Přivézt do Estonska v květnu 2002 básníka Bogdana Trojaka mělo od počátků svůj hlubší
smysl. Nešlo jen o kulturu, tuto báječnou zbraň, již se české ambasády probourávají k srdcím
obyvatel druhých zemí....Jednalo se také o to, že v Estonsku - zemi s jediným úředním
jazykem, Estonštinou - žije třetinnová ruská menšina. Polovina příslušníků této menšiny při
tom nemá Estonské občanství. Občanství se získává na základě jazykové zkoušky a tak se
stává, že se zčistajasna objeví úřední pokyn aby ti, kdo zkoušku v minulosti úspěšně složili ji
vykonali ještě jednou. Podrobnosti vás nebudu unavovat, nicméně tato řekněme dvou
kolejnost je Estonsku vlastní.
Básník Trojan se pro začátek seznámil s trochou estonské přírody. Bloudění plochou
krajinou poskytlo názornou ukázkou, co je pro ní typické. Typické je nic typického. Rovina,
les, rovina, les. Konečně jsme dorazily do areálu s nádržemi. Na okraji jedné z nich stál zástup
Estonců a chytal ryby. Přijeli jsme totiž na lososí farmu vyzkoušet populární způsob trávení
volného času. I když, Estonci... Slyšeli jsem v podstatě jenom ruštinu. V lesích v okolí Tallinu,
ale i na různých kulturních akcích, člověk potká velmi často právě Rusáky.
Bogdan Trojak si s nesmírnou trpělivostí věnoval rybolovu. Pozorně sledoval hladinu,
navlékál nové a nové návnady, které ryby žertovně ožíraly a nenechal se vyvést z míry tím,
že co chvíli metr napravo, metr nalevo někdo za bujarých výkřiku přátel vytáhl úlovek. Není
divu, že právě Bogdan byl jediný, kdo z naší skupiny něco chytil. Jako básník umí totiž
vyčkávat soustředěně opravu.
První trojákovská přednáška se uskutečnila v Tartu, sídle estonské univerzity. Té
tradiční. Asi jakoby u nás Karlova univerzita působila v Olomouci, mimo hlavní město.
Budova univerzity zaujme jejími antickými sloupy a fotografuje – li se z patřičného úhlu,
vypadá působivá.
Během prohlídky města vychází najevo, že jehož jména se v průběhu času
pozoruhodně střídaly. Taralin (město boha Táry) – Tarbatu – Dorpel – Jurijev – Tartu....
Střídání okupantů, střídání zemských pánů, jenž v Estonsku proběhlo zhruba po linii Dánové
- Němečtí rytíři - Švédové - Poláci - Rusové - německé baronské rodiny - Estonci.
Zastavujeme se u sochy básníka Kristijana Jaaka Petersona, Básník Trojak obdivuje oběťní
kámen na vrcholu chrámového kopce, hned vedle spustošené katedrály. Její trosky
napovídají, že v historii Estonska jsou lecjaké hluhé periody. Intervaly. Kdy se detaily jako je
péče o kostel nikdo nezabýval. Ostatně, jak se dozvídáme, estonština má několik set
pojmenování pro ďábla, což asi nebude náhodné... Protože ďábel nesídlí tam kde nic není.
Ďábel přichází, když něco co bylo, chybí