Vlny - 3 Superpozice a interference vln. Stojaté vlny. Zázněje – rázy. Fourierova řada, Fourierova transformace. Dopplerův jev. Princip superpozice Prostředím postupují současně dvě (nebo více) různé vlny.    kxtytxy m  sin,1      kxtytxy m sin,2 Dvě harmonické vlny o stejné amplitudě, stejné frekvenci a stejné vlnové délce vzájemně fázově posunuté o  postupující ve stejném směru: Výsledná vlna se vypočítá jako součet výchylek vstupních vln:                   2 1 sin 2 1 cos2sinsin21 kxtykxtykxtyyyy mmm (užije se vzorec pro součet dvou funkcí sinus) 2 cos 2 sin2sinsin     Vzniká sinusová vlna stejné frekvence (stejné ) a vlnové délky (stejné k) postupující ve směru původních vln Amplituda výsledné vlny: Závisí na vzájemném fázovém posuvu původních vln Interference vln  2 1 cos2 mm yy  Pro (vlny ve fázi) je mmm yyy 20cos2´  (maximální zesílení) Pro (vlny v opačné fázi) je 0 2 cos2´   mm yy (maximální zeslabení) Konstruktivní interference Destruktivní interference ,...2,1,0,2  mm   ,...2,1,0,12  mm Interference vln HRW 17.38 a) λ = 0,314 m b) φ = 1,64 rad c) ym = 2,2 mm Návod: Odvodit obecnou rovnici pro interferenci dvou vln, které jsou navzájem posunuty o . Výsledek porovnat se zadanou rovnicí. Fázový rozdíl může vzniknout i tak, že se dvě vlny šíří po různě dlouhých drahách. Příklad – dva bodové zdroje Z1, Z2 zvukového vlnění o vlnové délce  a frekvenci , které jsou ve fázi. V bodě P dochází k interferenci vlnění Platí   L  2 Konstruktivní interference ,...2,1,0,2  mm  ,...2,1,0,  mmL  L je dráhový rozdíl vln,  je jejich fázový rozdíl v bodě P Destruktivní interference   ,...2,1,0,12  mm   ,...2,1,0, 2 12  mmL  Interference vln L Interference vln       2sin2cos2,   tkxytxy m 0   2 identické harmonické vlny postupují souhlasným směrem Návod:      6,128,0)4 2,126,0)3 9,0245,0)2 4,022,02,0)1 2Platí      L L 2 9,0 cos 2 2,1 cos 2 6,1 cos 2 4,0 cos 2 cos:vlnyvýslednéAmplituda ,     mm yy HRW 18.24 r = 17,5 cmNávod: Na kruhové části trubice dojde k dráhovému rozdílu L = /2 vůči signálu postupujícímu rovnou částí trubice → destruktivní interference → detektor zachytí nejslabší signál POZNÁMKA !! Aby interference vlnění byla pozorovatelná, je nutné, aby rozdíl fází interferujících vlnění byl v každém bodě interferenčního pole konstantní, na čase nezávislý. Vlnění, která tuto podmínku splňují, nazýváme koherentní. Dojde-li k interferenci aniž dojde k odchylce od přímočarého šíření vlnění (v homogenním a izotropním prostředí), pak takový jev nazýváme jevem ryze interferenčním (světlo – interference na tenké vrstvě) Poznámka 2: Dojde –li (v prostředí homogenním a izotropním) k interferenci v prostoru přímočarému šíření vlnění nepřístupném (v tzv. geometrickém stínu), nazýváme takový jev jevem ohybovým (difrakčním) (světlo – průchod štěrbinou). Interference vln Stojaté vlny          tkxytkxy txytxytxy mm    sinsin ,,, 21     tkxytxy m cossin2,  Stojaté vlny          tkxytkxy txytxytxy mm    sinsin ,,, 21     tkxytxy m cossin2,  Amplituda výchylky bodu se souřadnicí x Všechny body prostředí kmitají se stejnou úhlovou frekvencí  2 cos 2 sin2sinsin     Stojaté vlny Odvození: Užijeme   tkxtkx tkxtkxtkxtkx   cossin2cossin2 2 cos 2 sin2             tkxytkxy txytxytxy mm    sinsin ,,, 21 Stojaté vlny