Poruchy psychického vývoje v nejužším slova smyslu jsou vyjmenovány v kategorii F80–F89 v Mezinárodní klasifikaci nemocí (verze MKN-10). Podle tohoto výkladu se sem řadí specifické vývojové poruchy řeči a jazyka, specifické vývojové poruchy školních dovedností, specifické vývojové poruchy motorických funkcí, poruchy autistického spektra apod.
My se dnes podíváme i na širší pojetí, kde se zmíníme i o následujících poruchách :
F70-79 Mentální retardace, F90-F98 Poruchy chování a emocí, Psychózy v dětském věku, Ohrožení prostředím
(a) nástup je vždy v kojeneckém věku nebo v dětství;
(b) postižení nebo opoždění ve vývoji funkcí‚ které mají silný vztah k biologickému zrání centrální nervové soustavy
(c) stálý průběh bez remisí a relapsů.
Ve většině případů je postižena řeč‚ prostorová orientace a motorická koordinace. Opoždění nebo poškození je obvykle přítomno již velmi časně‚ může být spolehlivě zjištěno a postupně se mírní s přibývajícím věkem dítěte‚ i když drobnější defekty často přetrvávají až do dospělého věku.
F80 Specifické vývojové poruchy řeči a jazyka
Nejdříve se budeme zabývat první skupinou poruch, tedy poruch řeči a jazyka. Abychom se lépe zorientovali je nutné se nejdříve podívat na vývoj artikulace.
Vývoj artikulace má svoji fyziologickou posloupnost a postupuje od nejjednoduššího ke složitému. Jako poslední se vyvíjí hlásky, které jsou nejobtížnější v realizaci (R, Ř) a ve fonologickém rozlišování (sykavky). S dozráváním jednotlivých struktur CNS se schopnost artikulace v předškolním věku postupně zdokonaluje a upravuje. Proces vývoje artikulace je zároveň i procesem vývoje fonologického rozlišování zvuků hlásek a oba procesy postupují ve vývoji řeči společně.
Vývojová porucha, kdy dítě užívá řečových zvuků pod úrovní svého mentálního věku, ačkoliv řečová dovednost je na normální úrovni. Pro specifickou poruchu artikulace je všeobec ně nejčastěji používaný termín „dyslálie“.
když pacient nerealizuje nebo chybně realizuje hlásky maximálně ze dvou artikulačních okrsků (2 chybné pohybové vzory), ostatní sledované položky v jazykových rovinách jsou intaktní
pacient nemá percepčně-motorické oslabení
nejde o poruchu artikulace na podkladě myofunkční poruchy.
Pod tuto diagnózu nepatří porucha artikulace způsobená afázií, vývojovou dyspraxií, ztrátou sluchu, mentální retardací a vývojovou dysfázií expresivní a receptivní
Expresivní vývojová dysfázie F80.1
U dítěte vázne srozumitelnost řeči, dotyčné dítě má tendenci zkracovat slova vynecháváním slabik nebo hlásek, tíhne k telegrafickému 1–2 slovnému vyjadřování.
schopnost užívat jazyk je pod úrovní mentálního věku dítěte
porozumění není narušeno
má zájem o komunikaci
první slova se objevují kolem 2. roku
slovní zásoba se rozšiřuje až kole 3, 4 let
Receptivní vývojová dysfázie F80.2
Oproti tomu u receptivní (percepční) vývojové dysfázie je výrazně narušeno rozumění, často i u základních pokynů, verbální projev je srozumitelný.
chápání řeči je pod úrovní mentálního věku dítěte
typické jsou poruchy pozornosti k verbálním podnětům
zpomalený je i vývoj symbolického a abstraktního myšlení
Landau – Kleffnerův syndrom (F80.3)
dlouhodobá získaná receptivní afázie u epilepsie
na EEG abnormity, epileptické záchvaty (často ve spánku)
nejprve receptivní porucha, pak zhoršení expresivní složky
pak ztráta receptivní i expresivní složky řeči
inteligence se nemění
Označován jako infantilní získaná epileptická afázie či afázie s křečovitou poruchou. Řadí se mezi neurologické syndromy a je poměrně vzácný. Své jméno získal po Williamu Landauovi a Franku Kleffnerovi, kteří již vroce1957 pracovali s dětmi, které projevovaly příznakytohoto syndromu.
Výskyt se udává přibližnějednodítě se syndromemnajedenmilion. Obvykle se v rodině dáleneobjevuje,není dědičný.
Typickou charakteristikou je normálně se vyvíjející dítě, které všaknajednouzačne ztrácet své jazykové schopnosti. Platí, že čím dříve se obtíže včetně nočních křečí projeví, tím větší je poškození jazykových schopností.
Jiné vývojové poruchy řeči nebo jazyka F80.8.
