Vazba dvou akuzativů a nominativů Vazba dvou akuzativů Po skupinách sloves: § nazývat někoho/něco někým/něčím/nějakým, např. appellō, āre; nōminō, āre § pokládat někoho za někoho/něco/nějakého, např. putō, āre; existimō, āre; habeō, ēre § volit někoho někým/něčím, např. creō, āre § dělat někoho/něco někým/něčím/nějakým, např. faciō, ere; reddō, ere Latina: dva akuzativy, čeština: 4. a 7. pád nebo předložková vazba. Latina: Amīcum hominem bonum appellō. ak. ak. Čeština: Přítele dobrým člověkem nazývám. 4. p. 7. p. Latina: Hominem bonum cōnsulem creō. ak. ak. Čeština: Dobrého člověka konzulem volím. 4. p. 7. p. Vazba dvou nominativů § sloveso v pasivu, dva nominativy místo dvou akuzativů § činitel vyjádřen stejně jako u jiných pasivních sloves Latina: Amīcus homō bonus appellātur. nom. nom. Čeština: Přítel dobrým člověkem je nazýván. 1. p. 7. p. Latina: Amīcī nostrī iūstī putantur. nom. nom. Čeština: Přátelé naši za spravedlivé jsou pokládáni. 1. p. za +4. p. Latina: Homō bonus cōnsul ā cīvibus creātur. nom. nom. Čeština: Dobrý člověk konzulem občany je volen. 1. p. 7. p. Infinitivní konstrukce Akuzativ s infinitivem § konstrukce složená z akuzativu a infinitivu, následuje po určitých typech sloves ve větě hlavní § v češtině se vyskytuje po slovesech vnímání, srov. „Vidím otce přicházet.“ § překlad: nejčastěji věta s „že“, případně „jak“ nebo „aby“ Slovesa ve větě hlavní Slovesa z těchto významových skupin: § slovesa smyslového vnímání (např. vidēre, audīre, sentīre) § slovesa ústního a písemného projevu (např. dīcere, scrībere, prōmittere, explicāre, negāre) § slovesa vyjadřující myšlení, vědění a intelektuální aktivitu (např. putāre, arbitrārī, cēnsēre, scīre, intellegere, crēdere, cōgnōscere, memoriā tenēre) § slovesa vyjadřující city (např. gaudēre, dolēre, querī) § některá slovesa vyjadřující vůli (konstrukce po těchto slovesech jsou probírány později) Neosobní slovesa a konstrukce (např. appāret, nōtum est, cōnstat, fās est, decet, aequum est). Sloveso ve větě hlavní může být v různých časech a způsobech. Akuzativ § musí být ve většině případů vyjádřen § musí být vyjádřen i v případě, že je totožný s podmětem slovesa ve větě hlavní Myslím si (já), že (já) dobře pracuji. Putō mē bene labōrāre. § podmět akuzativu s infinitivem ve 3. os. sg. nebo pl. je totožný s podmětem řídícího slovesa: zvratné zájmeno sē § podmět akuzativu s infinitivem ve 3. os. sg. nebo pl. není totožný s podmětem slovesa ve větě hlavní: tvary zájmena is, ea, id (eum, eōs, eam,…) Otec říká, že (on, tj. otec) dobře pracuje. Pater dīcit sē bene labōrāre. Otec říká, že on (ne otec, ale někdo jiný) přichází. Pater dīcit eum venīre. Infinitiv § aktivní i pasivní infinitivy všech časů (latina má infinitiv prézentu, perfekta a futura) § vyjadřuje současnost, předčasnost nebo následnost vzhledem k řídící větě, do češtiny se překládá přítomným, minulým a budoucím časem časový vztah typ infinitivu překlad do češtiny současnost infinitivy prézentu aktiva i pasiva přítomný čas předčasnost infinitivy perfekta aktiva a pasiva minulý čas následnost infinitivy futura aktiva a pasiva budoucí čas Shoda participia perfekta pasiva a futura aktiva s podmětem! Příklady Sciō mātrem venīre. Vím, že matka přichází. Sciō mātrem laudārī. Vím, že je matka chválena. Sciō mātrem vēnisse. Vím, že matka přišla. Sciō mātrem laudātam esse. Vím, že matka byla pochválena. Sciō mātrem ventūram esse. Vím, že matka přijde. Sciō mātrem laudātum īrī. Vím, že matka bude pochválena. Sciō mātrem querī. Vím, že si matka stěžuje. Sciō mātrem questam esse. Vím, že si matka stěžovala. Sciō mātrem questūram esse. Vím, že si matka bude stěžovat. Postup při překladu do češtiny Např. Magister dīcit discipulōs nōn discere: § vyhledáme větu hlavní (magister dīcit) a vazbu akuzativu s infinitivem (discipulōs nōn discere); § přeložíme větu hlavní: „učitel říká“; § vybereme vhodnou spojku pro připojení věty vedlejší (většinou „že“, někdy také „aby“ nebo „jak“): „učitel říká, že“; § latinský akuzativ (podmět infinitivní konstrukce) discipulōs převedeme do češtiny jako podmět vedlejší věty, bude tedy v nominativu: „učitel říká, že žáci“; § latinský infinitiv prézentu přeložíme určitým slovesem v přítomném čase: „učitel říká, že se žáci neučí“. Výsledný překlad do češtiny: „Učitel říká, že se žáci neučí.