„Já nevím, jestli ses tady, protože si tady chtěl být, no jen řekni, ale já sítady Jsýf nevybral a sere mě to! Vždycky sem nerad vyprávěl ňáký příběhy, natož ještě z mýho života, vždycky sem byl radši, když byla slyšet moje harmonika a ne můj hlas, takže jako tady ten nápad se ' tady před tebe posadit, no nikdy jsem tě ani neviděl, akorát tehda, když měla jít zrovna/Glori£_ ke zpovědi^a nabonzovat tady něco, co je čistě jenom moje věc a co bych si radši nechal jen pro sebe, to ti říkám, že mě to teda dvakrát netěší... Kdyby tohle nebyla jediná možnost, jak se odsud áostat tam za ostatníma nahoru, r rovnou bych tě poslal tam, odkud si přišel, a pak bych se zas pěkně utápěl v m^j sklínce režn^ kerá mi vždycky pomůže zapomenout a uklidnit se. Když piješ, tak už pak mezi skutečností a představama mizí všechny hranice, všecko je možný. Můžeš zapomenout, že tady seš už tak dlouho, že si už ani nepamatuješ, jak to venku vůbec vypadá, můžeš zapomenout aji na to, že se odsud nedostaneš, dokud ten svůj příběh nedořekneš tomu, kerej tady je jen kvůli tomuhle, že tady klidně můžeš ztvrdnout navěky, páč moc uchazečů tady nenajdeš no a navíc musíš čekat, až se na tebe dostane, páč tu jsou tací, kteří čekaj ještě dýl jak ty. Nakonec se soustředíš na svou kocovinu a nic dalšího už pro tebe neexistuje. Taková šílená kocovina, to člověka zaměstná! Co myslíš? Piješ vůbec? /tt-t^ ~i l/histoire de Willy Quellette, le roi de la ruine-babines fMichel Tremblav) Příběh Willyho Oulletta, krále (foukací) harmoniky f Neví^zdali sešili, protože ses tak rozhodl, ale říkám ti (i sobě), nechtěl sem tu být, jelikož mě to tu sere! Nikdy sem neměl rád vypravování příběhů, především těch z mýho života, raději sem nechal mluvit za sebe svou harmoniku než muj hlas, a tak myšlenka přisednout si k tobě, jehož sem nikdy neviděl, pokud nepočítam to, když přišla na řadu Gloria s tou její zpovědí, abych vybalil věci, které se týkaj jenom mě, a přitom si je nechal jen pro sebe, tedy tenhlecten nápad se mi nelíbí, ti teda povídám.... Kdyby to nebyl jediný způsob, jak se odtud dostat, abych se moh připojit k těm nahoře, poslal bych te natřeno rovnou tam, odkud přicházíš, Poté bych se znovu ponořil do mej sklenice plnej whisky, jež mi poskytuje zapomenout a bejt v klidu. Když piješ, neexistuje hranice mezi realitou a fikcí, všechno je možné. Můžeš zapomenout, že si tu už takovou dobu. že si ani nevzpomeneš, jak to vlastně venku vypadá; můžeš také zapomenout, že odtud nevyjdeš, dokud nebudeš vyprávět svůj příběh někomu, kdo sem přídě jenom kvůli tomu, že \ riskuješ svou přítomnost tady, protože tu není mnoho lidí, j^sem_chadí. Poté musíš ještě---, čekat, až přídě na tebe řada, páč někteří sou tu delší dobu než ty a nakonec/áe budeš soustředit ) r jen na svoji kocovinu, neboť nic jiného nebude pro tebe existovat. Jedna obrovská kocovina, -^V | to zaměstnává. Znáš to? Piješ? Ale pravda, ty žvanit nemusíš.« *■ Jesotřeba věřit, že odměna čeká na každýho, jo? To je, jako když sem se usadil před ^ > ---r—:-;—t- . ;—— ■;■ - ——,_r:.