Dítě v krizové situaci PhDr. Lenka Průšová, PhD. Formování osobnosti dítěte •Křivdy – naděje •Strachy – práce •Rodina – přátelé •Výuka – společnost •Média – kultura • Typologie osobnosti •Kariéra – jaká činnost vyhovuje •Řízení lidí – rozumí lidem, řídí hru, je poradcem •Mezilidské vztahy •Poradenství – chápe sám sebe a své slabé a silné stránky •Zaměření osobnosti – usuzování + vnímání • Frustrace •Jedinec nemůže dosáhnout uspokojení subjektivně důležité potřeby a to tehdy, když byl přesvědčen, že tomu tak bude. •Ztráta naděje – prožitek zklamání, stimulace vyrovnávání nepříznivé bilance. •Nic dobrého neočekávám a nic špatného mne nepřekvapí •Omezení pozitivní reakce je obranným mechanismem •Frustrace je častá zkušenost, může být žádoucí (učíme se z chyb) •Frustrace z vnitřních vlivů – zábran je větší (zjištění, že nezvládám, nejsem hrdina…) • stres •Stav nadměrného zatížení či ohrožení, nemusí mít vždy jen negativní význam (aktivizace, stimulace, rozvoj kompetencí) •Vyhledávání stresu – endorfiny – závislost (rekordy) • Krize •Období, předcházející významné změně ve stavu •Kontext psychologický, sociální, ekologický •Vliv komunity na průběh krize • Chování v krizi •1. snaha zvládnout krizi sám •Spánek (zaspat to) •Přitulení •Potřeba vypovídat se, vyplakat se, vykřičet se •Vychloubání, viditelné lhaní, překrucování reality •Intenzivní potřeba uzavřít se okolí •Vybití energie (adrenalin) •Modlitba •Příklon k fantazii •Opití se, jiný exces • Sebepojetí •Náhled na své chování •Aspirace •Sebepotvrzení •Sebereflexe • •Dítě – hra •Dospělý – partner •Rodič - dítě • Rizikový rodič •Nízký spl. status •1. Rok života matka pracuje nebo se baví •Moc lidí, malý prostor •Kriminalita •Disharmonie •Psychika •Samoživitelství •Změna vztahů •Chybné kontakty s vrstevníky •Genetika • Rizikovost dítěte •Události měnící život •Tlak událostí, prostředí •Interpersonální procesy • Normalita = přizpůsobení •Statistická norma •Sociokulturní norma •Skupinová norma •Mediální norma • •Faktor času vývoje, úrovně poznání • Výchova •Výchova je organizování ne moralizování •Výchova má limity •Různé tresty za stejnou chybu u různých dětí •Výchovná nejistota •Profesionalita – nedat nic „sežrat“ •Pevné mantinely x volnost •Účinný trest – odepření odměny •Nepřenášet role • Chyby ve výchově •Mnoho možností •Mnoho chvály •Mnoho aktivit •Silná kritika •Hrozby a výhrůžky •Vysoké nároky •Vliv televize, zábavy •Slabá ochrana dítěte •MÁLO OTÁZEK ZE STRANY RODIČŮ K DÍTĚTI • Komunikace •Komunikace a stres •Co stresuje •Jak sděluje – Jsem ráda, jak to držíš ten příbor •Zdvořilost •Vnímat člověka • Předčasné ukončení NRP •Chybí citové pouto – ve skutečnosti se jedná o vnitřní nepřijetí dítěte, nevytvoření citové vazby, později ke vzniku averze k dítěti a to i po několika společně prožitých letech. •Neschopnost dítěte přijmout hodnoty rodiny - nejvíce problémů, které v konečném důsledku mohou mít vliv na ukončení pobytu dítěte v náhradní rodině, bylo žadateli spojováno s neochotou (nikoliv neschopností dítěte) přijmout hodnoty již existující a fungující rodiny. Děti jsou diagnostikovány v různých zařízeních (SVP, DOL, DPN, atd.) •Tzv. poruchy chování - které jsou u dítěte průběžně diagnostikovány náhradní rodinou, nikoliv odborníky na tuto problematiku (např. nezvladatelnost chování, trestná činnost dítěte zejména v rodině apod.). •Nepřijetí dítěte ostatními „sourozenci“, případně psychiatrické problémy dítěte - které nebyly zřejmé při přijetí dítěte do rodin. U chlapců je specifické nařčení z pohlavního zneužívání jiných dětí. •Dítě se samo chtělo vrátit do dětského domova - většinou pod tlakem okolností je vmanipulováno, případně samo vycítí, že se náhradní rodině tzv. „uleví“, když si dítě samo řekne o umístění v ústavní výchově. •Krize v náhradní rodině (rozvod, úmrtí, dlouhodobé onemocnění atd.) – dítě se vrací do ústavní výchovy ve velmi krátké době po této události. U chlapců se vyskytuje tzv. „pohlavní zneužívání sourozenců či dětí přátelských rodině pěstounů“. • Psychosociální limity dětí —Nedokáže adekvátně reagovat na realitu (sebehodnocení x hodnocení v rodině). —Neschopnost nést následky za své chování. —Účelové chování dětí, nepochopení morálních hodnot. —Nechápe zpětnou vazbu. —Úzkostnost, strach ze selhání – uvolnění návyk. látkami, brzká sex. zkušenost. —Fyzická odlišnost (váha, vzrůst). —Osvojené děti mají obtíže s integrací ve skupině. • Vysoká rizika u dětí •Disharmonický vývoj osobnosti. •Psychiatrická medikace při přijetí dítěte do NRP. •Výrazná fyzická nebo etnická odlišnost dítěte. •CAN. •Dlouhodobý pobyt dětí v ústavní péči. • Strategie zvládnutí •Houževnatost – snadno se nevzdá vytčeného cíle „když budu chtít tak uteču“ neschopnost vyvodit poučení ze zkušenosti •Snaží se překonat životní těžkosti „no a co, tak fotr bije matku“ transgenerační učení sociální patologii v rodině •Snaha o identifikaci s problémem – mám v rukou svůj osud „já se o sebe postarám, Vám do toho nic není“ riskantní a impulzivní řešení situace •Adaptabilita na stres – snaha o soudržnost rodiny (co všechno ještě rodina vydrží) „když budu doma tak si fotr nedovolí mámu zbít“ uvolnění získávají sexuálními aktivitami, návykovými látkami, snahou rychle si vytvořit citový vztah • Vysoká rizika dospělých —Motivace – nejasná, neshody mezi partnery (každý uvádí jiný důvod). —Neschopnost posoudit vlastní možnosti a hranice. —Spěch při zprostředkování NRP. —Nezájem o přesné informace o dítěti, krátké adaptační období. —Pomoc odborného týmu – vzdělávání, zdravotní obtíže, zásahy biologické rodiny. —Chybí specializované poradenství. —Mýtus tzv. univerzálního pěstouna, osvojitele. —Podmínky přijetí dítěte, snaha zajistit si vděčnost dítěte. —Chybějící fyzický kontakt s dítětem. • Strategie zvládání dospělých •JAK - žije • - vnímá • - učí se • - cítí • - myslí • - chce • - jedná •