínovi, vyhoupl se mu na hřbet, vozil se sem tam. Věřil, že ho delfín poznává a má rád, a sám ho měl rád také, 2ádnýz téch dvou se nebál ani nevzbuzoval strach u druhého, důvěra jednoho a zvyk druhého vzrůstaly, (7) I ostatní chlapci obvykle plavali s nimi, zprava a zleva, povzbuzovali je a pobízeli. Spolu s nimi plavával jiný delfín (i to je zvláštní), ale jen jako divák a průvodce. Hic podobného nedělal ani nestrpěl, ale vždy přivedl a odvedl svého druha jako našeho chlapce chlapci ostatní. (&) Je to neuvěřitelné, ale stejně pravdivé jako všechno, co jsem vyprávíl dosud: delfín, který chlapce vozil a hrál si s nimi, se nechával také vytáhnout na břeh, a když oschl na písku, odkulil se, jakmile mu bylo hodné teplo, do moře. (9) Je známo, že prokonsulův vyslanec Octavius Avitus dal z přehnané poverčivosti polít delfína, vytaženého na břeh, vonnou mastí, Ta nezvyklá věc a vůně ho zahnala daleko do moře a spatřili ho až po mnoha dnech malátného a smutného, Brzy se ale vzpamatoval a začal zase dovádět a sloužit jako dřív. (10) Sjížděli se na tu podívanou všichni úřednicí a jejich příjezdy a pobyty připravovaly již tak skromné prostředky obce o nové sumy. Nakonec to místo úplně zLnuilo svůj klid a samotu, Kozhodli se proto ve vsí tichosti zabít to, co způsobilo takový nával. (u) Hle, jaký námět! Jak dojímavé ho můžeš vylíčit, přizdobit a povznést! Ačkoliv, není třeba, aby sis k tomu ještě něco vymýšlel nebo přidával — postačí, když neubereš nic na pravdě, Bud zdrávi Potíže s recitováním C, Plinius Tranquillovi IX 34(1) Pomoz mi z úzkých! Říká se o mně, že špatně předčítám, alespoň verše. Řeči mi ještě jdou, ale tím hůř jsem na tom s verši. Zamýšlím proto vyzkoušet jednoho svého propuštěnce, až uspořádám předčítání pro své nej-bližšl přátele. V kroužku blízkých přátel je možné i to, že jsem nevybral někoho, kdo bude číst dobře, ale někoho, kdo bude číst lépe než já (to vím), nebude-li mít ovšem trému. On je totiž zrovna tak začínajícím reeitátorem jako já začínajícím básníkem. (2) Sám nevím, co budu při jeho předčítání dělat — zda budu sedét jako přibitý a němý, jako by se mne to netýkalo, nebo zda budu provázet jeho slova mumláním, pohledem a gestem, jak to dělají někteří lidé. Myslím si však, že moje mimika je stejně špatná jako mé předčítání, Říkám tedy znovu, pomoz mi z úzkých a odpověz mi upřímně, je-li lepší velmi špatně předčítat nebo dělat či nedělat to, o čem ti píši. Buď zdráv. Život na venkovském sídle C. Plinius Fuscoví IX 36(1) Ptáš se, jaký je můj denní rozvrh v létě v Etru-rii. Vstávámj jak se mi chce, nejčastěji kolem sedmé, často i dříve, ale málokdy později. Okenice zůstávají zavřené, (2) protože v tichu a ve tmě jsem podivuhodně odloučen ode všeho, co rozptyluje, a ponechán sám sobě, takže netěkám myšlenkami za tím, co vidím, ale mé oči sledují mé myšlenky. Přemýšlím, mám-li něco rozdělaného, promýšlím to slovo od slova, jako když píšu nebo dělám opravy. Někdy udělám více, někdy méně, podle toho, je-li těžké nebo snadné tyto myšlenky uspořádat a vštípit si je do paměti. Potom zavolám písaře, otevru okenice a diktuji mu, co jsem zpracoval. Po chvíli písař odejde, pak ho znovu zavolám a znovu pošlu pryč. (3) V deset nebo v jedenáct (nemám zde tak přesný rozvrh času) jdu podle počasí bud na terasu, nebo do sloupové síně, promýšlím, co mi ještě zbylo, a diktuji to. Potom nastoupím do vozu, I tam dělám totéž co při procházce nebo na lůžku, moje pozornost je však touto změnou osvěžena. Pak se trochu prospím, projdu se a nakonec si nahlas a soustředěně čtu nějakou řeckou nebo latinskou řeč, ani ne tak kvůli hlasu jako kvůli trávení, současně se tím ovšem cvičí i hlas. Pak se opět projdu, nechám se namazat vonnými mastmi, zacvičím si a vykoupu se. (4) Večeřím-li pouze se svou ženou nebo několika přáteli, předčítají nám. Po večeři vystoupí komik nebo hráč na lyru. Potom se procházím se svými otroky a propuštěnci, mezi nimiž je mnoho vzdělaných lidí. Večer se tak protáhne v hovorech na nejrůznejší témata a i ten nejdelší den se rychle chýlí ke konci, (5) Občas nastanou v tomto rozvrhu malé změny. Například když si déle poležím nebo vyjdu na delší procházku, to potom nasedám po krátkém odpočinku nebo četbě raději na koně než do vozu, poněvadž na koni je to kratší a rýchlejší. Občas se u mne objeví přátelé ze sousedních měst a zaberou mi Část dne, jsem-li ale unaven, přichází mi jejich vyrušení velmi vhod. (6) Čas od času si také vyjdu na lov, nikdy vsak m: bex zápisníku, abych si přines! domů alespoň něco, když bych nic neulovil. Věnuji se také svým nájemcům, ne však asi tak, jak by si představovali, a když se mi svěřují se svými venkovskými strastmi, uvědomuji si půvab naší literární práce a starostí, které nás zaměstnávají ve městě. Bucí zdráv. Obtíže s nájemci C, Plinius Paulínovi IX 37(1) Nemáš v povaze vyžadovat tyto obvyklé a téměř oficiální projevy od svých blízkých přátel na úkor jejich vlastních zájmů a mé přátelství k tobě je příliš pevné, než abych se musel bát, že bys přijal jinak, než bych chtěl, když tě nepřijdu pozdravit hned i. ledna jako nového konsula. Zvláště pak když mne zdržuje nutnost zařídit na několik let dopředu pronájem mých statků, na nichž je třeba zavést nová opatření. (2) Dluhy mých nájemců za minulé pětiletí se totiž ještě zvýšily, přestože jsem jim hodně slevil, a výsledek je, že většina z nich se už ani nesnaží dluhy snížit, protože nedoufají, že je budou kdy moci zaplatit. Rozkrádají a spotřebovávají také vše, co se urodí, jako by si říkali, že na sobě už neušetří, (3) Je třeba zamezit rostoucím zlozvykům a postarat se o nápravu. K té je jen jediná cesta: nebudu-li pronajímat půdu za peníze, ale za podíly ze zisku, a dále, dosadím-li tam některé z mých lidí jako dozorce nad polními pracemi a hlídače plodin. Není ostatně spravedlivějšího druhu příjmu nežli ten, který poskytuje země, podnebí a roční doba. (4) To ale vyžaduje velkou svědomitost, bedlivé oči a mnoho dělných rukou. Musím se však o to pokusit a jako u zastaralé nemoci hledat pomoc v každé nové změně. (5) Vidíš, jak prozaická příčina mi brání, abych tě navštívil hned první den tvého konaulátu. Oslavím ho však zde tak, jako bych byl přítomen hlasování, s radostí a blahopřáním. BucT zdráv. Blahopřání Traianovi pfi nastoupeni na trůn C. Plinius císaři Traianovi X t(i) Ve své vděčnosti a lásce k otci sis přál, nejjasnéjší císaři, nastoupit po něm vládu co nejpozději, ale nesmrtelní bohové ten okamžik uspíšili, aby použili tvých schopností při řízení státu, jehož ses ujal, (2) Modlím se proto, aby tobě a tvým prostřednictvím i celému lidskému pokolení vzešlo jen vše dobré, to jest důstojné tvého století. Přejí ti, nejlepší císaři, abys měl dosti sil a byl šťasten V životě soukromém i veřejném. Díky za udělení výsady C. Plinius císaři Traianovi Xa(i) Nedovedu, pane, vyjádřit slovy, jakou jsi mi udělal radost, že jsi mne uznal za hodna ,,práva tri dětí". Ačkoliv jsi tím vyhověl prosbám Iulia Serviana, muže skvělého a tobě celou duší oddaného, přece jen z tvé odpovědi vyrozumívám, že jsi mu vyšel vstříc o to raději, že prosil za mne. (2) Zdá se mi tedy, že jsem dosáhl vrcholu svých tužeb, když jsi uznal za dobré, aby se mi hned v počátcích tvé prešťastné vlády dostalo projeví! tvé zvláštni | 1.:■:-.(■ Tím více si přeji děti, které jsem chtěl mít i tehdy, v oné přesmutné době, jak můžeš vidět z mých dvou sňatků. (3) Bohové to ale zařídili lépe, když vše ponechali zcela na tvé dobrotě. Přál jsem si stát se otcem raději v takové době, kdy bych jím mohl být v jistotě a šťasten. Žádost o dovolenou C. Plinius císaři Traianovi X8(i) Když tvůj otec, povýšený mezi bohy, vyzval všechny občany překrásnou řečí a šlechetným příkladem k dobročinným skutkům, požádal jsem ho, pane, aby mi dovolil přenést do městečka sochy císařů, které jsem zdědil na vzdálených pozemcích po několika bývalých majitelích a uchovával v tom stavu, v jakém jsem je přijal, a připojit k nim sochu jeho. (2) S plným pochopením mi k tomu dal svůj souhlas. Napsal jsem hned městským radním, aby mi vykázali pozemek, na němž bych na své náklady postavil chrám. Ti mi na počest tohoto díla ponechali volbu místa na vůli. (3) Ale protože mi v provedení zabránila nejdříve nemoc moje, potom nemoc tvého otce a nakonec úkoly plynoucí z úřadu, jímž jste mne oba pověřili, zdá se mi být nejpříhodnější okamžik k tomu, abych se do toho na místě pustil, nyní. Jednak mi o zářijových kalendách konči moje měsíční služba a jednak jsou v příštím měsíci většinou samé svátky. (4) Prosím ti proto, především mi dovol, abych ozdobil chrám, který hodlám postavit, také tvou sochou, a dále mi laskavé uděl dovolenou, abych to mohl uskutečnit co nejdříve, ($) Neshodovalo by se však s mou upřímností, abych ti při tvé dobrotě zatajoval, že tím současně velíce prospěješ mým záležitostem soukromým. Pronájem pozemků, které v té končině vlastním, a vynášejí více než 400 000 sesterciů, není totiž možno déle odkládat, protože příští ořezání ovocných stromů by měl provést již nový nájemce. Kromě toho mě neustálé neúrody nutí pomýšlet na snížení nájemného, ale o kolik, to musím rozhodnout až na místě, (6) Tvé laskavosti, pane, budu zavázán jak za rychlé uskutečnění svých zbožných plánů, tak také za uspořádání svých majetkových záležitostí, udělíš-li mi laskavě k vyřízení obou věcí 30 dní dovolené. Kratší dobu si předem stanovit nemohu, poněvadž městečko i pozemky, o nichž jsem hovořil, leží více než 150 mil od Říma. Císařova odpověď Traianus Pliniovi X 9 K žádosti o dovolenou jsi uvedl mnoho důvodů soukromých a všechny důvody veřejně prospěšné. Mně však by bylo stačilo i pouhé tvé přání, Nepochybuji totiž o tom, že jakmile budeš moci, vrátíš se ke svému tak důležitému úřadu. Mou sochu postav na to místo, jak si přeješ. Ačkoliv velice šetřím poctami tohoto druhu, přece jen ti to dovolím, aby se nezdálo, že jsem nepřístupný tvé věrné lásce ke mně. Volně se pohybující trestanci v provincii C. Plinius císaři Traianovi X3i(i) Nechci snižovat tvou vladařskou důstojnost, pane, ale je třeba, abys shlédl k mým starostem, poněvadž jsi mi dal právo obracet se na tebe se vším, v čem si nejsem jist. (z) Ve většině měst, nejvíce v Nikomédii a Nikaji, zastávají lidé odsouzení k nuceným pracím v dolech, gladiátorským zápasům v cirku a podobným trestům místa městských sluhů a také jako zaměstnanci města pobírají roční platy. Když jsem to uslyšel, dlouho a hodně jsem v této věci váhal, co bych měl udělat. (3) Protože dát tyto lidi, vět-šinou již staré, znovu na trestanecké práce po dlouhé době, kdy, jak se tvrdí, žili spořádaně a střídmě, se mi zdálo příliš kruté, ponechat je však v městských službách jsem nepokládal za dost vhodné. Na druhé straně jsem ovšem usoudil za neúčelné vydržovat je na náklady města, ale ne-vydržovut je dokonce za nebezpečné. (4) Mu el jMttl tedy celou věc odložit, dokud se neporadím s tebou. Snad se zeptáš, jak je možné, Že se vyhnuli trestům, k nimž byli odsouzeni* Také já jsem si tuto otázku položil, ale nedobral jsem se ničeho, co bych ti mohl s jistotou potvrdit. Rozsudky, na nichž bylo jejich odsouzení, mi sice předložili, ale nikde žádné listiny, které by potvrzovaly jejich osvobození, (5) Našli se ale lidé, kteří tvrdili, že byli zproštěni trestů na rozkaz prokonsulů a vyslanců, u nichž žádali o odpuštěni. A věrohodnosti tomu dodává ta skutečnost, že by se toho pravděpodobně nikdo neodvážil bez nějakého příkazu shora. Odpověd císaře Traianus Pliniovi X 1) Budeme mít na paměti, že jsi byl do oné provincie poslán proto, že se ukázalo mnoho věcí, které tam volají po nápravě. A zvláštní pozornost bude muset být věnována tomu, že lidé odsouzeni k různým trestům nejenže byli osvobozeni, aniž k tomu někdo dal příkaz, jak píšeš, ale jsou dokonce dosazováni na místa poctivých sluhů. (2) Ty z nich, kteří byli v průběhu posledních deseti let odsouzeni a nebyli nějakým zákonným způsobem trestu zproštěni, je třeba poslat znovu mezi trestance. Najdou-Ii se mezi nimi lidé starší nebo starci odsouzení již před deseti lety, při- tleltntr je do takových služeb, které nemají k trestanecké práci daleko. Tito lidé bývají dáváni na práce v lázních, při čištění stok nebo také na stavby silnic a ulic. Dotaz o stavbě vodovodu v Nihomédii C. Plinius císaři Traianovi X 37(0 Nikomédští, pane, vynaložili na stavbu vodovodu 3318 tisíc, a přitom je dosud nedokončen, opuštěn, a dokonce i rozbourán. Opět ale vydali 200 tisíc na vodovod jiný. Ten však také zůstal ležet ladem a tak je třeba nového nákladu, aby lidé, kteří vyházeli tolik peněz, měli konečně vodu. (2) Já sám jsem přišel na průzračně čistý pramen, z něhož by se voda musela zřejmě vést na vysokých obloucích tak, jak se o to pokoušeli zpočátku, aby se nedostala pouze do těch částí města, které jsou v rovině a níže. Několik oblouků se zachovalo dodnes, pár dalšich může být postaveno z kvádrů, které se vzaly z předešlé stavby, a určitá část vodovodu by podle mého soudu mohla být zbudována 2 cihel: je to totiž snadnější i levnější, {3) Nejdříve je však třeba, abys nám poslal odborníka na vodní stavby nebo architekta, aby se nezopakovalo to, co se stalo posledně. Já ti zaručuji jen jedno: bude to dílo svou užitečností i krásou nanejvýš hodné tvého století. Odpověď císafe Traianus Pliniovi X 38(1) Je třeba se postarat o to, aby byla do města Niko-médie zavedena voda. A já vskutku věřím, že ty k tomu dílu přistoupíš s patřičnou dávkou svědomitosti, (z) K té svědomitosti však, na mou věru, patří vypátrat, kdo má vinu na tom, že Nikomédštl až dosud promrhali tolik peněz. Aby pořád jen nezačínali stavět vodovody a zase jich flene- ehávali, zatímco se jeden druhému zavděčují. Podej mi proto zprávu o všem, cokoliv v této věci zjistíš. Dotaz o stavbě divadla a gymnasia v Nikaji G. Plinius císaři Traianovi X 39(1) Divadlo v Nikaji, pane, z větší části již postavené, ale nedokončené, pohltilo 10 miliónů sesterciů, jak se doslýchám (a to ještě nebyly podrobněji prozkoumány účty). Obávám se, že zbytečně. (2) Stavba se totiž sesedá a zejí v ní už obrovské trhliny, bud je to vlhkoxi a mčkkou půdou, nebo tím, že vlastní stavební kámen je křehký a sypký. Stojí jistě za úvahu, má-li se v práci pokračovat nebo stavby nechat, čiji rozebrat úplně. Protože podpěry a podezdívky, kterými čas od času stavbu zespodu zajišťují, se mi nezdají být ani tak pevné jako nákladné. (3) Soukromníci dluží k tomuto divadlu mnohé přístavby, jako baziliky kolem dokola nebo galerie nad hledištěm. To vše se nyní odkládá, poněvadž se zastavily práce, které měly být dokončeny dříve. (4) Nikajští také začali ještě před mým příchodem znovu stavět gymnasium zničené požárem, budují ted ale mnohem věřil a prostornější, než bylo původní. Vynaložili na ně již jistou sumu a je nebezpečí, že neužitečně. Stavba je totiž necelistvá a rozkouskovaná. Navíc architekt, ovšemže soupeř toho, který dílo začal, tvrdí, že zdi, ačkoliv jsou široké dvacet dvě stopy, nemohou unést zatížení, které na nich spočine, protože jsou vyplněny jen lámaným kamenem a nemají ani obložení z cihel. (5) I Kaudiopolští spíše kopou, než stavějí ohromné lázně na nízko položeném místě, nad nímž se navíc tyčí hora, A to z těch peněz, které členové městské rady, dodatečně jmenovaní díky tvé laskavosti, bud již za své nastoupení zaplatili, nebo ještě na mou výzvu zaplatí. (6) Poněvadž se tedy obávám, aby nebylo špatně využito v jednom městě obecních peněz a v druhém toho, co je dražší než všechny peníze, tvého daru, jsem nucen tě požádat, abys nám po- sial, nejen kvůli divadlu, ale také kvůli těmto lázním, architektů, který by posoudil, zda by po nákladu, který byl již do nich vložen, bylo užitečnější stavby za každou cenu dokončit tak, jak byly začaty, nebo podle potřeby něco upravit či přinést, Abychom ve snaze zachránit to, cojjž vynaloženo bylo, neinvestovali špatně částku, která má být dodána, Odpověď ctsafe Traianus Pliniovi X4o(i) Co by se mělo stát s divadlem, které začali stavět Nikajští, posoudíš a rozhodneš nejlépe na místě ty sám. Mně postačí, když mi oznámíš, na které řešení jsi přistoupil. Musíš však vymáhat od soukromníků přistavení slíbených částí, protože stavba divadla byla povolena pouze pod routo podmínkou. (2} Nasi Řekové se zhlédli v gymnasiích, proto asi přikročili Nikajští k jeho stavbě s takovým rozmachem. Ale musejí se spokojit s tím, co by pro ně mohlo stačit. (3) Pokud jde o lázně v Claudiopoli, které, jak píšeš, začali na nevhodném místě, rozhodneš ty sám, co se jim má doporučit. Stavitelé ti chybět nemohou. Není provincie, která by neměla zkušené a schopné lidi. Jen si nemysli, že je kratší je poslat z Ríma, když i k nám obvykle přicházejí z JŘecka, Zbytečné pohSky ve výdajích města Byzantia C. Plinius císaři Traianovi X 43(0 Když jsem prováděl kontrolu výdajů města Byzantia, ukázali mi, pane, že posílají každoročně vyslance s projevem oddanosti lidu, aby tě pozdravil, a že mu dávají dvanáct tisíc sesterciů, (2) Pamčtliv úkolu, který jsi mi dal, jsem uznal za vhodné vyslance zadržet, ale hold Helu poslat, aby se současně snížily výlohy a učinilo zadost veřejné povinnosti. (3) Totéž město má dále na svém kontě tři tisíce sesterciů, které každoročně vypláceli pod položkou „cestovné" vyslanci jdoucímu pozdravit jménem města správce Moesie. Usoudil jsem, že tyto výlohy je v budoucnu třeba omezit. (4) Tebe, pane, prosím, abys mi v odpovědi napsal, co o tom soudíš, abys ráčil potvrdit mě rozhodnutí anebo poopravit můj omyl. Odpověď císafe Traianus PHniovi X 44 Velmi dobře jsi udělal, nejdražší Sccunde, žes vrátil Byzantským těch dvanáct tisíc, které se vydávaly na vyslance, aby mě sel pozdravit. Splní svůj účel i to, pošlou-li hold tvým prostřednictvím. Ať jim promine i správce Moesie, budou^li mu prokazovat úctu méně nákladně. Dotaz, jak nakládat s kfestany C. Plinius císaři Traíanoví X 96(1) Stanovil jsem si zásadu, pane, obracet se na tebe s každou svou pochybností. Vždyť kdo může lépe rozhodnout mé váhání nebo mě poučit v mé neznalosti. Nikdy jsem nebyl přítomen soudnímu vyšetřování křesťanů, proto také nevím, do jaké míry se co obvykle trestá či vyšetřuje. (2) Značné jsem také váhal, má-li se přihlížet k věku, či zda se nemá dělat žádný rozdíl mezi lidmi útlého věku a dospělejšími, má-li se udělovat milost za upřímnou lítost, nebo zda je polehčující okolností pro toho, kdo křesťanem byl, že jím již není, a vůbec má-li se stíhat za pouhé označení „křesťan", chybí-li skutečné provinění, či zda se má trestat za provinění spojená s označením „křesťan". Prozatím jsem se u těch, na něž mi učinili udání, že jsou křesťany, držel následujícího postupu, (3) Ptal jsem se jich, zda křesťany jsou, a když se k tomu přiznali, ptal jsem se podruhé a potřetí, pohroziv jim smrtí. Ty, kteří na své výpovědi trvali, jsem poručil odvést k potrestání. A ani jsem nezvažoval, byla-li jejich výpověď tak závažná, protože zatvrzelost a neoblomná tvrdošíjnost se jistě musí ztrestat, (4) U jiných, podobně poblouzněných, jsem poznamenaj, aby je poslali zpět do Ríma, poněvadž byli římskými občany. Vlastním vyšetřováním se potom, jak to obvykle bývá, přestupky obžalovaných rozrůstaly, takže se nám vyskytlo více druhů obvinění, (5) Bylo mi předloženo anonymní udání, obsahující jména mnoha lidí, Ty z nich, kteří popřeli, že jsou nebo kdy byli křesťany, jsem uznal za vhodné propustit poté, co vzývali naše bohy podle formule, kterou jsem jim předříkával, pokorně se modlili k tvému obrazu, který jsem nařídil k tomuto účelu přinést zároveň s obrazy bohů, obětovali kadidlem a vínem a mimoto proklínali Krista. K ničemu takovému prý není možno opravdové křesťany jakýmkoliv způsobem donutit. (6) Další z lidí jmenovaných v udání se za křesťany nejdříve prohlásili, ale vzápětí to popřeli, Byli totiž křesťany, ale již nejsou, někteří před třemi, jiní před více a někdo dokonce již před dvaceti lety. Také ti všichni uctívali tvůj obraz i obrazy bohů a zlořečili Kristu, (7) Ujišťovali mne však, že celé jejich provinění Či spíše poblouznění spočívalo v tom, že se byli zvyklí scházet v určitý den na úsvitu, aby zapěli antifonní píseň k poctě Krista, svého boha, a že se zavazovali přísahou ne k nějakému zločinu, ale Že se nebudou dopouštět krádeží, loupeží a cizoložství, že nebudou rušit dané slovo a upírat majetek jim svěřený, budou-li o něj požádáni, Potom se prý obvykle rozcházeli a scházeli se opět až k příjímání pokrmu, který však byl obyčejný a nevinný. I toho že ale zanechali, když vyšla má vyhláška, v níž jsem na tvůj příkaz zakázal existenci tajných sdružení. (8) Tím spiše jsem uznal za nutné se přesvědčit, co je na tom pravdy, mučením dvou otrokyň, jimž říkali „služebnice". Ale nedobral jsem se ničeho jiného nežli nesmyslné, přepjaté poverčivosti. (9) Odročil jsem proto vyšetřování a obrátil se o radu k tobě. Je to podle mého soudu věc, která si zaslouží uvážení, především pro značný počet ohrožených lidí. Mnoho lidí všech stáří, společenských tříd i obojího pohlaví se tu v nebezpečí uvádí a dlouho ještě uvádět bude. Nejen města, ale také vesnice a vůbec celý kraj se již touto pověrou nakazil. Zdá se však, že její šíření je možno zastavit a zjednat nápravu. (10) Je jistě dostatečně známo, že začaly být znovu hojně navštěvovány chrámy, dříve již liduprázdné, že se opět konají náboženské slavnosti a hroniadně se kupuje obětní maso, pro které se dosud velmi zřídka našel zákazník. Z toho je možno lehce usoudit, jaké množství lidí by se mohlo napravit, kdyby se jim dala příležitost k pokání, Odpověď císafe Traianus PHniovi X 97(1) Naprosto správně jsi postupoval, můj Secunde, při řešení případů těch lidí, na které ú učinili udání, že jsou křesťany. Není totiž možno stanovit nějaký jednotný postup, který by měl jakousi ustálenou formu. Po křesťanech se nemá pátrat, ale jsou-li udáni a usvědčeni, pak musí být potrestáni. Avšak těm, kteří popřou, že by bylí křesťany, a také to skutkem jasně dokáží — to je modlitbou k našim bohům — ať se dostane milosti za pokání, i když byli předtím v podezření, (z) Anonymnímu udání, které ti bylo předloženo, se vskutku nesmí přikládat žádný význam. Jednak bychom tím dávali velmi špatný příklad, jednak by to ani nebylo důstojné našeho století. Md se omezit rozmařilost pfi soukromých oslavách v provincii? C. Plinius císaři Traianovi X 116(1) Bývá zde zvykem, že ti, kdo oblékají mužskou tógu, slaví svatbu, nastupují nový úřad nebo zasvěcují veřejnou budovu, si sezvou celou městskou radu a také nemalý počet prostých lidí a rozdají jim po dvou nebo jednom denáru. (2) Napiš mi, prosím, co o tom soudíš, maj í-li se tyto oslavy konat a v jakém rozsahu. Osobné se sice domnívám, že je J idem třeba dopřát právo na pozvání, zvláště jde-li o slavnostní příležitosti, ale zároveň se obávám, aby lidé, kteří si zvou tisíc a někdy i více hostů, nevzbuzovali dojem, že překračují náležitou míru a upadají do zdání nezákonného rozdávání. Odpověď císaře Traianus Pliniovi 01/? LUCIUS ANNAEUS SENECA X 117 Právem se obáváš, aby pozvání, které nezachovává náležitou míru v počtu hostů, nenabylo charakteru nezákonného rozdávání, když se k obdarování při slavnostní příležitosti nezvou jednotliví známí, ale přímo celé společnosti. Já jsem si tě však vybral právě pro tvou prozíravost, abys upravil zvyky této provincie a stanovil zásady, které by přispěly k trvalému klidu v ní( Šetfi časem Z konského originálu íkr^ca, Lettre* ä LuciW texte établi par F. Prf^ chac, Lea bellea Lettrea. Paria 1945—1957, preložila a poznámkami opatrila Stŕpánka Brezová. 