OPAKOVÁNÍ – JMENNÉ ZNAKY • Obecné (tradiční) JZ – často jména biblického původu nebo tradiční česká jména (př. Petr, Pavel, Anna, Jiří, Eva aj.) • JZ závislé na mluveném jazyce A) inicializované – většinou tvořeno počátečním písmenem a doplněno orálním komponentem – bezhlasou artikulací celého jména (př. Lucie, Radim, Ondřej, Lukáš aj.), příp. další modifikací - pohyb, umístění (př. Lenka), B) transliterované – doslovný překlad (Černý, Polák), kalky – mylný překlad (Půlpán, Tetauerová), na základě hláskové podobnosti mezi jménem a slovem v mluveném jazyce (Procházka – procházet se) • Deskriptivní JZ – nezávislé na mluveném jazyce, vycházejí z charakteristiky daného člověka (př. Havel, Klaus, Jágr, Ronaldo aj.) OPAKOVÁNÍ – ZPŮSOBY VYJÁDŘENÍ PLURÁLU V ČZJ • Reduplikace – opakování pohybu ruky/rukou (obvykle 3x) - prostá reduplikace – pouze opakování na místě (věta) - reduplikace s posunem – doprava (postel), dolů (slovo), dopředu (čáry na přechodu) - částečná reduplikace – duplikací částečně pozměněný znak (dítě -> děti) • Pomocné slovní druhy – zpravidla příslovce a číslovky (mnoho aut, deset rohlíků) ADJEKTIVA ZPŮSOBY VYJÁDŘENÍ VLASTNOSTÍ SUBSTANTIV V ČZJ existují dva základní typy prostředků vyjadřujících vlastnosti substancí: A) adjektiva - vyjadřují vlastnost substance bez bližší specifikace jejího tvaru a velikosti (např. OŠKLIVÝ, POCTIVÝ, SILNÝ). Obsahují manuální složku znaku (jádro znakové zásoby) a nemanuální složku znaku (špička jazyka mezi rty se znakem MALÝ, nafouklé tváře se znakem TLUSTÝ, svraštělé obočí ve znaku s negativním významem ZLÝ, zvednuté oči a úsměv ve znaku s pozitivním významem VESELÝ). Nemění tvar pro vyjádření gramatických významů (může být problém určit, o jaký slovní druh se jedná – Kluk pomalu/pomalý.) Ve větě mají funkci atributivní i predikativní, které se v ČZJ nerozlišují, protože se nepoužívá slovesná spona (Unavená manželka. x Manželka je unavená. Znak neslyšící ve výpovědi: On je neslyšící. x On neslyší.) B) specifikátory tvaru a velikosti (STV) – popisují tvar a velikost konkrétní substance (dlouhý, skládaný, puntíkovaný). Vyskytují se ve spojení se substantivem pojmenovávajícím referenta, jehož tvar a velikost popisují a artikulují se vždy za substantivem (substantivum – STV) PŘÍKLAD SPECIFIKÁTORU TVARU A VELIKOSTI PRO VYJÁDŘENÍ VLASTNOSTI SUBSTANTIVA • Znak LAMPA • STV pro tvar krytu lampy • STV pro tvar volánků na lampě ZVLÁŠTNOSTI UŽITÍ ADJEKTIV V ČZJ • Adjektivum v atributu (připisující určitou vlastnost substantivu) stojí obvykle za substantivy (boty-staré, hlava-divná, oblečení-ošklivé). Výjimku mohou tvořit barvy (modré-kalhoty, bílá-kočka), ale častěji jsou i ony za substantivem. • V predikátu může mimo jiné k vyjádření dopomoci znak TYP tam, kde v ČZJ chybí sloveso MÁ, příp. sponové sloveso JE (žena-TYP-oblečenízelené, osoba-TYP-líná-tlustá). STUPŇOVÁNÍ ADJEKTIV V ČZJ Můžeme rozlišit tři základní způsoby stupňování: A) Stupňování prostřednictvím modifikace znaku – vyšší stupeň vyjádřen zvětšením manuální složky znaku (komponent pohybu) spolu s zvýrazněním nemanuální složky