Odvaha k tomu
Lhal jsem a říkal, že tam mrtvý není.
Tak pozdě v noci – nebude nikdo na ty housle hrát.
A byl jsem zděšený a prázdný
jak v zimě sad.
A byl tam. Docela tam byl.
Tím rovným dílem ticha jsme to znali.
Dovedli v stráni ukřižovat les –
a vodu ukamenovali.



Smuténka
To až se v září stmívá,
už bez sametu, drsně naholo,
po poli chodí smuténka
a zpívá,
smuténka chodí kolem hrud
šedých jak skřivani a zpívá,
(je příběh starší nežli já,
než moje smrt,
než smutek ze mne, odpusť)
zpívá si na poli smuténka
a chodí
po konopných cestách podzimu.