Všechny částice prostředí kmitají se stejnou fází  t ale s různou amplitudou výchylky, která závisí na x-ové souřadnici kmitající částice   kxyxA m sin2 sin(kx) = 0 → uzly sin(kx) = 1 → kmitny     kmitny 4 12 4 12 2 2 2 1 2 2 2 1 2 1 2 1                                              nx n n n k n xnkx n Místa se stále nulovou výchylkou – uzly. Jejich souřadnice xn určíme následovně: Místa, která kmitají s maximální amplitudou 2ym - kmitny Stojaté vlny 𝑘𝑥 = 𝑛𝜋 ⟹ 𝑥 = 𝑛𝜋 𝑘 = 𝑛𝜋 2𝜋 𝜆 → 𝑥 𝑛= 𝑛 𝜆 2 𝑛 = 0, 1, 2, 3 uzly Vznik stojaté vlny odrazem - pevný konec - uzel odražená vlna má opačnou fázi - volný konec - kmitna odražená vlna má stejnou fázi Stojaté vlny HRW 17.58 Návod: a) odvodit obecnou rovnici pro stojatou vlnu pro y‘ = y1 + y2, kde y1 = ymsin(kx-t) a y2 = ymsin(kx+t). Z toho 2 ym = 0,5 cm. Fázová rychlost vlny je v = /k. b) Pro uzly platí: sin(kx) = 0 → kx = m; řešíme pro m = 0 a m = 1 → x c) Příčná rychlost je změna výchylky y‘ v čase . Vyjádříme obecnou rovnici a dosadíme hodnoty x a t ze zadání. t y   ' a) ym = 0,25 cm; v = 1,2 m/s; b) x = 3 cm; c) vp = 0 m/s Skládání kmitů - rázy Prostředím postupují současně dvě zvukové vlny, které mají různou frekvenci f1 a f2. V místě pozorovatele (detektoru) se skládají výchylky/kmity – důsledek dvou postupných vln, které dospěly do bodu se souřadnicí x. Hledáme výslednou výchylku: 𝑦 𝑡 = 𝑦1 𝑡 + 𝑦2 𝑡 𝑦1 𝑡 = 𝑦 𝑚 sin(𝜔1 𝑡) 𝑦2 𝑡 = 𝑦 𝑚 sin(𝜔2 𝑡) V případě, že frekvence f1 a f2 jsou různé, ale blízké, tj. f1 ≠ f2 ale f1 → f2 (mají „skoro“ stejnou hodnotu, neliší se o víc než 20 Hz) může dojít ke vzniku rázů – slyšíme zesilování a zeslabování výsledného signálu. 𝑦 𝑡 = 𝑦1 𝑡 + 𝑦2 𝑡 = 𝑦 𝑚 (sin(𝜔1 𝑡) + sin(𝜔2 𝑡)) 𝑦 𝑡 = 2𝑦 𝑚cos 𝜔1 − 𝜔2 2 𝑡 sin 𝜔1 + 𝜔2 2 𝑡 R S Skládání kmitů - rázy 𝑦 𝑡 = 2𝑦 𝑚cos 𝜔1 − 𝜔2 2 𝑡 sin 𝜔1 + 𝜔2 2 𝑡 R S S= 1  2)/2 2= 2f2 1= 2f1 R= 1  2)/2 fS = f1  f2)/2 = 1/TS fR = f1  f2)/2 = 1/TR TR TS Frekvence výsledného signálu fS: Amplituda výsledného signálu kolísá s frekvencí fR: Za dobu jedné periody TR slyšíme 2x nejsilnější signál → počet rázů: N = 2fR = f1  f2) Fourierova transformace Joseph Fourier (1768-1830) Francouzský matematik, který přišel na to, že jakýkoli impuls může být složen ze sinusových a kosinusových impulsů. Položil tak základy teorie trigonometrických řad. Nezanedbatelný byl také jeho přínos k teorii funkcí reálné proměnné. Studoval podrobně problémy matematické fyziky. V roce 1822 vytvořil matematickou teorii, která řešila diferenciální rovnice. Théorie Analytique de la Chaleur (Analytic Theory of Heat). Fourier věřil, že mu při nějaké nemoci pomůže bylinkový zábal a takto zabalen spadl dolů ze schodů a zabil se... Princip superpozice Princip superpozice  tn n y n   sin 11  T 2 Fourierova analýza Vlnu libovolného tvaru lze vyjádřit ve tvaru součtu velkého počtu sinusových vln. Potřebujeme najít vhodnou kombinaci jejich amplitud a frekvencí. Potom dovedeme namodelovat libovolný časový průběh. Čím větší bude počet harmonických funkcí v modelu, tím přesnější výsledek dostaneme. Modelovaný časový průběh Výsledek modelu tvořeného součtem 6 sinusových průběhů 6 harmonických (sinusových) funkcí využitých pro model Princip superpozice Fourierova analýza Fourierova řada a transformace řada: na konečném intervalu (sumace) transformace: v neomezeném prostředí (integrace) ( ) e ( ) e n n i t n n ik x n n f t c f x c      ( ) ( ) 3 [ ( ) ] 3 ( ) ( )e ( ) ( )e ( , ) ( )e ( , ) ( )e ( , ) ( )e i t ik x i k x t i t i t t c d x c k dk t x c k dk d t c k d k d t c k d k                                       k x k x k x x Fourierova transformace je složení obecné vlny z rovinných vln Fourierova řada je složení konečného pulsu ze sinů a kosinů Princip superpozice xixeix sincos  Mocninné řady funkcí e, sin, cos  • Dopplerův jev • využití v praxi • rázová vlna Christian Andreas Doppler (1803-1853) Rakouský matematik a fyzik, část svého krátkého života strávil jako profesor ČVUT v Praze, později přednášel na Vídeňské polytechnice. Ve známost vešel především objevem změny frekvence vlnění při vzájemném pohybu zdroje a pozorovatele (Dopplerův princip). Publikoval také práce o elektřině a magnetismu, zabýval se časovou proměnností magnetické deklinace, napsal několik článků z optiky a astronomie. Dopplerův jev zdroj i pozorovatel v klidu Dopplerův jev  v T ff  1 0 f – detekovaná frekvence f0 –frekvence zdroje v – rychlost zvuku pozorovatel se hýbe  Dopplerův jev  Dvv f   v vv ff D  0 Dv Dv f – detekovaná frekvence f0 –frekvence zdroje v – rychlost zvuku vD – rychlost detektoru zdroj se hýbe Dopplerův jev zv 𝑓 = 𝑣 𝜆´ = 𝑣 𝑣 ∓ 𝑣𝑧 𝑇 ⟹ 𝑓 = 𝑓0 𝑣 𝑣 ∓ 𝑣𝑧 f – detekovaná frekvence f0 –frekvence zdroje v – rychlost zvuku vz – rychlost zdroje zdroj i pozorovatel se hýbe Dopplerův jev zv Dv Dv 𝑓 = 𝑣 ± 𝑣 𝐷 𝑣 ∓ 𝑣𝑧 𝑇 ⟹ 𝑓 = 𝑓0 𝑣 ± 𝑣 𝐷 𝑣 ∓ 𝑣𝑧 f – detekovaná frekvence f0 –frekvence zdroje v – rychlost zvuku vD – rychlost detektoru vZ – rychlost zdroje využití v praxi • měření rychlosti radarem • echokardiografie • určování vzdáleností v astronomii University of Yale Dopplerův jev HRW II – 18.79 Ú Siréna vydávající zvuk frekvence 1 000 Hz se pohybuje směrem od nás ke stěně skalního útesu rychlostí 10 m.s-1. Rychlost zvuku ve vzduchu je 330 m.s-1. a) Jaká je frekvence zvuku, který slyšíme přímo od sirény? b) Jaká je frekvence zvuku odraženého od útesu? c) Jaká je frekvence záznějů (rázů)? Může lidské ucho tyto zázněje rozeznat (jejich frekvence musí být nižší než 20 Hz)? Návod k řešení: a) Zdroj se pohybuje směrem od nás, my jsme v klidu, výsledná frekvence f1: b) Siréna = zdroj se pohybuje směrem k útesu  na útes dopadají vlny s frekvencí f2 (přibližující se zdroj). Útes se nehýbe  odráží vlny s frekvencí f2 beze změny. c) Zázněje vznikají, pokud k nám dospějí dvě vlny s různou, ale blízkou frekvencí. Projevují se periodickým zesilováním/zeslabováním signálu. Počet záznějů (odvozeno v rámci PC) vypočítáme jako rozdíl frekvencí obou dopadajících vln. Lidské ucho registruje max. 20 zesílení/zeslabení za 1 sekundu. Vyšší počet změn už není schopno vyhodnotit. V našem případě: HzHz vv v ff z 971 340 330 100001    HzHz vv v ff z 1031 320 330 100002    rozeznatnelze6012  HzffN Rázová vlna A C B /2 Dopplerův jev vvz  vvz  zz v v tv vt AB AC  2 sin  Zv (Machův úhel) Machův kužel v .. rychlost zvuku vZ .. rychlost zdroje Podzvuková a nadzvuková rychlost střely. Dopplerův jev Rázová vlna v vZ = Machovo číslo Stíhačka F/A-18C Hornet při překročení zvukové bariery http://commons.wikimedia.org/wiki/File:FA-8_Hornet_breaking_sound_barrier_%287_July_1999%29.jpg