znaku (mimika). Př. hodný – hodnější – nejhodnější. Nemanuální složka znaku se významně podílí na tvorbě jednotlivých stupňů vlastností substancí. STUPŇOVÁNÍ ADJEKTIV V ČZJ • B) Lexikální stupňování – vyšší stupeň vyjádřen lexikálně (tj. pomocí dalšího znaku). Často též mimo to bývá druhý a třetí stupeň odlišen zvýrazněnou nemanuální složkou znaku. Př. červený – červenější (červený + tmavě) – nejčervenější (červený + tmavě + zvýrazněná mimika). Nejčastější pomocné znaky: moc, velmi, více aj. STUPŇOVÁNÍ ADJEKTIV V ČZJ • C) Stupňování „nepravidelné“ – třetí stupeň bývá nahrazen jiným znakem, který odpovídá vyšší míře dané vlastnosti. Př. tlustý – tlustější – nejtlustější (znak zavalitý). Poctivý – poctivější – nejpoctivější (znak svatý). STUPŇOVÁNÍ SPECIFIKÁTORU TVARU A VELIKOSTI (STV) • Větší tvar a velikost substance se vyjadřuje ikonickým zvětšením znaku (komponent pohybu). Často bývá se stupňováním zesílena manuální a nemanuální složka znaku. Př. malá kulička – větší kulička – největší kulička. PŘÍKLADY UŽÍTÍ RŮZNÝCH ZNAKŮ ADJEKTIV V českém znakovém jazyce se často setkáme se situacemi, kdy stejné adjektivum vyjádříme jiným znakem v závislosti na kontextu a substantivu, ke kterému je dané adjektivum vázáno: • dlouhý (dlouhá doba x dlouhá vzdálenost x dlouhý předmět) • vysoký (vysoký člověk x vysoká škola x vysoký dům) • dobrý (dobrý nápad x dobrý oběd x dobrý film) ROZŠÍŘENÍ SLOVNÍ ZÁSOBY – STÁTNÍ A JINÉ SVÁTKY • 1.1. Nový rok (Den obnovy samostatného českého státu) • Velikonoce (Škaredá středa, Velký pátek, Velikonoční pondělí) • 1.5. Svátek práce (1. máj) • 8.5. Den vítězství • 5.7. Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje • 6.7. Den upálení mistra Jana Husa • Mezinárodní týden neslyšících (3. týden v září) • 23.9. Mezinárodní den znakových jazyků • 28.9. Den české státnosti • 28.10. Den vzniku samostatného československého státu • 17.11. Den boje za svobodu a demokracii • Vánoce (Štědrý den, Boží hod vánoční, Svátek svatého Štěpána), Silvestr • Valentýn, jarní a podzimní rovnodennost, letní a zimní slunovrat, Halloween, Památka všech zemřelých aj. CVIČENÍ - ADJEKTIVA • Stupňování adjektiv POUŽITÉ ZDROJE • ZAHUMENSKÁ, Jitka. Adjektiva v českém znakovém jazyce? Praha, 2009. Diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Vedoucí práce Alena Macurová. • MACUROVÁ, Alena a Radka ZBOŘILOVÁ. Jazyky v komunikaci neslyšících: český znakový jazyk a čeština. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2018. ISBN 978-80- 246-3412-8. • LANGER, Jiří. Znakové systémy v komunikaci neslyšících. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. Studijní opory. ISBN 978-80-244-3746-0. • OKROUHLÍKOVÁ, Lenka a Petra SLÁNSKÁ BÍMOVÁ. Rysy přirozených jazyků: český znakový jazyk jako přirozený jazyk ; Lexikografie : slovníky českého znakového jazyka. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, c2008. ISBN 978-80-87153-47-5. • SERVUSOVÁ, Jana. Kontrastivní lingvistika - český jazyk x český znakový jazyk. 2., opr. vyd. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, c2008. ISBN 978-80-87218-30-3.