Patlavost (dyslalie) je neschopnost používat jednotlivé hlásky či skupiny hlásek – hláska je tvořena na nesprávném místě, dítě hlásku vynechává nebo ji nahrazuje hláskou jinou. Jde o nejčastější poruchu řeči u dětí. Příčinou patlavosti může být dědičnost, negativní vliv prostředí, poruchy zrakového a sluchového vnímání či anatomické úchylky mluvidel.
Vývojová porucha řeči nebo jazyka nespecifikována F80.9.
Tato diagnóza by měla odpo vídat středně těžké narušené komunikač ní schopnosti. K této diagnóze lze zařadit ty klienty, kteří nesplňují kritéria pro výše uvedené diagnózy
F81 Specifické vývojové poruchy školních dovedností
Porucha‚ jejímž hlavním rysem je vážné poškození vývoje motorické koordinace‚ které není vysvětlitelné celkovou mentální retardací nebo nějakým vrozeným nebo získaným neurologickým onemocněním. Nicméně ve většině případů ukáže pečlivé klinické vyšetření zřetelné známky vývojové nervové nezralosti‚ jako jsou choreiformní pohyby nepodepřených končetin nebo zrcadlové pohyby a jiné současné motorické poruchy‚ včetně známek postižení jemné a hrubé motorické koordinace.
Patří sem
Syndrom nemotorného dítěte
Vývojová koordinační porucha
Vývojová dyspraxie
F83 Smíšené specifické vývojové poruchy
Jde o zbytkovou položku pro poruchy‚ kde je určitá směs specifických vývojových poruch řeči a jazyka‚ školních dovedností a motorické funkce‚ ale žádná nepřevažuje natolik‚ aby byla hlavní diagnózou. Tato smíšená položka by měla být užita jen tehdy‚ když mezi specifickými vývojovými poruchami existuje velký překryv. Uvedené poruchy jsou obvykle‚ ale ne vždy‚ současně spojeny s určitým stupněm poruchy kognitivních schopností.
F84 Pervazivní vývojové poruchy
Etiologie
prokazatelně neurobiologická
Epidemiologie
Dětský autismus : 5-10 na 10 000 dětí, častěji u chlapců: 4-5:1
Aspergerův syndrom: 36-71 na 10 000 dětí ve věku 7 – 16 let
Rettův syndrom: pouze u dívek, prevalence: 6-7/100 000 dívek
Představu o prožívání člověka s autismem si mimo jiné můžete udělat i v následující beletristické literatuře: Podivný případ se psem, A proto skáču, Kluk z kostek, Autismus a Chardonnay atd.
F90-F98 Poruchy chování a emocí
V rámci tohoto spektra poruch můžeme nalézt hyperkinetické poruchy, poruchy chování, smíšené poruchy emocí a chování, emoční poruchy v dětství, poruchy sociálních vztahů v dětství a tikové poruchy.
Mezi tyto poruchy patří nejznámější ADD - porucha pozornosti a ADHD - porucha pozornosti s hyperaktivitou. Dále MKN-10 rozlišuje několik forem a jimi jsou:
Porucha aktivity a pozornosti
Hyperkinetická porucha chování
Jiné hyperkinetické poruchy a Hyperkinetická porucha nespecifikovaná
Tyto poruchy výrazně zasahují do kvality života jedinců, kteří těmito poruchami trpí. Obtíže se netýkají pouze hyperaktivity a poruch pozornosti, jedinci jsou často impulzivní, mají problémy související se zapadnutím do sociálních skupin a časté interpersonální konflikty. Societou jsou často odmítáni jako "ti problémoví".
Tyto obtíže i přes mýtus že "dítě z toho vyroste" přetrvávají až do dospělosti i když se některé projevy mohou měnit. Jedinci s těmito poruchami, které nejsou opečováni nějakou psychologickou nebo psychiatrickou intervencí mohou mít až potíže s depresivními rozladami, úzkostí nebo sklony k návykovým (zejména s tlumícím účinkem) látkám.
Poruchy chování
Tyto poruchy se dále dělí na:
Porucha chování vázaná na vztahy k rodině se projevuje pouze ve vztahu k rodině a domovu.
Nesocializovaná porucha chování souvisí s disharmonickým vývojem osobnosti a nedostatečným vývojem a zvnitřněním morálky. Chybí empatie, důvěrné vztahy, dotyčný je vesměs samotářský. Rvačky, agrese, hrubosti, násilnosti, krutost apod. jsou součástí obrazu. Patří k poruchám s nejhorší prognózou.
Socializovaná porucha chování je typická narušenými vztahy s autoritami a zapojením v nějaké vrstevnické skupině (partě) s určitými pravidly, rituály a organizací (s často přítomnou delikventní aktivitou).
Porucha opozičního vzdoru se objevuje u dětí do 10 let. Je mimo jiné charakteristická extrémní vzdorovitost, nerespektováním autority, šikanováním, rvačkami a lhaním. Často bývá předstupněm nesocializované poruchy chování.