11(1) Zaiid si to, můj Lucilie, tak: osobuj si právo sám na sebe a onen čas, o který te dosud olupovali, který ti brali nebo který ti mimoděk unikl, si střádej a chraň. Věř, že je tomu tak, jak pi si: o nějaký čas nás někdo připraví, o nějaký nás oloupl a něco nám zbůhdarma unikne, Nej-hanebnější je však ta ztráta Času, která pochází z nedbalosti. A zamyslí ä-li se nad tím, pak nej větší část života unikne těm, kdo dělají něco špatného, veliká těm, kdo nedělají nic, a celý život těm, kdo dělají něco jiného, než mají. (2) Můžeš mi uvést někoho, kdo přiznává času nějakou cenu, kdo si dne váží nebo kdo si uvědomuje, že denně umírá? Mýlíme se totiž, vidíme-li smrt v dálce před sebou, Její velká část je již za námi — všechna ta minulá léta drží smrt ve svých spárech. Jednej tedy tak, můj Lucilie, jak píšeš: využívej každé hodiny. Tak dosáhneš toho, že budeš méně lpět na zítřku, uchopíĚ-li dnešek do svých rukou. Když se život odkládá, unika. (3) Nic nám, můj Lucilie, nepatří, jen čas je náš. Této jediné, pomíjivé a vratké věcí nás příroda učinila vlastníky, a komukoliv se zachce, ten nás z ni vyhostí. Ale lidé j sou tak pošetilí , že si dovolí přičítat za zásluhu věci zcela bezvýznamné a bezcenné, jichž se jim dostalo a které se jistě dají nahradit. Nikdo se však necítí nikterak zavázán za čas, jenž přijal, zatímco to je právě to jediné, zač se nemůže dost odvděčit ani vděčný. (4) Zeptáš se snad, co dělám já, který ti dávám tato ponaučení. Upřímně se přiznám: jsem na tom tak jako člověk, který utrácí, ale přitom počítá. Nemohu říci, že neztrácím ani chvíli, mohu ale říci, kolik času ztrácím, proč a jak: vydám účty ze své chudoby. Stává se mi však to, co většině lidí, kteří upadli do chudoby ne vlastní vinou — všichni jsou ke mně shovívaví, nikdo ale nepomůže. (5) Co tedy s tím? Nepokládám za chudého takového člověka, který je spokojen s jakkoliv nepatrným časem, jenž mu zbývá. Ty však raději svůj řas střež a začni b tím včas! Neboť jak soudili naši předkové, je pozdě šetřit, jsme-li na dně. Vespod totiž nezbývá jenom ta nejmenší, ale také ta nejhorší část. Bud zdráv! Samota I 10(1) Je tomu tak, svůj názor nezměním: vyhýbej se společnosti velké, vyhýbej se společnosti malé, ale vyhýbej se také společnosti jediného člověka. Nevím totiž o nikom, s kým bych si přál, aby ses stýkal Hled. jak dobré mám mínění o tobě; odvažuji se tě svěřit sobě samému. Vypráví se, že Kratés, žák onoho Stilpóna, o němž jsem se zmínil v předešlém dopise, se zeptal mladíčka, kterého spatřil procházet se v ústraní, co že tam dělá tak sám, „Se sebou hovořím," odpověděl. „Dej si, prosím tě, dobrý pozor," nato Kratés, „abys nemluvil se špatným člověkem." — (2) Člověka, který truchlí nebo má strach, obvykle hlídáme, aby nějak nešťastně nezneužil svého osamoceni. Vlastně Žádný nerozumný člověk by neměl být ponechán sám sobě. Tu se mu totiž začnou honit hlavou špatné myšlenky, tu chystá zkázu v budoucnu jiným nebo sobě, tu propadá zvráceným choutkám, tu duše prozradí vše, cokoliv bud ze strachu nebo ze studu v sobě tajil. Tu samota zvýší odvahu, tu roznítí chtíč, tu vybičuje prudký hněv. Konečně, jediná výhoda, kterou samota má, totiž to, Že nic nikomu nesvěřujeme a nemusíme se tedy bát udavače, ta právě pošetilci uniká: prozrazuje se sám, Pohled tedy, jaké naděje v tebe vkládám, ba spíše, co si od tebe slibují — naděje je totiž pojmenování jen pro nejisté dobro: nenacházím nikoho, s kým bych si vfce přál, abys byl, nežli se sebou samým. (3) Probírám si v paměti, s jakou velkodušností jsi pronesl jakási slova, jak byla plna síly! Hned jsem se zaradoval a řekl si: ta nesklouzla se rtů náhodou, ta slova mají podklad! Tento člověk není jen jeden z mnoha, ten má na mysli obecné blaho! — (4) Tak mluv a tak žij: hled, aby tě nic nesrazilo na kolena f Za svá dřívější přání poděkuj bohu a potom k nebi vznes přání nová. Pros, aby ti bůh dal do- brou mysl, zdravou duši a pak také zdravé tělo. Ze o to prosíváš často? Jen vznášej směle prosby k bohu, nic přece po něm nechceš žádat z cizího, — (5) Ale abych ti podle svého zvyku poslal v dopise dárek, zde je; pravdivá je myšlenka, kterou jsem nalezl u Athénodóra: ,,Věz, Že tehdy jsi oproštěn ode všech žádostí, dospěješ-li k tomu, že neprosíš boha o nic, co bys nemohl žádat veřejně!" A zatím? Jak jsou ti lidé hloupil Šeptají bohu ta nej hanebnej si přání, a nastaví-li někdo jen ucho, hned zmlknou, Z toho, co nechtějí, aby věděli lidé, se vyzpovídají bohu, Proto hled, aby se ti nemuselo připomínat: žij s lidmi tak, jako by to viděl bůh, a rozmlouvej s bohem tak, jako by to slyšeli lidé. Bud* zdrávi Ostdfí I 12(1) Kamkoliv se jen obrátím, všude vidím příznaky svého stáří, Přijel jsem na svůj statek za Římem a hořekoval nad velkými výdaji, které byly vynaloženy na rozpadající se budovu, Správce mi ale řekl, že to nezavinil on svou nedbalostí, že dělá vše, co je třeba, ale statek že je už starý. A přitom mi tento statek vyrostl pod rukama. Co se mnou jednou bude, jsou-li pilíře mého stáří tak ztrouchnivělé 1 (2) Rozhněván na správce, chopil jsem se horlivě první příležitosti, abych si vylil zlost. Řekl jsem mu, že je nabíledni, že platany jsou zanedbané, nemají ani lístek! Jak sukovité a zakrslé jsou jejich větve! Jak odporné, nepěstěné jejich kmeny] Nebylo by to tak dopadlo, kdyby je byl někdo okopával a zaléval. Zapřísahal se při mém géniovi, že udělal všechno, v žádném směru svoji péči o ně nezanedbal, ale ty platany že jsou stařičké. — Mezi námi, to já jsem je sázel já viděl jejich první lístek. — (3) Obrátil jsem se k bráně: ,,Kdo je to," ptám se, „ten sešlý stařec? Dobře že stojí u brány, aspoň tak hledí ven. Kdes ho vzal? A jaké v tom nalézáš potěšení vodit mi sem cizí mrtvoly?" Ale ten neznámý říká: „Copak mě nepoznáváš? Jsem Fe-licio, kterému jsi při naší val figurky. To já jsem ten syn správce Philosista, tvůj miláček." — „Na mou duši," pra- vím, „ten člověk blouzní, Hošík, a k tomu můj miláčekl Ale to je docela dobře možné, zuby mu už úplně vypadávají!" (4) Svému statku vděčím za to, že kamkoliv jsem se podíval, zjevilo se mi mé stáří. Najděme v něm však zalíbení a zamilujme si je. Je plné slastí, dovedeš-li ho dobře užívat. Ovoce je nejchutnéjĚÍ tehdy, když začíná padat, dětství má nej větší půvab tehdy, když odchází, a lidem holdujícím vínu přináší rozkoš poslední číše, ta, která potápí a dodává poslední kapku opilosti, (5) To, co je na každé rozkoši nej příjemnější, se ponechává na konec. Nejpříjemnější je proto věk již pokročilý, ale ne ještě vetché stáří. Domnívám se však, že i tento věk — na samém konci života — má své radosti nebo že namísto rozkoší přichází právě uspokojení z toho, že žádné rozkoše nepostrádáme. Jak je sladké, když nás již touhy znavily a opustily! (6) ,Je ale nepříjemné," namítneš, „mít smrt před očima!" Tedy předně, tu musí mít před ořima stejně tak starý jako mladý člověk, vždyť nejsme povoláváni po pořádku jako u censu. A potom, nikdo není tak starý, aby nemohl právem doufat v další den. Jeden den pak je jedním stupněm života: celý život se skládá z částí a obsahuje kruhy, z nichž ty větší obepínají kruhy menší. Jeden z nich všechny ostatní v sobě shrnuje a uzavírá, ten sahá ode dne zrození až k poslednímu dni života. Druhý kruh odděluje mládí, třetí svým obvodem poutá dětství. Potom je tu sám rok, obsahující v sobě období, z jejichž násobků se skládá celý život. Měsíc je sevřen kruhem těsnějším a nej užší kruh má den, avšak i ten postupuje od začátku ke konci, od východu slunce k západu, (7) Proto říká Hérakleitos, jemuž nesrozumitelnost v řeči vynesla přezdívku ,temnýf: „Jeden den se rovná všem ostatním." Tuto myšlenku si vyložil každý po svém: jeden totiž řekl, že je roven ostatním dnům počtem hodin, a má pravdu, neboť je-li den čas vymezený dvaceti čtyřmi hodinami, pak se nutně všechny dny sobě rovnají, poněvadž to, co den ztratil, nabyla noc. Jiný tvrdí, že jeden den je roven všem ostatním svou vlastností, že ani v tom nejdelšlm časovém intervalu není nic, co bys nenašel také v jednom jediném dni, totiž den a noc. A v tomto střídáni světla a tmy na světě udržuje rovnováhu den, který je tu kratší, tu delší. (S) Proto je třeba si každý den uspořádat tak, jako by měl završit tok našich dní a jako by se jím měl ukončit a naplnit náš život. Pacuvius, který si nerušeným užíváním přivlastnil Sýrii, byl vždy, když vykonal oběť vínem a onou pověstnou pohřební hostinou, odnášen od stolu na lože tak, že se za potlesku chlapců, kteří obšťastňují hodovníky, s doprovodem hudby zpívalo: „On žili On žil!" Neminulo dne, aby se nepochoval. (9) To, co dělal on ze Špatného svědomí, dělejme my se svědomím čistým, a když se chystáme jít spát, řekněme si s radosti a zvesela: „Konec, života béhjsem skončila, určený losem!" A dopřeje-li nám bůh dne příštího, přijměme ho s radostí. Nej šťastnější je ten člověk, ten je bezpečným pánem nad sebou samým, kdo bezstarostně očekává zítřek, Kdokoliv říká: „Žil jsem!", denně vstává, aby ze dne vytěžil. (10) Ale musím již dopis ukončit. — ,,A to mi přijde jen tak," říkáš, „bez jakéhokoliv dárku?" — Neboj se, něco s sebou ponese 1 Ale co to říkám, něco? Mnoho v něm bude! Je snad krásnej š ího výroku nad ten, který ti po něm posílám? „Je zlé žít v bídě, ale život v bídě, to není žádná bída," Proč to není bída? Ze všech stran se otevírá mnoho cest ke svobodě, krátkých a snadných. Děkujme bohu, že nikdo nemůže zůstat na světě věčně, každý ale může omezovat vlastní potřeby. — (11), ,To však řekl Epikúros," namítneš, „tak proč bereš cizí myšlenky?" — Co je pravdivé, to je mé. A Epikura ti budu předhazovat bez ustání, aby ti, kdo přisahají na slova a neposuzují je podle toho, co se jimi říká, ale podle toho, kdo je řekl, věděli, že ty nej lepší myšlenky jsou vlastnictvím všech. BucT zdráv! O vlídni zacházení s otroky 47(1) Měl jsem radost, když jsem se dozvěděl od lidí, kteří přicházejí od tebe, že žiješ v přátelských vztazích se svými otroky. Tak to má být při tvé osvícenosti a při tvém vzdělání. Ze jsou to otroci? Především ale lidé. Otroci? Především spolubydlící. Otroci? Především přátelé y nouzi, Otroci? Koneckonců spoluotroci, uváží ä-li, že oni i my jsme stejně v rukou osudu. (2) A tak se směji těm, kdo považují za hanbu stolovat se svým otrokem. Proč? Pouze proto, že velice zpupný zvyk obklopil zástupem stojících otroků hodujícího pána. Ten jí více, než snese, a v ohromné chtivosti si nakládá nabitý žaludek, odvykly navíc již trávit, aby všechno zvrátil s větší námahou, nežli s jakou to do sebe vpravil. (3.) Nešťastní otroci zatím nesmějí pohnout rty, ani proto, aby promluvili. Bič zkrotí každé zašeptáni a ranám neujdou ani mimovolné zvuky, zakašlání, kýchnutí anebo skytnutí. Za každý zvuk, který porušil ticho, se těžce pyká, Celou noc prostojí o hladu a němí. (4) Tak se stává, že za zády mluví o pánu ti, jímž není dovoleno mluvit v jeho přítomnosti. Zatímco ti, jimž bylo dovoleno mluvit nejen před pány, ale i s nimi, ti, jimž se ústa nezasívala, byli ochotni nastavit za pána krk a obrátit na svou hlavu nebezpečí, které hrozilo jemu. Na hostinách mluvili, ale na mučidlech mlčeli. (S) Ze stejné nadutosti pak plyne Časté přísloví: ,,Tolik nepřátel, kolik otroků." Nemáme v otrocích nepřátele, ale děláme si je z nich. Pomíjím zatím jiné krutosti a nelid-skústi, kdy jich využíváme ne jako lidí, ale jako dobytka. Když se rozložíme k hostině, utírá jeden plivance, jiný skrčen pod lehátko sbírá zvratky opilých, další krájí vzácné ptáky — cvičenou ruku vede jistými tahy kolem prs íček a stehýnek a dělá z nich porce. Ubožák, který žije jen pro to jediné, aby úhledně krájel drůbež. Ledaže je ještě ubožejší ten, kdo této dovednosti vyučuje pro své potěšení, nežli ten, kdo se jí z nezbytnosti naučí. (7) Jiný, sluha nalévajíc! víno je nastrojen jako žena. Bojuje s věkem a nemůže uniknout mládí, v němž ho násilím udržují. Má již vzrůst vojáka, ale hladký, s vyholenými nebo vytrhanými chloupky probdí celou noc děle ji mezi pánovu opilost a pánův chtíč — v ložnici je mužem, při hostině chlapcem. (8) Další, jemuž je svěřeno pozorování hodovníků, stojí, nešťastník, a vyčkává, komu vynese pochlebování a bez-uzdnost v jídle či hovoru pozvání opět na zítřek, Primysli aJ zásobovatele kuchyně, kteří znají dopodrobna pánovy chutě: vědí, jaká lahůdka mu povzbudí trávení, co mu napohled lahodí, jaká nová chuť ho může vzpružit, když je znechucen, co se mu jil z přejedení hnusí a nač má právě toho dne chuť. S těmito lidmi by ale pán nemohl pojíst a pokládal by za snížení své autority ulehnout k témuž stolu se svým otrokem, Ale kolik z takových otroků je nyní, díky bohům, jejich pányl (9) Viděl jsem, jak přede dveřmi Callis-tovými stojí jeho bývalý pán a jak ten, který dal Callistovi na krk cedulku, který ho vystavil na trhu mezi otroky za směšně nízkou cenu, není vpuštěn, zatímco ostatní vcházeli dovnitř. Oplatil mu to stejným dílem otrok, právě ten, kterého dal do první skupiny, na níž si hlasatel cvičí svůj hlas; také on pána na oplátku odmítl, také on ho neuznal za hodna svého domu. Pán prodal Callista, ale jak mu to Callistus vrátili (10) Uvaž přece, že ten, kterého nazýváš svým otrokem, vzešel z týchž počátků, žije pod touž oblohou, stejně jako ty dýchá, stejně žije a stejně umíral Zrovna tak můžeš ty v něm vidět člověka svobodného jako on v tobě otroka. Díky Mariové porážce ponížila štěstěna mnoho lidí z nej -vznešenejších rodin očekávajících povýšení do stavu senátorského za vojenskou službu: z jedněch udělala pastýře, z jiných strážce chatrčí. Pohrdej tedy člověkem s takovým údělem, když může dojít i na tebe, zatímco jím pohrdáš. (n) Nechci se pouštět do tohoto obsáhlého problému a rozebírat zacházení s otroky, k nimi se chováme nanejvýš povýšeně, krutě a urážlivě. Ale toto je podstata mého ponaučení: , .Zacházej s člověkem podřízeným tak, jak chceš, aby zacházel nadřízený z tebou, Kdykoliv ti přijde na mysl, kam až můžeš zajít vůči svému otroku, uvědom si, že stejně daleko může zajít tvůj pán vůči tobě. — (12) „Alejá," namítneš, ,,nemám žádného pána,' — Blahé to časyl Možná však jednou budeš mít. CoŽ nevíš, v jakém věku se stala otrokyni Ilekabé, v jakém Kroísos, tft tri* *U Dareiova matka, Platón, a v jakém Diogenes? (13) Jednej se svým otrokem vlídně, dovol mu také účastnit se hovoru, řádění a hostiny. V tomto místě na mne rozhořčeně zvoli celý klan kraso-citniků: ,,Není nic nedůstojnějšího, nic potupnějšího t" — Tytéž lidi ale přistihnu, jak líbají ruce cizím oLrokům. (14) Což nechápete ani to, že naší předkové uťali hrot každé nenávisti vůči pánům, každé urážce vůči otrokům? Pána nazývali otcem rodiny, otroky (což se dosud udržuje v mimech) čeledíny. Zavedli svátek, ne proto, aby pouze toho dne hodovali páni s otroky, ale dovolili jim tehdy i zastávat v domě úřady, rozhodovat věci právní a rodinu pokládali za stát v malém, (r5) ,.Jak tedy?" namítneš. „Mám pozvat ke svému stolu všechny otroky." — To ne, stejně jako nezveš všechny svobodné. Ale mýlíš se, jestliže se domníváš, že některé odmítnu, jakoby proto, že vykonávají špinavější práci, například takového pasáka mezků nebo pacholka od volů. Nebudu je posuzovat podle prací, které zastávají, ale podle jejich mravů. Své mravy si každý utváří sám, zaměstnání však určuje náhoda. Jedni ať s tebou hodují proto, že jsou toho hodni, jiní proto, aby se toho hodnými stali. Neboť maj M i v sobě něco otrockého z nízkého prostředí, napraví to styk & lidmi urozenějšími. (16) Není důvodu, můj Luci-lie, proč by sis měl hledat přítele pouze na foru nebo v radnici: dáš-li dobrý pozor, najdeš ho i doma. Dobré vlohy často leží ladem, nemá-li je kdo tříbit. Zkus to, a uvidíš, Jako je hloupý člověk, který chce koupit koně a neprohlédne si zvíře samotné, ale jen jeho sedlo a uzdy, tak je nanejvýš hloupý ten, kdo posuzuje člověka bud podle oděvu, anebo podle postavení, které nás halí jako oděv. (17) - Je to otrok," namítneš. Možná ale je Svobodný duchem. Je to otrok í To mu má být na škodu? Ukaž mi, kdo jím není, Jeden je otrokem svého chtíče, jiný lakoty, další ctižádosti, všichni pak otroky strachu. Mohu ti ukázat bývalého konsula, který otročí babce, boháče, který je otrokem mladé služky, nej vznešenější mladíky, kteří otročí hercům v pantomimách. Žádné otroctví není potup- nější nežli otroctví dobrovolné. Proto se nedej odradit oněmi nedůtklivcí a přistupuj ke svým otrokům s dobrou mysli, nikoliv nadutě jako nadřízený. Ač si tě spíše váží, než aby se tě báli. (18) Někdo ted namítne, že volám po svobodě pro otroky, když jsem řekl, aby pána spíše chovali v úctě, nežli se ho báli. Přesně tak, pravím, ať si ho váží jako klienti, jako ranní návštěvníci. — Kdo by to namítl, zapomínal by, že pánu není dobré to, co stačí bohu, který je ctěn a milován. Lásku není možno mísit se strachem, (19) Soudím proto, že velmi dobře činíš, když nechceš, aby se tě tví otroci báli, a používáš k pokárání domluv. Bitím se pohání němá tvář. Ne všechno, co se nás nemile dotýká, nás také vždy uráží, avšak přecitlivělost nás dohání k tomu, že upadáme do zuřivosti, takže cokoliv nám není po chuti, vyvolává v nás hněv. (20) Prisvojili jsme si pýchu tyranů — ti také zapomínají na svou moc a cizí slabost a tak propadají prchlivosti, tak zuří, jako by se jim stala křivda. Ačkoliv jejich vysoké postavení jim zaručuje naprostou bezpečnost před nebezpečím tohoto druhu. A dobře to vědí, ale stěžujíce si číhají na příležitost, aby mohli škodit, a připouštějí si něco jako křivdu proto, aby ji mohli páchat. (21) Nechci tě déle zdržovat, vždyť ty nemáš zapotřebí být napomínán. Na dobrých mravech je mimo jiné dobré to, že nacházejí zalíbení samy v sobě a že mají trvání, Špatnost je nestálá, často se mění — ne k lepšímu, ale zase v jinou špatnost. Bud zdráv. M, CORNELIUS FRONTO A Q. AURELIUS SYMMACHUS Fronto zeti Au/idiowi Victorinovi o vnukovi Z btinsJíéhn originálu Mr Cornelii Frontonii et. M. Aurélii Imperátori* tpiiEdiat, nec- 3. A. Naber. Tíubmr, Lipsine iSů?1, pfelg2ila a půíniiin-kairu opatřili 3típSnkň Krojová. I 12 Jestli si to opravdu Zasloužíme, dopřejí bohové, aby se mé dceři a tvé manželce dobře dařilo a rozmnoží naši rodinu o děti a vnuky, a ty, které jsi zplodil a které ještě zplodíš, učiní tobě podobnými. S naším Victoři nem či Frontonem se každý den jen přu a vadím. Zatímco ty bys od nikoho nevzal peníze za něco, co más pro někoho udélat či říci, Fronto nevysloví žádné slovo dříve a nic nezvat I á častej Í než: dej! Já mu naopak nabízím, jak jen můžu, knížky anebo psací destičky, protože si toužebně přeji, aby o tyto věci stál. Projevuje však přece jen některé známky dědovy povahy. Hrozně rád má hroznové víno. Když konečně poprvé spolkl toto jídlo, nepřestal téměř po celé dny olizovat kuličky vína a dotýkat se jich rty, přežvykovat a koulet je v ústech. Taky se celý třese na dědečkova kuřátka, holoubátka a vrabčáky, s nimiž si hraje: i já jsem se od nejútlejäího věku věnoval těmto zábavám, jak jsem slýchal od svých vychovatelů a učitelů, A ještě dnes, ve stáří, mne tak drží láska ke koroptvím, že není nikoho z těch, kdo mě jen trošku znají, aby o tom nevěděl. Nevím 0 žádném svém činu anebo výroku, u nějž bych si přál, aby zůstal utajen před ostatními. Chtěl bych, aby to, co vím a čeho si jsem vědom, bylo známo spolu se mnou 1 ostatním... M, Cornelius Fronto, korespondence s princem Markem Aurel iem Marcus Aurelius svému učiteli Cornzliovi Prontonovi IV 5 Bud zdráv, můj nej milejší učiteli l Daří se mi dobře. Dnes ráno jsem studoval od tří hodin do osmi a vhodně jsem studium prokládal jídlem. Od osmi do devíti jsem se s velkou chutí procházel jenom v sandálech před svou ložnicí. Potom jsem sí vzal pořádné boty a vojenský plášť, neboť mi bylo uloženo, abych se dostavil takto oblečen, *tí ITT *K a odešel jsem pozdravit svého pána. Vydali jsme se na lov a vykonali velké věci. Doslechli jsme se, že byli chyceni divoci kanci, neměli jsme ale možnost je spatřit, Přece vsak jsme vystoupili na dost strmý pahorek. Odtud jsme se vrátili po poledni domů. Já ke svým knížkám. Zul jsem si boty, odložil oděv a asi dvě hodiny jsem strávil na lůžku. Četl jsem Katonovu řeě o statcích Pulchry a druhou, jíž pohnal na soud tribuna lidu. Ach! Řekneš svému sluhovi; ,Jdi, jak můžeš nejrychleji, a přines mi z Apolló-novy knihovny tyto reči I" Nadarmo ho tam posíláš, neboť i tyto knihy jsem si vzal s sebou. Musíš tedy popohnat knihovníka Tiber iana, Něco je třeba v této věci podniknout, aby mi, až se vrátím do města, přiděloval knihy rovnoměrně. Ale já jsem po přečtení těchto řečí něco málo bídně napsal. Měl bych to hodit do vody nebo do ohně. Opravdu nepěkně jsem dnes psal, malý spisek pro lovce anebo vinaře, kteří naplňují jásotem mou ložnici — prospěji jim právnickým hnusem. Proč to vlastně říkám? Věru, je na místě, že jsem to řekl, vždyť můj učitel je řečník! Cítím se být prochlazený — nevím zda proto, že jsem se ráno procházel jen v sandálech, anebo p rotu, ^ se mi nedařilo v psaní. Skutečně, připadám si jako úplné zahle-něný člověk, a dnes ještě mnohem více. Atak si potřu vlasy olejem a půjdu spát. Nezamýšlím dnes nalít do lampy ani kapku oleje, tak mě znavila jízda na koních a kýchaní. Bud" zdráv, můj nejdražšf a nejmilejší učiteli, po němž se mi stýská — odvážil bych se to říci — více než po samém Římě, Našemu pánu, císaři Theodosiovi Symmachus, ' praefekt města Říma Žádost o navrácení sochy vítězství do budovy senátu III 3(1} Jakmile slo^tnýavám vždy oddaný senát poznal, že přestupky podléhají zákonům, a viděl, že pověst dob právě minulých je očištěna spravedlivými vladaři, odvrhl v zájmu dobrých časů dlouho potlačovanou bolest a znovu mě ustanovil vyslancem pro své stížnosti. Proto mi špatní lidé odepřeli slyšení u božského vladaře, poněvadž se mělo napomoci spravedlnosti, (2) Zastávám tedy dvojí funkci, jednak jako váš prefekt dohlížím na veřejné právo, jednak jako vyslance občanů tlumočím jejich přání, Nedochází tu k žádným rozdílům v přáních, poněvadž se již lidé přestali domnívat, že se zalíbí snahám dvora, když se různí v názorech. Být milován, chován v úctě a být oblíben, to je pro vládu lepší. Kdo by strpěl, aby byly státu na škodu soukromé sváry I Po zásluze stíhá senát ty, kdo dali přednost vlastní moci před slávou vladaře. Naše úsilí však bdí za vaši milostivost. Vždyť čemu prospívá více to, že hájíme ustanovení předků, že hájíme práva a osudy vlasti, nežli slávě našich časů? A ta je větší tehdy, když pochopíte, že vám není dovoleno činit nic proti zvyku předků. (3) Žádáme tedy zpět náboženské poměry, které byly státu dlouho ku prospěchu, Jistě by se dali vypočítat vladaři obou smýšlení a obou názorů; ti starší ctili obřady otců, ti nedávní je nerušili. NenMi příkladem náboženská úcta starších panovníků, ať se jím stane přetvářka těch nedávných, Kdo je tak nakloněn barbarům, aby nepostrádal oltář bohyně Vítězství? Bdíme nad budoucností a varujeme se nepříznivých znamení v jiných věcech. Ať je alespoň jménu vrácena úcta, která byla odepřena božstvu. Za mnohé vděčí bohyni Vítězství vaše nesmrtelná sláva a ještě za více jí vděčit bude. Ať se odvrátí od této moci ti, jimž v ničem nebyla prospěšná, vy však neopomíjejte záštitu, milostivě nakloněnou triumfům. Pro všechny je tato síla příslibem. Nechť nikdo neodmítne uctívat tu, o níž veřejně prohlašuje, že je žádoucí. (4) Opomíjení tohoto božstva bylo sice neoprávněné, ale jeho sochy měly přece jen zdobit dále senát. Zaručte, prosím vás, abychom to, co jsme převzali jako chlapci, přenechali jako starci příštím pokolením. Láska ke zvykům je veliká a čin božského Constantia neměl po zásluze dlouhého trvání. Je třeba, abyste se chránili všech příkladů, o nichž víte, že byly brzy zavrženy. Dbáme o nesmrtelnost vaší slávy a vašeho jména, aby příští věk nenašel nic, co by bylo třeba opravit. (5) Při čem budeme přísahal: na vaše zákony a na vaše slova? Jakým náboženským závazkem £e zastraší mysl lháře, aby nelhal při a vedecké výpovedi? Vždyť všechno je naplněno bohem a není bezpečného místa pro věrolomní ky, nejvíce však působí na strach z provinění to, že na člověka doléhá také přítomnost božstva. Onen oltář udržuje svornost všech, onen oltář se shoduje s vírou jednotlivců a nic jiného nezjedná vaším usnesením větší autoritu nežli to, že vše rozhoduje senát jakoby vázán přísahou. Bude tedy boha-prázdné sídlo otevřeno křivým přísahám, a tak patrně rozhodnou mí slovutní vladaři, kteří jsou bezpeční přísahou věrnosti lidu? Někdo však řekne, že božský Constantius udělal totéž, (6) Napodobujme spíše jiné činy tohoto císaře, který by k ničemu takovému nebyl přistoupil, kdyby se již někdo před ním nebyl dal na špatnou cestu. Na chybě předchůdce se totiž poučí nástupce a z kritického postoje k příkladu předchůdce se rodí náprava, Bylo možné, aby se onen slavný otec vaší milosti neměl na pozoru před nevolí ve věci dosud nové. Ale zda také pro nás může postačit táž obhajoba, budeme-li napodobovat něco, co bylo, jak si pamatujeme, uznáno za chybné? (7) Ať vaše věčná sláva převezme jiné činy tohoto císaře, v kterých je vhodnější pokračovat. On nic neubral na výsadách svatých panen, kněžské úřady doplnil urozenými. Neodepřel náklady na římské obřady a následuje po všech ulicích věčného města šťastný senát, s vlídnou tváří pohlížel na svatyně, pročítal jména bohů napsaná na jejich štítech, vyptával se na původ chrámů, obdivoval se jejich zakladatelům, a přestože sám vyznával náboženství jiná, tato uchoval pro říši. (8) Každý má totiž svůj obyčej, svůj ritus — božská vůle udělila městům za ochránce různé kulty. Jako jsou lidem při zrození udělovány duše, tak j sou národům přidělováni jej ich osudem určení strážci, K tomu přistupuje užitečnost, která nejvíce sbližuje člověka s bohy+ Neboť j sou-1í všechny rozumové důkazy opředeny záhadou, odkud přichází poznání božské moci příměji nežli ze vzpomínky a ze svědectví o šťastném osudu? Jestliže již dlouhý věk zjednává úctu náboženstvím, je třeba zachovat důvěru k tolika stoletím a následovat rodiče, kteří šli zdárně ve stopách rodičů svých, (g) Mysleme si, že je zde přítomen Rím a že s vámi takto hovoří: Nej lepší z vladařů, otcové vlasti, mějte v úctě můj věk, k němuž mne dovedl zbožný obyčej! Budu zachovávat obřady předků a neželím tohol Budu žít po svém, protože jsem svoboden] Tento obřad podrobil mým zákonům svět, tyto svátosti zahnaly Hannibala od hradeb, Senony od Capitolia. Byl jsem tedy zachován proto, aby mi činili výtky ve stáří? (10) Uvidím, jaké bude to, co se zamýšlí ustanovit, Avšak náprava ve stáří přichází pozdě a je potupná. Prosme tedy bohy naší vlasti, naše národní patrony, o mír, Je správné pokládat za společné to, 00 uctívají všichni. Hledíme na tytéž