Sebepojetí, Self •William James: •čisté Já (pure ego, "I", self-as-knower), agens duševního života •empirické Já (empirical self, "me", self-as-known), obraz tohoto činného Já - SEBEPOJETÍ •Shavelson, Hubner a Stanton, 1976: • "V nejširším smyslu je sebepojetí (self-concept) percepcí sebe samého. Tyto percepce jsou formovány prostřednictvím zkušenosti s prostředím ... a jsou ovlivněny zvláště posílením z prostředí a od významných druhých" •Kihlstrom a Cantor, 1984: • "Definujeme Já (self) jako mentální reprezentaci sebe neodlišující se v podstatě od mentálních reprezentací, které má člověk ohledně jiných myšlenek, objektů a událostí a jejich atributů a implikací. Jinými slovy, Já je pojem, ne nepodobný jiným pojmům, který je uložen v paměti jako struktura znalostí, ne nepodobná jiným znalostním strukturám" •Současný pohled na sebepojetí: •multifacetové •hierarchicky uspořádané •dynamické • (working self-concept, Markus, Wurf, 1987) •systém (A. Bandura, self-system) Já jako subjekt činnosti •Paměť: •sebeprodukční efekt (self-generation effect) - materiál člověkem aktivně produkovaný se vybavuje lépe než pasivně osvojený •sebevztažný efekt (self-reference effect) - materiál uložený ve vztahu k Já se vybavuje lépe než obecně uložený •sebezapojující efekt (ego-involvement effect) - materiál spojený s trvajícím úkolem se vybavuje lépe než materiál spojený s ukončeným úkolem •Greenwald (1980) - „totalitní ego“ •Sklony v sebeposuzování: •egocentrita •benefektance (spojení anglických slov beneficence a effectance, dobročinnost a kompetence) •kognitivní konzervatismus •Já-motivy (např. William Swann, 1990, 1992): 1.tendence udržovat stálý, konzistentní pohled na vlastní Já, vyjádřená v motivech konzistence Já (self-consistency, Lecky, 1945) či sebepotvrzení (self-verification, Swann, 1990), 2.tendence vyhledávat pozitivní informace o sobě, označovaná jako motiv sebeposílení (self-enhancement). •Sebepojetí ~ postoj k sobě – složky: •Kognitivní (obsah a struktura) •Emoční (vztah k sobě, sebehodnocení) •Konativní (motivace, seberegulace) Kognitivní aspekt Já •Obsah sebepojetí •Extenze Já (narůstání informací o sobě) •Princip význačnosti (Greenwald a Pratkanis, 1984, Markus, 1980) • •Struktura sebepojetí •= kognitivní organizace obsahu sebepojetí •Schemata já (self-schema), Markus 1980 •Typy reprezentací Já •centrální X periferní •pozitivní X negativní •reálné X možné, ideální, požadované, nechtěné Já •časové hledisko (minulé, současné, budoucí Já) •adekvátnost (pravdivé vs. falešné Já) Emoční aspekt Já •vztah k sobě •mentální reprezentace emočního vztahu k sobě: sebehodnocení • •Zdroje sebehodnocení •Posílení z prostředí (looking glass self) •Diskrepance v sebepojetí •Emoční dispozice •E. T. Higgins (1987) - teorie diskrepancí v sebepojetí (self-discrepancy theory) • •Reprezentace Já: • aktuální, ideální, požadované • •Diskrepance –aktuální/ideální = nedostatek pozit. emocí –aktuální/požadované = úzkost •Dimenze globálního sebehodnocení – Tafarodi a Swann: •Kompetentnost (self-competence) •Sebepřijetí (self-liking) Konativní (behaviorální) aspekt Já •Gordon W. Allport – funkční autonomie: • motivy lidského chování se stávají v průběhu vývoje nezávislými (autonomními) na svých původních pobídkách a (často hmotných) odměnách: chování se z prostředku dosažení cíle (např. uspokojení biologické potřeby) samo stává cílem. • •Funkční autonomie: motivy dospělých představují různorodý, sebeudržující a současný systém, který vyrůstá z antecedentního systému, je však na něm nezávislý (X např. Freud) •F-ční autonomie: 1) perseverující, 2) propriate (adekvátní, vlastní, z já vycházející) •Nositelem f-ční autonomie – PROPRIUM ® … •Proprium - výraz integrity •Vývojové fáze –Tělesné Já –Pocit identity (kontinuita Já) –Sebeúcta (sebeuplatnění) –Extenze Já (externí objekty, „moje“ – rodiče,… –Sebeobraz (ideální – reálný, dobré – špatné Já) –Racionální zvládač (coper) –Propriate striving (snažení plynoucí z Já – funkční autonomie) •Self as knower •E. T. Higgins (1987) - teorie diskrepancí v sebepojetí (self-discrepancy theory) • •Reprezentace Já: • aktuální, ideální, požadované • ideální, požadované = osobní vodítka (motivy) • •Diskrepance –aktuální/ideální = nedostatek pozit. emocí –aktuální/požadované = úzkost • •Albert Bandura – osobní standardy • •Procesy: •Sebepozorování (odpovídající zaměření pozornosti k vlastnímu chování ) •Sebehodnocení – OSOBNÍ STANDARDY •Reakce na vlastní chování • hmotné a hodnotící • •Aktivní roli člověka při nastavování standardů: • lidé si stav disekvilibria primárně vytvářejí sami formulováním standardů Aspekty sebepojetí jako celku •komplexita Já (self-complexity, Linville, 1985, 1987) •jasnost sebepojetí (clarity of self-concept, Campbell, 1990) •stabilita sebepojetí/sebehodnocení (např. Kernis, Grannemann a Barclay, 1992, Kernis a kol., 1993) •pozitivita/negativita