— — iMorP***? Q-> /lu-t'^^^^y-C/-,' tebou, abych ti vyprávěl, jak moje „hubohraní" skončilo v mfem hrdle, jfestli chci mít povolení j zvednout se od stolu, přejít hospodu - nazývám to tu hospodou, páč mi to připomíná ty starý dobrý Časy, ulici Svaté? Kateřiny, yé kámoše - pak se vyšplhat po tom zatraceném schodišti, které míří do divadla, stejně jako sem viděl Glorii, že se tam nahoru šplhala... Měls slyšet ten křik radosti, co vypustila, když vyšla až nahoru! Řekl bych, jak malá holka před vánočním stromem! Anebo svatá u dveřích do ráje! Prej, když se stanu úředním přízrakem Národního divadla, dají mi znovu právo, používat mou foukací harmoniku... Ale ppuze jen, když bude divadlo prázdné. Během představení ne. Jen proto, (jen) proto, abych ji znovu zkusil, namočil ústy, sevřel mými rty a zpustil mou oblíbenou písní tiAll time favoriteil-Na krásném modrém Dunaji od Johanna Strausse, věřim, že to stojí za to zahrát si. iL, Pokudjiemአchuť mi poslouchat, dělej jakoby nic, vůbec mi to nebude vadit. Nejprve' donašeč tam, tamhle, vidíš ho, zatraceného špiona, zatraceného obchodníka, představitel těch vyšších, těch, kteří řídí, rozhodují. Jejich nájemný vrah, vidíš ho, ten co se podobá rozpůlenému citronu, kdežto my víme oba dva, že nás^oslouařjá^tai^^ donašeč; nejprve si myslí, že se vyzpovídám, že sem upřímnej, páč mě posloucháš, můžeme se z toho dostat... Jenom dej bacha, abys tu neusnul, i když se ti bude zdát muj příběh o ničem, páč bych to odnes já a věř, že bych platil hodné. Rozumíš, ztratil bych příležitost...a kdybych měl další možnost... radějc na to nemyslím, že^by to mohla^bejt má poslední příležitost. Jednomu už se to v minulosti podařilo...tíyTnucen se vrátit najtefríec hospody, k tomu stolu nejdále od dveří a koukej, můžeš ho viděCkHýž se nakloníš, je tam od té doby v depresi. Vidíš ho? Je velkej, špinavej, smradlavej a na řadu přídě kdoví kdy...můžeš bejt rád, že na tebe nepríde jeho příběh, páč je to ten nejnudnější! Lituji toho ubožáka či ubožačku, kteří ho budou muset poslouchat! Každopádně ti nepřeju, abys to byl ty! Jenčíková ĽHistoire de Willy Ouellette Le roi de la Ruine - Babines „Neviem či si tu preto, lebo tu chceš byť, ale mal by si vedieť, že ja tu byť nechcem, a to ma serie! Vždy som nerád rozprával historky, hlavne nie tie o morom živote, ale radšej som nechal hovořit mojií harmoniku za mňa. Nápad, aby s6m za tebou došjel, aj keď som ťa nikdy pred tým nevidel, okrem toho keď prišla Glória s tou jej spoveďou, aby som na teba vybalil veci, ktoré sa týkajú len mňa, a rád by som si ich nechal pre seba, je ďaleko od toho, aby ma tešil. To ti teda poviem... Keby to nebola jediná možnosť ako odtiaľto odísť, aby som sa dostal hore k ostatným, poslal by som ťa rovno tam^skade prichádzaš. Potom by som sa ponoril do mojej whisky, zabudol na všetko a mai pokoj. Keď chlastáš, žiadne hranice medzi skutočným a vymysleným už nie sú, všetko je možné. Môžeš zabudnúť aj na to, že si tu tak dlho, že si už ani nepamätáš^ čo tu ide. Môžeš tiež zabudnúť na to, že sa odtiaľto dostaneš bez toho, aby si povedal svoj príbeh niekomu kto je tu iba preto. Riskuješ, že tu zostaneš večne, lebo čakateľov sa tu teda neobjavuje veľa, a ešte musíš počkať keď si na rade, pretože niektorí Čakajú už dlhšie ako ty. Nakoniec skončíš pri tog^ko sa sústredíš na svoju opicu a nič iné pre teba nie je. Taká poriadna opica po chlastaní, to dá zabrať! Nemyslíš? Chľastáš? Je pravdou, že ty kecať nemusíš... p^m mw*&*^®£ ^éki^šm^ ^m^ť§Ěm . Luštincová Nevim, esli seš tady, protože sis to tak vybral, ale měl bys vědět, že já sem si to tady nevybral a že mě to tady sere! Nikdy jsem neměl rád tlachání, a už vůbec ne tlachání vo mým . <^~*-ě '0 fiu.