hvězdy, máme společné nebe, obklopuje nás stejný svět: co záleží na tom, s jakou prozíravostí hledá kdo pravdu? Jedinou cestou se nemůže dojít k tak velkému tajemství. To jsou však rozpravy teoretiků, Nám ale jde nyní o prosby, nikoliv o spory. (11) Jaký prospěch pro vaši posvátnou pokladnu mělo to, že bylo zrušeno přednostní právo vestálek na podíl? Za nej-štědrejšíeh vladařů se má upřít to, co i ti nej skoupější vypláceli? Pouhá pocta je obsažena v oné, abych tak řekl, odměně za mravní čistotu. Jako jsou vínky ozdobou pro jejich hlavu, stejně tak se považuje za ozdobu, že nedostávají odměny za své kněžské hodnosti. Přejí si přímo jméno prosté výsad, poněvadž v chudobě jsou bezpečné před újmou. A tak rozmnožují jejich slávu ti, kdo jim něco ubírají, neboť po zásluze vzrůstá k blahu obce posvěcená nevinnost, když se jí nedostává odměny, (li) Ať se takový zisk nedotkne čistoty vaší pokladny. Ať se pokladna dobrých vládců vzmáhá kořisti od nepřátel, nikoliv na úkor kněžíl Tento nepatrný zisk že vyváží nevoli, kterou to způsobí? Ať se do vašich mravů nedostane hrabivostl O to ubožejší jsou ti, jimž byly odňaty podpory odedávna udílené; neboť, za císařů, kteří se nedotýkají cizího majetku, protože odolávají hrabívosti, se tak pouze působí křivda ztrácejícím, poněvadž se současně nevzbuzuje žádost těch, kdo berou, (13) Také pole odkázaná vestálkám a chrámovým pomocníkům poslední vůlí umírajících císařská pokladna zadržuje. Prosím vás, knčží spravedlnosti, aby bylo vráceno svatyním vašeho města právo dědit soukromý majetek, Ať lidé diktují závěti s jistotou a ať vědí, že za vládců, kteří nejsou hrabiví, je to, co napsali, neměnné. Nechť vás těší onen blahý pocit lidského pokolení. Odstrašujíc! příklad této záležitosti začal znepokojovat umírající, Římské náboženství tedy nemá nic společného s římskými zákony? Jaké jméno dostane odnímání majetku, u něhož žádný zákon, žádný soud neurčil, že připadá státu ř (14) Propuštěnci dostávají odkazy, otrokům nejsou odpírány spravedlivé výhody závěti, pouze vznešeným pannám a služebníkům věštných kultů se odpírají dědictvím nabyté podpory? Cemu to prospívá, že zaslibují nedotčené tělo ve prospěch obecného blaha, že dávají věčnosti státu oporu v božských ochráncích, že žehnají statečnosti vašich zbraní a vašich praporů, Že za všechny vznášejí účinné prosby, ale právo s ostatními nesdílejí? (15) Není tak lepší otroctví, které lidem hrozí? Škodíme státu, kterému nikdy neprospělo, že byl nevděčný. Nikdo ať si nemyslí, že hájím pouze zájem náboženství: z činů tohoto druhu vzešly všechny nepříjemnosti římskému národu. Zákon našich předků poctil vestálky a služebníky božstev skrovným živobytím a spravedlivými výsadami. A tento dar zůstal neporušen až do doby odrodilých pokladníků, kteří změnili posvátné prostředky k obživě panenské čistoty ve mzdu pro obyčejné nosiče. Po tomto činu následoval všeobecný hlad a naděje všech provincií zmařila chudá sklizeň. (16) Není to vinou půdy, nepřičítejme vinu jižním větrům, také obilní rez neuškodila obilí nebo polní plevel nezahubil úrodu; roční úroda uschla kvůli svatokrádeži. Nuině muselo zajít všechno, protože se činila újma svátostem. Jistě, je-li nějaký příklad tohoto neštěstí, přičtěme takový hlad za vinu střídavě dobrým úrodám, tuto neúrodu však způsobil vážný důvod. Život se udržuje lesními porosty a venkovský lid se v nouzi uchýlil k dodonským stromům. (17) Co kdy takového zakusily provincie v době, kdy veřejná úcta poskytovala obživu služebníkům kultů? Kdy se pro obživu lidí třáslo dubem, kdy se vytrhávaly jedlé kořínky bylin, kdy střídavé neúrody v některých oblastech zradila neúroda v oblastech dalších, když lid i posvátné panny se společně podíleli na toni, co dal rok? Živobytí nej vyšších kněží totiž přispívalo k úrodnosti zemí a bylo spíše prostředkem pomoci nežli štědrostí. Je snad nějakých pochyb o tom, že bylo vždy dáváno v zájmu dostatku všech to, co si nyní přivlastnila nouze všech. (iS) Někdo snad řekne, že prostředky ze státních peněz byly odmítnuty pro výdaje cizího náboženství. Nechť je dobrým vladařům cizí takový názor — že to, co bylo kdysi někomu přiděleno ze společného majetku, je snad nyní v pravomoci císařské pokladny. Vždyť stát se skládá z jednotlivců, a proto i to, co z něho pochází, tvoří zase výhradní vlastnictví jednotlivců. Všechno je ve vašich rukou, ale přitom dbáte o to, aby každý měl, co mu patří, a platí u vás více spravedlnost nežli zvůle. Poradte se přece se svou štědrostí, zda by mělo být dosud považováno za vlastnictví obce to, co jste kdysi předali jiným. Výhody, které byly jednou uděleny k poctě města, přestávají být majetkem těch, kteří je udělili, a co bylo zpočátku dobrodiním, stalo se dlouhým užíváním závazkem, (iq) Neopodstatněný strach chce tedy nahnat vaší božské mysli ten, kdo tvrdí, že máte zodpovědnost těch, kteří tyto výhody udělují, jestliže se vyhnete nevoli, které jsou vystaveni ti, kdo tyto výhody odnímají. Ať jsou vám ve vaší shovívavosti nápomocna tajná ochranná božstva všech náboženství a zvláště ta, která kdysi pomáhala vaším předkům. Vás nechť ochraňují, námi ať jsou uctívána. Přejeme si ten stav náboženství, který zbožněnému Otci vaší božské velebnosti zachoval císařskou moc, který dal legitimní dědice blaženému vladaři, (20) Pohlíží onen božský kmet z hvězdné tvrze na slzy kněží a viní se za zneuctěný zvyk, který sám rád zachovával. Napravte pro svého bratra čin, který učinil na cizí radu. Skryjte skutek, o němž netušil, že se znelíbil senátu. Je totiž známo, že poselstvo k němu nebylo vpuštěno proto, aby se mu nedoneslo veřejné mínění. Je v zájmu ocenění budoucími věky, abyste neváhali vymazat z pamětí, že to, co je třeba uznat za správné, nebylo činem císaře. ANTICKÁ EPISTOLOGRAFIE ,,Dopis je písemný styk člověka s vzdálenou osobou, sloužící určitému cíli, v němž někdo sděluje druhému to, CO by mu jinak sdělil osobně přímo." Takto definuje dopis neznámý řecký gramatik pozdní doby císařské. Původní účel dopisu — funkce sdělovací — charakterizuje i dopis literární, jenž je významným žánrem antické literatury, Soukromý dopis, nahrazující osobní styk dvou vzdálených osob, je jistě jedním z nej starších písemných projevů. V lliadě vypráví básník, jak se Proitos, vládce Tirynthu, rozhodl, že zahubí Ballerefónta. Nechtěl ho však zabít přímo, ale poslal ho k vládci Lykie s písemným vzkazem, aby Bellerefónta zahubil. Ať se již o značkách, které Proitos podle Homéra napsal na dřevěné destičky, sloiené pak dohromady, soudí cokoliv, nemůže být pochyby o tom, že jde o nej starší zmínku o písemném vzkazu vzdálené osobě — o dopisu. I v historické době se psaly dopisy ještě na dřevěné destičky potažené na vnitřní straně voskem a opatřené na okrajích vyvýšeným rámečkem. Dvě, a někdy i větší počet takových destiček se složil dohromady, svázal stužkou a opatřil pečetí. Dlouho se dopisy posílaly po zvláštních otrocích, prostřednictvím známých nebo obchodníků, jak je ostatně v některých jižních krajích dodnes zvykem, zejména má-Ii být dopis doručen rychleji a spolehlivěji, než to zaručuje často nespolehlivá pošta. První poštovní zařízení ve starověku pocházejí až z doby císařské. Dopisu psaného na dřevěných destičkách se užívalo později hlavně pro kratší, spěšné vzkazy, kterým nebyl připisován závažnější nebo obecnější význam. Již záhy ve starověku se však začalo pro dopisy užívat papyru, který se dovážel z Egypta, lépe se s ním manipulovalo, mohla se na něj napsat i delší zpráva a uchoval sdělení trvaleji. Užívání papyru se v antickém světě velmi brzy ujalo a přispělo k tomu, že dopisy významných osobností mohly být i shromažďovány a vydávány. Diky papyru, diky suchému písku, pouští a v neposlední řade í díky náhodě přečkaly některé svitky starověkých dopisů soukromých i úředních nepřízeň staletí, a mohly tak nové době odkrýt leccos zajímavého z všedního i intimního života starověkého člověka. Daleka nej větší část této starověké korespondence, obsahující dopisy rozmanitého charakteru a určení, psané většinou jinak neznámými pisateli, pochází z pouští Egypta, od dob helenistických spravovaného a osídlovaného Řeky. Část těchto papyrů čeká ještě na vydavatele, další papyry se stále j es1 tě objevuji, Pravda, egyptský písek vydal již mnohem atraktivnější papyrové nálezy, jako je např. Aristotelova Athénská ústava, velké části komedií Menandrových, zlomky řeckých tragiků, básní Pindarových atd. Zlomky soukromých a úředních dopisů stojí poněkud ve stínu těchto okázalejších literárních nálezů. Pres bariéru dvou tisíciletí vrhají vsak vzácné paprsky světla do zákoutí všedního i soukromého života starověkého člověka, který by jinak pro nás zůstal zasut v příšeří hypotéz, a doplňují tak bezprostředním způsobem obraz Života antické společnosti z nového, nečekaného průhledu. A není to četba nijak nezajímavá, & pocitem překvapení í s pocity hlubokého porozuměni tu přes rozsáhlé prostory časové a velké rozdíly místní, společenské i ideové náhle cítíme živého člověka s jeho všedními, prostě lidskými starostmi i radostmi, které jsou Í nám vlastní. Soukromé dopisy se nezachovaly jen na papyrech. Rozsáhlá epistolografická literatura starověku obsahuje celé sbírky dopisů významných literátů, filosofů, rétorů i státníků. Některé z nich j sou listy úzce soukromého charakteru, adresované rodinným příslušníkům nebo přátelům. Jiné dopisy ■— adresované celým obcím, soukromým osobám nebo veřejně známým činitelům — byly předem určeny k uveřejnění. Korespondence tohoto druhu mohla být shromážděna druhými nebo vydána z pozůstalosti, někdy připravil vydání autor sám. Jestliže autor sám dopisy k publikování vybíral, často některé pro vydání upravil nebo přepracoval. A tu již vlastně stojíme přímo v hraničním území dopisu literárního. K rozvoji dopisu jako zvláštní literární formy přispívaly od doby helenistické rétorské školy, které ve starém věku byly centry nej vyššího vydělání, Velký důraz se v nich kladl na vzdělání formální. Paaní dopisů na různá témata tu bylo vedle skládání řečí hlavním druhem stylistického cvičení. Oblíbeným úkolem bylo napsat dopis jménem některé literárně nebo historicky známé osobností, přičemž bylo třeba vystilinout její styl, charakter nebo myšlení. /, pera rúorů .1 iejirli raků vyílo Uik mnoho dopisů pna ných jménem známých osobností doby minulé, které se leckdy vedle skutečných dopisů zachovaly ve středověkých opisech až do novověku. Historickou úlohu v dějinách celé klasické filologie sehrály tzv, dopisy Falarídovy. Falaris se stal v 1. pol. u. stol, př, n. 1, sámovi ádcem v sicilském městě Akťagantu, Ve starověku byl příslovečný svou krutostí; podle pověsti, která možná v sobě uchovává zrnko historické pravdy, dával své odpůrce a oběti své nenávisti zaživa upalovat v dutém břichu měděného býka. V r, 1607 dokázal slavný anglický filolog R, Rentley, že dopisy nepocházejí od Fa-larida, ale že to jsou padělky neznámého rétora, snad z 2. stol. Obdobně prokázal pak, že podobný původ mají i dopisy sokratíků a dopisy Thúkydidovy a Euripidovy. Bentleyho důkazy byly důležité metodicky. Otevřely cestu dalším důkazům a pochybnostem o autentičnosti starověkých dopisů i jiných spisů. Ačkoliv od Bentleyho objevu uplynulo bezmála tři sta let, visí nad rukopisně dochovanými řeckými dopisy ještě mnoho vážných, neuzavřených otázek, Mnoho těchto dopisů nepochází zcela jistě z pera těch, pod jejichž jménem jsou psány, Některé z nich jsou vedomé falzifikáty, které částečně snad vděčí za svůj původ přání helenistických vládců Egypta a pergamské říše z 1. a 1. stol. př. n. 1. shromáždit — třeba i za drahé peníze — co nej vět š i počet literárních památek a. písemných materiálů ze starší doby ve svých knihovnách, jejichž zakládání a další práci štědře dotovali. Ale ne všechny falzifikáty jsou tohoto původu, Pozdějším podvrhem se ukázal být např. známý dopis Arísteúu Filokratovi, který vypráví historii o vzniku řeckého překladu Starého zákona, Septuaginty. Překládalo ho prý na ostrove Faru z hebrejštiny po sedmdesát dva dní sedmdesát dva učenců, poslaných od nej-vyššího kněze z Jeruzaléma do Alexandrie králi Ptolemaiovi II., který si chtěl na radu Aristotelova žáka, filosofa a učence Démétria z Faléru pořídit překlad židovských zákonů pro královskou knihovnu. Jde o Židovskou propagandistickou verzi, která měla dodat řeckému textu Starého zákona obzvláštní vážnosti a téměř posvěcení. Ve skutečnosti byly různé části Starého zákona překládány do řečtiny v různých dobách různými překladateli. Jiné falzifikáty sledují zase filosofické nebo vzdělávací cíle. Mnoho nepravých řeckých dopisů pochází vsak zřejmě z rétorských škol bud jako ukázkové dopisy složené samotnými rétory, nebo jako zdařilé výtvory jejich žáků. Takové napodobeniny mohly být později vydávány pod jménem známých osobností, jejichž charakter napodobovaly, nebo mohly být i přimíšeny mezi jejich dopisy pravé. Napodobeniny jsou někdy tak zdařilé, že jejich odlišení od dopisů autentických zůstává stále předmětem sporu. Snad nejvíce úsilí bylo věnováno otázce pravosti dopisů Platónových. Dlouholeté spory o pravost Platónových dopisů nevedly dodnes k jednotě názorů ani o celku, ani 0 jednotlivých listech. Zcela j istým padělkem doby císařské je komplex dopisů Sokrata (asi 4Ů9—399 př. n, L) a jeho žáků, z nichž je v tomto svazku několik ukázek. Vedle fiktivních dopisů Sokratových jsou v tomto komplexu 1 fiktivní dopisy Antisthena z Athén (asi 455—3Ů0 př. n. 1.}, původně žáka Gorgiova, později Sokratova, duchovního otce filosofické školy kynické, která dostala své jméno od gymnasia v Kynosarges, kde Antisthenés s oblibou konal své přednášky. (Někteří ovšem později odvozovali jméno školy raději od řeckého slova kyón, tj. pes.) Antisthenés odvrátil svou pozornost od filosofické spekulace k otázkám praktické morálky. Odsoudil lidské štěstí závislé na pozemských statcích, původu, bohatství, životním úspěchu, iS 122 f¥ slávě a pozemských slastech a za jedinou hodnotu zivolitl prohlásil ctnostný život. Prvky společenské kritiky a si lny spodní tón sociální, které kynické učeni obsahovalo, zaujaly pak některé myslitelské osobnosti a získaly populárním přednáškám kyniků široké publikunVmezi středními a nižšími vrstvami i v pozdějším starověku, Nejvýznamnější žák Antisthenův Diogenes ze Sinópé (asi 400—323 př, n. 1.) podle zásad hlásajících soběstačnost a přirozený život, nezávislý na vnějších Gtatcích a vymoženostech civilizace, skutečně žil. Kousavého kritika Diogena, který převracel všechny normy civilizovaného života, následoval jeho žák Kratés z Théb (asi 365—285 př, n, 1.), který rozdal své jmění a pro svůj život nezávislého tuláka našel později družku v Hipparchii, původně zámožné sestře svého žáka Métroklea. Oba myslitelé, kteří nejen slovem, ale celým svým způsobem života vyjádřili své opovržení společenskými konvencemi a civilizačními vymoženostmi, se stali originálními hrdiny mnoha anekdotických vyprávění, Oba byli Í literárně činní. Oba parodovali tragédií, od Kratéta se dokonce zachovalo několik veršů z jeho satir. Avšak dopisy napsané jejich jménem jsou zcela jistě nepravé. Oba svérázné charaktery sváděly snadno k tomu, aby byly literárně napodobovány. V jistém smyslu opačnou cestu než Antisthenés nastoupil další Sokratův žák Aristippos z Kyréné (1. pol, 4, stol, př, n. 1.), zakladatel školy kyrenajské. Také Aristippos se odvrátil od čistě spekulativních úvah k praktickému učení o smyslu života. Vycházeje ze senzualismu, který stavěl veškeré vnímání na pocitech radosti a bolesti, hledal vnitrní nezávislost na vnějším světě ve správném odvažování radosti, které může člověk dosáhnout, a bolesti, která je nevyhnutelná, Také jeho dopisy jsou pozdějšími padělky. Mezi dopisy sókratiků jsou i dopisy psané jménem Xenofóntovým, Jako mnozí jiní synové ze zámožných rodin, poslouchal i Xenofón (asi 430-—355 př. n. 1.) přednášky Sokratovy, Přitahovala ho nepochybně nejen sama obdivuhodná bytost Sokratova, odkrývající neúnavné rozpory v odpovědích na otázky, jimiž chtěl vést sebe i druhé *$ lil i?s ■ k poznání pravdy, ale i obsah jeho myšlenek, které ve své podstatě kriticky mířily na samotné jádro systému athénské otrokárske demokracie. Nesmlouvavý kritický postoj k mechanismu demokratických institucí i k některým představitelům athénské demokracie a jejím přestupkům přivedl Sokrata nakonec na smrt. Aristokrata Xenofúnta přivedl jeho odpor k athénské demokracii, spojený s obdivem k silné osobnosti, do služeb perského prince Kyra, spart-ského krále Agésilaa a nakonec do vyhnanství, kde také zemřel. Ačkoliv Diogenes Laertský uvádi jeho biografii mezi životopisy známých filosofů, Xenofón filosofem a v tom smyslu vlastně ani žákem Sokratovým nebyl Více než jeho spisy filosofické (Vzpomínky na Sokrata, Symposion aj.) proslavily ho spisy historické (Řecké dějiny, Ana-basis), spisy politickoteoretické (Ü Kyrově vychování, Lakedaimonská ústava) a částečně i odborné (např. O lovu, 0 jízdě), Padělkem je i korespondence Aristotelova včetně obou krátkých dopisů, jež si vyměnil Alexandras Veliký se svým učitelem Aristotelem. Zatímco dopisy Sokrata a sokratiků jsou asi většinou až z pozdně helenistické doby, některé z dopisů Pytlvigorových a jeho žáků — vesměs pozdější podvrhy — pocházejí asi z doby o něco dřívější, Lysis, fiktivní autor jednoho z dopisů, je zřejmé pythagorejský filosof, který se stal později učitelem Epameinóndovým (i. pol, 4. stol. př. n, L). Podle obvyklého názoru, opírajícího se o starověkou zprávu, vymizelo Pythagorovo učeni nedlouho po polovině 4. stol. př. n. 1. a teprve počínaje I. stol. př, n, h se obnovilo v učení novopythagorejském. Nejnovější zkoumání prokázala existenci pythagorejského učení a písemnictví i v období helénistickém a tím tedy 1 nepřetržitost tradic^ pythagoreismu, Dopis Lysidův patří zřejmé do této doby. Vlastním cílem tohoto podvrhu je učinit věrohodnými tzv. Hypomnémata, tj. údajné zápisy, jež prý Pythagoras, který jinak nic nenapsal, svěřil před svou snvtí své dceři a které — samozřejmě opět jako padělky — začaly v pythagorejských kroužcích kolovat asi ve 2. stol. př, n. 1, Dopis pochází tedy také nejspíše z této doby. Oba další dopisy pythagorejců mají za fiktivní autorku Theanó, údajnou ženu Pythagorovu. Ukazují, že starověk znal podobné problémy manželství a výchovy dětí jako my. Fiktivní dopisy známých filosofů předpokládají, že existovaly i některé sbírky skutečných dopisů řeckých myslitelů. Nebyly to vždy jen dopisy soukromé, Ve formě dopisu žákům se podával někdy stručný výklad učení. Takové jsou tři dopisy Epihůrovy* pravděpodobně všechny pravé, Epikúros (341—-270 př. n, 1.) začal vyučovat v Athénách v r. 306 př. n. 1. V jeho filosofii se prosazují tytéž tendence, které poznamenaly již učení některých žáků Sokratových: nezájem o samostatné řešení otázek gnoseo-logických a ontologických a plný obrat k praktické etice, k úvahám o smyslu života, Životním cílem epikurejce je vnitřní klid duše, ohrazené proti bázní, bolesti a strachu. Takový klid j c totožný s nejvyäiii ulasLí, Ľ u 1,1 j c nej větší životní hodnotou. Poněkud přizpůsobený Démokritův atomístický výklad světa posloužil Epikurovi k tomu, aby přesvědčil své stoupence, že duše člověka je stejně pomíjivá jako jeho tělo, a aby je tak zbavil nej větší ho zla, strachu před smrtí a před bohy. Příznačný je pro epikurejce odvrat od veřejného života a veřejnosti vůbec; své sociativní potřeby uspokojuje epikurejský filosof v úzkém kroužku stejné smýšlejících přátel. Hluboký ohlas epikurejské filosofie v době helenistické i později v Rímé koncem republiky a začátkem doby císařské nebyl jen dílem silné, okouzlující osobností Epikúra, jemuž žáci prokazovali téměř božské pocty, ale spíše poplatkem nesnadným poměrům společenským, Dopis Menoikeovi vykládá ve zkratce nejdúležitějsí část Epikurova učení, jeho etiku a teologii. Poněkud jiná než ve filosofii je situace 11 slavných attíc- ■ kých řečníků. Zatímco deset dochovaných listů Démosthe-nova odpůrce Aischina je obecně pokládáno za pozdější padělky, jsou mezi šesti dopisy Démosthenovými a devíti dopisy Isokratovými patrně i dopisy pravé. Pravděpodobnější je to o některých dopisech ISokratových, hokratés (436—338 př. n. 1.) se záhy vzdal dráhy advokáta píšícího soudní řeči pro své klienty, stal se neobyčejně vlivným rétorem, učitelem tečnictví a svým výchovným programe m a propracovaným stylem zasáhl nesmírně hluboko do osudů antické vzdělanosti. Slabý hlas a osobní nesmělost mu zabránily, aby osobně, přímo v lidovém shromáždění ovlivňoval cesty athénské politiky. Nasel si proto k veřejnosti cestu jinou. Isokratovy pečlivě stylizované řeči, které byly zároveň praktickými ukázkami jeho řečnické teorie, nebyly určeny k přednesu, ale k četbě. Jsou to neobyčejně zajímavé dokumenty politického života a politické publicistiky tehdejších Athén. Isokratés v nich odkrývá všeobecnou krizi řecké společnosti a platné státní formy. Stejně jako Xenofon je i JsnkruLés nositelem dobově podmíněného obdivu k velké osobnosti, v níž spatřuje moc, která může přivést Řecko opět k dřívější slávě. Dopisy, které posílal významným vládcům na okraji řeckého světa, jsou i kusem politické propagandy. Stejně jako Xenofón anticipoval Isokratés v lecčems příští vývoj. V makedon-ském králi Filippovi našel nakonec osobnost, ve kterou vložil všechny své naděje, Politický program Isokratúv realizoval však až Filippův syn Alexandros Veliký. V duchu svého politického úsilí snaží se Isokratés ve svém druhém dopise, adresovaném Filippovi, vytvořit dobrý vztah mezí Athénami a makedonským králem. Dopis pochází z r. 344 př. n, I, Démosthenés (384—322 př. ú, 1.) stál na druhé straně politické fronty. Také on začínal svou řečnickou dráhu jako advokát, autor soudních řečí. Zatímco Isokratés působil publicisticky, stál Démosthenés s mohutnou zbraní své politické řeči přímo tam, kde padaly rány a někdy i hlavy. Jeho druhý dopis, který je možná pravý, byl však napsán až v době, kdy vlny velkého zápasu se již roztříštily do hravého vzdorování pobřežního příboje. Když r. 366 př. n. 1, zemřel vítěz nad Řeky u Ghairóneje, Filippos Makedonský, přesvědčil jeho syn Alexandros brzy svými činy odpůrce makedonské vlády o vratkém základu jejich nadějí. V době, kdy Alexandros tažením na východě rychle posiloval svou vojenskou a politickou moc, uprchl jeho pokladník Ilarpalos i s pokladnou z Asie do Řecka a našel útočiště v Athénách, Poklad, s nímž Harpalos přišel, byl uložen na Akropoli. Když pak Harpalos prelial dále K Athén na Krétu, zjistilo se, že asi polovina uloženého pokladu chybí a že peněz bylo použito k podplácení řečníků. Byl obviněn i Démosthenés. Démosthenés se hájil, že nepřijal peníze pro sebe, ale pro potřeby obce. Obhajoba nebyla nic platná, slavný řečník byl r, 323 př. n. 1. odsouzen k veliké pokutě. Protože ji nemohl zaplatit, uprchl z Athén do Troizény. Ve svém dopise se Démosthenés z vyhnanství ještě jednou ospravedlňuje před athénským lidem a athénskou radou, Ale teprve nový pokus Athén o osvobození po smrti Alexandra Velikého otevřel v témž roce Démo-sthenovi cestu zpět do vlasti. Byla to cesta osudná. Vítězní makedonšti generálové nebyli již k Démosthenovi velkorysí, Velký řečník byl odsouzen k smrti n na úteku dopadeni Aby se vyhnul týrání, požil jed. Zcela jistě pocházejí četné dopisy z pera dvou velkých postav pozdního řeckého starověku: císaře lúliana Apostaty C332—363) a slavného rétora jeho doby, Johanova ctitele Libania. I mezi osmdesáti dvěma dopisy Iúlianovými je několik dopisů nepravých a několik, jejichž autentičnost je sporná. Ostatní jsou však pozoruhodnými svědky úporného a nakonec marného zápasu všestranně nadaného, ale i vnitřně zápasícího císaře o zadržení ideového a mocenského náporu křesťanství, o obnovení pohanských morálních a myšlenkových hodnot a o záchranu starých náboženských tradic a institucí. Mezi skutečnými dopisy jsou dopisy přátelům, řečníku Libaniovi, lékaři Oreibasiovi, filozofu Maximovi a upřímný, nerétorský dopis Themistiovi, odhalující hluboké pochybnosti budoucího císaře v rozhodujícím okamžiku životním. Jsou tu však i dopisy oficiální, adresované celým obcím, i císařské výnosy, lú! i sinový dopisy, stejné jako jeho ostatní literární díla, byly napsány v nejrušnéjších posledních osmi letech jeho krátkého života. V jeho vnitřním uspořádání i stylu se věrné zrcadlí spěšnost, nervozita a komplikovanost Iúlianova úsilí. Iúlianovy reformy politické a náboženské podporovala z jiné strany činnost rétora hĺbania (311—303), který ve Školách v KónsLantinopoli, Nikomédii a nakonec v Antiochii učil své žáky na vzorech starých řeckých klasiků, Libaniova korespondence představuje nej rozsáhlejší sbírku starověkých řeckých dopisů (celkem 1065 dopisů). Jsou to zajímavé výpovědi o jeho vztahu k přátelům, příbuzným, k žákům, k jejich rodičům a k významným osobnostem doby. Mezi adresáty najdeme jména, která v té době na řeckém východě něco znamenala. Jsou to jakoby zkamenělé otisky drobných zážitků a soudobých lidských vztahů. Libanios však zároveň své dopisy pečlivě stylizoval jako