Projevy deprese u dětí F 32
Dříve názory:
- dětství šťastné, bezstarostné období
- psychoanalýza – není úplně formované superego – to neumožňuje mít depresí
Nyní:
-deprese v dětství poměrně časté (prevalence 1-2%), zůstává však často nediagnostikována
-odlišení reaktivní (vliv událostí, které přechází) x endogenní x psychotické
– reaktivní nemívá tak velkou změny PM tempa, spojena s úzkostí a sebelítostí
– psychotická – nejčastěji sluchové halucinace, bludy málo – až od dospívání
-etiologicky důležité vlivy: heredita, interakce s depresivním rodičem (či jinak patologickým,
často problematika závislosti rodiče), deprivace, časná ztráta blízké osoby, časná separace, dále
akutní zátěž (stresy), nedostatek sociální opory, velmi často u dětí s chronickými somatickými
chorobami
1. Základní projevy deprese (stejné u dospělých i u dětí)
a, depresivní nálada (ztráta zájmů, podrážděnost, beznaděj)
b, poruchy jídla (nechutenství / přejídání se)
c, poruchy spánku (nespavost / nadměrná spavost)
d, pohybový útlum nebo agitovanost
e, apatie, ztráta zájmu
f, únava, ztráta energie
g, ztráta pocitu vlastní hodnoty nebo pocity viny
h, zhoršená soustředivost
i, úvahy o smrti, suicidální myšlenky
2. Projevy typické pro určitý věk
a, kojenecký věk
- důsledkem vztahových poruch - depresivní reakce – (např. na nereaktivní obličej matky,
psychickou deprivaci – často osobnostní patologie rodiče či nemoc) - ztráta zájmu,
utlumení aktivity, odtahuje se z kontaktu, dráždivost a plačtivost bývá na začátku,
později slábne, spíše poruchy spánku a jídla, dítě „neprospívá“
- pro kojenecký a batolecí věk – typické: anaklitická deprese: (u dětí do 1 roku) jako
reakce na separaci od matky, nejprve pláče, volá matku, pak ztrácí naději, stává se
apatickým – nereaguje na okolí, odmítá jídlo a sociální kontakty, poruchy spánku
vývojově regreduje - po čase odpoutání od matky – pak může přijmout náhradní
pečovatelku
b, batolecí věk
- reaktivní poruchy – jídla, spánku, autostimulační chování, ztráta zájmu o hru, zesílený
negativismus
- zvýšená závislost na matce, nárůst separační úzkosti
- často reakce na ztrátu matky či blízké osoby
c, předškolní věk
- nejsou zatím schopny sdělovat své vnitřní pocity, proto somatizují (bolesti hlavy,
břicha), také poruchy jídla a spánku
- ztráta radosti ze hry, izolace od vrstevníků; někdy zvýrazněné agresivní a destruktivní
chování (přítomno ve hře a fantaziích!)
- bývají již suicidální pokusy, sebepoškozování
d, školní věk
- v tomto věku umí již verbalizovat své pocity – ale konkrétně tyto děti mají problém
rozpoznávat a popisovat své emoce (i druhých)
- obvykle nízké sebehodnocení, pocity viny, bezmoci, depresivní témata (ostuda, kritika,
odmítnutí druhými, ztráta blízké osoby) >čímž narušují eriksonovský vývojový úkol:
snaživost x pocit méněcennosti!
- projevem deprese – náhlé zhoršení ve škole – ztráta zájmu o učení, zhoršené soustředění
a omezené kontakty se spolužáky, tendence k dennímu snění
- vždy základem zhoršená nálada, smutek
- někdy útlum, častěji neklid, hyperaktivita, zlostné, neposlušné, vzdorovité
- opět ve hře depresivní témata (úrazy, smrt, ztráta, odmítnutí, kritika, ostuda)
- agrese bývá obracena proti sobě – sebepoškozování x pokud má slabší sebekontrolu
projeví se poruchami chování
- riziko suicidia
e, puberta a adolescence
- v tomto období je normální tendence ke kolísání nálad a dysforickým rozladám
x nutné odlišit od patologické deprese – k ní v tomto věku zvýšená vulnerabilita
- klinický obraz – analogický depresi dospělých (poruchy nálady, snížená energie, únava,
tendence k izolaci, slabé sebehodnocení, nezájem o jídlo, hygienu, somatické stížnosti
– bolesti břicha, hlavy)
- dospívající mnohdy své pocity nikomu nesdělují
- reakcí na to bývá útěk k drogám, alkoholu, přejídání, zřídka i sexuální acting-out
- hrozící suicidia – častěji u nefunkčních rodin (kde není kvalitní rodina a dítě
nekomunikuje je nutná hospitalizace)
Obecné:
- u chlapců častěji poruchy chování x dívky internalizují – pasivita, útlum
- i u dětí je deprese nejčastější reakcí na ztrátu blízké osoby, ale i na jiné typy akutních či
chronických traumatologických zážitků
- vysoká incidence depresí u dětí s poruchami učení = až 60% těchto dětí – (reakce na
opakovaná školní selhávání a hyperkritické postoje okolí? / zhoršení ve škole
v důsledku deprese? / společný podklad obou poruch?); právě u těchto dětí není jejich
deprese včas rodiči ani školou rozpoznána
- endogenní deprese a maniodepresivní psychóza u dětí zcela výjimečná
-
u dětí 2 hlavní depresivní syndromy: kognitivní deprese = triáda -negativní pohled na
sebe, situaci a budoucnost , pocity beznaděje, bezmoci, odmítání okolím, špatná
nálada, pocity vinny, podrážděnost x endogenní deprese = útlum, depresivní
nálada, anhedonie
- dystimie – méně intenzivní, déle než 1 rok trvající depresivní symptomy, nebývá
výrazný útlum či poruchy jídla nebo spánku, ale emoční labilita, dráždivost, špatná
nálada, vyšší úzkost, drobné somatické stížnosti
- komorbidita: poruchy chování, ADHD, úzkostné poruchy, zneužívání NL látek
Bipolární porucha u dětí (maniodepresivní)
-nejdřív v předškolním věku, zřídka diagnostikovány
-příznaky: emoční instabilita, nepravidelnost fyziologických funkcí, celková nepřizpůsobivost
dítěte, zpočátku mohou být jen projevy deprese
-hlavní znaky mánie: stavy omnipotence, období zvýšené aktivity, spojený s výkyvy nálad
-u malých dětí: rysy hyperaktivity, poruchy pozornosti (někdy obě poruchy – i ADHD)
-klasické střídání depresivních a manických period až v dospívání, střídají se častěji a
nepravidelně – u prepubertálních rychlé střídání i několikrát za den, plíživý rozvoj