Konstantinos Tsivos, ÚKS, FF MUNI § Α΄ Ελληνική Δημοκρατία - Βικιπαίδεια §Doba posílení navzájem se konkurujících nacionalismů na Balkáně §usilovat o vytvoření „Velkého Řecka pěti moří a dvou kontinentů“- sjednocená řecká říše s hlavním městem Konstantinopolí. §Z názorového střetávání o podobu Megali idea vzešla vítězně nejextrémnější varianta §Prvním, kdo tuto koncepci jasně zformuloval a přistoupil k jejímu praktickému uskutečňování, byl Ioannis Kolettis: § „Řecké království není Řeckem, ale jen jeho částí, a to tou nejmenší a nejchudší, a že Athény a Konstantinopol jsou dvě velká centra helénství, Athény hlavním městem a Konstantinopol velkým hlavním městem, jež je radostí a nadějí všech Helénů“. § ČÁSTEČNÁ REALIZACE VELKÉHO ŘECKA V DOBĚ BALKÁNSKÝCH VÁLEK (1912-1913) •ELEFTERIOS VENIZELOS •Král KONSTANTIN C:\Users\Λευτερης\Desktop\βενιζελος 2.jpg C:\Users\Λευτερης\Desktop\κατάλογος.jpg Ιστογραφία: Η ΕΛΛΑΔΑ ΚΑΙ ΤΑ ΒΑΛΚΑΝΙΑ ΑΜΕΣΩΣ ΜΕΤΑ ΤΟΥΣ ΒΑΛΚΑΝΙΚΟΥΣ ΠΟΛΕΜΟΥΣ - (ΙΣΤΟΡΙΑ Γ' ΓΥΜΝΑΣΙΟΥ) První světová válka a národní rozkol •Venizelos pro vstup do války po boku dohodových mocností kvůli orientaci na VB a Francii - jedině tak mohl uskutečnit ideu Velké myšlenky. •Proti stoupencům Dohody domácí konzervativci v čele s králem Konstantinem - prosazovali neutralitu Řecka a chtěli všemi prostředky podlomit Venizelův vliv. •Po odstranění Venizela nová athénská vláda odmítla britskou nabídku vstoupit do války na straně Dohody a získat pak část Thrákie ale i Kypr. •od r. 1917 spor o směr zahraniční orientace přerostl v tzv. národní rozkol (ethnikos dichasmos) – •výměna panovníka na řeckém trůně (Konstantin postoupil místo synu Alexandru). •Válečným stavem mezi Řeckem a Osmany v r. 1917 se odrazilo na postavení osmanských Řeků. Osmané je považovali za jakousi pátou kolonu nepřítele. •Prvořadým cílem válečného úsilí řeckého státu se stalo osvobodit všechny Řeky z turecké nadvlády a rozšířit co nejvíce hranice na úkor Osmanského státu. Situace v Řecku po první světové válce •V prosinci 1918 Venizelos s řeckou delegací v Paříži předložit návrhy na mírovou konferenci. •pro realizaci Velké myšlenky bylo třeba uchovávat přízeň vítězných mocností. •Na přání Dohody vyslalo Řecko v lednu 1919 v reakci na komunistickou revoluci v Rusku 2.000 mužů na jižní Ukrajinu. •Za souhlasu spojenců převzaly řecké oddíly 15. 5. 1919 kontrolu nad Smyrnou a jejím zázemím. •Bulharsko se muselo vzdát západní Thrákie s městem Alexandrupoli a toto území bylo formálně připojeno k Řecku na základě tzv. Smlouvy o Thrákii. •Největším Venizelovým diplomatickým úspěchem bylo podepsání mírové smlouvy dohodových států (včetně Československa) s Tureckem v Sèvres u Paříže 10. 8. 1920. Konec 1. světové války Vylodění řecké armády ve Smyrně C:\Users\Λευτερης\Desktop\ΥΠΟΓΡΑΦΗ ΤΩΝ ΑΠΟΦΑΣΕΩΝ.jpg Rozpad osmanské říše •Smlouva u Sevres z Osmanské říše vytvořil pouze sultánské Turecko •Řecku přiřkl východní Thrákii, ostrovy Imvros a Tenedos a správu nad Smyrnou. O definitivní příslušnosti mělo být rozhodnuto až za 5 let v referendu. •Řecko podnikne v Malé Asii další vojenskou akci, která má zajistit obnovu pořádku. •Venizelos přesvědčen že poválečná úprava poměrů je příznivá pro plnou realizaci Velké myšlenky. Předpokládal, že poražení a zdecimovaní Turci se buď nebudou schopni vzepřít ustanovení mírové smlouvy anebo budou k tomu mocnostmi donuceni. • Samotné vylodění u Smyrny Turky silně