ukázky dobrého slohu, stylistické vzory. Rétorské školy, které se za helénismu staly nejvyšsí institucí vzdělávací, použily formy dopisu k projevům čistě literárním a učinily z něho i druh zábavné literatury. Předpokládá se, že jedním z pramenů tzv. románu o Alexandrovi, oblíbeného v pozdním starověku i ve středověku, byl román v dopisech, který vzníkl někdy kolem r. 100 př, n, 1. Postižitelné jsou z něho jen zbytky. Jediným zajímavým dokladem tohoto literárního útvaru ze starověku je román v dopisech, jejichž fiktivním autorem je žák platónské Akadémie Chión z Hérakleie. Dopisy vyprávějí o přípravě a průběhu spiknutí proti Klearchovi, tyranu z Hérakleie, které skončilo zdařilým atentátem o svátku dionysií r, 353 př. n, 1. Autorem samozřejmě není akademický filosof Chión. Komplex těchto dopisů pochází od neznámého autora, nejspíše 2 1. stol. př. n. I, nebo z 1. stol. n. 1. Zábavný literární dopis se stal oblíbenou četbou v době římské. Jeho motivy ukazuji na helenistický původ a prozrazuji vkus pozdní antiky. Helenistická doba objevila ve své literatuře člověka jako společenský typ i jako typ charakterový. Aristotelův žák Theofrastos popsal ve svém spisku „Povahopisy" třicet různých typů lidských povah. Zápletky helenistické komedie se zauzlují a rozplétají souhrou vymezeného okruhu stabilních typických postav a charakterů, jako jsou zamilovaní mladíci, svedené dívky, přísni otcové, hctéry, otroci, paraziti, kuchaři aj. Rušný podnikatelský život helenistického města se uchyloval ve volné chvíli k venkovu jako k ostrovu klidu i svérázné, přírodní prostoty, která měla pru člověka, zhýčkaného pohodlím městského života, i trochu kuriózní příchuť. Helenistická literatura je poznamenána i tím, že se v ní začínají významnějším způsobem ozývat motivy erotické. Doba císařská tyto motivické tendence helénismu zdědila a často i posílila. Řecký dopis zábavný, vytvořený autory helenistickými, ale novověku známý až z doby římské, je toho dokladem, Z 2. stoh pochází hned několik sbírek. Nejvíce ceněným reprezentantem tohoto Žánru jsou mi-mické dopisy Alkifrona, které charakterizují čtyři společenské typy; rybáře, vesničany, parazity a hetéry. Podle toho byly také v nové době rozděleny do čtyř knih. Mohou zaujmout lehce idealizovaným zachycením všedního života Athén, drobnými scénkami, připomínajícími helenistickou komedii Menandrovu, jemuž autor vděčí za mnohé, městsky obdivným a zároveň živým vztahem k přírodě a poněkud romantickou láskou k Athénám, Pokud jsou dopisy historicky situovány, vytvářejí iluzi 4, stol. př. n. 1., jak je tomu i ve fiktivních dopisech Menandra a jeho milenky Glykery. Jiná sbírka obsahující dopisy vesničanů pochází od Claudia Aeliana (asi 175—240), rodáka z italského Praeneste, který prý nikdy neopustil Itálii a řečtině se naučil jen v rétorské škole v Římě, a to tak dobře, že byl pyšný na to, že mluví, jako by se sám narodil v Atice, Řecky také napsal nejen svých dvacet dopisů vesničanů, ale i dva další spisy, sbírky anekdot a všelijakých kuriozit o zvířatech a lidech, I^opisy vesničanů skládal prý i jakýsi Zónaios. Jinak neznámý Melésetmos vydal podle starověkého svědectví vedle dopisu vesničanů i dopisy hetér, kuchařů a vojáků a sbírku dopisů milostných, Skutečný milostný dopis existoval v Řecku jistě již v době archaické. Archaická milostná lyrika jej předpokládá. Jako stylistické cvičení užívaly formy milostného dopisu již nejstarší rétorské skuly. Ale jako literární druh se milostný dopis objevuje s nej větší pravděpodobností opět teprve až v době helenistické, i když jej lze spíše jen konstruovat z nepřímých dokladů. Jedním z těchto dokladuje Ovídiova ff 329 gf (43 př. n, 1,—18 n, 1.) básnická sbirka milostných dopisu heroin (Heroides), která měla jistě alespoň zčásti řecké prozaické předchůdce. Rozhodně nebude sbírka rétora LesbŮTtdkui z z, stol, n, l,F o které mluví satirik Lůkianos, nejstarší sbírkou tohoto druhu. Jen o něco mladší jsou milostné listy slavného představitele tzv, druhé sofistiky a příslušníka známé rodiny Filostratů, rétora Flavia Fúostrata (z.—3. stol.), adresované zčásti dívkám, zčásti chlapcům, zčásti zpracovávající také totéž téma jednou pro dívku, jednou pro chlapce, Arístainetos (5. stol.) je pozdním autorem erotických dopisů. Shromažďuje v nich milostné motivy z různých okruhů starořecké literatury. Nejde mu o vystižení psychologie milostného námětu, v popředí stojí sám děj a erotický půvab; někde se Aristainétos přibližuje až k samé hranici toho, co bychom chtěli jeĚtě nazývat erotickým literárním námětem, Hranice antické doby vlastně již překračujeme ukázkami z literární eplstologra-fické sbírky císařského úředníka Theofylakta Simokdtta z Egypta (1. pol, 7. stol.). Ří mský dopis má j en do j isté míry shodné rysy s dopisem řeckým. Na rozdíl od dopisu řeckého převládá u římského dopisu praktické zaměření. Skvělé reprezentanty má v Římě dopis básnický (Horatius, Ovídius), který je v řecké literatuře dosti vzácný. Prozaický dopis milostný a roman v dopisech se naopak asi v římské literatuře příliš neujah existují o něm jen akoupé zprávy a dohady. Řecká literatura se však zase nemůže pochlubit takovými literárními dopisy, jako jsou dopisy Pliniovy. Dějiny římské epístolografie začínají sbírkami skutečných dopisů — soukromých i určených veřejnosti — známých osobností, především politicky činných. Ze starověkých zpráv nepřímo vyplývá, že koncem republiky byly v oběhu listy přísného Řf mana starobylého ražení M. Porcia Catona Staršího (334—149 př. n. 1), adresované jeho synu Markovi, Známé byly dopisy Cornelie, vzdělané dcery Scipiona Staršího a matky bratří Gracchů, Dva úryvky íí dopisu Cornelie mladšímu synovi G, Gracchovi se šťastnou ná- hodou zachovaly. Dojemným způsobem přenášejí k nám z šera dávných dob úzkostlivou starost matky, které třídní a politický boj v Římě vzal již staräího syna a jež se nyní pokouší přemluvit mladšího, aby se již nevystavoval podobnému nebezpečí. Dopis byl psán zřejmě předtím, než se G. Gracchus začal ucházet o úřad tribuna lidu, tj. r, 124 př. n. J, V několika sbírkách kolovaly i dopisy Caesa-rotjy. Všechny tyto sbírky republikánské korespondence zapadly. Zachovala se jediná, o to důležitější kolekce dopisů z doby konce římské republiky — korespondence Cicero-nova, Velký komplex CicerontttJýcri dopisů (864 dopisů, z nichž 774 je Ciceronových), který představuje jen část toho, co znal starověk, leží dnes před námi ve čtyřech sbírkách: dopisy přátelům, dopisy bratru Quintovi, dopisy Attikovi a dopisy M. Brutovi. Další sbírky dopisů (např. Cn, Pom-peiovi, luliu Caesarovi, Octavianovi aj,) se ztratily. Tyto dopisy, určené nej rozmanitější m adresátům, mají velmi pestrý obsah. Jsou to dopisy, které ač adresovány jednotlivcům, byly přece jen psány se zřetelem na širší publikum. Ale jsou tu i sdělení zcela příležitostná, psaná pod tlakem okamžité potřeby a okamžitého rozpoložení, prosti jakékoliv autostylizace, jakékoliv literární snahy ohlížející se na veřejnost. Mezi adresáty první sbírky jsou i známé osobnosti, jako Pompeius, Kato Mladší, Caesar, Asinius Pollio, a sbírka obsahuje i jejich vlastní dopisy, O kulturně historickém významu Ciceronovy korespondence se jistě není třeba zvláště zmiňovat. Vždyť tento homo novus (m nový člověk) nearístokratického původu, který' přišel do Říma z italského Arpina, kde se narodil 3, ledna r. ioů př. n. 1., stanul po letech pilných studií u slavných římských řečníků a později v řeckých školách v Athénách a na ostrově Rhodu přímo ve středu obrovského kulturního dění a složitého politického zápasu, v jehož troskách vzala zasvé římská republika i život samotného Cicerona (podstoupil smrt 15. března r, 44 př. n. 1). Jako politický řečník a teoretik řečníctví i jako filosof, který seznámil Rím v latinské podobě s nejlepšími plody řeckého myšlení, měl Cicero nedozírný význam pro římskou a později i celou evropskou kulturu- Jako politik, který kromě censury zastával všechny nejdůležitěji republikánské úřady, podílel se Cicero na utváření osudu římské republiky a stýkal se se všemi, kdo tehdy v politice a kultuře něco znamenali. Sbírky Ciceronových dopisů nebyly vydány ani ve stejné době, ani jedním vydavatelem, Jednodušší je zřejmě historie dopisů Attikovi. T, Pomponius Atticus, čilý podnikatel a přítel umění, byl Ciceronovým důvěrným přítelem, Jemu se Cicero svěřoval i v hodinách kritických se svými pochybnostmi a názory. Atticus pečlivě uchovával celou korespondenci s Ciceronem, ale aám ji nevydal, Bylo v ní leccos, co by bývalo mohlo uškodit i tomuto opatrnému občanovi, který si nechtěl nikoho pohněvat. Jak je patrné z nepřímých svědectví, byla korespondence s Attikem vydána až z Attikova archivu, nejspíš kolem r. 66 n. L Ostatní sbírky vycházely postupné. Sám Cicero pomýšlel na samém konci svého života na uspořádání své sbírky. Tuto myšlenku mu asi vnukl jeho věrný sekretář, propuštěnec Ti r o, který také shromáždil první komplex asi sedmdesáti dopisů, které Cicero ještě prohlédl a upravil k vydání. Ciceronova smrt nepřerušila práci na vydávání jeho dopisů. Bylo třeba je dále shromažďovat ze sbírek adresátů. Jak se dopisy scházely, mohly být postupně vydávány. Nejprve celky adresované jednomu adresátovi, nakonec roztroušené dopisy přátelům, Daleko nej větší část sběratelské aktivity — ne-li všechna — patří jistě Tironovi, který žil téměř až do konce i. stol. př. n, 1. Zda však všechny ostatní dopisy mimo Attikovi vydal on sám, lze již těžko prokázat, Z doby Ciceronovy pocházejí ještě dva rozsáhlejší dopisy zcela jiného druhu. Sallustiovy dopisy Caesarovi patM do sféry politické publicistiky, Časově byly sepsány v opačném pořad I, než v j akém stoj i za sebou v rukopi sech. Pozt Ičj -ší list Caesarovi předpokládá již Caesarovo vítězství v občanské válce a pochází pravděpodobně z r, 46 př, n. 1., druhý — starší — je psán na samém počátku občanské války (asi r. 50 př, n. 1.}. Oba dopisy jsou závažnými dokumenty o kritické vnitřní situaci Říma na samém konci republiky, viděné očima příslušníka populárů, politického směru, o nějž se Caesar opíral na své cestě k moci. Návrhy na zlepšení poměrů zasahují někdy přímo jádro sociálních, politických a etických problémů a ukazují, že pisatel nepatří k těm, pro něž byla sociální a politická gesta jen pro-sLŕedkem demagogie, zakrývajícím mocenské cile. Autor je ovsem příslušníkem vládnoucí třídy a má stále na mysli nadvládu Ríma nad jinými zeměni, V rukopisech je jako autor obou dopisů uveden C. Sallustius Crispus (asi 86—35 př. n. I.), autor historických monografií o Kati-linovi a o válce s Iugurthou a nedochovaného historického díla o událostech po smrti Sul lově. Sallustius byl stoupencem politického směru populárů a Caesara, v jehož službách se zúčastnil některých válek, naposledy války v Africe, kde se pak stal správcem, Po návratu do Říma se vzdal politické činnosti a věnoval ae literatuře. Dlouho se u e věřilo, že autorem těchto politických spisů je skutečně Sallustius, Byly v nich spatřovány zdařilé produkty rétorské školy. Jejich obsahu nebyla věnována patřičná pozornost. Novější dobu však jejich obsah zaujal. Ukázalo se, že vychází ze zcela konkrétní situace té doby a že proti Sallustiově autorství nebyly vlastně vzneseny přesvědčující důkazy. I styl obou dopisů je sallustiovský. Je-li autorem skutečně Sallustius, pak dopisy patří do raného období jeho literární činnosti. Leckomu však vážný sociální a etický tón dopisů a jejich útoky proti chamtivosti a moci peněz mohou připadat těžko slučitelné s tím, že Sallustius se za své úřední funkce v Africe vyděračskou politikou domohl obrovského majetku. Formu dopisu mají i etická pojednání, jejichž autorem je filosof L, Annaeus Seneca (asi 5. př. n, 1,—65 n. 1,). Rozpor mezi teorií a praxí, kterého jsme si všimli u Sallus-tia, je ještě markantnější u Seneky. Stoický filosof, který hlásal světu nezávislost na střídavých změnách osudu, nechoval se za svého vyhnanstvi na Korsice, kam ho poslala r. 41 Messalina, ke svému osudu právě netečně ani si zcela nezachoval důstojnost vůči císaři a jeho lidem, Povolán nazpět Agrippinou, stal se vychovatelem jejího syna, císaře & 333 £ Nerona, za něhož v prvních letech jeho vlády do značné míry řídil osudy říše. Ačkoliv hlásal vysoké morální hodnoty, dovedl později nejen mlčet k Neronovým Činům, které nemohl schvalovat, ale vypracoval dokonce i řeč, kterou Nero před senátem obhajoval, zavraždění Agrippiny. A ačkoliv učil, že tento život je jen přechodem k lepšímu životu duše, a ačkoliv vybízel k tomu, aby se duše oprostila od hmotných potřeb, dopomohl si ne vždy čistým způsobem k obrovskému majetku. Marně pak nabídl před svým násilným koncem života tento majetek císaři, aby se zachránil, když rozpoznal, že se vztahy mezi ním a bývalým žákem zhoršily. Nebezpečí sice vytušil, přesto mu však nezabránil. Nero dar odmítl a brzy nato využil obvinění vzneseného proti Senekovi, že měl spoluúčast na spiknutí Pisonově, a velkomyslně dovolil starému učiteli, aby si sám /volil způsob smrti (r. 65); filosof ji statečně podstoupil. Bylo by vsak nespravedlivé překrývat těmito rozpory, které byly jistě i daní době až příliš nevlídné, nesporné vysoké hodnoty Senekova učení, K těm nej vyšší m patří hlas lásky k lidem a hlaa nesobecké dobročinnosti, která ignoruje tradiční rozdělení antické společnosti na svobodné a otroky. Listy Luciliovi, napsané v posledních letech Senekova života, jsou vlastně jakýmsi kursem praktické morálky, podaným ve volné, důvěrnější formě dopisu. Jsou však od počátku určeny širokému publiku. Literárním zpracováním a životní zkušeností filosofa patří k nej-lepším Senekovým dílům. V době, kdy se nad Senekou začalo stahovat mračno Neronovy nepřízně, které odvedlo stále churavějícího filosofa z Ríma do ústraní v Campanii, narodil se v severoitalském městečku Gomum C. Piíníus Caeciiius Seamdm Mladší (asi 61/62—113), Jméno dostal Plínius po svém strýci a adoptivním otci encyklopedistovi C. Pliniovi Secundovi Starším. Na své rodné město Plinius nikdy nezapomněl. Prokázal mu hvou vděčnost jak v závěti, tak i během své úřední služby, do níž vstoupil po studiích v Římt a po krátké praxí advokátní. R. 100 se stal Plinius konsulem. Děkovná řeč Traíanovi, pronesená při této M 3.14 ff příležitosti, byla publikována v přepracované formě a stala se svým okázalým slohem a duchem vzorem pro pozdějiI panegyriky na císaře. Ostatní Pliniovy řeči se ztratily. Sbírka Pliniových dopisů (9 knih) vznikla v posledních dvou desetiletích jeho života. Přestože jsou adresovány určitým osobám, mezi nimiž je í historik Tacitus a biograf Suetonius, jsou to vlastně pečlivě stylisticky propracovaná zábavná vyprávění ve formě dopisu, určená předem pro literární veřejnost. Pliniovo umění prostého, půvabného vyprávění a jasného sdělování přechází lehce od jednoho tématu k druhému. Jeho náměty jsou záležitosti rodinné, literární a kulturní život doby, drobné příběhy, anekdoty, popis vily, gratulace aj, Vseje poznamenáno smyslem pro krásu a laskavostí úsudku, místy však tu vycítíme příliš veliké sebeuspokojení, ba i ješitnost. Jako desátá kniha jsou připojeny skutečné Pliniovy dopisy, jeho úřední korespondence s císařem Traiancm a Traianovy odpovědi. Pocházejí většinou z doby, kdy Plinius zastával úřad císařského legáta v Bithynii v letech no/112 nebo 111/113 a kdy jako úzkostlivě svědomitý místodržící žádal od císaře rady v nej různějších záležitostech týkajících se správy provinou. Historicky nej významnější jsou Pliniův dopis a Traianova odpověd o poměru ke křesťanům. Na počátku minulého století byl v základě dvou italských palimpsestů (starý rukopis, jehož původní písmo bylo smazáno a materiálu použito pro rukopis další) šťastně objeven porušený rukopis korespondence rétora doby Antoninů, Aí. Corneluí Frantona (2. stol,). Tento rétor, původem z africké Numídie, se stal v Římě tak významným advokátem a učitelem řečnicí ví, že byl povolán na císařský dvůr za vychovatele dvou budoucích císařů, Marka Aurélia a o deset let mladšího Lucia Vera, adoptivních synů císaře Antonína Pia. Ale nalezené části Frontonovy korespondence přinesly do jisté míry rozčarování. Ukázaly slavného rétora jako sběratele starých kuriózních slov a vazeb, starých básnických obr as ů, přirovnání a sentencí, které posbíral z četby starých autorů a jimiž dodával svým větám archaičnosti, Frontonův archaismus, který povýšil frázi nad obsah, vzdaloval literárni jazyk ještě více živé, mluvené řeči. Ale přesto tu postřehneme i cit a živé slovo, jako např. v roztomilém zbytku dopisu o vnukovi, kterého mél starý rétor u sebe nějaký čas na vychování. Ucta, kterou byl Fronto zahrnován, je svědectvím o vkusu doby. Ale je též jistým svědectvím o osobnosti císaře Marka Aurélia, že se brzy rozešel s touto rétorikou a obrátil se k filosofii. Fronto se s tím sice těžko smířil, ale velmi přátelský vztah mezi učitelem a bývalým žákem se uchoval i tehdy, když Marcus vzal na svá bedra přetěžkou zátěž vlády nad tehdejší římskou říší. Poslední velkou sbírkou latinské pohanské epistolograhe jsou dopisy Symmachovy. Obdiv ke starým autorům byl u Frontona a jeho ctitelů módou doby, která stěží mohla pociťovat uspokojení v sobě samé.ProSymmachaa stoupence směru, který Symmachus představoval, to byl výraz národní hrdosti a ideální opora v posledním vzdoru pohanské reakce proti pronikajícímu křesťanství. Také Q.Aurelius Symmachus (kolem 340—402) byl nej větším rétorem své doby, dostalo se mu i místa v senátu a jiných d úl trž i tých státních funkcí. Jeho slavné řeči, mezi nimiž byl vedle panegyriků na císaře Valentiniana I., Gratiana a Theodosia též panegyrikus na Usurpálora Maxima, který mu po Maximově pádu způsobil nebezpečné obtíže u římského dvora, se zachovaly jen ve zbytcích. Téměř v úplnosti lze však ještě dnes pročítat sbírku Symmachových dopisů, uspořádanou podle sbírky Pliniovy. Dostat dopis od Sym-ínacha bylo v té době velkým vyznamenáním, Ale i v tomto případě nás čeká zklamání, Jestliže Plinius pečlivě stylizoval svá drobná, prostá vyprávění a své literární popisy, pak pro Symmacha a jeho dobu je styl již vším, Vzory mu však nejsou jako Frontonuvi Cato a autoři doby archaické, ale Cicero a jiní klasikové. Sbírku vydal krátce po Symmachově smrti jeho syn, z větší části ji však asi připravit k vydání Symmachus sám. Po vzoru Plitúově byla k devíti knihám dopisů přidána desátá kniha s úřední korespondencí z roku 384/5, kdy Symmachus zastával úřad městského prefekta, nej důležitější městský úřad v Římě. Z té doby je také Symmachův ne i významnej š f dopis, oficiální žádost, kterou přednesl před císařem Valentinianem II. Bylo to rok po smrti Gratianově, který krátce předtím zakázal pohan ;l ..• kulty, zbavil pohanské kněží stálých příjmů, které jim předtím zaručil císař Iulianus, a dal ze zasedací síně senátu odstranit sochu bohyně Vítězství (Victoria) jako symbol pohanství, Když Valentínianovi II. připadla vláda nad Itálií a Římem, ožily na chvíli naděje na restauraci velké pohanské minulosti Ríma. Mnohé důležité osobnosti Valení inianova dvora patřily k pohanskému křidlu, Pohanem byl velitel vojsk Bauto. K pohanské straně patřil jiný známý vojenský úředník Vet.tii.is Agorius Praetextatus. Pohany byla velká část senátorů. Čelný představitel pohanské opozice Symmachus byl jmenován městským prefektem. Jen diplomatickými misemi do Galie k Maximovi byl pověřován výmluvný milánský biskup Ambrosius. Na podzim r, 384 přednesl Symmachus jako městský prefekt před Valentinianem II. úřední žádost o navrácení státních příjmů pohanským kněžlm a o znovupostavení oltáře a sochy bohyně Vítězství v senátě. Je to, pokud je známo, jeho nej-osobitější projev a nej působivější pohanský latinský literární dokument ze samého konce starověku. Ale Ambrosius byl silnějším protivníkem. Symmachus neuspěl. Bohyně Vítězství byla z římského senátu již definitivně odstraněna, Byl to jen symbolický výraz změny, k níž došlo V pi 4, stol. Taková je stručná historie dopisu jako typického žánru antické literatury. Jako nástroj politický, filosofický tuhu vůbec ideologický dopis z literatury s pohanstvím nevymizel. V křesťanské literatuře má dopis významnou úlohu propagační a výchovnou hned od nej starších dob. A počátky nového věku. poznávají znovu dopis jako oblíbený písemný projev humanistických literátů. Bořivoj Borecký POZNÁMKY Římské a arabské ílilicc jsou převzaly i člune ni textil béžného V edicích klasických tutorů (vík rub titulních líšta). FILOSOFOVÉ Platin vzkazuje Ditmysiovi, vládci Syrakús 360 známkou, že je ode mne — platónský pozdrav, o jchoí významu plse Platan na začátku 3, listu, má být Dionyaioví známkou, že list je vskutku od Platóna. Antičtí dopisovatelé si totiž při ne-spolehlivosti tehdejfií dopravy namnoze overovali avé listy, zvláštními umluvenými mamkami; ty byly bud vnitrní, obsažené v liste samém — ment ne náležel např. i přípisek psaný vlastni rukou, když list sám byl diktován — nebo vnejíl, skutečné známky, .isymbola", kterými doručitel listu prokazoval jeho pravost. Jídyá jsetň hostií jinochy z. Lokni — Lokrové Epizoíýr&tí (na vých. břehu nejjjižnéjslho cípu Itálie) byli spojenci Syrakús; jinoši lokerfttl byli Dionysiovými hosty asi o néjaku slavnosti, ke které přísli jako diváci nebo i jiiko borci o slavnostních hrách, byl to jeden * krasavců — název ,,krasavec", kalos, rnamená v mužské společnosti řecko jakousi společenskou hodnost. něco z pythagmtkých spisů a z diairexí — někteří vykladatelé soudili, ie tu Platon posila Dionysiovi některé ze svých dialog, a to pythagorakýtni spiny ie je míněn dialog Timaiůs a diairezemi — diairew znamená logické déní — spiay Sajistéi a Palilikos, v nichž se diaireze provádějí. Ale ze souvislosti nařeho místa nevyplývá nutné, Že Platón posílá Dionysiovi některé ?jt svých vlastních spi&ů; podohréjSi pravdé je, že mu posílá výňatky nebo ukázky z ,,pythagorské literatury" a výbor diaírezl, prováděných a zapisovaných pro cvičeni v dialekticej ne úplné vypracovaná d[ia literární. Archytéi — tarentakv politik, vňjťM údcer filosoľ j maleinatik. přítel Platónov. Helikón,,. z Kyziitu — matematik a astronom. je la £dk Eudoxův — Eudoxoa z Knidu by] významný matematik. astronom, lékař a íiLosoí; nijaký čaa pobýval i v Athénách. u PvJyxenti — Polyxenovi >e přičítá námitka proti Platónovu učení o idejích. ze íkoly BTysonovy — Bryson byl sofista za své doby velmi známý; připomíná ]n> na několika ulMech také Aristoteles. 361 Lejuitiífsr není důvod ztotožňovat tohoto Leptina s pythagorovcem Lept Lnem, který podle PlúCarcha (Dtdn 58) spotu a Polyaperchon-tem zavraždil Kallippa. Leocharfs — athénský sochař, činný je5tó za Alexandra Velikého; jeho dílo vypočítává Plinius (Nátur. hist. 34, 79). kletí jsme vynaložili na kuh na ůmk poměrné vysoký, iii 33 1,í( %; takovým způsobem byli asi i Platón a Dionysios — ve skutečnosti jisté Dionyaios sám — účastni v opatřeni kapitálu na vypravení I,n! ,ul .1, I,., 1, hdyJt jsem se nechfťV ddt ovintit — Platón upomína Dionyaia na událost, při které se neshodli a kterou si patrné oba dobře pamatovali- $ užitím údaje Ciccronova (De legibus 2, 63) můžeme soudit, že Dionysios po zpraví o smrti Platonových neteří vystrojil smuteční hostinu a nutil Platona, aby byl při nl podle athénského obyčeje ověnčen, za Speusippů — S. byl lyn Platónovy sestry ľotuny, Po Platónové smiti řídil jeho Akademii, 3G2 budií-Ii muíit nést náklad na charégii — nést náklad na choresii, tj, na vypraveni sborů při závodech dramatických h lyrických, bylo ukládáno majetným občanům jako tzv, leitůrgie, tj, povinný úkon pro obec. Je možné, že taková leitůrgie cekala tehdy na Platóna, ale spiše fie podobá pravde, že tu má Platón na mysli leitlirgii, která snad bude uložena Dionysiovi — Dionysios totiž by], pravé tak jako jeho Otec, qthťnským občanem — a kterau Platón bude musit platit za Dionysia, kdyŠ jsem poslal Ernsta na Aíginu k Androtitedovi — li-nutůs, Platonův iak, bydlil V miste Skepsis, AndromcdéB jinak neznám, o te' vici, o které jsi nedovoloval se mu zmiňovat — padle Plůtarcha {Dian 21) uložil Dionysios Platónovi, oby opatrné vyzvěděl, jak by se Diún choval k Dionysiovu úmyslu provdat Diónovu ženu Arétu za nřkohn jiného; po Platónově odpovedi prý Dionysios úd svého zámeru upustil, ak po úplné roztržce s Dióncm i a Platónem provdal ji proti její vůli za Timokrata, jednoho ze svých přátel. V dobr, kdy Platón psal tento dopis, dlel Diůn po svém vypovřzcni Ze Syrakúft v ftecku. 3Ď3 /írrttmovi, oratm Timvtheovu — Timotheos, ayn Konónův, byl vojevůdce a politik athénský; Kratino* není odjinud znám. dcerám Kebétovýrň — jak vysvitá Z dídSích ulov, je tu mínčn týž Kebes, který je uveden v Platónove „hovoru o duši", tj. v dialogu Faidón; podle literárního padáni byl to — jako jeho druh Sim-mias — pythagůrovec, Žák Filohúv; připomenut je jako Sokratův pHtel i v dialogu ŕOriidn, tw drahé ůWJOríírir — tento druh plátna, povestného ve staroveku svou jemností a průtvitnůstf, se jmenuje padle ostrova Amora"-bůh... bati — toto rozlisováni není samo o sobí svědectvím o Platónové náboženství, nebát Platón užívá v dialozích namnoze bez rozdílu i jednotného čísla ,,bůh" i množného ..bozi". Slovo „bůh" nebo „bozi" si máme myslit napsáno na začátku dopisu jako samostatnou Mvétu"[ takové začátky mlvaji řecké nápisy, veřejné i sookromč, jako přání a znamení dobrého výuledku věci, o které se v nápise jedná; po přikladu nápisů zavedl si Platón takovou značku i pro jeden jeho druh dopisů. V zachovaných dopisech Platónových se toto znamení nevyukytuj e. Poslové také mnt ítírfali — patrné členové nijakého poselstva vyslaného od Diůnysia dů Athén. Fildgros. 