Strukturální funkcionalismus a jeho kritici > Další zdroje informací | Možnosti distanční výuky | Masarykova univerzita Dneska projdeme Marx vs. Durkheim Marx umřel v roce 1883, v té době bylo Durkheimovi 23 let – pro kontext návaznosti kdo na koho hlavně reagoval a kdo se kdy mohl bránit. Karl Marx historický materializmus 1818 - 1883 > Karl Heinrich Marx, dříve uváděn také jako Karel Marx (5. května 1818 Trevír – 14. března 1883 Londýn) byl německý filosof, politický publicista, kritik klasické ekonomie, teoretik dělnického hnutí, socialismu a komunismu. Mezi jeho nejznámější díla patří Ekonomicko-filosofické rukopisy, Komunistický manifest a nedokončený Kapitál. Společně s Friedrichem Engelsem rozpracoval vlastní materialistické pojetí dějin, založené na ekonomických zákonitostech. Ve společnosti je podle nich přítomen konflikt mezi ovládanými a vládnoucími, který bude odstraněn zrušením soukromého vlastnictví výrobních prostředků a nastolením beztřídní, komunistické společnosti. Jeho filosofický i politický vliv byl obrovský a z jeho myšlenek vyšla celá řada směrů v levé části politického spektra, a to jak oficiální ideologie socialistických států (marxismus-leninismus), tak nejrůznější variace neortodoxního marxismu, například frankfurtská škola. Politická ekonomie a kritika kapitalismu > Výrobní síly -Technologie a suroviny Výrobní vztahy -Společenská organizace založená na vlastnických zákonech -Kdo vlastní výrobní prostředky (z toho slavné „seize the means of production,“ kde má dělnická třída povstat a získat zpátky výrobní prostředky a nastolit beztřídní společnost) Politické a kulturní instituce -stát, církev, zvyky a hodnoty -Cílem je ospravedlnit existenci základny (proč jsou tu třídy, vrstvy atd.) Feudalismus a kapitalismus > means of production Memes & GIFs - Imgflip Užitná a směnná hodnota zboží > Práce a zbožní fetišismus > Zbožní fetišismus -v ekonomice trhu se výrobci a spotřebitelé zboží a služeb navzájem vnímají jako peníze a zboží, které směňují, nikoliv jako lidské bytosti Sebezničení kapitalismu > SA21 Fieldworks: Social Stratification/Inequality memes by Baylon, Chan, Cudo, de la Cruz, Querubin, Tabong Role státu a občanské společnosti Historická ekonomie má právě ukázat na tyto skutečnosti a pomoci lidem prozřít aby viděli jak jsou ovládáni a něco s tím udělali. Soukromé vlastnictví a revoluce Třída o sobě -Třída mluví o sobě jen v označeních rolí a není soudržná Třída pro sebe -Třída která si uvědomila, že je třídou a je s ní nějak nacházeno -Definuje si požadavky a jedná soudržně Émile Durkheim David Émile Durkheim 1858 - 1917 > Émile Durkheim svými myšlenkami rozvíjí osvícenskou i konzervativní tradici. Navazuje například na Rousseaua (inspiruje se především v jeho koncepci obecné vůle) a na de Montesquieuho. Výrazněji je však v Durkheimově díle znát odkaz na pozitivistický přístup Augusta Comta i na jeho patrona Saint-Simona. Sám se sice za pozitivistu nepovažuje, ale po Comtově vzoru se snaží budovat sociologii jako exaktní vědu popisující objektivní sociální skutečnost. Část Comtových myšlenek ovšem Durkheim kritizuje jako příliš vágní a spekulativní. Comtovo pojetí sociologie jako univerzální společenské vědy během dvaceti let, které uběhly od jeho smrti, ve Francii prakticky upadlo v zapomnění. O vytvoření univerzální vědy o člověku tehdy usilovali především antropologové. V roce 1859 založil Paul Broca v Paříži Antropologickou společnost, která operovala s mnoha rasistickými předsudky. Mezi další vlivné antropology té doby patřili například Arthur Gobineau, Georges de Lapouge nebo Gustave Le Bon, kteří všichni propagovali teze o nerovnosti ras. Durkheim staví svou sociologii v důrazné polemice s biologizujícími směry a koncept rasy se snaží nahradit pojmem společnosti jako hlavního vysvětlujícího faktoru lidského jednání a lidské povahy. Durkheim je představitelem a zakladatelem sociologického paradigmatu sociálního faktu či dle jiného dělení paradigmatu objektivistického. Jeho pohled je objektivistický; předmětem zájmu sociologie jsou dle něj sociální fakta, která lze zkoumat jako věci. Ústředními obecnými tématy Durkheimovy sociologie jsou například věda, morálka a pedagogika. Jeho konkrétní úvahy se týkají dělby práce, sebevraždy (kolektivní vědomí), problému normálního a patologického, náboženství atd. Významnou částí jeho práce je i reakce na sociologické současníky, především