Počátky křesťanství
Vznik křesťanství jako historický proces
• Bohatá výzkumná tradice – dějiny bádání
• Důkladně zmapované prameny
Kde vzniklo křesťanství?
Jak zkoumat počátky křesťanství
• texty?
• kde a jak se utvářely skupiny, které můžeme na základě určitých kritérií označit za křesťanské
➢ Termín „Christianoi“ : „a právě v Antiochii byli učedníci poprvé nazváni křesťany“ (Sk 11,26) –
datace Skutků...
• Nejstarší prameny
➢ Literární památky a role literatury mezi ranými křesťany?
➢ V rozmezí 60–100 let po smrti Ježíše dochovány zmínky od 1 židovského autora a 3 Římanů
• Flavius Iosephus se zmiňuje o Ježíšovi při popisu popravy Jakuba (rok 62), „bratra
Ježíše, který byl nazýván Kristus” (Židovské starožitnosti XX.200)
• Plinius Mladší
• Shrnutí těchto mimokřesťanských zmínek
• Ježíš žil v Judeji, měl bratra Jakuba a jeho následovníci mu říkali Kristus (pomazaný)
• Byl popraven za vlády císaře Tiberia (14-37 n. l.), v době, kdy Pilát Pontský byl
římským prefektem v Judeji
• I po jeho smrti měl následovníky, křesťany
• Tyto prameny zcela nedostatečné pro pochopení křesťanského učení
➢ Křesťanství jako “pověra” (superstitio; používá rovněž Tacitus a Suetonius) a “politický spolek”
(hetaeria; v souladu se zařazením do dobrovolných spolků – lidé se do nich nerodí, ale
vstupují)
➢ “Novost” křesťanství jako problém
o viz Frolíková: Rané křesťanství očima pohanů. Praha: H&H 1992.
Prameny z křesťanského prostředí
• Ježíšovo evangelium (euangelion - dobrá zpráva) bylo zpočátku předáváno ústně (kázání, příběhy,
hymny, debaty)
• Orální tradice možná, dokud byli Ježíšovi přímí žáci/následovníci živí
• Nejdříve psal Pavel (ač nebyl přímým žákem, ca 50.-60. léta 1. stol. n. l.)
➢ V jeho dopisech ale spíš důraz na Krista než na Ježíše učitele
• Sepisování evangelií začalo po roce 70 (kdy také Římané zničili Chrám v Jeruzalémě)
• Archeologická evidence až do 3. století v podstatě chybí
Problémy hledání počátků
• Odlišitelnost od judaismu?
• Odlišitelnost od dalších dobových „voluntary associations“?
• Sociální struktura křesťanů?
• Rituální praxe raných křesťanství
HISTORICKÝ KONTEXT: Helénismus
• Internacionalizace
➢ Jednotný jazyk: koiné
➢ Ptolemaiovská revoluce
Ptolemaiovský kosmos
➢ Sublunární sféra: „vrtkavá štěstěna (fortuna, týché)
Ísis
➢ Synkretismus
o Plútarchos: „oni tomu říkají ‚synkretismus‘, tedy ‚společné kréťanství‘“
➢ Posílení utopických tendencí na úkor lokativních (J. Z. Smith)
➢ Posílení abstraktnějšího chápání božstev
➢ Rozvoj osobní zbožnost
HISTORICKÝ KONTEXT: Judaismus
• „JUDAISMUS“ – etnický pojem, vytvořený v opozici vůči pojmu „HELÉNISMUS“
• Kult semitského etnika orientovaný na Jeruzalémský Chrám – východní chrámový stát
➢ Výzva helénismu – římské obsazení a reakce
o vojenské řešení 63 př.n.l. Pomepius Magnus dobyl východní břehy Středozemního moře,
Judea pod správou Říma
o Římané v očích Židů – helenizovaní + pohané
o zachovat zdání chrámového státu (kolaborace s Římany)
o ústup do ústraní od politických záležitostí
o posílení separace Židů od zbytku obyvatelstva
o pevnější přimknutí k židovskému zákonu a jeho dodržování
o Židé nahlížení skepticky ze strany Řecko-římského světa
o vznik tradice mučedníků
o saduceové
o farizeové: přenos chrámové zbožnosti do shromáždění (synagogé) a rodinného
společenství – zaměření na Tóru
o esejci: izolace, apokalyptika
o zélóti
o časy vhodné pro proroky, mesiáše a rebely a jejich následování
•
Jeruzalém v době Ježíšově
Hlavní ulice v dnešním Starém městě sledují směr ulic doby novozákonní, ale jinak je prakticky vše
pohřbeno pod novějšími stavebními vrstvami. Kolem zlomu letopočtu byl Jeruzalém prosperujícím
městem s novými herodovskými budovami. K jeho destrukci došlo během římského obléhání o jednu
generaci později (líčí ji např. Josephus Flavius , nebo Lukáš 21,20-24).
