Novověká věda:
Vybrané kapitoly
Daniel Špelda, Katedra filosofie FF MU
Jarní semestr 2021
Obsah obrázku text, interiér Popis byl vytvořen automaticky

‹#›
Seznam témat


‹#›
>
Otázky ke zkoušce:
>
Test v IS: 3 otevřené otázky

‹#›
´Pojem věda (science) se začal užívat pro zkoumání přírodního světa až v 19. století. ´Přírodní
filosofie (philosophia naturalis), přírodopis (naturalis historia), experimental philosophy aj.
´Scientist až kolem poloviny 19. století – před tím: men of science, naturalists anebo experimental
philosophers či natural philosophers.
´
Úvod
Obsah obrázku text, osoba, interiér Popis byl vytvořen automaticky
´Preferovaný pojem: přírodní filosofie.
´Po větší část dějin filosofie se filosofie a věda překrývaly (až do 18. století); u některých
postav se nedá říci, zdali byly spíše filosofy nebo vědci (Descartes, Leibniz).
´

‹#›
´V 19. a 20. století se zcela oddělily dějiny filosofie od dějin vědy → zcela odlišný pohled na
novověk.
a)Historie vědy věří v dlouhou a kolektivní tzv. vědeckou revoluci (1543-1687).
X
Historie filosofie – Descartes : okamžitý a epochální zlom („one man revolution“).
b)HF: Descartes se prezentuje jako historická tabula rasa – nikomu za nic nevděčí a začíná znovu
jen díky la lumière naturelle.
X
HV: Dlouhá změna v myšlení mezi Koperníkem a Vesaliem (1543) a Newtonem (1687), žádný náhlý zášleh
geniality.
c)HF: zcela se vytratila školská (scholastická) filosofie, která kvantitativně a pedagogicky
dominovala → z dějin filosofie se vytratily jihoevropské a východoevropské Země, filosofický kosmos
mezi Londýnem – Amsterdamem – Paříží a Hannoverem.
X
HV: pluralita postav z celé Evropy.
´Je vhodné spojovat dějiny filosofie a dějiny vědy (zvláště pro období raného novověku).
´

‹#›
Seznam témat


I. Starý svět a nový svět: přírodopis



‹#›
1. Čtyři události
I. Starý svět a nový svět
1. Čtyři události

‹#›
1)Humanismus.
a)Programový návrat k antice – ad fontes.
b)Napodobování antických vzorů – nihil novum dicere.
´Objevy starých knih: Cicero, Lucretius, Vitruvius, Ptolemaios, Strabón, řecká matematika aj.
2)Knihtisk: Gutenberg (1400-1468), první kniha – bible z r. 1455.
´Do roku 1500 vydáno asi 30 000 titulů všech literárních žánrů, z toho jen o Aristotelově filosofii
jich bylo asi 700.
´Levné a rychlé zpřístupňování antického dědictví.
´Kolem roku bylo vydáno a přeloženo všechno, co se dochovalo z antiky.
´Umožňoval reprodukci diagramů a obrázků (anatomie, astronomie, botanika, zoologie).
´
Čtyři události
I. Starý svět a nový svět
1. Čtyři události
Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky

‹#›
3)Objevitelské cesty.
´1497/98 Vasco de Gama doplul do Indie a vrátil se (!)
´„Information overload“: nové rostliny, nová zvířátka, nové minerály, nové léky a také nové jazyky,
nové národy, nové myšlenky a náboženství, nová pozorování zcela nových jevů.
´Evropské znalosti té doby se týkaly středomořské přírody.
4)Křesťanská reformace.
´Luther 1517.
´Rozštěpení křesťanství: katolíci, lutheráni, kalvinisté-hugenoti a zwingliáni a spousta dalších
menších sekt (presbyteriáni, puritáni aj.). Dva příklady důležitosti náboženských rozdílů:
a)Protestanti byli velmi kritičtí ke scholastice, tedy k Aristotelovi – tedy otevřenější přístup k
novým myšlenkám.
b)Podle scholastiky pohybují planetárními sférami andělé – protestanti na anděly nevěřili – co tedy
hýbe planetami?
´
Čtyři události
I. Starý svět a nový svět
1. Čtyři události

‹#›
2. Renesanční přírodopis
I. Starý svět a nový svět
1. Čtyři události

‹#›
1)Philosophia naturalis – Aristotelova fyzika – stanovuje příčiny
2)Historia naturalis (přírodopis) – evidoval a popisoval různé přírodní druhy (nekauzální vědění)
´V antice: Theofrastos, Plinius (Naturalis historia, 72-74 n. l., česky Kapitoly o přírodě)
´Renesance: historia animalium, historia plantarum nebo quadrupedium (čtyřnožců)
´Conrad Gesner (1516-1565), Historia animalium – 5 sv., 4500 str.
´Rondelet – L’Histoire entiere des poissons (ryby, 1554); Pierre Belon – L'histoire naturelle des
estranges poissons marins (ryby, 1551) a Histoire de la nature des oyseaux (ptáci, 1555); Thévet –
Les singularitez de la France antarctique, autrement nommee Amerique (1557, brazilská příroda).
´Poslední velká postava Ulisse Aldrovandi (z. 1605): přírodopisná pojednání o čtvernožcích, rybách,
ptácích, hmyzu, hadech, nebo zrůdách.
´
Obor a jeho představitelé
I. Starý svět a nový svět
2. Renesanční přírodopis

‹#›
´Člověk jako vyvolená bytost může úplně přehlédnout svět.
´Gesner: „…když Bůh na počátku světa hodlal stvořit člověka, který by v tomto světě vše pozoroval
jako na divadle a všeho užíval, stvořil před člověkem všechny druhy zvířat, aby uvedl člověka do
příbytku vyzdobeného a vybaveného.“ (Hist. anim. sv. I, fol. α4v. )
´Rondelet: „Neexistuje člověk se zdravým rozumem, který by nepřiznal, že svět byl stvořen pro
člověka a člověk pro slávu boží. Člověk byl umístěn do tak krásného příbytku, nebo spíše do
nádherného divadla, aby pozoroval nebe: hvězdy, vzduch, vodu, zemi, zvířata, rostliny a vše z
tohoto úžasného díla, které bylo vyzdobeno tak znamenitou krásou, sestaveno a složeno tak
harmonicky, obdařeno tak velkou působivostí, a tak dobře uspořádÁno, že to lépe není možné.“
(L’histoire, fol. a3)
´Vše je viditelné, přístupné lidskému pohledu a poznání – epistemologický optimismus
´
1. rys: Antropocentrismus
I. Starý svět a nový svět
2. Renesanční přírodopis

‹#›
´Lidé již dávno spatřili všechno, co se dalo ve světě
spatřit; vše bylo popsáno v antice.
´Vyplňování se týkalo hlavně americké přírody.
´Absence americké přírody v antických spisech.
a)Nedochovaly se antické spisy v úplnosti.
b)Snižování významu zámořských objevů – minimalizace novosti Nového světa, americkou přírodu je
nutné najít v antických spisech ; je třeba najít americkou přírodu v Aristotelovi a Pliniovi.
c)Doplňování obecného Aristotelova paradigmatu: vkládání nových faktů do již hotové a uzavřené
teoretické struktury.
´V renesanci ještě patrná snaha zachránit autoritu antických autorů.
´
2. rys: Vyplňování mezer
I. Starý svět a nový svět
2. Renesanční přírodopis
Obsah obrázku text, kniha Popis byl vytvořen automaticky

‹#›
´Zmatek ve jménech rostlin, které používali Galénos nebo Dioskúridés.
´Robert Dodoens Histoire des plantes (1577): Dochovaná díla jsou porušená, zkrácená, zkomolená,
plná pověr a nesmyslů a schází v nich spojení mezi názvy a popisy rostlin: dochovaly se buď popisy,
ale ne jména, nebo naopak – tedy jména bez popisů (fol. *iir).
´
3. rys: Obnovení vztahu mezi slovy a věcmi
I. Starý svět a nový svět
2. Renesanční přírodopis
Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky
´Hledaly se věcné ekvivalenty ke jménům a popisům dochovaným v antických textech – a naopak:
hledala se jména pro nově objevené rostliny v Americe nebo v Evropě.
´Taxonomický platonismus: tj. víra, že antičtí autoři našli dokázali najít pravé jméno věcí,
vyjadřujících jejich povahu – tj. že našli pojmenování platónské ideje každého rodu a druhu.
Nedokázali si představit arbitrární nominalistickou taxonomii.
´Chtěli najít spojení mezi jazykem a věcí/rostlinou.
´

‹#›
´Ještě před objevením Ameriky obavy z rostoucího počtu druhů – severní Evropa. ´Gesnerova beznaděj:
Přírodopis jakožto poznání jednotlivin (cognitio singularium) zápasí s tím, aby se vyrovnal s
nekonečným množstvím a různorodostí jednotlivin (in hac rerum singularium infinita ferme copia ac
varietate) (Hist. anim. III, fol. a3v) ´Úkol pro individuum, které musí napnout všechny síly –
schází idea kolektivní spolupráce: vědění je omezeno hranicemi a možnostmi jednotlivého života:
vita brevis arte longa. ´Ostatní badatele nechápe Gesner jako kolegy, ale jako (najaté)
spolupracovníky. ´Od budoucnosti nic nečekal: ambicí bylo znemožnit budoucí objevy. Gesner chce
zapsat vše, co je známo a co je možné znát.
´
4. rys: Mnohost bez pokroku
I. Starý svět a nový svět
2. Renesanční přírodopis
Obsah obrázku text, kniha Popis byl vytvořen automaticky

‹#›
3. Knižní charakter renesančního přírodopisu: Gesnerova liška
I. Starý svět a nový svět
3. Knižní char. … Gesnerova liška
Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky

‹#›
´Gesnerův výklad o lišce v Historia animalium sv. I, s. 1081-1096.
´Výklad rozdělen od oddílů A až H.
´Sekce A – „liška“ v různých jazycích, sekce B – regionální odlišnosti lišek.
´Falší sekce: zvyky, vztahy k jiným zvířatům, zda se hodí k jídlu nebo k léčbě nemocí.
´Gesnerova metoda – četl obrovské množství knih a z nich vybral vše o lišce.
´„Lišky zemřou, když sežerou hořké mandle (Dioskúridés)“, „na Sardinii jsou lišky velmi hladové
(Aelianus)“.
´
Gesnerova liška
I. Starý svět a nový svět
3. Knižní char. … Gesnerova liška

‹#›
´Přírodopis disciplína, která se pěstuje v knihovně – humanistická disciplína, která hledá poznání
ve starých knihách, ne v samotné přírodě.
´Bajky, historky a mýty o liškách.
´Gesner nebyl vědec v dnešním smyslu – měl očividně jinou představu o poznávání přírody: jemu šlo o
to vystihnout, jak lidé začleňují lišku do své kultury. ´Humanistický antropocentrismu: humanisté
nikdy nechtěli poznat podstatu světa - je vždycky zajímalo, jak se svět vztahuje k člověku a co ve
světě člověk může využít.
´
I. Starý svět a nový svět
3. Knižní char. … Gesnerova liška
Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky

‹#›
´Objevuje se u každého zvířete: „asociace“, „vazby“, „spojení“.
´Různé způsoby, jakým se popisované zvíře a jeho atributy objevují v našem jazyce, v literatuře a v
umění – např. „prohnaná liška“, citáty z ant. Literatury.
´Metafory s liškou, přísloví – „lišky vždycky platí své dluhy“.
´Cvičení ve filologii, hermeneutice literárních textů.
´Nejde o to znát samotnou lišku, ale cílem přírodopisce je podat přehled o zvířátku jako kulturním
symbolu.
´
Sekce H
I. Starý svět a nový svět
3. Knižní char. … Gesnerova liška
Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky

‹#›
´Humanistu nezajímá samotná příroda, ale to, jak se projevuje   v lidském světě: zvířata jako
nositelé symbolů a významů.
´Symbolické vidění světa.
´Americká příroda neměla sekci H: např. vačice (oposum) chybí v antické literatuře.
´Přírodopisné knihy tedy jen obsahovaly čtenářskou zkušenost, nikoli vlastní zkušenost.
´Od 17. století: zbavení přírody symbolů – „nahá“ příroda.
´
Souhrn
I. Starý svět a nový svět
3. Knižní char. … Gesnerova liška

‹#›
Seznam témat


II. Propojený svět:
Okultní vědy
Obsah obrázku text, interiér, staré, přeplněné Popis byl vytvořen automaticky

‹#›
1. Jednota světa a vědění
II. Propojený svět – Okultní vědy
1. Jednota světa a vědění

‹#›
´Části světa jsou propojené různými vztahy
´Základní pojmy:
a)Scala naturae – řetězec nebo žebřík přírody od nejvyšších věcí k nejnižším. b)Mikrokosmos a
makrokosmos: mezi nimi panuje analogie – to, co se odehrává nahoře (v nebi) má svůj ekvivalent dole
(na zemi). Planety např. ovlivňují jednotlivé orgány. c)Jednota vědění - A. Kircher (1601-1681),
„poslední člověk, který věděl všechno“, De arte magnetica (1641).
´
Vztahy v kosmu
II. Propojený svět – Okultní vědy
1. Jednota světa a vědění
Image result for athanasius kircher

‹#›
2. Přirozená magie
II. Propojený svět – Okultní vědy
2. Přirozená magie
Obsah obrázku text, staré, černá, pózování Popis byl vytvořen automaticky

‹#›
´Magie - užívání přírodních a mimopřírodních sil k ovládání přírody a manipulaci s přírodními
objekty.
a)Věštebná magie: chiromancie (věštění z dlaně); oneiromancie (věští z obsahu snů), geomancie
(věštění z kamenů a minerálů).
b)Praktická magie - tzv. libri secretorum: mirabilia a secreta.
c)Kouzla: obvykle se jedná o krátké texty, modlitby, nebo i gesta.
d)Astrální magie předpokládala, že lidé na zemi mohou pomocí amuletů a talismanů přivolávat moc a
sílu hvězd do jejich světa.
e)Rituální (= démonická = černá) magie: provádění různých obřadů za pomoci zaříkávadel, bylin,
talismanů atp., které usilovalo o přivolání duchovních bytostí – dobrých a špatných. Hlavní
představitel Agrippa z Nettesheimu (1486-1535), který napsal dílo De occulta philosophia (existuje
i v českém překladu).
´
Definice a typy
II. Propojený svět – Okultní vědy
Image result for athanasius kircher
2. Přirozená magie

‹#›
´Přirozená magie se výrazně oddělovala od démonické; snaha ovládnout vztahy mezi částmi světa tak,
aby je člověk mohl využít ke svému prospěchu. a)Okultní kvality: aristotelské vnímatelné kvality
(suchý, horký, vlhký, chladný, hořký aj.)
x
Qualitates occultae – slunečnice, schopnost magnetu, uspávací účinky opia atpd.
´Poznáváme je z knih.
´
Přirozená magie
II. Propojený svět – Okultní vědy
2. Přirozená magie
Obsah obrázku tkanina Popis byl vytvořen automaticky

‹#›
´Skryté vlastnosti věcí jsou patrné v jejich vzezření – Bůh obdařil věci vnímatelnými signaturami,
které umožňují pochopit jejich skryté vlastnosti.
´Vnějšek je znakem vnitřku:
´Oswald Croll ve své De signatura rerum (1609) přímo hovoří o tom, že příroda k nám mluví (nobis
loquitur Natura) pomocí vnějších znaků.
 b) Teorie signatur
II. Propojený svět – Okultní vědy
2. Přirozená magie
Obsah obrázku text, tkanina Popis byl vytvořen automaticky