1, FUaidfS — mulové odjinud neznámí, ad velikího hrAUt — tak jmenovali Rekové krále perského. Terillóvi,,. Teifóna odjinud neznámí, 00 Arittokritovi — důvémiku Dionysia II, míčovou společnost — podle jiného výkladu „společníky v bádáni o nebeských sférách", Tatrokés... s Mvronidejri — jinde nejmenováni; slovem ,,tenkrát" poukazuje Platón na událost Dionyaiovi známou. Artstippoř o Sokratové smrti (10) Aristippoí — viz doslov. Dopisy řeckých filosofů jsou podle edice uvedené na rubu titulního listu označovány arabskými číslicemi. Sokrates — athénský filosof (asi 4ŮŮ—30$ př. n. l.)i Sokratovo učeni lze rekonstruovat jen v hlavních rysech z učení jeho íaků; byl jedním z; prvních řeckých filosofů, kteřt obrátili pozornost k člavřku, k problémům etickým a společenskými r, Jflů. př. n, I, byl obžalován ,fže neuznává bohy státního kultu, zavadí nová božstva a kazí mládež"; co přcsnií žaloba znamenala, neiií známo; slo z fuj mé o útok na filosofa, mezi jehož žáky patrili někteří mladi kritikové athénské demokracie; podle zpráv, které nacházíme již u jeho žáka Platóna, odmítl Sokrates, když byl odsouzen k smrti, vyuiít možnosti útéku z vezení, kterou mu zorganizovali jeho přátelé, a vypil podle athénských zákonů třicátého dne po rozsudku ií£i jedu. Kleombrctos—snad stoupenec učeni kyrenajského, jinak neznámý, Aifftna — velký ostrov a méďtäký stát v Káranském zálivu na jih od Athén; r. 456 pŕ, n. t. podlehla Aigina Athénám a ztratila samostatnost, r. 404 ji znovu získala. Xenofán Xantkippí (at) Xanthippé — manidka Sokratova; byla a nad uru^..-iu:l,M původu; iprávy o ni ae ve staruvéku rozcházely; podle nřktcrých Sokratových žáků, zejména kynika Antisthena, to byla velmi haštcíivá, svárlivá žena; tento obraz Xanthippy by] převzat i v novovéku; podle jiných staravřkých Zpráv byla EtarOutlivá manželka. 1 Megar — Megara (mn. i. ttt. r., z. p.; — ar) bylo místo a stát na Šij i mezi Atikou a Petoponnéseni; v důsledku této polohy trpělo městci v J, stol. př. n. 1. neustálým napětím a boji mezi Athénami a peloponnéskými státy. Fu/rdrt 3 Mf^fiv — anod stoupenec Školy m.cgars-kr-, jinak neznámý EtMtiáéi — (asi 450—370 pf. n. L.) ŕ&k Eůkratuv; po Sokratové amrti xaloiiL v Megartčh. vlastní filosofickou Ikolu, v nii spojil prvky ucenl Sokratova a prvky učení eleatského, Terpsióň — Sokratův iik e Megar, vystupuje jako jedna x mluvicích osob v ľbtonove dialogu TheaĹtétes, 3 ApalZodároi 4 íiiíJn — jinak nci n á. m ŕ osohy, j >;.■..:■<■ ivs iV.-'jm (aB) t p« Dtagenŕs — vi* doslov, 4 Heŕlftŕs — Syn Diův a Male, posel bohů a průvodce XEmŕelých do podsvetí, uctiviii též jaku bůh obthodrllio zdaru. Axhéna — dcera, Diova, ochrankyňa Athén, bohyne liliiění a řemesel S- AníírtíieFtŕí — vii doslov, Kmtéi irtctriíť/tc Hippúrčhil má v edici dopiiů Kratéta £íílo 1, Krätés ítorJíúin ŕítio 7, Kťdlŕí FtJiítkJi (14) KitW — dcera Héliová, kouzelnice na bájném ostrove Aiaia; podle Odyfäčie promrpiLa píi píJchiidu Odysseo vr na ostrov jeho druhy kouzelným nápojem ve zvířata, Odysseus ji viak přimel vrátit jim lidskou podobu a íii pak rok u nl. Kfůtás TÍK.vtilshytK (34) TJifHuíie — kraj v seve-rc-východnlm Řecku, proslulý mimů jiné chovem koní, Alexandros Veliký Aristataiůtrí AleXůHťírOf VrJifyř — f35&—JíJ pf, n. 1.) syn makedonekého kiile Filippa II.: r. 343 pí. n. 1. povolá] Filippos na, svůj dvůr filosofa Aristotela (5*4—Jí i př, n. L) a ustanovil ho vychovatelem Alexandrovým; po aniťti Filippovi- r. odešel Aristoteles do Athén a Alexandrou se stal nástupcem Filippovym; upevnil vládu nad peckem a Kvými výpravami do M. Asie a do Ľyypta vytvoril velkou MäJ, ktetn se po jeho smrti rozpadla na několik monarchií. Lyiis fJtppa-rehovi (3) Lyiií — viz doslov. Hipparchoi — (1. pol, 4, stol. pf. n. I.) pythagorejský íjluaofj proto, že nezachoval ucenl Pythagore™ v tajnosti, byl prý vyloučen z kruhu pythagorejců. Pyth&i^rai — (asi íto/ůq—480 pí. n. 1.) z ostrova Samu, který opustil za lyrannidy Polykratovyj založil pak v Krotonu v již. T tálii vlartnl motoricko-niboienekou ikolu, která liskala na řas 1 silný politický vliv; členovi této sekty byli váiátii přísnými pravidly zivotosprAvy | Pythagoraa udin asi nic nenapsal, svát vysvětloval z číselných vztahů, hlásal nauku o stého van j duSI; ve íkole požíval ohromnou autoritu, jehu postava byla brzy opfedena, pověstmi, kteří z neho zčásti udolaly polaboba, tajtrnslvi mystérii íJeusiníJ$ff,li bohyň — Eleuvii, svatyně zO km západné od Athén, mláto slavných eleusinských mystérii, kteří prý zaloiila hnbynŕ Dč-méter, když zde při hledání s ve dcery Persefony, unesené do podsvetí Plutonem, na&ln vlídné přijetí; mýtua o úno&u ťer.ieťbny a j ť j Iití kaidoroCoJm návratu na Hvřt tvnril 7,ds obsah náboženského rituálu; zaavecenci byli vázáni slibem mlčeni, Da.mil — podle síBTovĚkr tradice dcera ťyťhagorova. Bifsjluié — prý vnučka Pythaaorova, dcEra Damůj manželka Pythagorova lyna Tílaufia. n«Bad Utít racfcy do jnanísiíM (Dopisy pythasorovcu, 3) Theanó a výchove Jňť ÍDopiey pythagorovtů, +> 'fheůruí — leacndámi postava, podle vet&itiy zprav manželka Pythagosrav*, podle jiných jeho iikvnei v pmdeJBl dobe jí byly připisovány některé podvríenč spisy, Eubňlé — pythagorejská hlosorka, jinak neznáma. 1 t33 Epih-ůráv dopis Manoikann Menoiheuí — přítel Epikúrův, xnámý pouze jako adresát tohoto dopisu Jg dobré tíůbte se naxrodil — podobni pesimistickí výtoky nebyly v říCké literatuře ojedinělé, natházejí ae tri [j^nř. u Tíi«UKnÍLla, Calechyli^Aj Sofoklea a Euripida, níomízenau uJddu nade vfím — po těchto slovech je v testu nevelká rnexera- ÍUCNlCI A POLITICI věd seběhly laklo — DcrnoEthenés byl odeouzen na jaře r. 324 pf. n, 1. Plútarchoit V D^rriasthenjuvc zivutopise uvádí ^kap. ze Déinosthenjfs sám vybízel raou areopagu k vyfletí-eni události kolem HarpaU {viz nlze 14) a sám byl jako jeden z prvních odnnuzen k |iok'.jtě .1 k vízenL, z nehoř uprdil důjudnolic-lehu vybnanslvl. rozhodl aelpoi o stjoJwcJu Rabů •— Tíká bC bitvy U Chairírtcje r. 33B pf. n+ L, v niž nukedoniký král Filjppo^ I], [vJidl V I, Jft aí 3jů př. i). I,) porazil spojené athénské n thebske vojsko. Po této bitvě byly Athény [>řÍ£tuoeny vttůupit do Spolku fi Makedonii. & jsem se mnohokrdt s Fffippem setkat — Démosťhínés: byl jedním v. vy>-;l;iiu-m, i-1 ■:i ľ sjednávali ;. Filíppem i. m ne j vrtil ferrfJ, ;enä si podrobil Asii — tj, AJexandros Veliký. ůdtiyi rriííío z Platóna — Maton, Zákony kn. 4, 705b a 713 c {přel, F, Novotný Juů:, atr. :05 a ílů). abychom na^vaSi zákonem rozdělováni rostímu — v originále nepřeložitelná slovní hříčka, Zákon, tec, nomoa, rozdělování dianome — oboji odvedeno od řlova nemú, rozdělovat, přidílovat, ůfríipy ů hrozby, řtterť mi rtrosiJy od pftltř! a pribuí^ýeh — Júlianos naráží na roztržku a císařem Conatantiem. co jsem kdysi udčlal — o událostech zde Učených není známo nic bližaiho. pfad pfichodem. db Řecba —- za pobytu ve vojenském táhoíe v Miláne, kam byl Júlianoa povolán Gonitantiem ze studil v Athénách r. 355. Od r. 356 zrjiífOVal rýnskou, híaniti fiSc zc sví rezidĽJiĽC v Partii. za bronz zlato dostal — Homér, Ilias zp, 6, v. 236. poznej tebe jľitiíi výrok přič [taný řeckému filosofu ís. utol. př. n, 1, Thaletovi k Milétu. Nápis téhož znént byl prý na chrámu ApollonovĚ v Delfech, íiť hdádjr dfld jen to ífmesío ■■■■ Anatofanea, Vosy v, J4.31. ne abych pfíneil sovu db Athén —■ píUh vecné rčení no ji t dřiví do lesa, Znak sovy byl na rubu athénských minci, ve svtm ptyptirwtní o státí — Aristoteles, Politika kn. 3, l«p, [5, liíid b (prel, A. Kiiž, Laichter. Praha 1939, atr. to?). zrjJjJfiní ústavní farmu, a pohraiuje — Ariatoteíes, Politika kn. 3, káp, 16, r z 67 a {prel, A. Kflí tamtéž, str, iů&— too), snadno nenitjdc... a za tfůtí — druhý bod vypadl a utni dochován, fljííef jjam. o moudrém Satanovi — Sdín, athénský politik a zákonodárce 7, stol, př, n, L. Opatřením zvaný seieachtheia (■=■ shozeni břemen) zrušil dluhy a napříště žádný obran nesnil být pro dluhy prodán do otroctví, fW TA"! 4tí 764 164b 204c 2.05c výrok r,ruiný?iii w viasMiřrt ílouí imysfu" — Aristotele*, Politika kn. 7, kap, 3, 1325 b (přel. A. Křli tamté?., str. 515), snaleíto velb^-ck činů — Homér, Odysseia iíp, 2 r, v. a6, tř ]^yrhflgo™i.pi, Démofiritovt d Afin VJKoroi.'i I 'yl h.iijj"! a* *l> ^íimii, řecký filosofů,—5. atol, př. n. 1,; Démokritos, řecký materialista, 'J,—4. stol. př, n. I., zakladatel nauky o atomech; Anaxaíjoras z Klifflomcn, řecký přirodni filosof $,—4. stol, př. n. I, syn Sófroniskův — tj, Sokrates, na siaiernorii Aíitlslhettaví — Antisthcncs, 5—4. stol, př. n. L, v-íi k Sokratův, Hlasatel přísných morálních zásad. Jeho idŕálem byl Hrnikles, hrdina podstupující jakoukoli námahu, na uaniJiu eTŕťrijsfuf a nwgflrsřjtr jilasoficlu! $kv\y — Zakladatelem eretrijské Skuly byl Sokratův žák Faidon z Elidy, megarské Euklei- dea v 5.—4- stol. př. n. i., jeden z prvních Žakú Sokratových, na řfpJ)r[oui, i'ij7imí(ívt, Fdiidrftiůvr — záci Sokratovi. r> lýfiíJUj íttňfftr ŕfcoíe c afeacÍÉjnií — v athénském loke-íu nazvaném podlí blízkého chrámu Apollňna Lýkeia, přednášel Aristoteles; akadémia, nazvaná podle svatyni staroatického héroa Akadémo, byla filosoficko Škola založena Platónem, PtVde mnou tiž to poznal a prohJistí Aristoteles — vir lil, 664, vytí. Rose; Plútarchos, Moralta, Alcxandros 78 d. pfipomíittt li,.. Areia, Nihotaa, Thrmylia a -Viusotiía — Areios, přítel Octaviaudv; Nikolaon, historik doby Alibistovy: ThraHyl-Los, platonik a astrolog 1. stol, n, 1., známý z Tacituvých Letopisu kn, 6, kap. II[ Mtlsonios, stoik, poslán do vyhnanstvl Nenónem, Jaiianos filosofu Maximovi (vyd. Wright, 8; 1 U-.rl.lťiu, 3H) List napsán v listopadu 361 z Nise (stv, Nnissoa} clu Efesu, kdyi se Jůlianos dozvedel o smrti císaře Consta.rit.ia- 414 Mayijtioj p Efesu — /.íl v pol. 4. stol. n. 1. Novoplatoník, pseudori-losof a divotvorce, pritol a učitel Júlianúv. Kdyi sc Júlianos stal císařem, přisel začátkem r. 3ŮZ na jeho pozváni k nemu a zůstal u ného ai do císařovy smrti. Zasvítil Júliana do mystérií Mithro-vých, získal jej pro pohanství a viru ve véttby. R, 371 obviněn 1 účasti na spiknutí proti císaři Valentovi a, popraven v Efe.au. 414b VV^M isern proti barbarům — Júlianos prekročil Rýn t, 360 n. 1. Toto taíent llí) římský historik Anmiwiím MarceLlinus kn, 20, kap. 10 (prěl. Josef Česka, Odeon, ľraha 1975), 414c dorazil jsem a£ h Bisetitionu — dnešnímu Besaůfúňu ve Francii, hlavnímu mestu Sequanů. Podobni je llfl Caesar, O válec galské kn. 1, kap, 30, (přel. Ivan BunrS, SNKLU, Praha T96+). Viz tri AmmianuB Marcellinua kn, ío, kap. 10, tamtéž:. ieka Chrt.ii — clneAm" Doubs. 415 x Onl\e tdhi pruti ífyrám — v, Amrmanus MarCflLinu* kn, ar, kap, 7, tamtei. 415b co by ptbpšlů it uskutečnění hezbo&ných xámérů ~ Po Júlianovŕ roítrece a císařem Conutantiem byli ohroženi Júlianovi pFAtelr vc výchůdiit cáati říše. 4iSd pfifeí k ndm Evagruii -■■ rétor. Z jiného júlianova dopisu víme, ze Júlianoíi mu daroval malou venkovskou usedlost. Jinak neznámý. vzhůru tedy — Maximu* cekal v Efesu před cestou marní na gtastne vŕ-ítné znamení a přijel za Júlianem až do Carihradu začátkem r, 362, Jiifinnoj Jíloso/u Maximovi {Wricht, 12; Hcrtlcin, rj) List napsán na přelomu let 361—3Ó2 i Carihradu. 383 fiká se, it Alexandr Makedomhý — Plútarchoa, Alexandnw kap. 11 (vil Životopisy slavných Reků a Římanů, Odeon, Praha 1967), 383b radují,., pf ý d — Rimský hittorik Ammianua Marcellinua kn. 22, kap, 7, odst, 3 popisuje bouřlivé uvítáni Maximovo Júlianem, který proto premäil zaaediní senátu. Jůliůnot Arsdíiiovi, wtehniai galatsMmu (Wright, ia; Hcrtlein, 49) List napsán asi v červnu 36a na cisařovr ceste do Antiochie, 420c budiž Adrasleia trálottiva — Adniteit bohyne, již nelze uniknout, podobná bohyni pomsty Netncsis, 4291i příčinou rozmachu rwúcty k našim bohům - • v řeckém oriainále. atheotra "» bezboinost. 430 my inusíiw ;"ídnat nprai"doi.>e' — Júlianos iastrj i pobízí řecké pohanské knéze i přívržuncc pohanského kultu, aby napodobovali kresťanské ctnosti. 430c 30 000 rwdiů piVníca a 60 000 sexlariů vina — římské duté míry, modiuÉ, miřicc S I, ecKtarius = približné Vi 4.11 Homér vyličil Etímaio — Hamer, Odysseia Zp. 14, v, $6. 43 id jstm oeítoten pomoci Pesíinuntu — List hyl pravdepodobné napsán po Júlianové návšteve frýíského mesta Pcísinuntu, známého kultem Velké matky bohu Kybély. 43a nelít raipfec, bych hostil — Homér, Odysseia zp, 10, v, 73, Júlianos občendm ílflsiry (Wright, 41 j Hertiein, 52) List napsán 1. srpna j6a i Antiochie. 436 BoitTa — silné opevnené mésto v Arábii. množství takzvaných kaeíŤA — Constantiue pronásledoval křesťany, ktefi nebyli vyznavači tzv. ariánstvl. Ti neuznávali bůEsLVÍ Kristovo. v Súmctúté, Kyziku, Pdflůgonn, Bitrcrriii i Grflfaiii — Samoaata a Kyzikos mi^ln, (wtiätni krajiny v M. Asii. 437 psAt irávěíi — Júlianos zakázal odkazy kostelům. st' - I ',' iH j v ',,1 1" «B vyžaftts svého ialohce — Júlianovy výzvy nebylo poslechnuté), Titus byl v fiostře biskupem jestS ki Joviana r. 303, 438í od búJjfl obydlili k mtvoldm a Ottatkům — tj, uctívají mrtvého Krista a ostatky -;v: 11 -.V 11, Júliancs Libaniůvi (WrJSht, 53; Hertlein, 14) I.iHt byl napsán v Antiochii v zime r. 30a. odtnénil jsi Arist(f/ílni[ — ArtĚtoiknes, Korinťan, ayn bohatého atňatora; dostalo Re mu retnrskéhn vzdělání v Athénách, řtal ae niiälm úředníkem v Korintu. V této funkci podporoval Lihania, když te ucházel o profesuru v Athénách. Jchn švagr Eujjenioí), chránenec ĽÍHaŕe Constanta, mu hrozil procesem, Ai \.-,'.,...... ee pred. r. 350 uchýlil do východní částí HBe spravované Constan-cieni a získal v Sýrii úrad císarakého kurýra, V této funkci poslán r, 3Sí do Egypta, kde se zapletl do procesů kvůli stykom s astrology. Tím vyvolal podezření Z Velezrady, totiž že ae astrologii dotazuje na délku císařova života £i dálku jeho vlády, Obvi nén tri. z nezákonného vydíraní peníz. Po tříletém vyšetřováni poslán do vyhnanstvl. Císař Constana väak wmřel joi a Aristofanes byl rehabilitován. Ztratil vsak velikou Část jrnénl podplácením soudců, Ltbanios jej obhájil V reci Obhajoba Aristofanava, v lúr se obrátil na císaře Júliaňa, aby Aristofana očistil od vSech obvinení a poakytl mu imunitu. Jedním z hlavních argumentů Liba-niových byla Ariítofanova vémosf, pohanství, JúIíhoos jmenoval Aristofana konzulárem. Fénicie. Po smrti Júlianove vsak byl opít sesazen a strávil konec života v Korintu. udáni Pdtfíouú—Pavel ä přízviskem ,,Rjetřz", agent Canstantíuv, který obžaloval Aristofana z velezrady a vedl proti nému vyšetřováni v Scythopoli. Výrflři jistého SOtidie — jméno bylo aai potlačeno z opatrnoatl prvním starovekým vydavatelem listu, pravými Helény — totiž vyznavači řeckých pohanských bobů. cJtJd Jriřyiř půspolu jdou — Hamer, Ilias zp. [o, v. 234, í.ibflFiioí elsflfi Júlianoví (vyá. Fůíiter, 7c.fi) 1 jd jsem odměnil Aristofana — viz pozn, k předchozímu liatu, velebil můj' píofľou — totiž obhajobu ArÍRtgfanovu (Libantoa, řeč., 14, vyd. Fórstex). bohatství Midovo — Midtu, mytický král Frýgie. Podle povesti se vňe, čeho sc dotkl, ménilo ve zlato. Nireus — jeden z nápadníků Heleny Trojaké, proslulý avou krásou, Padl v trojské válce. Krísdn — slavný staroveký bfciec, zvítězil na olympiáde- r. 441í, 444 a 440 př, n. t. Fciydůmus — atlet, známý antický silák, r, 40B př. n. I. zvítězil V olympijském pětiboj í. PéliU£ —tnessalský béroa, otec, Achilleův. Vlastnil lovecký nůž ukutý HéJaittem, který jej zachránil před Kentaury. s krdh jakého hlídal Platin — tj. filosof na trůne, Viz Platón, Ústava kn. 5, 473c (přel. F. Novotný 192 r, str. zoí a nás!.), 3 človeku, který ppíioride východ nebeské Kosy — tím, kteří první zpozorovali východ uvedeného souhvězdí, se mč-la aplnit všechna přání. S stejné peífrflti jako Niíovi — Nilovi, jinak neznámému, odmítl Júlianos listem (Wright, 50) prokázat přízeň, o nií íádaL běžíme h Eípidíovt — ■ Ktpidius, známý pouze z korespondence Júlianovy, Označován jato .filosof, Té&il se přízni Júlianove, ponévadí ae vzdal křesťanství a stal se horlivým pohanem, Libanioi Affinfctmc Marcellinovi (Foerster, 10&3) l.ist napsán r. 302. 1 Amtnianta MÉnsrl/itiuí — římský historik 4. stoL n, I., pocházející podobné jako Ltbanios z Antiochie, Zúčastnil ae JiílianDva nešťastného taženi do Persie, při némz císař padl. Přítel Libaníův, fid r. zil v filmů. Třfti] rs uznánf z^jmčn^ v římských pohanských kruzích. 5 fntij jediný, dobrý syjt — Kimon, 3gi se proti vůli Libaníové ucházel o úrad správce Kypru, pro tiíké urážky se vsak musel vzdát úřadu. Téi při projednávání žádosti o přijeli do cařihradského senátu mu byl vyd[tán nemanželský původ, Jeho protivníkem byl Proklos, Při návratu z Carihradu se Kimon zřítil z vozu, zlomil si nohu a zemřel brzy po návratu do Antiochie. fi Kalliopios — Libaníův mladý pomocník a důvemik. CHIÚN 1 u Byzůrtíiií — Uyíiantäon, řecké místo na pobřeil Hospom, založené r bbaly) př. n. 1, nejspíš Megařany, d nesni Carihrad, 3 U jPflflTU — Pontos Eiií«inoS| Hostinné moře, atarovrký název Černého moře. 31 Thrákte —■ zeme na jihovýchode Balkánského poloostrov, Stuthés — viz Xenofontova Anabaais, 7, kniha, 1. kapitola, překlad Jaroslava Sonky, Odeon, Praha 1074, v PertFitřiu — místé na severním břehu Marmarského more západně od Byzantia. Kůzlata — Hacdi, dve hvézdy v Muhvezdl Auťigy — Wfcky; jejich západ v dobi západu slunce (é, října) hyl povazován za nebezpečný pro plavbu. 1 SrlymbHr — mesto na severním břehu Marmarského mofe, mezi Ľyzanliem a Ferínthem. iriŕŕt ítdtiií — stád iůn {s. pád stadia.) je délková, míra. Atické stadion marilo 177,5 metru. fi ľ;j|j ivm í\ omotal pld-íí talŕm púzv — na. ochranu proti zranení, protože nemel si [L na Cŕtiu — ostrove v Egejském moři, píl amfor medu — amfora byla wlká hlinená nádoba se dvcma uchy používaná pro transport a uchovávání tekutin a obil t. dvacet soudků mrsiifkého vina — toto vlno není odjinud unámc. tft tůlenty Jíflkm — talent byla jednotka váhy, pudle mJsta kolísá mezi ao—00 kg. Atický talent me.1 s&.irjŕi kg. rode w s Lénam — Lemnos je ostrov v severní části EiíujäkÉlio rni>[i-, ubycíi z neho nedéíal Sicllerofúnta. — Bellerofäntéa, mýtický hrdina, odmítl milostní návrhy Anteie, manželky Proita, krále v Argu, ta jej obvinila z pokusu O SVídtíní. Rozhněvaný Proitos ho poslal se zapečetěným dopisem, v némž žádal jeho ubiti, ke svému tchánovi lobstovi do Lykie. Wcllcrofontés ůspčanĚ nplnil vĚechny úkoly, pri niclíž mét zahynout. dal... za )?ianŕíJF(u Ľíj-^usJjjjjnTti — Sneusippya liy] Phirt.jiúv ÍĽik 3 nástupce ve vedeni akademie. Zemřel asi r. 339. př. a. I. 1 riťľcíí.ý'.-i irintm třiceti min — mina je sedesátina talentu, dril sfi na sto drachem, Atická mina vážila 436,6 k, Piouýiiw — buď Dionýsics I.. tyran sy rakúsky (asi 430—367 př. 11, 1,), rlebo jeho uyn DiunýsioK 11, (narozený arci r, 3^7 př,. n. i >, Platin byl u obou jako host, za Dionysia II, chtěl uskutečnit v Syrakůsách IVOJ ideální stát spravovaný filosofy. s nimiá mé fjnyuje utrpěni — naráží na lidoví bouře v Hémklíji a na snahy o zavedeni pozemkové reformy, kterl by postihla l Chionovu rodinu. O Klearchove samovládu Chiůn jeků neví (viz 12. dopis), jakmile nfijdejarv, vyddnt je n; 60 m — byla tu nej/éLäí kryli místnost reeke" doby. odvedl jsem íio k strůtígftm — stratégové („vojevůdci'1) byl titul deseti volených (ne vybíraných losem, jako větší část ostatních úředníků v Athénách) úředníku^ kteří měli kromě vojenské pravomoci i pravomoc soudní a značný vliv na athénskou politiku, není na tako-vé urči zvídavý - neprohllží korespondenci, ".i1 Qdvdtnou plu složkou byl slavnostní prú,vod mt^tem u divadelní představeni. 1 zf> zpívu TiajAnu — pajún byla bojová plserV, která k zpívala před bojem na počest boha války Area a po boji jako poděkování za vítězství na počest boha Apollona, Obitu véétby d vJJwf vítchny ptedpovidi — Ŕekové verili, že moiruj dostat od bohu predpoveď budoucnniati. Ncjbežnějat způsoby predpovedí bylo zkoumáni vnitřnosti obetovaných zvířat, výroky věštíren, napr. delfské, výklad snů, pozorováni tetu a cho váni ptáků, přírodní úkazy (hrom a blesk) ■ jiné. alivúvý vinte — věnec s větviček divoké olivy byl odmenou v I téz i v olympijských hrách. A L K i F R O N Dopisy rybářů la den ledňáčka — halkyonidea •= dny iedúáčka je oznadenl pro čtrnáct dni v zime, kdy si ledňáček staví hnízdu, V této dube je moře bez !...... + tpíchali t Falitu dv rt&Ed — Fálérun je = ■ - - ■ ■ 1 -"= l ze tři nthénskýcli přistavuj východné od Peiraiea. 61 Stíiri* — me*to v Atice, 3 pfiwffldttrtrdlh&rii £ Htrmimy — rlermiona byl pŕíirtav v Arsni'dé na PclapnnnÉsu, da Petraiea — Peiraieus byl nejvétsí athénský přístav, Charybda - - vir v Mesuinaiké úiine. který pohlcoval lodi-KL ľ.'/uuil j"e;i 3f uadufnýflji proudy — už. Euripides nechává sví hrdiny svéřovat ee tt svými nesnázemi aitheru nebo zemi a nebi, * ta \od í tíítly — provoz lodi hnané vesly byl mnohem draísf než plachetnice, ale zato byla taková lod rychlejší, a na tom pirátem záleželo, lad z Kóiykú — Korykod bylo mialo na pobřeží maloasijské tykie. nedaleko od nchn sevemim tmě re m byla Attalcia (ta byla nékdy 1 Kůrykem xtotoiňována), 1 met. které mtrfs,., uvhrdntlo čísli, nepwkvrnínč ílnrtřiďin — viru v <->ŕifitr)ou moí more najdeme napf, u Euripida v Ifigeneji u Taurů, vera i njy, Vňdyt viechny lidské hflchy mofů omývÁ. Dopisy vesničanů i1 Grylliôn. — Athéfian, který se priživoval u hetéry Fryny. Paífltŕiirfn — Aťhéňan velmi fcpatnŕ povesti, udavač a zlodej. 1 jsme v období, kdy padá Jistí ze iíromtl — roiälfeni povera; Plú-tarchoB. (QuaeBtioneS convivialeS Vili, lo) pí£e: ihRílcá í* 0 snech, že v mísících, kdy stromy shazuji liati, jsou obzvlášť nespolehlivé a klamavé." 2y1 Istrie — kraj v severní části Jaderského moř* známý tvými loďmi. * htliry (řecky Jietůirat =■ druiky) — dfvky, ktcrŕ mčiy určité všeobecné vzdelaní, nŕkdy dost velké, bývaly i cvičené ve hre na nejaký hudební nástroj neho v tanci. Za p*nítŕ délaly společnost pri hostinách, jichž *e ženy ne slušné společnosti neúčastnily, Byla to lepii kategorie prostitutek. Ckantíty — bohyní půvabu. Podle Héeioda í* jmenovaly Aglaia, Ľufroeyné a Thaleia. Afrodite ■ - bohyni krásy a lásky. Hóry — bohyne počasí, u Hésioda tři. Byly mimořádní krásné a často bývaly spojovány e Charítkami, Peithó (i. p, Peithy) — „Svůdnosť", bohyne přemlouvání a přesvědčováni, průvodkyní Afrodity. Múza mu skropila totH ústa nektarem sladkým — vert z Theokrita VII, ťi, Nektar byl nápoj bohů. Dopisy hetér j Fryné (i. p, Kryny) — hetera ze 4, stol, pí. n, 1. z Thespil. Stůl a modelem pro sochy Afrodity Knidské a Afrodity v Thespiíeh, které vytvořil PraxitelrB, a Apellovi pro obraz Afrodity Anadyo-mené, Byla obžalována svým milencem Euthiou pro bezbožnost, pred odsouzením, které by znamenala trest smrti, ji zachránil obhájce Hypcrtidra — kdy* cítil, že jeho argumenty stále soudce nepřesvědčuji, sáhl k nej pádnějšímu: odkryl před soudci její prsy. Pra.vtfceíd — vynikajícího athénského sochaře ze 4. sto], př. n. ľ Thespijftl — obyvatele haiótského mesta Tbc upil hľ starým kultem boba Érou. i* Menarutras — nej významnej si zástupce tzv. nové atické komedie, lil v létech 342/1—291/00. Byl Žákem filosofii TheoJYaala a prlte-Icm Epikura a Démétrta, Napsal přes sto komedií zobrazujících každodenní život v Athénách a Korintu a výstižnými charakteristikami postav. V dej i jsou časté milostné zápletky. Jedna Z her má název Gtyktta. V posledních desetiletích se nnily na papyrech velké Části z několika komedií {asi 4000 verili). t!! in t£ xsthmkké hry — oelořecké slavnosti Spojené se soutěžemi sportovními a múzickými, které se konaly každý druhý rok v Korintu (Isthinoa = Korintská šije). 1 poslaurfíat jedovaté narážky z jevilti od lakového Chremčla ntbo Ftldyla — Menandros by takové narážky vložil do úst postav v '?