Georga Simmela, Maxe Webera a předchůdce (Auguste Comte, Karl Marx). Durkheim si byl vědom toho, že dokonalé sociální integrace nelze dosáhnout bez systému sdílené víry a zaměřil se proto na důkladné zkoumání náboženství. Soustředil se především na prvek kolektivních rituálů a obecně na sociální vztahy, které se mezi věřícími utvářejí. Ve svém posledním velkém díle Elementární formy náboženského života se snaží mimo jiné prokázat, že víra v určitého boha není nutnou charakteristikou náboženství. Na náboženství nahlíží spíše jako na sdílený „systém věr a praktik“, v němž lidé skrze sakrální záležitosti vzývají především společnost samotnou. Poukazuje též na to, že za určitých podmínek (například během extrémního kolektivního napětí) jsou společenství bohy a náboženství schopna vytvářet. Pravidla sociologické metody Solidarita a dělba práce Anomie a sebevražda Sebevražda (francouzsky Le Suicide) je dílo francouzského sociologa Émila Durkheima. Jedná se o průlomové dílo, které jako první rozebírá fenomén sebevraždy ze sociologického úhlu pohledu. K zjištění faktů používá statistiky sesbírané v druhé polovině devatenáctého století. Pomocí těchto statistik dokazuje, že sebevražda není ovlivněna rasou, dědičností, geografickou polohou ani klimatem. Dochází ale k závěru, že souvisí s vzrůstáním lidské aktivity a to zejména s dvěma základními body Společnosti – integrací a regulací. Sebevražednost v tomto případě vzniká při odchýlení z normálu – průměru. Jedinec je moc, nebo málo integrován. V těchto případech dochází k patologickému a abnormálnímu jednání, které ústí v sebevraždu. Morálka a občanská společnost > Scales of Justice Max Weber Maximilian Carl Emil Weber 1864 - 1920 > V centru Weberova pojetí stojí požadavek sociologie jako nehodnotící vědy. Sociologie se nemá podílet na formulaci společenských cílů. Vědecké poznání se musí bránit deformaci iracionálními prvky, které do vědy zanášejí subjektivní přání a hodnoty badatelů, ovlivněné náboženskými, politickými či etickými hodnotovými soustavami. Weber si však uvědomuje, že absolutně nehodnotící sociologie není možná, neboť už výběr tématu a definice výzkumného problému jsou ovlivněny hodnotami, které sociolog vyznává. Weber je zakladatelem významného sociologického směru – tzv. chápající sociologie. Ta usiluje o poznání subjektivního smyslu sociálního jednání, které je posuzováno v konkrétních významových souvislostech, jež aktéry vedly k danému jednání, nebo jež byly tímto jednáním, třeba i neuvědoměle, vytvořeny. Weberova chápající sociologie dala vzniknout celému interpretativnímu paradigmatu. Verstehen Ideální typ > Robot (obrys) Weberovy základní kategorie lidského jednání Nekonečnou rozmanitost lidských jednání a jejich motivů rozčlenil Weber do čtyř ideálně typických kategorií, které se sice v čisté podobě téměř nikdy nevyskytují, přece však představují užitečný princip třídění a porozumění. Ideální typy jednání jsou řazené podle klesající míry racionality: -Účelově racionální jednání – Očekáváme určité chování předmětů a lidí vnějšího světa. Tyto očekávání jsou podmínkami nebo prostředky k dosažení racionálních cílů. Aktér si vybírá tyto podmínky a prostředky na základě vlastního úsudku, zda ho dovedou k cíli. -Hodnotově racionální jednání – Vědomá víra ve vlastní hodnotu určitého chování, nezávislého na úspěchu. Smysl jednání spočívá v jednání samotném, nikoliv úspěchu, který by ležel mimo jednání. -Afektivní jednání – Zažité jednání k určitým podnětům -Tradiční, zvykové jednání – Založeno na emocích a citových stavech. Podle Webera nejsou poslední dvě jednání smysluplným jednáním. Panství a autorita > Banka Panství -vztah mocenské autority a ovládaných Autorita - Lidé uposlechnou rozkazu Robert King Merton Meyer Robert Schkolnick 1910 - 2003 > Robert King Merton (původním jménem Meyer Robert Schkolnick, syn židovských uprchlíků z Ruska 4. července 1910, Filadelfie, Pensylvánie – 23. února 2003, New York) byl americký sociolog, představitel sociologického funkcionalismu, profesor Columbia University v New Yorku. Je považovaný za jednoho z největších sociologů své doby a otce sociologie vědy.Zavedl do sociologie pojem sociologické paradigma. Za svůj život vydal více než 20 knih a napsal přes 300 článků a recenzí. V roce 1994 obdržel od prezidenta USA Billa Clintona Národní vyznamenání za vědu za “položení základů sociologie vědy a průkopnický