‹#›
´Věci jsou spojené a odpovídají si.
´Jde jen o to rozpoznat správnou signaturu: svět je přeplněn znaky. ´Např. linie Slunce – srdce –
žlutá – zlato – lev – statečnost (viz obr. výše).
c) Řetězce analogií
II. Propojený svět – Okultní vědy
2. Přirozená magie
Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky

‹#›
´Schopnosti příbuzných nebo znepřátelených věcí působit na sebe i na velkou vzdálenost.
´Porta, Magia naturalis aj.
´Cardano. vinná réva nenávidí kapustu atd.
d) Sympatie a antipatie
II. Propojený svět – Okultní vědy
2. Přirozená magie

‹#›
´M. Ficino – De vita libri tres (O životě tři knihy, 1489, č. 2020): návod pro mudrce k dosažení
zdraví a dlouhého věku (včetně magických postupů).
´Spiritus mundi (duch světa) – jemná hmotná substance, která přenáší vliv z nebes na zemi.
´Mudrc/mág může přivolávat a lákat nebeské síly ke svému prospěchu:
´Sedm hierarchicky seřazených prvků, jejichž prostřednictvím lze přitahovat nebeské vlivy k
pozemskému světu: kameny a kovy, organické věci (rostliny, zvířecí údy), výpary a vůně, ale také
hudba a zpěv, nebo zaříkávadla a slova vtělená do amuletů či talismanů.
e) Filosofická podoba přírodní magie
II. Propojený svět – Okultní vědy
2. Přirozená magie

‹#›
´Giovanni Battista della Porta (1538-1615), který v roce 1558 vydal slavnou Magia naturalis (1558).
´Návody na vytváření různých mirabilií – lékařství, optika, uchování díla, mýdlo, pouťové kukátko
atp.
g) Praktická podoba přírodní magie
II. Propojený svět – Okultní vědy
2. Přirozená magie

‹#›
3. Astrologie
II. Propojený svět – Okultní vědy
3. Astrologie

‹#›
´Tři předpoklady okultních věd (magie, astrologie, alchymie):
a)Ex. neviditelných vztahů (sympatií etc.) a jejich viditelných znaků (signatury).
b)Vycházejí z tradice: dávné texty, hermetické traktáty.
c)Závisejí na osobnosti mága či astrologa: očista, zbožnost, pokora.
´Astrologie = víra v korespondence mezi nebem a zemí –
´„Astrologický postulát“ = dění na nebi ovlivňuje dění na zemi; v 16. století naprosto samozřejmá
myšlenka (doložená empiricky: slapové jevy, menstruační cyklus atp.)
´Spory se netýkaly astrologického postulátu, ale rozsahu a síly nebeských jevů.
Východiska
II. Propojený svět – Okultní vědy
3. Astrologie
Související obrázek

‹#›
´Není to samotná předpověď, ale vypočítané schéma postavení nebeských těles pro určitý okamžik.
´Rento diagram se interpretuje prostřednictvím tradičních kategorií, pojmů a koncepcí. ´Např. Mars
přináší zlo; kdy je v konjunkci s jinou planetou (je jí blízko) účinek se může zesílit; v jakém
postavení na ekliptice (v jakém znamení zvěrokruhu) se planeta nachází.
Astrologický diagram (horoskop)
II. Propojený svět – Okultní vědy
3. Astrologie
Související obrázek

‹#›
a)Mundánní astrologie se zaměřuje na obecné předpovědi velkých událostí (války, povstání atp.)
b)Astrometeorologie předpovídala z poloh hvězd počasí.
c)Elekční astrologie: vyhledává nejvhodnější moment pro zahájení nějaké činnosti – cesta, svatba,
založení města. d)Natální astrologie (genethlialogie): využívá diagram postavení nebeských těles
při narození (při prvním nádechu) člověka pro usuzování na jeho osud, povahu, vlastnosti, úmrtí
atp. Vyhrocená forma této astrologie (tzv. judiciální astrologie) předpovídala životní osudy
člověka (úspěchy, zdraví atp.). Problém determinismu: vir sapiens dominabitur astris – moudrý muž
opanuje hvězdy; astra inclinant non necessitant.
e)Medicínská astrologie: léky se připravují a nasazují podle postavení hvězd a planet.
Druhy astrologie
II. Propojený svět – Okultní vědy
3. Astrologie

‹#›
4. Alchymie
II. Propojený svět – Okultní vědy
4. Alchymie
Obsah obrázku text, interiér, zdobené, galerie Popis byl vytvořen automaticky

‹#›
´Alchymie pochází ze starého Egypta.
´Dvě roviny alchymie:
a)Chemicko-technická: praktickým cílem bylo zušlechťování neušlechtilých kovů, tedy jejich přeměna,
tzn. transmutace.
b)Spirituální: spirituálním cílem bylo očištění hmoty a zdokonalování alchymistovy duše.
´Pluralita alchymistické tradice.
Východiska
II. Propojený svět – Okultní vědy
4. Alchymie
Obsah obrázku text, interiér, zdobené, malování Popis byl vytvořen automaticky

‹#›
´Aristotelovy živly = neviditelné základní materiály, které nelze dále rozložit. ´Sestávají vždy z
první látky (materia prima) bez vlastností a dvou kvalit: oheň je teplý a suchý atd.
´Z živlů vznikají empiricky vnímatelné látky (dřevo, kovy).
´Živly se mohou přeměňovat tak, že se změní jedna ze dvou kvalit: voda se může změnit v zemi,
protože oba živly sdílejí kvalitu vody. Změna obou kvalit je obtížná.
Teorie živlů
II. Propojený svět – Okultní vědy
4. Alchymie

‹#›
´Kovy = složené ze čtyř živlů v určitých poměrech.
´Nejušlechtilejší kov = zlato, protože jsou v něm optimálně smíchány živly, tj. základní principy.
´Kovy vznikají v nitru (děloze) Země pomalým procesem zrání podobně jako rostliny. Po vytěžení
znovu po čase dorůstají.
´Zlato = nejzralejší kov.
´Smysl alchymie = napodobit proces zrání kovů v zemi a zkrátit jeho trvání během procesu známého
jako Velké dílo.
´První látka: hmota bez vlastností, která je potencionálně vším a usiluje o aktualizaci svých
potencí: vše je ve všem (hen to pan – ex uno omnia). Je černá.
´Alchymisté se vždy snažili výchozí látku (rostu, hlínu, lejna…) v laboratoři převést na černou
první látku.
Transmutace kovů a první látka
II. Propojený svět – Okultní vědy
4. Alchymie
Související obrázek

‹#›
´Několik kroků (4 až 18), během nich změna barvy: černání, bělání, žloutnutí a rudnutí. 1)Zčernání:
spalování, míchání výchozí látky – přeměna na černou první látku. 2)„Paví chvost“ (Cauda pavonis):
další laboratorní operace, změny barev, dokud se neobjevila rudá. Synchronizace s postavením hvězd
a planet. 3)Kámen mudrců (lapis philosophorum): těžký, tmavě červený, jiskřivý prášek, který se
nedá odpařit a je ohnivzdorný. Funkce: mění kovy na zlato. Varianty: jako kvasnice těsto, nebo
„uzdravuje“ kovy ke zralosti zlata; „přirozený katalyzátor“ – urychluje procesy v lůně Země.
Velké dílo – Opus magnum
II. Propojený svět – Okultní vědy
4. Alchymie
Výsledek obrázku pro alchemy cauda pavonis

‹#›
4)Příprava k transmutaci: praktické úpravy kamene mudrců, změna skupenství. 5)„Vhození“
(proiectio): vhození KM do nádoby s kovem, po otevření : ZLATO!!! 6)Očištění: tělesná a mravní
čistota alchymisty (askeze, hygiena, píle, zbožnost, skromnost atd.)
´Mág napodoboval přírodu: ars imitatur naturam.
´Novověká věda je vůči přírodě agresivní a postupuje proti ní (vivisekce, experimenty atd.)
´Duchovní stránka alchymie však znamenala, že alchymistům nešlo o panství nad přírodou.
´Iatrochemie – Paracelsus (1493-1541): léčebná alchymie: získání panacea – všeléku; jako první
léčil pomocí chemických látek (ne jen bylinkami a amulety).
II. Propojený svět – Okultní vědy
4. Alchymie
Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky

‹#›
a)Tajnůstkářství a nesrozumitelnost: metafory, symboly, piktogramy, anagramy atp. Předstírání
hluboké pravdy i snaha zachovat výrobní tajemství. Při interkulturním přenosu (Východ  - Západ)
docházelo k exegetickému zmatku. b)Mystický aspekt astronomie: alchymie byla také spirituální
cestou vnitřního zdokonalení, což byl prvek moderní vědě cizí. c)Zlatodějství: zdánlivá výroba
ušlechtilých kovů podvodnými manipulacemi; falšování zlata.
Špatná pověst alchymie
II. Propojený svět – Okultní vědy
4. Alchymie
Obsah obrázku text, tkanina, kobereček, rámeček obrázku Popis byl vytvořen automaticky

‹#›
Seznam témat


III. Svět nových
vědeckých metod


‹#›
1. Hierarchická klasifikace oborů
III. Svět nových vědeckých metod
1. Hierarchická klasifikace oborů

‹#›
´Přírodou a jejími zákony a příčinou se zabývala až do 18. století: philosophia naturalis, scientia
naturalis nebo jako physica. ´Newton: Principia mathematica philosophiae naturalis (1687) –
metodologická pravidla: regulae philosophandi. ´Aristotelská klasifikace vědění: teoretické,
praktické, poietické → teoretické: fyzika, matematika, metafyzika (první filosofie, teologie).
Kritérium dělení: proměnlivost a vazba na hmotu. ´Historia naturalis (přírodopis) nebyla považována
za vědění (epistémé), protože neuváděla příčiny. ´Scientiae mediae/mixtae: smíšené vědy: užívaly
matematiku k výkladu přírodních jevů, tj. směšovaly čistou matematiku a fyziku : astronomie,
optika, mechanika → fyzikomatematika.
III. Svět nových vědeckých metod
1. Hierarchická klasifikace oborů
Image result for newton philosophiae naturalis principia mathematica
1. Hierarchická klasifikace oborů

‹#›
´Arist. přírodní filosofie = kauzální vysvětlování známého světa – nezájem o singulární data.
´Aristotelská zkušenost = obecné tvrzení, které pochází z opakovaného vnímání stejného procesu buď
jedním člověkem nebo lidským rodem (není to zkušenost jednoho člověka s jedinečnou událostí)
´Přírodní filosofie – stanovení příčiny bylo vždy deduktivní – sylogismy – věda/scientia/epistémé =
odvození z obecných premis považovaných za jisté („lidé jsou smrtelní“). ´Čtyři druhy příčin:
finální (účelové), materiální (látkové), eficientní (působící) a formální – příčinou je forma
entity (Sokrates je smrtelný, protože má formu člověka).
III. Svět nových vědeckých metod
1. Hierarchická klasifikace oborů
2. Aristotelská přírodní filosofie
Image result for aristotelian four causes

‹#›
´Z aristotelského hlediska smíšené vědy poskytovaly matematický popis, ne příčiny (a nebyly
sylogistické), proto nebyly považovány za opravdovou vědu. ´Přírodní filosofie často určovala
obecné kosmologické rysy světa: střed, periferie, obsazení středu atp. ´Astronomie: kvantitativní
charakteristiky nebeských těles (velikost, vzdálenost, poloha a rychlost), neposkytuje příčinné
vědění. ´Scholastika považovala přírodní filosofii za vznešenější obor (příčiny) – astronomie a
další smíšené vědy jsou horší, hypotetické a nedostatečné vědění. ´Zásadní změna v 1. století:
smíšené matematické vědy byly povýšeny na opravdové vědy → vzniká z aristotelského hlediska
monstrum: matematická fyzika.
III. Svět nových vědeckých metod
1. Hierarchická klasifikace oborů
3. Vztah přírodní filosofie a scientiae mixtae

‹#›
2. Matematizace přírody
III. Svět nových vědeckých metod
2. Matematizace přírody

‹#›
´Galileo začal matematizovat procesy, které dosud spadaly do přírodní filosofie – především pohyb;
dva způsoby:
´Hledání geometrického vyjádření jevů.
´G. věřil, že za empirickými procesy se skrývá matematická struktura.
´V přírodě se neskrývají významy ani symboly (viz alchymie).
´Příroda je psána matematickým jazykem: „Filosofie je napsána v této velké knize vesmíru, která je
ustavičně otevřena našemu pohledu. Ale člověk nemůže této knize porozumět, pokud se nejprve nenaučí
chápat její jazyk a číst písmena, jimiž je napsána. Je napsána jazykem matematiky a jejími písmeny
jsou trojúhelníky, kružnice a další geometrické útvary, bez nichž je lidsky nemožné porozumět
jejímu jedinému slovu.“ (Prubíř / Il Saggiatore, 1623)
´Jak objevit matematické struktury? Vytvořit zjednodušené situace, ve který se odhalí jeho
matematicky ideální podstata.
Galileova matematizace přírody
III. Svět nových vědeckých metod
2. Matematizace přírody

‹#›
´Volný pád se nedá prozkoumat pouštěním těles z výšky (příliš rychlé).
´Galileo volný pád zpomalil prostřednictvím nakloněných rovin (kalibrovaných prken se žlábky).
´Viz video zde a zde.
´Pád se jevil jako geometricky znázornitelný proces: diagram znázorňuje zrychlení pohybu s druhou
mocninou času:
§CD je vzdálenost.
§AB je čas, horizontální čáry = cosi jako okamžitá rychlost, trojúhelník.
§ABC = rostoucí rychlost.
´Galileovské experimenty jsou založené na pochopení souvislosti, která umožní vytvořit umělou
situaci, během níž se uskuteční ideální matematická podstata a je odhalen empirický zákon:
´s = ½ gt2.
III. Svět nových vědeckých metod
Experimentální vytváření umělých situací
2. Matematizace přírody

‹#›
´Během umělých situací Galileo měřil, vážil a počítal – tj. přeměňoval smyslové vjemy na čísla.
´Neurčité smyslové jevy jsou nahrazeny ideálními matematickými objekty: geometrickými útvary s
numerickými parametry.
III. Svět nových vědeckých metod
Popření kvalitativního různorodosti světa
2. Matematizace přírody
Image result for matrix neo's view of the world
´Měření = převádění kvalit na čísla: měřidlo převádí kvalitativní smyslové jevy na numerické
parametry.
´Galileo nematematizoval kvality aristotelské filosofie (chuť, barvu, teplo atd.) – matematizoval
obraz světa, který získal měřením.