■< - I: i- I.. U1 obit nymf dm — nymfy byly krásné bohyné pramenů (naj idy), stromu (dryady) a bor (oreády). dvacei studii — atické stadion (a, p. stadia) mčřilo 177,5 rn. 1 Pan — syn Hermův, bůh stád, bývá zobrazován s kozlíma nohama. Rád přepadal nymfy. ' ulehneme ke stolu — hodovnici při jídle leželi na boku na nízkých lehátkách sestavených do podkovy kolem elolu. Jídlo si brali bez příborů holýma rukama. • v Eíeuiirtŕ — Eleuaia bylo přímořské místo v Atice zapadne od Athén, V Eleusinč byl významný kult Démétry a Persefony, jehot se účastnili jen lasvéranl (myHtérie eleusinské). " IWiapavy ■ Priapoa byl bflh plodnosti, ochránce Tah rad a vinic. Jeho drevení so&ky s velkým červené natřeným údem postavené v zahradách mely plašit ptáky a odstrašovat zlodéje, 1H1 kvili Dismiftfinýin svíitfetlm — mystériím. ' od egyptíhého króU Ptolemaia — Ptolemaios Piladclfos, 285—246 ípř. n. L Fiiŕmťírid - po Menandrovi nejvýznamnéjsího autora nové atické komedie. Narodil se mezi lety 36;—360 př. n. I. a zemřel skoro stoletý. • budu mit... tvůj areojwjí, svou ňŕhíiiu, zUrdtka víechno v tobě — arecpag, pahorek v Athénách, zsavécený bohu války AreovE, sídlo stejnojmenného sboru složeného původně ze stařešinu rodTl, pak z bývalých, archontů, který mél zäkonodnmnu a nejvyási soudní pravoiťinc. Hŕlinia byl athénský lidový porotní sond n piti tisíci členech. Při jednotlivých prrkťerwch Roudilo 100 500 pu-rotcú. Proti rozhodnutí nebylo odvolání. h Pii dvanácti bozich — téch nejdůležitéj£Ech. Eiinius jejich jména uvádí v dvojveríí: /unr> Vfíta Afírirruťt Ceresque Diana Venus Mars McTvn.i:- f,,'vp: NTep(unuj Valcanus Apollo, Tato jména odpovídají řeckým božstvům Héra, Hestia, Athénr, Démétér, Artemis, Afrodite. Area, Hermes, Zeus, Poseidon, íliífaiítOij Apollůn. Jejich oltář v severní části atliénského námestí byl nalezen před 35 roky T. L. Shearem-Atgina — ostrov mezi Athénami a Peloponnésem. '* zdpasy v Lykeiu — Lykeion byl posvátný báj Apollúna zvanrlu' Lykeíoa, kde mela sídlo íilosoňcká peripatetická škola. (.Lji'i.:.',ih:.iii akademii — akademie byla škola, kterou založil Piatou vedle posvátného okrsku héróa Akadémii, asi 1 km jižné od Athén. 11 chytrý — svatky v březnu, při nichi byly v slavnostním průvodu nošeny plody v hrncích. KrraiTitihos — hrnčířská čtvrt v Athénách, kde byla soustředěna hrnčířská výroba, akrapolií — athénský vyíebrad « chrámem bohyní Athény par-thenoa — Panny. ctihodné' bohyne' — Eumenidky čili Erinye, podsvétní božstva trestající především vraždu, Jsou obyčej ne j menovaný tři: Aléktrt, Me^aira, Tiniťbné. Sälattutta — Salamis, ostrov proti Pchaieu, známý slavným vítězstvím Reků nad Persany r. 480 př. n. 1, Piyŕíaiie — ostrůvek mezi Peiraieunl a. Salanúnou. Miiiůlhón — místo ve východní části Atiky, kde r. 4 Utlte, prutu bjjvá nabýván tŕ± Uticenais (Utieky). Lidŕ jařw M, FíutwíftÍKí a M, Favaftius — byli známí jako velcí stoupenci Calona Mladšího a odpůrci Caesarovi; Favonius později tvrduĚ-íjne* odmítal dohadu b Caesarem {r. 49/íS pf. n. I.J ívŕtferiím poitu íerulŕflnJ — Caesar av^fiil počet senátorů na ooo. ittJW nad Gírmany — v letech 58—51 pr, n. ], si Caesar podrobí] celo j Galii ZAslpakon; své boje v Galii vylíči] ve spise Conunen^ ttrii de Dello Gallico (Zápisky o válcc galské). který se nám dochoval. II I l* iVých kdäftkh Appiuí Appiua CJaudiuE, zv. Caecua (Slepec), Hm, štátnik, pfjvrienec pythagorejské fikoľy a básníkj vc funkci censora (r. 31a pf. n. 1.) dal postavil silnici (via Appia) a první římský vodovod r J i í\in'ŕ\:eI7t s/ůTJJlťni -- d. L1 n ■ pi:i11K — vi^. |Vľ.'ľ.. ľ. I n, 4 pro [í jŕiltidni Cn. ÍJť>rfipeia — Cn. PompĽiua se sblížil a optimáty a senát r. jo pŕ. n. 1, nařídil, aby Caesar rozpustil svá vojaka v Galii proti filtíĹevŕ vitéztlví — viz. puzn. k I 4. u úradní budovy — velká budova na Martove poli určeni k ubyto- VÍ\ 'n il 1 1.'!, h ■. V!-I.i: 1, ;. nd MciTtuvč poli — pláň mezi pahorky Capitolem, Quirinalem a řekou Tiberem, kde se konaly centurijnl anémy, ale také hry a závody; by] ide oltář boha války Marta. túsiťrtílľi ja fin díióytek — Je mlneno pobití zajatých Samnitů (jejich počet udávají staroveké prameny různé! 3000—Sůďo) den po vlt-ĚíFtvt nad nimi r. S z pf. n. 1,; liílem rímskym jeou nazývaní proto, ze jim dva roky předtím bylo usnesením senátu udíleno hlasovací pravo, člinĚ skončily dlouhé buje o ubčanski práva, 7 lítí rkůrmy StSůrými dary -- podle Ructonin Cae?:ar ojnentl počet lidi, kteří mohli udílet veřejné dary, CICERO 1. dopis. Ad Q, fr, I, 1, Napsán v Rlmé začátkem rotu 53. Cicerorúv bratr Quintua byl v r. ůi správcem provinete Asie (západní cáirt Male Asie s pobŕelfm osídleným Reky) b jeho prchlivost a nedostatek opatrnosti při výboru, důvěrníků byly pflčínňU výtek, Citero prosadil, ie byl v provincii ponechán jestí jeden rok, aby svou povést napravil, Proti vůli obou byl pak Quintovi přidán jestí třeti rok. dcero mu proto napsal tento dopis, jednak aby ho utišil, jednak aby bo povzbudil k takové rinnuHii, aby tento třetí rok přinesl jemu i rodiné slávu, i protoí* jsme se o to tolik íUdíiTi ■— }d l ptartířt — kteří by byli radi videli, kdyby se provincie uvolnila a mobl do n( přijít některý z nich. nšlitůiych bezohledných finar\£nik\\ — tzv. nĚg^tiuttms, ktefi pújío-vali na Lichvářaké úroky a obohacovali se různými, Často podezřelými spekulacemi, impérium — velitelfiká pravomoc. spojena, litr ŕ; y—t z lidského růdit nejvidíla.r\£íší — někteří národy fůboe) v provinciích mely uríilí vchody a byly označovány jako sni i i popuN Jšiii.-Min,' „spojenci řimskeho národa", Zde mysli Cicero na maloasijské Reky, kteří byli odedávna známi vysokou kulturní Oruvňí. r,,ijemci írdurťcri příjmů — publikáni, kteří patřili k nižJÍ šlechtě, k tav. jezdeckému Btavu. Tvoíili spulečnosti, které laptatily do utátnl pokladny čtiatkn, jiikuJ Stat chtěl í urdíté oblasti doeCnt jako 1 li- 11 i-k, clo nebo z, jinébo titulu, a sami puk vybírali onu dávku, od poplatníků, samozřejmé tak, aby na tom hodnĚ vy-délalľ r« jim mflj koasul/il ííítfirdnil tnajeteJí — protoie CÍceto jaka kon-sul I- ^3 potlaĚil GatLainilv pukufi. o převrat. 1 íidaoa pftleíiíostt k oíwřtpceříj ivLáfiť odstrHĚujÍLljn příkladem ^neužívání ůřednl moci v provincii k vlastnímu obobacEní byl Gaius. Verres, který spravoval Sicílii v letech 73—71 př. n, I, a byl pak Ciceranem žalován vú jeho ŕftfi proti Venatf- 3 Jsf4Íry — lsgiti byli vybíráni senátem z příslušníků Benatorakébo stavu, Dyli přidělováni jako pobornltl správcům provincií, ti jím mohli h věřit samostatne velení nebo soudní pravomoc v části provincie. V Asii působili tři. Tuíwfo " Quintiia Aclios Tuberci byl Cicerůnův [jrítůl UÄ ůd mládí. Prs.1 a římských dejinách. Aili«Rui — snad Auhis AILienus, puzJrjĚ.1 praetor z r, 49. C GríJtídiúvi — GmtídilM byl Ciceronův príbuzný, QuMStOTA sii nevybrat — quaestoři se pod vedením správce provincie starali o finanční sialeŕ-itnsti. Hyli pro jednotlivé provinjcíe UKf.ov.lni losem. 4 ptaríúrutů druäina — v tzv- oorunrí průetoria bylí jednak mladí lidé z předních rodin, ktefI se připravovali na úřednickou karlíru A Pr.7r1nroov.1b se tlmco zpúdobťiLL prLiklicky í p ľ Avon provincie a s velením vojsku, Jednak íaméstnanei, riapř. pínaři, Itlasatelí, vestci, lékaři aj, TuJj íiktůr — Úřední rfíienec, který nosil před uŕednlkero b impériem svaiek prutů sekyrou a vykonával telesne tresty nařízené jeho nadřízeným. 0 CaetiůtA, Cruierippovi a LaÍMonolřť — odjinud nejsou znlmí. 10 11 mezi prouincídJy — jsou tím mftiíni římfetl občané trvale žijící v provincii kvůli obchodu nebo jako publikáni. co nám tolik chybí — opouštějí kvůli penízům Rím. po AppiavĚ siíníci — vedla z Ríma na jih. pftjdou-lt do Trall nebo do Fojntil — Trally (Tralle*) bylo město v Rárii v Male Asii (trosky i nč-hů jsou u Guxel Hissaru}. Formie (Formiae) bylo místo v jiiní Itálii (dnešní Mola di Gaeta). V jeho blízkosti mél Cicero statek. PacQjiia — Paconius ani Tuscenius nejsou odjinud známí, Mýsové a Frygové jsou národy v Male Asii, které mely Spatnou povést. Cínueus Octdvius — praetor z r. ?-B, konsul z r. 75, iadnd motnost odvoláni — správce v provincii rozhodoval tt konečnou platností. Xenofón nevylíčil Kýrn. historicky vírnĚ v díle O Kýrové-vychováni. ndí slavný Afrikán — Publius Comelius Scipio Africký Mladil, Samos — mé sto na stejnojmenném ostrove blízko maloasijského pobřeř.l, bylo vypleněno piráty za války a Mithridatem. Rodiště Pythagorovo. Húlikamassos — město na jihovýchode Malé Asie, zpustošeno Alexandrem Velikým, Rudiätč I lěiodolovo. v Mysii — Mysíe byl hornatý kraj na severozápade Malé Af.ic neíprciwed/ťtiŕrio a tíživého poplatku aedilského — kurutstí aedtlové bylí pověřeni pořádáním her. Peníze na úhrado nákladu si někdy vynucovali v provinciích (obvykle s védomím správce provincie), stejné tuk i sochy u jiné véd k výzdobě, penise na stavím chrámu, kléry viél byl našim pomníkem — malo- asijské obce chtěly postavit na počest obou Ciceronů chrám, který mél být jejich pomníkem za dohrou správu, zákon jmenovité povoloval výjimku — jinak zákon de repetundís nedovoloval správcům přijímat žádné dary. státy budou Húňni teprve trnhrďt, xaČnou-li jim vládnout lidé učeni a moudři — Platón, Ústava, 476 G. Tahové ítistí potkala snad rtčFddy celý náš stdf — Cicero naráží na svůj konsulát. íiy! rtoíím proitredflietidni tísné upjat i republikou — publikáni patrili k jezdeckému stavu, který za Ciceronova konsulátu začal spolupracovat se senátorským stavem. když je nájem státních příjmu pro né nevýhodný - kdyi musili hodné zaplatit, nebyli schopni sami bez pubíiíídrnl jsapľíiiít urfíečnou náhradu — V r. I4 př, rin I, za války s Mithridatem uložil Sulla Malé Asii obrovskou válečnou náhradu ve výäi 20 000 talentů a rozdelil ji na jednotlivé obvody. Aby ji mohla jednotlivá města zaplatit, vypůjčila si u publikánů a s lichvářskými úroky jim pak zaplatila 120 000 talentů (viz Plútarchův životopis Luculla, 4. kapitola). poplatnici z Knunu — Kaunoa bylo město v Kárii v Malé Asii. podřídil Rodským - jako odměnu za věrnost ve válce s Mithridatem, [ z cfinsorsJiý zálton — vyhlášený censory vidy na pét let, stanovil výsi nájemného za různé dávky a podmínky vybírání. Obyvatelé provincie míli moínost uzavřít a publikány smlouvu upravující placeni daní. suúu ochotou — platit 2. dopis. Ad Art, IIT, 5, Napsán 10. <0.?> dubna t. 58 v Thuriu. TeTsntia — Ciceronova maníelka tf TTtttriu — Thurium nebo Tburii, město v jižní ítáiii v Taient-ském zálivu. mí nepfätelá mí vzali můj majetek • ■ podle zákona navrženého Clodiem nesměl být Cicero blíž Rímu neí 600 km, jeho majetek byl zabaven, jeho dům na Palatiu a vily v Tusculu a Formiích byly zbořeny, 3. dopis, Ad Att. 111, 6. Napsán 17. dubna r, _s 3 nékde u 'J"arenta. v TarentU nebo Brundisiu — jihoitalská města, dnes Tárania a Brindisi, Z FSrundisia odjlřdrly lodi do Řecka a dále na východ. protoíe nám to nevyílo — v Tarentu Cicero Attika nenasel a dostal ul také zprávu, ze nedojel ani do Brundisia. Títus Fomponiua Atticus, 110—32 př. n, 1,, nejlepěí přítel Cioeronův, byl jezdec-kého původu, politické kariéře se nevenoval, míl vsak značný vliv. Ryl velmi vzdelaný a velmi bohatý, měl mnoho otroků — písařů, kteří pořizovali opisy literárních dél. v Epiru — Epirus byla země na Balkánském poloostrove, na jihu hraničila s Řeckem, na východě s Thessahí a Makedonií, na severu s IlýriJ. do Cyzika — Cyzicus, řecky Kyzikos, dnes Balkir, misto na asijském bfehu Propontidy — Marmarského moře, 4. dopis, Ad, fam. XIV, I. Napsán 16. listopadu r. 58 v Theasa-lonice, dokončen v Dyrrhachiu. 1 Jakmile se mu začal rozoumek ott-írůt — v r. 58 mu bylo ä let. 1 Lentulus — Publius Gornelius Lentulua Spinther, zvolený koo-sulena na r. 57, 3 Piandtís r* Gnaeua Plancius byl r, $8 quaestorcm praprautura Lucia Appuleia v Makedonii. Hostil Cícerona ve svém domě v Theasalonice. Piso — Makedonie byla na r. 57 přidělena jako provincie Cicero-novu nepříteli koneulovi Luciu Calpurniu Pisonoví, že budem* moci odejit do Itálie společně — že až jemu koncem roku skončí Úřední období, bude se už Cicero smět vrátit z vyhnanstvl, 4 Pud -— Gaius CelpurniuH Piso Frugl, munic] Ciceronovy dcery Tullie, 7 svobodné mésla DyrrhHchium, město v Ilýrii (dnešní Durres v Albánii) mělo jako civilas Uberu značnou autonomii, vlastni právo, CioerO te zde títil bezpečnejší před svým nepřítelem Piao-nem, který měl po Novem roce přijít jako nový správce. 5. dopia. Ad Att. IV, 1. Napsán někdy v polovine záři r. 57 v Ríme a poslán A trikov i do FpLru, 3 V míře vétii, ne£ mi je vúlě CLiceio má obavy, ?.y to mohlo znova probudit nepřátelství triumvirů. 4 táhán o tnéfí\ pcUoldňí z Vyhnanitví — lex Cornelin de Cice-ronc chrdm Spáty — stil ns. Quirínahi vedle Attikova domu; byl zasvěcen 5. srpna r. 303 př, n. 1. Kolonie Prundisium byla založena v r. 244 př. n, I, S. (13.Í) srpna rukopisní ctení 8. srpna opravuje Conttans na 13- srpna vzhledem k tomu, že je nepravdepodobne, že by kurýr urazil vzdálenost z Říma do Hrundiaia (540 km) za 4 dny, Průměrná rychlost kurýrů byla 60—75 km za den. V crrituridinleJi homiciich ■— shromážděni viech občanů organizované podle centurií. Tento snem mel pravomoc soudní, zákonodárnou a volil nejvyssl úředníky. kteří se kvůli hlasováni jJiroiruirífiíi z celí luilie — jen v Rím* mulili fijrifttl občané uplatňovat své právo hlasovat při volbách nebo při tchvaloviní zákon (1. 5 nomenkldtor — otrok, jehož povinnosti bylo znát co moiná každého jen trochu významného občana a při cestí místem hlásit pánovi jména viech, která potkávali. ke C&p*ntké hrdňS — porta Capena byla římská brána, v ntí končila silnice z Capuy. Bývala zvána také triumprwlir, protoi^ tudy vcházel do města vojevůdce slavíci triumf, ke Capiioíiu —- na tomto nejposvátnej&lm pahorku tyéklcm K nad forem Cicero obetoval bohům. jíem poděkoval senátu — tato dékovná řeč je docho%,ána1 stejné jako feé k lidu ze 7. záři. 6 pobuřováni Clodiem — Publiua Clodius Pulcher, dávný nepřítel Ciceronův, který byl před rokem původcem jeho posláni do vyhnanstvl, tvrdil, že když se hlasovalo o Cieeronově návratu, byl Rím přeplněn lidmi, kteří priali kvůli hlasováni z celé Itálie, zásoby se ztenčily, a to zavinilo /dražení. Pompeiuf — Gnaeys Fompeius Marnil*, jeden z triumvirů, íioíisuídr — senátor, který měl Ľa sebou konaulský úřad. Kuntuili-rovi měli ic víech senátora nejvěcí.1 vaznost. Favonius nebyl konsulár, dosáhl jen úřadu quaestora. krutni jednoho praetuTů a dvou trtbunú lidu — byl to Appíu* Clau- díus Pulcher, bratr Clodiův, Qjjintus Numerius Rufus a SextUS Atiliua ::. ■ 1,11 Mezt patndcli legdty — legát byl pobočník vrchního velitele. Obvykle byli jmenováni senátem ke senátorů, Pompeiua ai je vybíral sam, Jvtessius — tribun lidu, Pompeiův přjvríenec-íe pontifikové jeítč nerozhodli, co budí s mým domem — pontiíi-kové byl nejváženěji! kněžský shoř. Po Cieeronově odchodu do vyhnanstvl byl na Clodiův návrh Ciceronův dům zbořen, část pozemku získal Clodius a na části měl být postaven chrám bohyně Svobody; protože byla tato cist zasvěcena božstvu, nemohla být Ciceronovi vrácena, ledalc by pontifikové rozhodli, Že zasvěcení bylo v rozporu se zákony, a zrušili ie. r.ť:i\l ■•■l.'.irYíiýJi ŕjUíiw "iíŕlŕkJriON Í:,:.|IMj!iiih: ■ - :i j/l Tflfii>u, diernu uvidím, do mlstů — a tím impérium ztratím — ovsem nebudu už moci slavit triumf. Kilikie byla spravovaná quaestorem, Hispánie legáty, protože tam senát nedosadil prokonsuly s impériem,. Totéi by čekalo Galii, kdyby byl odvolán Caesar. 5 Curi* — Galus Seriboniufl Curio, tribun lidu v r. 50, Caesarův stoupenec, úspejné se Zasazoval V senátu proti Caesarovu odvoláni z Galie, navrhoval, aby Caesar i Pompeius současné rozpustili armádu, pv-klikány ■— boliall příslušníci jeideckélic stavu, nájemci státních přijmu. 6 správa provincie nu deset let — Caři ar byl v Galii od r, 53 dú začátku roku 49, fryíc TTuinowíno xemédihtvl v fCrtmpdtiít — tíiirižka na Cacsarův druhy agrární zákon. íry! adoptován, patricii plckejetn — jde o Ciceronova největfiího nepřítele, tribuna lidu Clodia. ■ ií ■■_ . — Caesarův přívrženec Efllbus, bohatství Labittnovo a Mamurrova — Tifcus LabicniiH by] Cae- s :n uv legáť v Gaiii, Mamurra jeho praefcetug talirum. — velitel technických oddílu. obyvatelstvo Galie Zapádshi — Gaetar jim chtěl dát římské státní občanství, f abys byl ptiůínriboiAdn — zapsán do seznamu lidí zbavených všech práv. abys byl ttvjne* otrokem. — totiž Pompeiovým. co by bvJo nejlepíí ■— kompromis. Cinna, Sulla — soupeři v občanské vilce v 8o, letech 1. stol, př. Ti. 1. Cínnu uvádí Cicera možná i proto, že se Csesar r. 8$ ottrúl i jeho dcerou, 7tíuí PoirtportJuf — Atticus, 10. dopis. Ad Att. VII, o. Napsán na iormijském statku iS. nebo 29. prosince t, 50, 1 v Basilova náhrobku — na Appicvt silnici, vroubené náhrobky v délce mnoha kilometrů. 2 s CaefaTfivou kandidaturou — na ůfad konsula v I. aít. volby iftíFnůitlí — použitím veta. inierreguujít — viz pozn. k 11. dopisu, v homicikh — ve sněmu. 3 je tady néhdo — Pompeius, Pompsius bude musil být v llispáríii — pmkoJlSid—správce nesměl provincii opustit, 4 téhoi ílovíha — Pornpeius, 30. dopis. Ad Att. VII, 10. Napsán před Římem v nocí ze 17, na iS. leden r. 49. odejit jtíti pfed rvaedníniwt - j do Kampánie., íditoíi — Citero i^ku] před Rliiiuiu, lnu CuL-yar puvi>ll Iriumf vojenské akce v Kilikii, proto také byly vavřínem ozdobeny svazky prutů wt sekyrou, odznaky liktorů, úředních zřízenců, kterých chodilo před konsulem dvanáct. íiiepteru) rozhodnuti — opustit Rím před puHtupujlcim Caesarem, tldí tírtrteus — Pornpeius. ■ ai, dopis. Ad Att, VII, [[. Napsán cestou Kompanií — v Antiu nebo Terraclně — iq, nebo zů, ledna r. 4$, 1 ten človek — Caesar. mít samovládu, ze všech božstev nejuŕtfí — Euripides, FcitiiŕianJiy, VCri £00. na rtiferciihl!™ sluníčku — Lucretilis je v Sabtnských horách, část dnešního Monte Gennaro, 3 k našemu ptiieli — k Pompeiovi. kdyby přiíli Galové — r. guo pŕ. n. I, obsadili Galové celý Řím, jen posádka na hradě se udržela. Themistahlés za i. války s Pcrjsny v r. 480 př, tx, 1. Periklés — f, 431 př. n. na začátku peloponnéské války nechal celou Atiku na pospas Spartanům a jejich spojencům a bránil se v Athénách, Tahtitá tvĚsti jsme slyídi o ildvi dfívijOch mwrú — Homérova fltos, IX, zpěv, vers 53 4. 4 v municipilek — mesta se samosprávou, jejich obyvatelé mřli římské občanské právo, 11. dopis. Ad fam,, XVI, ra. Poslán ao. ledna r. 49 z Capuy Tironovi. 1 ze jsme opustili své domy — když Caesar přijel z Galie do Itálie, senátoh opii stilí Rím. 2 Ariminum, Pijaurum, Ančou, Arretium — dnešní Rimini, Pe&aro, Ancana a Arczzo. 1'(m se Caesarovi uvolnily obě silnice na ftím, 3 aby PompťtUS odešel dn Wspdnie —■ kde byl správcem, odevzdá Zadni Galii Domitiovi d Pfední Considioui Noruannvi — Pompeiovi stoupenci Lucius Domilius Ahujiubarbua a Marcus Conaidius Nonianus by] i senátem ustanoveni správci těchto provincií na rok 4Q, bude se o áfad ucfwbwí osobní — jak predpisoval zákon. Caesarovi bylo mimořádně povoleno ucházet se o konsulát na dálku — mohl být během volební kampaně a voleb samých v Galii. 4 hrome obyvatelstva. Zapádshé Galie — jemuž slíbil římské občanské právo, u 1-fis.fwdtiit šest legií armáda podléhající Pompeiovi, Afranius a Petrehis byli Pompeiovi legáti, Tiítu Lůbitntu — Caesarův zástupce v Galii, 5 od Formií — kde měl statek, udí Doldbtllů — Ciceronův zeť, o Aulovi VaTrowsvi — Aulus Terentius Varro MurĽnSj Ciceronův přítel, byl tehdy v Řecku, Marcus Volutius — odjinud není znám, mfy Ckera.,. Ttrentíe a Tulíte — syn, manželka, dcera. 13. dopis. Ad Au. VI11, 3, Napsán na jednom statku u Cal v noci z i h. na 19. února r. 4y. a rwjiTyíff .aJs/uny — kdyi byl r, 63 konsulem, potlačil Cicero Citi-linovo spiknuti. kněžskou hodnost — byl r. 53 augurem. zasloužil se o schváleni záhonů — narážka na Caesarovy agrární zákony a na lex Vatinia z dubna r- 59, zajišťující Caesarovi správu Galie a Illyrika. 3 pti ůdopci Publia Cfcdia ~- r. 59 se Clodius, Ciceronův nejvetsi nepřítel, adopci dostal do plebejského rodu a mohl se pak stát tribunem lidu. V teto funkci prosadil Cice tonů v nucení odchod do vyhnanství. jjrrjífitmŕsnl Caesarova pobytu, v jirouincii — v r, 55 na dalších pet let. zákonem nesoucím jeho jméno — lex Pompcia z r. 5a, 4 ůzftni ľicemké — při Jaderském mofij na jih od Ancony, Apulie — nej východnější kraj jiřnl Itálie s přístavem TSrundiaiem, 5 svazky věnčené vavřínem — viz pozn. k 20. dopisu. 6 Quintuí Mucitu — Lucius Marcíus Philippus byl korundem vr. 01, Lucius Valerius Flaccus v r. too,Quintus Mucius Scaevola v r. 95, Dyl to významný právnik, V r, 82 byl poslán na smrt z rozkazu Gaia Maria — syna, který byl toho roku konsulem, Všichni tři jmenovaní zůstali za 1. občanské války v Ríme, třebaže většina významných osobnosti odeäla k Sullovi. Třimsviullos ■ ■■ přitáhl v r. 403 př. n. I, proti Athénám v čele vojska a svrhl oligarehickou vládu třiceti tyranů. 7 náš Gnaeus — Fůmpeius. poslal Sťipíona — Quintus Caecilius Metellus Pian Scipio, jehož dceru Cornelii si v r. j3 Pompeius vzal za manželku (jeho první manželka Julia, dcera Caesarova, zemřela v r. 54) a kterého Pompeius jmenoval svým spolukonsulem r. 52. se dvěma kohortami — kohorta byla vojenská jednotka ů 400—600 mužích, Deset kohort tvořilo legii. legii sebranou Fuustttn — ľompeiúv zeť, syn diktátora Sully. liríitd nadeje —■ nesplnila se, Fabíus Afrania porazil. j-4- dopis. Ad Att. Vili, 11. Napsán na formijském statku 2 7. února r. 49. ndí Gnaeus — Pompeius. Jeden i druhý — Caesar i Pompeius. věStkyní, které nikdo nevířit — trójská Kassandra. Citát je ze začátku dochovaného úryvku 2. Fnniovy tragédie Alexander, s vidinou řeckého lodstva vezoucího fteky k Tróji. V Lučeni — v ľompeiavé hlavním atania, opisy dvou Pompeiovych dopisů — v naáein výboru c, r s a 25, č, 3.6 je Ciccronova odpoveď, 7 nrec- podobného jako i Parthy — strach z jejich vpldu do Sýrie v předeSlém roce ae brzy ukázal zbytečný, optimáti — konzervativní strana, ovládající senát, V této dobí byli v opozici proti Caesarovi, podporovali Pompe i a. 25, dopis. Ad Att. VIII, 11 C. Napsán v Canusiu 20. února r, 49. 26, dopis, Ad Att. VIII, 11 D. Napsán na formijském statku 27, února r. 49, 3 jak to dopadlo v Corjmiií — DomitiiiS ni sc třemi liliem i wAM Caesarovi. 7 za svi mintofádné zdslu}iy musit pykat nejhoriivt a nejhrutějšim íjnSsoJjem — r, 63 dal C]Jccro popravit oř-které t^ilitiltovy přívržence, to bylo důvodem jeho vyhnanstvl r, gfi, Vyhnanstvl bylo pro ftjmana skoro tak hrozným trestem jako trest smrti. 27, dopis. Ad AU. IX, ú A. Napsán ceBtou do fbundisia asi 5. března r, 49. naíeřw Furnm — bývalý tribun lidu Gaius FurrtiuB byl přítelem Caesarovým i Cíceronovým. 28, dopis. Ad Att. IX, 11 A. Napsán na formijském statku 19. března r, 49. z od chvile. kdy to pro rrme bylo mařne" — po svém návratu 7. Kihkie na podzim r, 50. proti vyznelrtiertrlrl! — povoleni kandidovat na Úřad konania v nepřítomnosti, ,i nezapomínal rm rwjtíítíl dobrodiní — jak mi ľompeius pomohl k návratu z vyhňunsLví. za Lertttiľrt — Publius Cnmelius L-entuliis Hpinthcr se r, 57 zasazoval o Ciceronův návrat r. vyhnanstvl, Ted ho Caesar zajal v Corfiniu a dal mu milost, snad na Ciceronovu přímluvu, 29, dopis. Ad Att. IX, 16. Napsán na formijském stalku 26. hfezna r. 49. ne uř pomoc, ale výpúmúC — V originále opem ..pomuc", oj:t:s pomoc nekol.ikiiiiiPii.jbni, 2. majetek, výpomoc". Caesar jisté mel na myslí i. význam, Citero si hraje s obojím smyslem. 3 tvůj Dotobella — Publius Cornelius Dolahella, třetí manžel C i* ceronovy dcery Tullie. udělat nic jiného — nei té přemluvit, abys za mnou přijel. 30, dopia, Adfam- VIII, iů, Napsán v Inlitnilu ii*i 17. dubnu 1. |<; Cflťltus — Márcus Caeliua Rufus, tribun lidu r. 52, Caesarův straník, přítel Ciceronův (ten ho hájil s úspěchem na soude v r. 57), i o čem pfemýiliS — Cicero se rozhoduje, že w přidá k Pompeirwi. tribunskě zákroky ho siíni tózhofčily senát z podnétu tribuna lidu Lucia Mctdlii odmítl vydat Caesarovi derarium stinctuiTi — pokladnu lú'rfenou v chián-.'.i !S;U umové, Cucaar hc pak ji^Hcí, zlata i stříbra zmocnil bez povolení, i sDííha aerf—Dokbellu. h.dyž jsou sťT^iFiíIni na útčh — Pompcmg ui byl v Řecku. sírany tich nejíepíícfi —optimáty strany senátorské spjaté a Ppm- peiem, od tvého úmyslu — přidat ne k Pompeiovi. 3 v ŕítjpíínildi — v této dobé byly na Pyrenejském poloostrove dvi provincie, Hispánia Citerior (před řekou Ebrem) a H. Ultcrior (za Ebrem). Caesar se pravé chystal do Hispánii, které byly pet let v rukou Pompeiových a kde byla proto armáda jemu věrni. 5 nihtevých lidi — z Caesarova tábora. 31, dopis, Ad Att. X, 8. Napsán na cumském statku i. května r. í Ourio — viz 18. dopis. jatou by ani Pťríartr nfmoWí min — ačkoli jsou zvykli na absolutního vládce. 3 vystavuji své mfnrní spolu J Gabfaim, — při jednání v senátu byli jednotliví senátoři dotazováni na mínéní podle pořadí daného vážností jednotlivých senátorů, úřady, které zastávali, atd, Aulus Cabiniu.-!, konsu! z r. 58 (te-nk rát prispel také svým podíleni k Cicerotiovu posláni do vyhnanstvl), byl r, 5+ odsouzen iná Zite-uiiti úřední moci při správe provincie Sýrie, Cloeliiií — Sextus Cloelius, pomocník tribuna lidu Clodia, byl odsůuicn pro veřejné násilí. PiutftiJetuj — není odjinud znám, jeho pfdtelé — Caesarovi. 4 watuje stejné jako Themistoklés — tento athénský Htátntk z dob řecko-perských válek vytvořil z Athén nítmorní velmoc, 6 auEuriíi ™ predpovedi z letu, křiku nebo chováni ptáků. Odborníci na tyto predpovedi byli aujíĽ-ŕi. Attua Navíua % doby krále Taruuinia ľriska byl povazován za tvůrce tóto nauky, Citero byl auHwem v r. 52, proto mluvi o Attovi jako o kolegovi, .■: ,''!,. iiřii . vy předpovědi a 1"v-ViTii■■ b v, ',■ Ww..- Ostitvy. v Msŕeľíauŕ pŕípadi— Lucius Metel Iub byl ohrožován na živote, když nechtěl dovolit, aby se Caesar zmocnil aemria — státního pokladu. 