OPAKOVÁNÍ - ZÁKLADNÍ KLASIFIKACE SLOVES V ČZJ • Prostá slovesa – mají pouze tzv. citátovou (slovníkovou) formu, pro všechny osoby a čísla jsou vždy stejná, liší se pouze použitým doprovodným lexikálním prostředkem (já jím, ty jíš, oni jí), často jsou to slovesa artikulovaná na těle (mít rád, rozumět, pamatovat), ale i další (prosit, kontrolovat aj.). • Shodová slovesa – mohou vyjádřit kategorii osoby a čísla změnou artikulace znaku (místo provedení znaku, orientace dlaně a prstů, směr pohybu), užití jména a zájmena není tedy povinné (vrátit já tobě / ty jemu, pozvat mně ty / tebe já, využívat, prohlížet se (vzájemně já ty / já on). • Prostorová slovesa – nejsou schopna svým tvarem vyjádřit kategorii osoby a čísla, k tomu využívají doprovodné lexikální prostředky (jména a zájmena), lze rozdělit na tři podskupiny v závislosti na způsobu/místě činnosti (pohyb v prostoru – přiletět, sletět, stěhovat se nahoru / ke mně, určení místa činnosti – uhodit se na hlavě / do čela, kousnout do nosu /do ruky, operovat hlavu / břicho, slovesa vyjadřující místo a pohyb + prostředek činnosti vyjádřen pomocí klasifikátoru tvar ruky – holit se žiletkou / strojkem / břitvou + tvář /nohy / v podpaží). OPAKOVÁNÍ – MODÁLNÍ SLOVESA V ČZJ • V ČZJ existují slovesa vyjadřující modalitu výpovědi, např. chtít, smět, muset, umět aj. • Zápor modálních sloves je zpravidla tvořen nepravidelně, a to: - pohyb je artikulován smyčkou α – morfém záporu (moci – nemoci), - změnou tvaru a pohybu ruky (umět – neumět, smět – nesmět), - kombinací výše zmíněných (muset – nemuset), - změnou pohybu ruky (chtít – nechtít). • K vyjadřování modality často slouží specifické znaky (avv, fifi aj.) OPAKOVÁNÍ - ČASOVÉ OSY/LINIE V ČZJ V ČZJ rozlišujeme 4 základní časové osy/linie: A) časová osa/linie zepředu dozadu nebo zezadu dopředu – nachází se vedle těla nad ramenem, slouží k vyjádření budoucnosti – vpředu a minulosti – vzadu (př. Já bylo pracovat. Já bude pracovat.), B) časová osa/linie zespoda nahoru – v prostoru před tělem, slouží k vyjádření období růstu člověka (př. 7 let – věk – malý – růst – 9 let), C) časová osa/linie zleva doprava před tělem – v neutrálním prostoru, slouží k vyjádření určitého časového úseku, resp. doby trvání (např. pracovní den: Pracuje od 8 ráno do 4 odpoledne.), nejčastěji se vztahuje na vyjadřování času v hodinách a měsících. D) časová osa/linie od těla vpřed – užívá se ve specifických případech typu rok, odkládat, příští, pokračovat. ADVERBIA OBECNÁ DEFINICE PŘÍSLOVCÍ V ČJ A ČZJ • Příslovce (adverbium) je neohebný slovní druh vyjadřující bližší okolnosti dějů a vlastností. • Nejčastěji jsou odvozovány od přídavných jmen (malý – málo, rychlý – rychle, čistý – čisto). • Nejčastěji mají ve větě funkci příslovečného určení, které je závislé na přísudku (sedět vzpřímeně), nebo funkci přívlastku neshodného (cesta domů) či můžou vystupovat jako spona přísudku (je mi smutno). • V ČZJ je příslovce obtížné vyčleňovat, často splývají s přídavnými jmény (mají stejný znak), kdežto v ČJ je vždy bezpečně odlišíme díky morfémům (krásn-ý x krásn-ě). ZÁKLADNÍ DRUHY PŘÍSLOVCÍ V ČJ • A) příslovce odvozená od přídavných jmen: - určení místa – vyjádření místa, kde probíhá děj, odpovídá na otázky kde?, odkud?, kudy?, kam? (doma, nahoře, shora, tudy, tam), - určení času – vyjádření času, kdy probíhá děj, odpovídá na otázky kdy?, odkdy?, dokdy? (včera, ráno, vloni, občas, stále), - určení způsobu – vyjádření způsobu, kterým děj probíhá, odpovídá na otázku jak? (vesele, pomalu, špatně, hezky), - určení míry - vyjádření míry, ve které děj probíhá, odpovídá na otázku jak mnoho?, jak málo?, jakou měrou? (velmi, moc, málo, zcela, úplně), - určení příčiny (důvodu) – vyjádření příčiny (důvodu), kvůli které děj probíhá, odpovídá