pobouřilo - pokus o vytvoření Pontské republiky v oblasti Trapezuntu v r. 1919. •Tyto dvě události hnacím motorem tureckého národního sebeuvědomování. •Postupně se lidový odpor přeformoval do odbojového hnutí, do jejichž čela se postavil Mustafa Kemal paša (označovaný za Otce Turků - Atatürka). Vnitropolitická situace Řecka •proti sobě stáli liberálové (v čele s Venizelem) a royalisté •vztah těchto dvou skupin zhoršil atentát royalistů na Venizela •vypsání parlamentních voleb (Venizelos si je jist svým vítězstvím) •agitací „antivenizelovské opozice“ (vůdčí složkou byla Lidová strana - Laiko komma) se stalo volání po ukončení řecko-tureckého konfliktu •po smrti krále Alexandra v říjnu r. 1920 hlavním předmětem volebního boje spor o návrat krále Konstantina, či o jeho setrvání v zahraničí •zvítězila royalistická opozice X Venizelos se odebral do zahraničí •v prosinci 1920 se konal plebiscit o návratu krále Konstantina, jehož výsledek byl zjevně zmanipulovaný, nýbrž hovořil ve prospěch návratu tohoto panovníka „Předvečer“ protitureckého tažení •royalisté po svém nástupu k moci zcela změnili politiku •očištění státního aparátu od liberalistů •prosazovali nejextrémnější variantu Velké myšlenky a v jejím duchu plánovali pokračování vojenských operací proti Turecku •armáda byla zbavena zkušených venizelistických důstojníků •6.1.1921 na rozkaz krále Konstantina začala rozsáhlá řecká ofenziva v Anatolii (i přes nesouhlas šéfa generálního štábu Ioannise Metaxase) • Ofen •nová vláda v čele s Dimitriem Gunarisem (vůdcem Lidové strany) vyhlásila všeobecnou mobilizaci na nově dobytých územích •řecká armáda nejprve slavila úspěchy a zaujala strategicky výhodnou pozici podél břehu řeky Sakarya •místo začátku vyjednávání o podmínkách ukončení řecko-tureckého konfliktu, nařídil král Konstantin pokračovat na Ankaru •23.8.1921 začala bitva o řeku Sakarya, která se změnila na šestnáctidenní masakr, kde v této bitvě zemřelo více Řeků, než Turků • • Obsah obrázku text, mapa Popis byl vytvořen automaticky Vojenská porážka Řecka > Obsah obrázku voda, loďka, exteriér, budova Popis byl vytvořen automaticky •král Konstantin začal dělat unáhlená a chaotická rozhodnutí •v červenci 1922 dal panovník pokyn k obsazení Istanbulu •26.8.1922 začala mohutná turecká ofenziva •řecké vojsko nuceno ustupovat směrem k egejskému pobřeží, ústup se změnil v útěk, ke kterému se postupně přidávali ze strachu i maloasijští Řekové a Arméni •došlo k urychlené evakuaci řeckých vojsk z egejského pobřeží na blízké ostrovy Chios a Lesvos • Obsah obrázku exteriér, voda, fotka, staré Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku loďka, voda, staré, kytice Popis byl vytvořen automaticky Masakr ve Smyrně •ve Smyrně se nacházela velká populace Řeků a Arménů a další se uchýlily při útěku před kemalisty •po obsazení města tureckými jednotkami začal pogrom proti Řekům a Arménům, jejich vraždění a zakládání požárů v jejich čtvrtích •ti se pokoušeli uniknout z města na přeplněných člunech •lodě jiného původu než řeckého měli zakázáno uprchlíky přijmout na palubu •lidé, kteří nezemřeli, byli odvlečeni do tureckého zajetí •zemřelo zde více než 50 tisíc křesťanů řeckého a arménského původu • Dopady po prohrané řecko-turecké válce •Hluboká vnitřní krize (pokles ekonomiky, pokles životní úrovně obyvatelstva) •Lokální rozpory týkající se rozdělení půdy a majetků •Utečenecký problém •22. 9. 