7 Sardanapal — asyrský král povestný svou rozmařilostí. Podle legendy se upálil i se svými poklady a ženami, když vypuklo povstání proti nemu. Thůhydidés o něm fihd — ve svých Dejinách, I, 138, 3. co sMhit ATtäJterÄOtň — tomuto perskému králi, u néhož žil, kdyi byl vyhnán 7. Athén, prý ThcmintokUs slíbil, íe mu podmaní Řecko. Ona noc by nebyla tak trpká pru .Afrikana ve kti'ťé byl Seipjo Africký Mladší zuvraí.den, onen sallovsky den — kdy musil Mariu* uprchnout před Sullnu % Říma, msažovat a iiwté vščtiém — tím mysli Cicero slávu nlskanDu krásnými ciny, kturá bude přecházet z generace na sjcniíraci. 9 rodinné mrautnsft —jejl maníel Dolabclla byl zadlužený a vymáhal na tchánovi Ciceronovi véno. 10 Musím vyjedndwdt i Antoniím — s Markem Antoniem, pozdějším triumvirem, který v této dobé v zastoupeni nepřítomného Caesara vládl v Itálii. Curio by! v té dobé správcem Sicílie, pod jeho pravomoc patřila i Malta. Cicero mél statek u Cum, Antonius u Misena, obé místa byla blízko sebe, nedaleko NeHpole. ji, dopts, Ad Att. X, Ä A. Naprán před z. květnem r. 40. prcprůťtOT — tento titul dal Caesar Antoniovij když bo po vri ü správou Itálie, nikdejíi nedorozuměni mezi námi — r. 53 sc Antonius spolu s Ci-ceronem ucházel o hodnost augura na rok 52 a prohrál, 33. dopis. Příloha Ciecronova dopisu Ad Att, X, 10 napsaného 3. května r. 40. abych vůbec nikomu nedovolil odejit z hdlie novy žádosti, aby smel odejet na Maltu, zamítnuti Cicci" 34, dopis. Ad Att. XI, 6. Napsán í 7, listopadu r. 4tí v ľSrundisiu. Caesar porazil ľompci&o. srpna r. 48 u Farsalu, Pompeius uprchl do Egypt*, při přistáni byl 28. záři v Alexandrii zavražděn. 2 majetek vái vítth — kteří jste zůstali v Itálii. dokud mám impérium — právo velet vojsku. Cicero je jesté po návratu z Kilikie nesložil, protože se ucházel o triumf. Proto před nim chodili liktoři se svazky prutů se sekyrou. srdice s Caesarovými vojdky — kteří uznávali jediného imperátora, CaEsara, :t napsal jsem O^piotri a Ľalbovi — Caesarovi přátelé, kteří už díív působili jako prostředníci mezí Caesarem a Ciceronem. doufal v ta nejDjíft — ze mi bude povolen triumf. * naci smrií Fanruauou — Gaius Fannius byl Pompeiův přívrženec, propraetnr v Asií. Padl u Farsalu. Lentulus — Lucíur C^Dnielius LentuluR Crus, kúnaul z r, 4g, byl také zabit v Egypte, 35. dopis. Ad fam. XIV, 20. Napsán 1. října ti 47 na Ciceronové statku u Venuši* v Apulii, tuskulský ttatrk — dnešním Fraucali. nejmileji! Ciceronovo sídlo blízko Ríma nad 3 G. dopis. Ad fam, IX, iů. Napsán na tuskulském matku začátkem července r 45. PůťJa — Lucius Papirius Paetus, bohatý a vzdelaný Cieeronův prite L, itlěI obavy, aby se Caesara nedotkly některé jedovatí výroky Ciceronovy. i SiíitHJrt zpráva — že Caesar nelibé nes* některé Ci teroftůvy výroky, 3 u rtŕTují je Ttčíkŕrťf ntoc — Caesar, 4 Jírů ítíŕhfl brdírancc Ssruiii —■ Servi ue Qaudiua, jeden x nej učenějších římských filologů, venoval se především studiu Flautových komedii. Zemřel pred r. óo př, n, 1. tveko Qinamaa.....Oincmaos, král v Pise v Elidě, slíbil Svpu dceru Hippodamii tomu, kdo nad nim zvítězí v závode na \o?,<. Podařilo se 10 ľelopovi, Lucduí Accius byl římský autor tragédií v a. stol. př. n, 1, Paetus poulil o Gicerouovi verse, v riichi se Qina-' rnaos chlubil, ie mu riemůie závist lidi uhJíiit, 6 jak ti nejuŕíii mudrci sndíeli hrdlúVíhitU vládu — asi narážka na Sokrata, lijícího v Atliénáeh in vlády třiceti týranú, a Platóna a Aristippa, žijící v Syrakúsach na dvoře tyrana JJionýsia Staršího. Ted st dostávám. St ivým vtipům — v Paetovt dopise následovaly po citátu z Accia nejaké vtipy, lak jako v divadle po skončení tragédie následovalo exordium, veselé scény, v starli dobí atellana — lidová fraška, od SuIJových. dob mimus. o nijakém pompiioui, o tuňákovi v rukopise póru seno, podle následujícího upraveno na j mena ryb, patřících k uejlevnejälin jídlům, ffirtid a Dólahellu — Aulus Hirtius, tehdy praetor, dokončil Caesarovy Zápisky 0 vdlee jfcllsŕtŕ. Dolabella. je Cicerrmův Zít. 7 tndSÍS majetkovou ztrátu - - Paetus patril mezi veŕilcle poakozerié Caesarovým opatrením ve prospěch dlužníků, $ u Famey — Famea byl odratý propuäténec povestný svýrn la-bužnictvlm. polypa — levné jidlo v červené omáčce —červeným miniem by la natírána lovova socha o svátcích, io Potud jde o statek Seliciův — Cicero chtůl koupit u Neapole statek patřící jezdci Scliciovi, požádal Paeta o pomoc při BJednávinl koupe, Paetus- Jio od toho odradil, Soli je tam dost — získávala se tam v šalinách, ale ,|BÚ]" vtipu tam chyběla. 37, dopis. Ad fam. IX, 17, Napsán v Římě koncem srpna nebo v září r. i''. 1 iiií; to bude í irdíimi misty a pozemky — mluvilo se o tom, že Caesar mi v úmyslu odměnit své veterány přídělem pozemků v Kam-pánii — zabral by je dosavadním maj itij] ám a mohl by být postižen í Paetus. ten mil xemflt — v občanské válce nebo sebevraždou jako Catn Utický, a v oblasti vejské neba tap* nské — Vau i Capena byla 1 nesta v K t iu iii. ptíu pisce robí — a tobě je väechno totD známe, c onom nebezpečí — o zabavovánl pozemků. 38, dopis. Ad fam. IX, 23. Napsán na Ciceronoví statku u Cum v EistO|]adu r. 46. Mfl-mpdi Caepaňus — není odjinud znám, 17 Slepiŕťm ňdji — lea v iCampémi. 3.9. dopis- Ad lam. IV, 4, Napsán v RJmů koncem zaf I nebo v říjnu r. 46, Scrvius Suípícius Rufys- byl jeden í nej vzdelanejších R[-manů své doby, byl to vynikající pfávnlk. R. 4t byl správcem provincie Achaia, i dvl kopie téhoi doptstí — aby by-Ja vétsí pravděpodobnost, že aspoů jeden dopis dojde, 3 Tfinů tfííŕze — Caesara. 3 tvůj kolego ivfŕLTreJEiís — Marcus Claudius Marcellus by! společně se bulpicieni konsulem rr 51. ani kdyby se to melo vykládat jako Spalné pfedtv&t — íe by totiž první Caesarem omilostnéný byl pravé élověk, který proti němu výstupová] tak nepřátelsky —jako konsul hrozil senátu násilím, když nechtěl vydat usneseni odvolávající Caenara x Galie-Lucius ťiíů — Lucius Calpurnius Piso byl Caesarův tchán, Gaius Ma-xcefikj ■ - bratraue ľ Marka Marcel Ja, manžel Augustovy sestry Octavie, konsul r. j o. obraz republtfey znovu ie profjoiťrfjící It xivotu — Caesar nechal o amnestii Marka Marcella, rozhodnout senát, jako by mél senÁt znova avou dřívější svrchovanou moc 4 ktefi byli přede fliFwu tŕfzííni ma uiínŕrti — eenit růzhodovaJ bud prostým hlasováním (senátoři se rozestoupili na dvě skupiny, pro a proti}, nebo byl v závažnějších případech kaidý senátor dotazován na avé mínění. Při tom se postupovalo od nejváženej-iXct členů, bývalých konsulů. kromt Voloacia — Lucius Volcaciug 'l'ulJus byl konaulem r, oůr dřív než Cicero. senálofiké povinnsíti " ílo o osud člena senátu, rierínnorf i v jiných vřcech — budu, nucen mluvit i v jiných případech, 5 Tvůj.,. Stírmus — eyn adresátův. Ta tmi rada — abys zůstal v Řecku. 4». dopis. Ad fam, IV, 5. Napsán v Athénách nřkdy v polovine března, r. 4;. 1 Tuílifl ■ narozená r. 78, 63 —51 provdána za Gaia Calpurnia Pisona Prtiffi (zemřel r. 57), od r. 5 fi za Puria Crassipeda, Jo—46 za Publia Cornelia Dolabellu, Cicero ji bezmezné miloval. kdybych byl v Itálii — Servius byl jeStr aprávcem provincie Achaie. 3 htefi se budou moci ucházet v wčcném poretdí o resímf tirády — 0 quaestum v 31 letech, aedilitu v 37 letech, o praeturu ve 40 letech a o konsulát v 43 letech. nezávisle v pctfitkWm iivotž — teJ po pádu. republiky. 4 oti Aíginy h Megarům ■— Aiajna je ostrůvek se stejnojmenným méstem ležící mezi Atikou a Arflolidou v Saronském zálivu, Me-sara [mu, é, stř. r., 2. p. — ar) bylo mesto u téhož zálivu, Obr mesta byla zpustošena piráty kolem r. 300 př, n, l. napravo Petrůtetis, nulerto Korint — athénský přístav Pciraieus byt zničen r. 86 př. n. I. Sullou, Korint byl vydrancován a zapálen, když byl dobyt r. 146 konsolem Luciem Mumraicm během achajské války, po nli se Řecko stalo rímskou provincií s názvem Achala, Nedávno zůhymlo současní tolik vyni hajídch lidi — brhem občanských válek v bitvé o Farsalu a v pozdéjftírh bojích. 41. dopis, Ad fam, IV, 6. Napsán na Attikovi statku u Ficuleje v polovtné dubna r. 45. 1 tvůj Servius — syn. Quíntuí Maximut — Quintus Fabiits Miwimus Cunctator ztratil svého syna, konsula v r, 213 př, n, 1., v průběhu druhé punsiké války. Lucius PauSlus — Luciu s Aemitius Paullus zvitézil r. i63 pŕ. n. 1. u Pydny nad makedonakým králem Perseem a slavil nad ním triumf. Jeho dva nejmladsí synové zemřeli v rozmezí jednoho týdne, jerk'n | n'*-i I (ik.ľivým Iriumlem, druhé pa ním. Ga\tiS — Gflius Sulpiciua Galus sloužil pod Aemiliem Paullem, Marcus Cato — Marcus Forcius Cato Sraríí. Jeho syn Gato Lici-nianus zemřel r. 153 př. n. L, když byl zvolen prartorp-m, 3. vili jednoho Čloitéka — Caesara. 4a, dopis. Ad lam. XI, 1, Napaan. v ftímé brey po 20. březnu r. 43. Decimus lunius Brutus Albinus byl jedním z vildeú republikánů, kteří 15. března r. 43 odstranil] Gaesqra. Brutovi — Marcus lunius Brutus byl r. 44 practor urbanus. Cassiovt — Gaius Gassius Longinua byl r, 44 praetor peregrínus. 1 on patřil k hlavám proticaesarovskébo spiknutí. Oba byli v této dobé v Římě. Hirtíus — Aulua Hirtíufl byl ustanoven konsulem na r. 43. Antoniovo — Marcus Antonius byl r, 44 konaulem. áť mi dm nemůže odevzdat provincii — Galii Předalpskou, kterou mu uréil jeäti Caisar -■- senát toto rozhodnuti 1H. března potvrdil, 1 tvobodné vyslanectví — právo cestovat v cizině s výsadami vyšla -neckými bývalo povalováno senátorům, i kdy i cestovali ze soukromých důvodů. It lidé — caesarovci. 4 kromě Sextu Pompeia a Bassa Catcidia — Sextu* Pompeius byl v té dobé v Hispánií, Quintus Gaecidius Bassus v Sýrii, 6 Po ppiledním razlvovoru s Hirtiem — při novém setkání, jeSlč ut Brutus napsaný dopis odeslal. vyfeltklala by sí to silni v jejich rwprnspfsři — že osvoboditelé státu od diktátora potřebují v Rimé ozbrojenou ochranu, 43. dopis. Ad fam, VI, 15, Napsán snad jako odpovědna informace o Caesarove smrti. Lucius Minucius Basilux, kdysi účastník války v Galii, patřil ke apiklencům, kteří spáchali atentát na Caesara. 44. dopii;. Ad Au. XIV, 1, Napsán 7. dubna r, 44 v blízkosti Ríma u Matia, 1 o kom jsme spulu rdno miwvifi — byl to Gaius Matius, příslušník jezdeckého stavu, Caesarúv přítel. Cicero hů nejmenuje z opatrnosti, kdyby se náhodou dopis dostal do nepovolaných rukou, aby ho u jeho přátel nekompromitoval styk a přívržencem Caesarovým. Hŕino — když jsem se s tehmi před odjezdem loučil, od IJh bftznct — ode dne Garsarúvy smrti. s Lepidem — pozdějším členem 2. triumvirátu. o Sextoví — Sextua Pompeíus, syn Pumpeia Magna, byl v té dobé v Hispánii. n nůíem pHteli Biufovi — Marcus lunius Drutus, vádec spiknutí proti Caesarovi. ve prospšcíi Ddinlnra — z milosti Ríma král Galatie a Malé Arménie stál na strane iVimpuMvŕ, preSd V GaesiímvJ. R. 41; ho Cicero hájil zachovanou feČÍ, když byl obvinén, že chtěl zavraždit Caesara. 45. dopis. Ad Att XIV, 13 A, Napsán v Rímř mezi ig. a 23. dubnem r. 44. i Sexiotri Ciodtovi — propuSténec a pomocník tribuna Publia Clodia zabitého v r. 52 Milonem, odsouzený r, 52 pro veřejné násilí do vyhnanBtvf. mlody Pubiius Clodius — syn tribuna Publia Clodia; žil u Marka Antonia, který se oženil s jeho ovdovělou matkou Fulvil. Nadéje se nesplnily: podleji se upil. z 3 4 í 4*. dopiů. Ad Att. XIV, 13 B, Napsán v puteolaké nebo cumsté vik aíi dubna r, 44' tvé xdiSuhy o mne — -v dobr Cicerouúva nepřátelství s Publiem Clodiern. fr/ylo mi lví srdce vil otevttrw nst tvů-j dům — vzhledem k prudkému nepřátelství, které k Ciceronovi pociťovala Antoniova manželka Fulvia, nEkdejeJ manželka Clodiúvn. 47, dopis. Ad fam. XVI, st. Napsán v Athénách v létě roku 44, chyby mého viku — Cicero mladil začal v Athénách hýřit a pit hlavné pod vlivem rétora Gorgia, který ho měl zasvěcovat do řečnického uměni. Když se to otec důvédel, nařídil okamžitě Gorgiu propoatlt, i Kratippem — Kratippoa z Mitylény na Lesbu byl významný IJlosaf peripatclické školy. u JWuttiůvi --■ fifamatik Eruttius není jinak známý, stejné jako rétůr Cisäiua. Antem — otroka, který nese dopis. 4Ä. dopis, Ad fam. X, 28-. Napsán v Rímé z, února r, 43. Treboniavi — Gaíus Tnebonius býval Caesarovým oblíbencem. Na rúk 4; byl jmenován, konsulem, potom mu byla určena jako provincie Asie. Patřil k účastníkům atentátu na Caesara. V lednu t. 43 byl v Asii zavražděn Dnlabellou, tekíe tento dopis už nedostal, 15, bfenna — r. 44 byl zavraždžn Caesar. ŕes... odvedl StrůttůK tůíto fltJemu — Antonia. Tre-honius hu před atentátem zdržel před radnicí, aby Ur- při atentátu nepostavil Caesarovi po buku, po onom ostudném Atitoniútir odchodu — když se dověděl, že od něho odpadly dvě legie, odešel okamžitě z Alma za armádou bez vykonání predepsanýth náboženských obřadu, ííorutdaVoiŤrf *- bývali kon&ulové, nejváženěji členov* senátu. hodné jsm* jííŕJíili v Servtoui — známý právník a řečník ^ejviua Sulpicíus Rufus zemřel r. 43, Luííuj Cůriar — bratr Antoniovy matky Julie, mladý Caesar — Oetaviaiius, 40. dopis. Ari fam. XI, 10. Napsán v Dertoní (asi 50 km na sever od Jano val $> května r. 43. lidŕ i* zvidcenytni nasáty — Brutnvi odpůrci, smrt Idíínsufr — oba kůntulůvé roku 43, Aulus Hirtiua a Gaiua Vibiua Pansa, zahynuli v bitvé u Modeny, gdcřlj Vtfltidiůu — Publiua Ventídius Gasaus, praetor r. 43, při' vedl Antoniovi tři legie, které zverboval v rodném Picenu, StaE se konsulem na zbytek roku 43. f I «5* k Vrtduľji — Vady bylo přímořské město 4; km západní od Janova. k Lepidovi — Martuň Acmilius Lepidus, Antoniův stoupenec, o něco později s Antoniem a Octaviauem clen druhého triumvirátu. CdíSflr — Qctavianus-, jo. dopis. Ad fam, X, 14, Napsán 28, července r. 43, časové po-slední z dopisů v Ciceronově korespondenci. Plancus — Lucius Munatius Plancus byl Caeaarúv legát v Galii v občanské vilce. V ľ, 43 byl designovaný konsul — zvolený na rok 42, Byl republikán, pťeíel váak v r. 43 k Antoniovi a v i. 32 k Octavknovi. PeíúVii jsi a odmSfáváni Vojáků — Cicero byl členem desetičlenné komise, která měla pú bitvé u Mutiny (Modeny) odměňovat vojáky republikánské armády přiděly půiemků- téch c-rcotiranú — nepřátel vĚasti, tfi Ut^ie veteránů ■ starých, zkušených vojáků. atická vojsko — dvě legie a tisíc jezdců pod velením Quinta Corniucia. Oetafiartúpp vojjějo je o níso bliž — v severní Itálii. ují! ted jiné piany — odeáei do ftima a vymáhal si konaulát. h Caesarovu synovi — avého synovce Octaviana v závěti adoptoval, kuriatnl komicie adopci potvrdily. AtltoHiirs - Marcus Antonius, později! triumvir, stejně tak Marcus AemiHos LcpidilS-. kantulAl rui iícJi pár misiců — iqr srpna byl Octaviatius jmenován konsulem spolu s Quintem Pedíem. Toto jmenováni si vynutil tím, že přitrhl se svými legiemi k Rlmu, PLINIUS neí jr 1 tegului — M, Aquílius Reguluj, vysoký fím. Úředník, řečník, udavač za císařů Nerona a Dúmitiana; k jeho obětem patřili bývali koníuluvč; xa Dúmitiana uvedl do nebezpečí také Plinia ML; svým udavadstvím si získal velký majetek, pů Domitianovi ítnrii — Titus Mavíus Damitknua, řím. císař, vládl v letech 81—gů n, I,; syn clsafe Vespasiana; r. oé zavražděn. jako za Nerona — Nero Claudiím Caeaar, ř(m, clsaí v letech j4—OÍ Ti. 1. pomohl do hrobu Aruístiflui říuílicmii -~ L. lunius Arulenus RqstkLis, stoik3 vysoký Mm. úředník, V r, 03 odsouzen k smrti za to, že ve svém spise oslavil dva politické odpůrce doby Nero-novy a Vcspasianovy — TllfSi^-u Pieta a JI civ id i a Prisca. .^foicíicuj ojjící — A. Kusticus byl stoupencem stoické filosofie, Rcjřulue mu vytýká. Že se po stoiclch opífií, ViteUiovtm jizvou poznamenaný --- Vitellius Titus Flavius (Ger-maiiicuä. Imp, Augustus), císař germánských provincií r, 69 {od in, 4. 6i) asi do 31. 14. ŕg); vEdl válku se svým rou perem cla. VsĚpasianem, v níi byl nskotK-c poraíen. — Narážka se tyti zraněni A. Rusliea, které utržil jala Vitelliúv vyjednavač u vojaka cis, Vespasiana. Toto zranení přirovnává Regulua ke ínamení, která ae vypalovalo uprchlým otrokům (lat. stigma), Regulův výsmech přesahuje víechny meze slušnosti — Cicero a jiní autoři radili žerty na adresu fyzických nedostatků mezi scurrilitas { = 4ert nedůstojný svobodného človeka). pozndvdi jisti Reflulili-1 styl — Regulus byl známým řečníkem, jeho současnici ho uznávali. ileiennia Seneciana strhal — Herennius Ifenecio — cjuaestor v Hispánii, r. 93 ho cía. Domitianus odsoudil k amrti za to, že napsal životopis stoiia Kelvidia Prisca, pol. odpůrce doby Vespa-sianovy; Reguluj vůči nému choval záíť také proto, že H. Senecia kritizoval jeho řečnické umění. že mu Mettiuj Cdrus fefcl — Mettiua Carus, donaieč za cís. Domitiana, r, 93 žaloval Herennia Seneciona, udáni podal také na Plinía Ml- Nenecňdin írirtri já na pokuji Cras&a a Cameriria — M. Licinius C'i-sshus Frugi a Q. Sulpiciua Camerinus — bývali konsutovi, oba mezi lety ofi—68 obžalováni Regulem pro uráflku osoby panovníkovy a ]>opravenÍ, na Cŕnlumiiirííifltm soudí — atopétičlenný soudní sbor, který rozhodoval civilní spory, zvi. otázky vlastnictví a dčdictvl. o výrok Meitia Modeata — Mettius Modestua, císařský legát provincie Lykie, pTokormul Asie, Domitíanem poslán do vy-Imanstvi. potům ŕíise Fabia /ústa — Fabius Justus, konsul r, 102, v letech Jag—iů$ byl cle. legÄtem v Sýrii, tehdy mu patrne venoval Tacitus bvlVj Dialog o řečnicích {Dislagus de ůratoribus), fel kt Spurirmovi — Vcstricius Spurinna, významný tím, státník, konsul, básník; r. 6ů vedl vojsko proti Vitellioví na straně cit. Olhona. a jakkoliv dnwírmt toho, aby se na mne nezdobil — Reaulus se obával, Že Plinius své přátele pomsti. Prostředek, který si zvolil, byl o to jistéjsl, Že usmířené přátelství u Římanů vyžadovalo jeite vetlí vérnost nežli předtím. Pliniovi přátele nemohli Regulu prea svůj odpor k nému odmítnout, protože jim to nedovolovaly mravy. v Liviinf slúufioví — sloupoví, která dal postavit císař Augustu* n.i píičest Hvé ženy Livie, leželo na svahu Eequilinu, Na tomto pahorku bydleli kdysi také básnici Vergilius a Propertiua. Qfahdvdm Mdurífca — Iunius Mauricus, bratr L. 1. Arulena Rustica, za Domitiana vystoupil proti donascčúm. Patrně r, 94 iS1 poslán do vyhnanstvl, odkud byl r, 97 povolán zpít; asi r, 97 konsulein. jeílĚ se neurdíti a uvlituinství — tato zpráva umožňuje datovat S, dopis a současní celou I. knihu Filmových dopisů — I. Mauri-cub se vrátil z vyhnanstvl za cis. Nervy před t. lednem 97. na oslavě nastoupení prťKtorsfoífio vtadu — oflicíum praetoris byl obřad u piíležitosti nastoupení do úřadu praetora. Víme o ním pouze to, íe se v domé nového praetora sesli jeho známí a klienti, aby ho v průvodu vedli do sídla jeho funkce, Očast na podobných slavnostních příležitostech (officia) byla jednou x přátelských povinnosti Římanů. oponuvcl nniŕŕi Suítíu Rufnvi HatriuR Rufus, stoupenec nového smřru fcinictví, který se stavěl do jisté miry proti Giceronovi. nemlvúdí s Ciceronejn — Kcgulova narážka na Plíníův obdiv k Cicenonoví a snahu napodobovat ho. Ve sporu ,,starých" a „moderních", který se v té dobé rozpoutal mezi stoupenci řeitiictví, byl Plinius na straně ^starých", Regulus, ten afizllk — slovní hříčka založená na dvoj smyslnosti jména Regulu* a lat. výrazu rcgulus =- stŕlzUkj Ezopova bajka vypráví, jak střízllk doletěl uskokem výfie než orel. Mtnifius Fundanus — adresát dopisu, konsul r. 107, prokonsu v provincii Asii v letech 122, 113. zůíůí mil jsem se slavnosti oWrfUidrií rhuiské tófiy — jedno z ofhcií — slavnostní prohlášeni dospělosti; konalo se o svátku liberalií 17, bľezna, kdy sedmnáctiletí mladici svlékali tágu chlapeckou a oblékali tógu mužskou; tento obřad symbolizoval vstup mezi d braný. (řítí O rudli — Plinius vypočítává některé společenské povinnosti rUmanú: oblékáni muž, tAgy, zapečetění zaviti {které růvnež vyžadovalo účast přátel), rady, zvi, právní: řlm, spisovatelé si mnohokrát atéíovali na ztrátu ca.su, způsobenou požadavky společenského života ve svém Laurenlina — Pliniův statek, t7 řlm. mil jižné od Rímt (=• 1$ km) mezi mčsty Ostil a Laviniem; popis atatku v 17, dopise II. knihy tekl ndi Attlius — pravdepodobné Atilius Crescens, Pliniův přítel z mládí. lepíi je mít volno nežli ntdtlat nic — Vtip Atiliova výroku spočívá ve dvojznačnosti lat otium, které znamená jednak ústrani (ve smyslu být stranou apol. a pol, života, tedy čas, který řlm, spisovatelé využívali k literární práci), jednak volno ve smyslu nicneděláni, Spaldavá kaie — obilná kafe ze samopfee, jídlo řlm, chudiny, a ttslf jinýcn lahůdek — Plinius s vtipem a ironií ukazuje rozdíl meki prostou hostinou, jakou připravil pro svého přítele, a nákladnou hostinou, jíž dal přítel přednost, Rozdíl je i v umělecké Káb&vě (atirnarňa) doprovázející hoaíiny. U Plinia koinll, před-náäejleí otrok a hráč na loutnu. Komedie byla tehdy ji* opomíjeným iinrcm, ale Plantus a Terentiua byli dále Ěteni ve vzdelaneckých kruzích. íviíiíwL dlíohdm — oblíbena lahůdka vybraných ípoleénůntí. [diwťnírím s Gades — Gadesv místo v Hispánii {dn. Cádiz v jii. Španělsku); ipanřlské tanečnice a melodie byly tehdy v mode. / "i ■ i n ■ | ■ ■ ■ ĹJ 14.4. wiíj ■ V"f'i ŕ iľí|jJq — Ga.ii.ja Suetonius Tranquillus (asi ůfl—140 n. 1.), římský životopisec. Z jeho spisů jsou nejzni-* mŕjÄÍ: Vie. vita Gaeaarum (Životopisy dvanácti císařů), obsahující biografie císařů od Caesara po Domitiana, u ľJe vi rit? illustrihua {O vyniká licích mužích). Äľttaui — pravdepodobne vojenský ttibun v Germanii a Panonii, quacator; zůmřel asi r. ior>. má totiž pfdtele odstupňované — Rím. spisovatelé nesouhlasili a rozdělováním přátel podle důležitosti, která vycházelo z chápáni přátelství jako vztahu, závisícího mene na citech nežli na zájmech politických, Podobnou kritiku najdeme u JLivenala (5, aatyraj a v epigramech Martialových. dílvíií-íi pfednost druhému tvaru, tedy statek Jaurentffiý — Ohlasy v nit leŽ4il Pliniův statek, byla oznaíoviiii adjektivy laurens, laurentinuaj nebo taká laurentiuu a laurcntis, podle starobylího města Laurentia v Latiu; statek ležel z j km jižné od Říma, U 11, mi'ľnthu milníky — kamenní' sloupy — udávaly vzdálenost v mílích -od výchozího bodu silnice nEbo od nejbližaího mésla; zde počítáno od ftima] r řím. mile = zhruba 1,5 km, vkusní' afrium — ústřední místnost Um. domu, v niž byla zpravidla uložena pokladnice a sošky domácích bůžků; ve staroveku se rozeznávalo j typů; atrium mĚlo vĚtiiJiuu Otwúr ve strope (compluvium), jímž vnikalo svitlo a dešťová voda, a v podlaze nadři (imphivium), která tuto vodu zachycovala. Tíírny se íÍIJpu — skla do oken se používalo patrné jen v lázních; v FliniovĚ vile se zřejmé za Spatného počasí zasazovaly mezi sloupy sloupořadí rámy se slídou; používání takovýchto rámů se dokázalo jejich nálezem v domé bohatého Camelia Te^eta v Pompejích. roztomilý dvorek — izv, area. jKriit^J vnitřní dvorek, obklopený sloupořadím. hezounká jídelna — tzv, tricJinium, zdhoutí, kde se sevatítďwji JÍiinefní paprsky — toto uspořádání přispívalo ke zvýšení teploty r zde bylo zimní obydli (liibcma-culum) — Římané menili obývací místnosti podle mí. období. a můrkami ve zdich — tento uejsiaríl druh ústředního topení, tlV, hypacauKtOTi, vynalezl v i, st. pf. n, 3, v Ŕľmé C, Scrgius Orata; vytápélů se horkým vzduchem, který byl rozváděn z topeništi pod podlahami neho kanálky ve zdech. r« 17 ar 14 ví. His ífWJifl j'ídrlnd —jidelnaj tzv. cematio. koupelna se nuděnou vodou — tzv. frigidarium, kruhovité haxány — tzv. baptistéria. mistnost pro masAS — tzv, unctorium. topen líre - jakási kotelna, tzv. hypúcauaton, komora k nahflvdni horké vody —- tzv. propnijreon, místnost, odkud vycházel horký vzduch. sál pra hry s miťrni tzv, aphaeristerium; hry s miéem se v Ríme provozovaly zvláště jako příprava před lázni, proatomý sklad vina — tzv, apatheca. írlíobdrrtíí — fsrv. borreum, krytá sloupová siň — tzv. cryptoporticus, kryté sloupořadí né-kdy do značne výáe zastavene mezi sloupy kamenem, jindy chodha s plnými sténami, v nichi byly pouze otvory pro okna; mely ji temřt všechny rimskč vily a používala -se za ůpatného počasí. květinová terasa — tzv, nystuů, terasa v zahradu, obvykle s kvĚ-tinami a rámovaná zimostráíem. tiŕlmi ťJegdfLfní Oťíprifltjíírnia — tzv, zotlieea, určená k dennímu odpočinku! "pak k Jormitorium nebo zdť cubiculum (ložnice na noc). maličká mljľnost pra vytápění — tzv, hypocauston, o máliAch íůlurnrlíií — svátky na pcíest boha Saturna se slavily 17. prosince; do doby Saturnovy vlády nad Itálii kladli Římané zlatý vekj byly to proto svátky veselí, kdy se otrokům, dopřávalo stejných práv v doiní jako jejich pánům. stačí i vesnice —■ jmenovala aa viclib Aufjustanua, vyldpčt ííířerl doma — vzhledem k systému antického topeni a potřebu velkého množství vody vyžadovalo vytopení domáci lázně hodně času. Baebiovi Mdcrovi — Baeblus JVÍacer — císařský úředník 1 konce 1. a zač, 3. stol. n. I. knihy T.