‹#›
´Později tyto pojmy zavedl Locke.
´„Myslím, že chutě, vůně, barvy a tak dál jsou jen pouhými jmény, pokud jde o objekty, do kterých
je umisťujeme, a že sídlí jen v našem vědomí. To znamená, že pokud by byly odstraněny živé bytosti,
všechny tyto kvality by byly odstraněny a zničeny“ (Prubíř, 1632).
´Barvy, teplo, chutě – atd. nic z toho ve skutečnosti neexistuje, jsou to jen naše vjemy, které
vznikají ve smyslových orgánech.
´Matematika se stala ontologickou normou – to, co nelze matematizovat, neexistuje.
´Newton, Matematické principy přírodní filozofie (1687, 2. vyd. 1713): „vidíme pouze tvary těles a
jejich barvy, slyšíme pouze zvuky, dotýkáme se pouze vnějších povrchů, cítíme jenom vůně a
ochutnáváme toliko chutě; nejvlastnější substance však nepoznáváme žádným smyslem a žádným
reflexivním aktem, a už vůbec nemáme žádnou představu o substanci Boha“ (Scholium Generale).
Rozlišení primárních a sekundárních kvalit
III. Svět nových vědeckých metod
2. Matematizace přírody

‹#›
´G. hledal geometrickou konstrukci, která vystihuje pozorovaný jev, ale neptal se po
příčinách/silách. ´G. vytvářel kinematické modely – vždy izoloval objekt od kontextu: pád, kyvadlo,
projektil. ´Svět se mu rozpadá na partikulární a izolované modely různých jevů;
galileovská fyzika není univerzalistická. ´Izolované zákony: zákon volného pádu, parabolický zákon
šikmého vrchu, zákon pohybu kyvadla, zákon setrvačnosti. ´Šťastný pozitivista – popisoval co děje:
neptal se na příčiny, tzn. neměl pojem gravitace – zrychlení není důsledek působení síly, ale
vlastnost pohybu.
III. Svět nových vědeckých metod
Fyzika bez sil a bez příčin
2. Matematizace přírody
Image result for galileo's experiments

‹#›
´Aristotelská scientia = odvozování závěrů ze sylogismů.
´G. jistota poznání by neměla spočívat na sylogismech, ale v matematických důkazech: dedukce z
axiomů ´G. nebudou svou teorii jako systém – to dělal až Descartes (Principy filosofie, 1644):
ideál systému, který vychází ze obecných metafyzických principů, pokračuje ke speciálnějším
principům až se dostane k výkladu konkrétních jevů. ´Newtonův úspěch: stanovení axiomat, z nich se
pak deduktivně vyvozují závěry – ty jsou ale konfrontovány s empirickými a experimentálními
zjištěními
III. Svět nových vědeckých metod
Nahrazení sylogistické jistoty matematikou
2. Matematizace přírody
Image result for newton axiomata sive leges motus

‹#›
3. Experimentální přírodní filosofie
III. Svět nových vědeckých metod
3. Experimentální přírodní filosofie

‹#›
´Aristotelská zkušenost: generalizovaná pozorování ztotožněná s obecnými principy.
a)Nová exp. věda – experimenty, které ukazovaly co se nedá vidět (vakuum, atmosférický tlak, krevní
oběh). Příroda musí být mučena – představa invazivních zásahů byla zcela cizí aristotelskému
myšlení. b)Aristotelská přírodní filosofie z důvěrně známého udělala princip; novověká přírodní
filosofie: singulární zkušenosti; vytváření protipříkladů, porušování přirozeného chodu přírody.
´Experimentální postupy se rodily pomalu a postupně.
´Různé názory na jejich funkci – a) matematičtí experimentátoři; b) baconovští experimentátoři.
Aristotelská zkušenost
III. Svět nových vědeckých metod
3. Experimentální přírodní filosofie

‹#›
´V matematických smíšených vědách: sbírání numerických údajů (astronomie).
´Matematická interpretace experimentů: měřitelné projevy matematizovatelných zákonitostí.
´Galieo: volný pád – zpomalení pádu pomocí nakloněné roviny: hovoří obecně o pouštění kuliček a
závěrech z experimentu – ale jak přesvědčit ostatní o tom, co nebylo běžně vidět? ´Například
literární prostředky: „opakoval jsem experiment tisíckrát/bezpočtukrát….“ – přesvědčit čtenáře, že
jeho singulární zkušenosti jsou univerzální.
III. Svět nových vědeckých metod
Matematičtí experimentátoři
3. Experimentální přírodní filosofie
Image result for galileo's experiment

‹#›
´Další strategie přesvědčivosti experimentálních závěrů = opakování. ´Experimenty s barometrem –
Evangelista Torricelli (1608-1647). ´Vakuum vzniklé ve sloupci nad rtutí – matematické teorie o
změně výšky sloupce rtuti v závislosti na tlaku.
´Jeho pokusy začala opakovat celá Evropa.
III. Svět nových vědeckých metod
3. Experimentální přírodní filosofie
Výsledek obrázku pro torricelli experiment vacuum

‹#›
´Pascal vydal a okomentoval zprávu o pokusu: jeho závěr chtěl univerzalizovat: kvantitativní
korelace mezi nadmořskou výškou a sloupcem – uplatněné na pařížské věže: jeho pokusy bylo možné
napodobit i v Paříži a ověřit si existenci vakua i tlaku.
´Scholastičtí profesoři často napadali právě univerzalitu experimentálních závěrů.
´Další strategie: potvrzení experimentu na základě sociální prestiže – šlechtici a kněží jako
svědci.
III. Svět nových vědeckých metod
3. Experimentální přírodní filosofie
Výsledek obrázku pro pascal experiment puy de dome
´Blaise Pascal (1623-1662)
´Další pokusy prokazující existenci prázdna a existenci atmosférického tlaku.
´19. září 1648: Pascalův švagr vylezl na horu Puy de Dôme: na vrcholu byl sloupce rtuti asi o 8cm
níže.

‹#›
´Zejména v Anglii; od r. 1666 – Royal Society, hlásili se k Baconovi.
´R. Boyle, R. Hooke, E. Halley, I. Newton aj.
´Podrobné líčení experimentu – sofistikovaný literární příběh s
kontextem a svědky: vtáhnout čtenáře do experimentu. ´Nepřistupovali od singulární zkušenosti
(experimentu) k zobecňování.
´Boyle – experimenty s vakuem.
´Boyle a spol. se vyhýbali zobecňování, protože ho považovali za spekulaci – nechtěli tvořit systém
– vyhýbali se dogmatismu, a tedy i sporům – a to kvůli zkušenostem z občanské války. ´Člověk je
omezená a zkažená bytost, nemůže toho moc znát – a svými poznatky nesmí ohrožovat všemoc Boha.
´
III. Svět nových vědeckých metod
Baconovští experimentátoři
3. Experimentální přírodní filosofie
Image result for robert boyle

‹#›
´Royal Society = sbírání faktů bez sjednocující teorie.
´Filosofie 20. století přišla s tzv. tezí o zatíženosti pozorování teorií (theory-ladenness, theory
contamination): pozorovací výroky vždy v kontextu teoretických předpokladů a za pomoci měřících
metod a nástrojů, jejichž funkčnost zaručuje rovněž nějaká teorie – neexistuje „čisté“ pozorování –
jsou vždy „kontaminována“ teorií (Kuhn: teorie vznikají spolu s fakty, s nimiž jsou v souladu) –
paradigma určuje pozorování. ´Royal Society věřila v akumulaci objektivních dat;
považovala se za úschovnu faktů, z níž bude těžit
budoucnost, což se stalo: pokusy s vývěvou vedly
nakonec přes Denisa Papina (1647-1713) k vynález
u parního stroje: Thomas Newcomen (1664-1729)
v roce 1712. Na konci století ho výrazně zdokonalil
James Watt (1736 -1819) – moderní industrializace.
III. Svět nových vědeckých metod
3. Experimentální přírodní filosofie
Image result for royal society of london for improving natural knowledge

‹#›
Seznam témat


IV. Supralunární svět
– astronomie


‹#›
1. Antická astronomie
IV. Supralunární svět – astronomie
1. Antická astronomie
Image result for greek astronomy

‹#›
´Už v antice astronomie jako pozorování oblohy a vytváření kinematických modelů.
´Kinematika (podle Wikipedie) = popis pohybu bez hledání jeho příčin. Naproti tomu dynamika zkoumá
pohyb z hlediska působení sil. Kinematika se tedy zaměřuje na sledování polohy, rychlosti apod.,
ale neuvádí dynamické příčiny pohybu. ´Tzv. platónský postulát antické astronomie: astronomové mají
vyložit jevy na obloze pomocí kruhových pohybů, které jsou metafyzicky nejvznešenější – vytváření
kinematických modelů.
´Reakce na dvě objevené anomálie.
Platónský postulát
IV. Supralunární svět – astronomie
1. Antická astronomie

‹#›
´Na obrázku je ekliptika (viditelná dráha Slunce mezi hvězdami v průběhu roku, zde nahlížená shora,
ze severního světového pólu).
První anomálie a model tzv. excentru
IV. Supralunární svět – astronomie
1. Antická astronomie

‹#›
1)Co nejpřesnější délka tropického roku, který udává rychlost pohybu Slunce po excentru.
2)Poloha apogea (na ekliptice, tj. jeho ekliptikální délka), tj. úhel omega na obrázku c. Tento
úhel určuje směr, ve kterém bude umístěn střed excentru C při pohledu ze Země. Hipparchos stanovil
hodnotu tohoto úhlu na 65 ½; 3)Excentricita deferentu, tj. poměr ZC k poloměru celého kruhu. Tato
hodnota stanovuje míru, v jaké bude střed excentru C vzdálen od Země, a Hipparchos ji podle
Ptolemaia stanovil na 1/24 (Almagest. III,3). ´Takto nastavený model velmi dobře odpovídal
pozorovaným jevů: s jeho pomocí se daly předpovídat polohy Slunce a tedy také jeho zatmění.
Hlavní parametry pro konstrukci excentru:
IV. Supralunární svět – astronomie
1. Antická astronomie

‹#›
´Pozemskému pozorovateli se zdá, jakoby planety vykonávaly na obloze zpětné pohyby, které vytvářejí
dráhu ve tvaru smyčky.
Druhá anomálie:
IV. Supralunární svět – astronomie
1. Antická astronomie

‹#›
Heliocentrické vysvětlení druhé anomálie
IV. Supralunární svět – astronomie
1. Antická astronomie

‹#›
Řešení druhé anomálie – model tzv. epicyklu
IV. Supralunární svět – astronomie
1. Antická astronomie
´Animace kinematických modelů zde.

‹#›
a)Doba oběhu středu epicyklu po deferentu.
b)Doba oběhu planety po epicyklu.
c)Poměr poloměrů deferentu a epicklu (tj. nikoli absolutní velikosti, ty nejsou potřebné).
d)Poloha apogea (jeho ekliptikální délka).
´Nejvýznamnější helénistický astronom: Hipparchos z Níkaie (190-120 př. n. l.).
Hlavní parametry pro konstrukci excentru:
IV. Supralunární svět – astronomie
1. Antická astronomie

‹#›
´Klaudios Ptolemaios (100-170 n. l.), Alexandrie.
´Mathematiké syntaxis (od 3. stol. megalé (velká) a později dokonce megisté (největší). Do
arabštiny přeložen výrazem al-majisti a pak do latiny jako almagesti nebo almagestum – odtud
Almagest
´Animace ekvantu a ještě zde
Ptolemaios a model tzv. ekvantu
IV. Supralunární svět – astronomie
1. Antická astronomie

‹#›
a)Poměr poloměru epicyklu vůči poloměru excentru.
b)Míra excentricity deferentu, neboli poměr ZC k poloměru deferentu.
c)Úhlová rychlost planety P na epicyklu a úhlová rychlost středu epicyklu K na excentru, tj.
hodnota změny ekliptikální délky za určitý čas. d)Poloha apogea (tento úhel určuje směr, ve kterém
bude umístěn střed excentru při pohledu ze Země).
Hlavní parametry pro konstrukci ekvantu:
IV. Supralunární svět – astronomie
1. Antická astronomie

‹#›
´Sozein ta fainomena – salvare apparentias.
´Ekvant porušoval platónský postulát kruhového pohybu.
´Kinematické konstrukce jsou jen matematické modely, nikoli kosmologická schémata; poskytují
předpovědi, nikoli informace o povaze kosmu a příčinách pohybu.
´Zachránit jevy: instrumentalistická metodologie. Astronomie pouze poskytuje predikce, aniž by
odpovídala fyzikální skutečnosti. Je jí odmítnut „realistický“ nárok; astronomie není skutečné
teoretické poznání (neposkytuje příčiny ani „pravdu“), ale pouze pomocnou technickou disciplínou
pro kalendář a astrologii.
´Rozdělení astronom (matematický popis) x fyzik (příčiny pohybů, podstata těles).
Metodologie „zachránit jevy“
IV. Supralunární svět – astronomie
1. Antická astronomie

‹#›
1)Co nejpřesnější délka tropického roku, který udává rychlost pohybu Slunce po excentru.
2)Poloha apogea (na ekliptice, tj. jeho ekliptikální délka), tj. úhel omega na obrázku c. Tento
úhel určuje směr, ve kterém bude umístěn střed excentru C při pohledu ze Země. Hipparchos stanovil
hodnotu tohoto úhlu na 65 ½. 3)Excentricita deferentu, tj. poměr ZC k poloměru celého kruhu. Tato
hodnota stanovuje míru, v jaké bude střed excentru C vzdálen od Země, a Hipparchos ji podle
Ptolemaia stanovil na 1/24 (Almagest. III,3). ´Takto nastavený model velmi dobře odpovídal
pozorovaným jevů: s jeho pomocí se daly předpovídat polohy Slunce a tedy také jeho zatmění.
Hlavní parametry pro konstrukci excentru:
IV. Supralunární svět – astronomie
1. Antická astronomie

‹#›
2. Mikuláš Koperník (1473-1543)
IV. Supralunární svět – astronomie
2. Mikuláš Koperník
Image result for nicolaus copernicus

‹#›
´Narodil se na severu Polska – Toruň.
´Studoval v Krakově, pak se stal kanovníkem (kněz s nižším svěcením).
´R. 1496 odjel studovat do Itálie, Bologna, Ferrara.
´Zbytek života jako kanovník ve Fromborku/Frauenberg.
´Commentariolus (1515): krátký rukopis obsahující heliocentrický systém; v létě 1533 si o něm se
zájmem vyslechl papež Klement VII.
´R. 1536 napsal Koperníkovi kardinál Schönberg, že má zájem o nový systém.
´Církev se držela tradiční metodologie „zachránit jevy“ – heliocentrismus byl považován jen za
další hypotézu. ´1543 vyšlo v Norimberku De revolutionibus orbium coelestium (O obězích nebeských
sfér, slov. 1973, čes. 2016).
Život a dílo
IV. Supralunární svět – astronomie
2. Mikuláš Koperník
Image result for nicolaus copernicus fromborg

‹#›
´Kop. nesouhlasil s instrumentalistickou metodologií zachránit jevy, podobně jako mnoho dalších
renesančních astronomů. Astronomie má nárok na pravdu. ´Kop. nebyl progresivní člověk, byl
humanista – řešení hledal v minulosti, v antice: chtěl vrátit astronomii do doby, než do ní
Ptolemaios vnesl ekvant. Jeho záměr byl restaurativní.
´Ekvanty odporují platónskému postulátu – je třeba je odstranit z astronomie.
´Řešení našel skutečně v antice: heliocentrismus – Aristarchos ze Samu (310-230 př. n. l.)
´Kop. neusiloval o kosmologickou revoluci, ale o obnovení astronomie: heliocentrismus byl
prostředek, jak vrátit astronomii vznešenost – tím, že formuluje pravdivý systém světa. ´Důvodem
nebyly nedostatky Ptolemaiovy astronomie (poskytovala přiměřeně přesné predikce), ani lepší
pozorování (Kop. pozoroval málo a velmi nepřesně).
Důvody zavedení heliocentrismu
IV. Supralunární svět – astronomie
2. Mikuláš Koperník

‹#›
´Základní teze heliocentrismus: Středem kosmu není Země, ale Slunce, největší těleso ve kosmu.
Kolem Slunce obíhají všechna nebeská tělesa včetně Země (jen Měsíc obíhá kolem Země a s ní kolem
Slunce). Kosmos je konečný a obepíná ho sféra stálic, na níž jsou připevněny hvězdy.
´Tři pohyby Země:
1)Země obíhá kolem Slunce v periodě jednoho roku.
2)Země rotuje kolem vlastní osy v periodě 24 hodiny.
3)Zemská osa vykonává tzv. precesní pohyb (opisuje v prostoru plášť kužele).
Heliocentrická kosmologie
IV. Supralunární svět – astronomie
2. Mikuláš Koperník
Výsledek obrázku pro precession of the equinoxes