Smíšené poruchy chování a emocí a emoční poruchy se začátkem specifickým pro dětství
Smíšené poruchy chování a emocí
Z označení této kategorie vyplývá, že se jedná o kombinace narušeného chování a emocí. Agresivní, disociální, vzdorovité projevy doprovází neurotické symptomy, úzkost, bázlivost, fobie. Mohou se přidat také obsese, kompulze či depresivní ladění.
Depresivní porucha chování zahrnuje nezájem, anhedonii, beznaděj, autoakauzace, depresivní ladění. Často se přidávají somatické symptomy s bolestmi hlavy, břicha apod.
Emoční poruchy se začátkem specifickým pro dětství
Mezi tyto poruchy patří:
Separační úzkostná porucha v dětství se projevuje nadměrnou úzkostí, strachem z nebezpečí a neopodstatněnými obavami při odloučení od emočně významné pečující osoby. Projevy přitom neodpovídají věku dítěte.
Fobická anxiózní porucha v dětství je provázena strachem, který je vázán na určité konkrétní objekty a/nebo situace. Strach je přitom iracionálně neopodstatněný, nadměrný, nepřiměřený věku i kontextu.
Školní fobie projevující se odmítáním chození do školy je multifaktoriálně podmíněna – může jít o problém separace, adaptace, důsledek šikany, zneužití psychoaktivních látek, ale i jedním z projevů poruch nálady či psychotických poruch.
Sociální anxiózní porucha v dětství omezuje styk a kontakt s cizími lidmi.
Porucha sourozenecké rivality se může objevit při narození mladšího sourozence. Součástí bývá regrese do projevů mladšího věku, výrazná neposlušnost, emoční výbuchy, zlost a agrese, úzkostnost apod.
Poruchy sociálních vztahů se specifickým začátkem v dětství
Selektivní mutismus se projevuje důsledným mlčením v určitých situacích (např. ve vyučování) nebo v kontaktu s určitými lidmi (např. učitelem). Porucha není způsobena nedostatečnými řečovými schopnostmi. Může narušit a komplikovat vzdělávací proces ve škole, přípravu na povolání apod.
Reaktivní porucha příchylnosti v dětství je typická pro útlý věk. Součástí může být ambivalence, apatie, bázlivost, narušení sociálních vztahů, neprospívání či zaostávání (psychické i somatické).
Dezinhibovaná porucha v dětství je charakteristická abnormálním sociálním zapojováním.
Skupina tikových poruch je velmi rozsáhlá a rozličná. patří sem například jednoduché nebo komplexní tiky motorické, přechodné nebo chronické poruchy, které mohou být motorické či i vokální a dále také poruchy tikové kombinované. Nejznámější touto poruchou je pak Tourettův syndrom, který je poruchou obvykle kombinovanou.
Mentální retardace bývá často spojována zejména s poruchou intelektu, je nutné však zdůraznit, že mentální retardace postihuje veškeré oblasti života. Dítě má často obtíže:
ve vývoji řeči
ve vývoji motoriky
v sociálním vývoji
v možnosti vzdělávání
v emočním vývoji
Základním diagnostickým kritériem je nízké skóre v komplexním testu inteligence (tedy výkon nižší než 2 standardní odchylky od průměru). K diagnóze však nestačí pouze výsledek testu, dotyčný jedinec musí také selhávat v plnění nároků očekávaných od jedince jeho věku v jeho sociálním prostředí (tedy rodině).
Stupně mentální retardace
lehká mentální retardace – IQ 50–69
středně těžká mentální retardace – IQ 35–49
těžká mentální retardace – 20–34
hluboká mentální retardace – pod 20
Důležité!
Zdviženým prstem by pro rodiče mělo být výrazné opoždění psychomotorického vývoje dítěte, protože to může být známka budoucí diagnózy mentální retardace.
Psychotická onemocnění jsou v dětském věku velmi vzácná, obvyklý nástup těchto poruch bývá nejčastěji až po cca 20. roce věku. Pokud se takové onemocnění objeví dříve, zvlášť v dětském věku, mívá špatnou prognózu.
V následujícím článku si můžete přečíst některé aspekty diagnostiky, symptomatiky a léčby psychotických poruch v dětství.
Mezi vývojové faktory, které mohou u dětí způsobit různé poruchy patří i vnější faktory, které pocházejí z rodinného prostření, prožití traumatického zážitku nebo dlouhodobé strádání a utrpení dítěte z těchto vnějších příčin. Mohou to být faktory z prostředí fyzikálního, biologického, chemického (poruchy biologické rovnováhy a životního prostředí) i sociálního. Negativní faktory z prostředí společenského můžeme hodnotit jako nedostatky ve fungování společnosti jako celku na straně jedné (bída, hlad, nedostatek, diskriminace, válka), nebo jako nedostatky ve fungování společenských skupin, zejména rodiny, na straně druhé.