\rf\o strýce — Ľaius 1'linius Secundus, zvaný Starli (Maior). strýc: z matčiny strany a adoptivní otec Plinia \11adalho; í.il v letech 33—70 ti, 1., zahynul pří výbuchu Vetuvu r. 79; zastával vysoké funkce ve statni správe {jako prokurátor provincii Belgie, Hispánie, Narboneké provincie a Afriky) ■ ve vojsku (velitel jízdy, admirál námořnictva); z jeho rozsáhlé literární Činnosti se dochovalo pítLize dílo 11H rodové, ki (Nfrturalifl história), vrírici j lid ní ň y oddílu — jízdní oddíl (ala) měl 500 nebo isoo mužů. 0 životě Pťřrtpůriiii Secutitla — Pomponíus Secundus — tragik a .státník 1. aloi. n. [.: úspěšný vojevůdce. Válek gcrtttdrtshych — nedochované dilo Plinia Starafho. které cituje i'aciLua v Annales (Letopisy) 1. ůů. ^jeuil sr mu Drusus Nero — Nero Claudius Drusua (38 $ př. n. I.), nevlastní syn Au gustu Vj vojevůdce; proslavil sc v Galii a Germanii, kde r. 9 zemřel po pádu z koni. Piíkračúvánl historického díla Aufidia Bossa — Aufidhis Basijus, f Im. historik 1. st. n, I. za cis, Augusta a Tiberia; pokračováni ľJmia St. popisovalo pravdepodobne dobu od Caliiiuly a* do Veapaskna. viUdn nejdiileži [ŕjfími jiavirtnoitrtii i prdŕŕbljým ľŕíuFwtn t cUa.fi — kromě vysokých funkci (vil pozn, k par 1.) mel Plinius St, titul „amicus principis" (přítel vladaře), o ívŕitFiu virlcutLalií — Vulcanalia, svátek na počest boha Vulkána; slavil se 13, srpna, kdy začínaly néktcré zemědělské práce a zasvěcovaly se bohům; Římané začínali toho dne pracovat brzy pro ,JtítítR$ začátek". jed f přes den tekkd jídla — hlavní římské jídlo byla večeře, nebo třeli kartáčem — Strigilis, vlastné kovový nástroj, jimž se po koupeli masírovala kůže. po boku iněl plsafe — písař {notariu s) byt vycvičený k rychlému zachycování poznámek technikou podobnou naSemu tesnopisu (notae Tironianae). vsáných i na rubu — ve stv. se psalo na papyroví svitky (volu mina), většinou jen po jedné strane, že Stíius haimt) —* Tiberíus Catius Silius Italicus (25—101 n. L), fím, epický básník, autor dochovaného díla Punica, kde v 17 knihách vylJťil 2. punskou válku (a 1B—201 př, n. L)j konsul z r. 68, prokon&ul Asie; stoupenec stoické filosofie, uJionŕit svůj xivat řtíadavJírju — v duchu stoické filosofie ec pova-žavaluza rozumne rozhodnuti ukončit život, který již nebyl života důstojný, na svém nespolském ildle — Podle Martiala (ti, 48) prý vlastnil usedlost, která dříve patřila Ciceronovi jako bývalého konstda — Catius Siliua Italicua, syn. Ti. C, 3. Ita-lica, byl patrne r, u3 konsulem. ze stJeí vlastni iniciativy — jako kořistil r. 68 za Nerona ni Silius Italicus získat Spatnou povést, protože prý dobrovolní přijal roli žalobce, z úrodu průkonsuía v Ani — Asie, ad r. 133 př. n, 1. římská provincie v Malé Asii; Silius Italicus zde jako správce zastupoval kůnsuld, pobýval v Katnpdnii — Campania, oblast ve střední Itálii na jih ad Ríma proslulá příjemným podnebím a úrodnou půdou, pfi ndstupu nového císaře — návrat císaře Traiana t Panonie v 1. pol. r, gfi po smrti Nervy; bylo zvykem účastnit se slavnostního přivítání císaře nebo vysokých úředníků a opačné chování by za Domitiaiia nebo Nerona znamenalo upadnout v nemilost. sioiufl... ke cti caeiara — jméno Caesaruvo sc stalo u po-ídejsích , i-.....£ei 111 v 111 titulem. s1 přede vSemi Verifíiiuu — Publius Vergilius Maro (70—19 př, 11. 1.), jeden x nej vrtí ich rím. básníků; jeho nejdúlexítíjal díla: flucolíca, Georgica a Acneis. neffaítrJ! v Neapoli — Neapol byla v té dobí ůtocistém mnoha slavných Literátů; dodnes se navštevuje VergiJiúv památník mezí Neapolí a Pozzuoli. 10 za jehož nonruídtu zemftl Nero « r. ů8, 13 h, Pho — Lucius Calpurnius Piso, konsul r, 15 př. n. I,, podrobil Iíéa»y v Thrákii 13—11 př, n, L, za Tjberia mestský prefekt, zemřel osmdesátiletý r. 3a n. 1, otec onaho Pisana — L, Calpurnius Fiso, vysoký úředník, konsul r. 57, prokonsul Afriky, v r. 7a zavraídín Valeriem Festem, kierého Feslití,., zavraídil — Vaterius Festus., vysoký správní a vojenský úředník. Za vilky mezi císaři Vitellicm a Vcspasíanem přesel r. 69 na stranu Vespaaianovu. r J ony krdtovtké slzy — slzy perského krále Xerxa (vládl 436—465/4 př. n. 1.}, který vedl válku b Řeky a byl r. 480 u Salamlny porazen. M není-JI tkl m ddno ŕiny — touto Pliniovou poznámkou pronikl stesk po dřívej Síni politickém životí za republiky. is z iáíky h neJmTteímísti — Povzbuzení adresovaná přátelům byla v ant. korespondenci běžná; dal k nim popud Cicero ve spise Laelius (24.88); ,,et monendj sunt sacpe amici" — a přátelé maji být často povzbuzováni, r 2* sokratovskými hovory — Sokrates {469—399 př, n. L), řecký filosof obžalovaný a odsouzený proto, že neuznává státem uznávané bohy, zavádí božstva nová a íe kazí mládež; k definováni jednotlivých filosofických pojmů docházel metodou systematicky vedeného dialogu. a se dní Catonnvi nepodařilo — Marcus Portius Galo MLadíí, zvaný Utický (95—46 př. n. L), římský politik, řeČnik, stoupenec stoické filosofie, presvedčený republikán; ra, občanské války mezi Caesa-rem a Pompi.'iem stál na strane Pompeiaa po jeho porážce spáchal v Utice sebevraždu. přyímat ranní ndvitívy — Klk-nti přicházeli ráno pozdravit svého patrona. i popisuje totiž — Tuto událost Caesar vylíčil patrné v rwdochova. ném spise Anti-Cato. ift' včtrejíi rozhovor t Fannit — i'annia, vnučka Caeciny Paeta a Ar 1 iľ Starší, dcera Tbrascy ľaeta a Arrie Mladší. Manželka Melvidia Prisca (viz pozn, k I. 5. 3), Na její í.úíokI napsal Heren-nius Senecio {viz pozn. k I. 5, 3) Životopis Helvidia Prisca; r. g3 poslána do vyhnanatví, odkud se vrátila r, 97. vnučka cné Arrie — Arria Sbursl, žena Caeciny Paeta. 3 CttťťitJd PaeUiS — konsul, neznámo kdy; odsouzen na smrt pro účast na Seribonianové vzpouře r, 42 proti císaři Claudievi. 6 iV-iKíii ta, Paete — často citovaný výrok, uvidí ho ití Maitialis (I, 14). 7 V Wýrii M,., — Illyricum, římská provincie na území Albánie a Dalmácie. ScTUjĎrtiťinuf—L. ArruntiusCamillusSeribonianus, koiuul z r. vyslanec pro praetore V Hýřil r, 41; vzbouřil as průtE císaři Claudiovl, a když ho vojáci opustili, byl na uteku zavražděn. 9 ScTiboKianovf itmí — Vibiaj nabídla Claudiovi, te bude jmenovat ocribonianovy společníky ve spiknuti; Atria, iena Caeciny PaeU byla zřejmí také předvolána, ale odmítla vypovídat, odtud jej E povýšená odpověď, r* metnu, setí Thrajeavi — Thrasea Paetus, manžel Ar líc Mladší; správce Kilikie, konsul r, 5 oj byl zprvu Ncronovým oblíbencem, ale r, ůó byl pro avůj nekompromisní postoj k císaři obžalován pru urážku panovníka a odsouzen k smrti. jako já s Pútam — Arria Mladá! chtěla skuteční následovat přikladu svě matky a zemifit A* svým, mulem, Thraaeou Paetem. Ten ji vsak prosil, aby zůstala naživu pro svou dceru Fannii, manželku Hel vidia Prisca, který byl odsouzen současné s Thraseou Paetem, ale pouze k vyhnanstvl, Tuto scénu llfil Tacitus v Annaleg 10.3.4, nezachovala se VĚak celá- vyskoČila ze šidle — zde cathcdra — sedael kus nábytku, tvarem mezi židlí a pohovkou, íe zemici Valcriw Miwtůdif — Marcus Valériu* Martialtt (nar. mezi r, 36—41 n, I. V hispánském mfeltÉ Bilbilis, zemřel r. toa tamtéž), nejvétsí řím. autor epigramů, V r, 64 přisel do Ríma, kde žil zpočátku z podpor bohatých patroni), literami úspechy mu později přinesly zlepšení životních podmínek. R, g 3 se vrátil do avého ■ ■ ■■ I ■ -v-i ." i můj dům v Etquilikh — Esquiliae, čtvft Říma, kde Plinius bydlel; měla. jméno podle pahorku Esquilinu, na jehož svazích le&cla. Poslyš, netluc viak — citovaná pasáž je ze sbírky Mart jalových Epigramů, kniha X, verá 11 a nialedujlcl V překladu R, Kuthana, Laichter, Praha Ifl+z, míítra ArpinskéhQ — M. Tulíus Cicero, rodák z Arpia, pHtrrf ríalo — M Portius Cato Staral. IV] o1 protojče ifiu nebyla eiiľĎtitfrta — otrok mohl dostat svobodu pouze odevzdáním osvobozovacího prohlášeni před praetorem či v při-tDmnůati jiných svědků nabo závěti. protože byl díírt oírodti — otroku se nemohla připisovat závěť, protože vse, co mu bylo dáno, bylo majetkem jeho pána, 15* a ztrati úctu k sobi jarnímu — taková chování je v rozporu se slušností chápanou v duchu stoicismu jako respekt k aobŕ samému 5 pfanechme. ta tomu — tj, císaři Traianovi; Stoická představa Ideálního vládce, který bdí a pečuje o štěstí svých poddaných, byla v Pliniové dobé bažná. i 11 V jo Siwiomtií TrarnjuiJÍKí — viz pozn. k 1, 24.1. 1 z mých ntndekatyíabů — jedenáctistopý veri, tzv. vers falajský (versus phalaicus) užívaný často Catullem. ůbsílítU k ii'vdu — v ,,sctio ad exhihendum" byl obžalovaný nucen přinést před soudní tribunál věc, pru jejiž neoprávnené drženi byl žalován. 1 t;(,liji'Jív v kulhavých jirnibflch M scazontes; acazon, — ontis — kulhavý iamb, tzv. choliambj lambický trlmetr, známý hlavně l posmešných Versi řec. básnika Hipponakta, jg> a býval ořcovii^v vHdný — citát z Odysseie II 47 a jinde. Otec rodiny — f pater familíaa) byl hlavou starni [nriHké rndiny, která dále zahrnovala matku (mater familías), deti (libefi), popřípadě jej ich Ženy a dd-li, ale litkc ulruky; postaveni rkrnů rodiny nebvlo O vsetu rovnoprávné — otec mrl právo nad životem a smrtí ostatních členů rodiny a jediní on byl také svéprávný (sui iuria), kdežto ostatní její členové" byli nesvéprávnl (alieni iuris), deti i manželka podléhaly otcové moci; otroci byli bezprávnými cleny rodiny, .1 ĎÄndámí, fitotií by vahl mít na cedulce, kdyby byl prodáván na trhu — otroci vyatavenl na trži&tl k prodeji meli na krku cedulku, na niž byl uveden původ, stáří, přednosti i chyby;, Obchodník byl nucen přiznat také jejich nedostatky, protože nékterfi by mohly obchod zpětné zrušit. Schopnosti otroků se take přímo na tržišti předváděly. S fctefý mífí u Fflra fuíiova — Fórum luli, mento v blízkosti Marseille, založené r. 54 př. o. 1. CaeSarem, nynějil Fréjue, 9 dám mu ä šelmu tolik — propu&téncj zůstávali závislí na svém bývalém pánovi podle práva iut patronátu*; často zůstávali v jeho domě, kde buďto vykonávali dřtvejsi funkce, nebo sc z nich stah dozorci a správci, Vfi7* ani rapoustíili — Během předčítání bylo zvykem projevovat uznáni autorovi výkriky obdivu, hlasitými poznámkami a potleskem, 1 'i i némž se povstávalo. 3 vyrifllftííí telý dén — Pudle některých autorů trvala předčítáni nékdy i celý den, 16 Taeitovi — Publius Corneliua Tacitus (asi 55 n. 1.—130 n. 1,), ncjvetsl římský historik, autor Dějin (Hiutťiriac), v nichž vylíčil dobu od r. 6<) do r, 96, a Letopisů (Annales neboli Ab exceaau diví Augusti), kde vypsal dejiny od smrti Augustovy do smrti Ncronavy. 1 o smrti mého strýce — Plinia Staršího, viz. pozn. k III, 5, 1, a pfí pamAtlié fcatůjfrcjRr — výbuch Vesuvu v r. 70 n, 1,, kdy byla zasypána města Pompeje, lierculaneum a otabiae a zničeno cele pobřeží, dříve proslulé svou krásou. iné Fiejmrŕŕfnŕ jpi.ry — tí\ ŕást Tacitových dějin, V níž popisov? I smrt Plinia Starfiho a výbuch Vesuvu, se nedochovala. 4 v Mistrní — válečný prístav v Kumpanii, kde kotvila tyrrhénská eskadra. osobní velel loďstvu — Plinius Starsl byl admirálem, mkenaké eskadry, 1 liburnshou Sod — lehké, hbité lodi, pouze se dvěmi lavicemi pro veslaře; Augustu* je použil v bitvě u Actia r. 31 př, n. ].; jméno dostaly podle Libu r na, prímorského nároíla lijícího na území nyn. Chorvatek* a Dalmácie, kteří se živili obchodem a pirátstvím, s cd Řečtiny, Casciovy ženy — jde o neznámá jména, rukopis je v tomto míst* porušen, proto jejich étenl není jisté, li odvážnému štěstí pfeje — přísloví známé z Terentia a jiných autorů zamif Íí Ppmponíanovi — Pomponianus byl pravdepodobné velitelem části loďstva, které kotvilo ve Stabilch, ■ a ve Stobíích — Stahiae, osada ležíc! naproti Misemi, na druhé straní zálivu cumakeho (dnes CauteLlamare di Stabia). se uložil ke stolu — Rlmané jedli vleže na lehátkách, podpírajíce se levým loktem podle orientálního způsobu. se kterou misi potíže odjakživa 1'linius Starší trpěl pravděpodobní- astmatem. 301 dufe se Vzpomínky dfsí — vert 12 z 11. knihy Vergiliovy Aeneidy, jimi zaílná lífenf zkíl7,y Troje. :i té noci — noc z 24, na 25. 9. 79 n. 1., kdy odjel Plinius Starší pomáhat pří evakuaci obyvatel pobřeží, i svazek Tilti Livia — Titus Livius (59 pŕ. n. 1.—17. n. I,), římský historik, autor díla Od založení místa (Ab urbc condita), v němž vylíčil dejiny Ríma od jeho bájných počátků »4 do r, 9 n, 1. přítel z Hispánie — Plinius SUršI se s ním seznámil zřejmé V dobé, kdy byl prokurátorem Hispánie (r. 67 n, I,), n ífftylo Capri — lat. Capreae insulae, ostrov poblíž Neapole; mel zde vilu císař Tiberius. misenshý vybiíeh — mys v Kampánii, který uzavíral neapolský záliv od severozápadu. 15 poslední, větná noc světa — Eschatologické očekávání v antice spočívalo v predstave, že se svět v jediné noci, která nastane vy^ hasnutím slunce, vrátí v chaos, z néhoZ vzešel. VII51 od rreři prdjřdírroh dveH — dopis připomíná Ovidíovy Tristia hdyž se mořím na soudí ■ - Plinius Mladší působil jako advokát. 27 Suroví — Lídnius Sura (55—110 n. 1.) z HUpánie, významný řečník a advokát za císaře Domitiana, za Traiana důvémý přítel císařův a druhý nejdůležitěji! muž ve státe, i Cureiu Rufovi — Curtius Kufus, vysoký řbn. úředidk. ke Jfonci vlády Olaudiovy neho na začátku vlidy Ncranovy byl překonán -lem v Africe a zemřel v teto provincii; příhodu vypráví též Tacitus v Annales 11, SI, 5 nejvyiii moci — jako konaulov zástupce v provincii* 3 do Kartága — Kartágo, město na sever, pobřeží Afriky (u dn, Tuniau), snupef Ríma od 3. st. př. n, I., definitivní poraženo a srovnáno se zemí r. r 46: na jeho území pak byla vytvořena provincie Africa. 7 filosof Alhenodótůí — stoický filosof 1. at. př. n. L, správce knihovny v Pergamu. U spal ve vycřurufltííne' — místnost, kile pod dozorem svého vychovatele bydleli mladí otroci. 14 DomiiidflUí, zajehoS vlády — vii, pozn. k Ijc. Carovo udáni — viz pozn. k I5C obžalovaní si nechávají vlasy růst — Plnovous a dlouhé vlasy byly znamením smutku; obžalovaní byli téměř povinni dostavit ie před soudní tribunál zanedbaní, protože advokát tohoto projevil lítosti (miseratio) používal jako polehčující okolnosti. Vlllia1 dwrdvůjf snadno roobodu — Plinius Mladli byl ke svým otrokům výjimečné benevolentní na tehdejší dobu: o propouštění na svobodu viz, pozn. k IV, 10, 7,. jako by byly pravajdatni — Otroci byli naprosto bezprávní; byli vkatnictvEm svého pána, který ;e mohl prodat, mučit neba zabit; neměli právo dédit ani délat nAvčli, protože jejich majetek připadal po jejich smrti pánovi. 221 -fíkával Thrasea — Thrasea Paetus, viz. pozn. k lil 16a:, IXo1 V cirnu jí konaly hry — Náplní her v cirku (lat. ludi ctrcensea) byly z největsi části závody jízdní; závodníci stáli na vozech — dvůu neho čtyŕspŕeženlch --a hicem v ruce a vždy čtyři vozy najednou objížděly cirkus celkem sedmkrát; Circus Maximus, kde se hry konaly, ležel v Rlmě v údolí mezi pahorky Aventinem a Fa,-latinem; byl vybudován již v dobé královské a postupné dále upravován; za císafe Traiana pojal So 000 diváku, ■* kolik tisk lidi — Za císařství byly hry v cirku velice oblibě n nu podívanou. husu barevného hadru — V dabě císařské existovaly profesionální kluby, z nichž každý mel své stáje, závodníky i barvy; za Domitiana se rozlisovalo ftest barev, později čtyíj — bílá, červeni, modrá a zelená, jejichž jména vyvolávali — římské stáje jit mely některé alHídn* rysy s dnešními závodními stájemi: koně měli jména a byl znám jejich rodokmen. 1 bexcennd tunika —- část řltn. oděvu; u vyšších vrstev to byl spodní odev, jednoduše střižený, obvykle ke kolenům a s krátkými rukávy, přes který se oblékala tůga; tunica sama o aobé byla typickým oblečením piostého mestského a venkovského lidu i otroků. 331 i kdybys hodlal ptát dejiny — příhodu popsal také Plinius Starší (Přírodověda [X, a6); na nej ac patrné odvolával Plinius Mladsi, aby příběhu zaj:::Li] autenticitu, 2 v Africe je kolonie Hippo — též Hippo Zarythua, méato v severní Africe (na rozdíl od místa Hippo Regiua), 0 j'iijft vonnou masti — vyslanec věřil, že jde o božský úkaz, io pttdtfedhy obce — bylo zvykem, 4c vy£aí úřednicí, kteří se zdržovali v provinčním městě, byli hostení na útraty mfcsta. 34 TVdflquiNůvi — Gaius Suetonius Tranquilluí — via pozn. k 114c. 3 zda budu sedét jako pfibitý — viz pozn. k VI17C, 30 Fuscovi — Cn. Pedanius Fuscus SaJinator — pocházel z urozené rodiny a Plinius ML ho zauveliL d", SENECA i;1 ;•■■■) Lucilie — Lucilius Iunior, Mra. básník, stoik, vysoký správní úředník 1. stol. n. 1., Senekův přítel, adresát Senekových děl Listy (Epistulae), Přírodovědecké problémy (Quatationcs iiaturales), O prozřetelnosti (De providentia). ' je pozdi htfit, jsms-!{ na dní — tato myšlenka připomíná vers 36Q Hésiodovy básně Práce a dni. lo1 Krates — Krates z Théb (a«i 365 385 př. n. I.), jeden z představitelů íecké kynícké filosofu:. lák onoho Sti/pÁrtít — ňtilpdn (asi 380—300 př, n, I.), významný člen megarské filosofické školy, která se zasloužila zvláště o rozvoj antické logiky, j jsem naíel u Athenodóra — Athenodóros z Tharsu, stoický filosof, přítel císaře Augusta. 121 příznaky mého ttátí — Senekavi bylo v době, kdy psal dopis, přibližně o\ let. na snuj starek — navštívil patrně Nomentanum nebo své Alba-num, pří mém géniovi — génius, původně ztělesnění mužské plodivé síty, později lidské osobnosti vůbec; uctíval se génius otce rodiny, génius významných osobnosti, otroci přísahali při géniovi svého pána, 3 nebot ttík hledí Ven ■ - bylo zvykem vystavovat mrtvé v atriu, tváří obrácené ke dveřím. pŤindilval figurky — jde asi o figurky, které otroci dostávali od svých pánů poslední den saturnálií; byly Eiěkdy ošklivé, aby naháněly strach, 6 jako U censu — census, odhad majetku římských občanů, 7 proto fiká llérakleltos — Hérakleitos z Efeau, 5. st. př. n, I., řecký *Jfř 1fl7 *J$ filosoftví7.\ v.m\ SktilcirottfVmný) pro svůj téžkoBrozumitelnýxloh, 8 Pacuvius, který si,., pfivlastntl.,. Sýru — zástupce Aelia Laenia, správce Sýrie, kterému císař Tiberius nedovolil odjet dů provincie. t> Konec, íivotíi bÉh... — verš 653 ze VI, knihy Vcrgilíovy Aeneidy, překlad O. Vanorný. ti To viah tekl Epiku™ - - Epiků ros (34 t—270 pŕ. n, |,)r řecký ma~ tet. filosof; z jeho díla se zachovalo pauze několik zlomků, ale jeho filosofii je možno rekonstruovat e Lucretiova díla O přírodě /De re rum nátura), 47 na fnuŕiciJeert mJrfií — Otroci byli vyslýchaní na mučjdlech, jinak by jejich výpověď nebyla platná. pŕ*dŕ dveřmi Callistovými - Gaius IuIíub Calliatus, původně neznámý otrok, kterého prodal jeho pán, později bohatý a vlivný člověk u dvora Caligulova a Claudiova. který dal Callistovt na krk cedníku —- na ni bylo napsáno jméno otroka, odkud pochází a co umí, do první skupiny — tzn, na trhu, kde se vystavovali otroci na prodej; do první skupiny byli zaraženi otroci nejhorsf, kteří se nejhůře prodávali, Míirtotir pordíce — Gaius Marius, představitel flm. populárů, r, S& poražen Sullou, před nímž uprchl do Afriky, ale jeho stoupenci byli vystaveni pronásledováni, Cítení podle vydáni D. Hen-neho z r. 1914. se fľala otrokyni Hekabd — lat, Hecuba, manželka trojakého krále Priama se atala po dobyti Troje otrokyni v Th rákii. v jakém Ktoísůs — Kroiaos /vládl asi 560—547 př, n, 1,/, lýdskv král, pověstný svým bohatství m a ůspéSný ve výbojích; r. 547 byl porazen perským králem Kýrem Staří ím a Lýdie byla připojena k perské říši. Dareiova matka — matka perského krále Dareia III Kodomanna C33Ů—330 př. n. I,), která po porážce svého syrta u lasu r, 333 Alexandrem Velikým upadla do zajetí. Diíjjfťflrí — Diogenes ze Sinůpy. kynický filosof 4. st. př, n. 1. pána riflzyuau ntcem rodiny — lat. pater familiaa, hlava rodiny. M4I moc nad životem a smrti ostatních členů rodiny, k nimž patřili ■ ■ manželka a drti, s částečnými právy, a otroci, jako naprosto bezprávní členové" rodiny. se udržuje v mimech ■— mimos, realistická scénka zt života prostého lidu; jehn prvním autorem byl řec, básnik Sofraft zř Syrakús, pouze na fóru — lat. fórum — námestí řím. mést, které sloužilo obchodu, ale tukľ společenskému styku a pol, životu. i.iho klienti — skupina lidi, obvykle zchudlých, kteří lili z podpor bohatých jednotlivců; široká klientela pomáhala vlivným osobnostem k dosažení určitých cílů — např. znamenala pro ne hlasy ve volbách. I i FRONTO Iia Fronto Aufidiovi Viclorinovi 0 vntdwvi — Začátek ani konce dopisu není v rukopise zachován. Dopis je adresován C. Aufidiovi Victo-rinovi, nar. kolem r, rai, který byl spolu a pozdějším císařem M.ji krm Aurtliem Frontanovým žákem. Nikdy v letech 155—160 za něho Fronto provdal svou jedinou dceru, která zůstala naživu, Gratii. Auiidius Victorinus zůstal přítelem Marka Aurélia a patřil k nejvýznamnějsim politickým osobnostem římské říic v tě době. Stímhlr Jijfím Victorinem Či Frantanem—jde o M. Aufidia Victo-rína Frantona, jednoho z vnuků Frontonových a lynů C Aufidia Victoři na; fronto ho vychovával ve avěm domě v dubě, kdy byli rodiče vázáni služebními povinnostmi mimo dům, tj, pravdř-I.podi-ibnii v dobr. kdy byl C, Aufidium Fronta místodržlcím v Germanii (asi r. 162—161). TVc Marcu* Aureliiis svému učiteli Frofitonovt — dopis je paán asi r. 144, kdy M. AureliuB byl je&tě korunním princem. Fronto byl pověřen výchovou obou princů a pozdéjslch císařů, M. Aurélia a L. Vera, asi kolem r. 130. Marcus Aurclius se stal císařem r, 161. pozdravit svého pána — císaře M, Antonia Pia (13S—-iůf), který : 11 > adoptoval a oženil se svou dcerou Faustinou Mladil a jmenoval následníkem trůnu, Catoíiúťu frř — M. Gnnelius Fronto byl htavjíim představitelem tzv, archaisnuj, který viděl v naivní prostotě autoru z archaického období svůj stylistický vznr; přední místo mezi limito archaickými autory zaujímal M. Porcius Cato StarSl (234—149 př. n. I,); mladý M. Aurel i ws se venoval četbě Catonových řečí pod vlivem Frontonovým, 2 Apolldnovy knihovny — významná knihovna v chrámu Apol-Idnové na římském Palatinu založená císařem Augustem; vyhořela za císaře Commoda, ayna a nástupce M. Aurélia. SYMMACHUS V rukopisech je dopis adresován clsafi Theadosiovi I,, což je omyl pozdějších písařů. Ve akutečnotťti byla tato úřední písemná prosba přednesena před rľsnrfím Valentinianem II. koncům léta t, 384, kdy EJymmachus zastával úřad praefckta mesta Říma. Symmachus byl jmenován praefektem v polovina r, 384. Valen-íinianiiH II. se narodil r. 371 jako syn císaře Valentiniana I, Po smrti otce r, 37S byl jmenován císařem vedle svého strýce Valenta a bratra Gratian*. který vládl za maličkého Valentiniana. Po Gratianově smrti r. 383 se Valentinianus stal vladařem sám v Itálii a v Illyriku, zatímco ve východní části řifte vládl Theodoaius I, Po vítězství nad Maximem Magnem, který byl po smrti Grati- í(5 ™R t£ iinovi1 pm volán císařem v Galii, Británii a Hispánii a který r, 387 vpadl posléze i do Itálie, Rta] se nakonec Valcntiniam.tR 11. pánem v celé západní části římské říše. TTiťodosius í. — římský císař v letech 379—3951 původem z Hispánie, R. 379 byl jmenován císařem Graúanem caesarem (spolu-vladařem) pro východní část řísc. Dlouho vládl spolu s Valenti-nianem JI, Po jeho smrti a po potlačení Eugeniůva povstání soustředil nakrátko naposledy vládu nad celou řlsí římskou v jedněch rukou, Theodosius podporoval křesťanství proti pohanství a uvnitř církve nikajstý smír proti arianiamu. 3 oltdf bohyní vltfzslvi — Po vítězství u Actia r. 20. př, n. I. dal AuaustUR postavit v tzv. curia Julia, kde zasedal senát, sochu bohyne Vítězství (Victorie). Každý senátor musel při vstupu vykonat krátkou obé£ tito bohyni. Ve 4. stol., kdy se křesfanatvl dostalo z, náboženství uznaného státem k postaveni jediného náboženství římské řlíe, Stala *e tato socha symbolem udarovaného pohanství, plavné pohanské minulosti řffie a předmětem sporu, IVíprvé ji dal z římské kurie odstranit císař Constantiua II. (337—3° i )i Julíanus Apostata (361—363) ji ope t dal postavit na staré místo. Znovu ji pak r, 382 dal odstranit cJsaŕ Gratianus, Přes úsili Symmaclia, který zastával funkci praefekta města R tma, nebyla již nikdy znovu postavená v senáte. Proti žádosti Symma-chové, přednesené před císařem r. 384, tehdy zakročil milánský biskup Ambrosius, který byl v nejlepilch vztazích k obéma císařům, Valentinianovi TI. a Theodo&iovi I. 4 čin božského Cnrtsfrinttii — císař Constantius II., syn císaře Con-stantia Velikého, řím. císař v letech 337—301, Podporoval křesťanství, ačkoliv sám přijal křest až na smrtelném loži. V boji křesťanských sekt podporoval ariánatví. Usiloval o vytvořeni náboženské jednoty v církvi a tím i politické jednoty v tíii. Jeho vláda byla poznamenána posilováním císařské autority a theokratickými tendencemi. 7 n Theofylaktos Mŕ!íw[ n*.' ĽÍopúy ISO RÍM Cornelia, matka Gracchu 115 (jíiiuH SaltustiuaCriapua 1 :g Marcua TulLiua Cicero 147 CJaiu* Plinius Secundum 249 Lucius Annneua Seneca igy M. C. Frontu a Q, A. Symmachua 311 Antická cpiítalografi* (B, Uorecky) 319 Poznámky 339 ANTICKÁ PRÓZA SVAZEK ŠESTÍ Řídí Bořivoj Borecký PÍŠI TT, PftlTELI Z řeckých a latinských originálů uvedených na rubu jednotlivých titulních listů přeložili a poznámkami opatřili Václav Bahník, Bořivoj Borecký, Slepátska Brožová, Kúřena Dostálovi, Alena Frolíková, František Novotný a Martin Steincr, Uspořádal a doslov napsal Bořivoj Horečky. Obálku, vazbu a grafickou úpravu navrhl Milan Hcgar. Vydal Odeon, nakladatelství krásne literatury a umřnl, n, p., jako svou 3338. publikaci v redakci krásné literatury, ľraha 107;, Odpovédný redaktor Jan Binder. Technický redaktor Pravoslav Nesrovnal, Vytisklo Rudé právo, tiskařské závody Praha, 31,63 A A, 31,03 V A. fio.q 12 K5d. Vydáni první. N.lkluil 11 coo v,"i i-;'. 1. 01 — 044 — 75 13/33 Cena váz. 26 Krs