‹#›
´Mnoho astronomických nepravidelností jsou podle Koperníka iluze vyvolané pohybem pozorovacího
stanoviště (typicky druhá anomálie). Pohyby Země tak představovaly jednotné východisko celé
astronomie – nebylo nutné přidávat ad hoc konstrukce a sféry. ´Heliocentrismus rušil aristotelské
dělení světa na sublunární a supralunární sférou. I Země se stala jednou z hvězd. Povýšení Země
mezi hvězdy. ´Homogenizace univerza: Země se stala hvězdou a hvězdy Zemi: všechna tělesa mají
stejnou ontologickou a fyzikální povahu. ´V aristotelské klasifikaci věd: fyzika = Země,
matematická astronomie = nebe. ´V heliocentrismu: fyziku bylo možné uplatnit i na hvězdy a
matematiku bylo možné uplatnit i na pozemské procesy
Důsledky heliocentrismu
IV. Supralunární svět – astronomie
2. Mikuláš Koperník
Výsledek obrázku pro copernicus de revolutionibus

‹#›
´Tři skupiny
a)Kompromisní pragmatici – heliocentrismus jako kalkulační nástroj, který ovšem není pravdivý.
b)Polokopernikánci. V mnoha ohledech souhlasili s Koperníkem, provedli některé změny v kosmologii,
ale nestali se zastánci heliocentrismu (např. Tycho Brahe). c)Kopernikánci. Mezi lety 1543 – 1616
celkem 9 lidí: mezi jinými Giordano Bruno, Johannes Kepler a pár astronomů v Německu, Anglii a
Francii.
Prvotní recepce Koperníka v 16. století
IV. Supralunární svět – astronomie
2. Mikuláš Koperník

‹#›
3. Giordano Bruno (1548-1600)
IV. Supralunární svět – astronomie
3. Giordano Bruno
Image result for giordano bruno

‹#›
´1592 udán inkvizici, 1600 upálen v Římě na
Campo di Fiori – ne kvůli kosmologii, ale kvůli
svým heretickým teologickým názorům. ´Nebyl vědec, ale renesanční filosof: prastará
egyptská moudrost zahrnující heliocentrismus. ´Klasický geocentrismus = kosmos obepíná sféra
stálic; uctívání periferie, střed (tj. Země) je odpadiště světa (místo nejvzdálenější od Boha).
´Koperníkův heliocentrismus – klíčový je střed, tj. Slunce, na periferii je sféra hvězd.
´Bruno obě představy o středu odmítl.
Východiska
IV. Supralunární svět – astronomie
Image result for giordano bruno inquisition
3. Giordano Bruno

‹#›
´Neexistují pevné sféry
´Jiné hvězdy mají své planety; tj. vesmír = pluralita hvězdných/slunečních soustav
´Idea nekonečného vesmíru byla spekulativním pojmem, ne vědeckým výsledkem
´Idea nekonečnosti plynula z teologicko-metafyzických úvah:
´Bůh je dobrý a všemocný
´Všemoc = pro teology zásobárna různých světů, které Bůh mohl uskutečnit
´Dobrota = Bůh se touží předat světu – a nejlíp se předá, když se předá celý – tedy nekonečný.
´„...existuje nekonečný vesmír, který je výsledkem nekonečné božské moci, neboť považuji za věc
nehodnou božské dobroty a moci, aby božstvo dalo vznik konečnému světu, když vedle tohoto světa
mohlo dát vznik jinému a nekonečně mnoha jiným.“
´Dobrotivý Bůh uskutečňuje všechno, co může, a tvoří nekonečné univerzum zaplněné nekonečným
množstvím světů.
Nekonečné univerzum
IV. Supralunární svět – astronomie
4. Tycho Brahe

‹#›
4. Tycho Brahe (1556-1601)
IV. Supralunární svět – astronomie
4. Tycho Brahe
Image result for tycho brahe

‹#›
´Dánský šlechtic.
´Vědecká observatoř na ostrůvku Hven (1575-1597) – Uraniborg.
´Od r. 1597 v exilu, červen 1599 Tycho přijel do Prahy – matematik Rudolfa II.
´Nebyl originální teoretický astronom,
ale především pozorovatel.
Bio
IV. Supralunární svět – astronomie
4. Tycho Brahe

‹#›
´1572 – supernova v souhvězdí Kassiopeje  -„nová hvězda“: podle aristoteliků byla atmosférickým
úkazem (ohnivé výpary), Tycho pomocí přesných měření dokázal, že se jedná o vzdálený objekt daleko
ve vesmíru. Tím zpochybnil rozlišování neměnného supralunárního a proměnlivého sublunárního světa.
´1577 – kometa: podle aristoteliků byla kometa úkazem v atmosféře; Tycho dokázal, že se jedná o
objekt ve vesmíru. Zpochybnil existenci pevných sfér unášejících planety. ´Na konci 16. století se
obecně prosadila představa: že kosmos je vyplněn tekutou látkou (éter), v níž plovou planety.
Nové jevy na obloze
IV. Supralunární svět – astronomie
4. Tycho Brahe
Výsledek obrázku pro tycho's quadrant

‹#›
´Z teologických důvodů nesouhlasil s Koperníkem.
´Kompromisní geo-heliocentrický systém – Země ve středu, kolem Slunce a kolem Slunce další planety.
´https://people.sc.fsu.edu/~dduke/ntycho.html
Tychonův geo-heliocentrický systém
IV. Supralunární svět – astronomie
4. Tycho Brahe

‹#›
5. Johannes Kepler (1571-1630)
IV. Supralunární svět – astronomie
5. Johannes Kepler
Image result for johannes kepler

‹#›
´Německý astronom, od roku 1591 v rakouském Grazu.
´Od r. 1600 v Praze jako asistent Tychona Brahe, později jako matematik Rudolfa II., od r. 1612 na
různých místech střední Evropy.
´Optická část astronomie (1604), Nováastronomie (1609, česky 2020) a Dioptrika (1611).
´Fyzikalizace astronomie: stanovování příčin pohybu planet.
´Příčinou pohybu planet je magnetická síla tryskající ze středového Slunce.
´Koperník: heliostatický systém (Slunce nemá vliv na planety).
´Kepler: heliocentrický systém: centralita Slunce je fyzikální – je zdrojem síly.
Život a dílo
IV. Supralunární svět – astronomie
5. Johannes Kepler

‹#›
´1. zákon = planety se pohybují kolem slunce po eliptických drahách = konec platónského postulátu
´2. zákon = “Plochy opsané průvodičem za stejný čas, mají stejný obsah”. V přísluní se planeta
pohybuje nejrychleji, v aféliu zase nejpomaleji – to také znamená, že čím je těleso vzdálenější na
své dráze od Slunce, tím pomaleji se pohybuje. ´Keplerův 2. zákon byl později uplatněn i na komety
– a platí pochopitelně i pro Zemi: zimní půlrok trvá 179 dní, letní půlrok 186 dní.
´
Zákony pohybu planet
IV. Supralunární svět – astronomie
5. Johannes Kepler

‹#›
´3. třetí zákon zní: Dvojmoci oběžných dob planet jsou v témže poměru jako trojmoci velkých poloos
jejich drah.
´
´
´
´Tento zákon uspořádává nejen pohyby planet na jejich vlastních oběžných drahách, ale také stavuje
vztahy mezi oběhovými rychlostmi planet, které se pohybují na různých drahách – odhaluje tak
vlastně vnitřní logiku celého planetárního systému.
´
Zákony pohybu planet
IV. Supralunární svět – astronomie
5. Johannes Kepler

‹#›
6. Galileo Galilei (1564-1642) jako astronom
IV. Supralunární svět – astronomie
6. Galileo Galilei
Image result for galileo galilei

‹#›
´1580s – univerzita v Pise.
´1590-1611 – univerzita v Padově – profesor matematiky.
´1616 Galileo se pokouší interpretovat bibli ve prospěch heliocentrismu; papežským dekretem byl
heliocentrismus zakázán jako heretické učení. ´1632 –  Dialog o dvou největších systémech světa
(slov. 1962).
´1633 – proces – doživotní domácí vězení.
´1609 – konstrukce dalekohledu, pozorování oblohy.
´1611 – Hvězdný posel (Sidereus nuncius, česky 2016).
Bio
IV. Supralunární svět – astronomie
6. Galileo Galilei
Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky

‹#›
´Měsíc nemá povrch jako kulečníková koule - není “hladký, stejnotvarý a dokonalý” jak věří
aristotelici, ale jeho povrch je nerovný, s horami a údolími.
´Měsíc odráží sluneční světlo (nesvítí sám o sobě).
1. Měsíc
IV. Supralunární svět – astronomie
6. Galileo Galilei
Výsledek obrázku pro galileo sidereus nuncius moon

‹#›
´Nepředstavitelné množství dosud nikdy neviděných hvězd!!
2. Hvězdy
IV. Supralunární svět – astronomie
6. Galileo Galilei
Výsledek obrázku pro galileo sidereus nuncius stars

‹#›
´Čtyři Jupiterovy měsíce: (Io, Europa, Ganymed a Kallisto).
3. Medicejské planety
IV. Supralunární svět – astronomie
6. Galileo Galilei
Výsledek obrázku pro galileo sidereus nuncius Jupiter

‹#›
´G. viděl u Saturnu něco, co si nedokázal vysvětlit – teprve r. 1658 Ch. Huygens rozpoznal
prstenec.
4. Saturnovy uši
IV. Supralunární svět – astronomie
6. Galileo Galilei
Výsledek obrázku pro galileo saturn ears

‹#›
´Sluneční skvrna je oblast na povrchu Slunce (ve fotosféře), které magnetické pole zabraňuje v
proudění, a tak se vytvářejí oblasti s menší povrchovou teplotou než má okolí. (Wikipedia-CZ).
5. Sluneční skvrny
IV. Supralunární svět – astronomie
6. Galileo Galilei
Výsledek obrázku pro galileo sunspots

‹#›
6. Fáze Venuše
IV. Supralunární svět – astronomie
6. Galileo Galilei
It is impossible to explain the phases of Venus with Ptolomy’s geocentric system

‹#›
1)Povrch Měsíce je natolik podoben povrchu zemskému je už nadále neudržitelná aristotelská
představa o éterickém, neměnném a dokonalém tělese; má pozemskou přirozenost a přece se pohybuje ve
vesmíru. Odtud samozřejmě vedla úvaha dále: všechna tělesa na nebi se podobají Zemi. 2)Objev
složenosti Mléčné dráhy, mlhovin a tisíců dalších planet ukazoval, že není žádná sféra stálic,
protože tato tělesa jsou volně roztroušena v éterickém prostoru. 3)Existence Jupiterových
potvrzovala heliocentrismus: V něm Měsíc obíhá kolem Země a spolu s ní ještě kolem Slunce; podle
aristotelské kosmologie však všechna tělesa musí obíhat kolem světového středu - představa Měsíce,
který obíhá kolem dvou těles byla pro aristoteliky absurdní. Nyní se ukázalo, že i další planeta má
své satelity – tj. Země není jediným středem oběhu v soustavě.
Důsledky teleskopických objevů:
IV. Supralunární svět – astronomie
6. Galileo Galilei

‹#›
Seznam témat


V. Sublunární svět:
Fyzika
Image result for descartes physics diagrams

‹#›
1. Aristotelova fyzika
V. Sublunární svět: Fyzika
1. Aristotelova fyzika

‹#›
´Čtyři druhy změn: kvalitativní, kvantitativní, změna místa, substanciální.
´Místní pohyb: přirozený x násilný (podle toho, zda působí vnější činitel či nikoli).
Úvod
IV. Supralunární svět – astronomie
Image result for medieval physics
1. Aristotelova fyzika

‹#›
´Přirozenost nutí každý prvek, aby se po přímce vrátil na své přirozené místo a tam setrval v klidu
(viz Phys. VIII,4; De caelo I,2-3 a I,8).
´Místa mají „sílu“, „působnost“, dynamis (Phys. IV,1,208b11).
´Živly: lehké (oheň, vzduch) a těžké (země, voda).
´Přirozený pohyb není „nahoru“ a „dolů“, ale „od středu“ a „ke středu“.
´Ve spise O nebi se říká, že těleso s větší tíží urazí svou dráhu rychleji, než těleso s menší
tíží. Těleso s dvojnásobnou tíží urazí stejnou dráhu v polovině času. (De caelo I,6,273b30-274a20;
srov. 308a29-34, 311a20-22).
´v = H/R; T = 1/H : T – čas, R – odpor prostředí, H – hmotnost (tíže/lehkost).
´Klíčová zásada celé aristotelské fyziky: „Všechno pohybované je nutně pohybované něčím. Neboť
nemá-li v sobě počátek pohybu, je zřejmé, že jest pohybováno něčím jiným; jiné totiž bude
pohybujícím činitelem.“ (Phys. VII,1,241b24-27; srov. výklad v Phys. IV,4). – Omne quod movetur, ab
alio movetur.
´Jednoduché těleso má vždy jen jeden pohyb.
Teorie přirozených pohybů
IV. Supralunární svět – astronomie
1. Aristotelova fyzika

‹#›
´Pohyby projektilů.
´1. pravidlo: čím větší síla, tím větší rychlost
´2. pravidlo: čím hustší prostředí, tím větší odpor
´v = F/R
Teorie násilných pohybů
IV. Supralunární svět – astronomie
1. Aristotelova fyzika
Image result for medieval physics

‹#›
´První zákon: Každé sublunární těleso, které se nenachází na svém přirozeném místě, se pohybuje
podle své  přirozenosti podél poloměru univerza ke svému přirozenému místu a tam setrvává v klidu,
pokud nebude vypuzeno nějakým vnějším působením. Pád nebo stoupání tělesa se bude odehrávat podle
vztahů v = H/R a T = 1/H. ´Druhý zákon: Sublunární těleso se pohybuje násilně tehdy, když na něj
působí vnější kontaktní síla podle vztahu v = F/R. Přitom musí být působící síla dostatečně veliká,
aby překonala odpor prostředí a uvedla těleso do pohybu, tj. F musí být větší než R. ´Třetí zákon:
Tělesa v supralunární sféře, tj. nebeská tělesa, se pohybují přirozeně rovnoměrným kruhovým pohybem
kolem středu kosmu.
Aristotelské „zákony pohybu“:
IV. Supralunární svět – astronomie
1. Aristotelova fyzika

‹#›
Galileo Galilei (1564-1642)
V. Sublunární svět: Fyzika
Galileo Galilei
Image result for galileo galilei

‹#›
´Od r. 1589 matematik na univerzitě v Pise – spis De motu.
´1592 – 1610 univerzita v Padově: výuka matematiky, praktické vynálezy. ´1609 – vynález
dalekohledu, březen 1610 Sidereus Nuncius. ´1610 „první matematik a filosof velkovévody
toskánského“ – dvořan ve Florencii.
´1615 – dopisy o biblické hermeneutice.
´1616 – Koperník na indexu, Galileo od Bellarmina dostal zákaz.
´1622 – Il Saggiatore (Prubíř).
´1632 – Dialog o dvou největších systémech světa.
´1638 - Rozpravy o dvou nových vědách.
Bio-biblio
Image result for galileo galilei dialogho
Galileo Galilei
V. Sublunární svět: Fyzika