-€íi.^ r "f _ «---^+-7 ä a- ^^fW^ životě, dycky jsem se radši projevoval harmonikou než řečma a^že se tu usadim před tebou, dyž sem tě nikdy neviděl, kromě toho jak se zpovídala Gloria, abych vybalil věci, který se týkaj jenom mě a který bych si radši nechal jenom pro sebe, to mi rozhodně radost nedělá, víš... Ä 'h1 , ./ j > Kdyby to nebyl jedinej způsob, jak se vocaď dostat a připojit se k těm nahoře, posla! bych tě rovnou tam vodkaď si přišel a znova bych se utápěl ve svý sklence žitný, po který '"k—A -ní dycky zapomenu a dostanu se do klidu. Když piješ, ztratí se veškerý hranice mezi skutečností a výmyslama, možný je všecko. Můžeš zapomenout, že si tady už tak dlouho, že už si ani nepamatuješ, jak to vypadá tam venku, taky můžeš zapomenout, že vocaď nevodejdeš, dokud ^ nevodvyprávíš svoji story někomu, kdo tady bude jen kvůli tomu. Můžeš zapomenout, že ti kv^-^- hrozí, že tu skejsneš navždy, protože tu čeká hodně lidí. Navíc musíš čekat na svoji šanci, —~~~~~~~~ , ras . . , protože některý sou tu dýl než ty. Nakonec vnímáš svoji kocovinu, takže nic Jinýho neexistuje. Pořádná kocovina, to dá zabrat! Co myslíš? Piješ? Ale je fakt, že ty nemáš mluvit.^-^n^^flf- Musíš věřit, že za všecko se platí, víš, proto jsem tu usazenej před tebou a mám ti vykládat, jak mi ta moje hudba na pusu ucpala chřtán, ésli chci mít povolení zvednout se vod stolu/přejít hospodu - rikam tomu hospoda, připomíná mi to starý dobrý časy, ulicj Svatý Kateřiny, kámoše - a vylízt po tom zatraceným schodišti do divadla, jako to tenkrát udělala Gloria... Měl si slyšet, jak radostí vykřikla, dyž vylezla až nahoru! Skoro jak holčička u vánočního stromku! Nebo jak ňáká světice před branou do ráje! Vypadá to, že až ze mě bude oficiální přízrak Národního divadla, dovolej mi zase hrát na foukačku... /i Jan Míko!á/ek „Nevim, jestli tu seŠ proto, že tu chceš bejt, ale měl bys vědět, že já sem tujne^bl^bej|^ to mě sere! Dycky sem nesnášel vyprávění historek, hlavně těch z mýho života, dycky sem rači nechal mluvit mou harmoniku než hlas, takže nápad si jit k tobě hrcnout,(k tonuykerýho sem nikdy neviděl, jen jednou, když byía řada na Glorii, aby se vyzpovídala, abych ti vyžvanil věci, co se týkaj jen měypáč bych je rád nechal pro sebe, tak ten nápad se mi vůbec nelíbí, ti teda povim... Kdyby to nebyl jedinej způsob, jak se vocaď dostat a přidat se k těm nahoře, bych tě poslal rovnou zpátky vodkaďs přišel a pak bych se ponořil do^rný sklenky žitný, díky který mám dycky vokno a sem klidnej. Když chlastáš, nejsou žádný hranice mezi skutečností a výmyslem, všechno je možný. Můžeš zapomenout, že tu seš už takovou dobu, že si už ani nevzpomínáš, vo co tady de, můžeš taky zapomenout, že vocaď neodějdeš, dokud někomu, kdo tady kvůli tomu je, neřekneš svou historku, že riskuješ, že tu ztvrdneš, páč není moc lidí, co