Diplomatika Definice ´Diplomatika je věda zabývající se studiem písemností úřední provenience, které hodnotí po stránce vnitřní i vnější jako produkty určitého právního, sociálního a kulturního prostředí v souvislosti s dějinami institucí, jež je produkují, tj. kanceláří. Přitom klade důraz na jejich funkci v příslušné společnosti (I. Hlaváček). Pojmy ´diploma = lat. listina, z řec. diplóo = zdvojuji ´ ´rusky diplomatika ´polsky dyplomatyka ´francouzsky diplomatigue ´anglicky diplomatics ´italsky diplomatica ´němčina Diplomatik nebo Urkundenlehre a novější Urkundenforschung. ´ ´Aktenkunde - novověkoá diplomatika Dějiny diplomatiky ´Předkritické období – praktický zájem kanceláří (zejména papežské od 12. st., kdy vznikly kancelářské instrukce), jak rozpoznat pravé listiny od falešných. ´ ´Italští humanisté ve 14. a 15. století – vytvoření první předpokladů pramenné kritiky jako základu kritického dějepisectví (Petrarkova kritika falešných rodových dokumentů habsburských; kritika Lorenza Vally „donace Konstantinovy“). ´ ´Bella diplomatica (forensia) – tzv. spory o pravost listin. Dějiny diplomatiky ´Spor mezi Mauriny a Bollandisty: ´ ´Daniel Papebroch (1628-1714) v úvodním pojednání „Propylaeum antiquarium circa veri ac falsi discrimen in vetustis membranis“ napadl pravost právě nejcennějších maurinských listin. Na jejich obhajobu vystoupil roku 1681 Maurin Jean Mabillon (1632-1707) knihou „De re diplomatica libri sex“. ´ ´Mabillon - především listiny staršího středověku, z nich pak zase takřka jen ty, které vydali panovníci frankomerovejští nebo francouzští; založil svou diplomatiku na srovnání vnitřních a vnějších známek listin; zvláště na písmo listin kladl velkou váhu, takže vytvořil současně i vědecký základ paleografie. Dějiny diplomatiky – 19. století ´Julius Ficker (1826-1902) - profesor v Innsbrucku; zaměření a přístup juristický: každá listina je individualitou sama pro sebe, a tak musí být vysvětlována; upozorňoval na časový rozdíl mezi samotným právním aktem a jeho zlistiněním (vzdálenost může být týdny, ale i roky). Do listin se mohly dostat údaje z předchozích ujednání. Nemusí to být falza. ´ ´Theodor von Sickel (1826-1908) byl prvním ředitelem vídeňského institutu (Institut für Österreichische Geschichtsforschung od roku 1854) a pak vedl i oddělení Diplomata v rámci Monumenta Germaniae Historica. Nová metoda – srovnávání slohu (stylu) a písma listin. Rozlišení vyhotovení na tzv. kancelářské (vydavatelské) a příjemecké – hlavní kritérium kritiky a zjišťování pravosti diplomatického materiálu. ´ > > > > Sicklova metoda srovnání slohu a písma listin Vydavatel Příjemce Příjemce Příjemce Kategorie diplomatického materiálu (podle obsahově-právní podstaty ) ´Listiny ´Mandáty ´Listy nebo dopisy ´Aktové písemnosti ´Úřední knihy ´ Listy před rozmazaným lesním pozadím Listina ´písemnost upravená podle určitých pravidel a určená k tomu, aby podala svědectví o určité právní skutečnosti (právní pořízení): ´ ´právní počiny nebo právní jednání nebo právní akty - závislé na lidské vůli - např. založení kláštera, založení města, darování, smlouva, udělení výsady apod. ´ ´právní události – nezávislé na lidské vůli – např. přírodní jevy, živelná katastrofa, narození dítěte apod. Listina ´ Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Mandáty a listy ´Mandáty – písemnost upravená podle určitých pravidel a obsahuje rozkaz, příkaz; většina mandátů měla dočasnou platnost. ´ ´Listy (dopisy) – písemnost upravená podle určitých pravidel, která obsahuje pouhé sdílení bez moci závazné. Na rozdíl od listin a většiny mandátů byly uzavřené. Aktové písemnosti ´Aktový materiál, úřední akta, spisový materiál, spisy. ´ ´PVH – z hlediska obsahově-právní povahy. ´ ´Archivář – z hlediska uložení v archivu. ´ ´Akt – specifický význam v raném středověku. Použití pro tzv. pamětní záznam (střední, západní i jižní Evropa v období od 9. – 11. století). U nás od konce 10. do pol. 12. století. Úřední knihy ´Úřední knihy pro vnitřní potřebu. Knihy správní. Pro vlastní evidenci příslušné instituce. ´ ´Úřední knihy pro vnější potřebu. Knihy právní. Nejen pro vlastní evidenci, ale právní platnost i na veřejnosti. Úřední knihy pro vnitřní potřebu ´Registra – knihy, do kterých se opisují texty vydaných písemností. V novověku - expediční protokoly. ´ ´Kopiáře – opak register, opis listin došlých, přijatých. V novověku - podací (exhibitní) protokoly. ´ ´Formulářové sbírky – vzorce, příklady písemnosti, jak má být písemnost vyhotovena. ´ Úřední knihy pro vnější potřebu ´Knihy veřejných notářů (knihy imbreviatur) - notářský instrument. ´ ´Knihy městské – knihy pro právní a administrativní potřeby města. ´ ´Knihy pozemkové (gruntovní) – gruntovnice. Vedeny u vrchnostenských úřadů. ´ ´Zemské desky - knihy vedené u zemských soudů. ´ ´Dvorské desky - knihy vedené u dvorského soudu. ´ ´Matriky – křestní (rodné); oddací; matriky úmrtní. ´ Matrika > Zemské desky ´ Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Knihy, které stojí na pomezí vnitřních a vnějších potřeb ´Urbáře – staroněmecky (sloveso urbaren = přinášet) - obsahují předpisy dávek peněžních, naturáliích a robot odváděných vrchnosti. ´ ´Katastry (capitum registrum – capitasstrum – catastrum) – soupisy nemovitého (stavby, pozemky) majetku podrobeného berni: berní rula (1653-1655) – pro Čechy; lánové rejstříky (1669) – pro Moravu; tereziánský katastr, josefinský a stabilní katastr. > Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Formy dochování diplomatického materiálu ´Originál ´ ´Koncept ´ ´Opis ´ Originál ´Takové vyhotovení písemnosti, které vzniklo z vůle a s vědomím vydavatele a bylo zajištěno prostředky k zajištění své právní platnosti (pečeť, razítko, podpis …). Originálů může být několik (bylo vyhotoveno více exemplářů – např. kupní smlouvy). Každý originál je pravý (nemůže být falešný) – nepoužíváme pojem „pravý originál.“ Naopak „domnělý originál“ – listina, která se tváří jako pravá. ´ Koncept ´Předběžný náčrt listiny, předstupeň originálu. Není celý obsah, ustálené formule (tituly) se jenom naznačují. Koncepty v hojné míře až v novověku (u nás v 16. století). Dříve po napsání originálu byly zničeny, pokud byly vůbec napsány. Koncept nemusel vždy předcházet originálu. Opis ´prostý (jednoduchý) opis – může vytvořit kdokoliv, použít k jakémukoliv účelu, nemá ovšem právní moc. ´ověřený opis - v právním životě nahrazuje originál (má stejnou platnost). Pořizovat mohou pouze osoby a instituce, které k tomu byly kvalifikovány: ´vidimus – nižší titul opisu – jenom se potvrzuje, že opis se doslova shoduje se zněním originálů. ´konfirmace (renovace, inserce) – vyšší úroveň ověřeného opisu – potvrzuje se nejenom správné znění, ale především právní obsah konfirmovaní listiny (např. prodloužení platnosti). Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Konfirmace Vnější a vnitřní znaky ´Vnější znaky: psací látka, forma psací látky, plika, linkování, inkoust, písmo, korektury, rasury, grafická znamení, podpisy, kancelářské poznámky, příjemecké poznámky atd. ´ ´Vnitřní znak: jazyk, listinné formule. Dělení diplomatického materiálu (J. Mabillon) ´Listiny papežské. ´ ´Listiny císařské (císařové a králové římsko-německé říše ve středověku). ´ ´Listiny soukromé (Privaturkunde). ´ Dělení diplomatického materiálu (V. Hrubý) ´Listiny zeměpanské a zeměpanských úřadů (panovnické). ´ ´Listiny papežské a papežských úřadů. ´ ´Listiny biskupů a jiných duchovních institucí. ´ ´Listiny měst, městských úřadů a měšťanů. ´ ´Listiny šlechticů a svobodných osob. ´ ´Listiny veřejných notářů. Listinné padělky (falza) ´Falzum – listina, která nevznikla z vůle svého údajného vydavatele. ´ ´Moderní falzum. ´ ´Staré falzum. ´ ´Kancelářské falzum. ´ Edice diplomatického materiálu ´Diplomatáře: ´MGH Diplomata. ´CDB (Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae). ´ ´ ´Regestáře: ´RI (Regesta Imperii). ´RBM (Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae). Doporučená literatura ´ŠEBÁNEK, Jindřich, Zdeněk FIALA a Zdeňka HLEDÍKOVÁ, ed. Česká diplomatika do r. 1848. 2. nezm. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1984.