‹#›
´Vyvrácení aristotelské fyziky: její vnitřní rozpornost.
´Myšlenkový experiment pro aristotelika: dvě koule 5kg a 1kg padají z výšky 100 m – Co by se stalo,
kdyby k sobě koule byly přivázané drátem? ´Podle Galilea tělesa ze stejného materiálu padají stejně
rychle bez ohledu na hmotnost (ve vakuu).
´Zpomalování volného pádu pomocí nakloněné roviny: spouštění kuliček ve žlábcích.
´Dráha se rovná druhé mocnině času: Jestliže kulička urazila 4 stopy za 2 sekundy, tak za tři
sekundy urazila 9 stop, za čtyři sekundy 16 stop atd.
´s = t2 ; s = 1/2 gt2
´Animace experimentů: http://www.pbs.org/wgbh/nova/physics/galileo-experiments.html
Zákon volného pádu
Galileo Galilei
V. Sublunární svět: Fyzika

‹#›
´Arist. fyzika nemá princip setrvačnosti: přirozené pohyby směřují ke svému místu a tam končí,
násilné pohyby vznikají přímým působením hybatele. ´Moderní formulace: Těleso zůstává v klidu nebo
pohybu rovnoměrném přímočarém, není-li nuceno vnějšími silami tento stav změnit.
´Galileo stojí mezi Aristotelem a Newtonem.
´Vodorovný pohyb by neměl být ani zrychlený, ani zpomalený – měl by být trvalý.
Princip setrvačnosti
Galileo Galilei
V. Sublunární svět: Fyzika
Galileo rolls balls no friction never stops

‹#›
´„Ale pohyb po vodorovné čáře, která není ani nakloněná, ani zvednutá, je kruhový pohyb okolo
středu; z toho vyplývá, že tento pohyb nedostaneme přirozenou cestou bez předcházejícího pohybu po
přímce – ale pokud se ho jednou podaří dosáhnout, bude probíhat věčně se stejnou rychlostí“
(Dialog, s. 35)
´Pohyb po horizontále je ve skutečnosti podle Galilea pohybem kolem středu Země, tj. kruhový pohyb,
tj. kruhové pojetí setrvačnosti.
´Teprve Descartes pochopil setrvačný pohyb jako přímočarý.
Galileo Galilei
V. Sublunární svět: Fyzika

‹#›
a)U Aristotela je optimální stav klidu: pohyb je narušením řádu (na Zemi) a vždy končí spočinutím v
přirozeném místě; princip setrvačnosti: těleso buď stojí, nebo se pohybuje do nekonečna. To, co si
vyžaduje kauzální vysvětlení není pohyb, ale změny pohybu – tedy zrychlení, nebo zpomalení, která
jsou výsledkem nějakého silového působení.
b)Zrušení rozdílu mezi sublunární a supralunární sférou (kruhový pohyb planet).
c)Byl důležitý ve fyzikální argumentaci pro heliocentrismus.
Význam principu setrvačnosti
Galileo Galilei
V. Sublunární svět: Fyzika

‹#›
´Dialog o dvou systémech světa (1632) - Filippo Salviati (1583-1614), Francesco Sagredo (1571-1620)
– aristotelik „prosťáček“ Simplicio. ´Gal. zde zejména vysvětluje, že je možné vymyslet fyzikální
vysvětlení pohybu na rotující Zemi.
´Zásadní kontrafaktuální argumentů geocentriků:
´„Kdyby země rotovala od západu k východu:
´– mraky by byly unášeny od východu k západu;
´– šípy by nepadaly zpět na stejné místo, ale západně od něj;
´– cítili bychom silný vír vanoucí od východu k západu“
´Tycho Brahe: když na plující lodi vyhodíme objekt do vzduchu, nedopadne na stejné místo – to samé
platí pro rotující Zemi.
Argumenty geocentriků
Galileo Galilei
V. Sublunární svět: Fyzika

‹#›
´V Dialogu mnoho myšlenkových experimentů
´Koule svržená ze stěžně plující lodě dopadne k patě stěžně – viz
https://www.youtube.com/watch?time_continue=66&v=v0gg1F0sz0E
´V podpalubí nejsme na základě pohybů předmětů (kapání vody do nádobí) schopni rozhodnout, jestli
se loď pohybuje nebo ne. To platí i pro Zemi.
´Hodně přezkušování v 17. století.
´4. část Dialogu: Gal. byl přesvědčen, že příliv a odliv jsou důsledky rotace Země.
Obhajoba heliocentrismu
Galileo Galilei
V. Sublunární svět: Fyzika

‹#›
3. René Descartes (1596-1650)
V. Sublunární svět: Fyzika
3. René Descartes
Image result for rené descartes

‹#›
´Moderní „epistemologické“ čtení Descarta, ve skutečnosti ho mnohem více zajímala věda (fyzika,
kosmologie, optika, medicína, fyziologie…). ´Principy filosofie (1644) – I. epistemologie +
metafyzika; II. hmota a pohyb; III. vznik a uspořádání kosmu (teorie vírů); IV. Vznik Země a různé
pozemské jevy. ´Medicínský výklad člověka ve spisu O člověku a ve Vášních duše.
´Matematika a optika - Geometrie, Dioptrika a Meteory.
´
Úvod
V. Sublunární svět: Fyzika
3. René Descartes
Image result for rené descartes essais

‹#›
´Tři substance: Deus, substantia cogitans a substantia corporea (extensa).
´Existují pouze primární kvality, sekundární jsou fantomy v našich smyslech.
´Tělesná substance vyplňuje vše. Prostor = rozlehlost.
´První východisko: prostor je beze zbytku vyplněn tělesnou substancí neboli hmotou: prostor splývá
s hmotou a hmota s prostorem.
´Druhé východisko: pohyb přetváří hmotu.
´Příroda se skládá z látky a pohybu, který způsobuje rozmanitost jejích forem.
´
Východiska karteziánské fyziky
V. Sublunární svět: Fyzika
3. René Descartes

‹#›
a)Ontologická homogenizace přírody (neexistuje dělení na sub/supralunární). b)Nekonečnost prostoru:
svět máme chápat jako svět bez hranic, jako neohraničený interminatum. Pozitivně pojatý atribut
nekonečnosti náleží pouze Bohu. Země a sluneční soustava jsou banální součásti bezmezného kosmu.
c)Neexistují atomy jakožto nedělitelné části hmoty. Ale existují dělitelné korpuskule – ty jsou
různě velké a úplně zaplňují prostor jako kuličky a různé odštěpky.
d)Prázdno neexistuje.
´
Důsledky
V. Sublunární svět: Fyzika
3. René Descartes
Image result for rené descartes matter in motion

‹#›
´Víry: v pohybující se hmotě vznikají kruhy, víry.
a)Pohyb ve vlastním/náležitém smyslu (proprie): přemisťování jedné části hmoty, tj. jednoho tělesa,
„ze sousedství těch těles, která se ho bezprostředně dotýkají a které chápeme jako by byla v klidu,
do sousedství jiných těles.“ Tento pohyb funguje jako princip individuace.
b)Pohyb v běžném smyslu (vulgare): smyslově vnímatelný pohyb. Loď unášená proudem řeky je nehybná
ve vlastním smyslu (splývá s hmotou řeky), v běžném smyslu se však pohybuje vzhledem ke břehům.
´Relační chápání pohybu – v protikladu vůči pohybu v newtonovském absolutním prostoru: U Newtona se
pohybují tělesa v prostoru jakoby v jakési obrovské nádobě, u Descarta se tělesa pohybují vůči sobě
navzájem.
´Rozdíl mezi rychlostí tělesa a sousedního prostředí je kritériem jeho existence. Dynamická
koncepce univerza. Neplatí již statický řád ani statická harmonie těles, která jsou buď v klidu,
nebo se pohybují kolem svých neměnných středů.
´
Pohyb
V. Sublunární svět: Fyzika
3. René Descartes

‹#›
a)První příčinou je Bůh = univerzální a primární příčina všech pohybů ve světě.
´Bůh zachovává ve hmotě v každém okamžiku stejnou kvantitu pohybu, kolik do ní na počátku vložil.
´První zákon zachování hybnosti – hybnost (velikost pohybu) celého vesmíru zůstává stále stejná.
´Teologické zdůvodnění fyziky: Bůh jako garant fyzikální konstantnosti univerza.
b)Zvláštní příčiny pohybu: zákony přírody, které dávají pohyb jednotlivým částem hmoty, tj.
jednotlivým tělesům
´
Dvě příčiny pohybu
V. Sublunární svět: Fyzika
3. René Descartes

‹#›
´1. zákon: Každá věc, která je jednoduchá a nedělitelná, pokud to závisí na ní, setrvává vždy v tom
samém stavu a mění ho jen kvůli vnějším příčinám. ´2.  zákon: Každá část hmoty sama od sebe usiluje
pohybovat se jen ve směru přímočarém, nikoli zakřiveném. ´3. zákon: Při srážce se silnějším tělesem
neztrácí těleso nic ze svého pohybu, při srážce se slabším tělesem ztrácí tolik pohybu, kolik ho
odevzdává.
´První a druhý zákon vyjadřují princip setrvačnosti.
´Setrvačnost je negativním pojmem, protože označuje těleso, na něž nepůsobí jiná tělesa. Nevyžaduje
si kauzální vysvětlení – to si vyžaduje změna rychlosti.
´
Zvláštní příčiny pohybu = zákony
V. Sublunární svět: Fyzika
3. René Descartes

‹#›
´Descartes neměl pojem síly – vše se odehrává na základě kolizí korpuskulí/částic.
´Descartes jako první konzistentně zformuloval princip setrvačnosti – ale nikdy jej patřičně
nevyužil – v jeho přírodě se nacházejí jen složité křivočaré nebo zrychlené pohyby.
´Třetí zákon formuluje obecné pravidlo pro chování korpuskulí při srážce. Ve světě, kde matérie
vyplňuje celý prostor a prázdno neexistuje, musí mít každý pohyb za následek srážku.
´Redukce všech procesů na srážky korpuskulí měla vést k odmítnutí všech sil (sympatií, astrálních
vlivů atp.). Tedy: Smyslem kartez. přírodní filosofie bylo také vyvrátit renesanční vitalistický
kosmos, kde existovala různá působení na dálku: sympatie, astrologie, magie.
´Odmítnutí existence sil = odmítnutí působení na dálku (proto karteziáni až do 18. století odmítali
Newtonovu gravitační sílu).
´
Fyzika srážek
V. Sublunární svět: Fyzika
3. René Descartes
Image result for rené descartes collision corpuscules

‹#›
´Kosmologie je založena na idejí vírů hmoty.
´Většina astronomů 17. století souhlasila se, že vesmír je vyplněn fluidní hmotou/éterem.
´S první kosmologií „vírů“ přišel epikurejec Lucretius (De rerum natura) – nová filosofie se mohla
vydávat za oživení starého atomismu.
´„Můžeme si to představit, když například pozorujeme řeku na místech, kde vracející se voda vytváří
vír. Pokud na této vodě plavou různá stébla trávy, spatříme, že jedny voda unáší, jiné se točí
kolem vlastního středu a ukončí svůj kruhový pohyb tím rychleji, čím blíže jsou ke středu víru, a i
když vždy usilují o kruhové pohyby, stěží se jim to podaří, protože se od dokonalého kruhu stále
trochu odchylují do délky a do šířky. Právě tak si toto všechno můžeme představit o planetách a
jedině takto je možné vysvětlit všechny jejich jevy.“ (Principy filosofie III, 30)
´
Descartova kosmologie – „vodní svět“
V. Sublunární svět: Fyzika
3. René Descartes

‹#›
´Sluneční soustava = vír, v jehož středu je slunce.
´Slunce – částice „prvního elementu“, malé a pohyblivé korpuskule.
´Vesmírný prostor – částice „druhého elementu“.
´Nebeská tělesa, vč. Země – velké a nepohyblivé částice „třetího elementu“. ´Rotující Slunce
strhává částice druhého elementu, které jsou v kontaktu s jeho povrchem. Tím se vesmírná hmota
roztáčí a vzniká vír, který unáší planety nestejnou rychlostí podle vzdálenosti od středu/Slunce.
´Odstředivému „uplavávání“ planety do vesmíru brání tlak okolních vírů.
´
Víry
V. Sublunární svět: Fyzika
3. René Descartes
Image result for rené descartes collision corpuscules

‹#›
´Ve vesmíru je nespočet vírů, v jejich středu je rotující hvězda unášející planety. ´Víry jsou k
sobě nakloněny, otáčejí se kolem různých os, aby nedocházelo k interferencím mezi víry (proudění
hmoty mezi víry). ´Desc. byl vyděšen procesem s Galileim a vždy trval na tom, že popírá pohyb Země:
Země je unášena vírem, proto se nepřemisťuje vzhledem k látce, která ji obklopuje – a proto jí
nenáleží pohyb ve vlastním smyslu. ´Kosmos není explicitně nekonečný, ale „neukončený“
(indefinitum) a bez hranic (interminatum). ´Byla to kvalitativní kosmologie, která nedávala žádné
kvantitativní predikce. Cílem byla explanační přesvědčivost – přírodní svět se dá vysvětlit pouze
na základě rozumu, tj. pomocí předpokládaných korpuskulí.
´
V. Sublunární svět: Fyzika
3. René Descartes
Image result for fontenelle plurality of worlds

‹#›
4. Isaac Newton (1642-1727)
V. Sublunární svět: Fyzika
4. Isaac Newton
Image result for isaac newton

‹#›
´Narodil se jako pohrobek do rodiny statkářů.
´Studoval v Cambrige na Trinity College.
´1665-1667 – Vypukla morová epidemie – Newton se vrátil na statek.
´1669 Profesor matematiky na Cambridgi, ale hlavně se věnoval alchymii (až do r. 1693).
´Na popud E. Hallyeho pracoval v letech 1684-1686 na spisu Philosophiae naturalis principia
mathematica (Matematické principy přírodní filosofie, č. 2020).
´Od r. 1696 – správce mincovny v Tower, honil penězokazy.
´R. 1703 se nadto stal předsedou Royal Society  - nechutný spor s Leibnizem o prvenství
infinitesimálního počtu.
´Hlavní optické dílo Opticks: or a Treatise of the Reflections, Refractions, Inflections and
Colours of Light (1704).
´Byl pompézně pohřben ve Westminsterském opatství.
´
Život a dílo
V. Sublunární svět: Fyzika
4. Isaac Newton
http://www.newtonproject.sussex.ac.uk/prism.php?id=1
http://webapp1.dlib.indiana.edu/newton/index.jsp

‹#›
´Antitrinitář na cambridgeské College of the Holy and Undivided Trinity
´Dějiny křesťanství = podvod trinitářských zloduchů ze čtvrtého a pátého století = dějiny
odpadlictví (great Apostacy) od skutečné antitrinitářské víry.
´Newton se obával, aby jeho přírodní filosofie nebyla interpretována a) materialisticky a
ateisticky; b) deisticky, proto trval na tom:
a)Svět je výsledkem boží volby, božího rozhodnutí – nepovstal sám od sebe, na základě fungování
přírodních zákonitostí – hmota se nemohla zorganizovat sama od sebe.
b)Svět v každém okamžiku závisí na Bohu.
´
Newtonova teologie
V. Sublunární svět: Fyzika
4. Isaac Newton
Image result for isaac newton manuscripts

‹#›
´Ad a) Vesmír „nemohl vzniknout bez rozhodnutí a panství inteligentní a mocné bytosti“ (Principia,
527).
´Představa kontingentního světa: neexistuje imanentní nutnost pro existenci a vznik světa.
´„ze slepé metafyzické nutnosti, která je vždy a všude stejná, by nemohla povstat různorodost věcí,
jež mohla vzejít pouze z myšlenek a vůle nutně existující bytosti“ (528).
´Dopis Bentleymu: „Proč je zde v našem systému jedno těleso určeno, aby skýtalo světlo a teplo všem
ostatním, toho neznám žádným důvod, než že autor systému to pokládal za vhodné.“
´Kosmologická struktura světa i zákony přírody by byly mohly vypadat jinak, kdyby Bůh chtěl.
´
a) svět jako výsledek volby
V. Sublunární svět: Fyzika
4. Isaac Newton