sem choděj, pak že ještě navíc musíš čekat, až na tebe dojde řada, páč některý tady sou mnohem dýl než ty. Nakonec se budeš starat jen o svou kocovinu, nic jinýho pro tebe nebude existovat. Pořádná kocovina, ta dá zabrat! Znáš to? Chlastáš? Aleje pravda, že ty kecat nemusíš... Alice Karbanová 398495, pages 93/94 Ale ne. Já sem jenom hlupák. Poradnej. V mým případě by se dalo říct, že mě slova napadají! jak mluvím. Když s nikým nemluvím několik dnů, nemůžu se pak vůbec vymáčknout, když zas zkouším začít, ale tady s tebou, chápeš, čím víc mluvím, tím týjde lip... No dobry^ teď ten zbytek mýho příběhu... Napřed ti musím říct, že sem měl vždycky slabost pro tučný ženský. Z části to možná trochu vysvětluje, co se stane během tyhle krásný noci... Vždycky se mi líbily masitý ženský, rozumíš, ženský krev a mlíko, ne ty stojany na prádlo nebo vysoký věšáky, kterých se bojíš dotknout, aby sis neublížil, skutečný ženský, takový, kterým říkám ženy O, ne ženy I, kulatý a smyslný, ne plochý a vysušený jako párátko! A Lola, protože bude asi hodně otázek kolem jistý Loly v mým příběhu, Lola byla jedna z nejtlustsích ženských na Main. Ne tak jako macatá Sofie, ta co tak krásně hrála na klavír, to zas ne, ženský jako macatá Sofie, ty fakt vypasený tlusťoŠky, ty nemůžou šlapat chodník, je to moc namáhavý. To je na nic, protože jistou dobu se mi ta macatá Sofie taky líbila... Ale Lola... Víš, že to navíc bylo její pravý jméno, že se fakt jmenovala Lola? Lola Baillargeonová! Odněkud z okolí Oka. Její matka četla fotoromány jako Intimita a My dva, a asi se cikánky z těch přípěhů často jmenujou Lola, a jí to jméno připadalo hezký pro holku. V každým případě, když kolem mě Lola procházela krokem šelmy, bezmála sto kilo měkkýho masa s odzbrojujícím úsměvem, třásly se mi nohy a ještě něco jinýho začalo tuhnout, to ti povím! A ona to věděla, ta koketa, a schválně na mě sem tam mrkala, až mě z toho polila horkost! Z tý ženský jsem měl horečky, ze kterých jsem se rozhodně nechtěl vyléčit! Príbeh Willlyho Uelletťa, krále harmonik Nevím, jestli seš tady, protože ses tady bejt rozhod, řekni. Já tady bejt nechtěl, protože mě to sere. Nerad vyprávím příběhy^ a už vůbec ne příběhy z m/bo života. Raději za sebe nechám mluvit harmoniku, než abych použil svůj htas. Pouhé pomyšlení na to, že bych se měl postavit před tebe, člověka, kterého jsem nikdy neviděl, tedy pouze jednou, když se zpovídala Glorie, a že bych měl vyzvonit věci, který se týkají pouze mě, a který bych si chtěl nechat pro sebe, mi přináší noční můry, řeknu ti to v první chvíli. $m t* ^ o Kdyby to nebyl jedinej způsob, jak se vodsud dostat a připojit se k těm nahoře, poslal bych A — tě pěkně tam, vodkaď si přišel, a pak bych se znovu vzdálil ke své sklenici whisky, která mi vždycky přinese klid a zapomnění. Když člověk pije, hranice mezi realitou a fikcí se ztrácí, všechno je možný. Zapomeneš, že jsi tady tak dlouho, že si už ani nevybavíš, jak to vypadá tam venku. A zapomeneš taky, že se vodsaď nedostaneš, dokud svůj příběh nevypovíš někomu, kdo sem přišel právě kvůli tomu. Takže tady nejspíš ztvrdneš navěky, páč jich sem tedy hodně nechodí, těch kandidátů. A navíc ještě musíš čekat, až