Plán je založen na archeologických výzkumech, přesto stále zůstává mnoho nejasného. Vyznačeny
jsou pravděpodobné městské hradby, i když např. poloha severních hradeb je stále předmětem
diskuse. Uvedená podoba je z doby 41-43 n.l.
Pouze vyznačené části ulic ukazují archeologickými výzkumy potvrzené herodovské ulice.
•
Jeruzalém v době Ježíšově
Přesná je lokalizace: Ježíšova učení v chrámu, jeho učení na Olivové hoře o zničení Jeruzaléma a
posledních věcech (Mk 13), odchod do zahrady v Gestemane a jeho zatčení na onom místě.
Problémy rekonstrukce místopisu pašijí souvisejí s vyvrácením Jeruzaléma v roce 70 a politikou
Římanů, kteří po roce 135 na jeho zříceninách Římané založili osadu Aelia Capitolina a novozákonní
Jeruzalém tak byl prakticky vymazán z povrchu zemského. Není známo, kde mohla ležet ona horní
místnost, ve které se konala poslední večeře, ani kde se konala schůzka rada ve veleknězově rezidenci
ani místo ukřižování a vzkříšení.
Hrob spásy se snažili ukrýt před zraky lidí. S velkou námahou sem nanosili hlínu a
pokryli svatou jeskyni v hloubce mohutným násypem. Na něm zřídili Afrodítino zákoutí.
(Eusebios, Vita Const. III, 26.)
Nevěřící ukryli místo okolo Lebky hluboko v suti a tím je zvýšili, ačkoli bylo kdysi
níž, tak jako dnes. Potom obehnali zdí celé místo vzkříšení a Lebku, vydláždili je
kameny, postavili Afrodítě chrám a v něm postavili její sochu, aby ti, kteří tam uctívali
sochu Krista, budili dojem, že uctívají Afrodítu, a aby tak časem pravý důvod, proč
bylo místo uctíváno, upadl v zapomnění. (Sózomenos, HE II, 1).
• Rok 70: Pád chrámu
• ROZDĚLENÍ CEST: vznik křesťanství a rabínského judaismu jako reakce na novou situaci
➢ až do čtvrtého století je vhodné uchopit různé proudy „křesťanství“ a „židovství“ ve škále
postojů od markionismu na jedné straně (radikální odložení židovství) po židovství toho
druhu, pro který postava Ježíše neměla žádný význam
• JUDAISMUS: od Chrámu k synagoze a Tóře
➢ Diaspora ̶ v 1. stol. n. l. žila většina Židů mimo Palestinu
o židovská identita, Judea stále považována za domov, ale život mimo ni; muži starší 20 let
platili daň na podporu chrámu)
o Chrám nedostupný – kulturní život vázán na synagogy, písmo a zvyky
o Důležité prostředí pro udržování a šíření křesťanství v pozdějších letech – síť vztahů
• Lk 4,16-21: „Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do
synagógy a povstal, aby četl z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde
je psáno:‚Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou
zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil
zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.‘ Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a
posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. Promluvil k nim: „Dnes se splnilo toto Písmo,
které jste právě slyšeli.“
Římská říše
• teritorium o velikosti celého Středomoří
• velká mobilita, již od dob Alexandra Velikého, lidé cestovali “se svými božstvy”
• křesťanství jako jedna z mnoha náboženských alternativ
• obyvatelé Římské říše mohli uctívat mnoho státem podporovaných božstev, mohli se zasvěcovat
do nových kultů, aniž by museli některý opustit
• Židé a křesťané, jako zástupci striktního monoteismu namísto toho žádali, aby lidé opustili
předešlé kulty a uctívali pouze Boha (konverze).