‹#›
´Bůh nejenže stvořil věci a spojil je dohromady, ale je také „nepřetržitým uchovavatelem jejich
původních sil“.
´K ničemu nedojde bez jeho „nepřetržitého řízení a dohledu“.
´Názor, že svět je ohromný stroj (great Machine), který by se choval jako hodiny a běžel bez
podpory hodináře, je materialistický. Z Boha činí pouhou „nadsvětskou inteligenci“, která nemá
faktickou moc nad světem. ´Myšlenka, podle níž „běh světa může pokračovat, aniž by ho nepřetržitě
řídil Bůh“, vede k vyloučení Boha ze světa, tj. k ateismu. ´K další existenci světa je třeba
„nepřetržité a nepřerušované vykonávání Boží moci a vlády“ (všechny citáty z korespondence
Clarka/Newtona s Leibnizem).
´
b) svět závislý na Bohu
V. Sublunární svět: Fyzika
4. Isaac Newton

‹#›
´základním pojmem Principií je gravitace
´Newton vycházel ze dvou problémů, které po sobě zanechal Galileo:
a)Proč pozemská tělesa, zejména projektily, neulétnou do kosmického prostoru?
b)Jaké síly drží planety na jejich drahách?
´Měsíc = projektil z kanónu – jeho pohyb je přesně vyvážen mezi „odstředivou“ (centrifugální) a
„dostředivou“ (tj. centripetální) silou, tj. gravitací. Rovnováha plyne z toho, že gravitace není
kolem Země stále stejná, ale klesá se vzdáleností.
´
Základní principy Newtonovy přírodní filosofie
V. Sublunární svět: Fyzika
4. Isaac Newton

‹#›
´Průlom: planety obíhají na svých drahách díky působení
stejné síly, jaká způsobuje pád jablka z jabloně.
´Newtonovi předchůdci věřili, že planety se pohybují:
a)Díky magnetické síly.
b)Díky vírům.
´Gravitace je univerzální vlastnost: každé těleso přitahuje jiné těleso – i jablko přitahuje Zemi.
´Gravitace souvisí s masou/hmotností.
´Řada lidí tušila, že gravitace klesá s druhou mocninou (čtvercem) vzdálenosti:
´Tady skončily Newtonovy úvahy kolem roku 1666 – legenda s jablkem.
´1684 Návštěva Halleyho v Cambridgi: Newton dokázal vyvodit Keplerovy zákony z působení gravitační
síly – právě ta vytváří elipitické, nikoli kruhové oběžné dráhy. Dosud neexistovala souvislost mezi
elipsami a působením sil.
´
Cesta k Principům
V. Sublunární svět: Fyzika
4. Isaac Newton
Image result for isaac newton gravity

‹#›
´Halleymu Newton poslal za 3 měsíce De motu corporum s příslušnými výpočty, pak tento spis rozšířil
na Principia.
´Matematické principy přírodní filosofie : důraz na matematiku a odmítání metafyziky.
´Tři části – tři knihy.
´Výklad more geometrico (bez diferenciálních rovnic).
´I. kniha: pohyby těles pod vlivem sil, ale bez tření a odporu. Na počátku Definitiones, Axiomata
pak výčet jejich důsledků.
´II. kniha je věnovaná pohybu těles, na které působí gravitační síla, v prostředí, které klade
odpor, a rovnováze kapalin. Hlavní téma – vyvrácení teorie vírů.
´III. kniha – Systema mundi – matematická kosmologie. Aplikace pojmů a poznatků z I. a II. knihy na
astronomická data.
´
Principia
V. Sublunární svět: Fyzika
4. Isaac Newton

‹#›
´1. Zákon setrvačnosti: Těleso zůstává v klidu nebo rovnoměrném přímočarém pohybu, není-li donuceno
změnit tento stav silou, která na něj působí. ´2. Zákon síly. Změna velikosti pohybu je úměrná
vnější síle a děje se ve směru přímky, po níž ona síla působí. (Dnes se druhý zákon vymezuje takto:
Zrychlení a, které nějaká síla F udělí tělesu,  je tím větší, čím větší je tato síla, a tím menší
čím větší je hmotnost m tělesa, tedy a=F/m. ´3. Zákon akce a reakce. Akce je vždy rovna reakci.
Působení dvou těles jednoho na druhé jsou vždy rovné a v opačných směrech. Pokud tlačím na kamen
prstem, působí kamen stejnou silou na můj prst.
´
Newtonovy pohybové zákony
V. Sublunární svět: Fyzika
4. Isaac Newton

‹#›
´Podle 1. zákona by planety měly po přímé dráze uletět do prostoru. ´Podle 2. zákona – na planety
působí dostředivá/gravitační síla. ´3. zákon: Měsíc přitahuje Zemi stejnou silou, jakou Země
přitahuje Měsíc; stejné platí pro jablko i Zemi: gravitace způsobuje, že jablko mění svou polohu
(při pádu). Ze Slunce netryská síla (Kepler), gravitace je vzájemný vztah, který závisí na množství
hmoty/mase. Výsledkem dynamického vzájemného působení je systém, kde se síly projevují v podobě
zakřivených drah, tj. elips.
´
Aplikace pohybových zákonů na pohyb planet
V. Sublunární svět: Fyzika
4. Isaac Newton

‹#›
´Vše v kosmu sleduje stejný zákon
 – zákon gravitace.
´
´
´Důsledky gravitačního zákona:
a)Pohyb Saturnu – perturbace – problém tří těles – možnost teoretického vyvození existence tělesa.
b)Pohybu Měsíce a jeho perturbace – přesné matematické zachycení dráhy Měsíce a také Jupiterových
satelitů.
c)Země je na pólech zploštělá – intenzita gravitačního pole je na rovníku větší než na pólu. Kvůli
tomu je zemská osa skloněná – opisuje v prostoru plášť kužele – my to vidíme jako precesi
rovnodennosti – Newton ji dokázal vysvětlit jako důsledek gravitace.
d)Výklad slapových jevů : „Příliv a odliv moře jsou způsobeny působením slunce a měsíce.“
e)Kometa z roku 1680.
´
Gravitační zákon
V. Sublunární svět: Fyzika
4. Isaac Newton
Illustration of a comet’s parabolic orbit by Isaac Newton.

‹#›
Seznam témat


VI. Mikrokosmos a živý svět: Medicína a vědy o životě
Image result for ancient medicine


‹#›
1. Antická tradice
VI. Mikrokosmos a živý svět
1. Antická tradice
Image result for ancient medicine

‹#›
´Hippokratés (460-377 př. n. l), Corpus hippocraticum (2 sv. česky)
´Medicínské postupy byly založené na zkušenosti.
´Zdraví = rovnováha tělesných šťáv.
´Nemoc = narušení rovnováhy.
´
Základy antické medicíny
VI. Mikrokosmos a živý svět
1. Antická tradice

‹#›
´Úkolem lékaře = obnovení rovnováhy: pocení, zvracení, projímadla, flebotomie – pouštění žilou.
´Dělení: lékaři (iatroi) vs. chirurgové-ranhojiči; chirurgia  = cheir – ruka a ergon – práce
(„práce rukou“). ´Hippokratovští lékaři znali příčiny nemocí a předepisovali úpravy životosprávy;
ranhojiči – „řemeslníci“.
´Rozkvět alexandrijské medicíny v helénistické době: pitvy, empirikové vs. Racionalisté.
´Galénos z Pergama (130–210 n. l.): lékař gladiátorů, pitvy zvířat, analogie s lidským tělem,
chápání příčin. ´Širší přírodně filosofický kontext medicíny: stoické penuma; rozvíjel
hippokratovské humorální paradigma. ´Hlavní prostředek k udržení rovnováhy šťáv = energické
pouštění žilou – 2x denně, podruhé do bezvědomí; - krvácení = obrana před chorobami → ženy jsou
díky menstruaci zdravější.
´Dalších asi 470 léčivých látek, životospráva.
´
VI. Mikrokosmos a živý svět
1. Antická tradice

‹#›
´Arabové, Ibn Síná (Avicenna, 980-1037), Kánon medicíny. ´Dělení na univerzitní lékaře a praktické
ranhojiče. ´Koncem středověku : veřejné pitvy pro medicínské účely v Itálii, poprvé v Bologni 1315
a ještě v Padově. ´Lékaři nepitvali – předčítali Galéna, ranhojiči pitvali.
´
Středověká medicína
VI. Mikrokosmos a živý svět
1. Antická tradice
Image result for ancient medicine

‹#›
2. Renesanční anatomie
VI. Mikrokosmos a živý svět
2. Renesanční anatomie
Image result for ancient medicine

‹#›
´Veřejné pitvy v Padově; nedostatek těl – krádeže na hřbitovech, pitvy se dělaly v zimě, dohoda se
soudci.
´Vesalius nepředčítal Galéna, ale sám pitval.
´Nelze používat analogii mezi zvířecí a lidskou anatomií: srovnání lidské a opičí kostry.
´Videjko: https://www.youtube.com/watch?v=3FX07HzYyqI&ab_channel=CrashCourse
Andreas Vesalius (1514-1564)
VI. Mikrokosmos a živý svět
2. Renesanční anatomie

‹#›
´De humani corporis fabrica (O stavbě lidského těla), 1543 : anatomický atlas. ´Detailní ilustrace
doprovázené popisy kostry, svalů, nervového systému, cév i vnitřních orgánů.
´Opravení asi 200 omylů galénovské astronomie.
´Pohled do lidského těla bez pitvání.
´Etablování vědecké ilustrace jako specifického výtvarného žánru: nejlepší malíři Tizianovy školy.
´Vesaliovy nákresy někdy následují Galéna a spíše zobrazují ústrojí prasat a opic. ´Legitimizace
možnosti rozejít se s antikou a Galénovou autoritou.
´
Vesaliovo dílo
VI. Mikrokosmos a živý svět
2. Renesanční anatomie
Image result for vesalius de arte anatomica"

‹#›
´V humanistickém duchu požadoval obnovení
oboru (medicíny), který podlehl úpadku:
obnovena měla být antická velikost oboru.
Žádný revoluční pokrokářský duch! ´R. 1541 se Vesalius podílel na velkém vydání
latinských překladů Galénových spisů: právě
jejich zpřístupnění povede ke znovuobnovení
oboru po středověkém barbarství. ´Galénos pro Vesalia zůstává vzorem: opravuje
Galéna, ale nemění nic na systému galénovské
medicíny. ´Anatomie byla deskriptivní discipilína a nesouvisela s léčením: čili se dál mohutně
pouštělo žilou.
´Lepší anatomické znalosti nezpochybnily galénovskou léčbu.
´Pitvání se stalo součástí lékařského vzdělání: stavba tzv. „anatomických amfiteátrů“.
´
Vesaliův humanismus
VI. Mikrokosmos a živý svět
2. Renesanční anatomie
Výsledek obrázku pro theatrum anatomicum

‹#›
3. Objev krevního oběhu
VI. Mikrokosmos a živý svět
3. Objev krevního oběhu
Pro připomenutí:

‹#›
´Galénos: dva typy krve:
´Žilní: výživa, játra, spotřebována v orgánech.
´Tepenná: srdce, životní princip – pneuma, spirituální princip života.
´Krev tepe tepnami kvůli přirozené pulsativní schopnosti krve.
´Krev prosakuje mezi pravou a levou srdeční komorou skrze malé póry v přepážce (septum).
´
Galénovo pojetí krve
VI. Mikrokosmos a živý svět
3. Objev krevního oběhu
Image result for galenus medicine

‹#›
´Fabricius d‘Aquapendente (1533-1619): objev chlopní v žílách (1574).
´Realdo Colombo (1510-1559): malý krevní oběh (asi 1559): krev jde z pravé komory do plic, kde se
okysličí a vrací se do srdce. ´Srdce = sval: při diastole srdeční svalstvo ochabuje a plní se krví;
zatímco při systole dojde ke stažení svaloviny srdečních komor, vytlačující krev do velkého oběhu
(levá komora), nebo do malého oběhu (pravá komora).
´Srdce pracuje při systole : pumpuje krev do těla.
´
Cesta k objevu oběhu:
VI. Mikrokosmos a živý svět
3. Objev krevního oběhu

‹#›
´William Harvey (1578-1657): studoval 1600-1602 v Padově u d’Acquapendenta ´V Anglii byl lékařem
králů Jakuba I. a pak Karla I.; aristokratická klientela. ´Exercitatio anatomica de motu cordis et
sanguinis in animalibus (Anatomické cvičení o pohybu srdce a krve ve zvířatech, 1628).
´Představil víceméně správný výklad krevního oběhu.
´Problém: spojení mezi tepnami a žílami. Nepoužíval mikroskop, a proto neobjevil anastomózu
(spojení cév). ´Svou teorii založil na víře, že příroda nezapomněla kruh uzavřít.
´
Harvey – objevitel krevního oběhu
VI. Mikrokosmos a živý svět
3. Objev krevního oběhu
Image result for william harvey

‹#›
1)„Aristotelský projekt“: učinit ze zkoumání živého světa (historia naturalis) aristotelskou „vědu“
(epistémé/scientia), tj. systematické vědění o příčinách. Idea jeho zkoumání tedy byla aristotelská
→ ani Harvey nebyl revolucionář.
2)Vitalista: krev obsahuje jakýsi princip, „který odpovídá elementu hvězd“ – je zdrojem života a
oduševňuje materiální těla.
3)Brilantní pozorovatel a experimentátor: rád pitval své přátele, využíval zkušenosti řezníků s
odkrvováním porážených zvířat.
´Krátké videjko: https://www.youtube.com/watch?v=w6q50_qNMoA&ab_channel=RoyalCollegeofPhysicians
´Dlouhé a velmi krvavé videjko.
https://www.youtube.com/watch?v=oQTLCBtCUb0&ab_channel=JennaHealey
´
Cesta k objevu krevního oběhu
VI. Mikrokosmos a živý svět
3. Objev krevního oběhu

‹#›
4)Krevní oběh jako mechanický systém: srdce – pumpa; cévy – trubky; chlopně – ventily.
5)Kvantitativní úvahy: srdcem projde několikanásobek váhy člověka. ´Ačkoliv objev zpochybňoval
Galénovu medicínu, dál se léčilo podle Galéna. ´V 1660’s první pokusy s transfúzemi: kvůli úmrtím
byly zakázány.
´Harvey nepochopil funkci plic:
´Robert Boyle (1627–1691) + Robert Hooke (1635–1703): pokusy na živých zvířatech: umělá respirace
psů.
´
VI. Mikrokosmos a živý svět
3. Objev krevního oběhu

‹#›
4. Zkoumání mikrosvěta
VI. Mikrokosmos a živý svět
4. Zkoumání mikrosvěta
Výsledek obrázku pro robert hooke flea

‹#›
´Mikroskop odhalil zcela nový svět – „druhá
propast nekonečna“ (Pascal). ´Aristotelés: lidské orgány jsou nastavené
adekvátně vůči skutečnosti → nemyslitelnost
neviditelného a odlišného mikrosvěta; ´Látka a živly představují homogenní kontinuum → látka je
indiferentní ke zvětšování (při zvětšení kapky vody bychom viděli zase jenom vodu) → nemyslitelnost
mikroskopu a mikrosvěta.
´Pohled do mikroskopu vyvolal šok.
´
Mikroskop
VI. Mikrokosmos a živý svět
4. Zkoumání mikrosvěta
Image result for roztoči