na otázku proč? (proto, náhodou, úmyslně, navzdory) ZÁKLADNÍ DRUHY PŘÍSLOVCÍ V ČJ • B) zájmenná příslovce – naznačují pouze okolnost situace, můžeme je rozdělit na: - ukazovací – zde, tam, tudy, - tázací – kde, kam, kudy, - vztažná – jak, proč, - neurčitá – někde, někam, někdy. STUPŇOVÁNÍ PŘÍSLOVCÍ V ČJ • Příslovce se stupňují stejně jako přídavná jména. • Stupňováním příslovcí vyjádříme míru vlastnosti či dané okolnosti. • Stupňují se pouze příslovce odvozená od přídavných jmen, zájmenná příslovce se nestupňují. • Zpravidla se tvoří pravidelně pomocí 3 stupňů: - 1. stupeň – základní tvar (vesele, rychle, často), - 2. stupeň – přidání přípony -štěji, -čeji, -čtěji, -ěji a -eji (veseleji, rychleji, častěji), - 3. stupeň – 2. stupeň s příponou nej- (nejveseleji, nejrychleji, nejčastěji). • Existuje i nepravidelný způsob stupňování (dobře – lépe – nejlépe, špatně – hůře – nejhůře, hodně – více – nejvíce aj.). STUPŇOVÁNÍ PŘÍSLOVCÍ V ČZJ • Příslovce se v ČZJ stupňují stejně jako přídavná jména – existuje pravidelný i nepravidelný způsob stupňování. • A) Stupňování prostřednictvím modifikace znaku – vyšší stupeň vyjádřen zvětšením manuální složky znaku (komponent pohybu) spolu s zvýrazněním nemanuální složky znaku (mimika). Př. rychle – rychleji – nejrychleji. • B) Lexikální stupňování – vyšší stupeň vyjádřen lexikálně (tj. pomocí dalšího znaku). Často též mimo to bývá druhý a třetí stupeň odlišen zvýrazněnou nemanuální složkou znaku. Př. barevně – barevněji (víc + barevný) – nejbarevněji (nejvíc + barevný + zvýrazněná mimika). • C) Stupňování „nepravidelné“ – třetí stupeň (příp. i druhý stupeň) bývá nahrazen jiným znakem, který odpovídá vyšší míře dané vlastnosti. Př. dobře – lépe – nejlépe, špatně – hůře - nejhůře. ZVLÁŠTNOSTI PŘÍSLOVCÍ V ČZJ • Jak již bylo zmíněno, v ČZJ se příslovce příliš nerozlišují – shodují se s přídavnými jmény, se kterými mají též stejný znak. Rozlišíme je pouze v kontextu výpovědi (Petr je rychlý. x Petr běží rychle. – v obou případech použijeme stejný znak rychlý/e). • Příslovce lze v ČZJ vyjádřit nejen lexikálně pomocí jednotlivých znaků, ale také specifickými prostředky, které mluvený jazyk nevyužívá (pohyb těla, zobrazení prostorových vztahů využitím znakovacího prostoru, mimika aj.) - např. usilovně pracovat (znak pracovat + zintenzivnění pohybu rukou + zvýrazněná mimika), chodit dlouho (kruhový pohyb přidaný ke slovesu chodit), stejně tak jezdit rychle/pomalu = inkorporace slovesa a příslovce vyjadřující způsob. CVIČENÍ • Popis počasí každého ročního období s využitím všech stupňů adjektiv a slovní zásoby na dané téma (Na jaře je slunečno, občas bývá deštivo. V létě je horko, loni však bylo opravdu vedro. Na podzim je často mlhavo a větrno…). • Popis pozitivních i negativních emocí během konkrétní činnosti (Jak se cítím, když sleduji romantický/hororový/komediální film? Jak se cítím, když čtu zprávy? Jak se cítím, když vidím křivdu? / když vidím zvířata nebo lidi v nouzi? / když vidím malé děti nebo štěňata? - úzko, smutno/ě, vesele, hravě, šťastně aj.). • Procvičování stupňování příslovcí (hezky, ošklivě, často, jemně, temně, smutně, vesele, pečlivě, zuřivě aj.) POUŽITÉ ZDROJE • LANGER, Jiří. Znakové systémy v komunikaci neslyšících. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. Studijní opory. ISBN 978-80- 244-3746-0. • SERVUSOVÁ, Jana. Kontrastivní lingvistika - český jazyk x český znakový jazyk. 2., opr. vyd. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, c2008. ISBN 978-80-87218-30-3. • OKROUHLÍKOVÁ, Lenka a Petra SLÁNSKÁ BÍMOVÁ. Rysy přirozených jazyků: český znakový jazyk jako přirozený jazyk. Lexikografie: slovníky českého znakového jazyka. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, c2008. ISBN 978-80-87153-47-5.