Náboženství v Římské říši
• dobrovolné spolky a mysterijní kulty
• potřeba osobní zbožnosti (zajištění v tomto světě i po smrti), věštění (astrologie, věštby, magie)
• sdružování lidí do spolků s jednotícím zájmem (a často se sponzorem) - pohřební spolky, cechy,
náboženské spolky…
• mysterijní kulty (často také z východních oblastí Středomoří) jako odpověď na tuto poptávku
• iniciace do mystérií tajná, emocionálně intenzivní, rituály vázané na mýty, odměna v podobě
očištění od hříchu, spása teď (i po smrti), individuální ochrana od daného božstva (například
bezpečná plavba, vyléčení z nemoci): Eleusínská mystéria, kult boha Mithry, kult bohyně Ísidy
➢ Jak se křesťanství mohlo jevit tehdejšímu pozorovateli – jeden z podobných kultů s iniciací
formou křtu
Helénismus a křesťanství
• Smith, Jonathan Z., Drudgery Divine: On the Comparison of Early Christianity and the Religions of
the Late Antiquity. Chicago: Chicago University Press 1994.
➢ srovnávání: genealogie vs. homologie
• křesťanství jako „mysterijní kult“, „volní asociace“, pohřební spolek“ apod.
o příklad: termín christos
• dobová židovská literatura: královská titulace
• esejci: dva mesiášové
• Pavel: přezdívka (významová vyprázdněnost vs. nenaplněnost)
• synoptici: speciální titul (viz Marek – mesiášské tajemství)
• Janovo evangelium: jediné používá v řeckém textu přepis hebrejského originálu
Perspektiva současného bádání
• Posun od obsahu textů k dokladům o praxi
➢ Počátky křesťanství jako vytváření knih (křesťanské skupiny jako helénistické „literární
komunity“)
➢ Počátky křesťanství jako uzpůsobení programu hostin:
Sociálně funkcionalistická perspektiva
• identitotvorný aspekt (Social identity theory):
➢ Vznik křesťanství jako ustavení specifických komunit budujících svoji identitu s odkazem na
Ježíše a jeho prostřednictvím na „dědictví Izraele“
➢ analýza sociálních sítí
o Vznik křesťanství jako ustavení sítě slabých sociálních vazeb mezi námořníky, obchodníky a
řemeslníky ve středomořském prostoru
PRAMENY K POČÁTKŮM KŘESŤANSTVÍ V LETECH 50-150
• Apokryfní × kanonické?
➢ Terminologie:
o Bible (tó biblíon – kniha, knížka, listina)
o Starý zákon × Hebrejská bible
o Septuaginta (Alexandrie, řecky, 3.-1. stol. př. n. l.) × palestinský kánon Hebrejské bible
(Palestina, 1.-2. stol. n. l.)
• knihy, které jsou v Septuagintě, ale nejsou v palestinském kánonu, se nazývají
deuterokanonické
o Křesťanský kánon: židovské posvátné spisy v rozsahu Septuaginty (Starý zákon) + 27
vybraných raně křesťanských textů (Nový zákon) – vyvíjí se v průběhu zhruba tří století
• Lk 4,16-21: „Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní
den do synagógy a povstal, aby četl z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše;
otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno: ‚Duch Hospodinův jest nade mnou; proto
mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil
zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na
svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.‘ Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a
posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. Promluvil k nim: „Dnes se
splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“
• prameny k počátkům křesťanství v letech 50-150:
➢ zlomkovité a nahodile dochované
➢ proces utváření různých tradic
➢ jazyk = řečtina (100 %)
➢ forma = kodex (kniha)
• hlavní žánry raně křesťanské literatury (typologie): listy, sbírky výroků, evangelia, skutky,
apokalypsy
• Listy:
➢ Autentické listy Pavla z Tarsu (Corpus Paulinum): Ř, 1K, 2K, 1Te, Ga, Fp, Fm
➢ Pavlovské pseudepigrafy (Pseudopaulina): Ef, Ko, 2Te, 1Tm, 2Tm, Tt
➢ Pastorální epištoly (adresovány jednotlivcům, ale obsahují ve skutečnosti instrukce pro celou
obec): 1-2 Tm, Tt
o Pavlovské pseudepigrafy nezařazené do Nového zákona: List Laodikejským, Třetí list
Korintským.
