PREPOZICE A KONJUNKCE
PREPOZICE A KONJUNKCE – OBECNÁ
CHARAKTERISTIKA V ČJ
• Prepozice (předložky) – neohebný neplnovýznamový slovní druh,
pomáhají vytvářet fráze a modifikovat vztahy mezi větnými členy
(samy o sobě větnými členy nejsou). Vyjadřují místní, časové a
kauzální (příčinné, důsledkové a účelové) vztahy. Dělíme je na
primární/původní (na, v, do, z, k, u aj.) a sekundární/nepůvodní
(kolem, díky, kvůli aj.).
• Konjunkce (spojky) – neohebný slovní druh, který spojuje větné členy
nebo věty, vyjadřují mluvnický a významový poměr vět nebo větných
členů. Dělíme je na souřadící (a, i, ani, ale, nebo, proto aj.) a podřadící
(aby, než, když, protože, pokud aj.).
PREPOZICE A KONJUNKCE V ČZJ
• Vzhledem k vizuálně-motorické povaze znakového jazyka jsou předložky v ČZJ
vyjadřovány pomocí trojdimenzionálního artikulačního prostoru. V tomto
prostoru lze jednoduše, rychle a velmi detailně popsat nejen předložkové vazby
mezi jednotlivými subjekty, ale i vlastnosti daných subjektů.
• Pro vyjádření prostorových/místních vztahů v ČZJ využíváme mimetickou
deskripci (vizualizaci prostoru).
• Tímto způsobem využití prostoru se podílíme na gramatice – morfologii znaků,
syntaxi i sémantice.
• Př. prostorový vztah pes v boudě – 1) vyjádříme nejprve znakem odpovídajícím na
otázku kde? (bouda + klasifikátorem tvaru můžeme zároveň popsat vzhled
boudy), 2) znak pro předmět odpovídající na otázku kdo, co? (pes), 3) pomocí
proformy umístíme do prostoru tak, aby uspořádání znaku pro místo (bouda) a
znaku pro umísťující předmět (pes) odpovídalo realitě, kterou chceme sdělit (pes
v boudě).
PREPOZICE A KONJUNKCE V ČZJ
• Spojovací výrazy bývají v ČZJ často vyjádřeny různými způsoby. Např. spojka
a může být vyjádřena pomocí postupného výčtu předmětů (jablka, hrušky a
pomeranče), příp. inkorporací (já a ty = my dva) aj. Spojka i lze vyjádřit
znakem také. Běžně se v ČZJ užívají i spojky nebo, ale, proto, pokud aj.
• V případě složitějších spojek se častěji užívají zástupné znaky (např. protože
– znak důvod). Spojky jako přestože, poněvadž, totiž, tudíž, jenže aj. se v ČZJ
běžně neužívají a vztahy, které dané spojky znázorňují, se opisují (např.
Přestože pršelo, šli jsme na procházku. = Venku prší, nevadí, my bylo
procházka.).
• Důležité je dodržet kohezi (formální spojitost vět a textových jednotek) a
koherenci (významová soudržnost textu/obsahu) sdělení! (= popisovat věci
a jevy tak, aby celkové sdělení bylo logicky uspořádané a dávalo adresátovi
smysl).
POPIS PŘEDMĚTŮ V MÍSTNOSTI
POPIS ZVÍŘAT NA STATKU
POPIS MĚSTA
POPIS LIDÍ
POUŽITÉ ZDROJE
• HOLUBOVÁ, M. Prostor v českém znakovém jazyce [online]. [cit. 2021-11-29].
Dostupné z: http://ruce.cz/clanky/42-prostor-v-ceskem-znakovem-jazyce.
• KARLÍK, P., NEKULA, M., PLESKALOVÁ, J. (eds.) a kol. Encyklopedický slovník
češtiny. Praha: Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-484-X.
• LANGER, Jiří. Znakové systémy v komunikaci neslyšících. Olomouc: Univerzita
Palackého v Olomouci, 2013. Studijní opory. ISBN 978-80-244-3746-0.
• OKROUHLÍKOVÁ, Lenka a Petra SLÁNSKÁ BÍMOVÁ. Rysy přirozených jazyků: český
znakový jazyk jako přirozený jazyk ; Lexikografie : slovníky českého znakového
jazyka. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, c2008. ISBN 978-80-
87153-47-5.
• SERVUSOVÁ, Jana. Kontrastivní lingvistika - český jazyk x český znakový jazyk. 2.,
opr. vyd. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, c2008. ISBN 978-80-
87218-30-3.