“ Postup při překladu do latiny Např. „Otec se domnívá, že děti spí“: § rozhodneme, zda větu lze přeložit pomocí akuzativu s infinitivem (ve větě hlavní musí např. být sloveso z výše uvedených skupin); § přeložíme větu hlavní: pater putat; § podmět české věty přeložíme do latiny akuzativem: pater putat puerōs; § české sloveso v určitém tvaru přeložíme infinitivem: pater putat puerōs dormīre. Ve výsledné větě většinou ještě upravíme slovosled tak, aby určité sloveso stálo na konci: Pater puerōs dormīre putat. Nominativ s infinitivem Infinitiv + jméno v nominativu, které je podmětem infinitivu i řídícího slovesa ve větě hlavní. Sloveso ve větě hlavní je vždy v pasivu. Slovesa ve větě hlavní Častěji se vyskytuje jen několik sloves: § slovesa smyslového vnímání: především vidēre překl. v pasivu „zdát se“; § slovesa ústního a písemného projevu, např.: dīcere „říkat“, trādere „předávat, říkat“, scrībere „psát“; § slovesa vyjadřující myšlení, vědění a intelektuální aktivitu, např.: putāre „domnívat se, myslet si“, exīstimāre „domnívat se“, cēnsēre „myslet si, soudit“, intellegere „chápat“, crēdere „věřit“. Nepoužívá se po slovesech vyjadřujících city a po výrazech typu nōtum est a appāret. Význam a překlad nominativu s infinitivem Překlad: § souvětí s vedlejší větou s „že“; sloveso ve větě hlavní: „neosobní“ překlad „říká se“, „zdá se“, „píše se“, „soudí se“ nebo „panuje domněnka“ Amīcī meī bene labōrāre dīcuntur. „Říká se, že moji přátelé dobře pracují.“ § jednoduchá věty s „prý“: u sloves „říkat“ v přítomném čase Amīcī meī bene labōrāre dīcuntur. „Moji přátelé prý dobře pracují.“ Postup při překladu do češtiny Při překladu latinské věty, např. Amīcī meī bene labōrāre dīcuntur, postupujeme takto: § vyhledáme určité sloveso (dīcuntur) a jeho podmět, který je zároveň podmětem nominativu s infinitivem (amīcī meī); § určité sloveso přeložíme neosobně „říká se“; § překlad věty vedlejší začneme použitím spojky (většinou „že“): „říká se, že“; § latinský nominativ (podmět infinitivní konstrukce i určitého slovesa) amīcī meī bude v češtině podmětem věty vedlejší: „říká se, že moji přátelé“; § latinský infinitiv prézentu přeložíme určitým slovesem v přítomném čase: „říká se, že moji přátelé dobře pracují“. Překlad do češtiny tedy zní: „Říká se, že moji přátelé dobře pracují.“ Pasivní vidērī se překládá „zdát se“: Amīcī meī bene labōrāre videntur „Zdá se, že moji přátelé dobře pracují.“ Pozor! V latinské větě hlavní tvary všech osob, nejen 3. os. sg., podmět nemusí být vyjádřen (x akuzativ s infinitivem); v české hlavní větě vždy neosobní výraz, příslušná osoba je podmětem věty vedlejší: sg. 1. os. dīcor říká se, že (já) 2. os. dīceris říká se, že (ty) 3. os. dīcitur říká se, že (on, ona, ono) pl. 1. os. dīcimur říká se, že (my) 2. os. dīciminī říká se, že (vy) 3. os. dīcuntur říká se, že (oni, ony, ona) Postup při překladu do latiny Při překladu české věty, např. „Říká se, že dívky dobře zpívají“, postupujeme takto: § ve větě hlavní vyhledáme sloveso v určitém tvaru („říká se“) a podmět věty vedlejší („dívky“), který bude v latině podmětem infinitivu i řídícího slovesa; § přeložíme podmět: puellae; § přeložíme sloveso věty hlavní tak, aby se shodovalo s podmětem: puellae dīcuntur; § české sloveso věty vedlejší přeložíme infinitivem (zde infinitivem prézentu, protože české sloveso je v přítomném čase): puellae cantāre dīcuntur; § doplníme další větné členy: puellae bene cantāre dīcuntur. Překlad do latiny tedy zní: Puellae bene cantāre dīcuntur. Překlad českých vedlejších vět s nevyjádřeným podmětem: sg. 1. os. Říká se, že nepracuji. (já) Dīcor nōn labōrāre. 2. os. Říká se, že nepracuješ. (ty) Dīceris nōn labōrāre. 3. os. Říká se, že nepracuje. (on, ona, ono) Dīcitur nōn labōrāre. pl. 1. os. Říká se, že nepracujeme. (my) Dīcimur nōn labōrāre. 2. os. Říká se, že nepracujete. (vy) Dīciminī nōn labōrāre. 3. os. Říká se, že nepracují. (oni, ony, ona) Dīcuntur nōn labōrāre.