➢ Žd: Pavla se nedovolává, mylně mu připisován tradicí. Ježíš jako „kněz na věky podle řádu
Melchisedechova“
➢ Katolické listy (určeny všem, narozdíl od Pavlových listů): 1-2P, 1-3J, Jk, Ju
• Sbírky výroků:
➢ Sbírka Q.
➢ Evangelium podle Tomáše - asi třetina výroků má paralelu v Q
• Evangelia:
➢ Mk, Mt, L (synoptická evangelia)
➢ J
➢ další mnohá evangelia…
• Skutky:
➢ Skutky apoštolů
➢ Skutky Petrovy, Skutky Tomášovy...
• Apokalypsy (zjevení):
➢ Zjevení Janovo
o Termíny k dohledání: apokalyptika, eschatologie, chiliasmus, milenarismus
Burton L. Mack a „přepisování počátků křesťanství
Směry raného křesťanství (1. stol. ) Burton L. Mack a jeho typologie
• Ježíšovská hnutí
➢ Komunita okolo sbírky Ježíšových výroků (Q), později pojatá do Mt a Lk
➢ ježíšovská škola” vytvářející protomarkovskou tradici anekdotických příběhů (chreiai)
➢ skupina “pravých učedníků” okolo gnostického Tomášova evangelia
➢ “shromáždění Izraele” okolo Ježíšových zázraků použitých v Mk a Jan
➢ “Sloupy církve” v Pavlově korespondenci a Lk
• Kristovská hnutí ̶
➢ Na základě Pavlova díla
➢ ̶ Místo Ježíšova učení a jeho “škole” důraz na Ježíšovu smrt jako událost zakládající křesťanské
společenství ̶
➢ Rozpracovávají koncepty mučednictví, vzkříšení a transformace Ježíše v božského Krista
➢ ̶ V kultovním životě Kristus v hymnech, modlitbách a rituálním jídle
• Kristovská a Ježíšovská hnutí – společné rysy
➢ Ježíš jako zakladatel (ale v mýtotvorbě různě profilován)
➢ rituální vazba na společné jídlo
➢ reformní apel
Dějiny křesťanství:
- proces mýtotvorby a sociálního formování
Úkol: srovnání listu Galatským a Skutků
• Ga 1,16-20: „Tehdy jsem nešel o radu k žádnému člověku, ani jsem se nevypravil do
Jeruzaléma k těm, kteří byli apoštoly dříve než já, nýbrž odešel jsem do Arábie a potom jsem
se zase vrátil do Damašku. Teprve o tři léta později jsem se vydal do Jeruzaléma, abych se
seznámil s Petrem, a zůstal jsem u něho dva týdny. Nikoho jiného z apoštolů jsem neviděl,
jen Jakuba, bratra Páně.“
• Ga 2,1-10: „Potom jsem se po čtrnácti letech znovu vypravil do Jeruzaléma spolu s
Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita. Šel jsem tam na Boží pokyn a těm, kteří jsou ve
zvláštní vážnosti, jsem v soukromí předložil evangelium, které zvěstuji pohanům, aby snad
moje nynější i dřívější úsilí nebylo nadarmo. Ale ani Titus, který tam byl se mnou a je Řek,
nebyl přinucen, aby se dal obřezat, jak chtěli ti, kteří předstírali, že jsou bratří, a pokoutně se
mezi nás vetřeli s úmyslem slídit po naší svobodě, kterou máme v Kristu, aby nás uvedli do
otroctví zákona. (...) Vždyť ten, který dal Petrovi sílu k apoštolství mezi židy, dal ji také mně k
službě mezi pohany. Když poznali milost, která mi byla dána – Jakub a Petr a Jan, kteří byli
uznáváni za sloupy církve – podali mně a Barnabášovi pravici na stvrzení naší dohody, že
my půjdeme mezi pohany a oni mezi židy. Jen žádali, abychom pamatovali na jejich chudé, a
právě o to jsem vždy horlivě usiloval.
• Pavel již krátce po svém obrácení „svými důkazy, že Ježíš je Mesiáš (hoti hútos estin ó
christos), přiváděl do úzkých damašské židy“ (Sk 9,22), poté se kvůli ohrožení přesunul do
Jeruzaléma, kde se „mohl na všem podílet s apoštoly a všude směle mluvil ve jménu Páně“
(9,28), aby o něco později z pověření jeruzalémské církve kázal spolu s Barnabášem
evangelium v Antiochii (SK 11,22-26).