1922 vtrhla armáda do Athén pod vedení plukovníků St. Gonatase a N. Plastirase •Král Konstantin raději abdikoval a odjel do zahraničí – vytvořen přechodný kabinet, složený z umírněných royalistů a liberálů pod vedením pluk. Gonatase •Poprava „zrádců národa“ – poškození pověsti Řecka – Řekové vyklidili Východní Thrákii – zároveň vytvoření nového vojska o síle 110.000 mužů pod vedením gen. Pangalose. Dopady Lausannské dohody •V listopadu 1922: konference o revizi sevreského míru za účasti Turecka, Řecka, dohodových mocností ve švýcarském městě Lausanne. •nejdůležitější ujednání: nucená výměna křesťanského a muslimského obyvatelstva mezi Řeckem a nově vzniklou Tureckou republikou. •Řecko muselo přijmout více 1,3 mil. uprchlíků z maloasijských oblastí, ale také z černomořského pobřeží. •Z Řecka do Turecka odešlo asi půl milionu muslimů. •Z výměny obyvatelstva v Turecku vyňato asi čtvrt milionu pravoslavných křesťanů (Řeků) včetně konstantinopolského patriarchy a na ostrovech Imvros a Tenedos, •V Řecku vyňato 120 000 muslimů z regionu západní Thrákie. •Menší, „dobrovolná“ výměna obyvatelstva mezi Řeckem a Bulharskem. •Ve stejné době desítky tisíc dalších řeckých uprchlíků, postižených bolševickou revolucí a pocházejících z Gruzie a dalších oblastí severního Černomoří také hledalo útočiště v Řecku. Adaptace a integrace uprchlíků •Počet uprchlíků nacházejících se v polovině dvacátých let v Řecku byl odhadován na 1.300.000 • představoval tehdy asi pětinu celkového řeckého obyvatelstva. •Převážná většina z nich se nacházela ve stavu extrémní nouze. •Bez přístřeší a finančních prostředků, bez zaměstnání, jen s nejnutnějším oblečením. Integrace uprchlíků • •Zdaleka nebyli homogenní skupinou obyvatel ani po národnostní, ani po jazykové, ba dokonce ani po kulturní nebo náboženské stránce. •Adaptace a integrace tak obrovského množství utečenců, jejich soužití se starousedlíky představuje nejdůležitější část řeckých meziválečných dějin •vypovídá i o převážně kladném postoji Řeků k současné uprchlické krizi. •Začíná angažmá, snad poprvé v novodobé historii, několika zahraničních humanitárních organizací. •Činnost komise financována dvěma zahraničními „běženeckými půjčkami“. • Začleňování do řeckého státu – vztahy se starousedlíky •Starousedlíci spatřovali v uprchlících příčinu vlastních potíží, nepovažovali je za „čisté Řeky“ •Státní pomoc prohlásili za Oglukracii •Pontové z jižního pobřeží Černého moře terčem posměchu – jazykové bariéry •Staré a nové Řecko Výhody výměny obyvatelstva, ale i problémy •Národnostně homogenní stát – jen asi 6% jiných národností •Přenesení „nových“ poznatků do zemědělství, výroby, služeb – produkce tabáku, obilovin, cukrové řepy a bavlny •Vzestup průmyslu a nastartování hospodářského rozvoje země •Přesto, palčivá sociální situace – hlavně ve městech •Přelidněnost a nová vlna migrantů do Ameriky, Austrálie a Argentiny •Růst preferencí liberálů (80% utečenců pro Venizelose) a komunistů (15%) • Závěry •Každá pátá řecká rodina uprchlického původu •Města a vesnice s přeponou NEA – složená z obyvatelů s uprchlickou minulostí •Příchod uprchlíků vnímán vesměs pozitivně – impuls k modernizaci země •Percepce v literatuře - řečtí spisovatelé ve svých dílech nepěstovali nenávist k nepřátelům / ve svých knihách popisovali násilnosti nejen Turků ale i řecké armády / úspěšně se vyrovnávali s traumatem způsobeným maloasijskou katastrofou.