Jistě nemusím zdůrazňovat že, tím váhajícím jsem sám já. Jedinou omluvou pro
změt je to, že ukazuje, čeho lez dosáhnout, když na obyčejný svět použijeme
posvátných brýlí nadsázky. Jiná literární teorie, kterou v Anglii představuje Rudyard
Kiplig, hlásá že my moderní lidé musíme získat původní nadšen tím, že se rozlezmem
do celého světa, zvykneme si na cestování a různé zeměpisné zvláštnosti a že bdeme
doma všude, tj., že nebudeme domo nikde.
Předpokládejme, že dívat se na člověka ve fraku jeskličující; a že přitom platí
obě zmíněné metody. Kaplingova škola nám poručuje abychom se vydaly do Střední
afriky a našli tam muže bez fraku.Škola , k níž patřím já radí dívat se tak dlouho
dokud v tom fraku neuvidíme člověka. Budeme – li ho pozorovat vytrvale, možná že
si ten frak kvůli nám nakonec sundá; a to je mnohem větší kompliment než kdyby
smekl klobouk. Jinými slovy tím, že faktům kolem sebe věnujeme pronikavou
pozornost donutím je, aby se změnily v dobrodružství, aby se vzdali svého
obvyklého významu a plnily svůj tajemný úkol. Cílem Kiplingovské literatury ukázat
je kolik pozorných věcímůže člověk spatřít, jeli aktivním a rázuje z kontrimentu na
kontinent jako ten obr z pohádky. Na proti tomu snahou mé školy je odhalit, kolik
pozoruhodných věcí i docela obyčejný lenoch, pokud si donutí jen k jedinné
činnosti-dívat se. Řekne-li někdo, že jsou to samé hlouposti, které jsem zvelíčil,
upřímě mu poděkuju neboť pochopil, oč mi jde. Řeknu-li někdo, že dělám z komárů
velkblouda a z krtinců hory, pyšně přiznám, že tomu tak je. Jelikož si dovedu
přčestavit úspěšnější a produktivnější výroby, než dělat zrovna tohle. A dovolil ne
právě nevýznamného něco dodat že totiž krtince jsou hory; jenže člověk nejprve
musi uznat svou malost, aby to bojevil.Mám své pochybnosti o skutečných
hodnotách tohoto horolezectví, kdy se člověk snaží dostat na vrchol včeho a
všechno přehlížet. Teprve z ůdolí vypadají věci velké; z roviny se zdají vysoké; a já
jsem dítě z roviny a nestojím o někoho kdo mě požene nahoru jen díky hloupému
přesvětčení o vlastní vyjímečnosti. Pozdvihuji svých očí k horám, odkudž mi přišla
pomoc:ale nebudu tam zvedat svou kostru pokud nezbytně nutné. Všechno záleží
na psycholigickém přístupu; a v této chvíli je můj přístup docela pohodlný: Zůstanu
klidně na svém místě a zázraky a dobrodružství si na mně bud ou sedat jak Mouchy.
A je jich hodně, za to Vám ručím.svět nikdy nezajde na nedostatek divů:Pouze na
nedostatek údivu.