‹#›
´Marcello Malpighi (1628–1694):
´Chtěl dokázat Harveyův objev – zaplnit „mezeru v kruhu“;
´Zkoumal žáby a netopýry: cévky v jejich plících;
´Na křídelních membránách netopýrů objevil vlásečnice.
´Nehemiah Grew (1641-1712): jako první se věnoval fyziologii a anatomii rostlin.
´Objev rozmnožovacích orgánů: tyčinky a pestíky.
´
Objev vlásečnic a sexuality rostlin
VI. Mikrokosmos a živý svět
4. Zkoumání mikrosvěta

‹#›
´Jan Swammerdam (1637–1680) a Robert Hooke (1635-1703), Micrographia 1665.
´Děsivé bytosti a monstra pod mikroskopem.
´Úžas nad jejich disponovaností k životu: klepítka, chloupky, oči.
´Často kosmologický důkaz boží existence.
´Hooke: objev buněk.
´
Hmyz
VI. Mikrokosmos a živý svět
4. Zkoumání mikrosvěta

‹#›
´Holandský obchodník s plátnem.
´Sám si vyráběl malé jednoduché a tehdy nesmírně výkonné mikroskopy (cca 250x zvětšení).
´Pozoroval soustavně přes 50 let; svá pozorování posílal do prvního vědeckého časopisu Transactions
of the Royal Society.
Antoni van Leuwenhoek (1632-1723)
VI. Mikrokosmos a živý svět
4. Zkoumání mikrosvěta
Výsledek obrázku pro Leeuwenhoek microscopes

‹#›
´Prvoci (protozoa) – nálevníci: mikroskopické jednobuněčné organismy – animalcula (zvířátka).
´Zpozoroval je v kapkách vody z kaluže, v zubním plaku aj. ´Spermie – spermatozoa (zvířátka v
semeni): ve spermatu psů, kohoutů a vlastním našel malá zvířátka, která se velmi rychle pohybují.
´Potvrdil existenci vlásečnic (Malphigi) a buněk (Hooke), aniž by věděl, že byly zpozorovány před
ním.
´
Leeuwenhoekovy objevy
VI. Mikrokosmos a živý svět
4. Zkoumání mikrosvěta
Image result for leewenhoek

‹#›
´Dopisy Royal Society jsou představení L.-ovy vlastní tělesnosti.
´Detailní zprávy o svém spermatu, moči, potu, hygienických návycích atp.
´Vědci měli žít zdrženlivě, dodržovat celibát – L. kladl důraz na počestnost svého čerstvého
spermatu: výsledek manželského styku, ne hříšných praktik.
´Námitky: spermie vznikají jako příznak rozkladu spermatu, nebo jsou příznakem kapavky atp.
´Sperma 30 druhů živočichů, sbíral sperma při jejich kopulaci, nebo jim uřezával varlata.
´Nebyl dobrý ilustrátor: málo obrázků – literární analogie.
´
Mikroskopistova praxe
VI. Mikrokosmos a živý svět
4. Zkoumání mikrosvěta

‹#›
5. Plození a rozmnožování
VI. Mikrokosmos a živý svět
5. Plození a rozmnožování

‹#›
´Aristotelés – tři způsoby rozmnožování:
§Sexuální.
§Asexuální (měkkýši, korýši).
§Spontánní plození/zrození/vznik (generatio)
(komáři, mouchy líhnoucí se v blátě nebo humusu).
´
Aristotelské stanovisko
VI. Mikrokosmos a živý svět
5. Plození a rozmnožování
Image result for early modern preformationism

‹#›
´Aristotelova teorie: organismus se vyvíjí z jednoduché nerozlišené substance ke složitějším
strukturám (nezaměňovat s moderním pojmem vývoje!)
´Samec – samčí semeno – forma – aktualita.
´Samička – ženské semeno – látka – pasivita (ženská vajíčka byla objevena až r. 1827).
´Spojen semen vzniká zárodek: vývoj zárodku = aktualizace potence.
´Epigenesis = teleologický proces řízení duchovním prvkem.
´Správný vývoj = muž; nedostatečná aktualizace = monstrozita, nejčastěji žena.
´Galénos rozvíjel Aristotela: úloha vaječníků – smíšení obou semen – slabší srdce = méně tepla,
tedy studenější muž = žena.
´
Epigeneze
VI. Mikrokosmos a živý svět
5. Plození a rozmnožování

‹#›
´Harvey: Exercitationes de generatione animalium  (Úvahy o plození/vzniku živočichů, 1651).
´Mnoho let experimentů – rozřezával oplodněné laně a snažil se najít zárodek, marně.
´Nenašel zárodečnou látku vzniklou z mužského a ženského příspěvku → od samce nepřichází materiální
„příspěvek“.
´Semeno vyvolává nemoc - oplodnění = nákaza: ženy zvrací a jsou slabé.
´Omne vivum ex ovo - vše živé pochází z vajíčka.
´Jeho vajíčko byl ve skutečnosti fétus (tj. viditelný plod).
´Ženská vajíčka byla objevena až r. 1827 (Karl Ernst von Baer).
´Vajíčka byla postulátem, který si epigeneze vyžadovala.
´Harvey byl posledním významným představitelem epigenze v 17. a ještě dlouho v 18. století na něj
nikdo nenavázal – diskurs ovládla alternativní teorie.
´
Harvey
VI. Mikrokosmos a živý svět
5. Plození a rozmnožování

‹#›
´V ženském či mužském sementu existuje miniaturní budoucí hotové individuum; nedochází k vývoji,
ale jen ke zvětšování.
´Všechny živé bytosti byly stvořeny již na počátku světa: postupně jen vstupují jen do existence,
když jsou během početí aktualizovány, spuštěny, oživeny jejich miniatury.
´Všichni lidé existovali na počátku v Adamových varlatech a Evině děloze – my máme ve svých
pohlavních orgánech v miniaturní verzi všechny své potomky.
´Preformacionismus byl v 17. století moderní a pokrokovou teorií, protože byl v souladu s
tehdejšími poznatky, jako byly.
´
Preformační teorie
VI. Mikrokosmos a živý svět
5. Plození a rozmnožování
Image result for early modern preformationism

‹#›
a)Dobové úvahy o nekonečnu:
´Matematici (Leibniz, Newton aj.) diskutovali o povaze nekonečna: předpokládala se nekončná
dělitelnost geometrického kontinua.
´Blaise Pascal, Pensées (Myšlenky, 1670): Země je v kosmu „nepostižitelný bod“; kromě vesmíru
existuje „druhá propast nekonečna“: neviditelný mikrosvět. Mikroskopy nám odhalily, že roztoči mají
své vlastní orgány, v nich krev, páru v této krvi a atomy v této páře. Tyto atomy ukrývají
„nekonečné množství vesmírů, z nichž každý má svoji oblohu, svoje planety, svoji zemi ve stejném
poměru jako svět viditelný“. Mikroskopická univerza mají svoje roztoče, kteří zase sestávají z
orgánů, krve, páry a atomů, jež obsahují další světy. Vůči skutečnosti člověk nic neznamená:
´„Nic proti nekonečnu, všecko proti ničemu, střed mezi ničím a vším. Pochopení krajností jest
nekonečně vzdálen, konec věcí i jejich princip jest mu nepřemožitelně skryt v neproniknutelném
tajemství, stejně neschopen jest viděti nic, z čehož vzešel, i nekonečno, které jej pohlcuje.“
(Pascal, Myšlenky, 1909, 28-30)
´
VI. Mikrokosmos a živý svět
5. Plození a rozmnožování

‹#›
´Před poznání buněčné struktury organismů neexistoval žádný věrohodný limit pro jejich zmenšování:
Roztoči mají své vlastní roztoče, kteří je koušou.
´Představa samců a samic, kteří v sobě mají zárodky všech budoucích generací, byla zcela věrohodná.
´Stáří Země bylo odhadováno asi na cca 5000 let, tj. asi 250 generací lidí – ani počet budoucích
generací zase nebyl zase tak velký (blízký konec světa).
´
VI. Mikrokosmos a živý svět
5. Plození a rozmnožování
Image result for look through microscope

‹#›
b)Mechanistické vidění světa:
´Mechanicismus: celý přírodní svět lze vysvětlit prostřednictvím hmotných částic v pohybu, které
uvádí do pohybu Bůh (Descartes aj.).
´Mechanistický preformacionismus odmítal duchovní principy a teleologii, kterou předpokládala
epigeneze.
´Descartes: rozmnožování jako mechanické interakce části shluků částic od otce i od matky.
´Nebylo však jasné, jak se hmota může sama zorganizovat v orgány: a řešením byl právě
preformacionismu: všechna individua rostou ze zárodků, které stvořil Bůh na počátku světa.
´Preformacionismus = snaha zachránit mechanistický výklad světa pomocí části – současně potvrdit
svrchovanost Boha nad přírodou.
´
VI. Mikrokosmos a živý svět
5. Plození a rozmnožování

‹#›
c)Mikroskopická zkoumání:
´Preformacionismus podporovali Malpighi, Swammerdam i Leeuwenhoek.
´Filosofické pozadí dodali Leibniz a karteziánský filosof N. Malebranche (1638-1715).
´Malebranche: „emboîtement“ – „zapadání do sebe“, matrjošky: v semeni/vajíčkách nekonečné řady
malinkatých rostlinek a zvířat, které v sobě nesly další tisíce zárodků. Chtěl uchovat představu
pasivního světa, který je zcela závislý na stvořitelské moci.
´
VI. Mikrokosmos a živý svět
5. Plození a rozmnožování

‹#›
´Leibniz nechtěl zachránit mechanicismus; v preformacionismu viděl ztělesnění své monadologie.
´Preformacionismus = nerodí se nový život, oplození = transformace miniatury v malého človíčka
´Leibniz – Principy přírody a milosti (1712-1714):
´„Živí tvorové (…) nepocházejí z procesu hnilobného rozkladu (…) nýbrž z preformovaných semen a
jsou tedy jen obměnou preexistujících živých tvorů. V semenech velkých živočichů jsou malí
živočichové, kteří při početí přijímají nové roucho a přivlastňují si je, což jim umožňuje živit a
zvětšovat se a dostat se na vyšší jeviště, a tím způsobit rozmnožení velkého živočicha.“
(Monadologie a jiné práce, s. 148)
´
Leibniz jako představitel preformacionismu
VI. Mikrokosmos a živý svět
5. Plození a rozmnožování

‹#›
´Podle preformacionismu mohl existovat jen jeden rodič: miniatury jsou buď ve spermatu nebo v
(postulovaných) ženských vajíčkách – v tomto případě sperma jen spouští proces transformace.
´Na přelomu 17.a 18. se nevedla debata mezi epigenetiky a preformacionisty, ale mezi ovisty a
spermisty kvůli objevů spermií.
´Spermisté: Leeuwenhoek, malý človíček ve spermii, celé pokolení bylo obsaženo v Adamových
varlatech.
´Ovisté: malý človíček ve vajíčku, celé pokolení v Eviných vajíčkách.
´
Spermisté a ovisté
VI. Mikrokosmos a živý svět
5. Plození a rozmnožování

‹#›
´Leibniz – Principy přírody a milosti (1712-1714): „A jako živočichové při početí nebo plození
nikdy nevznikají zcela nově, tak také při procesu, který jmenujeme smrtí, zcela nezanikají, neboť
odpovídá rozumu, že to, co nepočíná přirozeným způsobem, nenachází také podle řádu přírody svůj
konec. Odloží-li svoje masky a závoje, vracejí se pouze na menší jeviště, na němž mohou právě tak
vnímat a být přísně řízení jako na vyšším. (…) Podle toho jsou živočichové stjeně jako duše
nestvořitelní a nezničitelní, pouze se vyvíjejí kupředu a zpět, přijímají podobu a odhazují ji,
přeměňují se. Duše se však nikdy neodlučují od svých těl ani nepřecházejí z jednoho těla do jiného,
jim zcela cizího. Není tedy žádné převtělování (metempsychóza), je však proměna (metamorfóza)“
(Monadologie a jiné práce, s. 149).
´V 18. století ovšem dominoval preformacionistický ovismus: Albrecht von Haller (1708-1777),
Charles Bonnet (1720-1793) a Lazzaro Spallanzani (1729-1799)
´
VI. Mikrokosmos a živý svět
5. Plození a rozmnožování

‹#›
Seznam témat


VII. Svět, který dospěl: raná geologie a počátky evolučního myšlení
Image result for geology 17th century


‹#›
1. Teorie Země
VII. Svět, který dospěl
1. Teorie Země
Image result for thomas burnet theory of the earth

‹#›
´Teorie Země = předchůdce geologie.
´Obrat v chápání přírody: až dosud totiž byla příroda chápáno jako něco konstantního, jako něco co
nemá dějiny – teorie Země ovšem předpokládaly, že Země  a spolu s ní i pozemská příroda se v
dějinách proměňuje, vyvíjí se.
´Teorie Země přinesly přesvědčení, že příroda má dějiny – „zčasovění přírody“.
´Křesťanská chronologie: dvě data stvoření světa. Podle Septuaginty Země vznikla 5500 př. Kr, podle
Vulgáty 4000 př. Kr. V bibli se také píše, že jeden den je pro Boha jako 1000 let; a také se zde
píše, že svět bude trvat šest dnů: to dohromady dávalo tušenou perspektivu délky dějiny světa na
6000 let.
´
Východiska
VII. Svět, který dospěl
1. Teorie Země

‹#›
´Čtvrtá kniha Principů filosofie (par. 37-44).
´Na Slunci vznikají ze žhavých korpuskulí skvrny; hvězdy se od nich očisťují – pokud se to
nepodaří, skvrny se sjednotí a pokryjí celou hvězdu krustou z pevné a neprůhledné hmoty. Zhroutí se
vír hvězdy. Hvězda pak poletuje vesmírem jako kometa, nebo se stane planetou – tak se to stalo
zemi.
´Základem Země jsou žhavé částice původně tvořící jádro hvězdy, ty se rozrůzňují a utvářejí několik
sférických vrstev:
´
Descartes
VII. Svět, který dospěl
1. Teorie Země

‹#›
´Na první obr. je I žhnoucí jádro země, pozůstatek její hvězdné minulosti. Vrstva M je hustá a
neproniknutelná vrstva ze sražené hvězdné hmoty. Vrstvy C, D, E a F jsou vrstvy částic, které se
postupně vytváří kolem jádra a hmoty M. A, B a F jsou vzdušné vrstvy, C je vnitřní kůra země, odkud
pocházejí kovy. E je povrch země tvořený kameny, hlínou, pískem a blátem. D je voda. Vrstva E je
čím dál více vystaveny vzduchu a slunci a nakonec se rozlomí do vícero částí, voda z D vyteče ven:
tak se vytváří pohoří, údolí, moře, jeskyně etc., jak je patrné na obrázku 3.
VII. Svět, který dospěl
1. Teorie Země

‹#›
´Thomas Burnet (1635–1715)  Telluris Theoria Sacra (1684); anglický překlad The Sacred Theory of
the Earth (1690).
´Spojení kreativního čtení bible s karteziánskou kosmologií.
´Počáteční chaos částic; Bůh vložil zákony, podle nichž se částice uspořádaly; koncentrické vrstvy
živlů: vzduch, voda, země.
´
Burnet
VII. Svět, který dospěl
1. Teorie Země

‹#›
´Fáze odpovídající obrázku (podle hod. ručiček).
1.Sféricky spojené částice.
2.Zeměkoule s hladkým povrchem.
3.Rozervání povrchu – voda zevnitř zeměkoule zaplavuje povrch – univerzální potopa.
4.Z pevných zbytků vnější kůry se čase vytvořil dnešní reliéf zeměkoule.
5.Všeobecný požár světa.
6.Urovnání povrchu do podoby hladké koule.
7.Země se změní v hvězdu.
´Svět bez zázraků. Změnilo se pojetí Boha: nejde o jeho absolutní vládu nad světem, ale o
dokonalost jeho díla.
´
VII. Svět, který dospěl
1. Teorie Země

