OPAKOVÁNÍ - ZPŮSOBY VYJÁDŘENÍ VLASTNOSTÍ SUBSTANTIV A) adjektiva - vyjadřují vlastnost substance bez bližší specifikace jejího tvaru a velikosti (př. veselý člověk, zelené šaty). B) specifikátory tvaru a velikosti (STV) – popisují tvar a velikost konkrétní substance. Vyskytují se ve spojení se substantivem pojmenovávajícím referenta, jehož tvar a velikost popisují a artikulují se vždy za substantivem (substantivum – STV). Př. Stolní lampa se stínidlem. OPAKOVÁNÍ – STUPŇOVÁNÍ ADJEKTIV V ČZJ • A) Stupňování prostřednictvím modifikace znaku – vyšší stupeň vyjádřen zvětšením manuální složky znaku (komponent pohybu) spolu s zvýrazněním nemanuální složky znaku (mimika). Př. hodný – hodnější – nejhodnější. • B) Lexikální stupňování – vyšší stupeň vyjádřen lexikálně (tj. pomocí dalšího znaku). Často též mimo to bývá druhý a třetí stupeň odlišen zvýrazněnou nemanuální složkou znaku. Př. červený – červenější (červený + tmavě) – nejčervenější (červený + tmavě + zvýrazněná mimika). • C) Stupňování „nepravidelné“ – třetí stupeň bývá nahrazen jiným znakem, který odpovídá vyšší míře dané vlastnosti. Př. tlustý – tlustější – nejtlustější (znak zavalitý). STUPŇOVÁNÍ SPECIFIKÁTORU TVARU A VELIKOSTI (STV) • Větší tvar a velikost substance se vyjadřuje ikonickým zvětšením znaku (komponent pohybu). Často bývá se stupňováním zesílena manuální a nemanuální složka znaku. Př. malá kulička – větší kulička – největší kulička. PRONOMINA PRONOMINA V ČZJ • Pronomina (zájmena) obecně slouží k vyjádření substituce (nahrazují nejčastěji substantiva a adjektiva) a k formám ukazování (deixe a anafora). • Deixe (z řec. deiksis) – ukazování/odkazování, usouvztažnění vlastní výpovědi s okolnostmi, za kterých komunikace probíhá. Pomáhá jazykově vyjádřit souvztažnost k nějakému objektu (objektům), k nějakému faktu, k situaci, ke kontextu. Deixi je možné vést směrem k osobám, k času nebo k místu (personální, časová a prostorová deixe); ve všech případech je přitom jejím východiskem mluvící nebo znakující osoba a její zakotvení v prostoru a čase, tj. její "já" - "zde" - "nyní". Jinými slovy zájmena jsou specifickým slovním druhem, který slouží deixi, odkazování na nějaké objekty, a jsou proto důležitým prostředkem v rámci komunikace a vytváření textu. DEIXE V ČZJ • Personální deixe – osobní zájmena, která označují subjekt autora sdělení (1. osoba – JÁ) a subjekt jeho adresáta (2. osoba – TY) = subjekty přímé komunikace x ne-účastníci komunikace (3. osoba – ON/A/O, ONI). Důležité pro fungování sloves a vět obecně. • Časová deixe – časové odkazování ve výpovědi, východiskem je znakující osoba a její zakotvení v čase – může mít různé významy v závislosti na okamžiku promluvy (včera může znamenat den předcházející dnešnímu, nebo 5. ledna, pokud výpověď proběhla 6. ledna). • Deixe v prostoru – jedním ze specifických rysů každého znakového jazyka je gramatické využití prostoru (tj. znakovacího prostoru). Prostor topografický – kopírování prostorového uspořádání reálného světa, o němž vypovídá, reálné prostorové vztahy. Prostor syntaktický – slouží ke zpětnému odkazování, popis relací mezi účastníky děje. ROZDÍLY V PRONOMINECH V ČJ A ČZJ • ČZJ nerozlišuje u zájmen 3. osoby rod (ON – ONA – ONO se nerozlišuje, vychází z kontextu). • ČZJ má více osobních zájmen než ČJ (vedle množného čísla též tvary pro číslo dvojné, trojné, čtverné (př. MY DVA, ONI TŘI atd.) = tzv. inkorporace číslovek do osobních zájmen. • V ČZJ lze při použití zájmen navíc poskytnout informaci, kde je ve znakovacím prostoru situován referent, k němuž zájmeno odkazuje. • V ČZJ se jednoznačněji vyjadřují různé typy plurálu: - plurál inkluzivní – JÁ + TY = MY - plurál exkluzivní – JÁ + ON/A/O/I = MY KLASIFIKACE PRONOMIN V ČZJ • Stejně jako v ČJ lze zájmena v ČZJ rozdělit následovně: A) Určitá zájmena - osobní (personalia) – odkazují na ne/přítomné účastníky komunikačního aktu (já, ty, vy) - přivlastňovací (posetiva) – odkazují k vlastníkovi daného komunikovaného objektu (můj, jejich, tvůj) - ukazovací (demonstrativa) – ukazují na daný komunikovaný objekt (toto, tamto) B) Neurčitá zájmena - tázací (interogativa) – jsou jimi od adresáta požadovány informace (kdo, co) - vztažná (relativa) – jejich funkci v ČZJ plní především nemanuální vyjadřovací prostředky a částečně i osobní zájmena pro 3. osobu - neurčitá zájmena ve vlastním smyslu (indefinitiva) – odkazují na některý blíže nespecifikovaný objekt (kdo, co + specifická mimika ve významu neurčitosti/neznalosti) OSOBNÍ ZÁJMENA V ČZJ • Zájmena v ČZJ neproměňují svůj tvar v závislosti na pádech. • Pro rozlišení osobních zájmen v ČZJ užíváme následující prostředky: umístění znaku v prostoru, různé pohyby rukou, tvar rukou. A) Zájmena 1., 2. a 3. osoby – JÁ, TY, ON/A/O/I – stejný tvar ruky D - JÁ – ukazováček směřuje k mluvčímu a dotkne se jeho hrudi - TY – ukazováček směřuje od těla mluvčího k adresátovi - ON/A/O/I – ukazováček směřuje vpravo nebo vlevo od adresáta OSOBNÍ ZÁJMENA V ČZJ B) Množné číslo osobních zájmen - MY – pomocí tvaru ruky D; v případě nepřítomnosti zainteresovaných osob – od hrudi mluvčího půlkruhovým obloukem doleva nebo doprava, v případě přítomnosti zainteresovaných osob – pohyb ruky veden obloukem podél nich; možnost užití inkluzivního a exkluzivního plurálu - VY – užití tvaru ruky D v neutrálním prostoru, ukazováčkem od adresáta obloukem podél zainteresovaných osob, musí být přítomna alespoň jedna osoba, která zastupuje skupinu VY, lze využít též tvary pro číslo dvojné, trojné a další (až do pěti osob) - ONI – užití tvaru ruky D, ukazováček směřuje na místo mimo adresáta, pokud jsou zainteresované osoby přítomny, mluvčí ukáže přímo na ně, lze využít též tvary pro číslo dvojné, trojné a další (až do pěti osob) UŽITÍ OSOBNÍCH ZÁJMEN V ČZJ V PROSTORU • osoba – (index) odkazování osobních zájmen v prostoru: • 1. osoba – JÁ – mluvčí sám, odkazuje k sobě, vychází od něho sdělení • 2. osoba – TY – adresát sdělení, umístěna naproti mluvčímu • 3. osoba – ON/A/O – umístěna šikmo doprava z pohledu mluvčího – druhá 3. osoba umístěna šikmo doleva z pohledu mluvčího – třetí 3. osoba umístěna šikmo doprava dopředu mezi první 3. osobu a mluvčího PŘIVLASTŇOVACÍ ZÁJMENA V ČZJ • Přivlastňovací adjektiva v ČJ vyjadřují informaci, co komu patří; ptáme se na ně otázkou čí? (matčin klobouk, psí bouda). • V ČZJ k nim přidáváme přivlastňovací zájmena (kloubouk – matka – její, bouda – pes – jeho). • Rozlišujeme dvě situace: A) předmět jako věc - první je artikulována věc, poté vlastník a nakonec přivlastňovací zájmeno (strýcův dům → dům – strýc – jeho) B) předmět jako osoba – artikulováno různými způsoby dle vztahu mluvčího k určené osobě, možné použít index jako odkazovací zájmeno (otcova babička → otec – můj (mluvčí) – jeho – babička, kamarádova dcera → kamarád – on (index) – jeho – dcera). CVIČENÍ - PRONOMINA • Procvičování slovní zásoby RODINA a určování jejich vzájemných vztahů. POUŽITÉ ZDROJE • LANGER, Jiří. Znakové systémy v komunikaci neslyšících. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. Studijní opory. ISBN 978-80-244-3746-0. • OKROUHLÍKOVÁ, Lenka a Petra SLÁNSKÁ BÍMOVÁ. Rysy přirozených jazyků: český znakový jazyk jako přirozený jazyk ; Lexikografie : slovníky českého znakového jazyka. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, c2008. ISBN 978-80-87153-47-5. • SERVUSOVÁ, Jana. Kontrastivní lingvistika - český jazyk x český znakový jazyk. 2., opr. vyd. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, c2008. ISBN 978-80-87218-30-3. • ČÍŽKOVÁ, Klára. Osobní zájmena v psané češtině neslyšících. Praha, 2010. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Vedoucí práce Marie Komorná. • SEDLÁČKOVÁ PŮLPÁNOVÁ, Lucie. Osobní zájmena v českém znakovém jazyce. Praha, 2004. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Vedoucí práce Alena Macurová.