OPAKOVÁNÍ – NUMERALIA V ČZJ Vedle dělení číslovek na určité a neurčité (několik, několikrát) rozlišujeme 4 základní kategorie číslovek a jejich podkategorie: A) základní – vyjadřují základní kvantum (1, 5, 38) B) řadové – lze rozdělit na tři podkategorie: vyjadřující datum (8. dubna), vyjadřující fyzické pořadí (třetí místo, druhý nejstarší), vyjadřující pořadí v číselné řadě (pátá třída, druhý ročník) C) násobné – dělí se dále na čtyři podkategorie: vyjadřující počet opakování proběhlé činnosti nebo děje (Kolikrát? – jednou, dvanáctkrát), vyjadřující počet opakování děje v daném časovém období (Jak často? – znaky jsou shodné s první podkategorií), vyjadřující kolikrát je něco násobeno (dvojnásobek, čtyřnásobně), vyjadřující pokolikáté daný děj probíhá (např. poprvé, podruhé) D) speciální – využívají se ve speciálních případech: obrácené (čtyřka z angličtiny, rok 2004, Praha 5), ikonické (číslo dresu, metr čtverečný, druhá odmocnina), specifické (jediný, pouze dva, ještě jeden, ještě dva, my tři, oni čtyři) OPAKOVÁNÍ - INKORPORACE ČÍSLOVEK A) časová – inkorporace číslovek 1-10 se znaky minuta, hodina, den, týden, měsíc, rok (POZOR při vyjádření věku – 5 let x 23 let, času ve smyslu délky trvání x časového úseku x přesného určení času) B) finanční – inkorporace číslovek 1-10 se specifickým tvarem ruky (x lze vyjádřit i dalšími způsoby – základní číslovka + znak koruna) VERBA ZÁKLADNÍ ROZDÍLY VE SLOVESECH V ČJ A ČZJ • V ČJ všechna slovesa proměnou svých tvarů vyjadřují gramatické významy osoby, čísla, času, způsobu, rodu a vidu. • V ČZJ se pro vyjádření osoby a čísla proměňují pouze některá slovesa, ostatní se neproměňují a je potřeba osobu a číslo vyjádřit pomocí např. osobního zájmena (já jím, vy jíte – znak JÍST je vždy stejný bez ohledu na osobu a číslo). • V ČJ jsou kategorie času, způsobu atd. vyjadřovány gramaticky, tj. změnou slovesného tvaru (např. já jím, já jsem jedl). • V ČZJ se tyto kategorie musí vyjádřit lexikálně, tj. přidáním slova s žádoucím lexikálním významem (při vyjádření času – bylo jíst). Přítomný čas pak není nutné lexikálně zdůrazňovat (vždy se užívá základní tvar/znak slovesa). • Oproti slovesům v češtině jsou slovesa v českém znakovém jazyce často informačně bohatší díky inkorporaci, která se v ČZJ běžně užívá. Díky simultánnosti mohou změnou tvaru ruky podávat doplňující informace o svém objektu (HODIT kámen, oštěp, disk). Kdežto v češtině musí být tato informace sdělena jednotlivými slovy kladenými za sebou. ZÁKLADNÍ KLASIFIKACE SLOVES V ČZJ • Prostá slovesa – svým tvarem nedokáží vyjádřit kategorii osoby a čísla, mají pouze tzv. citátovou (slovníkovou) formu, k vyjádření subjektu a objektu je nutné využít lexikálních prostředků (jmen, tj. osob, věcí, čísel apod., a zájmen), pro všechny osoby a čísla jsou vždy stejná, liší se pouze použitým doprovodným lexikálním prostředkem (já jím, ty jíš, oni jí), často jsou to slovesa artikulovaná na těle (mít rád, rozumět, pamatovat), ale i další (prosit, kontrolovat aj.). ZÁKLADNÍ KLASIFIKACE SLOVES V ČZJ • Shodová slovesa – mohou vyjádřit kategorii osoby a čísla změnou artikulace znaku (místo provedení znaku, orientace dlaně a prstů, směr pohybu), užití jména a zájmena není tedy povinné, v závislosti na počáteční místo provedení argumentu můžeme rozlišit tři podskupiny shodových sloves: - pohyb začíná u subjektu a vede k objektu – VRÁTIT já tobě, ty jemu, stejně tak DÁT, ZABÍT, PLATIT aj. - pohyb začíná u objektu a vede k subjektu – POZVAT mně ty, tebe já, stejně tak VYUŽÍVAT, VYBRAT aj. - více subjektů – tzv. reciproční slovesa mohou vyjádřit vzájemnou