Moji drazí spoluobčané!
Rok šedesátý osmý včera skončil, aby vešel do historie našich národů. Hovořím k vám v prvních hodinách roku nového a je mi, jako byste vy všichni, kdo mě posloucháte, byli přede mnou. Ve vašich očích vidím plno zvídavosti, zájmu i nadějí. V některých i obavy. Chápu vaše pocity. Vždyť nejsem jen s vámi, jsem také jedním z vás. Váš zájem je i mým zájmem. Vaše starosti jsou i mými starostmi.
Hned na počátku našeho rozhovoru vám chci říci, že hluboce věřím v lepší zítřek nás všech.
Mluvím k vám z Pražského hradu. Z míste, která přes všechna dramata, jimiž jsou naplněny dějiny našich národů, jsou pro nás všechny určitým symbolem, určitou jistotou.
Na Pražském hradě můžete spatřit nejen zlato a drahokamy našich korunovačních klenotů, které jsou symbolem naší suverenity. Můžete tu zhlédnout i kameny ožehnuté ohněm válek, tyto mlčenlivé svědky dob nepříznivých. A tu bych vám rád připomenul prostou skutečnost, že žijeme v samém středu světadílu, který se nikdy nevyznačoval ani klidem, ani idylou. Nejedna z velkých a převratných událostí započala v této zemi nebo tu končila. Nejednou naše země byla přímo jevištěm významných událostí válečných i politických. 
Krk a hrb. 50tá léta. Bylo 100 pokusů s word2vec.