přínos ke studiu společenského života, zejména pak sebenaplňující předpovědi a nezamýšlených důsledků společenského jednání.” Mertonova varianta funkcionalismu se lišila od verzí jeho předchůdců, jako byli Bronislaw Malinowski nebo Alfred R. Radcliffe-Brown. Byla více propracovaná a dala se lépe aplikovat na moderní společnost. Zatímco původní teorie sociologického funkcionalismu počítala pouze s pozitivními funkcemi, Merton říkal, že funkce jsou nejen pozitivní, ale existují i takové, které mají negativní dopad. Ve své variantě funkcionalismu proto dělí funkce do dvou skupin, podle jejich dopadu na společnost: na pozitivní funkce a dysfunkce. Ve svém díle navázal na Parsonse a dál rozpracoval jeho teorie. Reagoval na kritiku strukturního funkcionalismu ze strany konfliktualistů. Zavedl pojmy manifestní a latentní funkce: Manifestní funkce jsou zjevné, vychází z vědomých intencí aktérů, kteří sledují určitý cíl, zatímco latentní funkce jsou skryté a jejich význam není aktérům známý. Základem sociologického zkoumání by měly podle Mertona být teorie středního dosahu. Reagoval tím na tehdejší rozdvojený stav sociologie. Tvorba teorií středního dosahu má být kompromisem mezi na jedné straně velkými a všeobecnými teoriemi společnosti, jako byla ta Parsonsova, které byly příliš vzdálené od empirické zkušenosti, na druhé straně suchými empirickými výzkumy, popisujícími pouze konkrétní skutečnosti bez nějaké teoretické zobecnitelnosti. Teorie středního dosahu jsou podle Mertona výhodné, díky své empirické ověřitelnosti a dají se použít na širokou škálu jevů. Upřednostňoval je před rozsáhlými teoretickými schématy, typickými zejména pro přírodní vědy. Podle Mertona je pro sociologii klíčové zejména zkoumání latentních funkcí. Jejich odkrývání má podle něj velký přínos pro sociologii. Manifestní a latentní funkce > Head with Gears Talcott Parsons Funkcionalista 1902 - 1979 > Parsons patřil k obhájcům „velké teorie“, pokusu spojit veškeré sociální vědy překlenujícím teoretickým rámcem. Jeho rané dílo „The Structure of Social Action“ shrnuje myšlenky jeho velkých předchůdců, zejména Maxe Webera, Vilfreda Pareta a Émilia Durkheima. Pokouší se o jejich propojení v jedinou „teorii jednání“ založenou na předpokladu, že lidské jednání je dobrovolné, úmyslné (účelné) a má symbolický rozměr. Později byl Parsons zapleten do široké škály oborů a suboborů – od sociologie v medicíně po antropologii, dynamiku malých skupin, mezirasové vztahy, ekonomii a výchovu – ke kterým i sám přispěl. Parsonsův metodický postup je předem zformulován a poté „aplikován“. Odpovídá analyticko – funkcionálnímu pohledu na svět, ale rovněž analyticko – funkcionálnímu pohledu na tvorbu vědeckých poznatků. Otázkou je, jak Parsons došel k právě takovéto představě vědeckého postupu. Určitou roli zde hrála analogie s Darwinovou evoluční teorií, určitou roli vědecké „tradice“ (Weberovy ideální typy) a analytická paradigmata uplatňovaná v sociologii v důsledku všeobecné „exaktizace“ zahrnující matematizaci, strukturální a funkcionální analýzu, systémový přístup, kybernetiku apod. Teorie jednání AGIL > (A)Adaptace -Vztah systému k vnějšímu prostředí a využívání zdrojů při sledování vlastních cílů (G) Dosažení cílů -Směřování systémů ke kolektivním cílům (I)Integrace -Udržování koordinovaných vztahů mezi částmi systému (L) Latence - Symbolický řád společnosti který se sám reprodukuje Kritika funkcionalismu Teorie konfliku -Parsonsova teorie je příliš jednostranná – vynechal konflikty a soustředil se pouze na souhru -Vyzdvihuje důležitost moci a čerpá z Marxe a Webera -Přivedli teorii konsensu a zvýraznili konflikt uvnitř systémů Marxistická kritika – radikální teorie -Odpor proti systému a řádu mladých sociologů dal vzniku radikálních směrů (feminismus, práva menšin, černých) -Zpochybňování blahobytu v kapitalismu a jeho systémech -Problematizování velkých teorií které chtějí vysvětlit velmi homogenní společnosti (třeba nukleární rodina) Racionální aktér -Funkcionalizmus se nepokoušel vysvětlovat ale pouze popisovat -Sociologie konfliktu pak má za úkol vysvětlovat stejně jako nová teorie racionální volby -Dlouholetý boj funkcionalistů a teoretiků racionální volby Neofunkcionalismus -Přidání jednání do funkcionalismu -Podle Alexandra je to Giddens a Habermas, které podrobněji probereme v dalších lekcích O čem jsme mluvili Příště > Připojení Prostor pro dotazy > Help