‹#›
´William Whiston (1667-1752), A New Theory of the Earth (1696).
´Také Whiston přisuzoval původ dnešního reliéfu Země velké katastrofě, tedy potopě.
´Země původně byla neobyvatelná kometa.
´Průlet komety: Při srážce si Země svou gravitací přitáhla z ocasu komety ohromné množství vodních
par, které se staly součástí pozemské atmosféry – z nich se spustil déšť – potopa.
´Vychýlení zemské osy – precese, část vody vypařila díky teplu ze slunce.
´Respektování biblické chronologie, protože k uvedeným procesům došlo asi před 6000 lety.
´Vyloučil Boha z dění, v bibli byla potopa především trestem, který Bůh seslal na hříšné lidstvo.
´Až dosud se přepokládalo, že osud lidstva a přírody je propleten, že příroda se mění adekvátně
stavu lidstva:
Rajská příroda vs. postrajská.
´
Whiston
VII. Svět, který dospěl
1. Teorie Země
Výsledek obrázku pro william whiston new theory of the earth

‹#›
´John Woodward  (1665-1725) An Essay towards a Natural History of the Earth z roku 1695
´Dutá Země, vyplněná vodou.
´Zdroj tepla uvnitř.
´Bůh se rozhodl potrestat lidi potopou – zvýšil výkon zdroje tepla – voda se vařila, měnila v páru
a nakonec roztrhla kůru Země.
´Vznik chaosu.
´Částice se usazují kolem středu na základě gravitace a své váhy.
´Současný povrch Země je také výsledkem katastrofy, ale tato katastrofa vznikla jako důsledek
přímého zásahu Boha do celého procesu.
´Potopa jako katarze lidstva i přírody.
´
Woodward
VII. Svět, který dospěl
1. Teorie Země
Image result for Woodward Scheuchzer Erde

‹#›
´Všechny tři teorie zde zmíněné mají společné to, že respektují biblické dějiny – to znamená, snaží
se vecpat celé dějiny přírody i celé dějiny lidstva do 6000 let.
´Katastrofismus: Země se proměňuje náhle, přelomově, jako výsledek velkých katastrof, které
sloužily jako katalyzátory kompenzující nedostatek času.
´Aktualismus: aktuální stav Země je výsledkem stejných sil a zákonů, které působily v minulosti:
neexistovaly žádné katastrofy.
´Aktualismus předpokládal dlouhý čas pro uskutečnění všech změn, a proto důsledkem aktualistických
teorií bylo rozrušení biblických dějin.
´
Souhrn
VII. Svět, který dospěl
1. Teorie Země

‹#›
´Nils Stensen/Stenonius/Steno (1638-1686).
´Dánský lékař, anatom; v Itálii konvertoval ke katolicismus; od r. 1667 katolický kněz, od 1677
biskup, ve 20. století byl beatifikován.
´1666 Toskánsko – žraločí zub se podobal zkamenělinám z hor tzv. zkamenělé jazyky – glossopetrae.
´Fosilie se od antiky považovaly za hříčku přírody, v 17. století se vědělo, že jsou to organické
zbytky rostlin a zvířat, která ovšem nikdo neznal: Takže dochází k vymírání druhů? A tedy i ke
vzniku?
´
Steno
VII. Svět, který dospěl
1. Teorie Země
Obrázek

‹#›
´Glossopetrae jsou pozůstatky dávných žraloků, podobně i zkamenělí trilobiti jsou pozůstatky
dávných živočichů.
´Měkké tkáně podlehly procesu mineralizace a zkameněly.
´Klíčová otázka: Jak se dostaly do skály? Jak se jeden pevný objekt dostal do jiného?
´Steno v Itálii sepsal souhrn svých geologických poznatků: De solido intra solidum naturaliter
contento dissertationis prodromus (Předběžný náčrt rozpravy o pevném tělese přirozeně obsaženém v
jiném pevném tělese, 1669)
´
VII. Svět, který dospěl
1. Teorie Země

‹#›
´Mechanistické pojetí přírody; vše sestává z částic v pohybu, které stvořil Bůh.
´Teorie geologických vrstev – strata – odtud: stratigrafie.
´Vycházel z pozorování toskánských skal: vrstvy usazenin.
´Usazování těžkých částic a věcí v každé vrstvě: sladká nebo slaná voda (rostlin nebo mořská
zvířata).
´
Vrstvy
VII. Svět, který dospěl
1. Teorie Země

‹#›
´Klíčová idea: vrstvy nevznikly najednou, ale utvářely se postupně po velmi dlouhou dobu.
´Princip superpozice, hlavní princip stratigrafie: „geologické vrstvy ležící níže (v podloží) jsou
starší než vrstvy ležící výše (v nadloží)“.
´Steno vtělil čas do geometrického seřazení vrstev: jako první si uvědomil, že když vznikaly
spodní, tak horní ještě neexistovaly – to bylo přelomové!
´Schéma vrstev jako listování v čase knihou přírody: vrstvy jako manifestace časové následnosti.
´Vrstvy podle Stenona pokrývaly celý povrch zeměkoule.
´Vrstvy podléhají změnám způsobeným okolním prostředím: výbuchy sopek, propady.
´Fosilie jsou zkamenělí živočichové.
´
Princip superpozice
VII. Svět, který dospěl
1. Teorie Země

‹#›
´Geologické dějiny Toskánska i zeměkoule.
´Čte se chronologicky od obr. 25 k současnosti – tj. obr. 20.
´Snaha schéma s biblickými dějinami: korelace mezi biblí a geologií.
´Rámec 6000 let, obr. 22 = potopa.
´
Schéma
VII. Svět, který dospěl
1. Teorie Země
Výsledek obrázku pro steno geological strata

‹#›
´Georges Louis Leclerc (1707-1788), hrabě de Buffon.
´Obsáhlé encyklopedické dílo Histoire naturelle (Přírodopis) (1749-1788 ve 36 svazcích: patnáct
svazků o čtvernožcích, devět o ptácích, pět o nerostech a řada dalších o kytičkách);
´Již v prvním svazku z roku 1749 se nachází jako samostatné pojednání Buffonova La theorie de la
terre, v roce rozšířená verze 1778 Les époques de la Nature (Epochy přírody).
´
Buffon
VII. Svět, který dospěl
1. Teorie Země
Image result for count de buffon

‹#›
´Naše sluneční soustava vznikla tak, že do slunce narazila velká kometa a vytrhla z něj část jeho
hmoty – z ní vznikly planety.
´Původně byla Země polotekutá žhavá koule vytržená ze Slunce.
´Epochy přírody:
1)Tuhnutí a chladnutí země.
2)Vznik velehorských řetězců ze ztuhlých původně sklovitých hornin.
3)Třetí období patří vodě, která zaplavila povrch a formovala reliéf Země tím, že zarovnávala
vrcholky hor a hloubila údolí. Ve vodách praoceánu se také ve třetím období zrodil život z
organických molekul.
4)První velká zvířata vznikla podle Buffona ve čtvrtém období na severu, protože Země se postupně
ochlazovala právě směrem od pólů k rovníku.
5)a  6) Období: zvířata se adaptují nebo směřují k jihu za teplem.
7)Objevuje se člověk.
´
Buffonova teorie Země:
VII. Svět, který dospěl
1. Teorie Země
Image result for buffon théorie de la terre

‹#›
´V první polovině 18. století stále ještě převládala biblická
chronologie, tj. svět má trvat 6000 let a uběhla už většina,
cca 5500 let.
´Buffon: geologické procesy byly tak pomalé, že se nevešly
do šesti tisíc let biblické chronologie.
´Pozorování sedimentace: odhad asi 5 palců usazenin za
rok, vrstva tlustá 2000 metrů = 14 000 let.
´Experimenty s chladnutím rozžhavených koulí: z nich se analogicky usuzovalo, jak dlouho asi musela
tuhnout Země: v publikované verzi 75 000 let, soukromě 3 miliony let!
´
Otevření propasti času
VII. Svět, který dospěl
1. Teorie Země

‹#›
2. Katalogizace Stvořitelova díla
VII. Svět, který dospěl
2. Katalogizace Stvořitelova díla
Image result for taxonomy of nature linné

‹#›
1)Princip úplnosti – Bůh se chce se světem podělit o všechno, a proto stvořil vše, co bylo možné
stvořit.
2)Princip kontinuity: nejsou žádné mezery mezi sousedícími jsoucny, jinak by svět byl méně plný, a
proto také méně dokonalý. Mezi rybami, savci a lidmi nejsou „mezery“, ale kontinuální přechody.
3)Princip gradace: řetězec bytí je vertikální, takže některé druhy jsoucen
jsou výše než jiné. Opice jsou výše než červi.
´Řetězec byl považován za statický: Bůh ho stvořil před 6000 lety
hotový a celý!
´V 18. temporalizace řetězce bytí: plnost nebyla stvořena počátku,
princip úplnost má dynamickou povahu (vznik a zánik).
´
Velký řetězec bytí
VII. Svět, který dospěl
2. Katalogizace Stvořitelova díla
Image result for taxonomy of nature linné
´Od antiky se v přírodě předpokládala existence řetězce jsoucen: od nejjednodušších anorganických
jsoucen po nejsložitější a nejdokonalejší, tedy od kamenů, přes rostliny a zvířata, k člověku,
andělům a Bohu.

‹#›
´Nomenklatura = systém pojmenování a zařazování zvířat do určitých tříd.
´Neexistovala ani pevná a všeobecně ustálená taxonomie, tj. klasifikace organismů do skupiny.
´Nominalistické uvažování: druhy nemají ontologický korelát, ve skutečnosti existují jen individua,
druhové názvy jsou jen jména.
´Druh jako intelektuální fikce.
´
Neexistence nomenklatury
VII. Svět, který dospěl
2. Katalogizace Stvořitelova díla
Image result for taxonomy of nature linné

‹#›
´Historia plantarum generalis (1686-1704).
´Nová koncepce druhů.
´Aristotelici: druhy jako bytosti podobné vzhledem a stavbou těla.
´Ray: Druh = skupina jednotlivců, které dokáží prostřednictvím rozmnožování zplodit nové jedince
jim podobné; příslušnost k druhu se vnějškově projevuje stavbou těla, ale není to nejpodstatnější
znak.
´
John Ray (1627-1705)
VII. Svět, který dospěl
2. Katalogizace Stvořitelova díla

‹#›
´Poslal všechny skandinávské rostlinné druhy, 1732 první expedice do Laponska.
´Od r. 1742 profesor v Uppsale, 1762 šlechtic.
´Vycházel z Raye: věřil v existenci druhů, které stvořil Bůh jako součást řádu přírody.
´Taxonomii ze sexuality zvířat a rostlin.
´Praeludia Sponsaliorum Plantarum (1729) – Linné jako „Freud rostlinného světa“; rozřazení rostlin
podle podob a tvarů pohlavních orgánů.
´Stejně jako Ray věřil, že znakem druhu je jeho reprodukční schopnost.
´Kvetoucí rostliny rozdělil do 24 tříd, každou třídu dělil podle počtu pestíků na druhy a pak dál
na rody.
´Taxonomický systém: Systema naturae (1714 – 14 str.) (10. vyd. 1759 – 1384 str.); Philosophia
botanica (1751), nebo Species plantarum (1753).
´
Carl (von) Linné (1707-1778)
VII. Svět, který dospěl
2. Katalogizace Stvořitelova díla
Image result for taxonomy of nature linné

‹#›
´Až do 18. století zmatená taxonomie: různé názvy v různých jazycích, jak přesně odlišovat druhy…
a)Návrat k latině, přestože se již vědecká komunikace v 18. století odehrávala v národních
jazycích.
b)Nominalismus: taxonomie je umělá, není možné vytvořit systém, který by věrně zachycoval
uspořádání řetězce bytostí.
c)Binominální nomenklatura, tj. rodové + druhové jméno: rody (genus-genera) a druhy (species) –
Microtus arvalis – Hraboš polní.
´Tři přírodní říše: rostlinná, živočišná a minerální.
´
Základní znaky Linnéovy taxonomie
VII. Svět, který dospěl
2. Katalogizace Stvořitelova díla

‹#›
´Taxonomická souslednost: říše, řády, třídy, druhy a rody (dnes se mezi třídy a druhy dávají ještě
čeledě).
´Linnéova taxonomie rostlin se víceméně používá dodnes, nikoli jeho dělení zvířecí říše, které bylo
založeno na morfologii.
´Linné pojmenoval 4200 druhů zvířat a 7700 rostlin; dnes má jeho systém 350 000 druhů rostlin a
více než milion zvířat.
´Sám se považoval za nového Adama, který dává věcem jména;  zkoumání přírody: boží stopy, příroda
ukazuje moudrost stvořitele.
´Druhy jsou neměnné, statický řetězec, příroda nemá dějiny, je stále stejná, nic nového nevzniká.
´
VII. Svět, který dospěl
2. Katalogizace Stvořitelova díla

‹#›
´Linnéovská věda : alternativa k descartovsko-newtonovskému výkladu přírody.
´Nebyla matematická, ale kvalitativní.
´Nebyla experimentální, ale observační.
´Nepoznávala příčiny jevů, jen je popisovala).
´Nebyla hypotetická, ale chtěla pravdivě popisovat svět.
´Byla teocentrická a teleologická.
´Dávala přednost přírodnímu světu s jeho barvami, tvary a antropocentrickými analogiemi před
matematicko-materialistickým výkladem založeným na primárních kvalitách a matematické dedukci.
´
Znaky linnéovské vědy
VII. Svět, který dospěl
2. Katalogizace Stvořitelova díla
Image result for taxonomy of nature linné

‹#›
´Georges Louis Leclerc de Buffon (1707-1788).
´Ideový odpůrce a protiklad Linného v rysech odborných i osobnostních.
´Histoire naturelle (Přírodopis) (1749-1785): celá příroda od minerálů po ptáky.
´Nové chápání přírody odlišné od karteziánského-newtonovského mechanistického pojetí (fyzikalismu)
i od linnéovského popisného přístupu.
´
Buffon
VII. Svět, který dospěl
2. Katalogizace Stvořitelova díla
Image result for count de buffon
´

‹#›
1)Úloha času v přírodě: leibnizovské pojetí přírody jako ustavičné transformace. Celý svět je
následností proměn v čase – příroda je dynamický, rozvíjející se systém.
2)Vitalistické pojetí přírody: přírodní objekty (nebo jejich části) jako aktivní a činné entity.
3)Historická metoda: upřednostňoval historický přístup k poznání, který souvisí s jeho dynamickým
pojetím přírody. Jestliže se příroda proměňuje v čase, tak jí porozumíme tak, že pochopíme příčiny,
které vedly ke změnám jejích stavu.
4)Druhy a jejich změny: Buffon zprvu odmítal druhy a binominální nomenklaturu. Velký řetězec bytí
neobsahuje druhy, ale jen individua (není jasné kde končí druh). Od 60. let – vlastní pojetí druhu:
„Za příslušníky stejného druhu můžeme považovat takové jedince, kteří se prostřednictvím kopulace
dokáží mezi sebou rozmnožovat“. Mezek jako kříženec osla a koně nemůže mít potomky.
5)Temporalizace řetězce bytí: epigenetické pojetí vzniku života – návaznost na Aristotela:
existence forem určujících vývoj. Druhy postupně degenerují, tj. mění se. Proměny přírody tedy
uznává, ale chápe je jako degenerace, ne jako vývoj. Teprve na konci 18. století přichází Jean
Baptiste Lamarck (1744-1828).
´
VII. Svět, který dospěl
2. Katalogizace Stvořitelova díla