na tebe dojde řada, protože někteří jsou tady dýl, než ty. Nakonec se jen soustředíš na svou kocovinu, páč už neni nic, než to. Taková pořádná kocovina, to dá zabrat, nemyslíš? Nevypiješ si? Alexandra Tamášová 333535 Martin Sládek, 396785 „Nevim, jestli seš tady, protožes tady chtěl bejt, ale to ti řikám, já tady bejt nechtěl a pěkně mě to sere. Vždycky nerad vykládám historky, tím míň ty ze života, vždycky nechám radši mluvit^svoi}) harmoniku než/svů^ hlas, no a ta myšlenka, že před tebe nastoupím, když tě neznám, kromě tenkrát jedjítSú^.když přišla Glorie na řadu ke zpovědi, a mám začít vytahovat věci, co se týkaj jen mě a co bych si nejradši nechal pro sebe, ta myšlenka mě teda nevzrušuje, to ti povídám... Kdyby to pro mé nebyla jediná možnost, jak odsud vypadnout a přidat se k těm nahoře, poslal bych tě zčerstva rovnou tam, odkud si přišel, a pak bych se znova ponořil do svý dvoudecky režn^, co mně vždycky poskytne klid a mír. Když chlastáš, tak se stíraj hranice mezi skutečností a představama, všechno je možný. Můžeš zapomenout, že seš tady už tak dlouho, že si ani nepamatuješ, jak to vypadá venku, můžeš zapomenout, že se z toho nedostaneš, dokud neodvykládáš svůj příběh někomu, kdo kvůíitornu přijde, riskuješ, že tady ztvrdneš na furt, protože tady není moc takovejch kandidátů co sem chcou, a taky musíš čekat, než přijdeš na řadu, páč někteří sou tady vo dost dýl než ty. Nakonec máš v hlavě akorát tu kocovinu a nic jinýho nevnímáš. Taková kvalitní kocovina, jó, to tě zaměstná. Co ty na to? Piješ? Quebecké překlady Tremblay Jakub Kristýn, 396618 i Ani nevím, jestli jsi zdejší, protože ty sis vybral být odsud. Přiznejme si, já si nevybral být zdejší a z v-^*~^***<-*- « ŕ'ŕui'^í, jty, -Vl-aW. /ta 1*10-*--*^f^^CL- ,/.t~^-^' čjp toho se mi dělá zle! Nikdy jsem neměl v oblibě vyprávět příběhy, obzvláště ty, které se mi doopravdy staly. Vždy jsem měl raději se vyjadřovat pomocí hudby a mé foukací harmoniky, než ntýrrin lasem, Navíc^myä^niS^>' že se před tebe postavím a vyzpovídám se Člověku, kterého jsem předtím nikdy neviděl, když nepočítáme Jtoiícert Glorie Lasso, mi vůbec nedělá radost. Svěřil se někomu cizímu mi opravdu nedělá radost. S věcmi, které se týkají jenom mne, a které bvch si nejraději nechal |en pro sebe, ale stejně rfii je nech povyprávět.... JestLrter nebyl jediný^pusob, jak odsuď odejit a připojit se k těm je sewni od Montrealu, poslal bych tě v tu ránu tam, odkud jsi přišel a potom se znovu ponořil do svojí sklenice žitné, která pokaždé skonči dodáním zapomnění a poté smíru. Když piješ, už nemáš žádné limity mezi realitou a fikci, väeje v tu chvíli možné a můžeš v klidu zapomenout, že jsi zdejší od nepaměti a že už si ani nevzpomínáš, jak to vypadá venku. 1\ ' -jár ^ Taks^můžeš zapomenout, že se z toho jen tak lehko nedostaneš, pokud nepovyprávíš svůj příběh někomu, který tu bude jen pro to. Navíc riskuješ, že tu budeš zvěčněn, protože není mnoho kandidátů, kteří sem přicháaí. ale je třeba abys počkal než přijdeš na řadu, protože někteří jsou tu o mnoho déle jako ty. Ráiío končíš zaměřením na tvoje bolesti hlavy a poté ťiž nic jiného neexistuje. Jedna velká vopice, ta dá zabrat! Znáš to? Také piješ?