činnost subjektů, subjekty jsou zároveň objekty, např. DÍVAT SE, PROHLÍŽET SE (vzájemně já ty, já on). ZÁKLADNÍ KLASIFIKACE SLOVES V ČZJ • Prostorová slovesa – nejsou schopna svým tvarem vyjádřit kategorii osoby a čísla, k tomu využívají doprovodné lexikální prostředky (jména a zájmena), lze rozdělit na tři podskupiny: - slovesa vyjadřující pohyb v prostoru – v ČJ rozlišována předponami (přiletět, sletět, odletět aj.), využívání vizuálně-motorické povahy ČZJ, tj. schopnosti vizualizovat prostorové vztahy (jiné významy slovesa LETĚT přiletět/přistát, odletět, STĚHOVAT SE – nahoru, ke mně, jinam), - slovesa vyjadřující určení místa – změna místa artikulace podle toho, kde je děj vykonáván (UHODIT SE – hlava, ruka, čelo, KOUSNOUT – nos, ruka, OPEROVAT – hlava, břicho aj.), - slovesa vyjadřující určení místa, pohyb objektu a s nimi vyjadřující prostředek klasifikátorovým tvarem ruky (HOLIT SE – žiletkou, strojkem, břitvou + tvář, nohy, v podpaží). MODÁLNÍ SLOVESA V ČZJ • V ČZJ existují slovesa vyjadřující modalitu výpovědi, např. chtít, smět, muset, umět aj. • Zápor modálních sloves je zpravidla tvořen nepravidelně, a to: - pohyb je artikulován smyčkou α – morfém záporu (moci – nemoci), - změnou tvaru a pohybu ruky (umět – neumět, smět – nesmět), - kombinací výše zmíněných (muset – nemuset), - změnou pohybu ruky (chtít – nechtít). • K vyjadřování modality často slouží specifické znaky (avv, fifi aj.) KATEGORIE ČASU V ČZJ • Znakové jazyky nemají gramatickou kategorii času (slovesa se pro vyjadřování času neproměňují – flexe sloves), čas je vyjádřen lexikálně, tj. pomocí výrazů, které časově upřesňují děj (znaky jako zítra, včera, bude, bylo, teď). • Díky možnosti trojrozměrného využití prostoru lze ve znakovém jazyce čas vyjádřit pomocí časových os/linií. • V češtině je typické vyjádření času v každém určitém slovesném tvaru. Zato v ČZJ se na začátku výpovědi určí časový rámec, díky kterému se už dále nemusí v dané výpovědi čas lexikálně upřesňovat. ČASOVÉ OSY/LINIE V ČZJ V ČZJ rozlišujeme 4 základní časové osy/linie: A) časová osa/linie zepředu dozadu nebo zezadu dopředu – nachází se vedle těla nad ramenem, slouží k vyjádření budoucnosti – vpředu a minulosti – vzadu (př. Já bylo pracovat. Já bude pracovat.), B) časová osa/linie zespoda nahoru – v prostoru před tělem, slouží k vyjádření období růstu člověka (př. 7 let – věk – malý – růst – 9 let), C) časová osa/linie zleva doprava před tělem – v neutrálním prostoru, slouží k vyjádření určitého časového úseku, resp. doby trvání (např. pracovní den: Pracuje od 8 ráno do 4 odpoledne.), nejčastěji se vztahuje na vyjadřování času v hodinách a měsících. D) časová osa/linie od těla vpřed – užívá se ve specifických případech typu rok, odkládat, příští, pokračovat. CVIČENÍ • Popis toho, co jsem dělal/a minulý víkend. • Jaké jsou mé plány na příští víkend. POUŽITÉ ZDROJE • LANGER, Jiří. Znakové systémy v komunikaci neslyšících. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. Studijní opory. ISBN 978-80-244- 3746-0. • SERVUSOVÁ, Jana. Kontrastivní lingvistika - český jazyk x český znakový jazyk. 2., opr. vyd. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, c2008. ISBN 978-80-87218-30-3. • OKROUHLÍKOVÁ, Lenka a Petra SLÁNSKÁ BÍMOVÁ. Rysy přirozených jazyků: český znakový jazyk jako přirozený jazyk. Lexikografie: slovníky českého znakového jazyka. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, c2008. ISBN 978-80-87153-47-5. • MACUROVÁ, Alena a Petra BÍMOVÁ. Poznáváme český znakový jazyk II. Slovesa a jejich typy. Speciální pedagogika. 2001, roč. 11, č. 5, s. 285-296.